Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

§ 43

Sedadla a lůžka vozidel

(1) Sedadlo řidiče motorového vozidla musí být konstruováno tak, aby řidič při jízdě byl podle zvláštního předpisu,³⁸) co nejméně psychicky a fyzicky unavován; to platí obdobně i pro sedadla cestujících. Každé sedadlo vozidel kategorie M (včetně zařízení pro jeho uchycení k vozidlu) musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy³⁹) a musí být podle nich homologováno. Podmínky stanovené těmito předpisy se vztahují přiměřeně i na sedadla ostatních motorových vozidel. Pevnost sedadel pro cestující a jejich upevnění k vozidlu u vozidel kategorií M₂ a M₃ s obsaditelností 17 a více cestujících musí pro schválení technické způsobilosti daného vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy³⁹) a musí být podle nich homologována.

(2) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro jednu osobu nejméně 400 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů, dvoukolová motorová vozidla a jejich modifikace.

(3) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku též samostatně odpruženo se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné v podélném směru v rozmezí nejméně 100 mm, ve svislé rovině musí být seřiditelné v rozmezí nejméně 80 mm, s výjimkou sedadel, jejichž posuv v podélném směru je větší než 100 mm, a musí být zajištěno dosažení nejpříznivějších úhlů tělesných částí řidiče. U vozidel o užitečné hmotnosti nepřevyšující 3,4 t (s výjimkou vozidel kategorie L a jejich modifikací), pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla řidiče ve svislém směru 80 mm a v podélném směru 100 mm, musí být sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň v rozmezí 150 mm.

(4) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících spolujezdců musí být (s ohledem na nejpříznivější fyziologickou polohu sedící osoby) konstruován a proveden nebo seřiditelný - od 1. 1. 1986 konstruován, proveden a seřiditelný směrem dozadu od vertikály

1. a) u vozidel kategorie M₁ v rozmezí 19° až 25°,
2. b) u vozidel kategorií M₂, M₃ a N v rozmezí 14° až 25°.

Při sklonu opěradla 22° nesmí být úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95°. Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability sezení skloněn dozadu pod úhlem nejméně 2° od horizontály. (Měření úhlů se provádí pomocí zkušební trojrozměrné figuríny).⁴⁰)

(5) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel musí být vybavena automaticky blokovaným přídržným mechanismem konstruovaným tak, aby zamezil uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 g ve směru podélné osy vozidla. Stejně musí být konstruováno ovládací zařízení tohoto mechanismu a musí být snadno přístupné osobě sedící na tomto sedadle nebo osobě sedící za tímto sedadlem.

(6) Vozidla kategorie M₁ musí z hlediska vztahu mezi sedadlem, volantem a nožními pedály splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁴⁰) a musí být podle něj homologována. Pedály pro provozní brzdění a spojky vozidel kategorií M₂, M₃ a N musí být umístěny tak, aby

1. - mezi nimi procházela podélná střední svislá rovina sedadla; vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných středů od uvedené roviny nepřekročil 320 mm,
2. - mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající ke spojkovému pedálu a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 130 mm,
3. - mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru, převodovky) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm,
4. - mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálů spojky a brzdy nebyla vzdálenost menší než 50 mm, pedálů brzdy a akcelerace menší než 60 mm a pedálů spojky a akcelerace menší než 150 mm,
5. - osa věnce volantu nesmí být vyosena oproti podélné rovině souměrnosti sedáku sedadla řidiče o více než 30 mm.

U vozidel kategorií M a N musí být dostatečný prostor pro odpočinek levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze.

(7) Vnitřek kabiny řidiče nebo karosérie vozidla musí být konstruován takto

1. a) vzdálenost mezi bodem H podle doporučené technické normy³⁴) a stropem měřena v podélné střední svislé rovině sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8° od vertikály směrem dozadu musí být nejméně 1000 mm u kabiny řidiče při nejnižší poloze výškově seřiditelného sedadla a současně v zadní krajní poloze určené výrobcem k sezení a nejméně 820 mm u vozidel kategorií M₁ a N₁ s výjimkou jejich sportovních modifikací,
2. b) kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm, měřeno v rovině věnce volantu,
3. c) ve výši loktů řidiče podle doporučené technické normy³⁴) musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sezení. (Měřeno ve vzdálenosti 175 mm od bodu H na ose trupu figuríny),
4. d) minimální vzdálenost povrchu zatíženého opěradla sedadla od věnce volantu musí být u vozidel kategorie M₁ nejméně 380 mm a u vozidel ostatních kategorií 350 mm, přičemž se vychází z doporučené technické normy.³⁴) (Kontrola tohoto ustanovení se provádí v poloze sedadla odpovídající figuríně 50 % velikostní skupiny při výškovém nastavení sedadla do poloviny rozsahů seřízení),
5. e) spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého sedáku sedadla při všech polohách nastavení sedadla u vozidel kategorie M₁ nejméně 120 mm a u vozidel ostatních kategorií (s výjimkou sedáků sedadel, jejichž konstrukce a odpružení umožňuje snadné posazení na sedadlo a odchod z něj) nejméně 180 mm,
6. f) rukojeť řadicí páky převodovky nesmí být svým horním okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch řidičova sedadla zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sezení,
7. g) kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí, závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně 70 mm; toto ustanovení se nevztahuje na ovladače vzduchových a hydraulických rozvaděčů a u vozidel kategorie M₁ na rukojeti ovládacích pák za podmínky, že je umožněno jejich rychlé a bezpečné uchopení.

(8) Sedadla vozidel kategorií M₁ a N a sedadla řidiče a spolujezdce vozidel kategorií M₂ a M₃ třídy II a třídy III a sedadla cestujících v autobusech třídy III uvedených do provozu po dni účinnosti této vyhlášky musí být vybavena opěrkami hlavy. Opěrky hlavy musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁴¹) a musí být podle něj homologovány. Pokud opěrka hlavy je integrální částí sedadla homologovaného jako celek podle zvláštního předpisu,³⁹) nemusí být opatřena štítkem výrobce s vyznačením homologace. To platí i pro vyjímatelné nebo výsuvné provedení opěrek hlavy. U zadních sedadel vozidel kategorie M₁ s výškou opěradel nejméně 700 mm se opěrky hlavy při schvalování technické způsobilosti typů vozidla do 1. 7. 1997 a u vozidla uváděného poprvé do provozu do 1. 7. 1998 nevyžadují. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro nesamostatná střední sedadla vozidel kategorií M₁ a N₁ a pro nouzová sedadla, která svými rozměry nesplňují stanovené požadavky a mohou být využita pro příležitostnou přepravu osob.

(9) Sedadla vozidel, za nimiž se nacházejí další místa k sezení, musí být provedena, zejména v horní části opěradla, tak, aby nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících; tato sedadla vozidel kategorie M₁ musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem³²) a musí být podle něj homologována.

(10) V autobusech a osobních autobusových přívěsech a návěsech vyrobených po 1. 1. 1985 musí sedadla vyhrazená pro osoby tělesně postižené splňovat tyto podmínky:

1. - před každým z těchto sedadel musí být volný prostor nejméně 600 mm ve směru sezení,
2. - v případě umístění sedadel proti sobě musí být tento prostor nejméně 1200 mm.

(11) Čalounění a potahové materiály použité v interiéru vozidla v ploše styku s tělem člověka musí být hygienicky nezávadné a prodyšné. Prodyšnost těchto materiálů vodní párou musí být

1. - na sedadlech vozidla kategorie M₁ nejméně 140 g.m^-2.h^-1,
2. - na sedadlech řidičů a ostatních členů osádky vozidel kategorií M₂, M₃ a N nejméně 150 g.m^-2.h^-1,
3. - na sedadlech pro cestující ve vozidlech kategorií M₂ a M₃ s výjimkou autobusů třídy II a třídy III nejméně 120 g.m^-2. h^-1.

Čalounění a potahové materiály musí odolávat běžným desinfekčním prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí být provedeny z materiálů, které nesají vodu.

(12) Pevná lůžka v kabině řidiče vozidel kategorie N a ve vozidlech kategorií M₂ a M₃ nesmí mít menší rozměry než 550 x 1900 mm a světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší než 550 mm. Lůžko musí být vybaveno zábranou proti možnému vypadnutí ležící osoby.

(13) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro jiná motorová vozidla uvedená v části VI. této vyhlášky, pro vozidla kategorie T a pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavců 6, 7 a 11 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 44

Podlaha a bočnice karosérií vozidel

(1) Bočnice, podlahy a podlahové krytiny, pokud jsou ze dřeva nebo jiného hořlavého materiálu, musí být v místech, která mohou být vystavena vysokým teplotám při poruše funkčních částí vozidla (nezávislé topení, pneumatiky apod.), chráněny ohnivzdorným materiálem. Materiál bočnic, podlah a podlahových krytin musí též krátkodobě vzdorovat palivům, mazivům, vodě a běžným dezinfekčním prostředkům.

(2) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat a pohyblivá ústrojí procházející podlahou musí být řádně utěsněny proti vnikání prachu, nečistot a hluku; musí být upraveny podle § 40 odst. 3 této vyhlášky. (Pohyblivými ústrojími se rozumějí např. pedály, sloupek řízení, páka řazení, páka parkovací brzdy apod.).

(3) Podlahy a bočnice karosérií vozidel a jejich případné krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno čistit. Podlahy karosérií vozidel kategorií M₂ a M₃ musí být potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží zabraňující uklouznutí. Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.

(4) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být zhotoveny beze spár. Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií, není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.

§ 45

Dveře, dveřní závěsy a závěry

(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se za jízdy samovolně neotevřely a ani nemohly být neúmyslně otevřeny. U bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy; tato podmínka se nevztahuje na automobily, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1960, a vozidla kategorií T a S_S, u nichž je kabina řidiče nebo obsluhy z každé strany nejméně o 200 mm užší, než je největší šířka vlastního vozidla. Systémy dveřních závěsů a závěrů u bočních dveří osobních automobilů musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁴²) a musí být podle něj homologovány.

(2) Zavřené dveře vozidel nesmějí být příčinou zvýšeného hluku při jízdě; dveře, dveřní závěsy a závěry musí být provedeny tak, aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.

(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru a vystupování z prostoru pro řidiče nebo cestující musí mít zajištění proti otevření zvenčí se dvěma jasně rozlišitelnými polohami ovladatelné zevnitř vozidla. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní východy vozidel kategorií M₂ a M₃ a pro dveře těchto vozidel, které jsou ovládány dálkově z místa řidiče a které musí mít automatické zajištění proti otevření.

(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít světlou šířku nástupního prostoru nejméně 650 mm podle doporučené technické normy;³⁵) toto ustanovení neplatí pro sportovní modifikace vozidel kategorie M₁ a vozidla kategorie T i pro jiná motorová vozidla uvedená v části IV. této vyhlášky. U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy světlou šířku nejméně 250 mm. V autobusech musí být z vnější strany vozidla na dobře viditelném místě označeny dveře určené pro nástup osob s omezenou schopností pohybu a orientace k sedadlům pro ně vyhrazeným (§ 43 odst. 10) a dveře určené pro nástup osob na vozíku pro invalidy a s dětskými kočárky do prostoru pro ně vyhrazeného (§ 42 odst. 2). (Tato šířka se měří ve výši ramen zkušební trojrozměrné figuríny. U vozidel kategorií M₂ a M₃ se světlá šířka provozních dveří měří po celé výšce dveří).

(5) Dělené dveře autobusů musí být uspořádány tak, aby cestující při nastupování nebo vystupování nepřišli do styku s jejich vnější stranou; pokud jsou přidržovací tyče pro usnadnění vystupování a nastupování upevněny na dveřích, musí být na jejich vnitřní stěně. U autobusů a osobních autobusových přívěsů vyrobených po 1. 1. 1985 nesmějí být přidržovací tyče umístěny dále než 200 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla ve výšce 1000 mm nad povrchem vozovky.

(6) Jsou-li dveře autobusů dálkově ovládány z místa řidiče, musí zařízení pro dálkové ovládání dveří spolehlivě pracovat i za nepříznivých povětrnostních podmínek a za teplot až -15 °C. V případě potřeby musí být možno dveře otevřít i ručně, pokud nejsou zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je zastavit silou nejvýše 147 N.

(7) Dálkově ovládané dveře autobusů třídy I a třídy II musí mít spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby nemohlo při přivření dojít ke zranění prstů ruky cestujícího a aby současně byla zaručena potřebná těsnost.

(8) Stav otevření či zavření dveří u autobusů musí být řidiči spolehlivě oznámen zřetelným optickým znamením. Toto ustanovení neplatí pro autobusy, které jsou vybaveny zařízením zamezujícím rozjezd autobusu při otevřených dveřích.

(9) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela otevřeném stavu přesahovat šířku vozidla o více než o vlastní tloušťku dveří.

(10) Ustanovení platná pro autobusy se vztahují i na autobusové přívěsy a návěsy. Ustanovení odstavce 1 poslední věty a odstavců 3, 4, 6 a 9 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 46

Zařízení pro nastupování a vystupování

(1) Do kabiny řidiče a do karosérie vozidel kategorie M musí být umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup. Nejnižší nástupní a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce u vozidel kategorie N nesmí být u nezatíženého vozidla výše než 650 mm nad vozovkou; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1973, s výjimkou vozidel terénních a se sklápěcí karosérií, nesmí být výše než 500 mm nad vozovkou. Schůdky musí být provedeny tak, aby zabraňovaly v co největší míře uklouznutí při nastupování a vystupování. (Náboje kol a ráfky kol se nepovažují za zařízení pro nastupování a vystupování).

(2) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování u vozidel kategorie N musí být umístěna tak, aby jejich spodní okraj nebyl výše než 1650 mm nad povrchem vozovky.

(3) U trolejbusů a jiných vozidel s elektrickým pohonem musí být nástupní a výstupní schůdky a madla elektricky odizolovány od skříně karosérie.

(4) Vozidla kategorie N a jejich přípojná vozidla, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný vstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru a výstup z nich, jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm při pohotovostní hmotnosti vozidla. Tato vozidla v provedení pro použití plachty pro ochranu přepravovaného nákladu musí umožňovat přiměřeně bezpečnou manipulaci s touto plachtou a s nosnou konstrukcí pro tuto plachtu.

(5) Vstupní dveře vozidel kategorií N a O se skříňovou karosérií musí být vybaveny pevným nebo snímatelným zařízením pro bezpečný a pohodlný vstup a výstup.

(6) Je-li autobus vybaven žebříkem pro výstup na střechu a sestup z ní, musí být žebřík na pravém boku nebo zádi autobusu, je-li žebřík umístěn na boku autobusu, musí být odnímací.

(7) Ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu se nevztahuje na vozidla uvedená do provozu před 1. 1. 1985.

§ 47

Nádrž na paliva

(1) Nádrž na kapalná paliva (automobilový benzín nebo motorová nafta) musí být těsná a odolávat přetlaku nejméně 30 kPa; musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Musí být provedena a umístěna tak, aby z ní palivo nevytékalo při šikmé poloze vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo porušení (roztržení) vlastní nádrže. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny. Na vozidle smějí být instalovány jen nádrže schváleného provedení.

(2) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory, bezpečnostními ventily apod.). Plnicí a odvětrávací otvory musí být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby se výpary nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (např. v zavazadlovém prostoru). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro čištění a nesmí jimi vnikat nečistota a při údržbě a mytí vozidla i voda do nádrže.

(3) Vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska ochrany proti vzniku požáru splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁴³) a musí být podle něj homologována a schválena. Tento předpis se vztahuje přiměřeně i na ostatní kategorie vozidel a na palivové nádrže nezávislých topení.

(4) Plnicí otvor palivové nádrže musí být snadno přístupný a dimenzován tak, aby bylo možné bez obtíží ručně plnit nádrž z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí (s výjimkou dvoukolových motorových vozidel) ani při jejím přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo elektrického příslušenství. Plnicí otvor palivové nádrže u vozidel kategorií L₃, L₄, L₅, M a N musí být opatřen zajišťovacím zařízením proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.

(5) Plnicí potrubí palivové nádrže (s výjimkou palivových nádrží pro nezávislé topení a nádrže dvoukolových motorových vozidel) musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice u vozidel,

1. a) jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1976
   1. - rychlostí nejméně 60 l.min^-1 u vozidel kategorií M₁ a N₁,
   2. - rychlostí nejméně 100 l.min^-1 u vozidel ostatních kategorií,

1. b) jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1976
   1. - rychlostí nejméně 75 l.min^-1 u vozidel kategorií M₁ a N₁,
   2. - rychlostí nejméně 150 l.min^-1 u vozidel ostatních kategorií.

(6) Palivová nádrž nesmí být umístěna v kabině řidiče a obsluhy, v prostoru pro cestující, pro náklad, popřípadě pro zavazadla a v motorovém prostoru. Oddělení nádrže včetně potrubí od těchto prostorů (s výjimkou prostorů pro náklad u vozidel kategorie N, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží) musí být provedeno pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena. U vozidel kategorie M₁ nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.

(7) U motorových vozidel kategorií M₁ a N₁ musí být v palivové nádrži nouzová zásoba paliva, která umožní ujetí nejméně 50 km a nejméně 100 km u vozidel kategorií N₂, N₃, M₂ a M₃. Vozidla kategorií M a N musí být vybavena palivoměrem a nouzová zásoba paliva musí být řidiči jednoznačně a zřetelně signalizována optickým sdělovačem umístěným v zorném poli řidiče. Různobarevné provedení ukazatele palivoměru se nepovažuje za optické světelné zařízení. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(8) Palivová nádrž dvoukolových motorových vozidel musí mít zařízení pro nouzovou zásobu paliva, která umožní ujetí nejméně 30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči alespoň uspořádáním přepouštěcích kohoutů nebo polohou jejich ovládacích prvků.

(9) Nádoby na záložní palivo musí být provedeny tak, aby palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve vozidle musí být umístěny tak, aby nepřesahovaly nebo netvořily obrys vozidla a aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.

(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 48

Palivové potrubí

(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí být šroubené nebo spájené natvrdo; přípustné jsou též přesuvné spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.

(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení namontovaných v jeho obvodu odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukové potrubí a na elektrické zařízení vozidla.

(3) Motorová vozidla, u nichž se palivo dopravuje z nádrže ke karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva.

(4) U vozidel kategorií M₂ a M₃ nesmí být palivové potrubí v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; palivo nesmí být dopravováno vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.

§ 49

Provozní hmoty

(1) K pohonu motorů vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných systémů a zařízení vozidel se smí používat pouze provozních hmot předepsaných výrobcem takových systémů nebo zařízení. Pohonné hmoty prodávané pro jejich přímou spotřebu a používané v provozu silničních motorových vozidel musí svými kvalitativními parametry splňovat požadavky stanovené platnými vnitrostátními technickými normami nebo příslušnými mezinárodními normativy s přihlédnutím k daným nebo předpokládaným klimatickým podmínkám.

(2) Automobilové benzíny a motorové nafty dodávané pro jejich přímou spotřebu k provozu silničních motorových vozidel musí splňovat, kromě příslušných technických norem, také následující podmínky:

1. a) automobilový benzín olovnatý musí obsahovat nejméně 0,03 g.l^-1 a nejvíce 0,15 g.l^-1 olova,
2. b) automobilový benzín bezolovnatý může obsahovat nejvíce 0,005 g.l^-1 olova,
3. c) motorová nafta může obsahovat nejvíce 0,50 g.kg^-1 síry.

(3) Počínaje dnem ukončení prodeje olovnatého automobilového benzínu musí být u čerpacích stanic zařízených na výdej benzínu pro motory starších vozidel používajících olovnaté benzíny k dispozici kromě benzínu bezolovnatého také buď bezolovnatý automobilový benzín s přísadami dodanými výrobcem, které umožní spolehlivý provoz těchto motorů, nebo v prodeji přísady, jejichž přidání ve stanoveném množství k určitému druhu bezolovnatého benzínu zabezpečí palivo potřebné pro zážehové motory, pro které výrobce stanovil olovnatý benzín.

(4) Automobilový benzín určený k pohonu spalovacího motoru vozidla musí odpovídat příslušné české technické normě, a to automobilový benzín bezolovnatý ČSN EN 228 (65 6505) a automobilový benzín olovnatý ČSN 65 6505.

(5) Motorová nafta určená k pohonu spalovacího motoru vozidla musí odpovídat české technické normě ČSN EN 590 (65 6506).

(6) K pohonu vznětových motorů lze použít také metylestery řepkového oleje (tzv. biopalivo), a to buď samostatně podle české technické normy ČSN 65 6507 nebo ve směsi s ropnými složkami v množství nad 30 % hm. metylesterů podle české technické normy ČSN 65 6508 anebo ve směsi s ropnými složkami v množství do 5 % hm. metylesterů podle české technické normy ČSN 65 6509. Pro použití směsí s ropnými složkami v množství nad 5 % hm. metylesterů musí výrobce daného motoru vyjádřit souhlas s jejich použitím.

(7) Zkapalněný ropný plyn (LPG) určený k pohonu spalovacího motoru musí odpovídat české technické normě ČSN EN 589.

(8) Stlačený zemní plyn (CNG) určený k pohonu spalovacího motoru musí odpovídat české technické normě ČSN 38 6110.

(9) Při vzorkování uvedených pohonných hmot se musí postupovat pro automobilové benzíny, motorovou naftu a biopalivo podle české technické normy ČSN 65 6005, pro LPG podle české technické normy ČSN EN ISO 4257 (65 6480) a pro CNG dle české technické normy ČSN 38 6110.

(10) Analýzy odebraných vzorků pohonných hmot pro účely ověření jejich kvality ze strany kontrolních orgánů se provádějí v akreditovaných laboratořích.

(11) Shodnost výsledků kontrolních analýz odebraných vzorků provozních hmot ve vztahu k mezím jejich specifikací musí odpovídat příslušné české technické normě ČSN EN ISO 4259 (65 6003).

(12) Používání paliv a maziv podle odstavců 1 až 11 neplatí pro provoz vojenských vozidel.

§ 50

Výfukový systém

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a účinným tlumičem k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale zapojen do výfukového potrubí.

(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy a jiných hořlavých částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie připevněno tak, aby tyto díly byly zvukově i tepelně od výfukového systému izolovány.

(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou odlehčovací brzdou, musí být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti korozi.

(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru nad vozidlo nebo dozadu anebo vlevo. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování návěsu výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí musí být vyústěna v blízkosti obrysu vozidla, avšak nesmí jej přesahovat, s výjimkou dvoukolových motorových vozidel. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí, s výjimkou potrubí směrovaného vzhůru a vyústěného nad vozidlem, musí být buď rovnoběžná s vodorovnou rovinou, nebo skloněná k rovině vozovky. Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.

(5) Pokud je výfukové potrubí vozidel vyvedeno svisle vzhůru, pak musí být u vozidel uváděných do provozu po dni účinnosti této vyhlášky opatřeno nahoře klapkou nebo odvodňovacím ventilem v nejnižším místě. Jeho vyústění musí být nejméně 100 mm nad střechou kabiny řidiče nebo karosérie motorového vozidla, kromě vozidel kategorií T a S_S.

(6) Náhradní výfukové systémy musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴⁶) a musí být podle nich homologovány. U náhradních výfukových systémů pro vozidla, jejichž výroba byla ukončena k 31. 12. 1992, lze homologaci nahradit technickým protokolem podle zvláštních předpisů.⁴⁶)

(7) Tento paragraf platí i pro dodatečně montované nástavce výfuku. Ustanovení odstavce 4 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 51

Emise škodlivin ve výfukových plynech

(1) Motorové vozidlo se zážehovým motorem musí z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴⁷) a musí být podle nich homologováno. Pro schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla lze připustit technický protokol podle zvláštních předpisů.⁴⁷) (Pro mopedy Předpis EHK č. 47. Pro motocykly Předpis EHK č. 40. Pro vozidla kategorií M₁ a N₁ uvedená do provozu v České republice do 30. 9. 1985 platí Předpis EHK č. 15.03. Pro vozidla uvedená do provozu po 1. 10. 1985 platí Předpis EHK č. 15.04 a pro vozidla uvedená do provozu po 1. 12. 1989 platí Předpis EHK č. 83.00. Pro vozidla těchto kategorií typově schválená po 1. 10. 1993 a při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla počínaje dnem 1. 10. 1994 včetně evidence nových vozidel platí Předpis EHK č. 83.01-B. Limity Předpisu EHK č. 83.02-B platí pro vozidla, jejichž technická způsobilost jako typu vozidla byla schválena po 1. 7. 1994, pro nová vozidla prvně evidovaná po 1. 1. 1995 a pro vozidla jednotlivě schvalovaná po 1. 7. 1995. V těchto předpisech jsou uvedeny přípustné hodnoty sledovaných složek škodlivých exhalací). Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla platí limity:

1. a) pro vozidla kategorie M₁ nebo N₁ podle homologačního předpisu EHK č. 83.02 B do 31. prosince 1999,
2. b) pro vozidla kategorií L₁ a L₂ podle homologačního předpisu EHK č. 47.00 do 31. prosince 1999,
3. c) pro vozidla kategorií L₃, L₄ a L₅ podle homologačního předpisu EHK č. 40.01 do 31. prosince 1999.

(2) Motorové vozidlo se vznětovým motorem musí z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴⁸) a musí být podle nich homologováno. Pro schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla lze připustit technický protokol podle zvláštních předpisů.⁴⁸) (Předpisy EHK č. 24.03 a č. 49.02. Pokud vozidla kategorií M₁ a N₁ se vznětovým motorem nejsou homologována podle předpisu EHK č. 49, musí být homologována podle předpisu EHK č. 83.01-C. Tyto předpisy platí pro vozidla typově schvalovaná po 1. 10. 1993 a pro jednotlivá vozidla schvalovaná po 1. 10. 1994, včetně evidence nových vozidel. Limity předpisu EHK č. 83.02-C platí pro vozidla, jejichž technická způsobilost jako typu vozidla byla schválena po 1. 7. 1994, pro nová vozidla prvně evidovaná po 1. 1. 1995 a pro vozidla jednotlivě schvalovaná po 1. 7. 1995. V uvedených předpisech jsou přípustné hodnoty sledovaných složek škodlivých exhalací). Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla platí limity:

1. a) pro vozidla kategorií M₂, M₃, N₂ a N₃ podle homologačního předpisu EHK č. 49.02 A do 30. září 1997,
2. b) pro vozidla kategorií M₁ a N₁ platí limity podle homologačního předpisu EHK č. 83.02 C nebo EHK č. 49.02 A do 31. prosince 1999.

(3) Vozidla uvedená v § 81, 82 a 84 této vyhlášky poháněná vznětovým motorem musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴⁹) a musí být podle nich homologována.

(4) Provozovatel nebo uživatel vozidla nesmí na motoru (vozidle) provádět takové zásahy (např. montáž neschváleného zařízení), které by zvyšovaly emise škodlivin ve výfukových plynech. Při výměně katalyzátoru ve výfukovém systému vozidla může být místo katalyzátoru určeného pro prvovýrobu vozidla (motoru) použito též katalyzátoru vyrobeného pro náhradní potřebu, který musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem a musí být podle něho homologován.^49a)

(5) Vstřikovací zařízení palivové soustavy smí seřizovat a opravovat jen osoba pověřená výrobcem daného vstřikovacího zařízení nebo motorového vozidla. Seřizovací prvky ovlivňující množství škodlivých exhalací ve výfukových plynech musí být zajištěny (zaplombovány) proti neoprávněnému zásahu, pokud takové zajištění (plombování) umožňují.

(6) Přípustné limity škodlivých exhalací ve výfukových plynech při kontrolách motorových vozidel v provozu po schválení jejich technické způsobilosti jsou uvedeny v odstavcích 7 a 8 tohoto paragrafu.

(7) U vozidla v provozu se zážehovým motorem se ověřuje přítomnost a množství škodlivých složek ve výfukových plynech (spalinách) po záběhu motoru. (Záběhem vozidla se pro tyto účely rozumí kilometrický proběh vozidla v záruční době do výrobcem určené prohlídky, při které se seřizuje vozidlo z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech, nejvýše však do 3000 km). Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) při tomto ověřování nesmí překročit dále uvedené hodnoty

1. a) 6,0 % CO a 2000 ppm HC při volnoběžných otáčkách motoru u vozidel vyrobených do konce roku 1972,
2. b) 4,5 % CO a 1200 ppm HC při volnoběžných otáčkách motoru u vozidel vyrobených od roku 1973 do konce roku 1986,
3. c) u vozidel vyrobených od 1. 1. 1987 bez katalytického systému nebo s neřízeným katalytickým systémem hodnoty stanovené výrobcem vozidla (motoru) zvýšené max. o 50 % oproti těmto hodnotám, avšak nesmí překročit 3,5 % CO a 800 ppm HC,
4. d) u vozidel (motoru) s řízeným třícestným katalytickým systémem hodnoty stanovené výrobcem vozidla (motoru) zvýšené max. o 50 % oproti těmto hodnotám, avšak nesmí překročit 0,5 % CO při volnoběžných otáčkách a 0,3 % CO při zvýšených otáčkách nezatíženého motoru, při nichž hodnota lambda (hmotnostní poměr kyslíku a paliva) musí být 1,0 s tolerancí ± 0,03. Zvýšené otáčky nezatíženého motoru jsou otáčky odpovídající přibližně 1/2 otáček při jmenovitém výkonu motoru a musí být vyšší než 2000 min^-1, pokud výrobcem není stanoven jiný počet otáček.

U motoru mazaného směsí paliva a mazacího oleje se HC nekontrolují.

Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla kategorie L s pohotovostní hmotností nižší než 400 kg.

(8) U vozidel v provozu poháněných vznětovým motorem se ověřuje jeho kouřivost metodou volné akcelerace po záběhu motoru. (Záběhem vozidla se pro tyto účely rozumí kilometrický proběh vozidla v záruční době do výrobcem určené prohlídky, při které se seřizuje vozidlo z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech, nejvýše však do 3000 km);

1. a) u vozidel (motorů) vyrobených do konce roku 1980 poháněných nepřeplňovaným nebo přeplňovaným vznětovým motorem naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné kouřivosti (X_P) nesmí překročit 4,0 m^-1,
2. b) u vozidel (motorů) vyrobených počínaje rokem 1981 naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné kouřivosti (X_P) může být vyšší nejvíce o 0,5 m^-1 oproti hodnotě korigovaného součinitele absorpce (X_L) uvedené na štítku vozidla (motoru) nebo v dokumentaci výrobce vozidla (motoru), nesmí však u motoru nepřeplňovaného překročit hodnotu 2,5 m^-1 a u motoru přeplňovaného překročit hodnotu 3,0 m^-1. Pokud štítek nebo údaj hodnoty korigovaného součinitele absorpce (X_L) na vozidle nebo motoru chybí a není uveden v dokumentaci výrobce vozidla (motoru) a při měření součinitele absorpce přípustné kouřivosti (X_P) u vozidla (motoru) v řádném technickém stavu změřený součinitel u nepřeplňovaného motoru je vyšší než 2,5 m^-1 a u přeplňovaného motoru je vyšší než 3,0 m^-1, pak hodnotu součinitele absorpce kouřivosti (X_P) pro daný motor stanoví jeho výrobce podle vlastní dokumentace nebo výpočtem podle odstavce 9 tohoto paragrafu, případně pověřená zkušebna, pokud není výrobce znám.

(9) Součinitel absorpce přípustné kouřivosti (X_P) vznětových motorů se výpočtem pro případy uvedené v odstavci 8 písm. b) tohoto paragrafu stanoví následovně

1. a) u motoru nepřeplňovaného nesmí být vyšší než 3,2 m^-1,
2. b) u motoru přeplňovaného nesmí být vyšší než hodnoty stanovené v závislosti na velikosti motoru vyjádřené jeho vztažným průtokem plynu V_p:

Vztažný průtok plynu čtyřdobého motoru se stanoví podle vztahu

kde V_h - zdvihový objem motoru [dm³]

n_j - otáčky motoru při jmenovitém výkonu [min^-1].

(10) Zážehové a vznětové motory upravené na pohon stlačeným zemním plynem (CNG) nebo na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) musí z hlediska škodlivých emisí ve výfukových plynech splňovat přípustné limity stanovené pro dané vozidlo (motor) před jeho úpravou. Tyto limity musí být u dvoupalivových systémů splněny při spalování každého z paliv.

(11) Při namátkových kontrolách motorových vozidel v silničním provozu z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech podle odstavců 7 a 8 tohoto paragrafu se neprovádí kontrola a seřízení palivové a zapalovací soustavy vozidla podle dokumentace výrobce. Součástí kontroly u vznětového motoru je ověření neporušenosti zaplombování vstřikovacího čerpadla.