Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/23 ve věci návrhu na zrušení čl. I bodů 2, 5, 6, 7, 17 a 20 a čl. II nařízení vlády č. 433/2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů

III. Argumentace navrhovatelky III.

1. 5. Navrhovatelka tvrdí, že napadenými ustanoveními došlo k překročení zákonného zmocnění k vydávání nařízení vlády (čl. 78 Ústavy), a tím k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy zakazujícího libovůli. Dále tvrdí porušení „zásady zákonnosti regulace některých základních práv“, konkrétně porušení práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a práva na příznivé životní prostředí dle čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny, „ve spojení s porušením ... čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy pro chaotičnost, nevyváženost a nepředvídatelnost právní úpravy“.
2. 6. Stávající systém regulace hluku je jako celek nesrozumitelný a nekompaktní, zasloužil by si celkovou odbornou revizi a racionalizaci. Navrhovatelka však s ohledem na složitost a rozsah posuzované věci navrhuje pouze zrušení těch ustanovení nařízení č. 433/2022 Sb., která vedou ke zvýšení hygienických limitů hluku ze silniční a železniční dopravy v chráněných venkovních prostorech staveb.
3. 7. Nařízení vlády musí být vydáno k provedení zákona a v jeho mezích. Meze zákona byly v případě napadených ustanovení překročeny. Meze pro nařízení vlády podle navrhovatelky plynou z § 1 písm. c), § 2 odst. 2 a § 80 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), podle nichž je předmětem zákonné úpravy snižování hluku, nikoli jeho zvyšování, ochrana veřejného zdraví, nikoli jeho ohrožování, a zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, nikoli jeho zhoršování. Taktéž v dalších ustanoveních zákona (§ 81, 81a, 81b) je pravomoc jednotlivých ministerstev vymezena cílem snižování hluku.
4. 8. Překročení mezí zákona dovozuje navrhovatelka též z § 108 odst. 5 zákona o ochraně veřejného zdraví, podle něhož „hygienické limity a požadavky, které upraví prováděcí právní předpisy vydané podle tohoto zákona, Ministerstvo zdravotnictví stanoví na základě hodnocení zdravotních rizik ...“, přičemž navrhovatelka uvádí, že k žádnému hodnocení rizik nedošlo. Argumentace Ministerstva zdravotnictví (dále též jen „ministerstvo“) uvedená v důvodové zprávě není podložena konkrétními daty. Podle navrhovatelky též nebyly v připomínkovém řízení vypořádány připomínky veřejného ochránce práv.
5. 9. Napadenými ustanoveními došlo „k enormnímu, až několikanásobnému navýšení povolené hlučnosti“ oproti předchozím limitům. Napadená ustanovení rozšířila okruh staveb, na které se zvýšené limity budou vztahovat, došlo k zavedení nových zvýšených limitů pro tzv. „staré stavby“ v podstatě odpovídající limitům pro tzv. starou hlukovou zátěž. Došlo též ke zrušení specifického limitu v ochranném pásmu drah. Není zřejmé, kolik kilometrů dopravních staveb bude nově spadat pod zvýšený limit odpovídající limitu staré hlukové zátěže, navrhovatelka ale předpokládá, že půjde až o 80 % všech dopravních staveb. Považuje za vadu napadeného předpisu, že v připomínkovém řízení nebyl přehled těchto staveb předložen.
6. 10. Zvýšením hlukových limitů bez provedení jakýchkoliv jiných opatření vedoucích ke snižování hlučnosti a rozšířením rozsahu tímto pokrytých dopravních staveb vláda zásadním způsobem omezila právní rámec umožňující požadovat a vynucovat opatření k provádění protihlukových opatření.
7. 11. Důsledkem nařízení č. 433/2022 Sb. je též faktické zvýšení povolené hlučnosti v chráněných vnitřních prostorech staveb v důsledku aplikace § 30 odst. 1 věty poslední zákona o ochraně veřejného zdraví (splnění povinnosti k ochraně před hlukem v chráněném venkovním prostoru stavby se považuje i za splnění této povinnosti v chráněném vnitřním prostoru stavby).
8. 12. Zvýšení přípustných limitů hlukové zátěže má nepříznivý dopad na veřejné zdraví, navrhovatelka odkazuje na doporučení Světové zdravotnické organizace (dále též jen „WHO“) z roku 2018 (Environmental noise guidelines for the European Region). Doporučení WHO požaduje snížit nadměrné hlukové zatížení v Evropě až na úroveň tam vymezených hlukových hladin, tj. na hodnoty nižší, než představují hodnoty uvedené v nařízení č. 433/2022 Sb.
9. 13. Navrhovatelka dále odkazuje na směrnici č. 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (dále jen „směrnice č. 2002/49/ES“). Směrnice sice nestanoví konkrétní cíl snížení hluku v členských státech ani vymahatelné jednotné hlukové limity, ale stanoví povinnost zpracování strategických hlukových map a akčních plánů ke snižování hluku. Akční plány mají být zpracovávány pro oblasti, kde byly překročeny specifické indikátory o hladinách hluku nad 55 dB přes den a nad 50 dB přes noc.
10. 14. Navrhovatelka respektuje zájem na budování veřejné infrastruktury, zmocnění vlády upravit hlukové limity je však ohraničeno výlučně zájmem na ochraně veřejného zdraví, na jeho zlepšování a snižování hlučnosti prostředí. Navrhovatelka též dokládá studii, podle níž se provádění protihlukových opatření státům vyplatí též ekonomicky ve srovnání s náklady na následnou zdravotní péči u onemocnění způsobených hlukem. Kvůli zvýšení hlukových limitů bude zátěž související s ochranou proti hluku přenášena z původců hluku, resp. správců a vlastníků dopravních staveb na obyvatele bydlící v hlukově zatížených oblastech.
11. 15. K porušení čl. 31 a čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny navrhovatelka uvádí, že environmentální standardy mají být stanoveny tak, aby nedošlo k ohrožení zdraví lidí a životního prostředí. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, platí, že „přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí“. Podle navrhovatelky uvedené podmínky u nařízení č. 433/2022 Sb. splněny nebyly, zákonné meze byly překročeny.
12. 16. Nařízení č. 433/2022 Sb. je celkově nesrozumitelné a nepředvídatelné, způsob určení platného limitu je nastaven složitě a „překombinované“, čímž dochází k porušení principu předvídatelnosti a zákazu svévole. Měl být uplatněn test racionality a proporcionality, k jehož jednotlivým krokům navrhovatelka uvádí, že pokud má být sledovaným cílem ochrana veřejného zdraví, tak jej nelze dosáhnout nařízením č. 433/2022 Sb. Snížení hlukové zátěže je ekonomicky výhodné a lze jej zajistit nepříliš nákladnými opatřeními. Navíc dochází k nerovnosti mezi jednotlivými vlastníky veřejného prostoru.
13. 17. S účinností nařízení č. 433/2022 Sb., tj. od 1. 7. 2023 mohou být umisťovány či povolovány stavební záměry dle nových hlukových limitů, v případě dosud nezkolaudovaných záměrů může být využita možnost požádat o změnu stavby před dokončením již podle nových hlukových limitů, v případě záměrů s udělenou výjimkou se po skončení výjimky též uplatní nové hlukové limity. Z uvedeného důvodu žádá navrhovatelka o předřazení projednávané věci a o odložení účinnosti nařízení č. 433/2022 Sb.

IV. Vyjádření vlády a ministerstva IV.

1. 18. Ústavní soud si vyžádal podle § 69 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu vyjádření vlády jako účastníka řízení, veřejného ochránce práv jako potenciálního účastníka řízení a dále vyjádření ministerstva.
2. 19. Veřejný ochránce práv dne 10. 8. 2023 sdělil, že nevyužije procesního práva podle § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a do řízení nevstoupí.