účinné od 1. 5. 2009
účinné od 1. 5. 2009Ministr:
účinné od 1. 5. 2009RNDr. Bursík v. r.
účinné od 1. 5. 2009
účinné od 1. 5. 2009

Příloha č. 1

účinné od 1. 5. 2009 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

účinné od 1. 5. 2009ZÁSADY ZJIŠŤOVÁNÍ A VYKAZOVÁNÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

účinné od 1. 5. 2009K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů podle zákona vychází zjišťování a vykazování následujících zásad:

  1. účinné od 1. 5. 2009a) úplnosti,
  2. účinné od 1. 5. 2009b) konzistence,
  3. účinné od 1. 5. 2009c) transparentnosti,
  4. účinné od 1. 5. 2009d) pravdivosti,
  5. účinné od 1. 5. 2009e) rentability nákladů a
  6. účinné od 1. 5. 2009f) spolehlivosti.

účinné od 1. 5. 2009Základní charakteristika zásad:

účinné od 1. 5. 2009Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité zařízení zahrnuje všechny emise z procesů a ze spalování u všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona a emise všech skleníkových plynů uvedených v souvislosti s těmito činnostmi, čímž se vyloučí dvojí započtení.

účinné od 1. 5. 2009Konzistence: Zjišťované a vykazované emise musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou.

účinné od 1. 5. 2009Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů i konverzních faktorů, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit.

účinné od 1. 5. 2009Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných emisí. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů a měření emisí zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování monitorovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání monitorovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích z daného zařízení.

účinné od 1. 5. 2009Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy existující v daném zařízení.

účinné od 1. 5. 2009Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje.

účinné od 1. 5. 2009

Příloha č. 2

účinné od 1. 5. 2009 k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

účinné od 1. 5. 2009Pokyny ke zjišťování emisí CO2, stanovení emisí skleníkových plynů a metody odběru vzorků a frekvence analýz

účinné od 1. 5. 2009Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze spalovacích procesůúčinné od 1. 5. 2009Část I

  1. účinné od 1. 5. 20091. Vymezení a kompletnost

    účinné od 1. 5. 2009Specifické pokyny pro jednotlivé činnosti obsažené v této části přílohy se použijí pro monitorování emisí skleníkových plynů ze spalovacích zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 20 MW s vyloučením spaloven nebezpečného nebo komunálního odpadu, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona a pro monitorování emisí ze spalovacích procesů v ostatních aktivitách uvedených v příloze č. 1 zákona, pokud na ně odkazují části II až X této přílohy. Část I této přílohy lze také použít pro příslušné procesy petrochemického průmyslu, vztahuje-li se na ně příloha č. 1 zákona.

    účinné od 1. 5. 2009Monitorování emisí ze spalovacích procesů musí zahrnovat emise ze spalovacích procesů všech paliv v zařízení, jakož i emise z čištění odpadních plynů, například pro odsiřování spalin. Emise ze spalovacích motorů používaných pro dopravní účely se nemonitorují ani nevykazují. Veškeré emise ze spalovacích procesů paliv v daném zařízení se přiřadí tomuto zařízení, bez ohledu na případné vývozy tepla nebo elektřiny do jiných zařízení. Emise spojené s výrobou tepla nebo elektřiny dovážených z jiných zařízení se dovážejícím zařízením nepřiřazují.

    účinné od 1. 5. 2009Emise z přilehlého spalovacího zařízení odebírajícího primární palivo z integrovaného hutního komplexu, ale provozovaného podle zvláštního povolení na emise skleníkových plynů, lze započítávat jako součást hmotnostní bilance hutního komplexu, jestliže provozovatel může ministerstvu prokázat, že se takovým postupem sníží celková nejistota stanovení emisí.

  1. účinné od 1. 5. 20092. Stanovení emisí CO2

    účinné od 1. 5. 2009Spalovací zařízení a procesy mohou mít tyto zdroje CO2:

    1. účinné od 1. 5. 2009a) kotle,
    2. účinné od 1. 5. 2009b) hořáky,
    3. účinné od 1. 5. 2009c) turbíny,
    4. účinné od 1. 5. 2009d) topná tělesa,
    5. účinné od 1. 5. 2009e) hutnické pece,
    6. účinné od 1. 5. 2009f) spalovací pece,
    7. účinné od 1. 5. 2009g) vypalovací pece,
    8. účinné od 1. 5. 2009h) pece,
    9. účinné od 1. 5. 2009i) sušičky,
    10. účinné od 1. 5. 2009j) stacionární motory,
    11. účinné od 1. 5. 2009k) fléry,
    12. účinné od 1. 5. 2009l) čištění spalin, neboli procesní emise nebo
    13. účinné od 1. 5. 2009m) jakákoli jiná zařízení nebo stroje spalující paliva, s výjimkou zařízení nebo strojů se spalovacími motory, jež se používají pro dopravní účely.
    1. účinné od 1. 5. 20092.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem
      1. účinné od 1. 5. 20092.1.1 Emise ze spalovacích procesů
        1. účinné od 1. 5. 20092.1.1.1 Obecný výpočet pro spalovací činnosti

          účinné od 1. 5. 2009Emise CO2 ze spalovacích zařízení se vypočtou násobením energetického obsahu každého použitého paliva emisním faktorem a oxidačním faktorem. Pro každé palivo a každou činnost se provádí tento výpočet:

          účinné od 1. 5. 2009emise CO2 = aktivitní údaje * emisní faktor * oxidační faktor

          účinné od 1. 5. 2009kde:

          1. účinné od 1. 5. 2009a) Aktivitní údaj

            účinné od 1. 5. 2009Aktivitní údaje se obecně vyjadřují jako čistý energetický obsah paliva [TJ] spotřebovaného během sledovaného období. Tento energetický obsah spotřebovaného paliva se vypočte podle následujícího vzorce:

            účinné od 1. 5. 2009energetický obsah spotřebovaného paliva [TJ] = množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3] * výhřevnost paliva [TJ/t nebo TJ/Nm3]

            účinné od 1. 5. 2009Pokud jsou použity objemové jednotky, provozovatel zohlední veškeré převody, které mohou být nutné pro započtení rozdílů tlaku a teploty měřicího zařízení, jakož i standardní podmínky, pro něž byla výhřevnost příslušného druhu paliva odvozena. V případě, že se používá emisní faktor vztažený k hmotnosti nebo objemu [t CO2/t nebo t CO2/Nm3], vyjádří se aktivitní údaje jako množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3].

            účinné od 1. 5. 2009kde:

            1. účinné od 1. 5. 2009a1) Spotřebované palivo

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±7,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±2,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 4: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±1,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

            1. účinné od 1. 5. 2009a2) Výhřevnost

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2b: Na komerčně obchodovaná paliva se použije výhřevnost odvozená ze záznamů o nákupech příslušného paliva dodaného dodavatelem paliva, pokud byla odvozena na základě schválených vnitrostátních nebo mezinárodních norem.

              účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

          1. účinné od 1. 5. 2009b) Emisní faktor

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené emisí faktory pro každé palivo uvedené v příloze č. 4.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2b: Provozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů:

            1. účinné od 1. 5. 2009• měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, prováděné zejména v rafinériích nebo při výrobě oceli, a
            2. účinné od 1. 5. 2009• výhřevnosti daných typů uhlí,
            3. účinné od 1. 5. 2009v kombinaci s empirickým vztahem závislosti stanoveným nejméně jednou ročně v souladu s § 12. Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby byl aplikován pouze v rozmezí hodnot, zavedena jejichž základě byl stanoven.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti pro palivo stanoví provozovatel, externí laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

          1. účinné od 1. 5. 2009c) Oxidační faktor

            účinné od 1. 5. 2009Provozovatel si může zvolit vhodnou úroveň pro svou metodiku monitorování.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Použije se oxidační faktor 1,0 (viz pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006).

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické oxidační faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Pro paliva oxidační faktory specifické pro jednotlivé činnosti odvozuje provozovatel na základě znalosti příslušného obsahu uhlíku v popelu, odpadních vodách nebo jiných odpadních produktech, ve vedlejších produktech a ostatních případných neúplně zoxidovaných plynných forem emitovaného uhlíku. Údaje o složení se stanoví v souladu s § 12.

        1. účinné od 1. 5. 20092.1.1.2 Bilanční výpočet: produkce sazí a terminály na zpracování plynu

          účinné od 1. 5. 2009Bilanční výpočet lze použít na zařízení pro produkci sazí a pro terminály na zpracování plynu. Bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí této rovnice:

          účinné od 1. 5. 2009emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C

          účinné od 1. 5. 2009kde:

          1. účinné od 1. 5. 2009– Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
          2. účinné od 1. 5. 2009– Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
          3. účinné od 1. 5. 2009– Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry
          4. účinné od 1. 5. 2009– Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.

          účinné od 1. 5. 2009Výpočet lze popsat následující rovnicí:

          účinné od 1. 5. 2009emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664

          účinné od 1. 5. 2009kde

          1. účinné od 1. 5. 2009a) Aktivitní údaj

            účinné od 1. 5. 2009Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do zařízení a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený na energetický obsah [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

          1. účinné od 1. 5. 2009b) Obsah uhlíku

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 6 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto:

            účinné od 1. 5. 2009

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12 a částí XII této přílohy, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíků v nich a podílu biomasy.

        1. účinné od 1. 5. 20092.1.1.3 Fléry

          účinné od 1. 5. 2009Emise z flérování zahrnují běžný provoz i ostatní situace, jako jsou odstavování, najíždění a ukončování provozu, jakož i nouzové stavy.

          účinné od 1. 5. 2009Emise CO2 se vypočtou z množství flérovaného plynu [Nm3] a obsahu uhlíku v tomto plynu [t CO2/ Nm3] včetně CO2.

          účinné od 1. 5. 2009emise CO2 = aktivitní údaj * emisní faktor * oxidační faktor

          účinné od 1. 5. 2009kde:

          1. účinné od 1. 5. 2009a) Aktivitní údaj

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±17,5 %.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±12,5 %.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

          1. účinné od 1. 5. 2009b) Emisní faktor

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Za standardních podmínek se použije referenční emisní faktor 0,00393 t CO2/Nm3 odvozený ze spalování čistého ethanu použitého jako konzervativní náhrada flérovaných plynů.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifický emisní faktor pro příslušný plyn, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2b: Emisní faktory specifické pro zařízení se odvodí z odhadu molekulové hmotnosti flérových plynů pomocí modelování procesu založeného na standardních průmyslových modelech. Posouzením relativních poměrů a molekulové hmotnosti každého z přispívajících toků se odvodí vážené roční číslo pro molekulovou hmotnost flérovaného plynu.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 3: Emisní faktor [t CO2/Nm3flérovaný plyn] vypočtený z obsahu uhlíku ve flérovaném plynu v souladu s § 12.

          1. účinné od 1. 5. 2009c) Oxidační faktor

            účinné od 1. 5. 2009Lze použít nižší úrovně přesnosti.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Použije se hodnota 1,0.

            účinné od 1. 5. 2009Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifický oxidační faktor, který Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

      1. účinné od 1. 5. 20092.1.2 Procesní emise

        účinné od 1. 5. 2009Emise CO2 z odsiřování spalin za použití uhličitanů se vyhodnocují buď na základě nakoupeného množství uhličitanů (výpočetní metoda úroveň 1a), nebo vzniklého sádrovce (výpočetní metoda úroveň 1b). Oba tyto výpočty jsou rovnocenné. Pro výpočet se použije rovnice:

        účinné od 1. 5. 2009emise CO2 [t] = aktivitní údaje * emisní faktor

        účinné od 1. 5. 2009kde

        účinné od 1. 5. 2009Výpočetní metoda A: „vápencová“

        účinné od 1. 5. 2009Výpočet emisí je založen na množství použitých uhličitanů.

        1. účinné od 1. 5. 2009a) Aktivitní údaje

          účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Množství [tuny] suchých uhličitanů jako vstupu do procesu za sledované období, měřené provozovatelem nebo dodavatelem, s maximálně přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %.

        1. účinné od 1. 5. 2009b) Emisní faktor

          účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu uhličitanu. Použijí se stechiometrické koeficienty pro převedení údajů o složení na emisní faktory podle níže uvedené tabulky č. 1.

          účinné od 1. 5. 2009Stanovení použitého množství CaCO3 a MgCO3 se provádí podle pravidel pro nejlepší praxi v odvětví.

          účinné od 1. 5. 2009Tabulka č. 1: Stechiometrické koeficienty

          účinné od 1. 5. 2009
          Příloha č. 2 Pokyny ke zjišťování emisí CO2, stanovení emisí skleníkových plynů a metody odběru vzorků a frekvence analýz Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze spalovacích procesů Tabulka č. 1: Stechiometrické koeficienty
          Uhličitan Emisní faktor [t CO2/t Ca, Mg nebo jiných uhličitanů]Poznámky
          CaCO30,440
          MgCO30,522
          Obecně:
          XY(CO3)Z
          Emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]}X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov
          MX = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol]
          MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol]
          MCO3-2- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol]
          Y = stechiometrické číslo prvku X
          = 1 (pro kovy alkalických zemin)
          = 2 (pro alkalické kovy)
          Z = stechiometrické číslo CO32- = 1

        účinné od 1. 5. 2009Výpočetní metoda B: „sádrovcová“

        účinné od 1. 5. 2009Výpočet emisí je založen na množství vzniklého sádrovce:

        1. účinné od 1. 5. 2009a) Aktivitní údaj

          účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Množství [tuny] suchého sádrovce (CaSO4 · 2H2O) jako výstupu z procesu za sledované období, stanovené provozovatelem nebo zpracovatelem sádrovce, s maximální přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %.

        1. účinné od 1. 5. 2009b) Emisní faktor

          účinné od 1. 5. 2009Úroveň 1: Stechiometrický koeficient pro suchý sádrovec (CaSO4 · 2H2O) a z procesu uvolněný CO2: 0,2558 t CO2/ t sádrovce.

    1. účinné od 1. 5. 20092.2 Stanovení emisí CO2 měřením
      účinné od 1. 5. 2009Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.