131.
Vládní nařízení
ze dne 29. srpna 1950,
jímž se provádí zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.
Vláda republiky československé nařizuje podle § 2 odst. 2 a odst.3 písm. a), § 5 odst. 1, § 6 odst. 2, § 7 odst. 3, § 11 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 4, § 16 odst. 2, § 17 odst. 1 a 3, § 18 odst. 1 a § 20 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (dále jen „zákon“):
Sociální zabezpečení podle tohoto nařízení se poskytuje osobám povolaným k službě v branné moci (dále jen „povolané osoby“) a jejich rodinným příslušníkům tak, aby se povolané osoby mohly plně věnovat této své vrcholné občanské povinnosti.
Službou v branné moci se podle § 2 odst. 2 zákona rozumí:
(1) Za rodinného příslušníka se v zákoně a v tomto nařízení vyjma jejich část čtvrtou pokládají, žijí-li v společné domácnosti s povolanou osobou:
(2) Za rodinné příslušníky ve smyslu odstavce 1 se dále pokládají, je-li povolaná osoba zavázána poskytovat jim příspěvek na úhradu osobních potřeb nebo pokud jsou na takovém příspěvku podstatně závislí,
(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou, i když manželé, děti nebo rodiče žijí odděleně ze závažných důvodů, zejména pro výkon služby v branné moci, výchovu dětí, bytovou tíseň nebo z důvodů zdravotních, hospodářských nebo vzdělávacích.
(1) Zaměstnanci povolanému k základní nebo náhradní službě přísluší v posledním týdnu přede dnem stanoveným povolávacím rozkazem k nastoupení služby den pracovního volna.
(2) Zaměstnanci povolanému k jiné službě v branné moci než k službě základní nebo náhradní, který nemůže splnit odhlašovací povinnost mimo pracovní dobu, přísluší k jejímu splnění pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejdéle však jeden den.
(3) Trvá-li nejkratší cesta z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, čítajíc v to i dobu jízdy obvyklými veřejnými hromadnými dopravními prostředky, jichž povolaná osoba je oprávněna použít, déle než 6 hodin, má zaměstnanec, který byl povolán k službě v branné moci, nárok na jeden cestovní den, přímo předcházející dni stanovenému povolávacím rozkazem nebo určovacím lístkem k nastoupení služby; trvá-li uvedená cesta déle než 18 hodin, zvyšuje se nárok podle předchozí věty na dva cestovní dny. Nárok podle těchto ustanovení se zkracuje o cestovní dny, které připadají na dny pracovního klidu.
(1) Zaměstnanec, který konal službu v branné moci po dobu delší než 5 měsíců, je po jejím skončení povinen nastoupit práci v svém zaměstnání nejpozději do 5 dní.
(2) Trvala-li služba v branné moci aspoň 4 měsíce, nikoliv však déle než 5 měsíců, je zaměstnanec povinen nastoupit práci v svém zaměstnání nejpozději druhý den po skončení služby; trvala-li méně než 4 měsíce, je zaměstnanec povinen nastoupit práci první den po jejím skončení.
(3) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se prodlužují o případný cestovní den (dny) na nejkratší cestu z místa, kde zaměstnanec byl ze služby v branné moci propuštěn, do místa jeho trvalého pobytu. O počítání cestovních dnů platí obdobně ustanovení § 4 odst. 3.
(4) Brání-li zaměstnanci po skončení služby v branné moci v nastoupení práce důležitá příčina, kterou nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, počínají lhůty k nastoupení práce, stanovené v odstavcích 1 až 3, po pominutí důležité příčiny.
(5) Nastala-li u zaměstnance důležitá příčina podle odstavce 4 teprve během lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3 k nastoupení práce, staví se běh těchto lhůt po dobu, po niž trvá důležitá příčina.
(1) Mzda, která zaměstnanci přísluší podle § 7 odst. 2 zákona, se snižuje o částku 150 Kčs týdně.
(2) Byl-li zaměstnanec, který splňuje podmínky pro nárok na sníženou mzdu, povolán na vojenské cvičení v trvání více než 6 týdnů, přísluší mu tato mzda také v pátém a šestém týdnu.
(3) Zaměstnanci, který má nárok na sníženou mzdu, přísluší tato mzda i za případný cestovní den (dny) podle § 5 odst. 3 a § 4 odst. 3.
(4) Nárok na sníženou mzdu nepřísluší zaměstnanci, pokud jeho rodinní příslušníci mají příjem ve výši, při níž jim zaopatřovací příspěvek nepřísluší (§ 19), nebo pokud nejsou bez vážného důvodu zaměstnáni.
(1) Mzdou podle § 7 zákona se rozumějí všechny peněžité a naturální požitky (věcná plnění), které by zaměstnanci příslušely, kdyby pracoval, vyjma náhradu hotových výloh. Za naturální požitky, pokud jich zaměstnanec nemůže užívat, přísluší mu náhrada v penězích podle ocenění stanoveného pro účely národního pojištění. Nedotčeny zůstávají nároky zaměstnanců na sociální dávky na děti.
(2) U zaměstnanců s proměnlivou mzdou se bere za základ výpočtu podle předchozího odstavce průměrná týdenní mzda, jíž zaměstnanec dosáhl v posledních 6 měsících přede dnem stanoveným k nastoupení služby v branné moci, nebo mzda, jíž by dosáhl, kdyby mu v tom nebránila důležitá jím nezaviněná příčina. Trval-li poslední pracovní poměr méně než 6 měsíců, bere se za základ výpočtu mzda za toto kratší období.
(3) U domáckých dělníků se týdenní mzdou rozumí průměrná týdenní odměna bez příplatku za hotová vydání, dosažená u posledního zaměstnavatele v posledních 12 měsících přede dnem stanoveným k nastoupení služby v branné moci. Trval-li pracovní poměr domáckého dělníka méně než 12 měsíců, bere se za základ výpočtu toto kratší období. Při zjišťování průměrné týdenní odměny se nepřihlíží k době, po kterou domácký dělník nepracoval, poněvadž byl nemocen.
(4) U učňů se rozumí mzdou podle § 7 zákona vychovávací příspěvek.
(1) Zaměstnavatel je povinen vyplatiti zaměstnanci mzdu za první dva týdny (§ 7 odst. 1 zákona) nejpozději dva dny přede dnem stanoveným povolávacím rozkazem nebo určovacím lístkem k nastoupení služby, po případě přede dnem pracovního volna nebo před cestovními dny, má-li zaměstnanec na ně nárok. Má-li zaměstnanec nastoupit službu v branné moci okamžitě, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu ihned.
(2) Sníženou mzdu (§ 6) je zaměstnavatel povinen vypláceti v obvyklých mzdových výplatních obdobích.
(1) Povolaným osobám lze z veřejných prostředků poskytnout mimořádný příspěvek, je-li toho třeba k zmírnění hospodářské újmy, která by jim vzešla výkonem služby v branné moci.
(2) Mimořádný příspěvek lze poskytnout zejména zaměstnancům, kteří bez své viny nemají nárok na placené pracovní volno a na mzdu.
(3) Mimořádný příspěvek lze povolaným osobám poskytnout v případech hodných zvláštního zřetele též k úhradě smluvních závazků, jako na př. k úhradě nájemného z bytu.
(4) Mimořádný příspěvek podle odstavce 3 nelze poskytnout povolaným osobám, které mají příjem z výnosu výdělečného podniku nebo jiného majetku aspoň ve výši postačující k úhradě smluvních závazků uvedených v odstavci 3.
(5) Mimořádný příspěvek nesmí v jednotlivém případě přesahovat částku 1.500 Kčs; výjimky může v případech hodných zvláštního zřetele povolit krajský národní výbor.
Žádost o mimořádný příspěvek se podává u místního národního výboru, v cizině u zastupitelského úřadu, v jehož obvodu měla povolaná osoba před nastoupením služby v branné moci poslední trvalý pobyt. O žádosti rozhoduje okresní národní výbor, a jde-li o osobu, která měla poslední trvalý pobyt před nastoupením služby v cizině, obvodní národní výbor pro Prahu 1.
(1) Osoby konající
které byly v den před nastoupením služby povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, zůstávají s výhradou ustanovení § 12 i nadále povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství v dosavadním rozsahu; o placení pojistného národního pojištění platí § 14. Dávky téhož druhu a v témž rozsahu poskytuje Ústřední národní pojišťovna i osobám, u nichž zaniklo povinné nemocenské pojištění před nastoupením služby v ochranné době podle § 4 zákona. Pokud osobám uvedeným v předchozích větách poskytuje vojenská správa po dobu jejich onemocnění plné zaopatření, nemají nárok na nemocenské podle zákona o národním pojištění. Jinak jim přísluší nemocenské v paušální částce 50 Kčs denně.
(2) Osobám konajícím některou ze služeb uvedených v odstavci 1, které nebyly v den před nastoupením služby povinně pojištěny podle zákona o národním pojištění pro případ nemoci a mateřství, poskytne Ústřední národní pojišťovna mimoústavní a ústavní ošetřování podle §§ 27 a 28 téhož zákona, pomoc v mateřství podle jeho § 32 a pohřebné podle jeho § 49 odst. 3. Po uplynutí 3 měsíců ode dne nastoupení služby poskytuje Ústřední národní pojišťovna těmto osobám i ostatní věcné dávky národního pojištění nemocenského uvedené v § 26 odst. 2 zákona o národním pojištění a porodné podle jeho § 44 odst. 1.
(1) Vojenská správa může rozhodnout, že se některé z osob uvedených v § 11 stávají účastníky vojenské nemocenské péče. Takové opatření učiní vojenská správa zejména u osob, jimž nelze poskytovat věcné dávky národního pojištění nemocenského pro zvláštní okolnosti vyplývající z povahy dotčených služeb.
(2) Osoby, o nichž vojenská správa učinila opatření podle odstavce 1, nemají po dobu, po niž jsou účastníky vojenské nemocenské péče, nárok na dávky národního pojištění nemocenského. Místo nemocenského může jim vojenská správa poskytnout peněžitou výpomoc.
(3) Opatření podle odstavce 1 může býti odvoláno jen, je-li možno dotčeným osobám poskytovat věcné dávky národního pojištění nemocenského.
(4) O opatřeních učiněných podle odstavců 1 a 3 uvědomí vojenská správa podle možnosti příslušnou okresní národní pojišťovnu.
(1) Rodinným příslušníkům osob uvedených v § 11 odst. 1 poskytuje Ústřední národní pojišťovna dávky národního pojištění nemocenského v dosavadním rozsahu. Dostávají-li však tito rodinní příslušníci zaopatřovací příspěvek, nenáleží jim podpora při ústavním ošetřování podle § 45 odst. 1 zákona o národním pojištění, která by jim jinak příslušela za touž dobu.
(2) Rodinným příslušníkům osob uvedených v § 11 odst. 2 poskytuje Ústřední národní pojišťovna mimoústavní a ústavní ošetřování podle §§ 27 a 28 zákona o národním pojištění a pomoc v mateřství podle jeho § 32. Po uplynutí 3 měsíců ode dne nastoupení služby poskytuje Ústřední národní pojišťovna těmto rodinným příslušníkům i ostatní dávky národního pojištění nemocenského, náležející rodinným příslušníkům, vyjma podporu při ústavním ošetřování podle § 45 odst. 1 uvedeného zákona.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, stanou-li se osoby uvedené v § 11 účastníky vojenské nemocenské péče podle § 12.
Za osoby uvedené v § 11 odst. 1 se neplatí pojistné národního pojištění.