Občanský zákoník

§ 509.

účinné od 1. 1. 1951Dědictví se nabývá zůstavitelovou smrtí.

§ 510.

účinné od 1. 1. 1951Dědicem může být osoba fysická i právnická.

§ 511.

účinné od 1. 1. 1951Dědic může nabýt buď veškerého majetku zustavitelova nebo jeho poměrného dílu, anebo i jen jednotlivé věci nebo práva.

§ 512.

účinné od 1. 1. 1951Dědí se ze zákona, ze závěti anebo z obou těchto důvodů.

§ 513.

účinné od 1. 1. 1951Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, jsou místo něho povoláni dědicové zákonní, a čeho nenabude žádný dědic, připadne jako odúmrť státu.

§ 514.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dědic je povinen hradit náklady přiměřeného pohřbu zůstavitelova, jakož i plnit závazky, které na něho přešly smrtí zůstavitelovou; vše podle ustanovení o poměrné nebo přednostní úhradě a jen do výše ceny nabytého dědictví. Věřitelům, kteří své nároky neoznámili přesto, že je dědic dal k tomu soudem vyzvat, dědic neodpovídá, pokud je cena jím nabytého dědictví vyčerpána nároky ostatních věřitelů.

účinné od 1. 1. 1951(2) Je-li dědiců několik, je každý z nich povinen plnit závazky částkou, jaká odpovídá poměru ceny jeho dědictví k ceně úhrnu toho, čeho se jim dědictvím dostalo.

§ 515.

účinné od 1. 1. 1951Připadne-li odúmrť státu, odpovídá stát za závazky stejně, jako by byl dědicem.

§ 516.

účinné od 1. 1. 1951Zřeknutí se dědictví.

účinné od 1. 1. 1951Dědictví lze se předem zříci písemnou smlouvou se zůstavitelem; kdo se dědictví zříká, může tak učinit i s účinkem pro své potomky.

§ 517.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dědic může dědictví odmítnout.

účinné od 1. 1. 1951(2) Odmítnout dědictví nemůže však dědic, který si již jako dědic skutečně počínal.

§ 518.

účinné od 1. 1. 1951Odmítnout lze dědictví jen výslovným prohlášením, učiněným soudu písemně anebo ústně do soudního protokolu.

§ 519.

účinné od 1. 1. 1951(1) Prohlášení o odmítnutí může dědic učinit jen do měsíce ode dne, kdy byl o svém dědickém právu úředně zpraven, ledaže mu soud se zřetelem k zvláštním poměrům určí lhůtu delší.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nebude-li ve lhůtě soudem dané učiněno prohlášení, zdali nepřítomní nebo neznámí dědicové dědictví odmítají nebo ne, má se za to, že zůstavitel žádné takové dědice nezanechal.

§ 520.

účinné od 1. 1. 1951Odmítne-li dědic jen část dědictví anebo připojí-li k prohlášení jiné výhrady nebo podmínky, hledí se na věc tak, jako by dědictví nebyl odmítl.

§ 521.

účinné od 1. 1. 1951(1) Prohlášení dědicovo, že dědictví odmítá, je neodvolatelné; totéž platí, prohlásí-li, že dědictví neodmítá.

účinné od 1. 1. 1951(2) Opatrovník nepřítomného nebo neznámého dědice (§ 61 odst. 2) nemůže taková prohlášení učinit; zmocněnec dědicův je může učinit jen podle zvláštní plné moci k tomu dané.

§ 522.

účinné od 1. 1. 1951Dědická nezpůsobilost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dědit není způsobilý ten, kdo se dopustí úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy.

účinné od 1. 1. 1951(2) Dědická nezpůsobilost pomíjí, jestliže zůstavitel dědici promine.

§ 523.

účinné od 1. 1. 1951Na toho, kdo se dědictví předem zřekl, jakož i na jeho potomky, zřekl-li se dědictví i za ně, hledí se, jako by se smrti zůstavitelovy nedožili; to však neplatí o dědicích zůstavitelem přesto později povolaných.

§ 524.

účinné od 1. 1. 1951Jestliže dědic dědictví odmítne, hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitelovy nedožil.

§ 525.

účinné od 1. 1. 1951Jestliže dědic není způsobilý dědit, hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitelovy nedožil. Vyjde-li důvod dědické nezpůsobilosti najevo až po potvrzení dědictví, může se pravý dědic domáhat vydání dědictví, po případě náhrady škody.

§ 526.

účinné od 1. 1. 1951V první skupině dědí rovným dílem zůstavitelovy děti a pozůstalý manžel.

§ 527.

účinné od 1. 1. 1951Nedožije-li se dítě zůstavitelovy smrti, nabývají jeho dědického podílu rovným dílem jeho děti; jestliže se smrti zůstavitelovy nedožily ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejně jejich potomci.

§ 528.

účinné od 1. 1. 1951Není-li zůstavitelových potomků, dědí pozůstalý manžel v druhé skupině a spolu s ním zůstavitelovi rodiče, jakož i osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti jako členové rodiny a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.

§ 529.

účinné od 1. 1. 1951Dědicové druhé skupiny dědí rovným dílem; manžel však vždy nejméně polovinu zůstavitelova majetku.

§ 530.

účinné od 1. 1. 1951Nedožil-li se zůstavitelovy smrti některý z rodičů, nabývají dědického podílu tohoto zemřelého rodiče rovným dílem jeho děti, a není-li jich, jeho rodiče.

§ 531.

účinné od 1. 1. 1951Pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, dědí vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu, jakož i zůstavitelovo obvyklé domácí zařízení.

§ 532.

účinné od 1. 1. 1951(1) Osvojenec a jeho potomci i osvojitel a jeho příbuzní dědí navzájem podle dědických skupin jako příbuzní.

účinné od 1. 1. 1951(2) Osvojenec nedědí v původní rodině a původní rodina osvojeného nedědí po něm. Bude-li však osvojenecký poměr zrušen, obnoví se dědění v původní rodině.

§ 533.

účinné od 1. 1. 1951Započtení na zákonný podíl.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zůstavitelovým potomkům, jeho rodičům a starým rodičům započte se v poměru mezi nimi na jejich dědické podíly vše, co za zůstavitelova života od něho bezplatně obdrželi. Je-li dědicem potomek vzdálenější, započte se i to, co od zůstavitele obdržel jeho předek.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nezapočítávají se však obvyklá darování, přiměřená výdělečným a majetkovým poměrům zůstavitele, ani to, co poskytl na výživu a výchovu potomků a vůbec při plnění své zákonné vyživovací povinnosti.

§ 534.

účinné od 1. 1. 1951Závěť je jednostranný projev zůstavitelovy vůle, kterým zůstavitel osobně činí pořízení o svém majetku.

§ 535.

účinné od 1. 1. 1951Jednou závětí může učinit pořízení jen jediný pořizovatel.

§ 536.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovil-li zůstavitel jednoho nebo několik dědiců s určením podílů nebo jednotlivých věcí, aniž je tím, čeho nabyli, jeho majetek vyčerpán, jsou ke zbývající části majetku povoláni dědicové zákonní.

§ 537.

účinné od 1. 1. 1951Byla-li někomu zůstavena peněžitá částka nebo jiná movitá věc jako odkaz, platí o odkazu a o odkazovníkovi přiměřeně ustanovení o dědictví a o dědici. Odkazovník však neodpovídá za závazky zůstavitelovy, ani za náklady jeho pohřbu, byla-li odkazovníkovi zůstavena věc, jejíž cena je v poměru k ceně zanechaného majetku jen nepatrná, a jestliže souhrn odkazů nečiní více než čtvrtinu toho, co zbude ze zanechaného majetku po odečtení dluhů.

§ 538.

účinné od 1. 1. 1951Při výkladu závěti budiž dbáno, aby byla splněna skutečná vůle pořizovatelova.

§ 539.

účinné od 1. 1. 1951Pořizovatel může v závěti ustanovit náhradního dědice pro případ, že dědic jím povolaný dědictví nenabude.

§ 540.

účinné od 1. 1. 1951(1) Činit pořízení nemůže, kdo není v plném rozsahu svéprávný (§§ 9 a násl.).

účinné od 1. 1. 1951(2) Nezletilec, který dovršil patnáctý rok, může však učinit pořízení o tom, čeho nabyl vlastní prací.

§ 541.

účinné od 1. 1. 1951(1) Závěť lze zřídit jen v písemné formě.

účinné od 1. 1. 1951(2) Z každé závěti musí být patrný den, měsíc a rok, kdy byla sepsána.

§ 542.

účinné od 1. 1. 1951Závěť vlastnoruční musí být vlastní rukou napsána a podepsána.

§ 543.

účinné od 1. 1. 1951Závěť, kterou nenapsal pořizovatel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a přede dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkové se musí na závěť podepsat.

§ 544.

účinné od 1. 1. 1951(1) Pořizovatel, který nemůže číst nebo psát, musí prohlásit svou poslední vůli před třemi svědky současně přítomnými do zápisu, který mu musí být přečten. Potom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Pisatelem a předčitatelem mohou být i svědkové; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.

účinné od 1. 1. 1951(2) V zápisu musí být uvedeno, že pořizovatel nemůže číst nebo psát, kdo zápis napsal a kdo předčítal a jakým způsobem pořizovatel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Zápis musí být svědky podepsán.

§ 545.

účinné od 1. 1. 1951(1) Každý může prohlásit svou poslední vůli do úředního zápisu před soudem nebo před notářem; svědků není třeba.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nezletilci, kteří dovršili patnáctý rok, jakož i slepí, hluší, kteří nemohou číst, a němí, kteří nemohou psát, mohou učinit pořízení jen před soudem nebo před notářem. Jestliže hluchý pořizovatel nemůže číst, nebo němý nemůže psát, je nutno přibrat tlumočníka, který se s ním může dorozumět a má způsobilost být svědkem závěti.

§ 546.

účinné od 1. 1. 1951Svědky závěti nemohou být nesvéprávní, slepí, hluší, němí a ti, kdož neznají řeč, ve které se projev vůle činí, ani duchovní a řeholníci.

§ 547.

účinné od 1. 1. 1951Závětí povolaný dědic a osoby jemu blízké (§ 17 odst. 2) nemohou při zřízení závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.

§ 548.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení závěti, která se příčí zákonu nebo obecnému zájmu, jakož i ustanovení nesrozumitelná nebo si odporující, jsou neplatná.

§ 549.

účinné od 1. 1. 1951(1) Ustanovení závěti, jímž byl někdo povolán za dědice věci, která není v zanechaném majetku, je neplatné.

účinné od 1. 1. 1951(2) Byl-li však někdo povolán za dědice peněžité částky, která není v zanechaném majetku, anebo prostředků na výchovu, výživu nebo zaopatření, je ustanovení platné. Nedohodnou-li se dědicové na splnění závěti, upraví splnění soud; přitom dbá, aby každý z dědiců přispěl tak, jak lze na něm slušně žádat.

§ 550.

účinné od 1. 1. 1951Neplatná je podmínka, kterou zůstavitel omezil povolání někoho za dědice. Neplatné je i ustanovení závěti, že toho, co se zůstavuje, má dědic nabýt jen na určitou dobu nebo později než dnem zůstavitelovy smrti, jakož i ustanovení závěti o tom, na koho má dědictví přejít po smrti dědicově. Neplatný je také zůstavitelův příkaz, aby dědic použil dědictví nebo jeho části určitým způsobem nebo aby něco vykonal.

§ 551.

účinné od 1. 1. 1951Závěť je neplatná potud, pokud pořizovatel nezůstavil svým nezletilým potomkům tolik, kolik činí cena celého jejich zákonného podílu, anebo pokud nezůstavil jiným svým potomkům nebo tomu z rodičů anebo ze starých rodičů, který je v době zůstavitelova úmrtí v nouzi a už práce neschopný, tolik, kolik činí cena tří čtvrtin podílu, který by jim náležel podle ustanovení o dědění ze zákona.

§ 552.

účinné od 1. 1. 1951Vydědění.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dědice, jehož zákonný podíl nemůže být závětí zkrácen vůbec anebo nikoliv o více než čtvrtinu jeho ceny (§ 551), může pořizovatel vydědit proto, že jej opustil v nouzi nebo že byl odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo že trvale odpírá pracovat. Je-li takto vyděděný potomkem zůstavitelovým, nabývají jeho dědického podílu jeho potomci.

účinné od 1. 1. 1951(2) Pro vydědění platí stejné náležitosti jako pro zřízení závěti.

§ 553.

účinné od 1. 1. 1951Zrušení závěti a vydědění.

účinné od 1. 1. 1951(1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, nebo jejím odvoláním. Odvolání vyžaduje způsobilosti a formy, jakých je třeba k platné závěti. Jestliže zůstavitel závěť úmyslně zničí, zruší tím svou závěť.

účinné od 1. 1. 1951(2) Totéž platí o zrušení vydědění.

§ 554.

účinné od 1. 1. 1951Zanechaný majetek budiž úředně sepsán.

§ 555.

účinné od 1. 1. 1951Soud nařídí na návrh nebo z povinnosti úřední zajištění dědictví, je-li toho třeba k ochraně nároků státu nebo jiného obecného zájmu anebo právních zájmů dědice nebo zůstavitelova věřitele, a to na dobu, dokud zájem trvá.

§ 556.

účinné od 1. 1. 1951Nebrání-li tomu způsob zajištění, může dědic, dokud mu nebylo dědictví ještě potvrzeno, dědictví zcela nebo částečně zcizit, zadlužit, jeho podstatu změnit nebo činit opatření, která přesahují rámec obvyklého řádného hospodaření, jen s přivolením soudu.

§ 557.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zjistí-li se pravý dědic teprve později, je povinen i ten, komu bylo dědictví soudem potvrzeno, vydat mu majetek, který z dědictví má, podle zásad o oprávněném a neoprávněném držiteli (§§ 145 a násl.); přitom se však nesmí na škodu pravého dědice obohatit. Kdo v dobré víře něčeho nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo nabytí soudem potvrzeno, nikomu za to není odpovědný.

účinné od 1. 1. 1951(2) Předchozí ustanovení platí obdobně, připadlo-li dědictví jako odúmrť státu.

§ 558.

účinné od 1. 1. 1951Nárok na vydání dědictví se promlčí uplynutím tří let od zůstavitelovy smrti anebo ode dne, kdy jeho prohlášení za mrtvého nabude právní moci.

§ 559.

účinné od 1. 1. 1951Nabytí dědictví potvrdí soud dědici, jehož dědické právo je vykázáno.

§ 560.

účinné od 1. 1. 1951Nabytí dědictví nesmí však být potvrzeno, dokud je nutné jeho zajištění (§ 555). To však neplatí, jestliže již uplynul rok poté, kdy by bylo potvrzení mohlo jinak být vydáno.

§ 561.

účinné od 1. 1. 1951Potvrzení o nabytí dědictví je podkladem pro zápisy v pozemkové knize.

§ 562.

účinné od 1. 1. 1951Ustanoveními tohoto zákona se řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším.

§ 563.

účinné od 1. 1. 1951(1) Způsobilost k právům a povinnostem právnických osob, které dosud trvají, zůstává až do nové zákonné úpravy nedotčena.

účinné od 1. 1. 1951(2) Společnosti zřízené podle dřívějšího obchodního práva, pokud o nich nebylo ustanoveno jinými předpisy, a společnosti podle obecného zákoníka občanského zanikají dnem 1. ledna 1951; majetkové vypořádání se řídí dřívějším právem.

§ 564.

účinné od 1. 1. 1951Právní poměry týkající se práva stavby, založené před 1. lednem 1951, zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít ustanovení zákona č. 88/1947 Sb., o právu stavby.

§ 565.

účinné od 1. 1. 1951(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ustanovení o svěřenském náhradnictví nelze užít, zemře-li zůstavitel po 31. prosinci 1950, a to v případech uvedených v § 15 odst. 3 zákona č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy, ani obdobně; soud tu ustanoví přejimatele z dětí, avšak zároveň zřídí pro pozůstalého manžela požívací právo k zemědělskému podniku, a to buď na doživotí, nebo na určitou dobu.

§ 566.

účinné od 1. 1. 1951(1) Lhůta, která počala běžet před 1. lednem 1951, skončí, určuje-li tento zákon lhůtu kratší, nejpozději uplynutím této kratší lhůty, počítané ode dne 1. ledna 1951; určuje-li lhůtu delší, uplynutím této delší lhůty, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet.

účinné od 1. 1. 1951(2) Totéž platí o době vydržecí a promlčecí.

§ 567.

účinné od 1. 1. 1951(1) Osoby, které byly zbaveny svéprávnosti nebo dány pod opatrovnictví z důvodů, které tento zákon nezná, nabývají svéprávnosti dnem 1. ledna 1951, s výjimkou těch, které byly dány pod opatrovnictví pro tělesné nedostatky; u těchto osob zruší opatrovnictví soud na návrh nebo z povinnosti úřední.

účinné od 1. 1. 1951(2) Osobami zcela zbavenými svéprávnosti jsou také osoby, které jsou na Slovensku dány pod opatrovnictví pro duševní chorobu, osobami částečně zbavenými svéprávnosti pak i osoby, které jsou na Slovensku dány pod opatrovnictví pro slabomyslnost.

§ 568.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dnem 1. ledna 1951 zrušují se veškerá ustanovení o věcech upravených tímto zákonem, čítajíc v to i právo obyčejové, ať již plyne z rozhodnutí soudních nebo z jiných pramenů.

účinné od 1. 1. 1951(2) Zrušují se zejména:

1. účinné od 1. 1. 19511. obecný zákoník občanský, vyhlášený dne 1. června 1811, vyjma ustanovení §§ 1151 až 1164, a cís. nař. č. 276/1914 ř. z., č. 208/1915 ř. z. a č. 69/1916 ř. z., jakož i všechny patenty, dekrety, nařízení a zákony dané k obecnému zákoníku občanskému;
2. účinné od 1. 1. 19512. obecný obchodní zákon, uvedený zákonem č. 1/1863 ř. z., a zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, vyjma ustanovení upravující právní poměry družstev;
3. účinné od 1. 1. 19513. zák. čl. XXII/1802 a zák. čl. XIII/1807, o uvedení v držbu osob násilně vypuzených;
4. účinné od 1. 1. 19514. zák. čl. VIII/1840, o dědické posloupnosti poddaných;
5. účinné od 1. 1. 19515. nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti č. 1/1857 ř. z., o zákazu dělení domů v království českém;
6. účinné od 1. 1. 19516. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 105/1858 ř. z., týkající se promlčecí lhůty u některých pohledávek;
7. účinné od 1. 1. 19517. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 212/1860 ř. z., jímž se vysvětlují §§ 461 až 466 občanského zákoníka a vydávají předpisy o ochraně práv jak hypotekárních věřitelů, tak majitelů zastavených statků;
8. účinné od 1. 1. 19518. zákon č. 62/1868 ř. z., jímž se zrušují zákony o lichvě, a zákon č. 77/1885 ř. z.; zák. čl. XXXI/1868, o zrušení zákonů o lichvě, a zák. čl. VIII/1877;
9. účinné od 1. 1. 19519. zákon č. 76/1871 ř. z., o tom, ke kterým právním jednáním je třeba notářského spisu;
10. účinné od 1. 1. 195110. zákon č. 37/1875 ř. z., týkající se předkupního práva členů rodiny, zapsaného do veřejných knih;
11. účinné od 1. 1. 195111. zákon č. 49/1875 ř. z., týkající se promlčení nároku na úroky z některých státních dluhopisů;
12. účinné od 1. 1. 195112. zákon č. 68/1875 ř. z., o obchodních dohodcích či sensálech;
13. účinné od 1. 1. 195113. zák. čl. XVI/1876, o náležitostech závěti, dědických smluv a darování pro případ smrti;
14. účinné od 1. 1. 195114. zákon č. 50/1879 ř. z., o dělení podle hmotných částí;
15. účinné od 1. 1. 195115. zák. čl. XIV/1881, o zápůjčkách na ruční zástavu;
16. účinné od 1. 1. 195116. zák. čl. XXXIII/1881, o soudním umoření a promlčení veřejně obíhajících cenných papírů;
17. účinné od 1. 1. 195117. zák. čl. XXXI/1883, o splátkových obchodech;
18. účinné od 1. 1. 195118. nařízení ministra spravedlnosti č. 27.564/1887 I. M., o úpravě soukromé závěti podle zák. čl. XVI/1876;
19. účinné od 1. 1. 195119. zákon č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, a zákon č. 7/1913 ř. z.;
20. účinné od 1. 1. 195120. zákon č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným;
21. účinné od 1. 1. 195121. zák. čl. LVII/1908, o převádění obchodních podniků;
22. účinné od 1. 1. 195122. cís. nař. č. 275/1914 ř. z., o lichvě;
23. účinné od 1. 1. 195123. nařízení ministra spravedlnosti v dohodě s ministrem orby č. 384/1916 ř. z., o lhůtách pro domněnky při vadách dobytka;
24. účinné od 1. 1. 195124. nařízení předsednictva vlády č. 4420/1918 ř. z., o doplnění soukromoprávních pravidel, týkajících se nemovitostí;
25. účinné od 1. 1. 195125. zákon č. 452/1919 Sb., kterým se mění zákon č. 382/1919 Sb., o náhradě majitelům půdy, kteří byli válkou poškozeni;
26. účinné od 1. 1. 195126. zákon č. 271/1920 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným, na Slovenko a pozměňují ustanovení §§ 115 a 116 tohoto zákona;
27. účinné od 1. 1. 195127. vládní nařízení č. 272/1920 Sb., k provedení zákona č. 271/1920 Sb.;
28. účinné od 1. 1. 195128. vládní nařízení č. 465/1920 Sb., o zřizování společností s r. o. a společností akciových (komanditních na akcie), o zvyšování základního kapitálu těchto společností a zakládání pobočných ústavů;
29. účinné od 1. 1. 195129. vládní nařízení č. 147/1922 Sb., kterým se provádí § 45 odst. 3 zákona č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným;
30. účinné od 1. 1. 195130. zákon č. 111/1927 Sb., proti nekalé soutěži;
31. účinné od 1. 1. 195131. zákon č. 76/1935 Sb., o splátkových obchodech;
32. účinné od 1. 1. 195132. ustanovení §§ 112 až 115 zákona č. 86/1937 Sb., o drahách;
33. účinné od 1. 1. 195133. vládní nařízení č. 266/1938 Sb., o sídlech kupců (obchodníků), obchodních společností a výdělkových a hospodářských společenstev (družstev);
34. účinné od 1. 1. 195134. vládní nařízení č. 16/1942 Sb., o právech ze správy při dodávkách podle předpisů o řízeném hospodaření;
35. účinné od 1. 1. 195135. vládní nařízení č. 71/1943 Sb., o soudcovské pomoci z podnětu války při smlouvách (nařízení o pomoci při smlouvách);
36. účinné od 1. 1. 195136. vládní nařízení č. 64/1944 Sb., kterým se mění některé předpisy o nálezu;
37. účinné od 1. 1. 195137. nařízení Slovenské národní rady č. 97/1945 Sb. n. SNR, o úpravě vlastnictví k některým domácím zvířatům;
38. účinné od 1. 1. 1951a to vesměs v úpravě, jaká vyplývá z předpisů je měnících a doplňujících.

§ 569.

účinné od 1. 1. 1951Ukládání listin u soudu (§§ 113, 114, 168, 190, 200 a 203) upraví vláda nařízením. Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry vydal zvláštní předpisy podle §§ 162, 164, 234, 255, 393, 402, 430 a 460.

§ 570.