Nález Ústavního soudu ze dne 19. května 2015 sp. zn. Pl. ÚS 14/14 ve věci návrhu na zrušení § 47 a § 48 odst. 1 ve slovech „ , které postoupily do skrutinia,“ zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů

III. Aktivní legitimace navrhovatele III.

1. 31. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelem je Nejvyšší správní soud, který postupoval podle čl. 95 odst. 2 Ústavy („Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“), blíže provedeného v ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 303/2011 Sb. Touto otázkou se Ústavní soud zabývá zejména s ohledem na obsah odlišného stanoviska některých soudců Nejvyššího správního soudu, kteří aktivní legitimaci navrhovatele zpochybnili.
2. 32. K tomu Ústavní soud uvádí, že v daném případě se jedná o tzv. konkrétní (přesněji: incidenční; podrobněji viz např. Hesse, K. Grundzüge des Verfassungsrechts der Bundesrepublik Deutschland. 20. vydání. Heidelberg: C. F. Müller Verlag, 1999, str. 282 a násl.), a nikoliv abstraktní kontrolu norem. Ani v české konstitucionalistické doktríně přitom nelze zaznamenat významnější názory, které by toto východisko zpochybňovaly. Postačí proto citovat P. Holländera, který konkrétní normativní kontrolu definuje jako „řízení o souladu zákonné nebo podzákonné normy s ústavou v případě, jestliže k němu dá podnět obecný soud jako důsledek řešení konkrétní věci nebo fyzická, resp. právnická osoba v souvislosti s tím, že jejich aplikací byla dotčena ve svých základních právech nebo svobodách. Jinými slovy, konkrétní kontrola norem představuje ústavní přezkum zákonů, resp. ostatních právních předpisů pouze v souvislosti s řešením a rozhodováním konkrétní věci“ (Základy všeobecné státovědy. 3. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, str. 275).
3. 33. Ústavní důvod k projednání návrhu je proto obecně dán v případě, kdy by zjištění neplatnosti provedené volby kandidáta v důsledku zrušení napadených ustanovení zákona mělo vést k zániku už získaného mandátu. K tomu směřuje návrh Nejvyššího správního soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
4. 34. Je proto odůvodněné pokládat navrhovatele k podání návrhu na přezkum ústavnosti napadených ustanovení zákona o evropských volbách za aktivně legitimovaného. Aktivní legitimace navrhovatele je dána významem rozhodnutí Ústavního soudu pro řešení konkrétní věci v řízení před obecným soudem o podané volební stížnosti a naplňuje jednu z podmínek řízení před Ústavním soudem podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

IV. Posouzení kompetence a ústavní konformity legislativního procesu IV.

1. 35. Ústavní soud tedy konstatuje, že je příslušný k projednávání předmětného návrhu, který byl podán k tomu oprávněným navrhovatelem, je přípustný a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Mohl proto přistoupit k věcnému přezkumu napadených zákonných ustanovení, přičemž se v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejdříve zabýval otázkou, zda byla přijata a vydána ústavně konformním způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence. S ohledem na skutečnost, že ze strany navrhovatele ani ostatních účastníků řízení tato otázka nebyla nijakým způsobem zpochybněna, však není potřeba podrobně se zabývat celým legislativním procesem, který vedl ke schválení napadených zákonných ustanovení.
2. 36. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., sestává posouzení ústavnosti zákona s ústavním pořádkem ze zodpovězení tří otázek: zda byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence, zda byl přijat ústavně předepsaným způsobem a zda jeho obsah je v souladu s ústavními zákony. V případě napadených ustanovení je mimo jakoukoliv pochybnost, že Parlament měl ve smyslu čl. 15 odst. 1 Ústavy kompetenci k jejich přijetí. Pokud jde o způsob přijetí zákona o evropských volbách, Ústavní soud zjistil z vyjádření účastníků řízení, jakož i z dalších veřejně přístupných dokumentů vztahujících se k legislativnímu procesu, že zákon byl přijat ústavně předepsaným způsobem. Nic proto Ústavnímu soudu nebrání, aby mohl přistoupit k věcnému posouzení ústavnosti napadených ustanovení.

V. Posouzení ústavnosti napadených zákonných ustanovení V.

1. 37. Podstatou ústavního přezkumu napadených ustanovení zákona o evropských volbách je zjistit, zda tvrzená omezení rovnosti volebního práva (čl. 21 odst. 3 Listiny), přístupu občanů k voleným funkcím za rovných podmínek (čl. 21 odst. 4 Listiny) a svobodné soutěže politických sil (čl. 5 Ústavy, resp. čl. 22 Listiny) jsou v demokratické společnosti přípustná s ohledem na legitimitu jimi sledovaného cíle, způsobilost tohoto cíle dosáhnout, jejich potřebnost a míru takového omezení, která má šetřit podstaty a smyslu těchto základních práv (čl. 4 odst. 4 Listiny) a nesmí měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Jsou-li tvrzená omezení základních práv odůvodňována specifickým postavením Evropského parlamentu jako zastupitelského sboru občanů Evropské unie, je nutno nejprve připomenout projevy nadstátní povahy tohoto orgánu a poté podrobit zkoumání adekvátnost jejich promítnutí v zákoně o evropských volbách se zřetelem k referenčním kritériím ústavního pořádku.