Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o požadavcích na zajištění radiační ochrany

§ 30

Podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany před zahájením a při zahájení provozu pracovišť se zdroji ionizujícího záření

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se navrhuje, staví a uvádí do provozu způsobem, který umožní při provozu bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření a dostatečné zajištění radiační ochrany jak osob na pracovišti, tak i osob pobývajících v jeho okolí. Zejména se zajišťuje, aby

1. a) stavební materiál použitý k výstavbě pracoviště a konstrukce stěn, stínění a kryty zdrojů, vybavení a vnitřní členění pracoviště byly voleny tak, aby při všech činnostech na tomto pracovišti vedoucích k ozáření a při případných radiačních nehodách byla zajištěna taková radiační ochrana, která odpovídá podmínkám očekávaným při provozu pracoviště,
2. b) stěny, strop a podlaha místnosti, do které se ukládají radionuklidové zářiče v době, kdy se nepoužívají, byly chráněny takovými stínícími vrstvami, aby efektivní nebo ekvivalentní dávky v prostorách s touto místností sousedících nepřekročily obecné základní limity ozáření (§ 9),
3. c) na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči byla umožněna co nejrychlejší a nejúčinnější případná očista osob i pracoviště od znečišťujících radionuklidů.

(2) Pracoviště s významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření se zřizují ve stavbách k takovému účelu určených v kolaudačním rozhodnutí a provoz na nich může být zahájen až po ukončení všech stavebních a instalačních prací. Jinde lze vykonávat pouze krátkodobé práce se zdroji ionizujícího záření (např. karotážní nebo defektoskopické), omezené na předem určenou dobu (dále jen „přechodná terénní pracoviště“). Pokud je v povolení k provozu pracoviště s příslušnými zdroji počítáno s možností prací na přechodných terénních pracovištích a jsou stanoveny podmínky pro takové práce, nepovažují se práce na přechodných terénních pracovištích za provoz nových pracovišť se zdroji ionizujícího záření a nejsou k zahájení a skončení prací na nich potřebná povolení úřadu podle § 9 odst. 1 písm. d) a g) zákona. Termín zahájení prací a předpokládaná doba práce na přechodném terénním pracovišti se Úřadu oznamuje písemně nejméně jeden den předem. Pracovní skupiny na přechodných terénních pracovištích musí být nejméně dvoučlenné. Ukončení prací na přechodném terénním pracovišti se neprodleně oznámí Úřadu.

(3) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při umísťování a při výstavbě pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření a při zahájení provozu a provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravují zvláštní předpisy.

§ 31

Podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při vyřazování z provozu pracovišť se zdroji ionizujícího záření

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se ruší až po vypnutí nebo odstranění všech zdrojů ionizujícího záření a po očistě pracoviště od radionuklidů provedené takovým způsobem a v takovém rozsahu, že nikde na pracovišti nejsou překročeny hodnoty uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) nebo hodnoty stanovené v příslušném povolení Úřadu.

(2) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při ukončení provozu, rušení a vyřazování z provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravuje zvláštní předpis.

§ 32

Podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při uvádění radionuklidů do životního prostředí

(1) Látky, materiály a předměty, jejichž obsah radionuklidů nebo jejichž povrchové znečištění radionuklidy překračuje uvolňovací úrovně uvedené v § 5 odst. 1 písm. a), lze uvést do životního prostředí jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení Úřadu k uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, případně dalších povolení vydávaných se souhlasem Úřadu podle zvláštních předpisů.⁷)

(2) Uvádění do životního prostředí látek, materiálů a předmětů obsahujících radionuklidy nebo jimi znečištěných lze povolit, jen pokud s tím spojené průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřesáhnou 250 µSv ročně.

(3) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do ovzduší lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními plyny a následným rozptýlením v atmosféře zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do ovzduší nepřekročí v průměru 200 µSv.

(4) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do vod lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními vodami a následným rozptýlením zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do vod nepřekročí v průměru 50 µSv.

(5) Pokud při uvádění radionuklidů do životního prostředí by mohlo dojít u kritické skupiny obyvatel k ozáření převyšujícímu jednu dvacetinu základních limitů obecných, prokazuje se optimalizace radiační ochrany kvantitativní studií, ve které se zhodnotí přínosy a rizika zvoleného postupu a provede se jeho srovnání s možnými alternativními přístupy.

§ 33

Podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při přepravě radionuklidových zářičů

Požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při přepravě zdrojů ionizujícího záření upravuje zvláštní předpis.⁶)

§ 34

Podrobnosti podmínek lékařského ozáření

(1) K lékařskému ozáření se používá zdrojů ionizujícího záření jen na základě lékařské indikace. Po odpovídajícím výcviku v technice používané při těchto ozářeních se lékařské ozáření uskutečňuje pod odpovědností

1. a) lékařů, kteří mají specializaci v oboru radiodiagnostika, radioterapie nebo nukleární medicína,⁸)
2. b) lékařů, kteří mají specializaci v oboru stomatologie,⁸) pokud se jedná o stomatologická rentgenová vyšetření,
3. c) jiných lékařů, pokud se jedná o lékařské ozáření v rámci výkonu, pokud k provedení je lékař oprávněn dosaženým vzděláním ve své příslušné specializaci,⁸)
4. d) radiologických laborantů nebo asistentů⁸) podle předpisu daného lékařem s kvalifikací podle písm. a) až c),
5. e) zdravotních sester na odděleních nukleární medicíny, podle předpisu daného lékařem se specializací v oboru nukleární medicína.

(2) Na specializovaných odděleních radioterapie a na terapeutických odděleních nukleární medicíny musí být přítomen a na dalších v podmínkách povolení Úřadem určených pracovištích se zdroji ionizujícího záření musí být k dispozici odborný pracovník s vysokoškolským vzděláním, který má speciální průpravu pro technickou spolupráci v oborech nukleární medicíny, radiodiagnostiky nebo radioterapie podle zvláštního předpisu.⁸) Požadavky na zvláštní odbornou způsobilost osob podílejících se na výkonech spojených s lékařským ozářením jsou stanoveny ve zvláštním předpise.⁹)

(3) Lékařské ozáření jednotlivých osob se odůvodňuje (§ 4 odst. 2 zákona) očekávaným individuálním zdravotním prospěchem pacienta při uvážení možné volby jiných vyšetřovacích postupů nebo zobrazovacích metod, popř. jiných léčebných postupů. Vyhledávací vyšetření v rámci sekundární prevence v populačních skupinách spojená s ozářením se odůvodňují očekávaným přínosem pro jedince, u nichž bude nemoc odkryta, s uvážením možnosti léčebného ovlivnění nemoci. V některých případech může být důvodem vyhledávacích vyšetření ochrana skupin obyvatelstva. Vyhledávací a jiná vyšetření bez klinické indikace spojená s ozářením je možné vykonávat jen se souhlasem Ministerstva zdravotnictví.

(4) Směrné hodnoty pro lékařská ozáření jsou stanoveny v příloze č. 9. Tyto směrné hodnoty se vztahují na vyšetření u typického dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg. Pro jiné osoby se zohlední jejich hmotnost a tělesná konstituce.

(5) Optimalizace radiační ochrany při lékařském ozáření se dosahuje zejména volbou vhodného radiodiagnostického či radioterapeutického postupu, přitom

1. a) při radiodiagnostice zevním ozářením je třeba používat doporučených provozních parametrů ozařovacích zařízení s uvážením požadavků na kritéria správného zobrazení a s použitím správné zobrazovací techniky tak, aby dávky ve tkáních ve vyšetřované části těla byly co nejnižší, aniž by to zabránilo získání nezbytných radiodiagnostických informací,
2. b) při aplikacích radionuklidů je nutné aplikovat nezbytné množství radioaktivní látky požadované čistoty a aktivity, které zaručuje dostatečnou diagnostickou informaci při co nejnižší zátěži pacienta,
3. c) při radioterapeutických výkonech se ozáření terčového objemu, na který je léčba zářením zaměřena, provádí v rozsahu nezbytném k dosažení požadovaného účinku a ozáření ostatních tkání má být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout bez omezení léčby.

(6) Zdravotnické pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, musí být vybaveno osobními ochrannými prostředky a pomůckami i pro radiační ochranu pacientů a osob dobrovolně o ně pečujících a tyto prostředky musí být přiměřeně charakteru vyšetření používány. Přístrojová technika používaná k diagnostickému nebo léčebnému výkonu při lékařském ozáření podléhá také schválení podle zvláštních předpisů.¹⁰)

(7) Před každým použitím zdroje ionizujícího záření k vyšetřování nebo léčení osob je nutno zjistit u pacienta předchozí významné aplikace radionuklidů a ionizujícího záření, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetřování nebo léčení. Zjišťuje se případné užívání kardiostimulátoru, kloubních náhrad a u žen fertilního věku možnost těhotenství. Tyto anamnestické údaje se zaznamenají do zdravotnické dokumentace.

(8) O každém lékařském výkonu s použitím ionizujícího záření se pořídí záznam umožňující posouzení velikosti ozáření vyšetřované nebo ošetřované osoby. U radiodiagnostických postupů se zaznamenávají vstupní dávky (pro osobu střední konstituce, objemu, hmotnosti) nebo alespoň podklady pro jejich odhad, v případě radioterapeutického ozáření dávka v terčovém objemu, povrchová dávka a časový sled ozařování, v nukleární medicíně zejména specifikace podaného radionuklidu, jeho aplikační forma a aktivita.

(9) U těhotných žen lze provádět radiodiagnostické úkony spojené s ozářením pouze v neodkladných případech nebo z důvodů porodnické indikace. Přitom se vždy zvlášť bedlivě zvažuje nezbytnost získání specifické informace s použitím zdrojů ionizujícího záření a volí se šetrná technika zaměřená na ochranu plodu.

(10) Propouštění pacientů do domácí péče po léčebné aplikaci radionuklidů se usměrňuje tak, aby nebyly překročeny zvláštní limity podle § 12 odst. 1. Zvláštní limity podle § 12 odst. 1 se vztahují také na usměrňování ozáření návštěvníky pacientů po léčebné aplikaci radionuklidů nebo brachyterapeutických zdrojů ionizujícího záření. Údaje se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace pacienta.

(11) Léčebné aplikace radionuklidů se provádějí jen v lůžkových částech zdravotnických zařízení, speciálně upravených a vybavených tak, aby splňovaly požadavky na pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči. Přitom musí být zajištěno, aby pacienti nepoužívali vlastní prádlo a aby při propuštění pacientů všechny předměty osobní potřeby byly zkontrolovány z hlediska možného znečištění radionuklidy, a případně dekontaminovány nebo odstraněny jako předměty znečištěné radionuklidy nebo radioaktivní odpady. Ambulantní léčebné aplikace radionuklidů se mohou uskutečňovat, jen pokud Úřad ve zdůvodněných případech (např. paliativní léčba) tak stanoví v podmínkách příslušného povolení a pokud takový postup nebude použit u inkontinentních pacientů nebo u pacientů neschopných dodržovat základní hygienická pravidla.

§ 35

Podrobnosti k vymezení kontrolovaného pásma

(1) Kontrolované pásmo se na pracovištích se zdroji ionizujícího záření vymezuje tak, aby regulací pohybu osob, vytvořením ochranných bariér a případně i stavebními úpravami, režimem práce, rozsahem monitorování a dalšími opatřeními přiměřenými používaným zdrojům a způsobům nakládání s nimi bylo zajištěno, že se zdroji budou nakládat jen osoby k tomu dostatečně odborně i zdravotně způsobilé, poučené o možném riziku práce a náležitě vybavené a že důsledky případné radiační nehody zůstanou co nejvíce omezeny.

(2) Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde se očekává, že za běžného provozu nebo za předvídatelných odchylek od běžného provozu by ozáření mohlo překročit tři desetiny základních limitů pro pracovníky. Pokud není zvláštním způsobem nakládání se zdroji ionizujícího záření zdůvodněno jinak, např. časově omezeným používáním, je účelné kontrolované pásmo vymezit tam, kde se očekává, že

1. a) příkon efektivní dávky ze zevního ozáření na pracovním místě bude vyšší než 2,5 µSv/h,
2. b) součet součinů objemových aktivit jednotlivých radionuklidů v ovzduší na pracovišti a konverzních faktorů h_inh pro příjem vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3 bude větší než 2,5 µSv.m^-3,
3. c) povrchové znečištění pracovních míst bude vyšší než směrné hodnoty povrchového znečištění radionuklidy uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 2.

(3) Kontrolované pásmo se vymezuje jako ucelená a jednoznačně určená část pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zpravidla stavebně oddělená, a musí být zajištěno tak, aby do něho nemohly vstoupit nepovolané osoby. Pro přechodná terénní pracoviště (např. defektoskopická) se kontrolované pásmo vymezuje stanovením oblasti dávkových příkonů, která nemá být přístupna nepovolaným osobám. Na vchodech nebo ohraničení se kontrolované pásmo označuje znakem radiačního nebezpečí podle ČSN 01 8015.

(4) Návrh na vymezení kontrolovaného pásma se předkládá jako součást Úřadem schvalované dokumentace k žádosti o nakládání se zdroji ionizujícího záření. Tento návrh zahrnuje

1. a) rozsah kontrolovaného pásma, a to zpravidla výčtem místností a schématickým plánkem (náčrtem) nebo pro přechodná terénní pracoviště stanovením příslušné hranice dávkových příkonů,
2. b) zdůvodnění navrhovaného rozsahu kontrolovaného pásma, zejména výpočty a jiné důkazy dokládající splnění požadavků odstavce 2,
3. c) popis stavebního nebo technického zajištění kontrolovaného pásma proti vstupu nepovolaných osob,
4. d) předpokládaný počet osob pracujících v kontrolovaném pásmu a způsob jejich poučení o rizicích při práci v kontrolovaném pásmu, např. vzor pokynů pro vstup a práci v kontrolovaném pásmu.

§ 36

Technické a organizační podmínky pro práci v kontrolovaném pásmu

(1) Do kontrolovaného pásma smí vstupovat jen osoby poučené o tom, jak se tam mají chovat, aby neohrozily zdraví své ani zdraví ostatních osob. U pracovníků kategorií A a B se takové poučení uskutečňuje prokazatelným způsobem a nejméně jednou ročně.

(2) Do kontrolovaného pásma pracoviště se zdroji ionizujícího záření nesmí vstupovat těhotné ženy a osoby mladší 18 let, kromě případů pacientů, kteří se na těchto pracovištích mají podrobit lékařskému ozáření [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona], a kromě osob, které na těchto pracovištích pracují nebo se připravují na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(3) Při vstupu do kontrolovaného pásma musí být každý pracovník se zdroji ionizujícího záření vybaven osobními dozimetry v rozsahu stanoveném v programu monitorování a ochrannými pracovními pomůckami přiměřenými způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření, a jestliže příkon dávkového ekvivalentu může překročit 1 mSv/h, rovněž signálními přímoodečítacími operativními osobními dozimetry; tato ustanovení se u velmi významných zdrojů vztahují na každou vstupující osobu, kromě osob, které vstupují do kontrolovaného pásma zdravotnického pracoviště se zdroji ionizujícího záření, aby se tam podrobili léčení nebo vyšetření s použitím zdrojů ionizujícího záření.

(4) V kontrolovaném pásmu smí používat zdroje ionizujícího záření pouze pracovníci kategorie A a pod jejich dohledem také žáci, učni a studenti po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(5) V kontrolovaném pásmu pracovišť s velmi významnými zdroji a pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, se pracuje po převléknutí a při výstupu z nich se uskutečňuje kontrola znečištění radionuklidy a případná osobní očista.

§ 37

Základní podmínky bezpečného provozu pracovišť se zdroji ionizujícího záření

(1) K bezpečnému provozu musí být na každém pracovišti se zdroji ionizujícího záření, kromě zdrojů nevýznamných a drobných, nejpozději před zahájením vlastního nakládání se zdroji ionizujícího záření zajištěno

1. a) vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním radiační ochrany na pracovišti [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona] alespoň jednou osobou se zvláštní odbornou způsobilostí⁹) v radiační ochraně,
2. b) vymezení a označení kontrolovaného pásma v souladu s ustanoveními § 35 a zajištění podmínek pro regulaci pohybu osob v tomto pásmu v souladu s ustanoveními § 36,
3. c) vybavení pracoviště přístroji, zařízeními a pomůckami v množství a kvalitě dostatečných k zabezpečení všech měření uvedených v programu monitorování, vnitřním havarijním plánu, protokolu o přejímací zkoušce, případně Úřadem stanovených v podmínkách povolení k nakládání, a jejich udržování v řádném technickém stavu,
4. d) vybavení pracovníků se zdroji ionizujícího záření osobními ochrannými prostředky (např. pláště, zástěry, brýle, rukavice s odpovídajícím stínícím účinkem) a odpovídajícími ochrannými pracovními pomůckami (např. pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery).

(2) Zvláštní zdravotní způsobilost pracovníků kategorie A musí být pravidelně, nejméně jednou za dva roky, ověřována Úřadem určeným zdravotnickým zařízením preventivními lékařskými prohlídkami v rozsahu odpovídajícím posuzování zdravotní způsobilosti na rizikových pracovištích.¹) Záznamy o lékařských prohlídkách se na pověřeném zdravotnickém zařízení uchovávají po dobu nejméně 30 let od ukončení práce v kontrolovaném pásmu a současně alespoň do dosažení věku 90 let nebo 10 let po úmrtí daného pracovníka. S výsledky a závěry lékařských prohlídek je pracovník seznamován a na vyžádání se zasílají také příslušným držitelům povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

(3) U pracovníků kategorie A je nutno zajistit

1. a) pravidelné výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů,
2. b) okamžité výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů v případě podezření nebo vzniku radiační nehody,
3. c) informovanost pracovníků o výsledcích vyhodnocení jejich osobních dozimetrů.

(4) Znečištění radionuklidy povrchu těla, oděvu, zařízení nebo stavebních částí pracovišť se zdroji ionizujícího záření má být udržováno pod směrnými hodnotami povrchového znečištění radionuklidy stanovenými v tabulce č. 1 přílohy č. 2. Pokud znečištění radionuklidy tyto úrovně překračuje, je nutno vykonat účinnou dekontaminaci, přičemž pro znečištění radionuklidy povrchů v kontrolovaném pásmu, které vzniklo v důsledku předvídaných způsobů používání zdrojů ionizujícího záření, se stanovené hodnoty vztahují pouze na snímatelnou část povrchového znečištění radionuklidy.

(5) Nutnou podmínkou pro to, aby provoz pracoviště se zdroji ionizujícího záření mohl být považován za bezpečný, je

1. a) pro jaderná energetická zařízení, aby kolektivní efektivní dávka u všech pracovníků kategorií A a B nepřekročila za kalendářní rok 4 Sv na každý instalovaný GW výkonu,
2. b) aby průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřekročily v kalendářním roce 200 µSv v důsledku výpustí do ovzduší ani 50 µSv v důsledku výpustí do vodotečí nebo 250 µSv celkově ze všech výpustí z daného pracoviště,
3. c) aby v prostorách přilehlých k radioterapeutickým ozařovnám roční efektivní dávky nepřekročily 250 µSv,
4. d) aby v prostorách přilehlých k radiodiagnostickým vyšetřovnám roční efektivní dávky nepřekročily 100 µSv.

§ 38

Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s generátory záření

(1) Generátor záření smí být zapínán a používán pouze po nezbytnou dobu.

(2) Při ozařování a prozařování s generátorem záření se před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru a po skončení práce musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že generátor záření byl vypnut.

(3) Stacionární rentgenová zařízení a jiné stacionární generátory záření se umísťují do samostatných ozařoven nebo vyšetřoven a obsluhují se z chráněných obsluhoven s výjimkou rentgenových přístrojů, jejichž konstrukce nebo účel použití vylučují překročení limitů ozáření. V případě rentgenových zařízení pro radiodiagnostiku, která je nutno ovládat přímo z vyšetřovny, se pro tento účel instalují pevné nebo posuvné ochranné zástěny zajišťující nepřekročení limitů ozáření.

(4) Na pracovištích s generátory záření, které jsou komponentou jiného přístroje nebo zařízení a jejichž neoddělitelnou součástí je ochranné stínění, je nutno při provozu zajistit, aby

1. a) ochranné stínění zabezpečovalo, že v prostoru přístupném pouze rukama obsluhy je příkon dávkového ekvivalentu menší než 250 µSv/h a současně na kterémkoliv jiném přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h,
2. b) přístroj nebo zařízení nebylo možné uvést do činnosti, pokud je ochranné stínění odstraněno, a bylo automaticky vyřazeno z činnosti při otevření ochranného stínění.

(5) Generátor záření nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení.

§ 39

Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s uzavřenými radionuklidovými zářiči

(1) Uzavřený radionuklidový zářič smí být používán jen po nezbytnou dobu a mimo tuto dobu nemá být v pracovní poloze, ale zasunut do stínícího krytu nebo jinak zastíněn. Uzavřené radionuklidové zářiče mají být skladovány tak, aby příkon dávkového ekvivalentu vně skladovacích místností a prostor nepřekročil hodnotu 1 µSv/h.

(2) Při ozařování a prozařování s uzavřeným radionuklidovým zářičem se po skončení práce nebo před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že zářič byl řádně zastíněn či zasunut do stínícího krytu. Při manipulaci s uzavřeným radionuklidovým zářičem, u něhož nelze vyloučit jeho uvolnění z ozařovacího zařízení nebo jeho ztrátu, se k takovému měření používá přístroj umožňující za všech podmínek stanovit polohu zářiče.

(3) Uzavřený radionuklidový zářič nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení. Při jakémkoliv podezření na netěsnost a únik radionuklidů má být uzavřený radionuklidový zářič neprodleně odstaven z používání.

§ 40

Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči

(1) Pracoviště s otevřenými zářiči, která jsou pracovišti s jednoduchými nebo významnými zdroji ionizujícího záření, se zařazují do I., II. nebo III. kategorie podle toho, zda jejich vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje základní požadavky na standardní vybavení pracovišť s otevřenými zářiči podle tabulky č. 1 přílohy č. 4.

(2) Maximální aktivita otevřených radionuklidových zářičů, které smí být současně zpracovávány na jednotlivých pracovních místech pracovišť s otevřenými zářiči I., II. nebo III. kategorie, se stanoví na základě kritérií zohledňujících současně a ve vzájemné návaznosti vybavení pracovních míst a celého pracoviště ochrannými (ventilačními, izolačními a stínícími) zařízeními, úroveň provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky, zejména těkavost a prašnost materiálů, které mají být zpracovávány, náročnost a potenciální rizikovost očekávaných pracovních operací, a to tak, že v tabulce č. 4 přílohy č. 4 se vybere hodnota odpovídající dané kategorii pracoviště s otevřenými zářiči a charakteristice materiálů a práce s nimi a tato se vynásobí koeficientem vybavenosti daného pracovního místa podle tabulky č. 2 přílohy č. 4. Při současném použití více radionuklidů na jednom pracovním místě nesmí součet podílů zpracovávané aktivity jednotlivých radionuklidů a uvedeným postupem stanovené maximální aktivity pro tyto jednotlivé radionuklidy být větší než jedna.

(3) Pokud se otevřené radionuklidové zářiče nepoužívají a nejedná se o zářiče, které jsou tvořeny technologickými celky nebo medii pracoviště, mají být umístěny v ochranných stínících krytech nebo kontejnerech, a to zpravidla tak, aby při skladování příkon dávkového ekvivalentu na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor, trezorů a stíněných boxů se zdroji ionizujícího záření nepřekročil hodnotu 100 µSv/h a ve vzdálenosti 1 m od povrchu hodnotu 10 µSv/h a při přenášení zářičů na pracovišti příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 µSv/h.

(4) Na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, má být zřízen samostatný kanalizační rozvod pro vypouštění radioaktivních odpadových vod z pracoviště a napojen na samostatnou záchytnou nádrž.

(5) Při nakládání s otevřenými radionuklidovými zářiči se používají osobní ochranné prostředky (stínící olověné pláště, zástěry, brýle, rukavice) a odpovídající ochranné pracovní pomůcky (pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery ap.), otevřené radionuklidové zářiče se neberou do rukou a roztoky s těmito zářiči se nepipetují ústy, činnosti, při kterých může dojít k úniku radioaktivních látek do ovzduší, se vykonávají v uzavřených prostorech (v digestoři, hermetickém boxu apod.).