Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o požadavcích na zajištění radiační ochrany

§ 6

Kritéria pro rozdělení zdrojů ionizujícího záření

(1) Kritéria pro rozdělení zdrojů ionizujícího záření jsou

1. a) příkon dávkového ekvivalentu,
2. b) technická úprava a způsob provedení zdroje ionizujícího záření,
3. c) u radionuklidových zářičů aktivita a hmotnostní aktivita,
4. d) typický způsob nakládání s nimi a související míra možného ozáření,
5. e) potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu.

(2) V závislosti na technické úpravě se radionuklidové zářiče dělí na uzavřené a otevřené. Uzavřeným radionuklidovým zářičem je radionuklidový zářič, jehož úprava, např. zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost, a vylučuje tak za předvídatelných podmínek použití a opotřebování únik radionuklidů ze zářiče. Otevřeným radionuklidovým zářičem je radionuklidový zářič, který není uzavřeným radionuklidovým zářičem. Pokud uzavřený radionuklidový zářič není doprovázen platným osvědčením podle § 55 nebo není jiným v podmínkách povolení stanoveným způsobem doložena jeho těsnost, nakládá se s ním, jako kdyby byl otevřeným zářičem.

(3) Na základě uvedených kritérií se zdroje ionizujícího záření dělí podle vzestupné závažnosti ohrožení zdraví osob a životního prostředí ionizujícím zářením na nevýznamné, drobné, jednoduché, významné a velmi významné zdroje.

(4) Nevýznamnými zdroji ionizujícího záření jsou

1. a) generátory záření konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoliv přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h, kromě zařízení, kde urychlující potenciál přesahuje 30 kV,
2. b) etalonové uzavřené radionuklidové zářiče používané ke kalibraci, u nichž součet podílů aktivit nebo součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a hodnot aktivit nebo hmotnostních aktivit těchto radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 je menší než deset,
3. c) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoliv přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h a současně s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona,⁴)
4. d) autonomní ionizační hlásiče požáru.

(5) Drobnými zdroji ionizujícího záření jsou

1. a) generátory záření, které nejsou nevýznamnými zdroji, konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoliv přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h s výjimkou míst určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama, kde smí příkon dávkového ekvivalentu dosahovat až 250 µSv/h,
2. b) etalonové uzavřené radionuklidové zářiče používané ke kalibraci, u nichž součet podílů aktivit nebo součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a hodnot aktivit nebo hmotnostních aktivit těchto radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 je rovný nebo větší než deset, ale menší než sto,
3. c) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče, které nejsou nevýznamnými zdroji, konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoliv přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h s výjimkou míst určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama, kde smí příkon dávkového ekvivalentu dosahovat až 250 µSv/h,
4. d) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče, u nichž s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona,⁴)
5. e) otevřené radionuklidové zářiče, u nichž součet podílů aktivit nebo hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a hodnot aktivit nebo hmotnostních aktivit těchto radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 je menší než deset,
6. f) ionizační hlásiče požáru, kromě autonomních.

(6) Jednoduchými zdroji ionizujícího záření jsou všechny zdroje ionizujícího záření, které nejsou nevýznamnými, drobnými, významnými ani velmi významnými zdroji ionizujícího záření, například stacionární kabinová rentgenová zařízení, zubní rentgeny, mamografická rentgenová zařízení, rentgenová zařízení pro počítačovou tomografii, radiodiagnostické vyšetřovací stěny, mobilní rentgenová zařízení pro radiodiagnostiku a pro defektoskopii, kompaktní mimotělové ozařovače krve s uzavřenými radionuklidovými zářiči.

(7) Významnými zdroji ionizujícího záření jsou

1. a) stacionární rentgenová zařízení, kromě kabinových zařízení, zubních rentgenů, mamografických rentgenových zařízení, rentgenových zařízení pro počítačovou tomografii a radiodiagnostických vyšetřovacích stěn,
2. b) urychlovače částic, u nichž s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo tak určeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona,⁴)
3. c) zdroje ionizujícího záření určené k radioterapii protony, neutrony a jinými těžkými částicemi,
4. d) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče určené k radioterapii, včetně brachyterapie,
5. e) stacionární ozařovače a jiná stacionární zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče, kromě kompaktních mimotělových ozařovačů krve a dalších podobných zařízení, u nichž s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo tak určeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona,⁴)
6. f) mobilní defektoskopy s uzavřenými radionuklidovými zářiči,
7. g) mobilní ozařovače s uzavřenými radionuklidovými zářiči, kromě zařízení, u nichž s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo tak určeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona,⁴)
8. h) otevřené radionuklidové zářiče, jejichž aktivita je vyšší než 600 Sv / h_inh a současně nižší nebo rovná než 8000 Sv / h_inh, kde h_inh je konverzní faktor pro příjem vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3.

(8) Velmi významnými zdroji ionizujícího záření jsou

1. a) jaderný reaktor a s ním přímo související technologická zařízení,
2. b) průmyslové ozařovače obsahující uzavřené radionuklidové zářiče určené k ozařování poživatin, předmětů běžného užívání a dalších materiálů ionizujícím zářením,
3. c) otevřené radionuklidové zářiče, jejichž aktivita je vyšší než 8000 Sv / h_inh, kde h_inh je konverzní faktor pro příjem vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3.

§ 7

Technické a organizační požadavky, směrné hodnoty a postupy k prokazování rozumně dosažitelné úrovně radiační ochrany

(1) Technické a organizační požadavky k prokazování rozumně dosažitelné úrovně radiační ochrany zahrnují

1. a) před zahájením činnosti vedoucí k ozáření posouzení a porovnání variant řešení radiační ochrany, které při zamýšlené činnosti přicházejí do úvahy, a nákladů na příslušná ochranná opatření, kolektivních dávek a dávek v příslušných kritických skupinách obyvatel, zpravidla s použitím postupů uvedených v odstavci 4,
2. b) za provozu činnosti vedoucí k ozáření pravidelný rozbor obdržených dávek ve vztahu k prováděným úkonům, uvážení možných dalších opatření k zajištění radiační ochrany a porovnání s obdobnými již provozovanými a přitom společensky přijatelnými činnostmi,
3. c) před zahájením a při provádění zásahu ke snížení přírodního ozáření nebo ke snížení ozáření v důsledku radiačních nehod posouzení možných variant a volbu takové, která svým způsobem provedení, rozsahem a dobou trvání přinese s použitím postupů uvedených v odstavci 4 co největší čistý přínos.

(2) Směrné hodnoty ozáření, které se považují za dostatečné k prokázání rozumně dosažitelné úrovně radiační ochrany při nakládání se zdroji ionizujícího záření, jsou 1 Sv pro roční kolektivní efektivní dávku, 1 mSv pro roční efektivní dávku u pracovníků kategorie A nebo B a 50 µSv pro roční efektivní dávku u ostatních osob. Rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany se považuje za dostatečně prokázanou, pokud ani za předvídatelných odchylek od běžného provozu nemůže být žádná z uvedených směrných hodnot překročena, a to ani u jedné osoby.

(3) Pro členy posádek letecké dopravy, u nichž nelze omezením výškových letů snížit efektivní dávku na méně než 1 mSv za kalendářní rok, se rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany dosahuje změnou organizace letů, poskytnutím dostatečných informací členům posádek o velikosti ozáření a z něho vyplývajícího zdravotního rizika a úpravou pracovních podmínek těhotných žen tak, aby nebyl překročen zvláštní limit podle § 12 odst. 2. Pro další osoby pracující v prostředí, kde je zvýšené riziko přírodního ozáření, čímž se rozumí zejména ty případy práce např. v lázních, vodárnách, jeskyních, dolech nebo podzemních prostorách, kdy ani po provedení nápravných opatření není možné objemovou aktivitu radonu v ovzduší snížit v době výkonu práce pod hodnotu 1000 Bq/m³, se rozumně dosažitelnou úrovní radiační ochrany rozumí uplatnění požadavků, jaké platí pro práci v kontrolovaném pásmu pracovišť se zdroji ionizujícího záření.

(4) Rozumně dosažitelnou úroveň radiační ochrany lze prokázat postupem, při kterém se porovnávají náklady na alternativní opatření ke zvýšení radiační ochrany (např. vybudování dodatečných bariér) s finančním ohodnocením očekávaného snížení ozáření (dále jen „přínos opatření“). Rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany se považuje za prokázánu a opatření nemusí být provedeno, pokud náklady by byly vyšší než přínos opatření. Přínos opatření se při tomto postupu vyčíslí tak, že snížení kolektivní efektivní dávky u ozářeného kolektivu pracovníků se zdroji nebo u obyvatelstva se násobí součinitelem

1. a) 0,5 mil. Kč.Sv^-1 pro činnosti vedoucí k ozáření, kdy efektivní dávka v průměru u jednotlivce nepřesáhne jednu desetinu příslušných základních limitů,
2. b) 1 mil. Kč.Sv^-1 pro činnosti vedoucí k ozáření, kdy efektivní dávka v průměru u jednotlivce přesáhne jednu desetinu, ale nikoliv tři desetiny příslušných základních limitů,
3. c) 2,5 mil. Kč.Sv^-1 pro činnosti vedoucí k ozáření, kdy efektivní dávka v průměru u jednotlivce přesáhne tři desetiny příslušných základních limitů,
4. d) 1 mil. Kč.Sv^-1 pro lékařské ozáření [§ 4 odst. 6 písm. a) zákona],
5. e) 1 mil. Kč.Sv^-1 pro přírodní ozáření,
6. f) 5 mil. Kč.Sv^-1 pro ozáření při radiačních nehodách.

(5) Součinitele uvedené v odstavci 4 platí pro rok 1997. Pro další kalendářní roky se násobí koeficientem vyjadřujícím míru inflace, který se odvozuje z ročního klouzavého průměru změny hladiny spotřebitelských cen za předcházející kalendářní rok podle indexu Českého statistického úřadu. Použije se koeficient, který stanovuje a v Cenovém věstníku uveřejňuje Ministerstvo financí pro účely zvláštního předpisu.⁵)

§ 8

(1) Limity ozáření jako závazné kvantitativní ukazatele, jejichž překročení není podle § 4 odst. 6 zákona z hlediska radiační ochrany přípustné, jsou

1. a) základní limity obecné vztahující se na ozáření ze všech činností vedoucích k ozáření, kromě
   1. 1. ozáření, kterému jsou vystaveni v přímém vztahu k vykonávané práci pracovníci kategorie A nebo B,
   2. 2. ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny osoby po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření,
   3. 3. lékařského ozáření,
   4. 4. ozáření osob podílejících se na zásazích v případě radiační nehody,
   5. 5. ozáření, na které se vztahují limity zvláštní podle § 12,

1. b) základní limity pro pracovníky se zdroji vztahující se na ozáření, kterému jsou vystaveni v přímém vztahu k vykonávané práci pracovníci kategorie A nebo B,
2. c) základní limity pro učně a studenty vztahující se na ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny osoby po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření,
3. d) zvláštní limity vztahující se na ozáření ve zvláštních případech podle § 12,
4. e) odvozené limity vztahující se na stejné případy ozáření jako základní limity pro pracovníky, ale vyjádřené ve snáze měřitelných veličinách než základní limity.

(2) Nepřekročení stanovených odvozených limitů (§ 13) se považuje za splnění požadavku nepřekročení základních limitů pro pracovníky se zdroji. Při více cestách ozáření (např. zevní ozáření, vnitřní ozáření z požití radionuklidů, vnitřní ozáření z vdechnutí radionuklidů) se nepřekročení základních limitů pro pracovníky se zdroji považuje za splněné, pokud součet podílů ozáření z jednotlivé cesty ozáření a příslušných odvozených limitů je menší než jedna.

(3) Pro činnosti vedoucí k ozáření nebo zdroje ionizujícího záření, u nichž jsou v podmínkách povolení Úřadem stanoveny mezní hodnoty podle § 4 odst. 6 zákona specificky pro danou činnost nebo zdroj již zohledňující případné ozáření z jiných možných činností a zdrojů, se nepřekročení těchto mezních hodnot považuje za nepřekročení odpovídajících základních limitů.

(4) Limity ozáření se nevztahují na ozáření osob podílejících se na zásazích v případě radiační nehody, avšak toto ozáření nesmí překročit desetinásobek základních limitů pro pracovníky se zdroji, pokud nejde o případ záchrany lidských životů či zabránění rozvoje radiační nehody s možnými rozsáhlými společenskými a hospodářskými důsledky.

(5) Do čerpání limitů ozáření se na pracovištích se zdroji ionizujícího záření nezapočítává ozáření z přírodních zdrojů, kromě ozáření z těch přírodních zdrojů, které jsou vědomě a záměrně využívány, a kromě případů, kdy ani po provedení nápravných opatření nebylo možné objemovou aktivitu radonu v ovzduší snížit v době výkonu práce pod hodnotu 1000 Bq/m³.

§ 9

(1) Základní limity obecné jsou:

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 1 mSv za kalendářní rok nebo za podmínek stanovených v povolení k provozu pracoviště s významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření výjimečně hodnota 5 mSv za dobu pěti za sebou jdoucích kalendářních roků,
2. b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 15 mSv za kalendářní rok,
3. c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm² kůže hodnota 50 mSv za kalendářní rok.

(2) Základní limity obecné se pro obyvatelstvo v okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření vztahují na průměrné vypočtené ozáření v kritické skupině obyvatel, a to pro všechny cesty ozáření ze všech zdrojů ionizujícího záření a všechny činnosti vedoucí k ozáření, které přicházejí do úvahy. Nejsou-li přímé podklady pro výpočet, použijí se konzervativní odhady variací faktorů ovlivňujících šíření radionuklidů nebo ozáření jednotlivců v kritické skupině podle § 47.

§ 10

(1) Základní limity pro pracovníky se zdroji jsou:

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 100 mSv za dobu pěti za sebou jdoucích kalendářních roků,
2. b) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 50 mSv za kalendářní rok,
3. c) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 150 mSv za kalendářní rok,
4. d) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm² kůže hodnota 500 mSv za kalendářní rok,
5. e) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky 500 mSv za kalendářní rok.

(2) Základní limity pro pracovníky se zdroji se vztahují na součet dávek ze všech cest ozáření a při všech pracovních činnostech, které pracovník kategorie A nebo B vykonává u jednoho nebo souběžně u více držitelů povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření, popř. které vykonává jako samostatný držitel povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

§ 11

(1) Základní limity pro učně a studenty jsou od roku, v němž tyto osoby dovrší 16. rok věku, do roku, v němž dovrší 18. rok věku:

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření hodnota 6 mSv za kalendářní rok,
2. b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 50 mSv za kalendářní rok,
3. c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm² kůže hodnota 150 mSv za kalendářní rok,
4. d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky hodnota 150 mSv za kalendářní rok.

(2) Základní limity pro učně a studenty jsou pro osoby mladší, než je uvedeno v odstavci 1, stejné jako základní limity obecné a pro osoby starší, než je uvedeno v odstavci 1, stejné jako základní limity pro pracovníky se zdroji.

§ 12

(1) Ozáření osob, které dobrovolně, mimo rámec svých pracovních povinností vyplývajících z výkonu povolání nebo pracovního poměru, pečují o pacienty vystavené lékařskému ozáření nebo tyto pacienty navštěvují nebo žijí v jedné domácnosti s pacienty, kteří byli po aplikaci radionuklidů propuštěni ze zdravotnického zařízení, se omezuje tak, aby za dobu vyšetřování nebo léčení pacienta nepřesáhlo 1 mSv u osob mladších 18 let a 5 mSv u ostatních osob.

(2) Ozáření plodu u těhotných žen pracujících na pracovištích se zdroji ionizujícího záření se neprodleně poté, co žena těhotenství zjistí a oznámí zaměstnavateli, omezuje úpravou podmínek práce tak, aby bylo nepravděpodobné, že součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření plodu, alespoň po zbývající dobu těhotenství, překročí 1 mSv.

(3) Ozáření kojence příjmem radionuklidů z kontaminovaného mateřského mléka se neprodleně poté, co žena pracující na pracovišti se zdroji ionizujícího záření oznámí zaměstnavateli, že kojí dítě, omezuje úpravou podmínek práce, zpravidla vyřazením z práce v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči.

(4) Ozáření pracovníků se zdroji při mimořádných, jednorázových nebo krátkodobých pracích se zdroji ionizujícího záření, omezených pouze na malý počet osob a na vymezené prostory (dále jen „výjimečné ozáření“) se omezuje tak, aby efektivní dávka z opakovaných výjimečných ozáření nepřekročila 500 mSv za dobu pěti za sebou jdoucích kalendářních roků. Tato výjimečná ozáření se mohou uskutečnit jen v rozsahu a za podmínek povolení k takovému způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření. Výjimečné ozáření může podstoupit jen pracovník kategorie A, a to dobrovolně a po předchozím poučení o rizicích s tím spojených. Toto výjimečné ozáření není přípustné u těhotných a kojících žen ani osob, u nichž by efektivní dávka obdržená při zásazích v případě radiační nehody překročila 500 mSv za dobu pěti za sebou jdoucích kalendářních roků.

§ 13

(1) Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou

1. a) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za kalendářní rok,
2. b) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za kalendářní rok.

(2) Odvozenými limity pro vnitřní ozáření, kromě případů stanovených v odstavcích 4 a 5, jsou

1. a) pro příjem radionuklidů požitím hodnoty podílu 20 mSv a konverzního faktoru h_ing pro příjem radionuklidů požitím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3,
2. b) pro příjem radionuklidů vdechnutím hodnoty podílu 20 mSv a konverzního faktoru h_inh pro příjem radionuklidů vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3.

(3) Při současném zevním i vnitřním ozáření v průběhu jednoho kalendářního roku, kromě případů uvedených v odstavcích 4 a 5, se považují základní limity pro pracovníky za nepřekročeny, platí-li:

a současně

kde

H_p(0,07), popř. H_p(10) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm, popř. 10 mm,

I_j,inh, popř. I_j,ing je roční příjem j-tého radionuklidu vdechnutím, popř. požitím,

h_j,inh, popř. h_j,ing je konverzní faktor j-tého radionuklidu pro příjem vdechnutím, popř. požitím pracovníkem se zdroji

podle tabulek přílohy č. 3.

(4) Pro ozáření produkty přeměny radonu jsou odvozeným limitem 3 MBq pro roční příjem ekvivalentní aktivity radonu (což odpovídá příjmu latentní energie produktů přeměny radonu 17 mJ) nebo 2,5 MBq.h.m^-3 pro expozici produktům radonu nebo 1260 Bq.m^-3 pro celoroční průměrnou ekvivalentní objemovou aktivitu radonu.

(5) Pro ozáření směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady je odvozeným limitem příjem vdechnutím 1850 Bq za kalendářní rok.