Vyhláška o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků

Příloha č. 10

účinné od 1. 5. 2004Kvantitativní metoda zkoušení reziduí 2-fenylfenolu a 2-fenylfenolátu sodného v citrusových plodech

1. účinné od 1. 5. 20041. Účel a rozsah

   účinné od 1. 5. 2004Níže popsaná metoda umožňuje provést kvantitativní stanovení reziduí 2-fenylfenolu a 2-fenylfenolátu sodného v celých citrusových plodech. Metoda poskytuje v případě 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného při obsahu řádově 12 ppm výsledky se střední odchylkou mezi 10 a 20 % směrem dolů.

1. účinné od 1. 5. 20042. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Extrakt se po destilaci v kyselém prostředí a extrakci diisopentyletherem přečistí a po reakci s roztokem 4-amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-2,5-dihydropyrazol-5-onu vznikne červené zabarvení, jehož intenzita se stanoví spektrofotometricky při 510 nm.

1. účinné od 1. 5. 20043. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 2004- 70% kyselina orthofosforečná,
   2. účinné od 1. 5. 2004- emulze silikonového odpěňovače,
   3. účinné od 1. 5. 2004- diisopenthylether, p.a.,
   4. účinné od 1. 5. 2004- přečištěný cyklohexan; třikrát se protřepe se 4% roztokem hydroxidu sodného, třikrát se promyje destilovanou vodou,
   5. účinné od 1. 5. 2004- 4% roztok hydroxidu sodného,
   6. účinné od 1. 5. 2004- tlumivý roztok o pH 10,4: do 2 l odměrné baňky se odváží 6,64 g kyseliny borité, 8,00 g chloridu draselného a přidá se 93,1 ml 1M roztoku hydroxidu sodného, po zamíchání se baňka doplní destilovanou vodou po rysku,
   7. účinné od 1. 5. 2004- činidlo I: 1,0 g 4-amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-2,5-dihydropyrazol-5-onu se rozpustí ve 100 ml destilované vody,
   8. účinné od 1. 5. 2004- činidlo II: 2,0 g hexakyanoželezitanu draselného se rozpustí ve 100 ml destilované vody. Činidla I a II musí být přechovávána v lahvích z tmavého skla a jsou stálá pouze asi dva týdny,
   9. účinné od 1. 5. 2004- silikagel,
   10. účinné od 1. 5. 2004- standardní roztok: v 1 ml 0,1M hydroxidu sodného se rozpustí 10 mg čistého 2-fenylfenolu; doplní se do 100 ml 0,2M roztokem boritanu sodného (1 ml obsahuje 100 μg); standardní roztok se zředí tlumivým roztokem v poměru 1:10.

1. účinné od 1. 5. 20044. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 2004- mlýnek nebo drtič,
   2. účinné od 1. 5. 2004- mixér,
   3. účinné od 1. 5. 2004- destilační baňka na 1 litr s modifikovaným separátorem podle Clevengera a zpětný chladič,
   4. účinné od 1. 5. 2004- infračervená lampa,
   5. účinné od 1. 5. 2004- 200 ml dělicí nálevka,
   6. účinné od 1. 5. 2004- odměrné válce o objemu 25 a 100 ml,
   7. účinné od 1. 5. 2004- odměrné baňky o objemu 25 a 100 ml,
   8. účinné od 1. 5. 2004- pipety o objemu 1 až 10 ml,
   9. účinné od 1. 5. 2004- dělené pipety o objemu 0,5 ml,
   10. účinné od 1. 5. 2004- spektrofotometr s 5 cm kyvetami.

1. účinné od 1. 5. 20045. Metoda

   účinné od 1. 5. 2004Všechny plody ve vzorku pro zkoušku se nakrájejí na půlky. Z každého plodu se ponechá půlka pro kvalitativní zkoušku na rezidua difenylu, 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného. Zbylé půlky se shromáždí a rozemelou v mlýnku nebo se rozdrtí, aby vznikla homogenní směs. Z této směsi se odeberou alespoň dva dílčí vzorky po 250 g ke stanovení.

   účinné od 1. 5. 2004Každý dílčí vzorek se umístí do mixéru s 500 ml vody a mísí se, dokud nevznikne velmi jemná homogenní směs, ve které již nelze rozeznat olejová oka. Podle předpokládaného obsahu 2-fenylfenolu se odebere 150 až 300 g-ový vzorek homogenátu a umístí se do 1 l destilační baňky a zředí se vodou na hmotnost 500 g. Po přidání 10 ml 70% kyseliny orthofosforečné, několika varných kamínků a 0,5 ml odpěňovací emulze se na baňku nasadí separátor a zpětný chladič. Do separátoru se odměří 10 ml diisopentyletheru a baňka se zvolna zahřívá infračervenou lampou tak, aby nedošlo k varu nebo pěnění obsahu. Po šestihodinové extrakci se obsah separátoru převede do 200 ml dělicí nálevky a separátor i chladič se vypláchnou 60 ml cyklohexanu a poté 60 ml vody. Oplach se přidá k obsahu dělicí nálevky. Směs se intenzivně protřepe a vodná fáze se po oddělení fází odstraní.

   účinné od 1. 5. 2004Extrakce 2-fenylfenolu se provede tak, že se organická fáze pětkrát, vždy po 3 min, intenzivně protřepe s 10 ml 4% roztoku hydroxidu sodného. Alkalické roztoky se spojí, neutralizují se na pH 9 - 10 kyselinou orthofosforečnou s použitím fenolftaleinového papírku a zředí na 100 ml destilovanou vodou. Lehce zakalený roztok lze vyčeřit přidáním špetky silikagelu. Roztok se poté protřepe a zfiltruje přes suchý, jemný filtr. Vzhledem k tomu, že zabarvení se vyvine s největší citlivostí a přesností při 10 - 70 μg 2-fenylfenolu, odebere se pipetou v závislosti na očekávaném množství 2-fenylfenolu alikvotní podíl 0,5 - 10 ml roztoku. Vzorek se umístí do 25 ml odměrné baňky; k obsahu se přidá 0,5 ml činidla I, 10 ml tlumivého roztoku a poté 0,5 ml činidla II. Směs se doplní tlumivým roztokem po rysku a intenzivně se protřepe. Po pěti minutách se změří absorbance červeného roztoku spektrofotometrem při 510 nm proti slepému pokusu, který neobsahuje extrakt. Intenzita zabarvení se nemění po dobu 30 min. Vyhodnocení se provede odečtem z kalibrační křivky sestrojené za stejných podmínek s použitím standardního roztoku 2-fenylfenolu.

1. účinné od 1. 5. 20046. Poznámky

   účinné od 1. 5. 2004Doporučuje se, aby se každé spektrofotometrické stanovení provádělo dvakrát s různými objemy neutralizovaného alkalického extraktu.

   účinné od 1. 5. 2004Neošetřené citrusové plody dávají touto metodou pozitivní nález s hodnotou 0,5 ppm u pomerančů a 0,8 ppm u citrónů.

   účinné od 1. 5. 2004Modifikovaný separátor podle Clevengera je uveden v příloze č. 9.

Příloha č. 11

účinné od 1. 5. 2004Stanovení obsahu kyseliny erukové v olejích a tucích určených jako takových k lidské spotřebě a v tukové nebo olejové složce potravin, do kterých byly oleje nebo tuky přidány

1. účinné od 1. 5. 2004I. Úvod
   1. účinné od 1. 5. 20041. Příprava vzorku
      1. účinné od 1. 5. 20041.1 Všeobecně

         účinné od 1. 5. 2004Hmotnost vzorku dodaného laboratoři ke zkoušce je za normálních podmínek 50 g, pokud není požadováno větší množství.

      1. účinné od 1. 5. 20041.2. Příprava vzorku ke zkoušce v laboratoři

         účinné od 1. 5. 2004Vzorek musí být před zkouškou homogenizován.

      1. účinné od 1. 5. 20041.3. Skladovací nádoby

         účinné od 1. 5. 2004Takto připravený vzorek se skladuje ve vzduchotěsné a vodotěsné nádobě.

   1. účinné od 1. 5. 20042. Činidla
      1. účinné od 1. 5. 20042.1. Voda
         1. účinné od 1. 5. 20042.1.1. K rozpouštění, ředění a promývání se použije destilovaná nebo demineralizovaná voda ekvivalentní čistoty.
         2. účinné od 1. 5. 20042.1.2. Jestliže není při zmínce o rozpouštění nebo ředění uvedeno žádné jiné činidlo, jde o rozpouštění nebo ředění vodou.
      1. účinné od 1. 5. 20042.2. Chemikálie

         účinné od 1. 5. 2004Používají se pouze chemikálie analytické čistoty (p. a.), pokud není uvedeno jinak.

   1. účinné od 1. 5. 20043. Přístroje a pomůcky
      1. účinné od 1. 5. 20043.1. Seznam přístrojů

         účinné od 1. 5. 2004Tento seznam obsahuje pouze položky pro speciální účel a se specifikací.

      1. účinné od 1. 5. 20043.2. Analytické váhy

         účinné od 1. 5. 2004Pojmem analytické váhy se rozumějí váhy s citlivostí 0,1 mg nebo větší.

   1. účinné od 1. 5. 20044. Vyjádření výsledků
      1. účinné od 1. 5. 20044.1. Výsledky

         účinné od 1. 5. 2004V protokolu o zkoušce se uvede střední hodnota nejméně ze dvou stanovení s uspokojivou opakovatelností.

      1. účinné od 1. 5. 20044.2. Výpočet procentního obsahu

         účinné od 1. 5. 2004Pokud není stanoveno jinak, budou výsledky vyjádřeny v hmotnostních procentech z celkového obsahu mastných kyselin ve vzorku přijatém laboratoří.

      1. účinné od 1. 5. 20044.3. Počet platných desetinných míst

         účinné od 1. 5. 2004Počet platných desetinných míst v takto vyjádřeném výsledku je určen přesností metody.

1. účinné od 1. 5. 2004II. Stanovení kyseliny erukové
   1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a rozsah použití
      1. účinné od 1. 5. 2004Touto metodou se stanoví obsah kyseliny erukové
         1. účinné od 1. 5. 2004- v olejích a tucích obsahujících kyselinu cetolejovou ( Z- izomer kyseliny dokosenové, který se vyskytuje v rybích olejích) a
         2. účinné od 1. 5. 2004- v hydrogenovaných olejích a tucích obsahujících E- a Z- izomery kyseliny dokosenové.
   1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

      účinné od 1. 5. 2004Pojmem obsah kyseliny erukové se rozumí obsah kyseliny erukové stanovený popsanou metodou.

   1. účinné od 1. 5. 20043. Princip metody

      účinné od 1. 5. 2004Methylestery jednotlivých mastných kyselin oleje nebo tuku se rozdělí tenkovrstvou argentační chromatografií při nízké teplotě a kvantitativně stanoví plynovou chromatografií s kapalnou stacionární fází.

   1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
      1. účinné od 1. 5. 20044.1. Čerstvě destilovaný diethylether bez peroxidů
      2. účinné od 1. 5. 20044.2. n-hexan
      3. účinné od 1. 5. 20044.3. Silikagel G pro chromatografii na tenké vrstvě
      4. účinné od 1. 5. 20044.4. Silikagel pro kolonovou chromatografii
      5. účinné od 1. 5. 20044.5. Roztok dusičnanu stříbrného o koncentraci 200 g/l. Ve vodě se rozpustí 24 g dusičnanu stříbrného a doplní se vodou na 120 ml.
      6. účinné od 1. 5. 20044.6. Roztok methylesteru kyseliny erukové 5 mg/ml. V několika ml n-hexanu se rozpustí 50 mg methylesteru kyseliny erukové a doplní se n-hexanem do 10 ml.
      7. účinné od 1. 5. 20044.7. Methylester kyseliny tetrakosanové jako vnitřní standardní roztok 0,25 mg/ml.

         účinné od 1. 5. 2004V několika ml n-hexanu se rozpustí 25 mg methylesteru kyseliny tetrakosanové (jako v bodě 4.6.) a doplní se n-hexanem do 100 ml.

      1. účinné od 1. 5. 20044.8. Vyvíjecí rozpouštědlo: toluen: n-hexan v poměru 90:10 (objemově).
      2. účinné od 1. 5. 20044.9. Roztok 2,7-dichlorfluoresceinu o koncentraci 0,5 g/l. Za současného zahřívání a míchání se rozpustí 50 mg 2,7-dichlorofluoresceinu ve 100 ml 50% vodného roztoku methanolu.
   1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
      1. účinné od 1. 5. 20045.1. Zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě a dále zejména:
         1. účinné od 1. 5. 20045.1.1. Mrazící jednotka schopná udržet vyvíjecí komoru a její obsah při teplotě od -20 °C do -25 °C.
         2. účinné od 1. 5. 20045.1.2. Skleněné desky 200×200 mm.
         3. účinné od 1. 5. 20045.1.3. UV lampa
         4. účinné od 1. 5. 20045.1.4. Skleněné kolony o délce asi 200 mm o vnitřním průměru asi 10 mm s filtrem ze skelné vaty nebo s fritou, případně malé nálevky s fritou.
         5. účinné od 1. 5. 20045.1.5. Aplikátor pro nanášení roztoků do úzkého pásku nebo proužku na chromatografické (TLC) desky.
      1. účinné od 1. 5. 20045.2. Plynový chromatograf s kapalnou stacionární fází s elektronickým integrátorem, jak je popsáno v oddílu III přílohy VI k nařízení Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77.
   1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
      1. účinné od 1. 5. 20046.1. Příprava methylesterů mastných kyselin

         účinné od 1. 5. 2004Z přibližně 400 mg olejové nebo tukové složky zkoušeného vzorku se připraví roztok obsahující asi 20 až 50 mg/ml methylesterů mastných kyselin v n-hexanu metodou popsanou v oddílu II odst. 3 přílohy VI k nařízení Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77.

      1. účinné od 1. 5. 20046.2 Chromatografie na tenké vrstvě
         1. účinné od 1. 5. 20046.2.1. Příprava desek

            účinné od 1. 5. 2004Do 500 ml baňky s kulatým dnem se vsype 60 g silikagelu (4.3.), přidá se 120 ml roztoku dusičnanu stříbrného (4.5.) a třepe se 1 min do vytvoření zcela homogenní suspenze. Tato suspenze se poté nanese obvyklým způsobem na desky. Tloušťka vrstvy musí být přibližně 0,5 mm. Toto množství suspenze je dostatečné pro přípravu pěti desek o rozměrech 200×200 mm.
            Desky se nechají částečně vyschnout na vzduchu (nejlépe v temnu po dobu asi 30 min). Desky se úplně vysuší a aktivují v sušárně po dobu 2,5 h při teplotě 100 °C. Po aktivaci se desky co nejdříve použijí nebo se přechovávají v temnu a před použitím se znovu aktivují. Dostačující je aktivace při 110 °C po dobu 1 h, pokud ovšem přitom deska neztmavne. Před použitím se v nanesené vrstvě sorbentu vyryjí rýhy 10 mm od postranních okrajů a od horního okraje každé desky, aby se v průběhu vyvíjení snížily okrajové efekty.

         1. účinné od 1. 5. 20046.2.2. Nanášení methylesterů

            účinné od 1. 5. 2004Aplikátorem (5.1.5.) se nanese do úzkého, asi 50 mm dlouhého proužku, nejméně 40 mm od okraje desky a 10 mm od spodního okraje desky 50 μl roztoku methylesterů (6.1.) připravených ze vzorku. Podobným způsobem se nanese 100 ul směsného roztoku obsahujícího stejné objemy připraveného roztoku methylesterů (6.1.) a roztoku methylesteru kyseliny erukové (4.6.). Vzhledem ke křehkosti nanesené vrstvy sorbentu se postupuje při nanášení roztoků zvláště opatrně. Na desku lze případně nanést také 50 μl roztoku methylesteru kyseliny erukové (4.6.), který po vyvíjení pomůže při identifikaci proužku methylesteru kyseliny erukové. Po nanesení methylesterů se spodní okraj desky postaví do diethyletheru na dobu, než ether dostoupí asi 5 mm nad zónu nanesených vzorků. Tak se methylestery koncentrují v úzkém proužku.

         1. účinné od 1. 5. 20046.2.3. Vyvíjení desek

            účinné od 1. 5. 2004Do vyvíjecí komory se nalije vyvíjecí rozpouštědlo do výšky asi 5 mm (4.8.) a komora uzavřená víčkem se uloží do mrazící jednotky (5.1.1.) udržované při teplotě -25° C nebo co nejblíže této teploty. V některých případech může být vhodné vyvíjecí komoru obložit. Po dvou hodinách se deska opatrně umístí do komory a rozpouštědlo se nechá stoupat asi do jedné poloviny až dvou třetin výšky desky. Deska se vyjme a rozpouštědlo se z ní jemně odpaří v proudu dusíku. Deska se znovu vloží do komory a rozpouštědlo se ponechá stoupat až k vrchnímu okraji desky. Deska se vyjme a jako v předchozím případě se vysuší v proudu dusíku a poté se opatrně postříká roztokem 2,7-dichlorfluoresceinu (4.9.).
            Deska se prohlédne pod ultrafialovým světlem a pruh obsahující methylester kyseliny erukové ve vzorku se určí zvýrazněným pruhem vzorku, ke kterému byl přidán methylester kyseliny erukové.

         1. účinné od 1. 5. 20046.2.4. Rozdělení methylesterů

            účinné od 1. 5. 2004Proužek methylesteru kyseliny erukové pocházející ze vzorku se seškrábne do 50 ml kádinky tak, aby nedošlo ke ztrátám. Obdobně se do jiné 50 ml kádinky přenese silikagel umístěný nad a pod proužkem methylesteru kyseliny erukové. Tento pruh obsahuje všechny ostatní frakce methylesterů mastných kyselin. Do každé kádinky se přidá 1,0 ml standardního roztoku methylesteru kyseliny tetrakosanové (4.7.) a 10 ml diethyletheru (4.1.). Obsah kádinek se promíchá a přenese se na separační kolony či nálevky (5.1.4.), z nichž každá obsahuje asi 1 g silikagelu (4.4.). Methylestery se extrahují třemi nebo čtyřmi 10 ml dávkami diethyletheru a eluáty se zachycují do malých baněk. Každý filtrát se odpaří na malý objem v proudu dusíku a methylestery se přelijí do malých zkumavek s kónickým dnem. Zbytek rozpouštědla se odpaří v proudu dusíku tak, aby se methylestery zkoncentrovaly na dně zkumavek. Methylestery se rozpustí v 25 - 50 μl n-hexanu (4.2.).

      1. účinné od 1. 5. 20046.3. Plynová chromatografie s kapalnou stacionární fází
         1. účinné od 1. 5. 20046.3.1. Provede se postup popsaný v oddílu III přílohy VI k nařízení Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77 a zkouší se 1 - 2 μl roztoků methylesterů získaných z frakce obsahující methylester kyseliny erukové a z frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných kyselin.
         2. účinné od 1. 5. 20046.3.2. Elektronickým integrátorem se stanoví následující plochy píků:
            1. účinné od 1. 5. 2004- z chromatogramu frakce obsahující methylester kyseliny erukové plochy píků methylesteru kyseliny erukové (E), vnitřního standardu (L₁), celkových methylesterů s výjimkou vnitřního standardu (EF),
            2. účinné od 1. 5. 2004- z chromatogramu frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných kyselin plochy píků celkových methylesterů mimo vnitřního standardu (RF) a vnitřního standardu (L₂).
   1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
      1. účinné od 1. 5. 20047.1. Metoda výpočtu a vzorec
         1. účinné od 1. 5. 20047.1.1. Obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený jako procentní podíl methylesteru kyseliny erukové z celkových methylesterů mastných kyselin připravených ze vzorku je dán vzorcem:

            účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004kde
               1. účinné od 1. 5. 2004E, EF, RF, L₁ a L₂ jsou plochy píků podle 6.3.2., v případě nutnosti korigované kalibračními faktory.

            účinné od 1. 5. 2004Obsah methylesteru kyseliny erukové daný výše uvedeným vzorcem odpovídá obsahu kyseliny erukové vyjádřenému v procentech z celkového množství mastných kyselin ve vzorku.

         1. účinné od 1. 5. 20047.1.2. Jestliže jsou plochy píků vyjádřeny v procentech, pak lze hodnoty EF a RF vypočítat následovně:

            účinné od 1. 5. 2004EF = 100 – L₁

            účinné od 1. 5. 2004RF = 100 – L₂

         1. účinné od 1. 5. 20047.1.3. Metoda výpočtu podle odstavce 7.1.1. předpokládá, že množství kyseliny tetrakosanové ve vzorku je zanedbatelné. Jestliže se ukáže, že ve vzorku je významné množství této kyseliny, hodnota pro kyselinu tetrakosanovou (L₂) získaná z chromatogramu frakcí obsahujících zbylé methylestery mastných kyselin musí být snížena takto:

            účinné od 1. 5. 2004L₂ – T₂

            1. účinné od 1. 5. 2004kde

            účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004kde
               1. účinné od 1. 5. 2004T₂ je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové pocházející ze vzorku, tvořící část plochy píku vnitřního standardu v chromatogramu zbývající frakce methylesterů mastných kyselin,
               2. účinné od 1. 5. 2004P₂ je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové z chromatogramu zbylé frakce,
               3. účinné od 1. 5. 2004T₀ je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové z chromatogramu methylesterů celkových mastných kyselin stanovených metodou zkoušení podle článku 2 Směrnice Komise 80/891/EHS,
               4. účinné od 1. 5. 2004P₀ je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové z chromatogramu methylesterů celkových mastných kyselin stanovených metodou zkoušení podle článku 2 směrnice Komise č. 80/891/EHS.
         1. účinné od 1. 5. 20047.1.4. Odvození vzorce
            1. účinné od 1. 5. 2004Podíl mastných kyselin ve frakci obsahující methylester kyseliny erukové vyjádřený v procentech z celkového obsahu mastných kyselin ve vzorku je dán vzorcem:

               účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004Podíl kyseliny erukové ve frakci obsahující methylester kyseliny erukové je dán vztahem:

               účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004Odtud obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený v procentech z celkového obsahu mastných kyselin je dán vztahem:

               účinné od 1. 5. 2004

         1. účinné od 1. 5. 20047.1.5. Opakovatelnost

            účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky získanými ze dvou stanovení provedených současně nebo rychle po sobě ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 10 % výsledné hodnoty nebo 0,5 g na 100 g vzorku. Rozhodující je vyšší hodnota.

Příloha č. 12

účinné od 1. 5. 2004Metody zkoušení k ověření složení některých cukrů určených k lidské spotřebě

1. účinné od 1. 5. 20041. Příprava vzorků ke zkoušce

   účinné od 1. 5. 2004Vzorek doručený do laboratoře se důkladně promíchá.

   účinné od 1. 5. 2004Pro zkoušku se ze vzorku oddělí množství nejméně 200 g a okamžitě přenese do čisté, suché, vodotěsné nádobky opatřené vzduchotěsným uzávěrem.

1. účinné od 1. 5. 20042. Reakční činidla, přístroje a pomůcky

   účinné od 1. 5. 2004Při popisu přístrojů a pomůcek jsou uváděny odkazy pouze pro speciální zařízení a přístrojů, nebo přístroje, které musí odpovídat zvláštním požadavkům.

   účinné od 1. 5. 2004Pokud je zmiňována voda, rozumí se destilovaná voda nebo demineralizovaná voda se srovnatelnou čistotou.

   účinné od 1. 5. 2004Veškerá činidla musí být analytické čistoty, pokud není stanoveno jinak.

   účinné od 1. 5. 2004Pokud je odkazováno na roztok činidla bez dalšího upřesnění, jde o vodný roztok.

1. účinné od 1. 5. 20043. Vyjádření výsledků

   účinné od 1. 5. 2004V protokolu o zkoušce se uvede výsledek získaný jako průměrná hodnota ze dvou stanovení s uspokojivou opakovatelností.

   účinné od 1. 5. 2004Pokud není uvedeno jinak, jsou výsledky vyjádřeny v procentech hmotnostních původního laboratorního vzorku tak, jak byl do laboratoře doručen.

   účinné od 1. 5. 2004Počet platných číslic v takto vyjádřeném výsledku je určen přesností metody.

Příloha č. 13

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení ztráty hmotnosti sušením pro některé cukry určené k lidské spotřebě

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení ztráty hmotnosti sušením
      1. účinné od 1. 5. 2004- v cukru polobílém,
      2. účinné od 1. 5. 2004- v cukru nebo v cukru bílém,
      3. účinné od 1. 5. 2004- v cukru extra bílém.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Ztrátou hmotnosti sušením se rozumí hodnota ztráty hmotnosti sušením stanovená popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Ztráta hmotnosti sušením se stanoví sušením při teplotě (103 ± 2) °C.

1. účinné od 1. 5. 20044. Přístroje a pomůcky
2. účinné od 1. 5. 20044.1. Analytické váhy vážící s přesností 0,1 mg.
3. účinné od 1. 5. 20044.2. Sušárna s vhodnou ventilací, řízená termostatem, umožňující udržovat teplotu (103 ± 2) °C.
4. účinné od 1. 5. 20044.3. Kovová váženka s plochým dnem, odolná vůči působení vzorku a testovacím podmínkám, s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 30 mm.
5. účinné od 1. 5. 20044.4. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným sušidlem s indikátorem obsahu vlhkosti.
6. účinné od 1. 5. 20045. Postup
7. účinné od 1. 5. 2004Poznámka:
   1. účinné od 1. 5. 2004Operace popsané v bodě 5.1 až 5.7 musí být provedeny okamžitě po otevření nádoby se vzorkem.

1. účinné od 1. 5. 20045.1. Miska (4.3.) se vysuší do konstantní hmotnosti v sušárně (4.2.) při teplotě (103 ± 2) °C.

   účinné od 1. 5. 2004Miska se nechá v exsikátoru (4.4.) vychladnout nejméně po dobu 30 až 35 min a poté se zváží s přesností na 0,1 mg.

   účinné od 1. 5. 2004Do misky se naváží přibližně 20 až 30 g vzorku s přesností na 0,1 mg.

   účinné od 1. 5. 2004Miska se vloží do sušárny (4.2.) o teplotě (103 ± 2 °C), kde se ponechá 3 h.

   účinné od 1. 5. 2004Miska se nechá vychladnout v exsikátoru (4.4.) a zváží se s přesností na 0,1 mg.

   účinné od 1. 5. 2004Miska se znovu vloží na 30 minut do sušárny o teplotě (103 ± 2) °C.

   účinné od 1. 5. 2004Nechá se vychladnout v exsikátoru (4.4.) a zváží se s přesností na 0,1 mg. Pokud je rozdíl mezi dvěma váženími větší než 1 mg, postup se opakuje. Zvýší-li se hmotnost, použije se k výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.

   účinné od 1. 5. 2004Celkový čas sušení nesmí být delší než čtyři hodiny.

1. účinné od 1. 5. 20046. Vyjádření výsledků
2. účinné od 1. 5. 20046.1. Vzorec a postup výpočtu
   1. účinné od 1. 5. 2004Ztráta hmotnosti sušením v hmotnostních procentech vzorku je dána vzorcem:

      účinné od 1. 5. 2004

      1. účinné od 1. 5. 2004kde:
         1. účinné od 1. 5. 2004m₀ je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
         2. účinné od 1. 5. 2004m₁ je hmotnost zkušebního vzorku po vysušení (g).

1. účinné od 1. 5. 20046.2. Opakovatelnost

   účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou z téhož vzorku týmž pracovníkem za totožných podmínek nesmí být větší než 0,02 g na 100 g vzorku.

Příloha č. 14

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení sušiny pro některé cukry určené k lidské spotřebě

1. účinné od 1. 5. 2004I. Metoda sušení ve vakuové sušárně
   1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
      1. účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení obsahu sušiny
         1. účinné od 1. 5. 2004- ve škrobovém sirupu,
         2. účinné od 1. 5. 2004- v sušeném škrobovém sirupu,
         3. účinné od 1. 5. 2004- v monohydrátu glukosy,
         4. účinné od 1. 5. 2004- v glukose bezvodé.
   1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

      účinné od 1. 5. 2004Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.

   1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

      účinné od 1. 5. 2004Sušina se stanoví při teplotě (70 ± 1) °C ve vakuové sušárně při tlaku nejvýše 3,3 kPa (34 mbar). Zkušební vzorky škrobového sirupu nebo sušeného škrobového sirupu se před sušením upraví smícháním s vodou a s křemelinou.

   1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
      1. účinné od 1. 5. 20044.1. Křemelina: přečistí se v Büchnerově nálevce opakovaným promýváním zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (1 ml koncentrované kyseliny o hustotě 1,19 g/ml na litr vody při 20 °C), dokud filtrát nevykazuje zřetelně kyselou reakci. Křemelina na filtru se pak promývá vodou tak dlouho, dokud hodnota pH filtrátu nevystoupí nad 4; pak se křemelina vysuší v sušárně při (103 ± 2) °C a uloží se do vzduchotěsné nádoby.
   1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
      1. účinné od 1. 5. 20045.1. Vakuová sušárna, utěsněná, řízená termostatem, vybavená teploměrem a vakuovým manometrem. Musí být konstruována tak, aby byl zajištěn rychlý přestup tepla do váženek uložených na policích.
      2. účinné od 1. 5. 20045.2. Aparaturu k vysoušení vzduchu tvoří skleněná kolona naplněná čerstvě aktivovaným silikagelem nebo rovnocenným vysoušedlem, s indikátorem obsahu vlhkosti. Tato kolona obsahující koncentrovanou kyselinu sírovou je sériově propojena s pračkou plynů připojenou na vstup vzduchu do sušárny.
      3. účinné od 1. 5. 20045.3. Vývěva umožňující udržovat v sušárně tlak 3,3 kPa (34 mbar) nebo nižší.
      4. účinné od 1. 5. 20045.4. Kovová váženka s plochým dnem odolná vůči působení vzorků a podmínkám zkoušky s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 300 mm.
      5. účinné od 1. 5. 20045.5. Skleněná tyčinka o takové délce, aby nemohla zcela zapadnout do váženky.
      6. účinné od 1. 5. 20045.6. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným vysoušedlem s indikátorem obsahu vlhkosti.
      7. účinné od 1. 5. 20045.7. Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.
   1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
      1. účinné od 1. 5. 20046.1. Do váženky (5.4.) se skleněnou tyčinkou (5.5.) se převede přibližně 30 g křemeliny (4.1.), vše vloží se do sušárny (5.1.) s teplotou (70 ± 1) °C a tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar).

         účinné od 1. 5. 2004Suší se po dobu nejméně 5 h, přičemž se přes aparaturu pro vysoušení vzduchu do sušárny zavádí pomalý proud vzduchu. Občas se zkontroluje tlak a podle potřeby se upraví.

      1. účinné od 1. 5. 20046.2. Atmosférický tlak v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením přívodu suchého vzduchu. Miska i se skleněnou tyčinkou se okamžitě přemístí do exsikátoru (5.6.), kde se nechá vychladnout, a pak se zváží.
      2. účinné od 1. 5. 20046.3. Do kádinky o obsahu 100 ml se s přesností na 1 mg naváží přibližně 10 g zkoušeného vzorku.
      3. účinné od 1. 5. 20046.4. Zkušební vzorek se zředí 10 ml teplé vody a roztok se pomocí skleněné tyčinky (5.5.) kvantitativně převede do váženky.
      4. účinné od 1. 5. 20046.5. Miska se zkušebním vzorkem a skleněnou tyčinkou se vloží do sušárny a tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar). Suší se při (70 ± 1) °C, přičemž se sušárnou nechá procházet pomalý proud suchého vzduchu.

         účinné od 1. 5. 2004Sušení se provádí po dobu 20 hodin; k největšímu úbytku vlhkosti má dojít ke konci prvního dne. Je nezbytné udržovat vývěvu v chodu při nastaveném tlaku a nechat pomalu proudit do sušárny suchý vzduch tak, aby se během noci tlak udržoval přibližně na hodnotě 3,3 kPa (34 mbar) nebo nižší.

      1. účinné od 1. 5. 20046.6. Atmosférického tlaku v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením přívodu suchého vzduchu. Váženka i s obsahem se okamžitě přemístí do exsikátoru, kde se nechá vychladnout, a poté se zváží s přesností na 1 mg.
      2. účinné od 1. 5. 20046.7. Operace (6.5.) se opakuje po další 4 hodiny. V sušárně se obnoví atmosférický tlak a miska se ihned vloží do exsikátoru. Nechá se vychladnout a vážením se zjistí, zda již bylo dosaženo konstantní hmotnosti. Za konstantní hmotnost se považuje takový výsledek, kdy rozdíl mezi dvěma váženími téže misky není větší než 2 mg. V opačném případě se opakuje operace 6.7.
      3. účinné od 1. 5. 20046.8. Pro stanovení sušiny ve vzorcích bezvodé glukosy nebo v monohydrátu glukosy není použití křemeliny a vody zapotřebí.
   1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
      1. účinné od 1. 5. 20047.1. Vzorec a postup výpočtu
         1. účinné od 1. 5. 2004Obsah sušiny vyjádřený v procentech hmotnosti vzorku se vypočítá podle tohoto vzorce:

            účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004kde:
               1. účinné od 1. 5. 2004m₀ je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
               2. účinné od 1. 5. 2004m₁ je hmotnost váženky s křemelinou, skleněnou tyčinkou a zbytkem zkušebního vzorku po sušení (g),
               3. účinné od 1. 5. 2004m₂ je hmotnost váženky s křemelinou a skleněnou tyčinkou (g).
      1. účinné od 1. 5. 20047.2. Opakovatelnost

         účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,12 g na 100 g vzorku.

Příloha č. 15

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení celkové sušiny pro některé cukry určené k lidské spotřebě

účinné od 1. 5. 2004(Refraktometrická metoda)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Metoda stanoví obsah sušiny
      1. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém cukru,
      2. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém bílém cukru,
      3. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém invertním cukru,
      4. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém bílém invertním cukru,
      5. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z invertního cukru,
      6. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z bílého invertního cukru.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Stanoví se index lomu zkušebního vzorku při 20 °C a podle tabulek v uvedených v příloze č. 39 se převede na obsah sušiny.

1. účinné od 1. 5. 20044. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20044.1 Refraktometr s přesností odečtu na čtyři desetinná místa, vybavený teploměrem a oběhovým vodním čerpadlem spojeným s vodní lázní, která je udržována termostatem na teplotě (20 ± 0,5) °C.
   2. účinné od 1. 5. 20044.2 Světelný zdroj sestávající ze sodíkové výbojky.

1. účinné od 1. 5. 20045. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20045.1 Pokud jsou ve vzorku přítomny krystaly, rozpustí se zředěním vzorku v hmotnostním poměru 1:1.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2 Refraktometrem (4.1.) se změří index lomu vzorku při 20 °C.

1. účinné od 1. 5. 20046. Vyjádření výsledků a jejich výpočet

   účinné od 1. 5. 2004Obsah sušiny se vypočte z indexů lomu pro roztoky sacharosy při 20° C podle uvedené tabulky a jako korekce na přítomnost invertního cukru v e zkoušeném vzorku se k výsledku z tabulek přičte na každé 1 % invertního cukru hodnota 0,022.

   účinné od 1. 5. 2004Pokud byl vzorek zředěn vodou v hmotnostním poměru 1:1, musí se obsah vypočtené sušiny vynásobit dvěma.

1. účinné od 1. 5. 20047. Opakovatelnost

   účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,2 g sušiny na 100 g vzorku.

Příloha č. 16

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukry

účinné od 1. 5. 2004(Metoda podle výzkumného ústavu Berlin Institut)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití

   účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr v cukru polobílém.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Roztok vzorku s obsahem redukujících cukrů se použije pro redukci roztoku měďnatého komplexu. Vzniklý oxid měďný se pak oxiduje roztokem jódu o známé koncentraci, jehož přebytek se stanoví zpětnou titrací odměrným roztokem thiosíranu sodného o známé koncentraci.

1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 20044.1. Měďnatý roztok (Müllerův roztok)
      1. účinné od 1. 5. 20044.1.1. Ve 400 ml vroucí vody se rozpustí 35 g síranu měďnatého pentahydrátu () a nechá se vychladnout.
      2. účinné od 1. 5. 20044.1.2. V 500 ml vroucí vody se rozpustí 173 g vinanu sodnodraselného tetrahydrátu (Rochellova nebo Seignettova sůl, ) a 68 g bezvodého uhličitanu sodného a nechá se vychladnout.
      3. účinné od 1. 5. 20044.1.3. Oba roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) se převedou do litrové odměrné baňky a doplní se vodou do 1 litru. Po přidání 2 g aktivního uhlí se obsah protřepe, nechá se několik hodin stát a poté se přefiltruje přes hustý papírový nebo membránový filtr.

         účinné od 1. 5. 2004Pokud se v průběhu skladování roztoku objeví malá množství oxidu měďného, je třeba roztok znovu přefiltrovat.

   1. účinné od 1. 5. 20044.2. Kyselina octová, roztok 5 mol/l.
   2. účinné od 1. 5. 20044.3. Roztok jódu o koncentraci 0,01665 mol/l (4,2258 g/l).
   3. účinné od 1. 5. 20044.4. Roztok thiosíranu sodného o koncentraci 0,0333 mol/l.
   4. účinné od 1. 5. 20044.5. Roztok škrobu: do litru vroucí vody se přilije směs 5 g rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody, povaří se 3 min a nechá vychladnout. V případě potřeby se přidá 10 mg jodidu rtuťnatého jako konzervačního činidla.

1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20045.1. Erlenmeyerova baňka, 300 ml; přesné byrety a pipety.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2. Vodní lázeň, vroucí.

1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20046.1. Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky se naváží část vzorku (10 g nebo méně), který neobsahuje více než 30 mg invertního cukru, a rozpustí se v cca 100 ml vody.

      účinné od 1. 5. 2004Do baňky s roztokem vzorku se odpipetuje 10 ml měďnatého roztoku (4.1.), obsah se krouživým pohybem zamíchá a baňka se vloží do vroucí vodní lázně (5.2.) na dobu přesně 10 min.

      účinné od 1. 5. 2004Hladina roztoku v Erlenmeyerově baňce musí být nejméně 20 mm pod úrovní hladiny ve vodní lázni. Baňka se rychle ochladí proudem studené vody, přičemž se roztok nesmí promíchávat, aby nedošlo k opětovné oxidaci vysráženého oxidu měďného vzdušným kyslíkem.

      účinné od 1. 5. 2004Bez protřepávání obsahu se pipetou přidá 5 ml roztoku kyseliny octové (4.2.) o koncentraci 5 mol/l a ihned poté se byretou přidá přebytek (20 až 40 ml) roztoku jódu (4.3.) o koncentraci 0,01665 mol/l.

      účinné od 1. 5. 2004Sraženina mědi se mícháním rozpustí a přebytek jódu se titruje roztokem thiosíranu sodného (4.4.) o koncentraci 0,0333 mol/l při použití roztoku škrobu (4.5.) jako indikátoru. Indikátor se přidává ke konci titrace.

   1. účinné od 1. 5. 20046.2. S vodou se provede slepý pokus, která se opakuje vždy při použití nového měďnatého roztoku (4.4.). Titrační spotřeba nepřekročí 0,1 ml.
   2. účinné od 1. 5. 20046.3. S cukerným roztokem se za chladu provede kontrolní zkouška. Roztok se nechá stát při laboratorní teplotě po dobu 10 min, aby mohlo dojít k reakci jiných, eventuálně přítomných redukujících látek, jako je například oxid siřičitý.

1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
   1. účinné od 1. 5. 20047.1. Vzorec a postup výpočtu

      účinné od 1. 5. 2004Objem spotřebovaného roztoku jódu se rovná objemu (ml) přebytku přidaného roztoku jódu (0,01665 mol/l) minus objem (ml) roztoku thiosíranu sodného (0,0333 mol/l) spotřebovaného při titraci.

      1. účinné od 1. 5. 2004Objem (ml) spotřebovaného roztoku jódu (0,01665 mol/l) se upraví odečtením:
         1. účinné od 1. 5. 20047.1.1. počtu ml spotřebovaných při slepém pokusu s vodou (6.2.),
         2. účinné od 1. 5. 20047.1.2. počtu ml spotřebovaných při kontrolní zkoušce s cukerným roztokem za chladu (6.3.),
         3. účinné od 1. 5. 20047.1.3. objemu 2,0 ml na každých 10 g sacharosy přítomné v použitém alikvotním podílu nebo úměrného množství, obsahuje-li vzorek méně než 10 g sacharosy (korekce na sacharosu).

            účinné od 1. 5. 2004Po provedení těchto korekcí odpovídá spotřeba 1 ml jodového roztoku (4.3.) 1 mg invertního cukru.

            1. účinné od 1. 5. 2004Obsah invertního cukru v procentech vzorku se vypočítá podle vzorce:

               účinné od 1. 5. 2004

               1. účinné od 1. 5. 2004kde:
                  1. účinné od 1. 5. 2004V₁ - počet ml jodového roztoku (4.3.) po korekci,
                  2. účinné od 1. 5. 2004m₀ - hmotnost použitého vzorku (g).
   1. účinné od 1. 5. 20047.2. Opakovatelnost

      účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,02 g na 100 g vzorku.

Příloha č. 17

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr

účinné od 1. 5. 2004(Metoda podle Knighta a Allena)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr
      1. účinné od 1. 5. 2004- v cukru nebo v cukru bílém,
      2. účinné od 1. 5. 2004- v cukru extra bílém.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004K roztoku vzorku se přidá v přebytku činidlo a jeho zredukovaný a nezredukovaný podíl se pak stanoví zpětnou titrací roztokem měďnaté disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctvé.

1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 20044.1. Disodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové, roztok 0,0025 mol/l: rozpustí se 0,930 g disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové ve vodě a doplní se vodou do jednoho litru.
   2. účinné od 1. 5. 20044.2. Roztok indikátoru murexidu: 0,25 g murexidu se přidá do 50 ml vody a smíchá se s 20 ml vodného roztoku methylenové modři o koncentraci 0,2 g/100 ml.
   3. účinné od 1. 5. 20044.3. Měďnaté činidlo: v 600 ml vody obsahující 40 ml hydroxidu sodného o koncentraci 1,0 mol/l se rozpustí 25 g bezvodého uhličitanu sodného a 25 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného. V cca 100 ml vody se rozpustí 6,0 g pentahydrátu síranu měďnatého, vzniklý roztok se přidá k roztoku vinanu a doplní vodou do jednoho litru.
   4. účinné od 1. 5. 2004Poznámka: Roztok má omezenou trvanlivost (jeden týden).
   1. účinné od 1. 5. 20044.4 Standardní roztok invertního cukru: v odměrné baňce o objemu 250 ml se rozpustí 23,750 g čisté sacharosy (4.5.) v cca 120 ml vody. Přidá se 9 ml kyseliny chlorovodíkové (ρ₂₀ = 1,16) a nechá se stát při laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok se doplní do 250 ml a ukončení hydrolýzy se zkontroluje odečtem na polarimetru nebo sacharometru při použití trubice o délce 200 mm. Zjištěná hodnota se má rovnat (11,80 ± 0,05) °S (viz poznámka). 200 ml tohoto roztoku se odpipetuje do odměrné baňky o objemu 2000 ml, zředí se vodou a za stálého protřepávání (aby nedošlo k nadměrnému místnímu zalkalizování roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku hydroxidu sodného (1 mol/l), ve kterém jsou rozpuštěny 4 g kyseliny benzoové. Roztok se doplní na 2000 ml, tj. aby obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml; hodnota pH roztoku se má pohybovat kolem 3.

      účinné od 1. 5. 2004Tento stálý zásobní roztok se ředí pouze bezprostředně před použitím.

   1. účinné od 1. 5. 20044.5. Čistá sacharosa: vzorek čisté sacharosy s obsahem invertního cukru nejvýše 0,001 g/100 g.

1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20045.1 Zkumavky 150 × 20 mm.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2 Bílá porcelánová miska.
   3. účinné od 1. 5. 20045.3 Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.

1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20046.1 Ve zkumavce (5.1.) se rozpustí 5 g vzorku cukru v 5 ml studené vody, přidají se 2,0 ml měďnatého činidla (4.3.) a obsah se promíchá. Zkumavka se ponoří do lázně s vroucí vodou na dobu 5 min a poté se ve studené vodě ochladí.
   2. účinné od 1. 5. 20046.2. Roztok se ze zkumavky kvantitativně, s použitím co nejmenšího množství vody, převede do bílé porcelánové misky (5.2.), přidají se tři kapky indikátoru (4.2.) a titruje se roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové (4.1.). Titrační spotřeba v ml se označí jako V_o.

      účinné od 1. 5. 2004Těsně před ukončením titrace se barva roztoku změní ze zelené přes šedou na purpurovou v bodě ekvivalence. Purpurová barva pomalu mizí v důsledku oxidace oxidu měďného na oxid měďnatý; rychlost oxidace závisí na koncentraci přítomné zredukované mědi. Proto je při titraci nutné dosáhnout bodu ekvivalence co možná nejrychleji.

   1. účinné od 1. 5. 20046.3. Sestrojí se kalibrační křivka na základě přídavku známého množství invertního cukru (příslušně zředěný roztok 4.4.) k 5 g čisté sacharosy (4.5.) a odpovídajícího množství studené vody tak, aby celkový objem přidaného roztoku činil 5 ml. Titrační spotřeba (ml) se vynese do grafu proti procentnímu obsahu invertního cukru přidaného k 5 g sacharosy; výslednou křivkou je přímka v rozmezí 0,001 až 0,019 g na 100 g invertního cukru, resp. 100 g vzorku.

1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
   1. účinné od 1. 5. 20047.1 Postup výpočtu

      účinné od 1. 5. 2004Z kalibrační křivky se odečte obsah invertního cukru (v procentech) odpovídající spotřebě V_o v ml disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové při zkoušení vzorku.

   1. účinné od 1. 5. 20047.2. Pokud se předpokládá vyšší koncentrace než 0,017 g invertního cukru ve 100 g zkoušeného vzorku, musí se příslušně snížit množství vzorku v bodě 6.1., zkoušený vzorek se však musí doplnit do 5 g čistou sacharosou (4.5.).
   2. účinné od 1. 5. 20047.3. Opakovatelnost

      účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,005 g na 100 g vzorku.

1. účinné od 1. 5. 20048. Poznámka

   účinné od 1. 5. 2004Při převodu hodnoty ve °S na polarimetrické úhlové stupně se hodnota uvedená v °S dělí 2,889 (polarimetrická trubice o délce 200 mm; sodíková výbojka jako světelný zdroj; přístroj umístěný v místnosti, ve které je možné udržovat teplotu kolem 20 °C).

Příloha č. 18

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr nebo glukosový ekvivalent

účinné od 1. 5. 2004(Metoda podle Luffa a Schoorla)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení
      1. účinné od 1. 5. 20041.1. obsahu redukujících cukrů vyjádřený jako invertní cukr
         1. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém cukru,
         2. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém bílém cukru,
         3. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém invertním cukru,
         4. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém bílém invertním cukru,
         5. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z invertního cukru,
         6. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z invertního cukru bílého.
      1. účinné od 1. 5. 20041.2. obsahu redukujících cukrů vyjádřeného a vypočteného (vztaženo na sušinu) jako glukosový ekvivalent
         1. účinné od 1. 5. 2004- ve škrobovém sirupu,
         2. účinné od 1. 5. 2004- v sušeném škrobovém sirupu.
      1. účinné od 1. 5. 20041.3. obsahu redukujících cukrů vyjádřeného jako D-glukosa
         1. účinné od 1. 5. 2004- v glukosy monohydrátu,
         2. účinné od 1. 5. 2004- v bezvodé glukose.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukry, D-glukosa nebo jako glukosový ekvivalent se rozumí obsah redukujících cukrů vyjádřený nebo vypočtený jako invertní cukr, D-glukosa nebo glukosový ekvivalent stanovený popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Vzorek s redukujícími cukry se zahřeje (a v případě potřeby vyčeří) za standardních podmínek k bodu varu s měďnatým roztokem, která se částečně redukuje na Cu (I). Přebytek Cu (II) se poté stanoví jodometricky.

1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 20044.1. Carrezův roztok I: 21,95 g dihydrátu octanu zinečnatého, nebo 24 g trihydrátu octanu zinečnatého, se spolu s přidanými 3 ml ledové kyseliny octové rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
   2. účinné od 1. 5. 20044.2. Carrezův roztok II: 10,6 g trihydrátu hexakyanoželeznatanu draselného se rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
   3. účinné od 1. 5. 20044.3. Luff-Schoorlovo činidlo: připraví se tyto roztoky:
      1. účinné od 1. 5. 20044.3.1. Roztok síranu měďnatého: 25 g pentahydrátu síranu měďnatého neobsahujícího železo se rozpustí ve 100 ml vody.
      2. účinné od 1. 5. 20044.3.2. Roztok kyseliny citronové: 50 g monohydrátu kyseliny citronové se rozpustí v 50 ml vody.
      3. účinné od 1. 5. 20044.3.3. Roztok uhličitanu sodného: 143,8 g bezvodého uhličitanu sodného se rozpustí v cca 300 ml horké vody a nechá se vychladnout.
      4. účinné od 1. 5. 20044.3.4. K roztoku uhličitanu sodného (4.3.3.) v litrové odměrné baňce se za mírného promíchávání krouživým pohybem přidává roztok kyseliny citronové (4.3.2.). Obsah se míchá, dokud se nepřestane vyvíjet plyn, pak se přidá roztok síranu měďnatého (4.3.1.) a vodou se doplní do 1000 ml. Roztok se nechá stát přes noc, v případě potřeby se potom přefiltruje. Provede se kontrola koncentrace roztoku činidla podle metody popsané v bodě 6.1. (Cu 0,1 mol/l; uhličitan sodný 1 mol/l).
   1. účinné od 1. 5. 20044.4. Roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l.
   2. účinné od 1. 5. 20044.5. Roztok škrobu: do jednoho litru vroucí vody se přilije 5 g rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody. Povaří se 3 minuty a nechá se vychladnout; je-li třeba, přidá se 10 mg jodidu rtuťnatého jako konzervační činidlo.
   3. účinné od 1. 5. 20044.6. Kyselina sírová, 3 mol/l.
   4. účinné od 1. 5. 20044.7. Roztok jodidu draselného, 30 % hmot.
   5. účinné od 1. 5. 20044.8. Úlomky pemzy, vyvařené v kyselině chlorovodíkové, promyté vodou do vymizení kyselé reakce a vysušené.
   6. účinné od 1. 5. 20044.9. Isopentylalkohol.
   7. účinné od 1. 5. 20044.10. Hydroxid sodný, 0,1 mol/l.
   8. účinné od 1. 5. 20044.11. Kyselina chlorovodíková, 0,1 mol/l.
   9. účinné od 1. 5. 20044.12. Fenolftalein, 1%ní roztok v ethanolu.

1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20045.1. Erlenmeyerova baňka o objemu 300 ml se zpětným chladičem.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2. Stopky.

1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20046.1. Stanovení titru Luff-Schoorlova činidla (4.3.):
      1. účinné od 1. 5. 20046.1.1. Ke 25 ml Luff-Schoorlova činidla (4.3.) se přidají 3 g jodidu draselného a 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l (4.6.).

         účinné od 1. 5. 2004Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.4.) za použití škrobového roztoku (4.5.) jako indikátoru, který se přidá až ke konci titrace. Pokud není spotřeba roztoku thiosíranu o koncentraci 0,1 mol/l rovna 25 ml, musí být činidlo připraveno znovu.

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.2. Odpipetuje se 10 ml činidla do 100 ml odměrné baňky a doplní se vodou po rysku.

         účinné od 1. 5. 200410 ml takto zředěného činidla se odpipetuje do Erlenmeyerovy baňky obsahující 25 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,1 mol/l (4.11.) a zahřívá se po dobu jedné hodiny na vroucí vodní lázni. Pak se roztok ochladí, doplní se na původní objem čerstvě převařenou vodou a titruje roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.10.) za použití fenolftaleinu (4.12.) jako indikátoru.

         účinné od 1. 5. 2004Spotřeba roztoku hydroxidu sodného, 0,1 mol/l (4.10.) musí být mezi 5,5 a 6,5 ml.

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.3. 10 ml zředěného činidla (6.1.2.) se titruje kyselinou chlorovodíkovou, 0,1 mol/l (4.11.) za použití fenolftaleinu (4.12.) jako indikátoru. Bod ekvivalence při titraci je charakterizován ztrátou fialového zbarvení.

         účinné od 1. 5. 2004Spotřeba roztoku kyseliny chlorovodíkové, 0,1 mol/l (4.11.) musí být mezi 6,0 a 7,5 ml.

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.4. Hodnota pH Luff-Schoorlova činidla musí být mezi 9,3 a 9,4 při 20 °C.
   1. účinné od 1. 5. 20046.2. Příprava roztoku
      1. účinné od 1. 5. 20046.2.1. Naváží se 5 g vzorku s přesností na 1 mg a kvantitativně se převede do odměrné baňky o objemu 250 ml obsahující 200 ml vody. V případě potřeby se vyčeří přidáním 5 ml Carrezova roztoku I (4.1.), pak se přidá 5 ml Carrezova roztoku II (4.2.). Po přídavku každého roztoku se obsah zamíchá. Roztok se doplní vodou do 250 ml a dobře promíchá. V případě potřeby se roztok přefiltruje.
      2. účinné od 1. 5. 20046.2.2. Roztok (6.2.1.) se zředí v takovém poměru, aby obsah redukujících cukrů vyjádřených jako glukosa se v 25 ml roztoku pohyboval v rozmezí 15 až 60 mg.
   1. účinné od 1. 5. 20046.3. Titrace podle Luff-Schoorlovy metody

      účinné od 1. 5. 2004Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml Luff-Schoorlova činidla (4.3.), do baňky se pak pipetou odměří 25 ml roztoku cukru (6.2.2.) a vloží se dva úlomky pemzy (4.8.). K baňce (5.1.) se připojí zpětný chladič a aparatura se ihned umístí na drátěnou azbestovou síťku nad plamen Bunsenova kahanu. Síťka má v azbestové části vyříznutý kruhový otvor o stejném průměru, jako je dno baňky. Kapalina se přibližně během dvou minut uvede do varu a nechá se mírně vařit po dobu 10 min. Pak se ihned ochladí ve studené vodě a po 5 min se titruje podle tohoto postupu:

      účinné od 1. 5. 2004Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného (4.7.), bezprostředně poté se přidá opatrně (s ohledem na bouřlivý vývoj plynu) 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l (4.6.). Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.4.), dokud se roztok téměř neodbarví, pak se přidá jako indikátor několik ml roztoku škrobu (4.5.) a pokračuje se v titraci až do vymizení modrého zbarvení.

      účinné od 1. 5. 2004Provede se slepý pokus s 25 ml vody místo 25 ml roztoku cukru (6.2.2.).

1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
   1. účinné od 1. 5. 20047.1. Vzorec a postup výpočtu

      účinné od 1. 5. 2004Z níže uvedené tabulky se odečte nebo se stanoví interpolací hmotnost glukosy nebo invertního cukru v mg, odpovídající rozdílu mezi oběma titračními spotřebami, vyjádřenými v ml roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l.

      účinné od 1. 5. 2004Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech invertního cukru nebo D-glukosy, vztažených na sušinu.

   1. účinné od 1. 5. 20047.2. Opakovatelnost

      účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,2 ml.

1. účinné od 1. 5. 20048. Poznámka

   účinné od 1. 5. 2004Před okyselením kyselinou sírovou se může přidat malé množství isopentylalkoholu (4.9.), aby se omezila tvorba pěny.

   účinné od 1. 5. 2004Tabulka hodnot pro Luff-Schoorlovo činidlo

   účinné od 1. 5. 2004

   Příloha č. 18 Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr nebo glukosový ekvivalent Tabulka hodnot pro Luff-Schoorlovo činidlo

   0,1 mol/l thiosíranu sodného	Glukosa, fruktosa, invertní cukr C6H12O6
   ml	mg	rozdíl
   1	2,4
   2	4,8	2,4
   3	7,2	2,4
   4	9,7	2,5
   5	12,2	2,5
   6	14,7	2,5
   7	17,2	2,5
   8	19,8	2,6
   9	22,4	2,6
   10	25,0	2,6
   11	27,6	2,6
   12	30,3	2,7
   13	33,0	2,7
   14	35,7	2,7
   15	38,5	2,8
   16	41,3	2,8
   17	44,2	2,9
   18	47,1	2,9
   19	50,0	2,9
   20	53,0	3,0
   21	56,0	3,0
   22	59,1	3,1
   23	62,2	3,1

Příloha č. 19

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr

účinné od 1. 5. 2004(Metoda podle Lanea a Eynona – modifikace s konstantním objemem)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr
      1. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém cukru,
      2. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém cukru bílém,
      3. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém invertním cukru,
      4. účinné od 1. 5. 2004- v tekutém bílém invertním cukru,
      5. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z invertního cukru,
      6. účinné od 1. 5. 2004- v sirupu z invertního cukru bílého.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice

   účinné od 1. 5. 2004Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Roztokem zkušebního vzorku se titruje za bodu varu určité množství Fehlingova roztoku s použitím methylenové modři jako indikátoru.

1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 20044.1. Fehlingův roztok:
      1. účinné od 1. 5. 20044.1.1. Roztok A:

         účinné od 1. 5. 200469,3 g pentahydrátu síranu měďnatého se rozpustí ve vodě a doplní se na 1 000 ml.

      1. účinné od 1. 5. 20044.1.2. Roztok B:

         účinné od 1. 5. 2004346,0 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného a 100 g hydroxidu sodného se rozpustí ve vodě a doplní na 1 000 ml. Čirý roztok se oddělí dekantací od usazeniny, která se může někdy vytvořit.

      2. účinné od 1. 5. 2004Poznámka:
         Tyto dva roztoky je třeba skladovat v hnědých nebo jantarově žlutě zbarvených lahvích.
   1. účinné od 1. 5. 20044.2. Roztok hydroxidu sodného, 1 mol/l.
   2. účinné od 1. 5. 20044.3. Standardní roztok invertního cukru: 23,750 g čisté sacharosy se rozpustí v cca 120 ml vody v 250 ml odměrné baňce, přidá se 9 ml kyseliny chlorovodíkové (hustota 1,16 g/ml) a nechá se stát při laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok se doplní do 250 ml a ukončení hydrolýzy se zkontroluje polarimetrem nebo sacharometrem s délkou trubice 200 mm. Odečtená hodnota se má rovnat (11,80 ± 0,05) °S (viz poznámka 8). 200 ml tohoto roztoku se odpipetuje do 2000 ml odměrné baňky, zředí se vodou a za stálého protřepávání (aby nedošlo k nadměrné místní alkalizaci roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku hydroxidu sodného o koncentraci 1 mol/l (4.2.), ve kterém jsou rozpuštěny 4 g kyseliny benzoové. Baňka se doplní do 2000 ml, aby výsledný roztok obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml. Hodnota pH roztoku má být přibližně rovna 3.

      účinné od 1. 5. 2004Tento stabilní zásobní roztok by se měl ředit až těsně před použitím.

      účinné od 1. 5. 2004Při přípravě roztoku invertního cukru o koncentraci 0,25 g/100 ml se 250 ml odměrná baňka naplní po rysku zásobním roztokem o koncentraci 1 g/100 ml při 20 °C. Obsah se kvantitativně převede do 1000 ml odměrné baňky a doplní se vodou po rysku při 20 °C.

   1. účinné od 1. 5. 20044.4. Roztok methylenové modři, 1 g/100 ml.

1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20045.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 500 ml.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2. Byreta o objemu 50 ml, dělená po 0,05 ml, s postranním kohoutem.
   3. účinné od 1. 5. 20045.3. Pipety s ryskami na 20, 25 a 50 ml.
   4. účinné od 1. 5. 20045.4. Odměrné baňky o objemu 250, 1 000 a 2 000 ml.
   5. účinné od 1. 5. 20045.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu za podmínek uvedených v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v bodě ekvivalence, aniž se varná baňka (5.1.) musí přemísťovat.
   6. účinné od 1. 5. 20045.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.

1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20046.1. Stanovení titru Fehlingova roztoku
      1. účinné od 1. 5. 20046.1.1. Do čisté a suché kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.), poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a dobře se promíchá.
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.2. Byreta se propláchne a naplní 0,25 % (0,25 g/100 ml) standardním roztokem invertního cukru (4.3.).
      3. účinné od 1. 5. 20046.1.3. Do 500 ml varné baňky (5.1.) se odpipetuje alikvotní podíl 20 ml směsného roztoku A a B (6.1.1.) a přilije se 15 ml vody. Z byrety se do baňky odměří 39 ml roztoku invertního cukru, přidá se několik varných kamínků a obsah se jemným krouživým pohybem promíchá.
      4. účinné od 1. 5. 20046.1.4. Obsah baňky se zahřeje k varu a nechá se vařit po dobu přesně 2 min. Během dalšího postupu se baňka nesmí sejmout ze zdroje tepla a přerušit var.

         účinné od 1. 5. 2004Na konci dvouminutového varu se přidají tři nebo čtyři kapky roztoku methylenové modři (4.4.). Barva roztoku musí být výrazně modrá.

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.5. Pokračuje se v přidávání standardního roztoku invertního cukru z byrety, zpočátku po 0,2 ml, pak po 0,1 ml a nakonec po kapkách, až se dosáhne bodu ekvivalence. Ten je indikován vymizením modrého zbarvení přítomné methylenové modři. Barva roztoku je načervenalá následkem přítomnosti suspenze oxidu měďného.
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.6. Bodu ekvivalence při titraci by mělo být dosaženo do tří minut od začátku varu roztoku. Konečná spotřeba V₀ se musí pohybovat v rozmezí 39,0 až 41,0 ml. Je-li hodnota V₀ mimo hranice toto rozmezí, upraví se koncentrace mědi ve Fehlingově roztoku A (4.1.1.) a stanovení titru se opakuje.
   1. účinné od 1. 5. 20046.2. Příprava roztoku vzorku

      účinné od 1. 5. 2004Koncentrace roztoku zkušebního vzorku se má pohybovat v rozmezí 250 až 400 mg invertního cukru ve 100 ml.

   1. účinné od 1. 5. 20046.3. Orientační zkouška
      1. účinné od 1. 5. 20046.3.1. Je nutné provést orientační zkoušku ke zjištění potřebného přídavku vody k 20 ml směsného roztoku A a B, který zajistí, že konečný objem po titraci bude činit 75 ml.

         účinné od 1. 5. 2004Postupuje se shodně s návodem v bodě 6.1.4., pouze místo standardního roztoku invertního cukru se použije roztok vzorku, tj. do baňky se byretou odměří 25 ml roztoku vzorku, přidá se 15 ml vody, nechá se 2 min povařit a roztok se pak titruje až do dosažení bodu ekvivalence, jak je popsáno v bodě 6.1.5.

      1. účinné od 1. 5. 20046.3.2. Pokud po přídavku roztoku methylenové modři přetrvává načervenalé zbarvení, je použitý roztok vzorku příliš koncentrovaný. V tomto případě se zkouška přeruší a provede se opakované stanovení s nižší koncentrací roztoku vzorku.

         účinné od 1. 5. 2004Je-li k dosažení načervenalého zbarvení zapotřebí více než 50 ml roztoku vzorku, musí se použít roztok vzorku s vyšší koncentrací.

         účinné od 1. 5. 2004Množství vody, které se má přidat, se vypočítá odečtením objemu směsného Fehlingova roztoku (20 ml) a objemu roztoku vzorku od 75 ml.

   1. účinné od 1. 5. 20046.4. Konečná zkouška roztoku vzorku
      1. účinné od 1. 5. 20046.4.1. Do varné baňky se odpipetuje 20 ml směsného Fehlingova roztoku a množství vody stanovené podle bodu 6.3.
      2. účinné od 1. 5. 20046.4.2. Z byrety se odměří roztok vzorku v množství stanoveném podle bodu 6.3., sníženém o 1 ml. Přidá se několik varných kamínků, obsah baňky se krouživým pohybem promíchá, povaří a titruje jako v předchozím stupni (6.3.). Bodu ekvivalence při titraci musí být dosaženo během 1 min od přidání roztoku methylenové modři. Spotřeba při konečné titraci se rovná V₁.

1. účinné od 1. 5. 20047. Vyjádření výsledků
   1. účinné od 1. 5. 20047.1. Vzorec a postup výpočtu
      1. účinné od 1. 5. 2004Obsah redukujících cukrů ve vzorku vyjádřený jako invertní cukr se vypočítá podle vzorce:
         1. účinné od 1. 5. 2004% redukujících cukrů (jako invertní cukr):

            účinné od 1. 5. 2004

            1. účinné od 1. 5. 2004kde:
               1. účinné od 1. 5. 2004C - koncentrace roztoku zkušebního vzorku (g/100 ml),
               2. účinné od 1. 5. 2004V₀ - spotřeba standardního roztoku invertního cukru (ml) při stanovení titru,
               3. účinné od 1. 5. 2004V₁ - spotřeba roztoku zkušebního vzorku (ml) při přesné zkoušce (6.4.2.),
               4. účinné od 1. 5. 2004f - korekční faktor zohledňující koncentraci sacharosy přítomné v roztoku zkušebního vzorku; hodnoty jsou uvedeny v níže uvedené tabulce:
                  účinné od 1. 5. 2004

                  Příloha č. 19 Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr

                  Sacharosa (g ve směsi)	Korekční faktor f
                  0,0	1,000
                  0,5	0,982
                  1,0	0,971
                  1,5	0,962
                  2,0	0,954
                  2,5	0,946
                  3,0	0,939
                  3,5	0,932
                  4,0	0,926
                  4,5	0,920
                  5,0	0,915
                  5,5	0,910
                  6,0	0,904
                  6,5	0,898
                  7,0	0,893
                  7,5	0,888
                  8,0	0,883
                  8,5	0,878
                  9,0	0,874
                  9,5	0,869
                  10,0	0,864

                  účinné od 1. 5. 2004Korekce pro jiná množství sacharosy v roztoku zkušebního vzorku se mohou vypočítat z tabulkových hodnot interpolací.

               5. účinné od 1. 5. 2004Poznámka:
                  Přibližná koncentrace sacharosy se může stanovit odečtením koncentrace rozpuštěných tuhých látek z invertního cukru (pro tento výpočet je použitá hodnota f rovna 1,0) od koncentrace veškerých rozpuštěných látek vyjádřených jako sacharosa a stanovených na základě indexu lomu podle přílohy č. 15 k této vyhlášce.
   1. účinné od 1. 5. 20047.2. Opakovatelnost

      účinné od 1. 5. 2004Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 1,0 % jejich aritmetického průměru.

1. účinné od 1. 5. 20048. Poznámka

   účinné od 1. 5. 2004Při převodu hodnoty ve °S na polarimetrické úhlové stupně se tato hodnota udaná v °S dělí faktorem 2,889 (polarimetrická trubice o délce 200 mm; sodíková výbojka jako zdroj světla; přístroj umístěný v místnosti, ve které je možno udržovat teplotu blízkou 20 °C).

Příloha č. 20

účinné od 1. 5. 2004Metoda stanovení glukosového ekvivalentu pro některé cukry určené k lidské spotřebě

účinné od 1. 5. 2004(Metoda podle Lanea a Eynona s konstantním titrem)

1. účinné od 1. 5. 20041. Předmět a oblast použití
   1. účinné od 1. 5. 2004Tato metoda slouží ke stanovení glukosového ekvivalentu
      1. účinné od 1. 5. 2004- ve škrobovém sirupu,
      2. účinné od 1. 5. 2004- v sušeném škrobovém sirupu,
      3. účinné od 1. 5. 2004- v monohydrátu glukocsy,
      4. účinné od 1. 5. 2004- v glukose bezvodé.

1. účinné od 1. 5. 20042. Definice
   1. účinné od 1. 5. 20042.1. Redukční sílou se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou metodou, vyjádřených jako bezvodá D-glukosa a udávaný v procentech hmotnosti vzorku.
   2. účinné od 1. 5. 20042.2. Glukosovým ekvivalentem se rozumí redukční síla vypočtená v procentech hmotnosti sušiny vzorku.

1. účinné od 1. 5. 20043. Podstata metody

   účinné od 1. 5. 2004Roztokem zkušebního vzorku se za přesně určených podmínek titruje za bodu varu určitý objem směsného Fehlingova roztoku s použitím methylenové modři jako indikátoru.

1. účinné od 1. 5. 20044. Reakční činidla
   1. účinné od 1. 5. 20044.1. Fehlingův roztok:
      1. účinné od 1. 5. 20044.1.1. Roztok A:

         účinné od 1. 5. 2004Ve vodě se rozpustí 69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého a v odměrné baňce o objemu 1 000 ml se doplní po rysku.

      1. účinné od 1. 5. 20044.1.2. Roztok B:

         účinné od 1. 5. 2004Ve vodě se rozpustí 346,0 g tetrahydrátu vinanu sodno-draselného a 100 g hydroxidu sodného a v odměrné baňce o objemu 1000 ml doplní vodou po rysku. Čirý roztok se dekantací oddělí od usazeniny, který se někdy může vytvořit.

      2. účinné od 1. 5. 2004Poznámka: Tyto dva roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) je třeba skladovat v hnědých nebo jantarově žlutě zbarvených lahvích.
      1. účinné od 1. 5. 20044.1.3. Příprava směsného Fehlingova roztoku

         účinné od 1. 5. 2004Do čisté kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.) a poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a dobře se promíchají.

      2. účinné od 1. 5. 2004Poznámka: Směsný Fehlingův roztok se nesmí uchovávat, nýbrž se musí každý den připravovat čerstvý a standardizovaný (6.1.).
   1. účinné od 1. 5. 20044.2. Bezvodá D-glukosa (C₆H₁₂O₆)

      účinné od 1. 5. 2004Tento materiál je nutno před použitím 4 h sušit ve vakuové sušárně při teplotě 100 ± 1 °C nebo nižší a při tlaku asi 10 kPa (103 mbar).

   1. účinné od 1. 5. 20044.3. Standardní roztok glukosy, 0,600 g/100 ml

      účinné od 1. 5. 2004S přesností na 0,1 mg se naváží 0,6 g bezvodé glukosy (4.2.), rozpustí se ve vodě, kvantitativně převede do odměrné baňky o objemu 100 ml (5.4.), doplní vodou po rysku a promíchá.

      účinné od 1. 5. 2004Tento roztok je nutno připravit čerstvý každý den, kdy bude používán.

   1. účinné od 1. 5. 20044.4. Roztok methylenové modři, 0,1 g/100 ml vody

      účinné od 1. 5. 2004Rozpustí se 0,1 g methylenové modři ve 100 ml vody.

1. účinné od 1. 5. 20045. Přístroje a pomůcky
   1. účinné od 1. 5. 20045.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 250 ml.
   2. účinné od 1. 5. 20045.2. Byreta o objemu 50 ml, s postranním kohoutem a dělená po 0,05 ml.
   3. účinné od 1. 5. 20045.3. Pipety nedělené s ryskami 25 ml a 50 ml.
   4. účinné od 1. 5. 20045.4. Odměrné baňky o objemu 100 a 500 ml.
   5. účinné od 1. 5. 20045.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu v souladu s podmínkami popsanými v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v bodě ekvivalence, aniž se varná baňka (5.1.) odstraní ze zdroje tepla (viz bodě 6.1. poznámka 1).
   6. účinné od 1. 5. 20045.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.

1. účinné od 1. 5. 20046. Postup
   1. účinné od 1. 5. 20046.1. Standardizace Fehlingova roztoku
      1. účinné od 1. 5. 20046.1.1. Do čisté suché varné baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml Fehlingova roztoku (4.1.3.).
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.2. Byreta (5.2.) se naplní standardním roztokem glukosy (4.3.) a meniskus se nastaví na nulovou rysku.
      3. účinné od 1. 5. 20046.1.3. Do varné baňky (5.1.) se z byrety napustí 18 ml standardního roztoku glukosy (4.3.) a obsah se krouživým pohybem promíchá.
      4. účinné od 1. 5. 20046.1.4. Varná baňka se umístí na zařízení k ohřevu (5.5.), předem nastavené tak, aby var nastal za (120 ± 15) s.

         účinné od 1. 5. 2004V celém průběhu titrace nesmí být zařízení k ohřevu nastavováno jinak (viz poznámka 1)

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.5. Jakmile se roztok začne vařit, spustí se stopky.
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.6. Obsah baňky se povaří 120 sekund (podle stopek). Ke konci se přidá 1 ml roztoku methylenové modři (4.4.).
      3. účinné od 1. 5. 20046.1.7. Po 120 s, měřeno stopkami, od začátku varu se začne z byrety (6.1.2.) do varné baňky (5.1.) přidávat standardní roztok glukosy po 0,5 ml dávkách, dokud se methylenová modř neodbarví (viz poznámky 2 a 3).

         účinné od 1. 5. 2004Zaznamená se celkový objem přidaného standardního roztoku glukosy (X ml) včetně předposlední 0,5 ml dávky.

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.8. Stupně v bodech 6.1.1. a 6.1.2. se zopakují.
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.9. Z byrety se do varné baňky (5.1.) napustí (X - 0,3) ml standardního roztoku glukosy.
      3. účinné od 1. 5. 20046.1.10. Stupně v bodech 6.1.4., 6.1.5. a 6.1.6. se zopakují.
      4. účinné od 1. 5. 20046.1.11. Po 120 s, měřeno stopkami, od počátku varu se začne z byrety do varné baňky (5.1.) přidávat standardní roztok glukosy, zpočátku po 0,2 ml dávkách a nakonec po kapkách, dokud se methylenová modř právě neodbarví.

         účinné od 1. 5. 2004Ke konci tohoto postupu musí být doba mezi dvěma po sobě následujícími přídavky standardního roztoku glukosy 10 až 15 s.

         účinné od 1. 5. 2004Toto přidávání musí být provedeno během 60 s a celková doba varu tedy nesmí překročit 180 s.

         účinné od 1. 5. 2004K tomuto účelu může být zapotřebí provést třetí titraci s poněkud větší, příslušně upravenou počáteční dávkou standardního roztoku glukosy (6.1.9.).

      1. účinné od 1. 5. 20046.1.12. Zaznamená se celková spotřeba (V₀ ml) standardního roztoku při závěrečné titraci (viz poznámka 4).
      2. účinné od 1. 5. 20046.1.13. Hodnota V₀ musí být v rozmezí 19,0 - 21,0 ml standardního roztoku glukosy (4.3.).

         účinné od 1. 5. 2004Pokud se hodnota V₀ nachází mimo toto rozmezí, příslušně se upraví koncentrace Fehlingova roztoku A (4.1.1.) a standardizační proces se zopakuje.