Nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ve věci návrhu na zrušení § 7a až 7i, části § 8 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, článku II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, některých ustanovení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

III. Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení a oslovených orgánů státní správy III.

1. 14. V souladu s § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., vyzval Ústavní soud Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky (dále též jen „Poslanecká sněmovna“) a Senát Parlamentu České republiky (dále též jen „Senát“), aby se k návrhu vyjádřily.
2. 15. Poslanecká sněmovna prostřednictvím předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové upozornila na nejasnou formulaci petitu návrhu, resp. některých napadených částí zákonů v návrhu skupiny senátorů, a to i po provedené úpravě petitu ze dne 3. 6. 2011. Předsedkyně Poslanecké sněmovny dále konstatuje, že navrhovateli napadená ustanovení byla v Poslanecké sněmovně projednávána v rámci sněmovního tisku č. 145. Obsahově tento tisk zahrnoval napadená ustanovení vztahující se k zákonu č. 180/2005 Sb. a dále vztahující se k zákonu č. 357/1992 Sb. Ustanovení vztahující se k zákonu č. 586/1992 Sb. byla projednávána v rámci sněmovního tisku č. 158. Pokud jde o sněmovní tisk č. 145, vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh předmětného zákona dne 14. 10. 2010. Tento původní vládní návrh neobsahoval napadená ustanovení, ta se stala jeho součástí až v rámci komplexního pozměňovacího návrhu vzešlého z jednání pověřeného výboru. Prvé čtení návrhu zákona proběhlo dne 29. 10. 2010 na 7. schůzi Poslanecké sněmovny. Návrh zákona byl přikázán k projednání hospodářskému výboru, který v rámci tohoto projednání přijal výše zmíněný komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení tohoto výboru č. 34 ze dne 2. 11. 2010 (tisk č. 145/1). Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 3. 11. 2010. V podrobné rozpravě byly předloženy pozměňovací návrhy zpracované posléze v souhrnu pozměňovacích a jiných návrhů (tisk č. 145/2). Třetí čtení proběhlo dne 9. 11. 2010. Návrh zákona byl schválen ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, v hlasování č. 140 bylo pro návrh zákona z přítomných 159 poslanců 123 a 12 bylo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který ho projednal dne 8. 12. 2010. Senát k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení. Zákon byl posléze podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 144 pod číslem 402/2010 Sb. Napadená ustanovení dále obsahoval výše zmíněný sněmovní tisk č. 158 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb. Tento tisk vláda předložila dne 29. 10. 2010. Na návrh vlády vyhlásila předsedkyně sněmovny stav legislativní nouze podle § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 359/2004 Sb., přičemž přikázala návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru. Ten vydal dne 2. 11. 2010 usnesení č. 65 (tisk č. 158/1). Druhé čtení návrhu zákona se konalo dne 2. 11. 2010 na 8. schůzi Poslanecké sněmovny. Třetí čtení návrhu zákona se konalo bezprostředně po druhém čtení. V jeho rámci bylo nejprve odhlasováno usnesení rozpočtového výboru č. 65, posléze proběhlo hlasování o návrhu zákona, v jehož rámci Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas, když v hlasování č. 30 bylo pro návrh zákona z přítomných 145 poslanců 103 a 40 bylo proti. Návrh zákona byl dne 3. 11. 2010 postoupen Senátu, který ho projednal dne 12. 11.2010. Senát tento návrh schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zákon byl posléze podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 127 pod číslem 346/2010 Sb. Za tohoto stavu věci je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost předmětných ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí. Předsedkyně Poslanecké sněmovny současně sdělila, že souhlasí v této věci s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.
3. 16. Senát prostřednictvím svého předsedy Milana Štěcha sdělil, že ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. a zákona č. 357/1992 Sb., která jsou navržena ke zrušení, byla součástí návrhu zákona, který byl postoupen senátu dne 11. 11. 2010. Organizační výbor Senátu tento návrh jako tisk č. 379 (v 8. funkčním období) přikázal k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jako výboru garančnímu, a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své schůzi konané dne 7. prosince 2010 a nepřijal žádné usnesení. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí návrh zákona projednal na své 2. schůzi konané dne 7. prosince 2010 a rovněž se neshodl na žádném usnesení. Senát návrh zákona projednal na své 2. schůzi konané dne 8. prosince 2010. Byl usnášeníschopný, nepřijal však žádné usnesení. Za přítomnosti 66 senátorů pro návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovalo 21 senátorů, proti bylo 16; obdobně nebyl přijat ani žádný z pozměňovacích návrhů podaných v podrobné rozpravě. Návrh zákona byl ve smyslu čl. 46 odst. 3 Ústavy přijat a ve Sbírce zákonů publikován pod č. 402/2010 Sb. Ke zrušení navržené ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. bylo součástí návrhu zákona, který byl postoupen Senátu dne 3. listopadu 2010. Organizační výbor Senátu tento návrh zákona jako tisk č. 366 (v 7. funkčním období) přikázal k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své 34. schůzi konané dne 11. listopadu 2010 a přijal usnesení č. 384, kterým doporučil Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Senát návrh zákona projednal na své 25. schůzi konané dne 12. listopadu 2010 a usnesením č. 604 schválil návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, když v hlasování č. 7 ze 77 přítomných senátorů hlasovalo pro jeho schválení 43 senátorů, proti bylo 29 senátorů a 5 senátorů se hlasování zdrželo. Ve Sbírce zákonů byl tento zákon posléze publikován pod č. 346/2010 Sb. Skutečnost, že Senát nepřijal k návrhu zákona obsaženému v tisku č. 379 žádné usnesení, odráží celkovou atmosféru projednávání tohoto návrhu v orgánech Senátu, neboť už z výborů, které návrh projednaly, nezaznělo směrem k plénu jednoznačné doporučení. Průběh diskuse a zejména skutečnost, že Senát k dané materii nepřijal žádné usnesení, svědčí o tom, že v Senátu nepanoval většinový názor ohledně projednávané předlohy. I při výhradách a pochybnostech právního charakteru nebyl však podán návrh na zamítnutí návrhu zákona. Závěrem je konstatováno, že i po změně petitu ze dne 3. 6. 2011 jsou návrhy ne zcela jednoznačně formulované. Na okraj lze poznamenat, že pokud se týká v pořadí čtvrtého návrhu (zrušení článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb.), jde již o zkonzumované přechodné ustanovení, které mělo zajistit, aby osvobození od daně z příjmů mohlo být uplatněno v daňovém přiznání k 31. březnu 2011, popřípadě k 30. červnu 2011, tedy již za účinnosti zákona č. 346/2010 Sb., aniž by se poplatník musel dovolávat pro zdaňovací období roku 2010 ústavního principu legitimního očekávání a předvídatelnosti práva. Uživatelům zákona se tedy najisto stanovilo, že za rok 2010 je možné osvobození od daně z příjmů ještě uplatnit. Předseda Senátu současně sdělil, že souhlasí v této věci s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.
4. 17. Ústavní soud se obrátil s výzvou k vyjádření k návrhu ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na vládu České republiky. Vláda České republiky se ústy svého předsedy k návrhu vyjádřila v tom smyslu, že rychlý rozvoj výroby energie z OZE způsobil růst výše nákladů na její financování a z toho plynoucí negativní sociálně-ekonomické dopady. Ty se začaly naplno projevovat již na konci roku 2008 v souvislosti s počáteční fází celosvětové hospodářské krize, v průběhu roku 2009 pak došlo v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů k takové změně skutkových okolností, že bylo nezbytné ve veřejném zájmu přehodnotit dosavadní postoj státu k veřejné podpoře výroby energie z OZE. Jednalo se zejména o výrazné zlevnění technologie fotovoltaických panelů v letech 2008 a 2009, které ve spojení s příznivým kursem české koruny a příznivým podnikatelským prostředím vedlo k tzv. solárnímu boomu. S ohledem na výše uvedené, jakož i na skutečnost, že právní úprava veřejné podpory výroby energie z OZE je v České republice nastavena na principu přenesení velké části financování podpory na koncového zákazníka a státní rozpočet, existovala reálná hrozba, že náklady na financování této podpory v dosavadní míře by byly ve vztahu k zákonem č. 180/2005 Sb. deklarovaným cílům natolik nepřiměřené, že bylo nutno dosavadní politiku veřejné podpory přehodnotit tak, aby nenastaly předpokládané negativní dopady a aby se do systému podpory promítla skutečnost, že v důsledku poklesu vstupních investičních nákladů došlo k zásadní změně podmínek podnikání. Proto bylo nutno ve veřejném zájmu využít všech legitimních prostředků k přehodnocení dosavadní míry finanční podpory výroby elektrické energie z OZE (a zejména ze slunečního záření) při současném zachování všech výše vyjmenovaných základních práv a garancí plynoucích investorům do zařízení na výrobu energií z OZE na základě zákona č. 180/2005 Sb. Jedním z kroků k omezení rozsahu veřejné podpory výrobců elektřiny z OZE bylo i využití práva ukládat daně, poplatky a jiná obdobná plnění. Toto právo zákonodárce bylo využito k přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 346/2010 Sb., jakož i zákona č. 402/2010 Sb. Navrhovateli napadená opatření daňové povahy přitom vedla toliko k faktickému dočasnému snížení veřejné podpory (její finanční složky), což je plně v intencích směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, (dále jen „směrnice 2001/77/ES“) jakož i dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Ohledně navrhovateli napadených ustanovení obsažených v zákoně č. 402/2010 Sb. je předseda vlády přesvědčen, že argumenty uvedené v přiložených vyjádřeních Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí jsou dostatečným podkladem pro konstatování, že navrhovateli napadené předpisy byly přijaty ve veřejném zájmu, nejsou výsledkem iracionálního chování zákonodárce, náhodných změn (omylů) v průběhu legislativního procesu a že jsou v racionálním vztahu k účelu jimi novelizovaných zákonů voleny k dosažení těchto cílů. Lze tedy konstatovat, že navrhovateli napadené části zákona č. 402/2010 Sb. nezasahují do výše specifikovaných zákonem zakotvených základních práv výrobců elektřiny z OZE (investorů) ani do principů podpory výroby elektrické energie z OZE vtělených do směrnice 2001/77 ES, informace Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“ a zákona č. 180/2005 Sb. ani do jejich ústavně garantovaných práv. Legitimní očekávání v souvislosti s ochranou jejich majetku – tedy legitimní očekávání vyplývající ze záruky dlouhodobé návratnosti vložených investic nebylo navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dotčeno, nedošlo tedy ani k tvrzenému porušení článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani případné legitimní očekávání týkající se úrovně výnosů, neboť výnos je účetní kategorie, kterou je nutno vždy posuzovat individuálně ve smyslu vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň je nutné zdůraznit, že případné očekávání investorů vztahující se k zisku nebylo zákonem č. 180/2005 Sb. nikdy garantováno a nemá v něm oporu. Skutečnost, že navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dojde k faktickému ovlivnění míry zisku investorů (ten bude ovlivněn na straně nákladů, které se zvýší o nově zavedenou povinnost daňového odvodu), tak není z hlediska posuzování ústavní konformity relevantní. Předpoklad, že každý investor do výroby energie z OZE měl a mohl počítat (legitimně očekávat) s možným snížením výše veřejné podpory přitom vyplývá již ze samotné dikce preambule směrnice 2001/77/ES (bod 16), která uvádí: „Po dostatečném přechodném období je však nutné přizpůsobit programy podpory rozvíjejícímu se vnitřnímu trhu s elektřinou. ... Tento rámec by měl umožnit, aby elektřina z obnovitelných zdrojů energie mohla soutěžit s elektřinou vyrobenou z neobnovitelných zdrojů energie a omezit náklady pro spotřebitele a současně střednědobě snížit potřebu veřejné podpory.“. Důsledkem přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 402/2010 Sb. je (z pohledu tzv. nových investorů – tedy těch, kteří uvedli zařízení do provozu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010) toliko dočasné ovlivnění míry zisku (zvýšení nákladů o nově zavedenou povinnost daňového odvodu) a z toho plynoucí prodloužení doby návratnosti jejich investice. Systém podpory a principy stanovování regulovaných cen, upravené zákonem č. 180/2005 Sb., však investorům i nadále zaručují takové podmínky, aby dosáhli prosté doby návratnosti investice 15 let. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť uvedený článek chrání věcná práva, mezi něž nepatří příjem z výdělečné činnosti [srovnej např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (N 20/3 SbNU 123; 92/1995 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)]. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nedošlo ani k porušení principu rovnosti. V této souvislosti předseda vlády poukazuje na judikaturu Ústavního soudu k této otázce [např. nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (nález č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 49) a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03(viz výše) a další] a v kontextu s tím pak toliko na výše mnohokrát dovozovaný veřejný zájem na přijetí navrhovateli napadených částí zákonů. V kontextu výše uvedeného a přiloženého důkazního materiálu pak lze shrnout, že dopady veškerých navrhovateli napadených opatření nemohou působit na výrobce elektrické energie z OZE tzv. „rdousícím efektem“. Nejde ani o zásahy, které by vedly k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčených subjektů, že by došlo ke zmaření samé podstaty majetku dotčených subjektů, ani nejde o zásahy, které by vedly ke znemožnění dosažení garantovaných benefitů, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání. Navrhovateli napadená zákonná opatření jsou zároveň bezpochyby výsledkem politického rozhodnutí, které však je ústavně konformní, bylo přijato v souladu s ekonomickými principy a vzalo v úvahu výchozí stav právní úpravy podpory výroby elektřiny z OZE. V neposlední řadě pak předseda vlády upozorňuje na nezbytnou provázanost problematiky veřejné podpory výroby energie z OZE s právem Evropské unie, které bylo též nutno zohlednit v souvislosti se „solárním boomem“, resp. v souvislosti se vznikem skokového rozdílu v počátečních investičních nákladech mezi „starými“ a „novými“ investory do solárních elektráren. Vláda (resp. zákonodárce) musela totiž v souvislosti s výše popsaným skutkovým stavem přihlédnout k dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že provozní podporu na výrobu energie z OZE (výkupní ceny, zelené bonusy) lze považovat za slučitelnou se společným trhem toliko v případě, že pokrývá rozdíl mezi náklady na výrobu energie z OZE a tržní cenou daného druhu energie, její výše je omezena na minimum a je nediskriminační a přiměřená. Případná absence reakce vlády (zákonodárce) na „solární boom“ – tedy ponechání výše veřejné podpory pro všechny její příjemce vyrábějící elektřinu ze slunečního záření na stejné úrovni – by však s vysokou pravděpodobností znamenala, že Evropská komise označí takovou veřejnou podporu ve vztahu k „novým“ investorům za neslučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o založení Evropského společenství. Uvedené by pak pro překompenzované „nové investory“ znamenalo povinnost zpětně vrátit poskytnutou veřejnou podporu a následné negativní konsekvence na jejich majetkové poměry.
5. 18. K navrhovateli napadenému ustanovení obsaženému v zákoně č. 346/2010 Sb., tj. návrhu na zrušení „daňových prázdnin“, vláda uvádí, že předmětný návrh zákona byl jakožto součást „reformního balíčku“ projednáván v režimu legislativní nouze. Ze stenozáznamu z prvního dne 25. schůze Senátu konané dne 12. listopadu 2010 přitom vyplývá, že proběhla obšírná diskuse o přiměřenosti a správnosti využití institutu legislativní nouze (resp. postupu podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb.) při projednávání předložených návrhů zákonů, která vyústila v demokraticky přijaté rozhodnutí Senátu o akceptaci žádosti předsedy vlády, aby projednal předložené návrhy zákonů (včetně předmětného návrhu zákona) ve zkráceném jednání. Samotný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb. (senátní tisk 366) byl odůvodněn ministrem financí, podroben věcné diskusi (v garančním výboru i plénu) a následně schválen. Uvedené skutečnosti jsou obsaženy ve stenozáznamu z jednání prvního dne 25. schůze Senátu. I v tomto případě tedy lze konstatovat, že procedurální pravidla, jakož i demokratické principy rozhodování byly dodrženy. Lze též konstatovat, že nedošlo ke zneužití postupu podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb., k obcházení řádné zákonodárné procedury, a že senátní opozice nebyla na svých právech nikterak zkrácena.
6. 19. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém vyjádření k návrhu uvedlo, že navrhovatelé nepředložili důkazy o tvrzené „libovůli či extrémnosti zákonodárce“ ani nebyly doloženy důkazy o „rozporu s principem rovnosti“. Ministerstvo průmyslu a obchodu má naopak za to, že byly vždy citlivě váženy nástroje, jež je třeba pro ochranu ekonomiky a občanů země použít, a to při plnění zásady racionality, přiměřenosti a vždy na základě veřejného zájmu. Zmiňovaný odvod se týká elektřiny vyrobené ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, tj. v období, kdy došlo k výraznému propadu nákladů na pořízení slunečních kolektorů, a došlo tak k většímu zvýhodnění ze strany státu vůči podnikatelům investujícím v tomto období, oproti podnikatelům, kteří investovali v předchozím období. Nynější odvod z elektřiny ze slunečního záření (26 % u podpory formou výkupní ceny) byl přitom vypočítán tak, aby nadále zaručoval patnáctiletou návratnost vložených investic, která je garantována zákonem. Není tedy zvolen náhodně a zcela jistě není extrémním. Vlivem výše popsaných skutečností a prudkého snížení investičních nákladů na výstavbu slunečních elektráren postupně docházelo ke zkracování lhůty návratnosti, což neodpovídalo původnímu záměru zákonodárce. Návratnost investic se z původních 15 let zkrátila na 8–9 let. Z výše uvedeného je zjevné, že legislativní změny byly a musely být očekávatelné, odůvodněné, a nikoliv projevem libovůle. Adresáti zákona č. 180/2005 Sb. mohou tedy i nadále očekávat nabytí výnosů z produkce energie ve slunečních elektrárnách díky dotacím ze strany státu, a to v intencích režimu tohoto zákona a za dodržení základního principu návratnosti vložených investic do 15 let. Pokud navrhovatelé v bodě 10 uvádějí, že napadená zákonná ustanovení jsou v rozporu se „svobodou podnikání“ (čl. 26 Listiny, čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie), je třeba poukázat na skutečnost, že svoboda podnikání, a tedy možnost investovat do daného sektoru je i nadále zaručena a není omezena, jen otázka výhodnosti investovat do tohoto sektoru kolísá, což je běžné i v jiných oblastech podnikání. Přijatá opatření žádným způsobem nenarušují ani ústavní zásadu rovnosti před zákonem, naopak tuto rovnost akcentují v tom, že je předmětné odvětví ze státního rozpočtu dotováno a v cenách energie podporováno více než jiná odvětví našeho hospodářství, a to pro větší důraz na zájmy výroby elektřiny ze slunečních elektráren. Závěrem Ministerstvo průmyslu a obchodu upozorňuje, že navrhovatelé nijak nedokládají tvrzené významné ekonomické následky dopadající na majetkovou sféru adresátů napadených částí zákonů, jakož i zakládající majetkovou odpovědnost České republiky. Též tvrzení o poklesu posuzované obecné důvěryhodnosti (tzv. rating) České republiky v souvislosti s přijatými opatřeními se jeví jako spekulativní. Ministerstvo průmyslu a obchodu se domnívá, že pokud by „rating“ České republiky poklesl, bylo by tomu tak v případě nepřijetí žádných opatření, neboť negativní dopady spojené např. s vícenáklady na elektrickou energii by plošně zasáhly všechny odběratele elektřiny – včetně největších odběratelů, kteří jsou páteří českého průmyslu.
7. 20. Ministerstvo financí ve svém vyjádření uvedlo, že legislativní úprava v oblasti obnovitelných zdrojů byla předložena s cílem zastavit neúčelné zvyšování nákladů na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména z důvodu vysoké podpory fotovoltaických elektráren, a omezit dopady plynoucí z této podpory na český průmysl, hospodářství a domácnosti. Pokud navrhovatelé dovozují, že aplikace normy, která snížila míru přerozdělování v odvětví pro adresáty, kteří započali vyvíjet činnost v oboru přede dnem nabytí účinnosti zákona, je v rozporu s jejich legitimním očekáváním, a to z důvodu, že se v průběhu jejich podnikání mění právní stav, nelze s tímto jejich závěrem souhlasit. Právo se mění prakticky neustále a z hlediska jeho aplikace není v žádném případě možné aplikovat starou právní úpravu do doby, než adresát normy ukončí podnikání v oblasti či reálně zlikviduje určitý hmotný majetek, na kterém podnikání bylo založeno. Ministerstvo financí zdůrazňuje, že ke stanovení výkupních cen a zelených bonusů byl a stále je na základě ustanovení § 6 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění účinném do 31. prosince 2010, pravomocný Energetický regulační úřad (dále také jen „ERU“). Ten je při stanovování cen omezen podmínkou uvedenou v § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., ve znění zákona č. 137/2010 Sb., a to sice, že výkupní ceny nesmí být nižší než o 5 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Význam této podmínky je však omezením výkonné moci, v tomto případě reprezentované ERU, směřující k tomu, že ERU není oprávněn snížit ročně výkupní ceny o více než 5 %, v žádném případě zde není nijak omezena moc zákonodárná, která tak může svým zásahem výkupní cenu snížit či dokonce povinovat ERU k možnosti vyššího snižování výkupních cen. Jestliže tedy zákonodárce může a v čase přijetí napadených právních předpisů mohl snížit z hlediska své pravomoci výkupní ceny, pak bezpochyby mohl realizovat akt, který má totožné ekonomické následky jako snížení těchto výkupních cen (tj. mohl přijmout právní úpravu odvodu spolu s právní úpravou dotace na úhradu vícenákladů). Zákonodárci tedy není v zásahu do regulace bráněno žádným ustanovením zákona. Ministerstvo financí konstatuje, že extrémnost poklesu investičních nákladů způsobila, že regulační prostředky, které svěřil zákonodárce ERU, nestačily k tomu, aby zastaralou regulaci nahradil regulací, která by odpovídala novým objektivním skutečnostem. Proto musel k regulaci v tomto odvětví přistoupit sám zákonodárce. Z výše uvedeného je zjevné, že legislativní změny byly a musely být pro jejich adresáty očekávatelné, odůvodněné, a nikoliv projevem libovůle, neboť navazovaly na změnu objektivních skutečností, díky kterým se původní regulace stala zjevně nesprávnou. Toto pojetí legitimního očekávání koresponduje s pojetím, které zastává ustálená evropská judikatura, podle které „pokud opatrný a obezřetný hospodářský subjekt je s to předvídat přijetí opatření Společenství, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se dovolávat zásady legitimního očekávání, pokud je toto opatření přijato. To platí zvlášť v takové oblasti, jako je oblast společných organizací trhu, jejíž předmět zahrnuje stálé přizpůsobování v závislosti na změnách hospodářské situace“ (m. j. rozsudky Soudního dvora Evropské unie C-104/97 P, C-265/85, C-22/94, C-104/97, C-37/02 a C-38/02, C-17/03 a C-63/93). Legitimita očekávání subjektů tedy nebyla porušena, naopak, pokud by stát neprovedl odpovídající zásah, byla by zřetelným způsobem dotčena práva a legitimní očekávání jiných subjektů. Rozpor s právem podnikat dovozují navrhovatelé z uvalení extrémního zatížení poplatníků, a to ve výši 26 %, resp. 28 %. Dovozují, že toto opatření má tzv. „rdousící efekt“ a že další podnikání v této oblasti již není možné. Daná úprava však dle vyjádření Ministerstva financí „neničí“ majetkovou základnu poplatníka [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 29/08 ze dne 21. 4. 2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.)], neboť provozovateli je pouze ukrácena původní podpora, která je nastavena tak, aby návratnost investic byla blíže 15 letům, což je limit, který je obsažen v současné právní úpravě a byl rovněž obsažen v právní úpravě minulé. Nelze hovořit ani o „svévolném určení výrobců solární energie vůči výrobcům energie jiných obnovitelných zdrojů“ (ti nejsou poplatníky odvodu), protože došlo k omezení přeplácení solárních elektráren ze strany distributorů (konečných spotřebitelů), a tak byla naopak odstraněna diskriminace ostatních obnovitelných zdrojů. Výběr poplatníků odvodu tedy není bezdůvodný a svévolný a veřejný zájem, který je zákonem sledován (ochrana národního hospodářství a minimalizace negativních sociálních dopadů), je jasně patrný. Z výše uvedených důvodů je třeba učinit závěr, že daná úprava není svévolná ani diskriminační, jak uvádí navrhovatelé. Rovněž je v souladu s principem rovnosti, neboť z tohoto principu nepochybně nevyplývá požadavek rovnosti každého s každým, ale pouze požadavek, aby právo jedny od druhých nerozlišovalo bezdůvodně. V daném případě je toto rozlišující kritérium jasně deklarované a ospravedlnitelné. K návrhu na zrušení zdanění bezúplatně nabytých povolenek Ministerstvo financí konstatuje, že nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012, je pouhým příslibem nabytí povolenek provozovateli zařízení vypouštějících skleníkové plyny, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Samotné nabytí emisních povolenek do majetku provozovatelů nastává každoročně okamžikem připsání konkrétního počtu povolenek na účty provozovatelů. Výše uvedené znamená, že od účinnosti novely provedené zákonem č. 402/2010 Sb., tj. od 1. ledna 2011, budou zdaňovány teprve v budoucnu nabývané povolenky. Na základě těchto poznatků je třeba konstatovat, že daná úprava nemůže být pravě ani nepravě retroaktivní, neboť se zaměřuje pouze na skutečnosti, které nastaly po 1. lednu 2011. Ministerstvo financí nesouhlasí ani s námitkou navrhovatelů, kteří uvádí, že úprava je v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť nikoli pouze daně, ale též podmínky, z nichž je seznatelná výše daně, musí být stanoveny zákonem. Ministerstvo financí upozorňuje, že zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí stanoví pouze, že průměrnou tržní hodnotu povolenky zveřejní Ministerstvo životního prostředí, nikoliv však, že Ministerstvo životního prostředí určuje (stanoví) tržní hodnotu povolenky pro daňové účely. Je tomu tak proto, že Ministerstvo životního prostředí pouze zveřejní již samotným trhem vytvořenou průměrnou tržní hodnotu povolenky. Základ daně stanovuje v tomto případě pouze zákon, námitka navrhovatelů není tedy v tomto směru relevantní. Zdaněním bezúplatně nabytých povolenek nedochází k porušení bezúplatnosti jejich nabytí zaručené právním řádem a nedochází tím ani k porušování ustanovení směrnic Evropské unie. Rovněž nedochází ani ke snížení nebo jiné změně alokace povolenek schválených národním alokačním plánem. Mezi státy, které taktéž bezplatně nabyté povolenky zdaňují, patří Velká Británie, Řecko a Španělsko. Zdanění bezplatně nabytých povolenek není tedy v rozporu s právem Evropské unie.
8. 21. Ústavní soud se obrátil také na Energetický regulační úřad s žádostí o poskytnutí informací ohledně vývoje doby návratnosti investice, výše výnosů a výše výkupních cen (§ 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb.) za jednotlivé roky v minulosti ode dne účinnosti zákona č. 180/2005 Sb., ohledně faktorů, které mohou ovlivnit naplnění záruk dle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., ohledně zachování výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů po zavedení odvodu při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu v budoucnu, ohledně regulace výkupních cen podle § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., ve znění zákona č. 137/2010 Sb., a ohledně průběhu poklesu vstupů (zejména ceny fotovoltaických panelů) od účinnosti zákona č. 180/2005 Sb.