Platné znění

Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků

vyhlášené znění

  1. – kinematickou viskozitu naměřenou viskozimetrem s kalibrovanou skleněnou kapilárou dle ČSN EN ISO 3104 (65 6216) „Ropné výrobky – Průhledné a neprůhledné kapaliny – Stanovení kinematické viskozity a výpočet dynamické viskozity“ menší než 7.10-6 m2.s-1 při 40 °C, nebo
  2. – dynamickou viskozitu naměřenou rotačním viskozimetrem dle ČSN EN ISO 3219 (64 0347) „Plasty. Polymery/pryskyřice v kapalném nebo emulgovaném stavu. Stanovení viskozity rotačním viskozimetrem s definovanou smykovou rychlostí“ menší než 7.10-6 Pa.s při 40 °C.
  3. – Látky nebo přípravky, které splňují tato kritéria, není nutno klasifikovat, mají-li průměrné povrchové napětí větší než 33 mN/m při 25 °C, naměřeno metodami podle zvláštního právního předpisu1).

Pro látky a přípravky, na základě praktických zkušeností u člověka.

  1. R 68 Možné nebezpečí nevratných účinků
    1. – existují závažné důkazy, že nevratné poškození jiného druhu, než je uvedeno v bodu 4, je pravděpodobně způsobeno jednorázovou expozicí příslušnou cestou, obvykle ve výše uvedeném rozsahu dávek.

Pro označení cesty příjmu nebo expozice se použije jedna z následujících kombinovaných vět: R 68/20, R 68/21, R 68/22, R 68/20/21, R 68/20/22, R 68/21/22, R 68/20/21/22.

  1. R 48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví
    1. – vážné poškození (zřetelná funkční porucha nebo morfologická změna, které má toxikologickou významnost) je pravděpodobně vyvoláno opakovanou nebo dlouhodobou expozicí příslušnou cestou.
  1. Látky a přípravky se klasifikují alespoň jako zdraví škodlivé, pozorují-li se tyto účinky řádově na úrovni:
    1. – orálně, potkan ≤ 50 mg.kg-1 (tělesné hmotnosti) za den,
    2. – dermálně, potkan nebo králík ≤ 100 mg.kg-1 (tělesné hmotnosti) za den,
    3. – inhalačně, potkan ≤ 0,25 mg.l-1 za 6 hodin/den.

Tyto řídicí hodnoty je možno použít přímo, jestliže byly pozorovány těžké léze při subchronickém (90denním) testu toxicity. Při interpretaci výsledků subakutního (28denního) testu toxicity je třeba tyto hodnoty zvýšit přibližně třikrát. Je-li k dispozici test chronické toxicity (dvouletý), je zapotřebí hodnotit případ od případu. Jsou-li k dispozici výsledky studií pro více než jednu dobu expozice, obvykle se použijí výsledky studie o nejdelší době trvání.

Pro označení cesty příjmu nebo expozice se používá jedna z těchto kombinovaných vět: R 48/20, R 48/21, R 48/22, R 48/20/21, R 48/20/22, R 48/21/22, R 48/20/21/22.

  1. 3.2.3.1 Poznámky k těkavým látkám

    U určitých látek s vysokou koncentrací nasycených par může být vhodné uvést vlivy, které vyvolávají obavy. Takové látky nemusí být klasifikovány podle kritérií pro účinky na zdraví uvedené v této příloze (bod 3.2.3), ani podle kritérií zahrnutých v bodě 3.2.8. Jestliže však existuje odpovídající důkaz, že takové látky mohou představovat nebezpečí při obvyklém zacházení a používání, může být v jednotlivých případech nezbytná klasifikace podle Seznamu.

  1. 3.2.4 Poznámky k používání věty R 48

    Používání této R-věty se vztahuje na specifickou oblast biologických účinků, v níže uvedeném smyslu. Pro použití této R-věty se považuje za rozhodující vážné poškození zdraví zahrnující smrt, zřetelná porucha funkce nebo morfologické změny, které jsou toxikologicky významné. Zejména je důležité, jsou-li tyto změny nevratné. Rovněž je důležité nezvažovat pouze specifické závažné změny v jednom orgánu nebo biologickém systému, ale také generalizované změny méně závažného charakteru postihující více orgánů, nebo závažné změny celkového zdravotního stavu.

    1. Při posuzování, zda existují důkazy pro tyto typy účinků, se vychází z těchto kritérií:
      1. 3.2.4.1 Skutečnosti, které indikují, že je nutno použít větu R 48:
        1. a) případy úmrtí způsobené látkou
        2. b) 1) závažné funkční změny centrálního nebo periferního nervového systému, včetně zraku, sluchu a čichu, zjištěné klinickými vyšetřeními nebo jinými vhodnými metodami, například elektrofyziologicky,
          1. 2) závažné funkční změny jiných orgánů, například plic;
        1. c) jakékoli odpovídající změny klinické biochemie, hodnot parametrů krve a moči, které signalizují závažné dysfunkce orgánů. Za zvláště závažné se považují hematologické změny, jestliže důkazy naznačují, že jsou způsobeny sníženou tvorbou krevních buněk v kostní dřeni;
        2. d) závažná poškození orgánů zjištěná při mikroskopickém vyšetřování pitevního materiálu:
          1. 1) rozsáhlé nebo těžké nekrózy, fibrózy nebo tvorba granulomů v životně důležitých orgánech s regenerační kapacitou (například v játrech),
          2. 2) závažné morfologické změny, které jsou potenciálně vratné, ale představují jasný důkaz poškození funkce orgánu (například závažné tukové změny v játrech, těžká akutní tubulární nefróza ledvin, ulcerující gastritída (vředová choroba), nebo
          3. 3) důkaz značného odumírání buněk v životně důležitých orgánech, neschopných regenerace (například fibróza myokardu nebo odumření nervu) nebo v populacích kmenových buněk, (například aplázie nebo hypoplázie kostní dřeně).

        Výše uvedené důkazy se nejčastěji získávají z pokusů na zvířatech. Při posuzování údajů získaných z praktických zkušeností je třeba věnovat zvláštní pozornost úrovni expozice.

      1. 3.2.4.2 Skutečnosti, které indikují, že není nutno použít větu R 48

        Použití této R-věty je omezeno na „vážné poškození zdraví při dlouhodobé expozici“. Lze pozorovat mnoho účinků dotyčné látky na člověka i na zvířata, které neopravňují použít větu R 48. Tyto účinky jsou relevantní při pokusu o stanovení hladiny chemické látky, při níž nedochází k účinku.

        1. Příklady dobře dokumentovaných změn, které obvykle neopravňují ke klasifikaci větou R 48, bez ohledu na jejich statistickou významnost, zahrnují:
          1. a) klinická pozorování nebo změny v přibývání tělesné hmotnosti, příjmu potravy nebo vody, která mohou mít určitou toxikologickou významnost, avšak samotná neprokazují „vážné poškození“,
          2. b) malé změny parametrů klinické biochemie, hematologie nebo moči, které mají neurčitou nebo minimální toxikologickou významnost,
          3. c) změny hmotnosti orgánů bez známek poškození jejich funkce,
          4. d) reakce představující přizpůsobení (např. migrace makrofágů v plicích, hypertrofie jater a indukce tvorby enzymů, hyperplastické reakce na dráždivé látky). Místní účinky na kůži, vyvolané opakovanou dermální aplikací látky, kterou je vhodnější klasifikovat větou R 38 „dráždí kůži“, nebo
          5. e) kde byl prokázán mechanismus toxicity, specifický pro daný druh (např. specifické metabolické cesty).
  1. 3.2.5 Žíravý
    1. Látky nebo přípravky se klasifikují jako žíravé a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „C“ na základě níže uvedených kritérií:
      1. – látky nebo přípravky se považují za žíravé, jestliže při nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k rozrušení kožní tkáně v celé tloušťce alespoň u jednoho zvířete v průběhu provádění testu dráždivosti pro kůži podle zvláštního právního předpisu,4) nebo v průběhu ekvivalentní metody,
      2. – klasifikaci lze provést na základě výsledků validovaného in vitro testu, např. testu podle zvláštního právního předpisu4) (B.40 Žíravé účinky na kůži: test na principu měření transkutánního elektrického odporu na kůži potkana a test využívající modelu lidské kůže),
      3. – látky nebo přípravky se rovněž považují za žíravé v případě, kdy lze výsledky předpovědět, např. z reakcí silných kyselin nebo zásad, představovaných hodnotami pH 2 nebo nižšími nebo pH 11,5 nebo vyššími). Je nutno brát v úvahu také alkalické nebo kyselé rezervy. Jestliže úvaha o alkalické nebo kyselé rezervě napovídá, že látka nebo přípravek nemusí být žíravé, pak je nutno provést další testování, které toto potvrdí, přednostně za použití příslušných validovaných in vitro testů. Zvažování kyselé nebo alkalické rezervy nelze samotné použít pro vyloučení klasifikace látek nebo přípravků jako žíravé.
    1. R-věty se přiřadí podle těchto kritérií:
    2. R 35 Způsobuje těžké poleptání
      1. – Jestliže po nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k porušení kožní tkáně v celé tloušťce při expozici trvající nejvýše 3 minuty, nebo lze-li tento výsledek předpokládat.
    1. R 34 Způsobuje poleptání
      1. – Jestliže při nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k porušení kožní tkáně v celé tloušťce při expozici trvající nejvýše čtyři hodiny, nebo lze-li tento výsledek předpokládat.
      2. – Organické hydroperoxidy, vyjma případů, kdy jsou k dispozici důkazy, že tento účinek nemají.

    Poznámky: Je-li klasifikace založena na výsledcích validovaných in vitro testů, použijí se věty R 35 nebo R 34. Rozlišení mezi nimi se provede v závislosti na kapacitě testovací metody.

    Je-li klasifikace založena pouze na zvážení extrémní hodnoty pH, použije se věta R 35.

  1. 3.2.6 Dráždivý

    Látky a přípravky se klasifikují jako dráždivé, přiřazuje se jim výstražný symbol pro „Xi“ podle těchto kritérií:

    1. 3.2.6.1 Zánět kůže
      1. R-věty se přiřazují podle níže uvedených kritérií:
        1. R 38 Dráždí kůži
          1. – Látky a přípravky, které vyvolávají významný zánět kůže, jenž přetrvává po dobu nejméně 24 hodin po skončení nejvýše 4-hodinové expozice při stanovení na králíku metodou testu dráždivosti pro kůži podle zvláštního právního předpisu.4)
        1. Zánět kůže je významný, jestliže:
          1. a) průměrná hodnota případů buď tvorby erytémů (zarudnutí) a krust (strupu), nebo tvorby edémů (otoků) je větší nebo rovna 2, počítáno ze všech testovaných zvířat, nebo
          2. b) v případě, kdy se test podle podle zvláštního právního předpisu4) provádí na třech zvířatech a tvorba buď erytémů nebo krust, nebo tvorba otoků je rovna průměrné hodnotě 2 nebo větší, při výpočtu jednotlivě pro každé zvíře, byla pozorována u dvou nebo více zvířat.

          V obou případech se pro výpočet daných průměrných hodnot použijí všechny hodnoty odečtené v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin).

          Zánět kůže je rovněž významný, jestliže přetrvává alespoň u dvou zvířat na konci doby pozorování. Zvažují se jednotlivé účinky, např. hyperplazie, šupinatost, změna zbarvení, trhliny, krusty a vypadání srsti.

          Příslušné údaje lze rovněž získat z neakutních studií na zvířatech (viz poznámky k větě R 48, uvedené v bodě 3.2.4.2 písm. d)). Tyto údaje se považují za významné, jsou-li účinky srovnatelné s účinky výše popsanými.

          1. – Látky a přípravky, které vyvolávají významný zánět kůže, diagnostikovaný obvykle na základě praktického pozorování u člověka po bezprostředním dlouhodobém nebo opakovaném styku.
          2. – Organické peroxidy, vyjma případů, kdy jsou k dispozici důkazy svědčící o opaku.
        1. Paresthesie:
          1. Paresthesie vyvolaná u člověka kontaktem kůže s pyrethroidními pesticidy se nepovažuje za dráždivý účinek opravňující ke klasifikaci jako Xi s větou R 38. Látkám, u nichž je zjištěno, že mají tento účinek, se přiřadí věta S 24.
    1. 3.2.6.2 Oční léze
      1. R-věty se přiřadí podle následujících kritérií:
        1. R 36 Dráždí oči
          1. – Látky a přípravky, které po aplikaci na oko zvířete vyvolají významné oční léze, k nimž dochází do 72 hodin po expozici a které přetrvávají nejméně 24 hodin.
        1. Oční léze jsou významné, jestliže průměrné hodnoty v testu oční dráždivosti metodou podle zvláštního právního předpisu4) dosahují některých z následujících hodnot:
          1. – zakalení rohovky je větší nebo rovno 2, ale menší než 3,
          2. – léze duhovky je větší nebo rovna 1, nepřesahuje však 1,5,
          3. – zarudnutí spojivek je větší nebo rovno 2,5,
          4. – otok spojivek (chemosis) je větší nebo roven 2,
          5. nebo v případě, kdy byl proveden test metodou podle zvláštního právního předpisu4) na třech zvířatech, jestliže léze u dvou nebo více zvířat jsou rovny některé z výše uvedených hodnot, vyjma hodnot pro lézi duhovky, kde hodnota musí být větší nebo rovna 1, ale menší než 2, a hodnota pro zarudnutí spojivek musí být větší nebo rovna 2,5.

        V obou případech se pro výpočet příslušných průměrných hodnot použijí všechny hodnoty odečtené v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin).

        1. – Látky nebo přípravky, které vyvolávají závažné oční léze, na základě praktických zkušeností u člověka.

        Organické peroxidy, vyjma případů, kdy jsou k dispozici důkazy svědčící o opaku.

      1. R 41 Nebezpečí vážného poškození očí
        1. – Látky a přípravky, jejichž aplikace na oko zvířete vyvolá závažné oční léze, které se objevují do 72 hodin po expozici a které přetrvávají nejméně 24 hodin.
      1. Oční léze jsou závažné, pokud průměrná hodnota počtu případů podráždění oka při testování metodou oční dráždivosti podle zvláštního právního předpisu,4) dosahuje některé z následujících hodnot:
        1. – zakalení rohovky větší nebo rovno 3,
        2. – léze duhovky větší než 1,5.
      1. Totéž platí pro případy, kdy byl test proveden na třech zvířatech, pokud tyto léze u dvou nebo více zvířat nabývají některé z následujících hodnot:
        1. – zakalení rohovky větší nebo rovno 3,
        2. – léze duhovky rovno 2.

      V obou případech se pro výpočet daných průměrných hodnot používá všech hodnot odečtených v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin).

      Oční léze jsou také závažné, jestliže přetrvávají na konci doby pozorování.

      Oční léze jsou také závažné, jestliže látka nebo přípravek vyvolá nevratné zbarvení očí.

      1. – Látky a přípravky, které vyvolají závažné oční léze, diagnostikované na základě praktického pozorování u člověka.
  2. Poznámka:
    1. Jsou-li látka nebo přípravek klasifikovány jako žíravé s přiřazenou větou R 34 nebo R 35, považuje se nebezpečí závažného poškození očí za implicitní a věta R 41 se v označení neuvádí.
    1. 3.2.6.3 Dráždění dýchacích orgánů
      1. Následující R-věta se přiřazuje na základě těchto kritérií:
        1. R 37 Dráždí dýchací orgány
          1. Látky a přípravky, které způsobují vážné podráždění dýchacích orgánů, založené na:
            1. – praktickém pozorování u člověka,
            2. – pozitivních výsledcích z příslušných testů na zvířatech.
        1. Poznámky k používání věty R37
          1. Při interpretaci praktických pozorování u člověka je nutno pečlivě rozlišovat mezi účinky, které vedou ke klasifikaci větou R 48 (viz bod 3.2.4), a účinky vedoucími ke klasifikaci větou R 37. Větou R 37 se obvykle klasifikují reverzibilní účinky a obvykle se omezuje na horní cesty dýchací.
          2. Pozitivní výsledky z odpovídajících testů na zvířatech mohou zahrnovat údaje získané z testu obecné toxicity, včetně histopatologických údajů z dýchacích orgánů. Pro hodnocení dráždivosti horních cest dýchacích lze rovněž použít údaje z měření zpomaleného dýchání.
  1. 3.2.7 Senzibilizující
    1. 3.2.7.1 Senzibilizace vdechováním
      1. Látky a přípravky se klasifikují jako senzibilizující, přiřazuje se jim výstražný symbol pro „Xn“ a věta R 42 podle těchto kritérií:
        1. R 42 Může vyvolat senzibilizaci při vdechování
          1. – jsou-li k dispozici důkazy, že látka nebo přípravek může vyvolat specifickou respirační přecitlivělost,
          2. – jsou-li k dispozici pozitivní výsledky z příslušných testů na zvířatech, nebo
          3. – v případě isokyanátu, pokud neexistují důkazy, že specifický isokyanát nevyvolává respirační přecitlivělost.
      1. Poznámky k používání věty R 42
        1. Důkazy u člověka
          1. Důkaz, že látka nebo přípravek může vyvolat specifickou respirační přecitlivělost, je obvykle založen na zkušenostech u člověka. V této souvislosti se přecitlivělost obvykle projevuje jako astma. Je však nutno brát v úvahu i další projevy přecitlivělosti, jako je rýma a alveolitida. Podmínkou je klinický charakter alergické reakce. Nesmí však být demonstrovány imunologické mechanismy.
      1. Při posuzování důkazů plynoucích z expozice člověka je nutno při rozhodování o klasifikaci rovněž zvažovat následující údaje:
        1. – velikost exponované populace,
        2. – míra expozice.
      1. Výše uvedenými důkazy mohou být:
        1. – chorobopis a údaje z příslušných testů správné funkce plic související s expozicí látce, potvrzené jinými podpůrnými důkazy, které mohou zahrnovat:
        2. – podobnost chemické struktury se strukturou látek, o nichž je známo, že vyvolávají přecitlivělost dýchacích orgánů,
        3. – imunologický test in vivo (např. skin prick test),
        4. – imunologický test in vitro (např. serologická analýza),
        5. – studie indikující jiné specifické, avšak neimunologické mechanismy účinku, např. dráždivost při opakované dolní hladině, farmakologicky zprostředkované účinky.
        6. – údaje z testu pozitivních bronchiálních změn s látkou, provedeného podle přijatých pokynů pro stanovení specifické reakce přecitlivělosti.

      V chorobopisu se uvedou jak lékařské údaje, tak i pracovní údaje, aby bylo možno stanovit vztah mezi expozicí specifické látce nebo přípravku a vývojem přecitlivělosti dýchacích orgánů. Příslušné informace zahrnují přitěžující faktory jak doma, tak na pracovišti, počátek a vývoj choroby, rodinnou anamnézu a způsob léčby dotyčného pacienta. V chorobopisu se rovněž uvedou údaje o jiných alergických chorobách nebo chorobách dýchacích cest od dětství a zda se jedná o kuřáka nebo nekuřáka.

      Výsledky testů pozitivních bronchiálních změn se samotné považují za dostatečný důkaz pro klasifikaci. Je však známo, že ve skutečnosti je již provedeno mnoho výše uvedených hodnocení.

      Věta R 42 se nepřiřazuje látkám, které vyvolaly astmatické symptomy při podráždění pouze u lidí s bronchiální přecitlivělostí.

      Studie na zvířatech

      1. Údaje získané z testů na zvířatech, které mohou indikovat, že látka nebo přípravek mohou u lidí vyvolat přecitlivělost při vdechování, mohou zahrnovat:
        1. – IgE měření (např. na myši), nebo
        2. – specifické pulmonární odezvy na morčeti.
    1. 3.2.7.2 Senzibilizace při styku s kůží
      1. Látky a přípravky se klasifikují jako senzibilizující a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „Xi“ a věta R 43 podle těchto kritérií:
        1. R 43 Může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží
          1. Údaje získané z testů na zvířatech, které mohou indikovat, že látka nebo přípravek mohou u lidí vyvolat přecitlivělost při vdechování, mohou zahrnovat:
            1. – ukazují-li praktické zkušenosti, že látka nebo přípravek jsou schopny při styku s kůží vyvolat senzibilizační reakci u podstatného počtu osob, nebo
            2. – na základě pozitivních výsledků z odpovídajících testů na zvířatech.
      1. Poznámky k používání věty R 43:
        1. Důkaz u člověka
        2. Pro klasifikaci látky nebo přípravku větou R 43 jsou dostačující následující důkazy (praktické zkušenosti):
          1. – pozitivní údaje z příslušných náplasťových testů, obvykle na více než jedné kožní klinice, nebo
          2. – epidemiologické studie vykazující alergickou kontaktní dermatitidu způsobenou látkou nebo přípravkem. Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, při nichž vysoký podíl exponovaných osob vykazuje charakteristické symptomy, i v případě malého počtu těchto případů, nebo
          3. – pozitivní údaje z experimentálních studií na člověku (viz také bod 3.1.1).
        1. V případě, že existují podpůrné důkazy, jsou pro klasifikaci větou R 43 postačující tyto údaje:
          1. – jednotlivé případy alergické kontaktní dermatitidy, nebo
          2. – epidemiologické studie, kde nebyly s přiměřenou spolehlivostí vyloučeny náhodné okolnosti, zkreslení nebo záměna výsledků.
        1. Za podpůrné důkazy lze považovat:
          1. – údaje z testů na zvířatech provedených podle stávajících pokynů s výsledkem, který nesplňuje kritéria uvedená v části o studiích na zvířatech, ale je dostatečně blízko limitu, který je považován za významný, nebo
          2. – údaje získané nestandardními metodami, nebo
          3. – příslušné vztahy mezi strukturou a účinkem.
        1. Studie na zvířatech
        2. Za pozitivní výsledky testů na zvířatech se považují:
          1. – v případě testovacích metod pro zjištění kožní senzibilizace s použitím adjuvantů podle zvláštního právního předpisu,4) nebo v případě jiných testovacích metod s použitím adjuvantů reakce alespoň u 30 % zvířat;
          2. - u všech ostatních testovacích metod reakce alespoň u 15 % zvířat.
    1. 3.2.7.3 Imunologická kontaktní kopřivka

      Některé látky a přípravky, které splňují kritéria pro větu R 42, mohou navíc vyvolat imunologickou kontaktní kopřivku. V těchto případech je nutno uvést informace o imunologické kontaktní kopřivce použitím příslušných S-vět, obvykle vět S 24 a S 36/37; tyto informace je nutno rovněž uvést v bezpečnostním listu.

      U látek a přípravků, které vyvolávají příznaky imunologické kontaktní kopřivky, avšak nesplňují kritéria pro větu R 42, je nutno zvážit klasifikaci větou R 43.

      Pro identifikaci látek vyvolávajících imunologickou kontaktní kopřivku není znám vhodný model u zvířat. Z tohoto důvodu bude klasifikace obvykle založena na důkazech u člověka, které budou obdobné, jako jsou u senzibilizace kůže (R 43).

  1. 3.2.8 Další toxikologické vlastnosti

    Látkám a přípravkům klasifikovaným podle výše uvedených bodů 2.2.1 až 3.2.7 nebo podle níže uvedených bodů 4 a 5 se přiřazují další R-věty na základě následujících kritérií (založeno na zkušenostech získaných při sestavování Seznamu).

    1. R 29 Uvolňuje toxický plyn při styku s vodou
      1. Pro látky a přípravky, které při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce toxické nebo toxické plyny v potenciálně nebezpečných množstvích, např. fosfid hliníku, sulfid fosforečný.
    1. R 31 Uvolňuje toxický plyn při styku s kyselinami
      1. Pro látky a přípravky, které reagují s kyselinami za vývoje toxických plynů v nebezpečných množstvích; např. chlornan sodný, polysulfid barnatý. Pro látky používané spotřebitelem je vhodnější používat větu S 50 (Nesměšujte s ....(specifikuje výrobce)).
    1. R 32 Uvolňuje vysoce toxický plyn při styku s kyselinami
      1. Pro látky a přípravky, které reagují s kyselinami za uvolňování vysoce toxických plynů v nebezpečných množstvích; např. soli kyanovodíku, azid sodný. Pro látky používané spotřebitelem je vhodnější používat větu S 50 (Nesměšujte s ....(specifikuje výrobce )).
    1. R 33 Nebezpečí kumulativních účinků
      1. Pro látky a přípravky, u nichž je pravděpodobná kumulace v lidském těle a mohou určitým způsobem ovlivnit zdravotní stav, avšak tyto účinky nejsou dostačující pro použití věty R 48.
      2. Poznámky k použití této R-věty jsou uvedeny v bodě 4.2.3.3 pro látky a v příloze č. 7 bodě 3 pro přípravky.
    1. R 64 Může poškodit kojené dítě
      1. Pro látky a přípravky, které absorbují ženy a které mohou mít vliv na laktaci, nebo které mohou být přítomny (včetně metabolitů) v mateřském mléce v množství dostatečném k tomu, aby vyvolalo obavy o zdraví kojeného dítěte.
      2. Informace o použití této R-věty jsou uvedeny v bodě 4.2.3.3 pro látky a v příloze č. 7 bodě 4 pro přípravky.
    1. R 66 Opakovaná expozice může způsobit vysušení nebo popraskání kůže
      1. Pro látky a přípravky, které mohou vyvolat obavy v důsledku vysušení, odlupování nebo popraskání kůže, které však nesplňují kritéria pro použití věty R 38, na základě:
        1. – praktických pozorování po obvyklém zacházení a používání, nebo
        2. – odpovídajících důkazů týkajících se jejich předvídaných účinků na kůži.
        3. Informace o použití této R-věty jsou uvedeny rovněž v bodech 1.6 a 1.7.
    1. R 67 Vdechování par může způsobit ospalost a závratě
      1. Pro těkavé látky a přípravky obsahující tyto látky, které při vdechování vyvolávají jasné příznaky snížené činnosti centrálního nervového systému a které již nejsou klasifikovány z hlediska akutní toxicity při vdechování (R 20, R 23, R 26, R 68/20, R 39/23 nebo R 39/26).
        1. Lze použít následující důkazy:
          1. a) údaje ze studií na zvířatech ukazující zřetelné příznaky snížené činnosti CNS, jako jsou omamné účinky, apatie, špatná koordinace (včetně ztráty správných reflexů) a porucha hybnosti buď:
            1. – při poměrech koncentrace/doba expozice nepřesahujících 20 mg.l-1 za 4 hod., nebo
            2. – pro které je poměr účinné koncentrace při ≤ 4 hodinách ke koncentraci nasycených par při 20 °C ≤ 1/10;
          1. b) praktické zkušenosti u člověka (např. omámení, ospalost, snížená (pomalá) reakce, ztráta reflexů, špatná koordinace, závratě) z dobře dokumentovaných zpráv za srovnatelných podmínek expozice k výše uvedeným účinkům na zvířatech.
          2. Informace o použití této R-věty jsou uvedeny rovněž v bodech 1.6 a 1.7.
          3. Informace o použití dalších doplňkových R-vět je uvedena v bodě 2.2.6.
  1. 4. KLASIFIKACE NA ZÁKLADĚ SPECIFICKÝCH ÚČINKŮ NA ZDRAVÍ
    1. 4.1 Úvodní poznámky
      1. 4.1.1 V tomto bodě je uveden postup pro klasifikaci látek, které mohou mít níže uvedené účinky. Klasifikace přípravků se provádí dle bodu 4.2.4.
      2. 4.1.2 Má-li osoba, která uvádí na trh tyto nebezpečné látky, k dispozici informace, které ukazují, že je třeba látku klasifikovat a označit na základě kritérií uvedených v bodech 4.2.1, 4.2.2 nebo 4.2.3, tato osoba látku přechodně označí v souladu s těmito kritérii na základě posouzení důkazů kompetentní osobou.
      3. 4.1.3 Osoba, která uvádí na trh tyto nebezpečné látky, je povinna zaslat bezpečnostní list v elektronické podobě do 30 dnů ode dne, kdy látku uvedla na trh poprvé, Ministerstvu zdravotnictví. V bezpečnostním listě se uvede bibliografie všech dotyčných odkazů, včetně všech nepublikovaných údajů požadovaných pro klasifikaci dotyčné látky podle zákona a podle kritérií uvedených v této vyhlášce. Předložený souhrnný dokument musí obsahovat přehled všech dosažitelných relevantních odkazů, včetně relevantních nepublikovaných údajů.
      4. 4.1.4 Má-li osoba, která uvádí na trh tyto nebezpečné látky, nové údaje, týkající se klasifikace a označení látky podle kritérií uvedených v bodech 4.2.1, 4.2.2 nebo 4.2.3, zašle co nejdříve tyto informace Ministerstvu zdravotnictví v bezpečnostním listu označeném jako revize.
    1. 4.2 Kritéria pro klasifikaci, označení nebezpečnosti a volbu standardních vět označujících specifickou rizikovost
      1. 4.2.1 Karcinogenní látky
        1. Pro účely klasifikace a označení se tyto látky dělí do tří kategorií:

          Kategorie 1

          Látky, o nichž je známo, že jsou karcinogenní pro člověka. Existuje průkazná souvislost mezi expozicí člověka látce a vznikem rakoviny.

          Kategorie 2

          1. Látky, na něž je třeba pohlížet, jako by byly karcinogenní pro člověka. Existují dostatečné důkazy poskytující závažný předpoklad, že expozice člověka látce může mít za následek vznik rakoviny, obvykle na základě:
            1. – příslušných dlouhodobých studií na zvířatech,
            2. – jiných závažných informací.

          Kategorie 3

          Látky, které mohou u lidí vyvolat obavy vzhledem k možným karcinogenním účinkům, u kterých však dostupné informace nejsou dostačující pro uspokojivé posouzení. Existují některé důkazy z příslušných studií na zvířatech, avšak tyto důkazy nejsou dostačující pro zařazení látky do kategorie 2.

        1. 4.2.1.1 Používají se následující výstražné symboly a R-věty

          Kategorie 1 a 2

          Látkám klasifikovaným jako karcinogennní kategorie 1 a 2 se přiřazuje výstražný symbol pro „T “ a věta R 45

          1. R 45 Může vyvolat rakovinu

            Avšak látkám a přípravkům, které představují nebezpečí rakoviny pouze při vdechování, např. jako prach, páry nebo dýmy (jiné způsoby expozice, např. při požití nebo při styku s kůží žádné nebezpečí rakoviny nepředstavují), se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 49.

          R 49 Může vyvolat rakovinu při vdechování

          Kategorie 3

          Látkám klasifikovaným jako karcinogenní kategorie 3 se přiřazuje výstražný symbol pro „Xn“ a věta R 40

          R 40 Podezření na karcinogenní účinky

        1. 4.2.1.2 Poznámky ke kategorizaci karcinogenních látek

          Zařazení látky do kategorie 1 se provádí na základě epidemiologických údajů; zařazení do kategorií 2 a 3 je založeno především na pokusech na zvířatech.

          Pro klasifikaci látky jako karcinogenní kategorie 2 je zapotřebí buď pozitivních výsledků u dvou živočišných druhů, nebo zcela pozitivní důkazy u jednoho živočišného druhu, společně s doplňujícími důkazy, jako jsou údaje o genotoxicitě, metabolické nebo biochemické studie, vznik benigních nádorů, strukturální vztah k jiným známým karcinogenům, nebo údaje z epidemiologických studií svědčící o spojitosti.

          1. Kategorie 3 se dělí na 2 subkategorie:
            1. a) látky, které jsou dobře prozkoumány, ale u nichž důkazy o vyvolání nádoru nejsou postačující pro zařazení do kategorie 2. Neočekává se, že by další pokusy poskytly další informace vztahující se ke klasifikaci;
            2. b) látky, které nejsou dostatečně prozkoumány. Dostupné údaje nejsou postačující, ale jsou znepokojující pro lidi. Tato klasifikace je dočasná; před provedením konečného rozhodnutí je zapotřebí provést další pokusy.
          1. Pro rozlišení mezi kategoriemi 2 a 3 slouží níže uvedené skutečnosti, které snižují význam pokusného vyvolání nádoru se zřetelem k možné expozici člověka. Tyto skutečnosti, zejména v kombinaci, by ve většině případů vedly k zařazení do kategorie 3, i když byly nádory vyvolány u zvířat:
            1. – karcinogenní účinky pouze při velmi vysokých dávkách přesahujících „nejvyšší tolerovanou dávku“ (MTD). Nejvyšší tolerovaná dávka je charakterizována toxickými účinky, které, i když ještě nezkracují délku života, jsou doprovázeny fyzickými změnami, jako je přibližně 10 % zpomalení váhového přírůstku,
            2. – výskyt nádorů, zejména při vysokých dávkách, pouze v některých orgánech určitých druhů, známých svou náchylností k vysoké spontánní tvorbě nádoru,
            3. – výskyt nádorů pouze v místě aplikace u velmi citlivých testovacích systémů (např. i.p. nebo s.c. aplikace určitých lokálně účinných sloučenin), i když konkrétní výskyt neodpovídá možnému výskytu u člověka,
            4. – chybějící genotoxicita u krátkodobých testů in vivo a in vitro,
            5. – existence sekundárního mechanismu působení při překročení prahu nad určitou hladinu dávky (např. hormonální účinky na cílené orgány nebo na mechanismus fyziologické regulace, chronická stimulace tvorby buněk),
            6. – existence mechanismu vzniku nádoru, specifického danému druhu (např. specifickými metabolickými cestami), bezvýznamného pro člověka.
          1. Pro rozlišení mezi kategorií 3 a neklasifikací jsou důležité důkazy, které vylučují obavy o člověka:
            1. – látku nelze zařadit do žádné z kategorií, pokud je dokonale znám mechanismus experimentální tvorby nádoru a existuje dostatečný důkaz, že tento proces nelze extrapolovat na člověka,
            2. – pokud jsou dostupné pouze údaje o nádorech jater u určitých senzitivních druhů myší, bez jakýchkoliv dalších dodatečných důkazů, nelze látku zařadit do žádné z těchto kategorií,
            3. – zvláštní pozornost je nutno věnovat případům, kdy jsou k dispozici údaje o nádorech, týkající se pouze výskytu novotvarů na určitých místech a u určitých druhů, kdy je dobře známo, že k němu dochází spontánně s vysokým výskytem.
      1. 4.2.2 Mutagenní látky
        1. 4.2.2.1 Pro účely klasifikace a označování se tyto látky dělí do tří kategorií:

          Kategorie 1

          Látky, o nichž je známo, že jsou mutagenní pro člověka.

          Existují dostatečné důkazy pro vytvoření příčinného vztahu mezi expozicí člověka látce a poškozením dědičných vlastností.

          Kategorie 2

          Látky, na něž je třeba pohlížet, jako by byly mutagenní pro člověka.

          1. Existují dostatečné důkazy, které do značné míry umožňují předpokládat, že expozice člověka této látce může mít za následek poškození dědičných vlastností, zpravidla na základě:
            1. – příslušných studií na zvířatech,
            2. – jiných závažných informací.

          Kategorie 3

          Látky, které mohou vyvolat u člověka obavy vzhledem k možným mutagenním účinkům. Existuje důkaz z příslušných studií mutagenity, není však dostatečný pro zařazení látky do kategorie 2

        1. 4.2.2.2 Používají se následující výstražné symboly a R-věty

          Kategorie 1 a 2

          Látkám klasifikovaným jako mutagenní kategorie 1 nebo 2 se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 46

          R 46 Může vyvolat poškození dědičných vlastností

          Kategorie 3

          Látkám klasifikovaným jako mutagenní kategorie 3 se přiřazuje výstražný symbol pro „Xn“ a věta R 68

          R 68 Možné nebezpečí nevratných účinků

        1. 4.2.2.3 Poznámky ke kategorizaci mutagenních látek

          Definice pojmů

          Mutace je trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v organismu, jež má za následek změnu fenotypických znaků organismu. Alterace mohou zahrnovat jednotlivý gen, blok genů, nebo celý chromosom. Účinky zahrnující jednotlivé geny mohou být důsledkem změn na jednotlivých bazích DNA (bodové mutace), nebo rozsáhlých změn, včetně vymazání, v rámci genu. Účinky na celé chromosomy mohou zahrnovat změny struktury nebo změny počtu. Mutace zárodečných buněk u pohlavně reprodukujících organismů mohou být přenášeny na potomstvo. Mutagen je činitel, který způsobuje zvýšený výskyt mutací.

          Látky jsou klasifikovány jako mutageny se specifickým odkazem na poškození dědičných vlastností. Typ výsledků vedoucí k zařazení látek do kategorie 3: „vyvolání geneticky závažných účinků v somatických buňkách“ se považuje jako upozornění na možný karcinogenní účinek.

          Při hodnocení údajů o mutagenitě se bere v úvahu rovněž kvalita provedení a míra validace testovací metody.

          Kategorie 1

          Látky se zařazují do kategorie 1 na základě pozitivních důkazů z epidemiologických studií. Příklady těchto látek nejsou v současné době známé. Je známo, že je extrémně obtížné získat spolehlivé informace ze studií výskytu mutací v lidské populaci, nebo informace o možném nárůstu jejich četnosti.

          Kategorie 2

          Látky se zařazují do kategorie 2 na základě pozitivních výsledků testů, vykazujících mutagenní účinky, nebo jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě v zárodečných buňkách savců in vivo, nebo mutagenní účinky v tělesných buňkách savců in vivo v kombinaci se zřejmým důkazem, že látka nebo odpovídající metabolit zasahují zárodečné buňky.

          1. Pro zařazení do kategorie 2 se používají následující metody:
            1. a) Testy in vivo mutagenity v zárodečných buňkách:
              1. – test mutace ve specifickém lokusu,
              2. – test na přenosné translokace,
              3. – test na dominantní letální mutace.
            1. b) Testy in vivo ukazující závažnou interakci se zárodečnými buňkami (obvykle DNA)
              1. – testy na abnormality chromosomů, při detekci cytogenetickými analýzami, včetně aneuploidie, způsobené nesprávnou segregací chromosomů,
              2. – test na výměnu sesterských chromatid (SCE),
              3. – test neplánované syntézy DNA (UDS),
              4. – test (kovalentní) vazby mutagenů na DNA zárodečné buňky,
              5. – testování jiných druhů poškození DNA.

              Tyto testy poskytují důkazy nepřímé povahy. Pozitivní výsledky těchto testů by měly být podloženy pozitivními výsledky in vivo testů mutagenity somatických buněk u savců nebo u lidí (podle kategorie 3, metody uvedené u kategorie 3, písm. a)).

            1. c) Testy in vivo ukazující mutagenní účinky na somatické buňky savců (podle kategorie 3, písm. a)), v kombinaci s toxikokinetickými metodami, nebo jinými metodikami, schopnými prokázat, že sloučenina nebo odpovídající metabolit zasahují zárodečné buňky.

              Pro testy uvedené v písmenech b) a c) se považují za podpůrný důkaz pozitivní výsledky testu „host-mediated assays“ podle zvláštního právního předpisu,4) nebo prokázání jednoznačných účinků in vitro testů.

          Kategorie 3

          Látky se zařazují do kategorie 3 na základě pozitivních výsledků testů vykazujících mutagenní účinky, nebo jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě u somatických buněk savců in vivo. Zejména buněčné interakce by měly být podloženy pozitivními výsledky z in vitro testů mutagenity.

          1. Pro účinky na somatické buňky in vivo se používají tyto metody:
            1. a) Testy mutagenity v somatických buňkách in vivo
              1. – mikronukleus test kostní dřeně nebo analýzy metafáze,
              2. – analýzy metafáze periferních lymfocytů
              3. – spot test u myší.
            1. b) In vivo testy interakce DNA somatických buněk
              1. – test na SCE v somatických buňkách,
              2. – test na UDS v somatických buňkách,
              3. – test na (kovalentní) vazbu mutagenu na DNA somatických buněk,
              4. – test na poškození DNA, např. alkalickou elucí, v somatických buňkách.

          Látky vykazující pozitivní výsledky pouze u jednoho nebo více testů in vitro mutagenity se obvykle neklasifikují. V těchto případech se provede testování za použití testů in vivo. Podle výsledků mohou být látky zařazeny do kategorie 3. Pokud látky vykazující výrazné reakce v několika testech in vitro, nejsou k dispozici odpovídající údaje in vivo a látky vykazují podobnost se známými mutageny nebo karcinogeny, je nutno zvážit zařazení do kategorie 3.

      1. 4.2.3 Látky toxické pro reprodukci
        1. 4.2.3.1 Pro účely klasifikace a označování se tyto látky dělí do tří kategorií:

          Kategorie 1

          Látky, o nichž je známo, že poškozují fertilitu člověka

          Existují dostatečné důkazy pro stanovení příčinné souvislosti mezi expozicí člověka látce a poškozením fertility.

          Látky, o nichž je známo, že jsou příčinou vývojové toxicity u člověka

          Existují dostatečné důkazy pro stanovení příčinné souvislosti mezi expozicí člověka látce a následnými účinky vývojové toxicity u potomstva.

          Kategorie 2

          Látky, které je nutno považovat za látky poškozující fertilitu u člověka

          1. Existují dostatečné důkazy, že expozice člověka látce může mít za následek poškození fertility na základě:
            1. – jasných důkazů ze studií poškození fertility u zvířat při nepřítomnosti toxických účinků, nebo důkaz o poškození fertility, ke kterému dochází účinkem stejných dávek jako u jiných toxických účinků, které však nejsou sekundárním nespecifickým účinkem jiných toxických účinků,
            2. – jiných závažných informací.

          Látky, které je nutno považovat za látky vyvolávající vývojovou toxicitu u člověka

          1. Existují dostatečné důkazy, že expozice člověka látce může mít za následek vývojovou toxicitu, obvykle na základě:
            1. – jasných výsledků z příslušných studií na zvířatech, kdy účinky byly pozorovány při nepřítomnosti příznaků významné toxicity ze strany samice, nebo v rozsahu stejné hladiny dávek jako jiné toxické účinky, které však nejsou sekundárním nespecifickým důsledkem jiných toxických účinků,
            2. – jiných závažných informací.

          Kategorie 3

          Látky, které vyvolávají obavy z poškození fertility u člověka

          1. Obvykle na základě:
            1. – výsledků příslušných studií na zvířatech, které poskytují dostatečné důkazy pro podezření na poškození fertility při nepřítomnosti toxických účinků, nebo
              1. důkaz o poškozené fertilitě, ke které dochází účinkem stejných dávek jako u jiných toxických účinků, které však není sekundárním nespecifickým důsledkem jiných toxických účinků. Důkazy nejsou dostačující pro zařazení látky do kategorie 2.
            1. – jiných závažných informací.
        1. 4.2.3.2 Použití výstražných symbolů a R-vět

          Kategorie 1

          1. Pro látky, které poškozují fertilitu u člověka:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 1 se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 60
            2. R 60 Může poškodit reprodukční schopnost
          1. Pro látky, které způsobují vývojovou toxicitu:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 1 se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 61:
              1. R 61 Může poškodit plod v těle matky

          Kategorie 2

          1. Pro látky, které je nutno považovat za látky poškozující fertilitu člověka:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 2 se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 60
            2. R 60 Může poškodit reprodukční schopnost
          1. Pro látky, které je nutno považovat za látky způsobující vývojovou toxicitu člověka:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 2 se přiřazuje výstražný symbol pro „T“ a věta R 61:
              1. R 61 Může poškodit plod v těle matky

          Kategorie 3

          1. Pro látky, které vyvolávají obavy z možných účinků na fertilitu člověka:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 3 se přiřazuje výstražný symbol pro „Xn“ a věta R 62
            2. R 62 Možné nebezpečí poškození reprodukční schopnosti.
          1. Pro látky, které vyvolávají obavy z možných účinků vývojové toxicity:
            1. Látkám klasifikovaným jako toxické pro reprodukci kategorie 3 se přiřazuje výstražný symbol pro „Xn“ a věta R 63
            2. R 63 Možné nebezpečí poškození plodu v těle matky.
        1. 4.2.3.3 Poznámky ke kategorizaci látek toxických pro reprodukci
          1. Reprodukční toxicita zahrnuje jak poškození mužské a ženské reprodukční funkce nebo kapacity (fertility), tak vznik nedědičných škodlivých účinků na potomstvo (vývojová toxicita). Dělí se na dvě hlavní skupiny:
            1. 1. účinky na mužskou nebo ženskou reprodukční schopnost (fertilitu),
            2. 2. vývojovou toxicitu
            3. 1. Účinky na mužskou nebo ženskou reprodukční schopnost zahrnují nepříznivé účinky na libido, sexuální chování, veškeré aspekty tvorby a vývoje spermií nebo vajíčka, nebo vliv na hormonální aktivitu a fyziologickou odezvu, které by mohly interferovat s rozmnožovací kapacitou, samotným oplodněním nebo vývojem oplodněného vajíčka, včetně implantace.