Platné znění

Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků

Kritéria hodnocení uvedená v této příloze lze použít přímo, jestliže byly dotyčné údaje získány použitím zkušebních metod srovnatelných s metodami podle zvláštních právních předpisů,1),2),4) s výjimkou kritérií v bodu 4, pro něž lze použít pouze konvenční výpočtovou metodu uvedenou v příloze č. 3 části druhé. Konvenční výpočtová metoda je rovněž použitelná v souvislosti s kritérii uvedenými v bodu 5, vyjma toxicity ve vodním prostředí, v závislosti na podmínkách uvedených v příloze č. 3 části třetí oddílu C. Pro přípravky na ochranu rostlin, upravené zvláštní právním předpisem,3) jsou pro klasifikaci a označení přijatelné rovněž údaje získané jinými mezinárodně uznávanými metodami (viz specifické ustanovení uvedené v bodě 1.6 této přílohy). V ostatních případech se pro stanovení příslušné klasifikace a označení musí údaje vyhodnotit porovnáním použitých zkušebních metod s metodami podle zvláštních právních předpisů 1),2),4) a s pravidly uvedenými v této příloze.

Je-li nebezpečnost pro zdraví a pro životní prostředí hodnocena na základě použití konvenční výpočtové metody podle § 5 a 6 zákona a přílohy č. 3, jsou jednotlivé používané koncentrační limity uvedeny buď:

  1. 1) v Seznamu, nebo
  2. 2) v příloze č. 3, pokud látka nebo látky nejsou v Seznamu uvedeny, nebo jsou zde uvedeny bez koncentračních limitů:
    1. - pro nebezpečnost pro zdraví (příloha č. 3 část druhá):
      1. – v tabulkách I až VI pro přípravky vyjma plynných,
      2. – v tabulkách IA až VIA pro plynné přípravky;
    1. - pro nebezpečnost pro životní prostředí (příloha č. 3 část třetí):
      1. – v tabulkách 1 až 4 pro nebezpečnost pro vodní prostředí,
      2. – v tabulce 5 pro nebezpečnost pro ozonovou vrstvu.

V případě přípravků obsahujících směsi plynů se klasifikace na základě účinků na zdraví nebo životní prostředí provádí výpočtovou metodou na základě jednotlivých koncentračních limitů uvedených v Seznamu, nebo, pokud tyto limity v Seznamu nejsou uvedeny, stanoví se klasifikace na základě kriterií uvedených v příloze č. 3.

  1. 1.7.2.1 Přípravky nebo látky uvedené v bodě 1.7.1.1, použité jako složky jiného přípravku

    Označení těchto přípravků musí být v souladu s ustanoveními § 20 zákona. V některých případech však informace uvedené v označení přípravku nebo látky, uvedených v bodě 1.7.1.1, nejsou dostačující pro další výrobce, kteří chtějí použít tento přípravek nebo látku jako součást svého přípravku (přípravků), k provedení správné klasifikace a označení svého přípravku (přípravků).

    V těchto případech a na základě oprávněného požadavku poskytne osoba odpovědná za uvedení původního přípravku nebo látky, popsaných v bodě 1.7.1.1, na trh, co nejdříve všechny nezbytné údaje o přítomných nebezpečných látkách tak, aby bylo možno provést správnou klasifikaci a označení nového přípravku. Tyto údaje jsou také potřebné k tomu, aby umožnily osobě odpovědné za uvedení nového přípravku na trh splnit další požadavky zákona.

  1. 2. KLASIFIKACE NA ZÁKLADĚ FYZIKÁLNĚ - CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ
    1. 2.1 Úvodní poznámky

      Pokud jsou k dispozici odpovídající informace, které ukazují, že se fyzikálně-chemické vlastnosti látek a přípravků (vyjma organických peroxidů) liší od informací získaných zkušebními metodami podle zvláštních právních předpisů,1),2) pak je nutno tyto látky a přípravky klasifikovat podle nebezpečí, které představují (pokud existuje), pro osoby, které s těmito látkami a přípravky zacházejí, nebo pro jiné osoby.

    1. 2.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražných symbolů, označení nebezpečnosti a volbu standardních vět označujících specifickou rizikovost
      1. 2.2.1 Výbušný
        1. Látky a přípravky se klasifikují jako výbušné a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „E“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve zvláštním právním předpisu,1) pokud jsou tyto látky a přípravky jako výbušné uváděny na trh. Látky a přípravky se povinně označí jednou R-větou, která se volí na základě těchto kritérií:
          1. R 2 Nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
            1. – látky a přípravky, s výjimkou látek a přípravků uvedených u věty R 3
          1. R 3 Velké nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
            1. – látky a přípravky, které jsou zvláště citlivé, jako jsou soli pikrové kyseliny nebo pentaerythritoltetranitrát (PETN).
      1. 2.2.2 Oxidující
        1. Látky a přípravky se klasifikují jako oxidující a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „O“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve zvláštním právním předpisu.2) Látky a přípravky se povinně označují jednou R-větou, která se volí na základě výsledků zkoušek, avšak podle těchto kritérií:
          1. R 7 Může způsobit požár
            1. – organické peroxidy, které mají hořlavé vlastnosti, i když nejsou ve styku s jiným hořlavým materiálem.
          1. R 8 Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár
            1. – jiné oxidující látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem.
          1. R 9 Výbušný při smíchání s hořlavým materiálem
            1. – jiné látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které se stávají výbušnými při smíchání s hořlavým materiálem, např. některé chlorečnany.
        1. 2.2.2.1 Poznámky týkající se peroxidů

          Výbušné vlastnosti organického peroxidu nebo přípravku obsahujícího organický peroxid ve formě, v níž se uvádí na trh, se klasifikují na základě metod uvedených ve zvláštním právním předpisu1) podle kritérií uvedených v bodě 2.2.1.

          Metody uvedené ve zvláštním právním předpisu2) pro stanovení oxidačních vlastností nelze použít pro organické peroxidy.

          Organické peroxidy ve formě látek, které již nejsou klasifikovány jako výbušné, se klasifikují jako nebezpečné na základě své struktury (např. R-O-O-H, R1-O-O-R2).

          Přípravky, které již nejsou klasifikovány jako výbušné, se klasifikují za použití výpočetní metody založené na koncentraci přítomného aktivního kyslíku, uvedené v bodě 7.2.

          1. Každý organický peroxid nebo přípravek s obsahem organického peroxidu, který již není klasifikován jako výbušný, se klasifikuje jako oxidující, jestliže peroxid nebo přípravek s obsahem peroxidu obsahuje:
            1. – více než 5 % organických peroxidů, nebo
            2. – více než 0,5 % aktivního kyslíku z organických peroxidů a více než 5 % peroxidu vodíku.
      1. 2.2.3 Extrémně hořlavý
        1. Látky a přípravky se klasifikují jako extrémně hořlavé a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „F+“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve zvláštním právním předpisu.2) R- věta se volí podle těchto kritérií:
          1. R 12 Extrémně hořlavý
            1. – kapalné látky a přípravky, které mají bod vzplanutí nižší než 0 °C a bod varu (nebo v případě rozmezí bodu varu počáteční bod varu) nižší nebo roven 35 °C,
            2. – plynné látky a přípravky, které jsou hořlavé při styku se vzduchem za teploty a tlaku okolí.
      1. 2.2.4 Vysoce hořlavý
        1. Látky a přípravky se klasifikují jako vysoce hořlavé a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „F“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve zvláštním právním předpisu2). R- věty se volí podle těchto kritérií:
          1. R 11 Vysoce hořlavý
            1. – pevné látky a přípravky, které se mohou snadno vznítit při krátkém styku se zdrojem zapálení a které po odstranění zdroje zapálení dále hoří, nebo jich ubývá,
            2. – kapalné látky a přípravky s bodem vzplanutí nižším než 21 °C, které však nejsou extrémně hořlavé.
          1. R 15 Při styku s vodou uvolňuje extrémně hořlavé plyny
            1. – látky a přípravky, které při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují extrémně hořlavé plyny v nebezpečném množství, minimálně rychlostí jeden litr/ kg/ hod.
          1. R 17 Samovznětlivý na vzduchu
            1. – látky a přípravky, které se mohou zahřát a následně vznítit ve styku se vzduchem při teplotě okolí bez přívodu energie.
      1. 2.2.5. Hořlavý
        1. Látky a přípravky se klasifikují jako hořlavé na základě výsledků zkoušek uvedených ve zvláštním právním předpisu.2) R-věta se volí podle těchto kritérií:
          1. R 10 Hořlavý
            1. – kapalné látky a přípravky s bodem vzplanutí vyšším nebo rovným 21 °C, ale nižším nebo rovným 55 °C.

        V praxi se však ukázalo, že přípravek s bodem vzplanutí vyšším nebo rovným 21 °C a nižším nebo rovným 55 °C není nutné klasifikovat jako hořlavý, jestliže přípravek nemůže žádným způsobem podporovat hoření a neexistují-li důvody k obavám z nebezpečí pro osoby, které s těmito přípravky zacházejí, nebo pro jiné osoby.

      1. 2.2.6 Další fyzikálně - chemické vlastnosti
        1. Další R-věty se přiřazují látkám a přípravkům klasifikovaným podle bodů 2.2.1 až 2.2.5, nebo podle bodů 3, 4 a 5, podle těchto kritérií:
          1. R 1 Výbušný v suchém stavu
            1. Pro výbušné látky a přípravky uváděné na trh v roztoku nebo ve zvlhčené formě; např. nitrocelulóza obsahující více než 12,6 % dusíku.
          1. R 4 Vytváří vysoce výbušné kovové sloučeniny
            1. Pro látky a přípravky, které mohou vytvářet citlivé výbušné sloučeniny kovů, např. pikrová kyselina, styfnová kyselina.
          1. R 5 Zahřívání může způsobit výbuch
            1. Pro tepelně nestálé látky a přípravky, které nejsou klasifikované jako výbušné, např. kyselina chloristá o koncentraci vyšší než 50 %.
          1. R 6 Výbušný za přístupu i bez přístupu vzduchu
            1. Pro látky a přípravky, které jsou nestálé za teploty okolí, např. acetylén.
          1. R 7 Může způsobit požár
            1. Pro reaktivní látky a přípravky: např. fluor, hydrosulfit sodný.
          1. R 14 Prudce reaguje s vodou
            1. Pro látky a přípravky, které prudce reagují s vodou, např. acetylchlorid, alkalické kovy, chlorid titaničitý.
          1. R 16 Výbušný při smíchání s oxidačními látkami
            1. Pro látky a přípravky, které explozivně reagují s oxidačním činidlem, např. červený fosfor.
          1. R 18 Při používání může vytvářet hořlavé nebo výbušné směsi par se vzduchem.
            1. Pro přípravky, které samotné nejsou klasifikovány jako hořlavé, ale obsahují těkavé složky, jež jsou hořlavé na vzduchu.
          1. R 19 Může vytvářet výbušné peroxidy
            1. Pro látky a přípravky, které mohou při skladování tvořit výbušné peroxidy, např. diethylether, 1,4-dioxan.
          1. R 30 Při používání se může stát vysoce hořlavým
            1. Pro přípravky, které nejsou samotné klasifikovány jako hořlavé, ale mohou se stát hořlavými v důsledku ztráty nehořlavých těkavých složek.
          1. R 44 Nebezpečí výbuchu při zahřátí v uzavřeném obalu
            1. Pro látky a přípravky, které samotné nejsou klasifikovány jako výbušné podle bodu 2.2.1, avšak v praxi mohou mít výbušné vlastnosti, pokud jsou zahřívány v dostatečně pevně uzavřeném prostoru. Například některé látky, které by se rozkládaly výbušně při zahřívání v ocelovém bubnu, nevykazují tyto vlastnosti při zahřívání v méně pevných nádobách.

        Další standardní věty označující specifickou rizikovost jsou uvedeny v bodě 3.2.8.

  1. 3. KLASIFIKACE NA ZÁKLADĚ TOXIKOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ
    1. 3.1 Úvodní poznámky
      1. 3.1.1 Klasifikace se týká jak akutních, tak dlouhodobých účinků látek a přípravků, vyvolaných jednorázovou expozicí, nebo opakovanou či dlouhodobou expozicí.

        Jestliže lze prokázat epidemiologickými studiemi, vědecky ověřenými případovými studiemi, jak je specifikováno v této příloze, nebo statisticky podloženými zkušenostmi, jako je hodnocení údajů z toxikologických informačních středisek, nebo z údajů o nemocech z povolání, že toxikologické účinky na člověka se liší od účinků předpokládaných z aplikace metod popsaných v bodě 1.6 této přílohy, pak se látka nebo přípravek klasifikuje podle účinků na člověka. Je třeba zamezit pokusům na lidech a nepoužívat je k vyvrácení pozitivních údajů získaných na zvířatech.

        Ochrana zvířat používaných pro experimentální a vědecké účely je stanovena zvláštní právním předpisem.5) Pro několik toxikologických ukazatelů existují validované metody in vitro testů podle zvláštního právního předpisu,4) a tyto testy je nutno v případě potřeby použít.

      1. 3.1.2 Klasifikace látek musí být provedena na základě dostupných experimentálních údajů podle následujících kritérií, která berou v úvahu velikost těchto účinků:
        1. a) pro akutní toxicitu (letální a nevratné účinky po jediné expozici) se použijí kritéria uvedená v bodech 3.2.1 až 3.2.3,
        2. b) pro subakutní, subchronickou a chronickou toxicitu se použijí kritéria uvedená v bodech 3.2.2 až 3.2.4,
        3. c) pro žíravé a dráždivé účinky se použijí kritéria uvedená v bodech 3.2.5 a 3.2.6,
        4. d) pro senzibilizační účinky se použijí kritéria uvedená v bodě 3.2.7,
        5. e) pro specifické účinky na zdraví (karcinogenita, mutagenita a toxicita pro reprodukci) se použijí kritéria uvedená v bodě 4.
      1. 3.1.3 U přípravků se klasifikace nebezpečnosti pro zdraví provádí:
        1. a) nejsou-li k dispozici experimentální údaje, na základě konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3 části druhé. V tomto případě je klasifikace založena na jednotlivých koncentračních limitech:
          1. – buď převzatých ze Seznamu, nebo
          2. – z přílohy č. 3 části druhé v případech, kdy látka nebo látky v Seznamu nejsou uvedeny, nebo jsou zde uvedeny bez koncentračních limitů, nebo
        1. b) jsou-li k dispozici experimentální údaje, podle kritérií popsaných v bodě 3.1.2 s výjimkou vlastností karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci, uvedených v bodě 3.1.2 písm. e), které musí být hodnoceny konvenční výpočtovou metodou uvedenou v příloze č. 3 části druhé oddílu A bodech 7-9 a oddílu B bodu 6).
        2. Poznámka: Bez dotčení požadavků zvláštního právního předpisu3) a pouze v případě, že osoba odpovědná za uvedení nebezpečného přípravku na trh může vědecky prokázat, že toxikologické vlastnosti přípravku nelze stanovit metodami uvedenými v bodě 3.1.3 písm. a) nebo na základě stávajících výsledků testů na zvířatech, lze použít metody popsané v bodě 3.1.3 písm. b) za předpokladu, že jsou posouzeny nebo specificky autorizovány podle zvláštního právního předpisu5).

          3. Při použití kterékoliv z metod pro hodnocení nebezpečnosti přípravku musí být vzaty v úvahu všechny nebezpečné účinky na zdraví, uvedené v příloze č. 3 části druhé oddílu B.

      1. 3.1.4 Jestliže se klasifikace provádí na základě experimentálních výsledků získaných pokusy na zvířatech, mají tyto výsledky platnost pro člověka, pokud odrážejí příslušným způsobem nebezpečnost pro člověka.
      2. 3.1.5 Akutní orální toxicitu látek nebo přípravků uváděných na trh lze stanovit buď metodou umožňující vyhodnocení hodnoty LD50, nebo stanovením diskriminační dávky (metoda pevně stanovené dávky), nebo stanovením rozsahu expozice, v němž se očekává lethalita (metoda třídy akutní toxicity).
        1. 3.1.5.1 Diskriminační dávka je dávka, která vyvolá evidentní toxicitu, ale ne mortalitu, a musí být jednou ze 4 dávek uvedených ve zvláštním právním předpisu4) (5, 50, 500 nebo 2 000 mg na kilogram tělesné hmotnosti).

          Pojem „evidentní toxicita“ se používá k označení toxických účinků po expozici testovanou látkou, které jsou tak závažné, že by expozice další nejvyšší stanovenou dávkou pravděpodobně vedla k mortalitě.

          1. Výsledky testování při dané dávce, následující po metodě pevně stanovené dávky, mohou být následující:
            1. – méně než 100 % přežití,
            2. – 100 % přežití, ale evidentní toxicita,
            3. – 100 % přežití, ale bez evidentní toxicity.

          U kritérií uvedených v bodech 3.2.1, 3.2.2 a 3.2.3 jsou uvedeny pouze finální výsledky testů. Dávka 2 000 mg.kg-1 se primárně používá k získání informací o toxických účincích látek s nízkou akutní toxicitou, které nejsou klasifikovány na základě akutní toxicity.

          Metoda pevně stanovené dávky vyžaduje v některých případech testování s vyššími nebo nižšími dávkami, pokud již nebylo provedeno testování při odpovídající hladině dávky podle zvláštního právního předpisu,4) testovací metoda B1 bis, tabulka hodnocení.

        1. 3.1.5.2 Rozsah expozice, ve kterém se očekává letalita, se odvodí z pozorované nepřítomnosti nebo přítomnosti látky, jíž se mortalita týká, po provedení metody třídy akutní toxicity. Pro počáteční testování se použije jedna ze tří pevně stanovených výchozích dávek (25, 200 nebo 2000 mg na kg tělesné hmotnosti).

          Metoda třídy akutní toxicity vyžaduje v některých případech testování s vyššími nebo nižšími hladinami dávek, pokud již nebylo provedeno testování při relevantní hladině dávek, jak je uvedeno v blokových schématech v testovací metodě B.1 ter, podle zvláštního právního předpisu.4)

    1. 3.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražných symbolů, označení nebezpečnosti a volbu standardních vět označujících specifickou rizikovost
      1. 3.2.1 Vysoce toxický

        Látky a přípravky se klasifikují jako vysoce toxické a přiřazuje se jim výstražný symbol pro „T+“ a R- věty podle níže uvedených kritérií.

        1. R 28 Vysoce toxický při požití
          1. Výsledky akutní toxicity:
            1. – LD50 orálně, potkan: ≤ 25 mg.kg-1,
            2. – méně než 100 % přežití při 5 mg.kg-1 orálně, potkan, metodou pevně stanovené dávky, nebo
            3. – vysoká mortalita při dávkách ≤ 25 mg kg-1 orálně, potkan metodou třídy akutní toxicity (interpretace výsledků testů je uvedena v blokových schématech v příloze č. 2 k testovací metodě B.1 ter., podle zvláštního právního předpisu.4)
        1. R 27 Vysoce toxický při styku s kůží
          1. Výsledky akutní toxicity:
            1. – LD50 dermálně, potkan nebo králík: ≤ 50 mg.kg-1
        1. R 26 Vysoce toxický při vdechování
          1. Výsledky akutní toxicity:
            1. – LC50 inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: ≤ 0,25 mg.l-1 za 4 hod.,
            2. – LC50 inhalačně, potkan, pro plyny a páry: ≤ 0,50 mg.l-1 za 4 hod.
        1. R 39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků