Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

1. 6. Výbuch rozbušky se registruje pomocí snímače, např. fotonkou 1 PP 75, nebo pomocí ověřeného a schváleného měřícího zařízení, jehož zpoždění zaručuje přesnost požadovanou v čl. 4.
2. 7. Pro každý časový stupeň zkoušeného typu rozbušek se přezkouší nejméně 30 vzorků.

Stanovení charakteristik zkoušené rozbušky

1. 8. Z naměřených dob zpoždění každého časového stupně se stanoví tyto charakteristiky
   1. x_k - výběrový průměr stupně k
   2. s_k - výběrová směrodatná odchylka stupně k
   3. R_k - výběrové rozpětí stupně k

1. 9. Z výběrových charakteristik jednotlivých časových stupňů podle čl. 8 se stanoví charakteristiky zkoušeného typu rozbušky:
   1. x - výběrový průměr (čas průměrné rozbušky)
   2. δ - interval zpoždění
   3. s - směrodatná odchylka
   4. R - průměrné rozpětí
   5. R_max - maximální rozpětí

1. 10. Čas průměrné rozbušky x se stanoví jako aritmetický průměr z výběrových průměrů x_k všech časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem zpoždění:
   1. kde n počet časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem zpoždění.

1. 11. Interval zpoždění δ se stanoví z času průměrné rozbušky x a z časového stupně průměrné rozbušky k podle vzorce:

1. 12. Směrodatná odchylka průměrné rozbušky s charakterizuje soubor rozbušek všech časových stupňů. Vypočte se z výběrových směrodatných odchylek jednotlivých časových stupňů s_k podle vzorce:
   1. kde m počet zkoušených rozbušek jednoho časového stupně
   2. n počet časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem.

1. 13. Pro průměrné rozpětí R platí:

1. 14. Maximální rozpětí R_max je maximem z výběrových rozpětí R_k jednotlivých stupňů.
2. 15. Charakteristiky uvedené v čl. 9 až 14 se stanovují pro každou skupinu časových stupňů stejného jmenovitého intervalu zpoždění zvlášť.

Zhodnocení zkoušky

1. 16. Vypočtený interval zpoždění δ podle čl. 11 se nesmí lišit od jmenovitého o více než ± 10 %. Je-li interval závislý na teplotě, je nutno tuto závislost uvést v technickém požadavku rozbušky.
2. 17. Požaduje se, aby poměr směrodatné odchylky s a intervalu zpoždění δ odpovídal zaručované hodnotě pravděpodobnosti p podle tabulky:

   Stanovení charakteristik zkoušené rozbušky Zhodnocení zkoušky

   p (%)	80	85	90	95	97,5	99	99,5	99,9	99,95	99,99
   s/ δ (%)	39,0	34,7	30,4	25,5	22,3	19,4	17,8	15,2	14,36	12,85

   1. kde p pravděpodobnost, s jakou se naměřené hodnoty zpoždění rozbušek všech časových stupňů vyskytují v intervalu

   Je nutno, aby zaručovaná hodnota pravděpodobnosti p byla uvedena v technickém požadavku každého typu rozbušky.

1. 18. Není-li v technickém požadavku zkoušené rozbušky uvedeno jinak, nesmí dojít k vzájemnému překrytí časů dvou sousedních stupňů a maximální rozpětí R_max nesmí být větší než 96 % vypočteného intervalu zpoždění δ.

Záznam o zkoušce

1. 19. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
   1. a) počet odebraných a zkoušených kusů,
   2. b) údaje o použitém zkušebním zařízení a závazném postupu zkoušky,
   3. c) zkušební podmínky.

Závazný postup č. 37

Zkouška bezpečnosti elektrických rozbušek pro použití ve výbušném prostředí

Všeobecně

1. 1. Bezpečností rozbušky pro použití ve výbušném prostředí se rozumí taková bezpečnost, která je dána stupněm citlivosti rozbušky zapálit výbušnou směs metanu se vzduchem předepsaného složení, za předepsaných podmínek.
2. 2. Teplota uvnitř výbuchové komory po celou dobu zkoušky se udržuje v rozmezí 16 až 30° C. Další podmínky stanoví příslušný technický požadavek zkoušeného druhu rozbušky.

Účel a význam zkoušky

1. 3. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušený druh rozbušky vykazuje dostatečnou bezpečnost pro použití v dolech nebo na jiných pracovištích s nebezpečím výskytu výbušné směsi metanu se vzduchem.

Podstata zkoušky

1. 4. Zkoušená rozbuška se za předepsaných podmínek přivede k výbuchu a zjišťuje se, zda došlo ve výbuchové komoře pokusné štoly nebo maloobjemového boxu k výbuchu výbušné směsi.

Zkušební zařízení a pomůcky

1. 5. Ke zkoušce je třeba:
   1. a) pro metodu A:

      Výbuchová komora pokusné štoly, např. podle obr. 1, je ocelový válec o obsahu asi 10 m³, délky nejméně 4000 mm, na jedné straně pevně uzavřený rovnou ocelovou stěnou (dno výbuchové komory). Na opačné straně (ústí výbuchové komory) se uzavírá clonou, nutnou pro udržení výbušné směsi v komoře.

      
   2. 1 - výbuchová komora
   3. 2 - větrací komín
   4. 3 - průzory
   5. 4 - kohout pro odběr vzorků výbušné směsi
   6. 5 - svorky pro el. vodiče
   7. 6 - registrační čidlo
   8. 7 - dno výbuchové komory
   9. 8 - ústí výbuchové komory
   10. 9 - clona
   11. 10 - zařízení pro spouštění el. rozbušek

   Obr. 1. Výbuchová komora pokusné štoly

   Je nutno, aby výbuchová komora měla zařízení pro spouštění rozbušek do komory, pro napouštění metanu, promíchání výbušné směsi, odběr vzorku výbušné směsi a její účinné vyvětrání po každém zážehu výbušné směsi. Výbuchová komora může být opatřena snímači pro registraci výbuchu výbušné směsi, závěsy pro teploměr a vlhkoměr. V plášti výbuchové komory mohou být průzory pro pozorování a registraci průvodních dějů při zkouškách rozbušek.

   1. b) pro metodu B:

      Maloobjemový box s výbuchovou komorou 0,42 m³, je z ocelového plechu, otevřený, bez jedné stěny, která se dá uzavírat clonou.

      
   2. 1 - výbuchová komora
   3. 2 - cirkulační potrubí pro míchání (větrání) výbušné směsi
   4. 3 - otvor pro zasouvání elektrických rozbušek
   5. 4 - kohout pro napouštění metanu
   6. 5 - kohout pro odběr vzorků směsi
   7. 6. clona
   8. 7. snímač registrující zážeh výbušné směsi
   9. 8. svorky pro přívodní vodiče el. rozbušky

   Obr. 2. Maloobjemový box

   Box je opatřen zařízením pro zasouvání rozbušek, napouštění metanu, promíchání výbušné směsi, odběr vzorků výbušné směsi a její účinné vyvětrání po každém jejím zážehu. Box může být opatřen snímači pro registraci výbuchu výbušné směsi, závěsem pro vlhkoměr a teploměr.

   1. c) pro metodu A i B:
      1. • clona - je provedena z materiálu, který udrží výbušnou směs ve výbuchové komoře a při zážehu výbušné směsi se protrhne, např. papír, PE-fólie apod.,
      2. • roznětnice - povolená pro doly s nebezpečím výskytu výbušného prostředí nebo jiný vhodný zdroj elektrického proudu s dobou průtoku nejvýše 4 ms,
      3. • důlní elektrická milisekundová rozbuška s hliníkovou dutinkou časového stupně 0 pro zjištění citlivosti výbušné směsi,
      4. • plyn pro přípravu výbušné směsi, obsahující v % obj.:
         1. metan nejméně 85
         2. homology metanu (jiné uhlovodíky) nejvýše 2
         3. vodík a nenasycené uhlovodíky nejvýše 0,2
         4. vzduch (dusík, kyslík, CO₂) zbytek do 100
         5. oxid uhličitý nejvýše 2
      1. • vzorkovnice pro odběr vzorků výbušné směsi metanu se vzduchem.

METODA A

Příprava výbušné směsi

1. 6. Do výbuchové komory uzavřené clonou se napustí metan v takovém množství, aby jeho koncentrace v komoře se udržovala v rozmezí 8,5 až 9,5 % obj. metanu ve vzduchu. Výbušná směs se důkladně promíchá tak, aby byla v celém objemu komory homogenní.

Kontrola výbušné směsi

1. 7. Obsah metanu ve výbušné směsi se kontroluje pomocí vhodného metanoměru, např. interferometru nebo infraanalyzátoru s přesností měření ± 0,3 % obj. metanu ve vzduchu.

Postup zkoušky

1. 8. Před zahájením zkoušky je nutno výbuchovou komoru zbavit všech nečistot. Po uzavření clonou se naplní metanem v množství odpovídajícím požadovanému složení výbušné směsi podle čl. 6. Teplota ve výbuchové komoře odpovídá ustanovení čl. 2.
2. 9. Zkoušená rozbuška se umístí ve výbuchové komoře svisle tak, aby se nacházela přibližně ve středu šířky a délky a ve 2/3 výšky komory. Před odpálením první, páté a desáté zkoušené rozbušky v sérii 10 rozbušek jednotlivě odpalovaných se výbušná směs promíchá a provede se kontrola jejího složení podle čl. 7. Bezprostředně po promísení výbušné směsi se rozbuška odpálí. Při jednom naplnění komory výbušnou směsí lze popsaným způsobem odzkoušet jednotlivě 10 rozbušek.
3. 10. Po odzkoušení série 10 rozbušek a po ukončení zkoušky se provede odpálení hliníkové rozbušky ve výbuchové komoře, přičemž se požaduje, aby nastal dokonalý výbuch výbušné směsi. Nebyla-li výbušná směs přivedena hliníkovou rozbuškou k výbuchu, neuznávají se výsledky zkoušky za platné.

Zhodnocení zkoušky

1. 11. Výsledek zkoušek se hodnotí matematicko-statistickou metodou, uvedenou v Závazném postupu č. 54 podle ukazatelů spolehlivosti P a p, uvedených v technickém požadavku zkoušené rozbušky.

   Rozbuška vyhovuje podmínkám zkoušky, jestliže z celkového počtu zkoušených vzorků (n) je počet vzorků, u nichž došlo k zážehu (x) nižší nebo stejný než je uvedeno v tab. č. 1 Závazného postupu č. 54 pro požadované parametry P a p, jinak nevyhovuje.

METODA B

1. 12. Postupuje se stejně jako při metodě A s tím rozdílem, že místo výbuchové komory pokusné štoly se použije maloobjemového boxu.

Záznam o zkoušce

1. 13. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
   1. a) údaje o použitém zkušebním zařízení,
   2. b) teplotu a relativní vlhkost ovzduší zkušebního prostoru.

Závazný postup č. 38

Odolnost elektrických rozbušek proti hromadnému výbuchu

Názvosloví

1. 1. Výbuch - efekt, schopný ohrozit život nebo hospodářské hodnoty účinkem tlakových vln a rozletu úlomků nebo trosek.
2. 2. Hromadný výbuch - případ, kdy po místní iniciaci se výbuch rozšíří téměř okamžitě na více než 50 % zkoušených rozbušek, nacházejících se v obalu nebo jeho samostatné části.
3. 3. Odolnost rozbušek proti hromadnému výbuchu - schopnost nevytvářet v daném balení podmínky pro šíření iniciace v přepravním obalu bez tendence útlumu, po úmyslné iniciaci jedné rozbušky.
4. 4. Iniciace - přivedení primární a sekundární náplně rozbušky k výbuchu.
5. 5. Donor - rozbuška, přivedená úmyslně k iniciaci.
6. 6. Akceptor - zkoušená rozbuška.

Všeobecně

1. 7. Odolnost rozbušek je závislá na konstrukčním řešení jejich dílčích částí, způsobu balení rozbušek, materiálu a délce přívodních vodičů, materiálu dutinky a na velikosti časového intervalu, v němž akceptorové rozbušky, stržené k iniciaci, vybuchují.
2. 8. Elektrické rozbušky s dlouhými přívodními vodiči na cívkách a s dutinkou rozbušky uvnitř cívky nevykazují tendenci k šíření iniciace v přepravním obalu bez tendence útlumu ve smyslu čl. 2 a nemusí být zkoušeny podle tohoto závazného postupu. U rozbušek tohoto provedení se provádí pouze zkouška dle čl. 9b - kontrola způsobu balení.
3. 9. Pro stanovení odolnosti rozbušek se provádí následující zkoušky a kontroly:
   1. a) kontrola citlivosti jednotlivých částí rozbušky k přenosu iniciace přes přepážku
   2. b) kontrola způsobu balení
   3. c) zkouška sestavy tří stovkových obalů s 300 kusy rozbušek
   4. d) zkouška jednoho přepravního obalu s 1000 kusy rozbušek
   5. e) zkouška sestavy tří přepravních obalů

1. 10. Kontrola dle čl. 9a se provádí jako informativní stanovení citlivosti dílčích částí rozbušky pro relativní porovnání s jinými typy rozbušek, při konstrukčních změnách atd.
2. 11. Kontrola dle čl. 9b může spolu s kontrolou dle čl. 9a nahradit u již ověřených typů a konstrukcí zkoušky dle čl. 9c až 9e. V případě pochybností však uvedené zkoušky nelze vypustit.
3. 12. Vyhoví-li výrobek zkoušce dle čl. 9c, další zkoušky se již neprovádí. V případě nevyhovujícího výsledku se provede zkouška dle čl. 9d. Zkouška dle čl. 9e se provádí jen v případech, kdy zkoušky dle čl. 9c a 9d byly nevyhovující.

Účel a význam zkoušky

1. 13. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušený druh rozbušky vykazuje v originálním expedičním balení dostatečnou odolnost proti šíření přenosu iniciace bez tendence útlumu při náhodné iniciaci některé z přepravovaných nebo skladovaných rozbušek.

   Na základě kladného výsledku zkoušky lze zkoušený typ rozbušky klasifikovat jako výrobek odolný proti hromadnému výbuchu a označovat symbolem NME.

Podmínky při zkoušce

1. 14. Zkouška se provádí v podmínkách okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu.

Zkušební vzorky

1. 15. Ke zkouškám dle čl. 9 se použijí rozbušky s nejkratší dodávanou délkou přívodních vodičů. Jsou-li rozbušky dodávány v několika alternativních provedeních (měděné a hliníkové dutinky, měděná a železná jádra přívodních vodičů apod.), provádí se zkoušky pro všechna alternativní provedení.
2. 16. Ke zkouškám dle čl. 9c až 9e se výhradně použijí rozbušky se stejnou jmenovitou dobou zpoždění (časované rozbušky stejného stupně zpoždění, mžikové rozbušky).

Podstata zkoušky

1. 17. Při kontrole citlivosti dílčích částí rozbušky k přenosu iniciace přes přepážku dle čl. 9a se stanoví závislost četnosti přenosu iniciace na síle přepážky.
2. 18. Při kontrole způsobu balení dle čl. 9b se kontroluje dodržení technického požadavku pro balení desítkových svazků rozbušek, stovkových obalů a celého přepravního obalu.
3. 19. Při zkoušce sestavy obalů dle čl. 9c se tři stovkové obaly, umístěné naplocho nad sebou, utěsní vrstvou zeminy nebo písku na výšku obalu. Po úmyslné iniciaci donorové rozbušky, umístěné uprostřed nejspodnějšího obalu, se kontroluje počet rozbušek, které byly strženy k iniciaci.
4. 20. Při zkoušce dle čl. 9d se jeden přepravní obal utěsní vrstvou zeminy nebo písku na výšku obalu, případně krabicemi nebo pytli s pískem. Po iniciaci donorové rozbušky, umístěné uprostřed obalu, se kontroluje počet rozbušek, stržených k iniciaci.
5. 21. Při zkoušce dle čl. 9e se postupuje stejně, jako dle čl. 20 s tím, že přepravní obal s donorovou rozbuškou se těsně obklopí shora a z delší boční strany dalšími dvěma přepravními obaly a teprve tato sestava se utěsní dle čl. 20. Kontroluje se počet rozbušek, stržených k iniciaci.

Postup zkoušky

Zkouška dle čl. 9a

1. 22. Zkouška citlivosti rozbušky v místě sekundární náplně se provádí v uspořádání podle obr.1.
   

   Obr.1.

   Donor a akceptor jsou umístěny v jedné ose dny k sobě, přičemž mezi oběma rozbuškami je těsně umístěna přepážka, tvořená smyčkou přívodních vodičů kruhového průřezu. Sleduje se, zda po iniciaci donoru dojde k přenosu iniciace na akceptor. Postupnou změnou počtu drátů v přepážce (pro každý počet drátů se provede vždy 10 pokusů) se stanoví závislost četnosti přenosu na počtu drátů.

1. 23. Zkouška citlivosti v místě primární náplně se provádí uspořádání podle obr. 2.
   

   Obr. 2

   Donor je umístěn kolmo k akceptoru tak, že jeho osa, vzdálená ode dna dutinky d (mm) směřuje do středu primární náplně akceptoru. Mezi donorem a akceptorem je těsně umístěna přepážka dle čl. 22. Stejným postupem, jako dle čl. 22 se stanoví závislost četnosti přenosu na počtu drátů v přepážce.

1. 24. Zkouška citlivosti rozbušky v místě pilule se provádí v uspořádání dle obr. 3.
   

   Obr. 3.

   Donor je umístěn kolmo k akceptoru tak, že osa donoru, vzdálená od kraje těsnící zátky 1 mm, směřuje do roznětné slože pilule akceptoru. Mezi donorem a akceptorem je těsně umístěna přepážka dle čl. 22. Postupem podle čl.22 se stanoví závislost četnosti přenosu iniciace na počtu drátů v přepážce.

Zkouška dle čl. 9b.

1. 25. Kontroluje se dodržení schváleného technického požadavku balení desítkových svazků rozbušek, jejich umístění ve stovkovém obalu a celkové provedení přepravního obalu.

Zkouška dle čl. 9c.

1. 26. Pro zkoušku v uspořádání dle čl.19 se ve střední desítce namátkově zvolí donorová rozbuška. Na svazku rozbušek nesmí být nic měněno, zejména nesmí být rozvinována smyčka vodičů žádné z rozbušek. Zapojení donorové rozbušky a vyvedení tohoto spojení mimo stovkový obal je nutno provést nástavnými vodiči. Spoje je nutno vhodným způsobem izolovat, např. rychlospojkami. Desítkový svazek se vloží zpět do stovkového obalu.
2. 27. Do písku se naplocho uloží stovkový obal podle čl. 26 s donorovou rozbuškou ve spodní řadě. Na takto uložený obal se naplocho položí další dva stovkové obaly a celá sestava se po připojení vývodů donorové rozbušky na přívodní vedení a jejich zaizolování zasype pískem nebo zeminou tak, aby nejtenčí vrstva krytí byla nejméně 25 cm.
3. 28. Donorová rozbuška se iniciuje a vyhledají se rozbušky, které nebyly přivedeny k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Zkouška dle čl. 9d.

1. 29. Z přepravního obalu se vyjme stovkový obal, umístěný ve středu jednoho ze dvou pětisetkusových obalů. Ve vyjmutém obalu se namátkou vybere donorová rozbuška. Postupuje se přitom podle čl. 26. Po napojení přívodních vodičů na nástavné vedení se obal s donorovou rozbuškou vloží zpět do přepravního obalu. Nástavné vodiče se vyvedou mimo přepravní obal.
2. 30. Celý přepravní obal se po připojení vývodů donorové rozbušky na přívodní vedení dle čl. 26 zasype pískem nebo zeminou tak, aby nejtenčí vrstva krytí nebyla menší než výška přepravního obalu.

   Utěsnění přepravního obalu je možno provést i krabicemi nebo pytli s pískem tak, aby bylo dosaženo stejného stupně utěsnění.

1. 31. Donorová rozbuška se iniciuje a ve zkušebním prostoru se vyhledají rozbušky, které nebyly strženy k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Zkouška dle čl. 9e.

1. 32. Způsobem dle čl.29 se připraví přepravní obal s donorovou rozbuškou.
2. 33. Obal čl. 32 s vyvedenými nástavnými vodiči se umístí na dřevěnou paletu a obklopí těsně shora a z delší boční strany dalšími dvěma přepravními obaly.
3. 34. Sestava dle čl. 33 se po připojení vývodů donorové rozbušky dle čl. 27 ze všech stran obklopí pytli nebo krabicemi s pískem tak, aby nejtenčí vrstva krytí nebyla menší než výška přepravního obalu. Donorová rozbuška se přivede k iniciaci a ve zkušebním prostoru se vyhledají rozbušky, které nebyly strženy k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Vyhodnocení

Zkouška dle čl. 9a.

1. 35. Zjištěné závislosti četnosti přenosu iniciace na tloušťce přepážky podle čl. 22 až 24 se použijí pro vzájemné relativní porovnání citlivosti dílčích částí rozbušky, pro relativní srovnání s jinými rozbuškami stejné jmenovité doby zpoždění, pro posouzení provedených konstrukčních změn, pro kontrolu pravidelnosti výroby atd. Zkouška se provádí jako informativní stanovení.

Zkouška dle čl. 9b.

1. 36. Zkouška se používá pro průběžnou kontrolu kvality balení schváleného typu rozbušek odolných hromadnému výbuchu. Pro účely kontrolních zkoušek ověřených typů může spolu se zkouškou dle čl. 9a nahradit zkoušky dle čl. 9c až 9e.

Zkouška dle čl. 9c.

1. 37. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhne počet rozbušek, stržených k iniciaci, hranici 50 % (149 rozbušek), rozbušky zkoušce vyhověly. Zkoušky dle čl. 9d, resp. 9e je možno vypustit.
2. 38. Nevyhoví-li rozbušky čl. 37, provede se zkouška dle čl. 9d.

Zkouška dle čl. 9d.

1. 39. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhl počet rozbušek, stržených k iniciaci, hranici 50 % (499 rozbušek), rozbušky zkoušce vyhověly přes nevyhovující výsledek při zkoušce 9c. Zkoušku dle čl. 9e je možno vypustit.
2. 40. Nevyhovují-li rozbušky čl. 39, provede se zkouška dle čl. 9e.

Zkouška dle čl. 9e.

1. 41. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhne počet rozbušek, stržených k iniciaici, hranici 50 % (1499 rozbušek), rozbušky vyhověly zkoušce odolnosti proti hromadnému výbuchu.

Celkové vyhodnocení

1. 42. Vyhovují-li rozbušky některému ze čl. 37, 39 a 41, je možno je klasifikovat jako výrobky odolné proti hromadnému výbuchu a označovat je symbolem NME.
2. 43. Nevyhovují-li rozbušky čl. 42, je nutno je klasifikovat jako výrobky schopné hromadného výbuchu.

Záznam o zkoušce

1. 44. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
   1. a) počet zkoušených rozbušek a rozbušek stržených k výbuchu,
   2. b) závazný postup zkoušky.

Závazný postup č. 39

Stanovení detonační rychlosti bleskovice

Účel zkoušky

1. 1. Účelem zkoušky je zjistit, jakou rychlostí se šíří detonace duší bleskovice.
2. 2. Měřící jednotkou detonační rychlosti je m.s^-1.

Zkušební přístroje a pomůcky

1. 3. Ke zkoušce se použije:
   1. a) elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10^-7,
   2. b) vhodný typ snímačů
      1. • pro instalaci uvnitř bleskovice
      2. • pro instalaci vně bleskovice,
   1. c) délkové měřítko,
   2. d) technická lepící páska,
   3. e) rozbuška č.8 Cu.

Podmínky při zkoušce

1. 4. Zkouška se provádí v podmínkách okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu.

Zkušební vzorky

1. 5. Je nutno, aby délka bleskovice pro jedno stanovení byla nejméně o 200 mm delší než je měřený úsek, přičemž délka měřeného úseku nesmí být menší než 200 mm.

Postup zkoušky

1. 6. U bleskovice, připravené podle čl.5 se ve vzdálenosti asi 150 mm od okraje instaluje snímač START.

   Snímač STOP se instaluje s přesností ± 1 mm. Požaduje se, aby použité snímače START a STOP pro tři stanovení byly stejného typu. Příklad vhodných snímačů je uveden na obr. 1 a 2.

1. 7. Ke konci bleskovice se na straně snímače START připevní technickou lepící páskou rozbuška. Snímače START a STOP se připojí přes elektrotechnické funkční jednotky k chronometru a bleskovice se rozbuškou přivede k detonaci.

   Detonační vlna, šířící se bleskovicí, vyvolá impuls snímače START, který uvede chronometr do činnosti. Jakmile detonační vlna dorazí ke snímači STOP, vyvolaný impuls činnost chronometru zastaví.

Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice

1. 8. Bleskovice se propíchne dvěma napichovacími špendlíky nad sebou podle obr. 1 ve vzdálenosti 1 mm. Je nutno, aby špendlíky byly kolmé k podélné ose bleskovice. Pod hlavičky špendlíků se připojí několika omoty odizolované konce vodičů, jejichž druhé odizolované konce se připojí přes elektrotechnické funkční jednotky k chronometru.
   

   Obr.1

Příklad instalace snímače vně bleskovice

1. 9. Pod bleskovici se vloží dva konce sdělovacích vodičů s plným jádrem o průměru 0,5 mm, např. PNZ, upravené podle obr. 2 tak, že jeden z konců vodičů se v délce přibližně 25 mm odizoluje a nejméně třemi omoty se navine na neodizolovaný konec. Opačné konce se odizolují a přes elektrotechnické funkční jednotky se připojí k chronometru. Je nutno, aby bleskovice vedla přes funkční část snímače.
   

   Obr.2

Výpočet

1. 10. Detonační rychlost v m.s^-1 se vypočítá podle vzorce:
   1. kde l měřený úsek, (m)
   2. t časový interval v měřeném úseku (s).

Vyhodnocení

1. 11. Vyhodnocení se provádí na základě tří stanovení z jednoho vzorku bleskovice. Detonační rychlostí se rozumí aritmetický průměr naměřených hodnot tří stanovení. Odchylka jednotlivých hodnot od aritmetického průměru nesmí být vyšší než ± 2 %.

Záznam o zkoušce

1. 2. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje popis typu snímače a délku měřeného úseku.

Závazný postup č. 40

Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot

Zkoušky odolnosti přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace apod., proti působení nízkých teplot se provádí podle ČSN 34 5791-2-1:

Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-1:1990 z anglické verze bez redakčních změn.

Závazný postup č. 41

Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla

Zkouška odolnosti přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace apod., proti působení suchého tepla se provádí podle ČSN IEC 68-2-2:

Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-2:1974 včetně jejího dodatku IEC-2-2A:1976 z anglické verze bez redakčních změn.

Závazný postup č. 42

Zkouška výrobků volným pádem

Účel zkoušky

1. 1. Zkouška spočívá v působení nahodilých pádů na vzorek. Zkouškou se prověřuje odolnost výrobků vůči nahodilým pádům, ke kterým může dojít při neopatrném zacházení.

Všeobecně

1. 2. Vzorek se podrobí dvěma pádům a to z každé předepsané polohy: zpravidla z pracovní polohy nebo z polohy, ve které se bude vzorek přepravovat.
2. 3. Výška pádu se volí z této řady: 25, 50, 100, 250, 500, 1000 mm, není-li v podnikové normě výrobku uvedeno jinak.

Postup zkoušky

1. 4. Vzorek se zavěsí ve zkušebním zařízení a upevní v závěsu tak, aby nebyl ovlivněn začátek volného pádu.