Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

  1. 10. Pro zkoušky dutinek podle čl. 4c se použijí dutinky po oddělení smyček vodičů podle čl. 8. Zkrácené vodiče dutinky se na koncích odizolují v délce asi 3 cm a oba odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.
  2. 11. Pokud se zkouší rozněcovadlo v dodávaném stavu podle čl. 4a, 4c současně, odizolují se konce vodičů v délce asi 3 cm a vzájemně svinou 3 až 5 závity. Vodiče zůstanou nerozvinuty ve smyčce.

Postup zkoušky

  1. 12. Vzorky vodičů, upravených do smyček podle čl. 8 a 9, se podrobí zkoušce elektrické pevnosti. Smyčka se ponoří do nasyceného roztoku chloridu sodného tak, aby odizolované konce byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č. 2, nasycený roztok chloridu sodného je spojen se svorkou Z.

    Dále se postupuje podle čl. 15.

  1. 13. Dutinky, upravené podle čl. 10 se umístí v bezpečnostním boxu. Odizolované konce zkrácených vodičů se propojí na svorku S, dutinka na svorku Z.

    Dále se postupuje podle čl. 15.

  1. 14. Při zkoušce rozněcovadel v dodávaném stavu podle čl. 11 se rozněcovadlo i se smyčkou ponoří do silnostěnné kovové nádoby roztokem chloridu solného tak, aby odizolované konce vodičů byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č. 2, nasycený roztok chloridu solného je spojen se svorkou Z.

    Dále se postupuje podle čl. 15.

  1. 15. Napětí zkušebního zdroje B se nastaví na hodnotu uvedenou v technickém požadavku výrobku. Přepínač Pn je přitom v poloze 1. Po nabití kondenzátoru C na požadované napětí se přepínač Pn přepne do polohy 2 na jednu sekundu. Sleduje se, zda nedojde k průrazu nebo přeskoku, které se projeví vybitím převážné části náboje kondenzátoru C a poklesem napětí na hodnotu menší než 30 % původní hodnoty. Průraz je současně provázen světelnými i zvukovými efekty, přeskok může být doprovázen výbuchem rozbušky.

    Po uplynutí této zkušební doby musí být zbytkové napětí vybito přepnutím přepínače do polohy 3.

  1. 16. Počet vzorků (n) pro každý z postupů podle čl. 12 až 14 se stanoví na základě požadavků příslušného technického požadavku výrobku podle ukazatele spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č. 1 matematicko-statistického hodnocení (viz Závazný postup č. 54).

Zhodnocení zkoušky

  1. 17. Rozněcovadlo vyhovělo zkoušce elektrické pevnosti, bylo-li u všech postupů podle čl. 12 až 14 pro požadované ukazatele spolehlivosti P a p při zkoušeném počtu n vzorků zjištěno nejvýše x nevyhovujících výsledků, max. však dva.

Záznam o zkoušce

  1. 18. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) údaje o použitém zkušebním zařízení a metodě zkoušky
    2. b) zkušební podmínky
    3. c) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 30

Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel

Účel zkoušky

  1. 1. Z výsledků zkoušek lze soudit, zda přívodní vodiče a jejich izolace vykazují dostatečnou odolnost proti mechanickým a klimatickým vlivům, vyskytujícím se při jejich používání.

Podstata zkoušek

  1. 2. Vodiče, jejichž izolace je předem namáhána na oděr, se přezkouší na elektrickou pevnost podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29.
  2. 3. Vodiče, předem namáhané na odolnost proti mezním teplotám, se přezkouší na elektrickou pevnost podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29.
  3. 4. Izolace vodičů se podrobí zkoušce na odolnost proti šíření plamene podle čl. 11 tohoto závazného postupu.
  4. 5. Jádra vodičů se podrobí zkoušce na odolnost proti ohybům podle čl. 12 tohoto závazného postupu.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 6. Ke zkoušce je třeba:
    1. • zařízení pro zkoušku oděru podle obr. 1,
    2. • zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla podle obr. 2,
    3. • dva kovové trny o průměru 5 mm,
    4. • Bunzenův kahan,
    5. • svěrák.

Příprava zkušebních vzorků

  1. 7. Vzorek vodiče délky 1 m se na jednom konci zatíží závažím o hmotnosti 1 kg a přetáhne pětkrát tam a zpět (celkem deset přetahů) přes smirek standardního zrnění 100, napnutý na válci o průměru 100 mm tak, aby obě části vzorku spolu svíraly úhel 90° (viz obr. 1). Přes každé místo smirku smí být vodič přetažen pouze jednou.
  2. 8. Vzorek vodiče délky 0,2 m je na dobu 4 hodin uložen v klimatizační komoře při teplotě 60° C, zatížený tlakem v přípravku podle obr. 2. Síla působící na trn s pravoúhlým ostřím šířky 0,75 mm je 1,25 N.
  3. 9. Vodič délky 1,2 m, těsně navinutý na kovový trn o průměru 5 mm, je na dobu 4 hodin uložen v chladničce při teplotě -20° C. Po této době se v prostoru chladničky vodič protisměrně převine na druhý trn stejného průměru.

Postup zkoušky

  1. 10. Vodiče, předem namáhané podle čl. 7 až 9 (každý vzorek je podroben pouze jednomu druhu namáhání), se podrobí zkoušce na elektrickou pevnost způsobem podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29. Není-li v technickém požadavku zkoušeného vodiče uvedeno jinak, provádí se zkouška při zkušebním napětí 1,5 kV. Sleduje se, zda nedojde k průrazu izolace vzorku.
  2. 11. Vzorek přívodního vodiče délky 600 ± 25 mm se svisle upne svorkami na horním a spodním konci. Bunzenův hořák se seřídí tak, aby délka plamene činila přibližně 125 mm a délka vnitřní modravé části plamene asi 40 mm. Kahan se upne tak, aby jeho osa svírala s osou zkoušeného vodiče úhel 45° a modravá část plamene se dotýkala vodiče v jeho střední části. Plamen se nechá působit po dobu 6O sekund.

    Požaduje se, aby po ukončení expozice vzniklé hoření izolace samo uhaslo. Po zhasnutí se vzorek otře. Zuhelnatělá nebo plamenem narušená část izolace nesmí sahat až k hornímu konci vzorku.

    Obrázek

    Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru

  1. 12. Vzorek vodiče, zbavený izolace, se svisle upne do svěráku o poloměru horní hrany 0,5 mm a pětkrát se ohne o 180°. Nesmí dojít ke zlomení vodiče.
    Obrázek

    Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla

Záznam o zkoušce

  1. 13. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 31

Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel

Podstata zkoušky

  1. 1. Zkouškou se zjišťuje správná a bezpečná funkce rozněcovadel, které byly vystaveny účinkům vody za předepsaných podmínek.

Stupeň přísnosti zkoušky

  1. 2. Podle typu rozněcovadel se zkouška vodotěsnosti provádí těmito způsoby:
    1. a) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vody.
    2. b) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vyšší, než je teplota vody.
    3. c) Vystavením rozněcovadel zvýšenému přetlaku vody.

Zkušební podmínky

  1. 3. Zkoušky dle bodů 2a) a 2c) se provádí při teplotě vody 20 ± 3° C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují při této teplotě po dobu 2 hodin.
  2. 4. Zkouška dle bodu 2b) se provádí při teplotě vody 0° C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují po dobu 2 hodin při teplotě uvedené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla, nejméně však při teplotě dle bodu 3.

Zkušební zařízení

  1. 5. Zkušební zařízení pro zkoušky podle čl. 2a) a 2b) se skládá z vhodné nádoby o průměru nejméně 0,2 m a výšce do 0,4 m.
  2. 6. Zkušební zařízení pro zkoušku podle čl. 2c) se skládá z tlakové nádoby s odnímatelným víkem, opatřené pojistným ventilem a přívodem tlakové vody od tlakové zkoušečky. Je nutno, aby tlaková zkoušečka byla schopna dodávat přetlak ve výši stanovené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.

Postup zkoušky

  1. 7. Při zkoušce podle čl. 2a) se rozněcovadla po předepsané temperaci podle čl. 3 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl. 3 na dobu, stanovenou v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.
  2. 8. Při zkoušce podle čl. 2b) se rozněcovadla bezprostředně po předchozí temperaci podle čl. 4 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl. 4 na dobu 1 hodiny.
  3. 9. Při zkoušce podle čl. 2c) se rozněcovadla po předchozí temperaci podle čl. 3 vloží do tlakové nádoby naplněné vodou teploty podle čl. 3. Nádoba se hermeticky uzavře a po uzavření se vytvoří v nádobě přetlak, předepsaný v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.
  4. 10. Po vyjmutí rozněcovadel z vody se zkoušené vzorky podrobí zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34.
  5. 11. Počet vzorků (n) pro některý z postupů podle čl. 7, 8 a 9 se stanoví na základě technického požadavku zkoušeného rozněcovadla podle ukazatelů spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č. 1 matematicko- statistického hodnocení (viz Závazný postup č. 54).

Zhodnocení zkoušky

  1. 12. Rozněcovadlo vyhovuje požadované odolnosti proti vodě, je-li počet vzorků, u nichž došlo při zkoušce podle čl. 10 k selhávce, stejný nebo nižší, než limitní počty (x) uvedené v tabulce, přičemž u každé ze zkoušek podle čl. 2 se povolují nejvýše dvě selhávky (x).

Záznam o zkoušce

  1. 13. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) počet zkoušených kusů
    2. b) zkušební podmínky

Závazný postup č. 32

Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel

Podstata zkoušky

  1. 1. Zkouškou se zjišťuje velikost odporu pilule rozněcovadla v ohmech (Ω).

Zkušební podmínky

  1. 2. Zkouší se v ochranném zařízení při teplotě zkušebního prostoru 20 ± 5 °C.

Zkušební zařízení

  1. 3. Zkušební zařízení sestává z ochranného bezpečnostního zařízení pro uložení rozněcovadla a dále z ohmmetru třídy přesnosti do 1,5 s možností čtení hodnot odporu v rozsahu 0,01 až 10 Ω. Rozmezí hodnot může být rozděleno podle typu přístroje do několika měřících rozsahů.

    Měřící proud ohmmetru nesmí přesáhnout

    1. - 20 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem 0,18-0,39 A (NO)
    2. - 50 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem 0,40-3,90 A (SO)
    3. - 100 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem nad 4 A (VO).

Postup zkoušky

  1. 4. Přívodní vodiče se zkrátí na délku 40 ± 1 mm, ke které se připočítá délka potřebná k odizolování konců, nutných k připojení ke svorkám ohmmetru.

    Odizolované konce přívodních vodičů před připojením do měřícího ohmmetru se řádně očistí tak, aby přechodový odpor byl co nejmenší. Při měření odporů menších než 1 Ω se doporučuje použít ohmmetru s možností čtyřsvorkového připojení.

    Před každou zkouškou se měřící ohmmetr nastaví na nulu přes kontrolní zkratovací svorku.

    Měří se celkový odpor rozněcovadla (vodičů a pilule).

Výpočet

  1. 5. Odpor pilule (Rp) v Ω se vypočítá podle vzorce:

    Rp = Rc - Rv,

    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet
    kdeRccelkový odpor rozněcovadla.
    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet
    Rvodpor přívodních vodičů 40 ± 1 mm dlouhých. K této délce se nepřipočítává délka odizolovaných konců, které jsou ve styku s připojovacími svorkami ohmmetru.

    Pro Fe vodiče s jmenovitým průměrem 0,6 mm je jmenovitý odpor 0,05 Ω, pro Cu vodiče s jmenovitým průměrem 0,5 mm je jmenovitý odpor 0,01 Ω.

  1. 6. Neodpovídá-li vypočtená hodnota Rp podle čl. 5 požadavku čl. 7, provede se kontrolní zkouška odporu pilule bez přívodních vodičů po delaboraci rozněcovadla.

Vyhodnocení zkoušky

  1. 7. Je nutno, aby odpor pilule včetně odchylek odpovídal jmenovitým hodnotám odporu pilule podle technického požadavku výrobku.

Záznam o zkoušce

  1. 8. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 33

Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel

Všeobecně

  1. 1. Bezpečný impuls eb je nejvyšší přípustné množství elektrické energie, přivedené na každou jednotku odporu rozněcovadla, aniž by je přivedlo k pracovní činnosti.
  2. 2. Zážehový impuls ez je množství elektrické energie, která se musí dodat každé jednotce odporu rozněcovadla, aby bylo přivedeno k pracovní činnosti.
  3. 3. Není-li v podnikové normě rozněcovadla předepsáno jinak, zkouší se při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Účel a význam zkoušky

  1. 4. Z výsledku zkoušky zážehového impulsu lze usuzovat, zda citlivost k zážehu rozněcovadel je v mezích, předepsaných technickým požadavkem rozněcovadla.

Podstata zkoušky

  1. 5. Vzorek rozněcovadla, zapojený v elektrickém obvodu o předepsané hodnotě celkového odporu Rc se zatíží proudovým impulsem ze zkušebního kondenzátoru předepsané kapacity a napětí a zjišťuje se, zda došlo k roznětu zkoušeného vzorku.

Zkušební zařízení

  1. 6. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení:
    Obrázek
  2. G - generátor
  3. P1 - voltmetr
  4. P2 - ohmmetr
  5. C - kondenzátor
  6. S - tlačítko
  7. R - nastavitelný odpor
  8. E - elektrické rozněcovadlo

    9. Ke zkoušce je třeba:

    Generátor stejnosměrného napětí s plynulou regulací, s rozsahem napětí do 3000 V.

    Zkušební kondenzátor s papírovým dielektrikem o kapacitě 10 μF ± 2 % pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a o kapacitě 80 μF ± 2 % pro rozněcovadla s bezpečným proudem rovným nebo větším než 4 A.

    Voltmetr s rozsahem od 0 do 3000 V třídy přesnosti do 1.

    Ohmmetr třídy přesnosti 2,5 upravený tak, aby jeho proud nakrátko nebyl větší než 20 mA.

    Dvoupólové tlačítko.

    Nastavitelný odpor s rozsahem 0 až 40 Ω.

    Bezpečnostní box - např. krabice ze silnostěnného plechu, do něhož se umístí rozněcovadlo opatřené rozbuškou.

Zkušební vzorky

  1. 7. U odebraných zkušebních vzorků se kontrolují mezní hodnoty zážehového impulsu, předepsaného podnikovou normou rozněcovadla. Polovina vzorků se přezkouší na bezpečný impuls eb, přičemž žádný kus nesmí zažehnout, druhá polovina na zážehový impuls ez, přičemž u žádného vzorku nesmí dojít k selhávce zážehu.

Postup zkoušky

  1. 8. Zkušební zařízení se sestaví podle vyobrazení schematu a zkoušený vzorek se připojí do obvodu. Tlačítko S je přitom v klidové poloze 1. Nastavitelným odporem R se nastaví celkový odpor obvodu Rc = R + E, na hodnotu Rc = 40 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a 10 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem velikosti 4 A a vyšším. Napětí U, na kondenzátoru C, měřené voltmetrem P1 se nastaví na hodnotu odpovídající bezpečnému eb resp. zážehovému ez impulsu. Napětí U ve voltech se vypočte ze vztahu:

    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky
    kdeRchodnota celkového odporu obvodu v ohmech
    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky
    ehodnota bezpečného, resp. zážehového impulsu, předepsaného pro zkoušené vzorky téhož typu rozněcovadla v J/Ω.
    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky
    C kapacita kondenzátoru ve F.
  1. 9. Po nabití kondenzátoru C napětím U se stiskne tlačítko S do polohy 2. Tím dojde k vybití energie, nahromaděné v kondenzátoru C do obvodu o celkovém odporu Rc. Sleduje se, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku. Po uvolnění tlačítka S se oba jeho kontakty vrátí do polohy 1.

Zhodnocení zkoušky.

  1. 10. Rozněcovadlo vyhovuje zkoušce, jestliže u žádného vzorku, zkoušeného předepsaným bezpečným impulsem, nedojde k zážehu a jestliže všechny vzorky zkoušené předepsaným zážehovým impulsem zažehnou, jinak nevyhovuje.

Záznam o zkoušce

  1. 12. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje
    1. a) údaje o použitém zkušebním zařízení,
    2. b) zkušební podmínky podle technického požadavku,
    3. c) počet zkoušených kusů.

Závazný postup č. 34

Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel

Všeobecně

  1. 1. Současností roznětu rozněcovadel se rozumí roznět většího počtu rozněcovadel, zapojených do série, předepsaným proudovým impulsem.
  2. 2. Není-li v technickém požadavku předepsáno jinak, zkouší se při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Účel a význam zkoušky

  1. 3. Z výsledku zkoušky současnosti roznětu se stanoví, zda rozněcovadla vykazují dostatečnou funkční spolehlivost při roznětu většího počtu rozněcovadel zapojených v sérii.

Podstata zkoušky

  1. 4. Předepsaný počet rozněcovadel se zapojí do série a zatíží předepsaným proudovým impulsem. Zjišťuje se, zda došlo k roznětu všech zkoušených kusů.

Zkušební zařízení

  1. 5. Ke zkoušce je třeba:

    Generátor stejnosměrného napětí s plynulou regulací, s rozsahem napětí do 3000V.

    Zkušební kondenzátor kapacity nejméně 4000 μF pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a o kapacitě 80 μF ± 2% pro rozněcovadla s bezpečným proudem rovným nebo větším než 4 A.

    Voltmetr s rozsahem od 0 do 3000 V třídy přesnosti do 1.

    Ohmmetr třídy přesnosti do 2,5 upravený tak, aby jeho proud nakrátko nebyl větší než 20 mA.

    Dvoupólové tlačítko.

    Časové relé s dobou sepnutí kontaktů 4 ms ± 2,5%.

    Nastavitelný odpor s rozsahem 0 až 100 Ω.

Postup zkoušky

  1. 6. Zkušební zařízení se sestaví podle vyobrazení schematu a všechna zkoušená rozněcovadla se zapojí do série, elektrické palníky se opatří zážehovými rozbuškami. Při zkoušce jsou rozněcovadla uložena tak, aby bylo vyloučeno vzájemné ovlivnění detonací jednotlivých kusů. Tlačítko S je přitom v klidové poloze 1. Nastavitelným odporem se nastaví celkový odpor obvodu Rc = R + E na hodnotu nejméně 25 Ω.
  2. 7. Při zkoušce rozněcovadel s bezpečným proudem menším než 4 A se napětí U ve voltech na kondenzátoru C, měřené voltmetrem P1, nastaví na hodnotu odpovídající proudu I v ampérech, předepsanému pro současnost roznětu.

    Vypočte se ze vztahu

    U = Rc.I,

    1. kde Rc je celkový odpor obvodu v Ω.
  1. 8. Po nabití kondenzátoru C na požadované napětí U se stiskne tlačítko S do polohy 2 a je-li prováděna zkouška podle čl.8, uvede se do chodu časové relé K, které na dobu 4 ms připojí roznětný kondenzátor C k obvodu s odporem Rc = R + E. Sleduje se, zda došlo k zážehu všech 50 zkoušených rozněcovadel. Po uvolnění tlačítka S se oba jeho kontakty musí vrátit do polohy 1. Do klidové polohy je nutno vrátit i časové relé.
  2. 9. Při zkoušce rozněcovadel s bezpečným proudem 4 A a větším je časové relé vyřazeno (doba průtoku proudu se neomezuje na 4 ms). V tomto případě hodnotu napětí U ve voltech stanoví technický požadavek rozněcovadla.
    Obrázek
  3. G - generátor
  4. C - zkušební kondenzátor
  5. P2 - ohmmetr
  6. K - časové relé
  7. P1 - voltmetr
  8. S - tlačítko
  9. R - nastavitelný odpor
  10. E - elektrické rozněcovadlo

    11. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení

Zhodnocení zkoušky

  1. 10. Rozněcovadla vyhovují zkoušce, jestliže všechny vzorky, přezkoušené předepsaným proudovým impulsem, zažehnou.

Záznam o zkoušce

  1. 11. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) zkušební podmínky podle technického požadavku výrobku,
    2. b) údaje o použitém zkušebním zařízení.

Závazný postup č. 35

Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině

Všeobecně

  1. 1. Odolnost rozněcovadel vůči statické elektřině (dále jen „odolnost rozněcovadel“) se rozumí necitlivost k zážehu rozněcovadel při výboji elektrostatického náboje - stanovené hodnoty energie, která je dána kapacitou zkušebního kondenzátoru a jeho napětím podle vztahu

    E = 0,5.C.U2

    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky. Záznam o zkoušce Závazný postup č. 34 Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Postup zkoušky Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 35 Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině Všeobecně
    kdeEenergie, (J)
    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky. Záznam o zkoušce Závazný postup č. 34 Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Postup zkoušky Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 35 Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině Všeobecně
    C kapacita, (F)
    Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 30 Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel Účel zkoušky Podstata zkoušek Zkušební zařízení a pomůcky Příprava zkušebních vzorků Postup zkoušky Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla Záznam o zkoušce Závazný postup č. 31 Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Stupeň přísnosti zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 32 Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel Podstata zkoušky Zkušební podmínky Zkušební zařízení Postup zkoušky Výpočet Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 33 Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Zkušební vzorky Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky. Záznam o zkoušce Závazný postup č. 34 Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel Všeobecně Účel a význam zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Postup zkoušky Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 35 Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině Všeobecně
    U napětí, (V)

Účel a význam zkoušky

  1. 2. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušená rozněcovadla vykazují dostatečnou odolnost vůči elektrostatickým nábojům, vyskytujícím se na pracovištích, na nichž jsou rozněcovadla používána.

Podstata zkoušky

  1. 3. Vzorek rozněcovadla se zatíží opakovaným výbojem elektrického náboje zkušebního kondenzátoru předepsané kapacity a napětí a zjišťuje se, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku.

    Velikost kapacity zkušebního kondenzátoru, zkušební napětí, požadavky matematicko-statistického hodnocení a z toho vyplývající počet vzorků zkoušeného druhu rozněcovadla stanoví technický požadavek výrobku.

Zkušební zařízení

  1. 4. Ke zkoušce je třeba:

    Generátor vysokého stejnosměrného napětí s plynulou regulací, jehož rozsah odpovídá předepsanému zkušebnímu napětí na zkušebním kondenzátoru, např. typ Tesla BS-222 s rozsahem 0-50 kV.

    Kulový přepínač - sestává ze tří kovových koulí o průměru 36 až 40 mm, uložených v jedné řadě a rovině, vzájemně od sebe a základny zkušebního zařízení izolovaných. Koule mají stejný průměr, povrch zcela hladký, čistý a suchý. Obě krajní koule jsou zakotveny ve stálé poloze, přičemž jedna je spojena s generátorem vysokého napětí přes omezovací odpor R1, druhá je propojovacím vodičem spojena se svorkou 1; případně je mezi tuto kouli a připojovací svorkou 1 zařazen ještě odpor R2 (podle čl. 12). Prostřední - přepínací koule, uchycená na výkyvné páce, je přestavitelná tak, že se v krajních polohách dotýká jednotlivých pevných koulí a je vodivě spojena se zkušebním kondenzátorem a s elektrostatickým voltmetrem. Funkce kulového přepínače je popsána v čl. 11, schema zapojení je na obr. č. 1.

    Zkušební kondenzátor se vzduchovým dielektrikem nebo kondenzátor ekvivalentních vlastností; např. kondenzátor s polystyrenovým dielektrikem. Celková velikost zkušební kapacity, do níž je kromě kapacity kondenzátoru nutno zahrnout i kapacitu voltmetru a kapacitu propojovacích vodičů, se smí lišit od kapacity požadované nejvýše o +5 %.

    Elektrostatický voltmetr, jehož rozsah odpovídá předepsanému zkušebnímu napětí zkoušeného vzorku a s přesností 1 % - např. typ S-196 s rozsahy 0-7,5 kV a 0-30 kV.

    Vysokonapěťové odpory R= 20 MΩ, R2 = 100 kΩ, např. typ TR 131 Tesla.

    Propojovací vodiče s vícežilovým jádrem o průřezu jádra nejméně 1,5 mm2 a s dvojitou izolací, sloužící k propojení všech prvků zkušebního zařízení.

    Přípravek pro uchycení zkoušeného vzorku - např. stojánek s upínacími svorkami.

    Bezpečnostní box - např. krabice ze silnostěnného plechu, pro zkoušení vzorku rozněcovadla opatřeného rozbuškou. Chrání obsluhu při případné detonaci rozbušky.

    Obrázek
  2. U - generátor stejnosměrného vysokého napětí
  3. R1, R2 - vysokonapěťové odpory
  4. P - kulový přepínač
  5. C - zkušební kondenzátor
  6. V - elektrostatický voltmetr
  7. ZR - zkoušené rozněcovadlo s nerozvinutou smyčkou vodičů
  8. 1, 2 - svorky

    9. Obr. 1: Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení (rozněcovadlo v zapojení podle čl. 10 b)

Zkušební podmínky

  1. 5. Zkouší se při teplotě 23 ± 2° C a relativní vlhkosti ovzduší zkušebního prostoru do 50 ± 5 %. Za těchto podmínek jsou vzorky rozněcovadel, připravené ke zkoušce, temperovány po dobu nejméně 2 hodin.
  2. 6. Při připojování rozněcovadel ke svorce 1 nesmí být mezi svorkami 1 a 2 žádné napětí, což lze zajistit propojením obou svorek; kulový přepínač je přitom v neutrální poloze.
  3. 7. Další podmínky stanoví příslušný technický požadavek zkoušeného druhu rozněcovadla.

Příprava zkušebních vzorků

  1. 8. Vzorky rozněcovadel s přívodními vodiči délky 3,5 m, odebrané z jedné výrobní série (velikost série stanoví technický požadavek výrobku) temperují podle čl. 5. Smyčka přívodních vodičů zůstává v dodávaném stavu, tj. svinutá.

    Před zkouškou se konce přívodních vodičů odizolují v délce 2 až 3 cm. Pro zkoušky lze použít elektrických rozbušek upravených jako atrapy, tj. bez primární a sekundární náplně.

Kontrola zkušebního zařízení a postup zkoušky

  1. 9. Před vlastním prováděním zkoušky je nutno provést kontrolu svodových odporů zkušebního zařízení. Při vyřazeném odporu R2 se na svorku 1 připojí jeden přívodní vodič zkoušeného vzorku. Svorka 2 zůstává nezapojena. Po nastavení zkušebního napětí a nabití kondenzátoru se přepne kulový přepínač z prvé do druhé krajní polohy. Pokles napětí na zkušebním kondenzátoru, způsobený paralelními svody v přístroji a v bezpečnostním boxu, v němž je rozněcovadlo umístěno, nesmí být větší než 10 % z původní hodnoty napětí po dobu 10 s.
  2. 10. Odolnost rozněcovadel se zjišťuje těmito postupy:
    1. a) Výbojem náboje přes přívodní vodiče a můstek elektrické pilule vzorku:

      Dva přívodní vodiče vzorku se připojí na svorky, z toho jeden na svorku 1 (viz obr.), druhý na zemnící svorku 2. Dutinka vzorku nesmí být v dotyku se žádnou svorkou, odpor R2 je vyřazen. Dále se postupuje podle čl. 11.

    1. b) Výbojem přes jeden přívodní vodič a dutinku vzorku:

      Vzorek se připojí jedním přívodním vodičem ke svorce 1, dutinka vzorku propojovacím vodičem na svorku 2, přičemž odpor R2 je vyřazen. Dále se postupuje podle čl. 11.

    1. c) Pokud konstrukce zátky zkoušeného vzorku nevylučuje přeskok jiskry elektrostatického náboje na slož pilule, je nutno postup b) provést se zařazeným odporem R2, který nahrazuje vliv odporu horniny. Jeho velikost byla stanovena empiricky (při odporu 100 kΩ vykazují pyrotechnické slože zvýšenou citlivost k zážehu jiskrou elektrostatického výboje). Dále se postupuje podle čl. 11.
  1. 11. Přestavením přepínací koule kulového přepínače do první krajní polohy se zkušební kondenzátor nabije na stanovenou hodnotu napětí. Po dosažení požadované hodnoty napětí se přepínací koule přestaví do druhé krajní polohy a náboj kondenzátoru se vybije do zkoušeného vzorku.

    Každý vzorek se zkouší pěti opakovanými výboji náboje, přičemž mezi jednotlivými výboji je klidový interval alespoň 1 s. Současně se sleduje a zaznamená, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku.

  1. 12. Počet vzorků (n) pro některý z postupů podle čl. 10 se stanoví na základě technických požadavků zkoušeného druhu rozněcovadla podle ukazatelů spolehlivosti P a p (v %), z tabulky č. 1 matematicko-statistického hodnocení, uvedené v Závazném postupu č. 54.

Zhodnocení a uvádění výsledku zkoušky

  1. 13. Za účelem celkového zhodnocení odolnosti zkoušeného druhu rozněcovadla je nutno provést oba postupy podle čl. 10a) a 10 b), případně i postup podle čl. 10c).

    Rozněcovadlo vyhovuje požadované odolnosti vůči statické elektřině, bylo-li u všech provedených postupů při uplatnění požadovaných ukazatelů spolehlivosti P a p při zkoušeném počtu n vzorků zjištěno nejvýše x nevyhovujících výsledků, max. však dva.

  1. 14. Zkouška se uvede pod názvem “Odolnost vůči statické elektřině“ s uvedením kapacity v pF, napětí v kV, dále pak spolehlivosti P v %, horní meze intervalu spolehlivosti p v %, délky a materiálu přívodních vodičů zkoušených rozněcovadel a výsledku zkoušky podle čl. 13 (vyhovuje, popř. nevyhovuje).
    1. Příklad uvádění

      “Odolnost vůči statické elektřině při 2000 pF/10 kV, P=95%, p=5%, přívodní Fe-vodiče délky 3,5 m . . . . . . . . . . . . . vyhovuje“.

Záznam o zkoušce

  1. 15. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) údaje o použitém zkušebním zařízení včetně typu, zkušebního napětí a kapacity zkušebního kondenzátoru,
    2. b) teplotu a vlhkost ovzduší zkušebního prostoru,
    3. c) zkušební podmínky podle technického požadavku výrobku,
    4. d) počet zkoušených kusů.

Závazný postup č. 36

Zkouška doby zpoždění elektrických rozbušek

Podstata zkoušky

  1. 1. Zkouškou se zjišťuje doba zpoždění výbuchu rozbušky od okamžiku zatížení rozbušky proudovým impulsem.

Podmínky při zkoušce

  1. 2. Zkouší se v ochranném zařízení a není-li v technickém požadavku zkoušeného typu rozbušky uvedeno jinak, při stávající teplotě zkušebního prostoru.

    Během zkoušení daného typu rozbušek se teplota zkušebního prostoru nesmí měnit o více než ± 2° C. Na tuto teplotu jsou rozbušky nejméně 2 hodiny temperovány, volně uložené (nezabalené).

Zkušební zařízení

  1. 3. Zkušební zařízení umožňuje roznět jedné nebo více rozbušek proudem předepsaným pro zkoušku současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34 a technickým požadavkem zkoušeného typu rozbušky.
  2. 4. Doba zpoždění se měří elektronickým chronometrem nebo soustavou chronometrů s přesností nejméně 10-5 s u rozbušek mžikových, 10-4 u rozbušek milisekundových a 10-3 u délečasovaných rozbušek.

Postup a provedení zkoušky

  1. 5. Zkouška se provádí stejně jako zkouška současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34. Do roznětného okruhu se zapojí jedna nebo více zkoušených rozbušek.