Vyhláška Ministerstva financí, kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků

§ 60

Funkce, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti

(1) Uzavření dohody o hmotné odpovědnosti je nezbytné pro výkon funkcí celníka, pokud vykonává činnosti

1. a) pokladníka,
2. b) skladníka,
3. c) řidiče služebního motorového vozidla, přičemž za svěřenou hodnotu se nepovažuje služební motorové vozidlo,
4. d) celníka, kterému byly svěřeny pokutové bloky,
5. e) celníka, kterému byly svěřeny ceniny (poštovní a kolkové známky),
6. f) celníka, který přepravuje dočasně uskladněné nebo zajištěné zboží.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti se uzavře s celníkem i pro výkon jiných činností, než které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud mu jsou svěřeny hodnoty k vyúčtování.

§ 61

Výkon služby a přímá souvislost s ním

(1) Výkonem služby se rozumí výkon oprávnění a povinností celníka vyplývajících ze služebního poměru, výkon funkce, do které byl celník ustanoven nebo jmenován nebo jejímž výkonem byl pověřen, činnost vykonávaná na příkaz služebního funkcionáře a činnost na služební cestě.

(2) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony obvyklé nebo nutné před začátkem a po skončení služby. Takovými úkony však nejsou cesta do služby a zpět, stravování, ošetřování nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k ním a zpět, pokud nejsou konány v objektech celních orgánů. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na rozkaz služebního funkcionáře nebo ošetření při první pomoci a cesta k vyšetření nebo ošetření a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

(3) V přímé souvislosti s výkonem služby je též činnost, která napomáhá plnění úkolů celních orgánů.

§ 62

Cesta do služby a zpět

(1) Cestou do služby a zpět se rozumí cesta z místa celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování do místa vstupu do objektu celního orgánu nebo na jiné místo určené k plnění služebních úkolů a cesta zpět.

(2) Cesta z obce celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování na místo určené k výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného místa výkonu služby, a cesta zpět se posuzuje jako nutný úkon před začátkem a po skončení služby.

§ 63

Čistý služební příjem před vznikem škody

(1) Čistým služebním příjmem před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání se pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu rozumí průměrný hrubý měsíční služební příjem²¹) po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(2) K přechodné změně ve výši průměrného čistého měsíčního služebního příjmu celníka v důsledku pravomocně uloženého kázeňského trestu nebo zproštění výkonu služby se při výpočtu průměrného čistého měsíčního služebního příjmu nepřihlíží.

(3) U celníka převedeného na jinou funkci z důvodu ohrožení nemocí z povolání, u něhož byla nemoc z povolání zjištěna teprve po tomto převedení, se vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu z průměrného čistého služebního příjmu, kterého dosáhl přede dnem přeložení, pokud to je pro celníka výhodnější. Totéž platí, byla-li celnička převedena na jinou funkci z důvodu těhotenství nebo mateřství.

§ 64

Obdobně nebezpečné podmínky

Obdobně nebezpečnými podmínkami jsou podmínky, za kterých došlo k poškození zdraví celníka

1. a) při služebním zákroku proti osobě nebo skupině osob, která porušuje zákony a další právní předpisy, a proti osobě, která je ohrožuje, a při výcviku, při kterém se celník na takový služební zákrok připravuje,
2. b) při záchranných a havarijních pracích při živelních pohromách nebo v místech s vysokým rizikem vzniku úrazu následkem výbuchu, požáru nebo akutní otravy,
3. c) při plnění speciálních úkolů zvláštního stupně nebezpečnosti.

§ 65

Náhrada za ztrátu na služebním příjmu v souvislosti se služebním úrazem nebo nemocí z povolání

(1) Při výpočtu výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu celníka, který vykonával současně jinou výdělečnou činnost v pracovním poměru nebo byl činný na základě dohody o pracovní činnosti v době, kdy u něj došlo ke služebnímu úrazu nebo kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání, se vychází z jeho průměrného čistého služebního příjmu a průměrného výdělku z jiné výdělečné činnosti za dobu, po kterou měla nebo mohla tato činnost trvat.

(2) Celníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání ve služebním poměru stanoveném na dobu určitou, náleží náhrada za ztrátu na služebním příjmu bez ohledu na dobu, kdy měl služební poměr skončit.

(3) U bývalého celníka, který je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci²²), je tato podpora považována za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Není-li mu poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci proto, že má nárok na příspěvek za službu, je za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu považován tento příspěvek. Je-li zařazen v evidenci i po skončení nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci, případně po uplynutí doby, po kterou by mu podpora náležela, kdyby neměl nárok na příspěvek za službu, odečítá se mu z náhrady za ztrátu na služebním příjmu minimální mzda.

(4) Bývalému celníkovi, kterému není poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci z jím zaviněných důvodů, náhrada za ztrátu na služebním příjmu nenáleží.

(5) Je-li bývalý celník osobou samostatně výdělečně činnou, určí se mu náhrada za ztrátu na služebním příjmu podle dokladu o přiznání daně z příjmů fyzických osob.

(6) Nedosahuje-li bývalý celník výdělku ve výši minimální mzdy, je považována minimální mzda za výdělek.

(7) Příspěvek za službu je považován za výdělek v případě, že si bývalý celník zvolil příspěvek za službu místo plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. V takovém případě se za výdělek považuje ta část příspěvku za službu, která odpovídá výši plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který by mu jinak náležel.

§ 66

Náhrada za bolest

Celníkovi náleží náhrada za bolest ve dvojnásobné výši, než stanoví zvláštní právní předpis pro zaměstnance v pracovním poměru²³), jestliže došlo k poškození jeho zdraví při služebním zákroku osobou, jejíž jednání směřovalo proti tomuto zákroku, nebo jestliže došlo k poškození jeho zdraví pro výkon služby.

§ 67

Výše jednorázového mimořádného odškodnění

Výše jednorázového mimořádného odškodnění se řídí mírou ztížení společenského uplatnění celníka. Dojde-li k poškození zdraví celníka za podmínek uvedených v § 64 písm. a) až c), určí služební funkcionář výši jednorázového mimořádného odškodnění v horní hranici stanovené v § 92 odst. 4 zákona.

§ 68

Náklady spojené s pohřbem

(1) Za náklady spojené s pohřbem celníka se považují náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky se poskytuje ve výši dvojnásobku částky stanovené zvláštními právními předpisy pro zaměstnance v pracovním poměru^23a). Náhrada nákladů na smuteční ošacení a cestovní výlohy náleží jen pozůstalým^23b).

§ 69

Jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou

Zemře-li celník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za podmínek stanovených v § 92 odst. 4 zákona, náleží pozůstalým^23b) jednorázové odškodnění ve výši čtyřnásobku částky stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru^23c).

§ 70

Řízení o náhradě škody

(1) Řízení o náhradě škody způsobené celníkem celní správě zahajuje příslušný služební funkcionář bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se o vzniku škody dozvěděl.

(2) Není-li v zákoně nebo této vyhlášce stanoveno jinak, řízení o náhradě škody způsobené celníkovi při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním zahajuje služební funkcionář na základě návrhu na projednání náhrady škody poškozeného celníka nebo jeho nejbližších pozůstalých bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy mu návrh byl doručen.

(3) Za účelem prošetření škodní události, zjištění odpovědnosti za škodu, výše škody a návrhu na její likvidaci jmenuje služební funkcionář škodní komisi a jejího předsedu, především z osob znajících příslušné odvětví práva a majících s řízením o náhradě škody zkušenosti.

(4) Komise musí být nejméně tříčlenná.

(5) Komise prošetří a posoudí škodní událost za přítomnosti celníka, který škodu způsobil, nebo poškozeného celníka ze všech rozhodujících hledisek a zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti celníka nebo celní správy za způsobenou škodu. Zjistí-li komise, že jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, podá služebnímu funkcionáři návrh na rozhodnutí ve věci. Zjistí-li komise, že tyto zákonné předpoklady nebo podmínky splněny nejsou, informuje o tom služebního funkcionáře, přičemž zjištění odůvodní.

(6) Komise pořizuje o řízení o náhradě škody zprávu, kterou předá služebnímu funkcionáři, který komisi jmenoval.

(7) O náhradě škody, určení její výše a způsobu likvidace škodní události rozhoduje služební funkcionář na podkladě zprávy komise, přičemž návrhem komise není vázán.

§ 71

Řízení o náhradě škody na zdraví

(1) O řízení o náhradě škody na zdraví způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání platí přiměřeně ustanovení § 70.

(2) Při řízení o náhradě škody na zdraví musí být poškozený celník poučen o všech svých nárocích na náhradu škody na zdraví a způsobech jejich uplatnění.

(3) Zpráva komise musí obsahovat

1. a) osobní údaje poškozeného celníka,
2. b) stručný popis události, která ke škodě na zdraví vedla,
3. c) údaj o tom, ve kterém zdravotnickém zařízení byl celník ošetřován nebo léčen,
4. d) údaj o obsahu lékařského nálezu; tím není dotčena povinnost zdravotnického pracovníka zachovávat mlčenlivost stanovená zvláštním zákonem,²⁴)
5. e) výsledek šetření se závěrem komise, zda škoda byla způsobena pracovním úrazem, včetně míry spoluzavinění celníka,
6. f) údaj o tom, že poškozený celník byl poučen o všech svých nárocích podle odstavce 2,
7. g) návrh komise na rozhodnutí ve věci, zejména které náhrady a v jaké výši mají být poškozenému celníku přiznány,
8. h) návrh komise, zda a proti komu má být zahájeno řízení o náhradě škody, která vznikla celní správě,
9. i) lékařský posudek o výši bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění vydaný podle zvláštního právního předpisu.²²)

§ 72

Doba trvání služebního poměru rozhodná pro vznik nároku na odchodné

(1) Dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro vznik nároku na odchodné je, není-li dále stanoveno jinak, doba trvání služebního poměru celníka, příslušníka Policie České republiky, příslušníka BIS, příslušníka Vězeňské služby České republiky a vojáka z povolání, jakož i služba vojáka v další službě, jestliže byl hmotně zabezpečen jako voják z povolání.

(2) Do doby trvání služebního poměru rozhodné pro vznik nároku na odchodné se nezapočítává doba

1. a) zproštění výkonu služby, jestliže celníkovi nenáležel rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen,
2. b) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy podle zvláštního právního předpisu^24a) vznikl nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody,
3. c) služebního volna bez nároku na služební příjem, jestliže trvalo nepřetržitě alespoň 1 měsíc,
4. d) dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz, jestliže nevznikl nárok na služební příjem v nemoci nebo na nemocenské,
5. e) rodičovské dovolené, nejde-li o rodičovskou dovolenou poskytnutou celníkovi v rozsahu, v jakém je celničce udělována mateřská dovolená.

§ 73

Odchodné při opětovném skončení služebního poměru

Jestliže bylo celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vyplaceno odchodné ve výši nižší, než je odchodné, na které mu vznikl nárok při opětovném skončení služebního poměru, vyplatí se mu odchodné ve výši rozdílu mezi odchodným, na které mu vznikl nárok, a dříve vyplaceným odchodným. Jestliže bylo celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vyplaceno odchodné ve výši stejné nebo vyšší, než činí odchodné, na které mu vznikl nárok, odchodné se mu nevyplatí. Stejným způsobem se postupuje, bylo-li celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vojáka z povolání vyplaceno odbytné.

§ 74

Poskytování platového vyrovnání

(1) Platové vyrovnání se poskytuje ve výši rozdílu mezi posledním čistým měsíčním služebním příjmem a čistým měsíčním výdělkem dosahovaným bývalým celníkem z výdělečné činnosti v občanském povolání nebo podporou v nezaměstnanosti nebo podporou při rekvalifikaci.²²)

(2) Má-li bývalý celník stanovenou kratší pracovní dobu nebo dobu služby, než jaká odpovídala délce jeho základní doby služby v týdnu stanovené bývalému celníkovi v posledním běžném měsíci trvání služebního poměru, poskytuje se platové vyrovnání podle posledního čistého měsíčního služebního příjmu upraveného poměrně k délce pracovní doby nebo doby služby v občanském povolání.

(3) Platové vyrovnání se neposkytuje po dobu, po kterou

1. a) bývalý celník pobíral peněžité dávky nemocenské péče, na které vznikl nárok před skončením služebního poměru nebo v ochranné lhůtě po skončení služebního poměru,²⁵)
2. b) bývalému celníkovi nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci v důsledku nesplnění povinností, stanovených zvláštním právním předpisem²⁶),
3. c) výdělečně činný bývalý celník nepobíral výdělek nebo opakující se dávky nemocenského pojištění.

§ 75

Čistý měsíční výdělek z výdělečné činnosti

(1) Pro účely zjištění čistého měsíčního výdělku z výdělečné činnosti bývalého celníka se za hrubý výdělek považuje

1. a) plat nebo mzda podle zvláštních právních předpisů,²⁷) pokud se zahrnují do hrubého výdělku, z něhož se zjišťuje průměrný výdělek pro pracovněprávní účely, v případě sjednání souběžných pracovních nebo obdobných poměrů součet těchto platů nebo mezd,
2. b) odměna za práci konanou na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,
3. c) náhrada mzdy poskytovaná za dobu, ve které nebyla práce vykonávána, s výjimkou náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, nebo
4. d) odměna, i když se nezahrnuje do hrubého výdělku, z něhož se zjišťuje průměrný výdělek pro pracovněprávní účely.

(2) Čistým měsíčním výdělkem z výdělečné činnosti bývalého celníka je

1. a) úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem po odečtení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob, nebo
2. b) jedna dvanáctina ročního základu daně z příjmů fyzických osob^27a) sníženého o jednu dvanáctinu roční daně z příjmů fyzických osob v příslušném kalendářním roce na základě předloženého daňového přiznání, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.

(3) Za čistý měsíční výdělek podle odstavce 2 písm. a) se považuje též

1. a) dávka nemocenského pojištění,
2. b) náhrada za ztrátu na služebním příjmu nebo na výdělku poskytovaná podle předpisů o odpovědnosti za škodu na zdraví,^27b) nebo
3. c) podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci vyplacená za jednotlivé kalendářní měsíce doby nezaměstnanosti uchazeči o zaměstnání na základě potvrzení příslušného úřadu práce^27a).

(4) Jde-li o bývalého celníka, který je v pracovním nebo obdobném poměru a současně osobou samostatně výdělečně činnou, je jeho čistým měsíčním výdělkem jedna dvanáctina ročního základu daně z příjmů fyzických osob sníženého o jednu dvanáctinu roční daně z příjmů fyzických osob.

§ 76

Rozhodování o nároku a výplata platového vyrovnání

(1) Platové vyrovnání se vyplácí způsobem a v termínech stanovených pro výplatu služebního příjmu.

(2) Platové vyrovnání se vyplácí jako záloha, jejíž výše se určí na podkladě potvrzení o předpokládaném čistém měsíčním výdělku. Výše zálohy může činit až polovinu rozdílu mezi posledním čistým měsíčním služebním příjmem rozhodným pro poskytování platového vyrovnání a předloženým potvrzením o předpokládaném čistém měsíčním výdělku. Zálohy platového vyrovnání se zúčtují zpravidla po uplynutí šesti kalendářních měsíců podle čistého měsíčního výdělku z výdělečné činnosti dosaženého v zúčtovacím období. Případný přeplatek je příjemce platového vyrovnání povinen vrátit.

(3) Osobám samostatně výdělečně činným se záloha na platové vyrovnání neposkytuje. Platové vyrovnání se zúčtuje po předložení daňového přiznání, zpravidla po uplynutí kalendářního roku.

§ 77

Doba rozhodná pro nárok na příspěvek za službu

(1) Dobou rozhodnou pro nárok na příspěvek za službu je doba trvání služebního poměru uvedená v § 72 odst. 1, přičemž se do této doby nezapočítává doba uvedená v § 72 odst. 2.

(2) Do doby rozhodné pro nárok na příspěvek za službu se započítávají též doby pracovního poměru příslušníka Sboru ozbrojené ochrany železnic, Sboru požární ochrany a celníka, jestliže byly započitatelné podle zvláštních právních předpisů^27c) jako doby služebního poměru, s výjimkou doby

1. a) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy podle zvláštního právního předpisu^24a) vznikl nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody,
2. b) pracovní neschopnosti, po kterou nenáleželo nemocenské,
3. c) pracovního volna bez náhrady mzdy delšího než 1 měsíc.

§ 77a

Výplata příspěvku za službu

(1) Příspěvek za službu se vyplácí způsobem a v termínech stanovených pro výplatu služebního příjmu.

(2) Je-li po skončení služebního poměru bývalé celničce vyplácena peněžitá pomoc v mateřství nebo celníkovi peněžitá pomoc, poskytuje se jim příspěvek za službu dnem následujícím po dni zastavení výplaty této dávky.

§ 78

Souběh příspěvku za službu a důchodu

Uplatní-li poživatel plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění nárok na příspěvek za službu, vyplácí se příspěvek za službu nejdříve od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po zastavení výplaty důchodu z důchodového pojištění, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne. Zanikne-li však nárok na plný invalidní důchod nebo na částečný invalidní důchod, popřípadě nárok na výplatu jednoho z uvedených důchodů, vyplácí se příspěvek za službu na žádost bývalého celníka ode dne následujícího po dni zániku nároku na důchod nebo na jeho výplatu, a to za podmínek a ve výši uvedených v předchozí větě.

§ 78a

Souběh příspěvku za službu s výsluhovým příspěvkem

Souběh příspěvku za službu s výsluhovým příspěvkem je vyloučen. Náleží-li celníkovi při skončení služebního poměru příspěvek za službu podle § 116 až 119 zákona ve stejné výši jako výsluhový příspěvek podle zvláštního právního předpisu^27d), vyplácí se mu příspěvek za službu jen v případě, že mu není vyplácen výsluhový příspěvek.

§ 79

Úmrtné se vyplácí každému z pozůstalých do jednoho měsíce po úmrtí celníka.

§ 80

(1) Posledním hrubým měsíčním služebním příjmem je příjem stanovený celníkovi podle zvláštních předpisů²⁷) pevnou měsíční částkou, podléhá-li dani z příjmů, který mu náležel za poslední kalendářní měsíc trvání jeho služebního poměru ve funkci, do které byl naposledy ustanoven nebo jmenován, a to bez započtení dalšího platu, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, a zvýšený o průměrný měsíční úhrn dalších platů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn náležejících mu v kalendářním roce předcházejícím dni skončení jeho služebního poměru, pokud podléhají dani z příjmů. Skončí-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

(2) U celníka, kterému v kalendářním měsíci, v němž skončil jeho služební poměr, služební příjem nenáležel nebo kterému náležela pouze jeho část, se posledním hrubým měsíčním služebním příjmem rozumí služební příjem, jaký by mu náležel, kdyby po celý kalendářní měsíc konal službu ve funkci, do které byl naposledy ustanoven nebo jmenován. Ke snížení hrubého měsíčního služebního příjmu v důsledku uložení kázeňského trestu podle § 33 zákona nebo zproštění výkonu služby podle § 27 zákona se nepřihlíží.

(3) Posledním čistým služebním příjmem pro stanovení výše platového vyrovnání je poslední hrubý měsíční služební příjem po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(4) Za složky platu stanovené pevnou měsíční částkou podle odstavce 1 se pro účely posledního hrubého měsíčního služebního příjmu považují

1. a) platový tarif,
2. b) osobní příplatek,
3. c) příplatek za vedení,
4. d) příplatek za zastupování,
5. e) hodnostní příplatek,
6. f) zvláštní příplatek.

(5) Za proměnlivé složky služebního příjmu podle odstavce 1 se považují

1. a) příplatek za službu konanou v noci,
2. b) příplatek za službu konanou v sobotu a v neděli,
3. c) příplatek za dělenou směnu,
4. d) plat za službu konanou ve svátek,
5. e) plat za službu přesčas.

§ 81

Podklady pro rozhodnutí

(1) Služební funkcionář postupuje před svým rozhodnutím ve věcech služebního poměru celníků tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci; za tím účelem si opatří potřebné podklady pro rozhodnutí.

(2) Služební funkcionář celníkovi umožní, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k jeho podkladům, popř. navrhl jejich doplnění.

§ 82

Jiný orgán šetřící jednání celníka

(1) Jiným orgánem, který šetří jednání celníka mající znaky kázeňského přestupku, přestupku nebo trestného činu, se rozumí zejména orgán činný v trestním řízení²⁸) a správní úřad.

(2) Jiným orgánem není orgán zmocněný služebním funkcionářem, který je příslušný uložit celníkovi kázeňský trest.

§ 83

Uvádění údajů o zahlazeném kázeňském trestu

Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět ve služebním hodnocení ani ve služebních posudcích celníka. V opisu pro účely trestního řízení se uvede pouze počet kázeňských trestů uložených celníkovi v průběhu služby s uvedením skutečnosti, že kázeňské tresty byly zahlazeny.

§ 84

Podání odvolání a jeho zpětvzetí

(1) Odvolání se považuje za podané včas i tehdy, bylo-li v zákonné lhůtě podáno na poštu a adresováno služebnímu funkcionáři.

(2) Podal-li celník odvolání u nepříslušného služebního funkcionáře, postoupí tento funkcionář odvolání bez zbytečného odkladu příslušnému funkcionáři.

(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně, přezkoumá odvolací orgán, zda není odůvodněn postup podle § 135 nebo § 136 zákona.

(4) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, může je odvolatel vzít zpět. Bylo-li odvolání vzato zpět, odvolací orgán řízení o odvolání zastaví a odvolatele o tom písemně vyrozumí.

§ 85

Náležitosti odvolání

(1) Z odvolání musí být zřejmé, kdo ho podává, které rozhodnutí se jím napadá, který služební funkcionář napadané rozhodnutí vydal, v čem spatřuje odvolatel nesprávnost napadeného rozhodnutí, popř. jaké důkazy navrhuje na podporu svých tvrzení.

(2) Nemá-li odvolání náležitosti uvedené v předchozím odstavci, vyzve služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, odvolatele, aby nedostatky v určené lhůtě odstranil. Jestliže odvolatel této výzvě nevyhoví, učiní o tom služební funkcionář záznam a odvolání spolu se záznamem postoupí odvolacímu orgánu.

§ 86

Postup služebního funkcionáře po podání odvolání

(1) Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání bez zbytečného odkladu posoudí a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popř. zjištěné vady odstraní. O odvolání může sám rozhodnout, jen jestliže odvolání v plném rozsahu vyhoví.

(2) Nerozhodne-li služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání, předloží je spolu s výsledky doplněného řízení, spisovým materiálem a svým stanoviskem k odvolání s řádným odůvodněním k odvolacímu orgánu nejdéle do 15 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo.

§ 87

Přezkoumání odvolání odvolacím orgánem a rozhodnutí odvolacího orgánu

(1) Odvolací orgán je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom odvolateli musí být dána možnost se k těmto podkladům vyjádřit.

(2) Odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu.

(3) Odvolací orgán rozhoduje na základě přesného a úplného zjištění skutečného stavu věci. Při rozhodování o odvolání přihlédne k návrhu senátu poradní komise, není jím však vázán.

§ 88

Poradní komise a senát

(1) Poradní komise (dále jen „komise“) je poradní orgán odvolacího orgánu. Komisi jmenuje služební funkcionář, který je oprávněn o odvolání rozhodnout.

(2) Odvolání projednává senát složený nejméně ze tří členů komise. Je-li senát složený z vyššího počtu členů komise, musí jít vždy o lichý počet. Členy a předsedu senátu jmenuje předseda komise tak, aby byla zajištěna jeho maximální odbornost, nestrannost a objektivita v rozhodování o odvolání.

(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen komise, u něhož lze s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k odvolateli mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

(4) Předseda komise a předseda senátu jsou oprávněni požadovat od služebních funkcionářů dokumentaci, popř. její doplnění potřebnou k posouzení odvolání. Dále jsou oprávněni prověřovat a došetřovat skutečnosti důležité pro rozhodnutí o odvolání. Vyžadují-li tyto skutečnosti odborné stanovisko, vyžádá si ho předseda komise u příslušného odborného místa.

(5) Veškeré administrativní činnosti komise a senátu zabezpečuje odvolací orgán.

§ 89

Projednávání odvolání v komisi

(1) Předseda komise oznámí odvolateli složení senátu, který věc projedná. Má-li odvolatel pochybnosti o nepodjatosti předsedy nebo některého člena senátu, oznámí to neprodleně předsedovi komise, který ve věci rozhodne usnesením. Týkají-li se tyto pochybnosti předsedy komise jako předsedy nebo člena senátu, oznámí to odvolatel odvolacímu orgánu, který rozhodne usnesením, zda předseda komise je z jednání v senátu vyloučen.

(2) Proti usnesení o vyloučení předsedy nebo člena komise z jednání v senátu a proti usnesení, kterým se návrh odvolatele na vyloučení zamítá, se nelze odvolat.

§ 90

Jednání senátu

(1) Místo a dobu jednání senátu určí jeho předseda tak, aby odvolání bylo projednáno ve stanovené lhůtě.

(2) Senát jedná pouze za účasti všech svých členů.

(3) Jednání senátu je neveřejné. Je-li to potřebné, může být na jednání předvolán odvolatel nebo jiná osoba, pokud mohou poskytnout informace důležité pro posouzení věci.

(4) Senát projednává odvolání na základě celého spisového materiálu a přezkoumá skutkovou a právní správnost napadeného rozhodnutí.

(5) Senát po projednání odvolání vydá usnesení, ve kterém navrhne odvolacímu orgánu rozhodnutí ve věci (dále jen „návrh“).

(6) O jednání senátu se pořizuje zápis, který podepisují všichni členové senátu.

(7) Po skončeném jednání senátu předá jeho předseda všechen spisový materiál, zápis o jednání a usnesení o návrhu na rozhodnutí ve věci předsedovi komise, který vše předá odvolacímu orgánu.

§ 91

Náležitosti usnesení senátu

Usnesení senátu o návrhu na rozhodnutí ve věci obsahuje:

1. a) název celního orgánu, který o odvolání rozhoduje,
2. b) jména členů a předsedy senátu,
3. c) místo a datum zasedání senátu,
4. d) jméno odvolatale a jeho poslední funkční zařazení,
5. e) podstatné údaje o napadeném rozhodnutí,
6. f) návrh senátu na rozhodnutí ve věci a jeho odůvodnění,
7. g) výsledek hlasování členů senátu o návrhu a důvody přehlasovaného člena senátu, pro které pro návrh nehlasoval,
8. h) podpis předsedy senátu.

§ 92