Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou várku vakcíny. Postupuje se tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Cizí antigeny (2.6.16). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkouškám na cizí antigeny.

účinné od 1. 1. 2000Kontrolní buňky nebo vejce. Jestliže byly použity lidské diploidní buňky, vyhovují kontrolní buňky zkoušce totožnosti; kontrolní buňky a kontrolní vejce vyhovují zkouškám na cizí antigeny (2.6.16).

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Jednotlivé sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí.

účinné od 1. 1. 2000Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít k přípravě šarže.

účinné od 1. 1. 2000Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Šarže

účinné od 1. 1. 2000Minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku se určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

účinné od 1. 1. 2000Pouze šarže, která vyhovuje požadavkům na minimální koncentraci pro propuštění, následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byly zkoušky na bovinní sérumalbumin a případně též ovalbumin provedeny s vyhovujícími výsledky v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

účinné od 1. 1. 2000Teplotní stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými parotitickými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

účinné od 1. 1. 2000Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

účinné od 1. 1. 2000Ovalbumin. Je-li vakcína připravena na kuřecích embryích, obsahuje nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

účinné od 1. 1. 2000Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Infekční virus vakcíny se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pěti buněčných kultur pro každé o 0,5 log₁₀ sériové ředění, nebo jinou metodou o stejné přesnosti.

účinné od 1. 1. 2000K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru v označení je nejméně 5 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000V označení se uvede:

1. účinné od 1. 1. 2000- kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
2. účinné od 1. 1. 2000- zda byla vakcína připravena na kuřecích embryích nebo typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
3. účinné od 1. 1. 2000- minimální koncentrace viru,
4. účinné od 1. 1. 2000- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
5. účinné od 1. 1. 2000- doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum pertussis sine cellulis ex elementis praeparatum adsorbatum

účinné od 1. 1. 2000Adsorbovaná vakcína proti dávivému kašli z antigenních složek

účinné od 1. 1. 2000Je to přípravek složený z individuálně vyrobených a purifikovaných antigenních složek Bordetella pertussis adsorbovaných na minerální nosič, jako je např. hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína obsahuje buď pertusový toxoid, nebo pertusovému toxinu podobný protein prostý toxických vlastností, produkovaný geneticky modifikovanou formou příslušného genu. Pertusový toxoid se připravuje z pertusového toxinu metodou, která jej učiní neškodným při zachování odpovídajících imunogenních vlastností a zabrání zpětné přeměně na toxin. Vakcína může též obsahovat filamentózní hemaglutinin, pertaktin (69 kD bílkovina zevní membrány) a jiné definované složky B. pertussis, jako jsou fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny. Poslední dva antigeny se mohou společně purifikovat. Antigenní složení a vlastnosti jsou založeny na průkazu ochrany a nepřítomnosti nežádoucích reakcí u populace, pro kterou je vakcína určena.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Výrobní metoda má prokazatelně poskytovat stejnorodé vakcíny srovnatelné s vakcínou, která byla klinicky ověřena na účinnost a bezpečnost.

účinné od 1. 1. 2000Jestliže se k výrobě použije geneticky modifikovaná forma B. pertussis, má být dodržování výrobního postupu a genetická stabilita v souladu s požadavky článku Producta ab ADN recombinante.

účinné od 1. 1. 2000Referenční vakcína. Použije se šarže vakcíny s klinicky ověřenou účinností nebo reprezentativní šarže. Při výrobě reprezentativní šarže je nutné, aby byl přísně dodržen výrobní proces, který byl použit při výrobě klinicky zkoušené šarže. Referenční vakcína se přednostně stabilizuje metodou, u níž bylo prokázáno, že signifikantně neovlivňuje postup stanovení účinnosti, při němž se porovnává stabilizovaná a nestabilizovaná šarže.

účinné od 1. 1. 2000Charakteristika složek

účinné od 1. 1. 2000Při vývoji vakcíny se má výrobní proces validovat tak, aby se prokázalo, že se stále stejným způsobem získávají jednotlivé složky, které odpovídají následujícím požadavkům; prokáže-li se stálost výroby, není třeba běžně provádět zkoušení každé výrobní šarže.

účinné od 1. 1. 2000Adenylát cykláza. Nejvýše 500 ng v množství odpovídajícím jedné dávce hotové vakcíny; stanoví se imunoblotovou analýzou nebo jinou vhodnou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Tracheální cytotoxin. Nejvýše 2 pmol v množství odpovídajícím jedné dávce hotové vakcíny; stanoví se vhodnou metodou, jako je např. biologické stanovení nebo kapalinová chromatografie (2.2.29).

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost zbytkového dermonekrotického toxinu. Třem neodstaveným myším se každé intradermálně vstříkne 0,1 ml obsahující množství složek nebo antigenních frakcí odpovídající jedné lidské dávce vakcíny. Zvířata se pozorují 48 h. Nezjistí se dermonekrotická reakce.

účinné od 1. 1. 2000Specifické vlastnosti. Složky vakcíny jsou zkoušeny jednou nebo více metodami, uvedenými dále, aby se prokázala jejich totožnost a specifické vlastnosti (účinnost na množství jednotek bílkoviny) v porovnání s referenčními přípravky.

účinné od 1. 1. 2000Pertusový toxin. Zkouší se in vitro metodou shlukování ovariálních buněk čínského křečka (CHO) a hemaglutinací; in vivo metodami stimulace lymfocytózy, senzibilizace na histamin a metodou sekrece insulinu. Toxin má ADP-ribosyl transferázovou účinnost při použití transducinu jako akceptoru.

účinné od 1. 1. 2000Filamentózní hemaglutinin. Hemaglutinace a inhibice specifickými protilátkami.

účinné od 1. 1. 2000Pertaktin, fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny. Reakce se specifickými protilátkami.

účinné od 1. 1. 2000Pertusový toxoid. Toxoid vyvolává u zvířat tvorbu protilátek, schopných inhibovat všechny vlastnosti pertusového toxinu.

účinné od 1. 1. 2000Purifikované složky

účinné od 1. 1. 2000Příprava každé složky je založena na systému jednotné inokulace. Kultury matečného inokula, ze kterých je toxin připravován, jsou uchovávány tak, aby se zajistila jejich toxinogenita. Je-li třeba, toxinogenita se obnovuje cíleným výběrem.

účinné od 1. 1. 2000Žádná živná půda použitá při jakémkoliv stupni výroby neobsahuje lidskou krev ani výrobky z lidské krve. Pouze půdy použité pro přípravu matečného inokula nebo inokula mohou obsahovat zvířecí krev nebo přípravky ze zvířecí krve.

účinné od 1. 1. 2000Pertusový toxin, kde je to vhodné, filamentózní hemaglutinin a pertaktin se purifikují a po vhodné charakterizaci detoxikují vhodnými chemickými látkami takovou metodou, která vylučuje zpětnou přeměnu toxoidu na toxin, a to zejména při uchovávání nebo působení tepla. Ostatní složky, jako jsou fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny, se purifikují buď samostatně, nebo ve směsi a zkoušením se prokáže, že neobsahují toxické látky. Postup purifikace se validuje, aby se prokázalo dostatečné očištění od látek použitých při kultivaci nebo purifikaci.

účinné od 1. 1. 2000Obsah bakteriálních endotoxinů (2.6.14) se stanoví jako ukazatel čisticího postupu a aby se limitovalo množství endotoxinů v hotovém přípravku. Limity určené pro jednotlivé složky jsou takové, aby vakcína obsahovala nejvýše 100 m.j. v jedné lidské dávce.

účinné od 1. 1. 2000Čistota složek se před detoxikací stanoví vhodnou metodou, jako je např. elektroforéza v polyakrylamidovém gelu (PAGE) nebo kapalinová chromatografie. Charakteristiku subjednotek vakcíny je možno provést metodou SDS-PAGE nebo imunoblotovou analýzou se specifickými monoklonálními nebo polyklonálními protilátkami. Pro každý jednotlivý přípravek se stanoví požadavky.

účinné od 1. 1. 2000K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze purifikované složky, které vyhovují následujícím požadavkům.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije množství purifikované složky odpovídající nejméně 100 dávkám.

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu. Tato zkouška není nutná u přípravků získaných genetickou modifikací. Nejméně pěti myším citlivým na histamin a o hmotnosti 18 g až 26 g se každé intravenózně vstříkne množství odpovídající jedné lidské dávce nebo intraperitoneálně dvěma lidským dávkám naředěné tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným a želatinou (2 g/l) na nejvýše 0,5 ml. Druhé skupině kontrolních myší se vstříkne ředicí roztok. Za 5 dní se intraperitoneálně vstříknou 2 mg histaminové báze v objemu nepřevyšujícím 0,5 ml a zvířata se pozorují 24 h. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže neuhyne žádná myš.

účinné od 1. 1. 2000Používaný kmen myší se ve vhodných intervalech zkouší na citlivost k histaminu tímto postupem: podávají se trojnásobná ředění referenčního pertusového toxinu vtlumivém roztoku fosfo- rečnanovém s chloridem sodným a želatinou (2 g/l) a čelenžují se histaminem, jak je uvedeno výše; kmen je vhodný, jestliže minimálně 50 % myší je senzibilizováno 50 ng pertusového toxinu a žádná z kontrolních myší, kterým byl podán pouze ředicí roztok a byly čelenžovány histaminem, nevykazuje známky přecitlivělosti.

účinné od 1. 1. 2000Místo zkoušky na myších lze použít validovanou zkoušku shlukování ovariálních buněk čínského křečka (CHO).

účinné od 1. 1. 2000Zbytky detoxikačních činidel a jiné látky. Stanoví se obsahy zbytků detoxikačních činidel a jiných látek a prokáže se, že jsou nižší než schválený limit, přičemž validace procesu má potvrdit přijatelné snížení.

účinné od 1. 1. 2000Obsah antigenu. Obsah antigenu se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a bílkovinový dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) nebo jiným vhodným postupem. Poměr obsahu antigenu k množství bílkovinového dusíku je v rozmezí předepsaném pro přípravek.

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Vakcína se připravuje adsorpcí vhodných množství purifikovaných složek buď jednotlivě, nebo společně na hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý. Může se přidat vhodná protimikrobní konzervační látka.

účinné od 1. 1. 2000Pro přípravu šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látka. Nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Je-li to vhodné, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Šarže

účinné od 1. 1. 2000Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Zkoušky na nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu, stálost toxoidu, stanovení protimikrobní konzervační látky, zkouška na volný formaldehyd a stanovení účinnosti se mohou u šarže vypustit v případě, že tyto zkoušky byly provedeny u konečné várky vakcíny s vyhovujícím výsledkem.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Vakcína se podrobí vhodné desorpci, např. tímto postupem: ve zkoušené vakcíně se rozpustí citronan sodný R na koncentraci 10 g/l, inkubuje se asi 16 h při 37 °C, poté se odstřeďuje, až vznikne čirý supernatant. Ten se zkouší vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a reaguje se specifickými antiséry proti jednotlivým složkám uvedeným v označení na obalu.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu. Tato zkouška není nutná u přípravku získaného genetickou modifikací. Nejméně pěti myším citlivým na histamin (viz Výroba) se každé intraperitoneálně vstříknou dvě lidské dávky. Druhé skupině kontrolních myší se podá ředicí roztok. Za 5 dní se intraperitoneálně vstříknou 2 mg histaminové báze v objemu nepřevyšujícím 0,5 ml a zvířata se pozorují 24 h. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže myši ze zkušební skupiny nevykazují citlivost na histamin.

účinné od 1. 1. 2000Stálost toxoidu. Zkouška není nutná u přípravku získaného genetickou modifikací. Provede se zkouška na zbytkový pertusový toxin výše popsaným způsobem a použije se vakcína inkubovaná 4 týdny při teplotě 37 °C a současně se podává vzorek uchovávaný při 2 °C až 8 °C. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže ani v jedné z obou skupin nedojde k úhynu na přecitlivělost na histamin.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látka. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Hliník. Je-li použit hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý jako adsorbent, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Volný formaldehyd. Byl-li při výrobě vakcíny použit formaldehyd, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Schopnost vakcíny indukovat tvorbu specifických protilátek se porovnává se stejnou schopností referenčního přípravku v souběžné zkoušce; protilátky se stanovují vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. enzymově imunosorbentovým stanovením (ELISA). Zkouška na myších, která je dále uvedena, používá tříbodový model; po validaci při běžném zkoušení se může použít metoda jednoho ředění.

účinné od 1. 1. 2000Požadavky. Schopnost indukovat tvorbu protilátek není významně (P = 0,95) nižší proti referenční vakcíně.

účinné od 1. 1. 2000Následující modelová zkouška je příkladem metody, která byla shledána uspokojivou.

účinné od 1. 1. 2000Výběr a rozdělení zkušebních zvířat. Použijí se zdravé myši (např. CD1 kmen) z jednoho chovu, 4 až 8 týdnů staré, a rozdělí se do šesti skupin ve vhodném počtu podle požadavků zkoušky. Použijí se tři ředění zkoušené vakcíny a tři ředění referenčního přípravku a ke každému ředění se určí jedna skupina zvířat. Každé myši se intraperitoneálně nebo subkutánně vstříkne 0,5 ml ředění určeného pro jeho skupinu.

účinné od 1. 1. 2000Příprava vzorků sér. Za 4 až 5 týdnů po vakcinaci se myši jednotlivě vykrvácejí v narkóze. Séra se skladují při –20 °C do vyšetření na obsah protilátek.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení protilátek. Obsah specifických protilátek v jednotlivých sérech proti všem složkám vakcíny se stanoví validovanou metodou, jako je např. dále uvedené stanovení ELISA.

účinné od 1. 1. 2000ELISA. Na povrch mikrotitrační destičky (z polyvinylchloridu nebo polystyrenu) se naváže specifický antigen v koncentraci 100 ng na jamku. Po opláchnutí se nenavázaná místa blokují inkubací s roztokem bovinního sérového albuminu a potom se opět opláchnou. Na destičkách se připraví dvojnásobné ředění sér myší imunizovaných zkoušenou a referenční vakcínou, inkubují se 1 h při 22 °C až 25 °C a poté se jamky promyjí. Do každé jamky se přidá vhodný roztok antimyšího IgG konjugovaného s enzymem a destička se inkubuje 1 h při 22 °C až 25 °C. Po jejím promytí se přidá substrát, ze kterého vázaný enzym uvolňuje chromofor, jehož množství se stanoví změřením absorbance (2.2.25). Podmínky zkoušky se uspořádají tak, aby naměřené absorbance měly lineární průběh v závislosti na obsahu protilátek a jejich hodnoty absorbance byly v rozmezí 0,1 až 2,0.

účinné od 1. 1. 2000Ve zkoušce se použije referenční antisérum o známé účinnosti, které slouží jako základ pro výpočet hladin protilátek ve zkoušených sérech. Ve zkoušce je též zařazeno standardizované kontrolní sérum.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. účinné od 1. 1. 2000- naměřená hodnota kontrolního séra se liší o méně než dvojnásobek směrodatné odchylky od nominální hodnoty,
2. účinné od 1. 1. 2000- interval spolehlivosti naměřené účinnosti je v rozmezí 50 % až 200 %.

účinné od 1. 1. 2000Výpočet. Vypočítají se titry protilátek v sérech myší imunizovaných referenční a zkoušenou vakcínou a ze získaných hodnot se obvyklými statistickými metodami vypočítá účinnost zkoušené vakcíny ve vztahu k referenční vakcíně.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000V označení na obalu se uvede:

1. účinné od 1. 1. 2000- názvy a množství jednotlivých složek obsažených ve vakcíně,
2. účinné od 1. 1. 2000- kde bylo použito, uvede se, že vakcína obsahuje pertusovému toxinu podobný protein, který byl vyroben genetickou modifikací,
3. účinné od 1. 1. 2000- název a množství nosiče,
4. účinné od 1. 1. 2000- že vakcína se před použitím roztřepe,
5. účinné od 1. 1. 2000- že vakcína nesmí zmrznout.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum poliomyelitidis inactivatum

účinné od 1. 1. 2000Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě

účinné od 1. 1. 2000Je to tekutý přípravek z vhodných kmenů poliomyelitického viru typu 1, typu 2 a typu 3, pomnožených ve vhodných buněčných kulturách a inaktivovaných validovanou metodou. Je to čirá tekutina, která vzhledem k přítomnosti indikátoru pH může být zbarvena.

účinné od 1. 1. 2000Vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu přijatelné bezpečnosti a imunogenity pro člověka.

účinné od 1. 1. 2000Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Pro buněčné linie se používá systém buněčné banky. Použijí-li se při výrobě primární, sekundární nebo terciární opičí buňky, vyhovuje výroba dále uvedeným předpisům.

účinné od 1. 1. 2000Není-li stanoveno a schváleno jinak, není virus ve vakcíně ve vyšší pasáži od matečného inokula než virus ve vakcíně, která v klinických studiích byla uspokojivá z hlediska neškodnosti a účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

účinné od 1. 1. 2000Substrát pro pomnožení viru

účinné od 1. 1. 2000Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3), v kontinuálních buněčných liniích (5.2.3) nebo v primárních, sekundárních nebo terciárních buňkách opičích ledvin.

účinné od 1. 1. 2000Primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin. Na primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin se použijí následující zvláštní požadavky na substrát pro pomnožení viru.

účinné od 1. 1. 2000Opice používané pro přípravu kultur opičích ledvinných buněk pro výrobu a kontrolu vakcíny. Zvířata jsou druhu schváleného oprávněnou autoritou, v dobrém zdravotním stavu, a není-li stanoveno a schváleno jinak, nebyla předtím použita k žádným pokusům. Buňky ledvin používané při výrobě a kontrole vakcíny se získají ze sledovaných uzavřených kolonií opic narozených v zajetí, ne z opic odchycených v přírodě. Jestliže je inokulum připraveno z viru, který byl pasážován v buňkách pocházejících z divokých opic, musí být schváleno odpovědnou autoritou a bezpečnost vakcíny doložena historickými záznamy.

účinné od 1. 1. 2000Sledované uzavřené chovy opic. Opice jsou ustájeny ve skupinách v klecích. Nepřítomnosti cizích agens se dosáhne použitím zvířat chovaných v uzavřených chovech, které jsou podrobeny stálému a systematickému veterinárnímu a laboratornímu vyšetřování na přítomnost infekčních agens. Dodavatele zvířat schvaluje oprávněná autorita. Po dobu nejméně šestinedělní karantény před zařazením do chovů a během pobytu v chovech se každá opice v pravidelných intervalech sérologicky vyšetřuje.

účinné od 1. 1. 2000Opice jsou prokazatelně tuberkulin - negativní a nemají protilátky proti viru SV40 a viru opičí imunodeficience. Jsou-li k výrobě vakcíny použity opice rodu Macaca, nemají prokazatelně protilátky proti herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Aby se předešlo nebezpečí, vyplývajícímu ze zacházení s herpesvirem B, použije se jako ukazatel nepřítomnosti protilátek proti herpesviru B lidský herpesvirus 1.

účinné od 1. 1. 2000Opice, ze kterých jsou ledviny získávány, se pečlivě vyšetřují na nepřítomnost tuberkulózy a infekce herpesvirem B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Vykazuje-li některá opice patologické léze závažné pro použití ledvin k přípravě inokula nebo vakcíny, nemohou se použít ani ostatní opice ze skupiny, neboť by nebyla zajištěna bezpečnost přípravku.

účinné od 1. 1. 2000Všechny operace popsané v této části se provádějí mimo výrobní prostory vakcín.

účinné od 1. 1. 2000Buňky opičích ledvin pro výrobu vakcíny. Pro přípravu buněčné kultury se použijí ledviny bez patologických lézí. Každá skupina buněčných kultur připravených z jedné opice tvoří samostatnou výrobní buněčnou kulturu, která poskytuje samostatnou jednotlivou sklizeň.

účinné od 1. 1. 2000Primární buňky opičích ledvin vyhovují zkoušce na mykobakterie (3.6.2); buňky se před provedením zkoušky rozruší.

účinné od 1. 1. 2000Použijí-li se sekundární nebo terciární buňky, má se vhodnými validovanými zkouškami prokázat, že buněčné kultury na úrovni pasáže použité k výrobě jsou bez tumorogenity.

účinné od 1. 1. 2000Inokula

účinné od 1. 1. 2000Každý ze tří kmenů polioviru je určen vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu viru a následném zacházení s ním.

účinné od 1. 1. 2000Pouze pracovní inokulum odpovídající následujícím požadavkům se může použít pro pomnožení viru.

účinné od 1. 1. 2000Totožnost. Každé pracovní inokulum se identifikuje jako lidský poliovirus 1, 2 nebo 3 zkouškou neutralizace viru v buněčné kultuře použitím specifických protilátek.

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Stanoví se virová koncentrace každého pracovního inokula, aby se určilo množství viru, jež se použije k inokulaci výrobních buněčných kultur.

účinné od 1. 1. 2000Cizí agens. Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16).

účinné od 1. 1. 2000Pokud se k izolaci kmene použily primární, sekundární nebo terciární buňky, provedou se navíc opatření, která zajistí, aby kmen nebyl kontaminován takovými opičími viry, jako je virus opičí imunodeficience, SV40, filoviry a herpesvirus B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Pracovní inokulum připravené v primárních, sekundárních nebo terciárních buňkách vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci Pomnožování viru a sklizeň pro jednotlivé sklizně připravené v těchto buňkách.

účinné od 1. 1. 2000Pomnožování a sklizeň

účinné od 1. 1. 2000Všechny práce s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do kultivačních médií se může použít schválené živočišné (ne lidské) sérum. Sérum a trypsin použité pro přípravu buněčných suspenzí a médií prokazatelně neobsahují cizí agens. Média pro buněčné kultury mohou obsahovat indikátor pH, např. fenolovou červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky); použijí-li se kontinuální linie pěstované ve fermentoru, jako kontrolní buňky se použije 200 x 10⁶ buněk; použijí-li se primární, sekundární nebo terciární buňky, odpovídá vzorek buněk nejméně 500 ml buněčné suspenze v koncentraci použité pro výrobu vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na totožnost a bakteriální a houbovou sterilitu se mohou provést v purifikované spojené monovalentní sklizni. Po prokázání pravidelnosti výroby na úrovni jednotlivých sklizní se může koncentrace viru stanovit až ve spojené purifikované monovalentní sklizni.

účinné od 1. 1. 2000Kontrolní buňky. Kontrolní buňky k výrobní buněčné kultuře vyhovují ve zkoušce totožnosti (při použití buněčné banky) a požadavkům na cizí agens (2.6.16); při použití primárních, sekundárních nebo terciárních buněk opičích ledvin se zkoušky provádějí podle odstavců Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin a Zkoušky na kulturách buněk ledvin opic rodu Cercopithecus).

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin. Zkouší se vzorek nejméně 10 ml směsné supernatantní tekutiny kontrolních kultur na nepřítomnost herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1) a jiných virů v kulturách buněk králičích ledvin. Ředění supernatantu v živném médiu není větší než 1 :4 a plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm² na mililitr inokula. Jako neinfikované kultury se uchovávají jedna nebo více lahviček každé šarže buněk se stejným médiem. Kultury se inkubují při 37 °C a sledují se nejméně 2 týdny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je pro nespecifické náhodné jevy vyřazeno méně než 20 % sledovaných buněk.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na kulturách buněk ledvin opic rodu Cercopithecus. Zkouší se vzorek nejméně 10 ml směsné supernatantní tekutiny z kontrolních kultur pro nepřítomnost SV40 a jiných cizích agens inokulací na buněčné kultury připravené z ledvin opice rodu Cercopithecus nebo jiných buněk prokazatelně stejně citlivých na virus SV40 metodou popsanou v odstavci Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je pro nespecifické náhodné jevy vyřazeno méně než 20 % sledovaných buněk.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti. Neutralizací specifickými protilátkami se na vhodné tkáňové kultuře prokáže, že jednotlivá sklizeň obsahuje poliovirus typu 1, 2 nebo 3.

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví titrací infekčního viru v buněčných kulturách.

účinné od 1. 1. 2000Bakterie a houby. Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; použije se 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na buňkách králičích ledvin. Použijí-li se pro výrobu vakcíny primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin, zkouší se nejméně 10 ml z jednotlivé sklizně na nepřítomnost herpesviruB (cerkopitecidní herpes virus 1) a jiných virů na buňkách králičích ledvin, jak je popsáno pro kontrolní buňky.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na ledvinných buňkách opic rodu Cercopithecus. Použijí-li se pro výrobu vakcíny primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin, zkouší se nejméně 10 ml jednotlivé sklizně na nepřítomnost viru SV40 a jiných cizích agens. Vzorek se neutralizuje antisérem o vysokém titru protilátek proti danému typu polioviru. Vzorek se zkouší na ledvinných buňkách opic rodu Cercopithecus nebo na buňkách prokazatelně vnímavých k viru SV40. Kultury se inkubují při 37 °C a prohlížejí se po dobu 14 dní. Na konci této doby se provede subkultura z tekutiny na tentýž buněčný systém a pozoruje se primární kultura i subkultura dalších 14 dní.

účinné od 1. 1. 2000Purifikace a purifikovaná monovalentní sklizeň

účinné od 1. 1. 2000Několik jednotlivých sklizní téhož typu se může spojit a koncentrovat. Monovalentní sklizeň nebo spojená monovalentní sklizeň se čistí validovanou metodou. Je-li pro výrobu použita kontinuální buněčná linie, vykazuje purifikační metoda prokazatelný pokles obsahu DNK z buněčného substrátu na méně než 100 pg v jedné lidské dávce.

účinné od 1. 1. 2000Pouze purifikovaná monovalentní sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu inaktivované monovalentní sklizně.

účinné od 1. 1. 2000Totožnost. Virus se prokáže neutralizací viru v buněčných kulturách specifickými protilátkami nebo určením D-antigenu.

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Koncentrace viru se stanoví titrací infekčního viru.

účinné od 1. 1. 2000Specifická účinnost. Poměr koncentrace viru nebo obsahu D-antigenu, stanoveného vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), k celkovému obsahu bílkovin (specifická účinnost) purifikované monovalentní sklizně je v rozmezí schváleném pro daný přípravek.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivace a inaktivovaná monovalentní sklizeň

účinné od 1. 1. 2000Před inaktivací se smísí několik purifikovaných monovalentních sklizní stejného typu. Přítomnost virových agregátů může způsobit neúčinnost inaktivace; proto se tekutina před inaktivací nebo v průběhu inaktivace filtruje. Inaktivace se provádí ve vhodné době: nejlépe do 24 h po filtraci a v každém případě nejpozději do 72 h po filtraci. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou, která prokazatelně inaktivuje virus bez poškození imunogenity. Validační studie zahrnuje inaktivační křivku nejméně o čtyřech bodech: v čase 0, 24 h, 48 h a 96 h. Křivka vykazuje pokles koncentrace živého viru v čase. Použije-li se k inaktivaci formaldehyd, stanoví se na konci inaktivace jeho zbytek.

účinné od 1. 1. 2000Pouze inaktivovaná monovalentní sklizeň, která vyhoví následujícím požadavkům, se může použít k přípravě trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní nebo konečné várky vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška účinnosti inaktivace. Po inaktivaci formaldehydu disiřičitanem sodným se ověří nepřítomnost zbylého živého viru inokulací na vhodné buněčné kultury. K inokulaci se použijí dva vzorky o nejméně 500 ml z každé inaktivované monovalentní sklizně, odpovídající nejméně 1500 lidským dávkám. Jeden vzorek se odebere nejpozději ve 3/4 inaktivační doby a druhý na konci inaktivace. Vzorek se inokuluje tak, aby jeho naředění médiem nebylo větší než 1 : 4 a plocha vrstvy buněk byla nejméně 3 cm² na mililitr inokula. Jedna nebo více lahví s týmž médiem se ponechá jako kontrolní neinfikované buňky. Buněčné kultury se pozorují nejméně 3 týdny. Z každé lahve se provedou nejméně dvě pasáže, jedna na konci pozorovacího období a jedna týden před koncem pozorovacího období. Pro tyto pasáže se použije supernatant z buněčných kultur a inokuluje se stejně jako počáteční vzorek. Tyto subkultury se pozorují 2 týdny. Na buňkách se nepozorují známky pomnožení polioviru. Na konci pozorovacího období se provede zkouška citlivosti buněčných kultur inokulací živého polioviru stejného typu, jaký byl obsažen v inaktivované monovalentní sklizni.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Inaktivovaná monovalentní sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Obsah D-antigenu. Obsah D-antigenu stanovený vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) je v rozmezí schváleném pro daný přípravek.

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny se připraví přímo z inaktivovaných monovalentních sklizní lidského polioviru 1, 2 a 3 nebo z trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní. Při použití trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní se zkouška inaktivace provádí v této směsi místo v konečné várce vakcíny. Může se přidat stabilizátor a protimikrobní konzervační látka.

účinné od 1. 1. 2000Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látka. Je-li použita, stanoví se její množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Její obsah je v rozmezí 85% až 115% zamýšleného množství.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivace. Před přidáním protimikrobní konzervační látky se odebere vzorek nejméně 1500 ml, nebo při odběru z purifikované a koncentrované vakcíny ekvivalent 1500 dávek pro zkoušku na zbylý živý poliovirus. Zkouška se provádí v buněčné kultuře podle popisu pro inaktivovanou monovalentní sklizeň. Je-li konečná várka vakcíny připravena z trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní, provádí se zkouška inaktivace přednostně ve směsi než v konečné várce vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Šarže

účinné od 1. 1. 2000Pouze šarže vyhovující všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Jsou-li zkoušky na obsah volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení in vivo provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou být u šarže vynechány. Je-li zkouška na obsah bovinního sérumalbuminu provedena s vyhovujícím výsledkem v trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní nebo v konečné várce vakcíny, může být u šarže vynechána.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se prokáže přítomnost polioviru typu 1, 2 a 3 ve vakcíně a enzymově imunosorbentovým stanovením (ELISA) se určí D-antigen.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Volný formaldehyd. Použije-li se k inaktivaci formaldehyd, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látka. Je-li použita, stanoví se její množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Její obsah je nejméně minimální prokazatelně účinné množství a nejvýše 115 % udávaného množství.

účinné od 1. 1. 2000Obsah bílkovinného dusíku (Lowryho metoda). Nejvýše 10 μg bílkovinného dusíku v jedné lidské dávce.

účinné od 1. 1. 2000Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 1. 2000Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. v jedné lidské dávce.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Obsah D-antigenu. Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se stanoví obsah D-antigenu pro poliovirus 1, 2 a 3 jako ukazatel pravidelnosti výroby. Používá se referenční přípravek kalibrovaný v D-antigenních jednotkách Ph. Eur. Pro každý typ je naměřený obsah, vyjádřený v D-jednotkách antigenu uvedených v označení na obalu, v limitu pro daný přípravek.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě BRP je kalibrovaná v jednotkách Ph. Eur. a určená pro použití při stanovení obsahu D-antigenu. Jednotky Ph. Eur. odpovídají mezinárodním jednotkám.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška in vivo. Účinnost in vivo se stanoví jednou z následujících metod.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na kuřatech a morčatech. Připraví se série nejméně tří ředění zkoušené vakcíny ve vhodném tlumivém roztoku s chloridem sodným. 0,5 ml ředění se vstříkne nitrosvalově skupině 3 týdny starých kuřat nebo skupině morčat o hmotnosti 250 g až 350 g. Pro každé ředění se použije zvláštní skupina zvířat. Pátý nebo šestý den po injekci se zvířata vykrvácejí a oddělí se séra. Séra v ředění 1 : 4 se zkoušejí na přítomnost neutralizačních protilátek proti lidskému polioviru 1, 2 a 3. Směs 100 CCID₅₀ viru a ředěného séra se inkubuje 4 h 30 min až 6 h při 37 °C a po dobu 12 h až 18 h se ponechá při teplotě 5 °C ± 3 °C. Směsi se inokulují na buněčné kultury a za 7 dní po inokulaci se zjišťuje přítomnost nezneutralizováného viru. Pro každou skupinu zvířat se zaznamená počet sér majících neutralizační protilátky a spočítá se ředění vakcíny dávající protilátkovou odpověď u 50 % zvířat. Souběžně se s vhodným referenčním přípravkem provede kontrolní zkouška.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína vyhovuje v této zkoušce, jestliže ředění 1 : 100 nebo vyšší vyvolá protilátkovou odpověď pro každý typ viru u více než 50 % zvířat.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na potkanech Vhodná metoda in vivo na stanovení imunogenity je založena na nitro- svalovém podání tří ředění zkoušené a porovnávací vakcíny. Pro každé ředění se použijí skupiny o nejméně deseti potkanech. Rozmezí ředění se zvolí tak, aby všechna zvířata vykazovala detegovatelnou protilátkovou odpověď. Stanoví se neutralizační titr a vypočítá se aritmetický průměr pro každý typ viru. Účinnost se stanoví porovnáním regresních křivek zkoušené vakcíny a porovnávací vakcíny. Pro žádný ze tří typů polioviru není účinnost významně nižší než u porovnávacího přípravku.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000V označení na obalu se uvede:

1. účinné od 1. 1. 2000- nominální množství viru každého typu (1,2 a 3), vyjádřené v jednotkách Evropského lékopisu pro D-antigen, které je obsaženo v jedné lidské dávce,
2. účinné od 1. 1. 2000- typy polioviru obsažené ve vakcíně,
3. účinné od 1. 1. 2000- buněčný substrát použitý k přípravě vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium

účinné od 1. 1. 2000Inaktivovaná vakcína proti vzteklině pro veterinární použití

účinné od 1. 1. 2000Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z fixního viru vztekliny inaktivovaného vhodnou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Připravuje se z viru pomnoženého buď ve vhodné buněčné linii, nebo v kulturách primárních buněk ze zdravých zvířat (5.2.4). Virová suspenze se sklidí jednou nebo vícekrát během 28 dnů od naočkování. Opakované sklizně z jedné kultury produkčních buněk se mohou smíchat a považují se za jednu sklizeň. Virus vztekliny se inaktivuje vhodnou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivace. Zkouška na zbylý živý virus vztekliny se provede naočkováním inaktivovaného viru do stejného typu buněčné kultury, který byl použit k výrobě vakcíny, nebo do prokazatelně nejméně stejně citlivé buněčné kultury. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Po inkubaci 4 dny se subkultura buněk trypsinuje, za další 4 dny se kultura zkouší na zbytky viru vztekliny imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus.

účinné od 1. 1. 2000Obsah antigenu. Obsah glykoproteinu viru vztekliny se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Obsah je ve schváleném rozmezí pro jednotlivý přípravek.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.

účinné od 1. 1. 2000Výběr složení vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Vakcína je z hlediska imunogenity prokazatelně postačující pro všechny druhy, pro které je doporučena. Vhodnost vakcíny pro masožravce (kočky a psi) se z hlediska imunogenity prokáže přímou čelenží. Jestliže se čelenž provedla u koček a psů, pro ostatní druhy se provede stanovení úrovně hladiny protilátek po vakcinaci nejméně u dvaceti zvířat podle doporučeného schématu. Vakcína je vyhovující, když po době označené jako ochranná doba je střední hodnota hladiny protilátek proti viru vztekliny v séru zvířat nejméně 0,5 m.j./ml a jestliže nejvýše 10 % zvířat má protilátkovou úroveň nižší než 0,1 m.j./ml.

účinné od 1. 1. 2000K průkazu imunogenity u koček a psů se může užít dále popsaná zkouška.

účinné od 1. 1. 2000Imunogenita. Použije se nejméně třicet pět vnímavých zvířat nejnižšího stáří doporučeného k vakcinaci. Od každého zvířete se odebere krev a ke stanovení vnímavosti se individuálně stanoví protilátky proti viru vztekliny. Každému zvířeti (nejmenší počet je dvacet pět) se podá doporučeným způsobem jedna dávka vakcíny. Nejméně deset zvířat slouží jako kontroly. Všechna zvířata se pozorují po dobu odpovídající délkou době deklarované imunity. Žádné zvíře nemá příznaky vztekliny. Poslední den deklarovaného údobí trvání imunity, nebo později, se všechna zvířata intramuskulárně čelenžují kmenem virulentního viru vztekliny, který je schválen oprávněnou autoritou. Zvířata se pozorují 90 dnů. Úhyny, které nejsou zapříčiněny vzteklinou, se vyřadí. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet takových úhynů nesníží stav vakcinováných zvířat na méně než dvacet pět. Zkoušku lze hodnotit, když nejméně osm kontrolních zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, pokud bylo čelenžováno více než deset kontrol) vykazuje příznaky vztekliny a fluorescenční protilátkovou zkouškou nebo jinou vhodnou metodou je dokázána přítomnost viru vztekliny v mozku. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě zvířata z dvaceti pěti vakcino váných (nebo statisticky odpovídající počet, bylo-li čelenžováno více než dvacet pět vakcino váných zvířat) má příznaky vztekliny.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušení šarže

účinné od 1. 1. 2000Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení šarží vakcíny. Zkouška se u uvedené vakciny provádí jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí a dohody s oprávněnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, použije se jiná vhodná schválená metoda. Podmínky pro přijetí jsou přiloženy spolu s hodnocením šarže vakcíny o dosažení odpovídajících výsledků ve výše popsané zkoušce imunogenity nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Pokud je zjištěna uspokojivá korelace se zkouškou popsanou v odstavci Imunogenita nebo v odstavci Stanovení účinnosti, může se použít následující zkouška.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška účinnosti šarže. Použije se pět myší hmotnosti 18 g až 20 g. Každá myš se vakcinuje subkutánně nebo intramuskulárně jednou pětinou doporučeného objemu dávky. Čtrnáct dnů po vakcinaci se odebere krev, séra se jednotlivě zkouší na protilátky proti vzteklině rychlou fluorescenčně inhibiční zkouškou, která je popsána v článku Immunoglobulinum humanum rabicum. Množství protilátek není nižší než množství protilátek, které bylo vytvořeno vakcínou vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Obsah antigenu. Množství glykoproteinu viru vztekliny v dávce, určené vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), není významně nižší než množství glykoproteinu šarže, která byla vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Když je vakcína podána zvířatům, podporuje tvorbu neutralizujících specifických protilátek.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Je-li vakcína určena pro více než jeden druh včetně toho, který patří do řádu Carnivora, provede se zkouška na psech. V ostatních případech se použije jeden z druhů, pro který je vakcína určena. Každému ze dvou séronegativních zvířat se předepsaným způsobem vstříknou dvě vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dnů. Neobjeví se výrazné místní ani systémové reakce.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivace. Provede se zkouška, kde se použije společný obsah pěti nádob.

účinné od 1. 1. 2000U vakcín, které neobsahují adjuvans, se provedou vhodné pomnožovací zkoušky na zbytky infekčního viru vztekliny. Použije se stejný druh buněčné kultury, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo buněčná kultura, která je prokazatelně nejméně stejně citlivá. Nezjistí se žádný živý virus.

účinné od 1. 1. 2000U vakcín, které obsahují adjuvans, se nejméně deseti myším hmotnosti 11 g až 13 g intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml směsi nejméně pěti nejmenších uváděných dávek. K vyloučení vzájemného rušení různých protimikrobních konzervačních látek nebo adjuvancií mohou být vakcíny před aplikací ředěny nejvýše desetkrát. V tomto případě, nebo jestliže vakcinační kmen je patogenní pouze pro sající myši, provede se zkouška na myších ve stáří 1 až 4 dny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Jestliže více než dvě zvířata uhynou během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do jedenadvacátého dne po vakcinaci zvířata nemají příznaky vztekliny a imunofluorescenční zkouška provedená z jejich mozků nevykazuje známky přítomnosti viru vztekliny.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Účinnost se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myši proti klinickým účinkům dále uvedené dávky viru vztekliny, podané intracerebrálně s dávkou referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách potřebnou k dosažení stejné ochrany. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v udaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína proti vzteklině (inaktivováná) pro veterinární použití BRP se kalibruje v mezinárodních jednotkách proti mezinárodnímu standardu.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška dále popsaná užívá model rovnoběžnosti přímek z nejméně tří bodů zkoušené vakcíny a referenčního přípravku. Jestliže má analytik zkušenosti s touto metodou pro danou vakcínu, je možné provést zjednodušenou zkoušku s jedním ředěním zkoušené vakcíny. Tato zkouška umožňuje zjistit, že vakcína má významně vyšší účinnost, než je předepsané minimum, nedá však úplnou informaci o platnosti jednotlivých stanovení účinnosti. Umožňuje však výrazné omezení počtů zvířat potřebných pro zkoušku a měla by být každou laboratoří zvažována v souladu s opatřeními Evropské konvence na ochranu obratlovců užívaných pro výzkumné a jiné vědecké účely.

účinné od 1. 1. 2000Výběr a roztřídění pokusných zvířat. Ve zkoušce se použijí zdravé myší samičky ve stáří 4 týdnů stejného původu. Myši se rozdělí do deseti skupin, v každé skupině je nejméně deset zvířat.

účinné od 1. 1. 2000Příprava čelenžní suspenze. Virus vztekliny kmen CVS se očkuje intracerebrálně skupině myší. Zvířata, u kterých se objeví příznaky vztekliny, se před uhynutím utratí, odeberou se jim mozky a ve vhodné tekutině se připraví homogenní suspenze mozkové tkáně. Odstředěním se odstraní hrubé částečky tkáně, supernatant se užívá jako čelenžní suspenze. Malá množství suspenze se rozplní do ampulí, uzavřou se a skladují se při teplotě nižší než –60 °C. Jedna ampule suspenze se rozmrazí a připraví se sériové ředění ve vhodné tekutině. Skupinám myší se přidělí patřičná ředění. Každé myši se vstříkne intracerebrálně 0,03 ml příslušného ředění podle rozdělení do skupin. Zvířata se pozorují čtrnáct dnů a zaznamenávají se počty zvířat v jednotlivých skupinách, u kterých došlo mezi 5. až 14. dnem k vývoji příznaků vztekliny. Vypočítá se ID₅₀ neředěné suspenze.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Připraví se nejméně tři sériová ředění zkoušené vakcíny a tři obdobná ředění referenčního přípravku. Ředění se připraví tak, aby ve skupině, která obsahuje největší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u více než 50 % zvířat, jimž byla podána, a ve skupině, která obsahuje nejmenší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u méně než 50 % očkovaných zvířat. Pro jednotlivá ředění se připraví skupiny myší a intraperitoneálně se každé myši podá po 0,5 ml příslušného ředění. Po čtrnácti dnech se připraví suspenze čelenžního viru na základě předběžné titrace tak, aby obsahovala asi 50 ID₅₀ v objemu 0,03 ml. Každá vakcinovaná myš se intracerebrálně očkuje 0,03 ml této suspenze. Kromě toho se připraví tři vhodná sériová ředění čelenžní suspenze. Vytvoří se čtyři skupiny po deseti nevakcinovaných myších. Každé myši ze tří skupin se intracerebrálně podá 0,03 ml příslušného ředění suspenze: ve čtvrté skupině po 0,03 ml čelenžní suspenze.

účinné od 1. 1. 2000Zvířata všech skupin se pozorují 14 dnů. Zkoušku lze hodnotit, jestliže neuhynou více než dvě myši v kterékoliv skupině v průběhu prvních 4 dnů po čelenži. V období pátého až čtrnáctého dne po čelenži se v jednotlivých skupinách zaznamenávají počty zvířat vykazujících příznaky vztekliny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. účinné od 1. 1. 2000- 50% ochranná dávka zkoušeného i referenčního přípravku se nachází mezi největší a nejmenší dávkou vakcíny podanou myším,
2. účinné od 1. 1. 2000- titrace čelenžní suspenze prokazuje, že dávka 0,03 ml suspenze obsahuje nejméně 10 ID₅₀,
3. účinné od 1. 1. 2000- interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti,
4. účinné od 1. 1. 2000- statistický rozbor ukazuje signifikantní vzestup a žádné významné odchylky od linearity a rovnoběžnosti přímek závislosti odpovědi na dávce.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína vyhovuje, jestliže v nejmenší předepsané dávce je nejméně 1 m.j.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000V označení na obalu se uvede:

1. účinné od 1. 1. 2000- typ buněčné kultury použité k přípravě vakcíny a druh původu,
2. účinné od 1. 1. 2000- nejmenší počet mezinárodních jednotek v dávce,
3. účinné od 1. 1. 2000- nejkratší doba, po kterou vakcína zaručuje ochranu.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum rhinitidis atrophicantis ingravescentis suilae inactivatum

účinné od 1. 1. 2000Inaktivovaná vakcína proti atrofické rinitidě (sípavce) prasat

účinné od 1. 1. 2000Je to přípravek obsahující dermonekrotický toxin Pasteurella multocida (přestože si udržuje patřičnou imunogenní účinnost, je upraven jako neškodný) nebo geneticky upravenou formu exotoxinu odpovídající imunogenní účinnosti bez toxických vlastností. Vakcína může rovněž obsahovat buňky nebo antigenní součásti jednoho či více vhodných kmenů Pasteurella multocida a Bordetella bronchiseptica. Vakcína se podává chovným prasatům k ochraně jejich potomstva.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium a tam, kde je to vhodné, viz článek Producta ab ADN recombinante. Bakteriální kmeny používané k výrobě se kultivují odděleně na vhodných živných půdách. Toxiny a buňky jsou upraveny tak, aby byly bezpečné.

účinné od 1. 1. 2000Detoxikace. Zkouška na detoxikaci dermonekrotického exotoxinu P. multocida se provádí bezprostředně po detoxikaci. Koncentrace detoxikovaného exotoxinu použitého ve zkoušce není menší než jeho koncentrace ve vakcíně. Suspenze vyhovuje zkoušce, jestliže není zjištěn žádný dermonekrotický toxin. Zkouška na detoxikaci se nepožaduje v případě, že vakcína je připravena z bílkoviny podobné toxinu a prosté toxických vlastností; připravuje se expresí modifikované formy odpovídajícího genu.

účinné od 1. 1. 2000Obsah antigenu. Obsah dermonekrotického exotoxinu P. multocida v detoxikované suspenzi nebo toxinu podobné bílkovině ve sklizni se určí vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. ELISA, a zjištěné hodnoty se použijí při sestavování vakcíny. Obsah jiných antigenů uvedených ve složení se také určí (2.7.1).

účinné od 1. 1. 2000Vakcína může obsahovat vhodné adjuvans.

účinné od 1. 1. 2000Výběr složení vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Kmeny použité k přípravě vakcíny prokazatelně vyhovují z hlediska tvorby dermonekrotického toxinu a jiných antigenů vyvolávajících imunitní protektivní odpověď. Vakcína prokazatelně vyhovuje z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7).

účinné od 1. 1. 2000Výroba antigenů. Výroba antigenů označovaných za protektivní se ověřuje vhodnými biologickými nebo imunochemickými metodami (2.7.1). Provádí se u antigenů získaných z každého vakcinačního kmene za stejných podmínek, jaké jsou při výrobě vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Následující zkoušky se mohou použít při průkazu bezpečnosti a imunogenity.

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Provádí se pro každý způsob podání uvedený v návodu.

účinné od 1. 1. 2000Použijí se prasnice nebo prasničky nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, které nemají protilátky proti složkám obsaženým ve vakcíně, pocházejí z chovu nebo chovů prostých příznaků atrofické rinitidy a proti atrofické rinitidě nebyly vakcinovány. Pokud je vakcina určena pro březí prasnice nebo prasničky, provede se zkouška na březích zvířatech vakcinaci v doporučeném stupni březosti a podle doporučeného schématu.

účinné od 1. 1. 2000Nejméně dvaceti zvířatům se doporučeným způsobem podá po dvou dávkách vakcíny. Stejným způsobem se každému zvířeti po uplynutí patřičného intervalu podá jedna dávka vakcíny podle návodu. Zvířata se pozorují do prvního dne po porodu. Neobjeví se žádné nadměrné místní ani systémové reakce ani se nezjistí nežádoucí účinky na březost a potomstvo.

účinné od 1. 1. 2000Imunogenita. Pro průkaz imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušení šarže

účinné od 1. 1. 2000Účinnost. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny. Dělá se u dané vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo po dohodě s oprávněnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, provede se jiná vhodná validovaná metoda. Podmínky pro její přijetí jsou založeny na porovnání s šarží vakcíny, která vyhověla zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, pokud existuje odpovídající korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Použije se nejméně pět prasat nejméně tři týdny starých, která nemají protilátky proti složkám vakcíny. Každé zvíře se vakcinuje doporučeným způsobem a podle doporučeného schématu. Nejméně dvě prasata stejného původu slouží ve stejných podmínkách jako kontrola.

účinné od 1. 1. 2000Jestliže charakter antigenů umožňuje získávat reprodukovatelné výsledky, může se provést zkouška na laboratorních zvířatech. Aby bylo stanovení platné, je nutné je provést na několika skupinách zvířat, z nichž každá dostane jiné množství vakcíny. S každým množstvím vakcíny se provede následující zkouška. Vakcinuje se nejméně pět zvířat vhodným množstvím vakcíny. Jako nevakcinovaná kontrola slouží nejméně dvě zvířata stejného druhu a původu. Pokud návod k použití předepisuje revakcinaci, provede se podle doporučeného schématu na laboratorních zvířatech po prokázání, že to poskytne zkušební systém vhodné citlivosti.

účinné od 1. 1. 2000V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po posledním podání se každému zvířeti odebere krev a připraví se vzorky séra. Ke stanovení protilátkové odpovědi na jednotlivé antigeny uvedené ve složení vakcíny se použije validovaná zkouška, např. ELIS A.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušku nelze hodnotit a opakuje se, pokud byl u kontrolních zvířat zjištěn významný titr protilátek.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína vyhovuje, jestliže protilátková odpověď u vakcinovaných zvířat není významně nižší než protilátková odpověď na šarži vakcíny, která vyhověla ve zkoušce nebo ve zkouškách (co je vhodné) popsaných v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Pokud nejsou dostupná sérologicky negativní zvířata na antigeny uvedené ve složení přípravku, mohou se k výše uvedené zkoušce použít zvířata sérologicky pozitivní. Po dobu zkoušky se séropozitivními zvířaty bude vyžadována zvláštní péče na validaci zkušebního systému, aby se zajistila dostatečná citlivost a specifikovala se přijatelná kritéria pro přijetí, zamítnutí nebo opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí titru protilátek před vakcinací a v návaznosti na to stanovit přijatelné minimum vzestupu titru protilátek po vakcinaci.

účinné od 1. 1. 2000Bakteriální endotoxiny. Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u šarže, nebo kde charakter adjuvans brání provedení odpovídající zkoušky, dělá se zkouška z konečného množství antigenů nebo směsi antigenů bezprostředně před přidáním adjuvans. Vakcína může obsahovat nejvýše 10⁶m.j. endotoxinu v dávce, pokud pro jednotlivou vakcínu není prokázána bezpečnost vyššího množství endotoxinu.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000U zvířat bez specifických protilátek proti antigenům uvedeným ve složení přípravku podporuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Použijí se dvě prasata, která nemají protilátky proti P. multocida a přednostně proti B. bronchiseptica. Každému praseti se doporučeným způsobem podá dvojitá dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní a pak se každému praseti podá ještě jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Zkouška není platná a opakuje se, jestliže v průběhu pozorovací doby uhyne zvíře z důvodů, které nelze přičíst vakcíně. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina adusum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Použijí se prasata, která nemají protilátky proti složkám vakcíny a pocházejí z chovu nebo chovů bez příznaků atrofické rinitidy ani nebyla proti atrofické rinitidě vakcinována.

1. účinné od 1. 1. 2000a) Vakcíny obsahující dermonekrotický endotoxin P. multocida (s buňkami nebo bez buněk P. multocida).

účinné od 1. 1. 2000Použije se nejméně dvanáct chovných prasat. Nejméně šest namátkově vybraných březích nebo nebřezích prasnic se vakcinuje způsobem a podle schématu v označení na obalu. Nejméně šest nevakcinovaných zvířat chovaných ve stejných podmínkách se použije jako kontrolní. Všem selatům od vakcinováných i nevakcinovaných chovných prasat se od narození zajistí krmení pouze od vlastních matek.

účinné od 1. 1. 2000Z mláďat se vytvoří dvě čelenžní skupiny, v každé je nejméně třicet selat - z každého vrhu se vyberou nejméně tři selata. Dva po sobě jdoucí dny před čelenží může být sliznice nosní dutiny selat ošetřena nakapáním 0,5 ml roztoku kyseliny octové (10 g/l C₂H₄O₂) v izotonickém tlumivém roztoku chloridu sodného o pH 7,2.

účinné od 1. 1. 2000Všechna selata se ve stáří deseti dní intranazálně čelenžují dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

účinné od 1. 1. 2000Ve stáří 42 dní se selata obou skupin usmrtí a provede se pitva - příčný řez rypáku v úrovni premoláru 1. Vyšetří se dorzální a ventrální nosní skořepiny a nosní přepážka na výskyt atrofie a deformace. Zjištěný výsledek se hodnotí podle následující stupnice:

účinné od 1. 1. 2000Skořepiny

účinné od 1. 1. 2000Čtyři body jsou nejvyšší počet pro jednotlivou skořepinu, šestnáct bodů je nejvyšší počet pro jedno zvíře (dvě dorzální a dvě ventrální skořepiny).

účinné od 1. 1. 2000Nosní přepážka

účinné od 1. 1. 2000Nejvyšší výsledný počet bodů pro skořepiny a nosní přepážku u jednoho zvířete je osmnáct bodů.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška není platná a opakuje se, jestliže nejméně osmdesát procent potomstva z každého vrhu nevakcinovaných chovných prasat má výsledný počet nižší než deset bodů. Vakcína vyhovuje, jestliže ve skupině vakcinovaných prasat je významné snížení (P = 0,95) výsledného počtu bodů v porovnání se skupinou nevakcinovanou.

1. účinné od 1. 1. 2000b) Vakcíny obsahující P. multocida dermonekrotický exotoxin (s buňkami nebo bez buněk P. multocida) a buňky anebo antigenní složky B. bronchiseptica.

účinné od 1. 1. 2000Použije se nejméně dvacet čtyři chovných prasat. Nejméně dvanáct namátkově vybraných březích nebo nebřezích prasat se vakcinuje způsobem a podle schématu v označení na obalu. Nejméně dvanáct nevakcinovaných prasat chovaných ve stejných podmínkách se použije jako kontrola. Všem selatům od vakcinovaných chovných prasat se od narození zajistí krmení pouze od vlastních matek.

účinné od 1. 1. 2000Použije se nejméně šest prasat ve skupině. Z jejich mláďat se vytvoří dvě čelenžní skupiny z vakcinovaných zvířat a dvě skupiny z nevakcinovaných zvířat. Skupinu tvoří nejmémě třicet namátkově vybraných selat. Z každého vrhu se vyberou nejméně tři selata. Dva po sobě jdoucí dny před čelenží může být sliznice dutiny nosní ošetřena nakapáním 0,5 ml roztoku kyseliny octové (10 g/l C₂H₄O₂) v izotonickém tlumivém roztoku chloridu sodného o pH 7,2.

účinné od 1. 1. 2000Nejméně šest selat z vakcinované skupiny a šest selat kontrolních se ve stáří 10 dní intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

účinné od 1. 1. 2000Dalších nejméně šest selat vakcinované skupiny a šest selat kontrolních se ve stáří 7 dní intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím mikroba B. bronchiseptica ave stáří 10 dní se intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

účinné od 1. 1. 2000Ve stáří 42 dní se selata všech čtyř skupin usmrtí a provede se pitva - příčný řez rypáku v úrovni premoláru 1. Vyšetří se dorzální a ventrální nosní skořepiny a nosní přepážka na výskyt atrofie a deformace. Zjištěný výsledek se hodnotí podle výše uvedené stupnice.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška není platná a opakuje se, jestliže nejméně 80 % potomstva z každého vrhu nevakcinovaných chovných prasat má výsledný počet nižší než deset bodů.

účinné od 1. 1. 2000Vakcína vyhovuje, jestliže ve skupině vakcinovaných prasat je významné snížení (P = 0,95) výsledného počtu bodů v porovnání se skupinou nevakcinovanou.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000V označení na obalu se uvedou protektivní antigeny obsažené ve vakcíně.

účinné od 1. 1. 2000Vacinum rhinotracheitidis viralis felinae inactivatum

účinné od 1. 1. 2000Inaktivovaná vakcína proti virové rinotracheitidě koček

účinné od 1. 1. 2000Je to přípravek z vhodného kmene viru rinotracheitidy koček (kočičí herpesvirus typ 1), inaktivováného způsobem zachovávajícím odpovídající imunogenní vlastnosti, nebo z inaktivované frakce tohoto viru odpovídajících imunogenních vlastností.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. K pomnožení vakcinačního kmene se použije vhodná buněčná kultura. Virová suspenze se sklidí a inaktivuje.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na inaktivaci se provádí dvěma pasážemi na buněčných kulturách stejného typu, jaký byl použit k přípravě vakcíny, nebo na buněčných kulturách nejméně stejné citlivosti. Ve zkoušce se použije množství viru odpovídající nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

účinné od 1. 1. 2000Virus může být štěpen, částice se mohou purifikovat a koncentrovat. K vakcíně se může přidat adjuvans a může být lyofilizována.

účinné od 1. 1. 2000Výběr složení vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Vakcína je prokazatelně postačující z hlediska bezpečnosti a imunogenity na kočkách. Při průkazu účinnosti (5.2.7) se může použít následující zkouška.

účinné od 1. 1. 2000Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti provedená s vakcínou, která byla připravena z nejvíce oslabeného viru, k němuž se dospělo během výroby, je vhodná k průkazu imunogenity kmene.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušení šarže

účinné od 1. 1. 2000Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení jednotlivých šarží vakcíny. Provádí se udané vakcíny v jednom nebo více případech na základě dohody nebo rozhodnutí oprávněné autority. Pokud se tato zkouška nedělá, je možné ji nahradit jinou ověřenou zkouškou. Podmínky pro uznání jsou odvozeny od šarže vakcíny, která vyhověla ve stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, pokud byla zjištěna uspokojivá korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška účinnosti šarže

účinné od 1. 1. 2000Použije se skupina patnácti séronegativních myší. Každé myši se podá polovina vakcinační dávky, za 7 dnů se vakcinace opakuje. Za 21 dnů po první injekci se odeberou vzorky krve a stanoví se úroveň protilátek proti viru rinotracheitidy koček vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. imunofluorescenční technikou; používají se směsné vzorky séra ze tří myší. Úroveň protilátek není významně nižší než úroveň protilátek šarže vakcíny, která vyhověla ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Podání vakcíny vnímavým zvířatům podněcuje tvorbu specifických sérových protilátek proti viru rinotracheitidy koček nebo proti frakci viru použité k přípravě vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se doporučeným způsobem podá dvojnásobek vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu, nezjistí se nadměrné místní ani systémové reakce.

účinné od 1. 1. 2000Inaktivace. Provede se zkouška na zbytky infekčního viru rinotracheitidy koček. Použije se deset dávek vakcíny ve dvou pasážích na buněčných kulturách stejného typu, jaký se použil k přípravě vakcíny, nebo na jiných vhodně citlivých buněčných kulturách. Nezjistí se živý virus. Jestliže vakcína obsahuje adjuvans, které brání provedení zkoušky, je-li to možné, oddělí se adjuvans z tekutiny postupem, který neinaktivuje nebo jinak nebrání zjištění živého viru.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček nebo proti frakci tohoto viru. Vakcinuje se deset koček podle návodu k použití a dalších deset koček se použije jako kontrola. Za čtyři týdny po poslední vakcinaci se každé kočce podá intranazálně množství virulentního viru rinotracheitidy koček, které u vnímavých zvířat postačuje k vyvolání typických příznaků onemocnění, jako jsou horečka, výtok z nosu a kašel. Zvířata se pozorují 14 dnů. Od 2. do 14. dne po čelenži se denně odebírají nosní výplachy ke zkouškám na vylučování viru. Denně se zapisuje tělesná teplota a příznaky onemocnění - používá se bodový systém, jak je uvedeno dále. Pokud je některý z příznaků pozorován vícekrát než jednou, zapíší se body pouze jednou. Vakcína vyhovuje, jestliže body vakcinovaných zvířat jsou významně nižší než u kontrol.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum rhinotracheitidis viralis felinae vivum cryodesiccatum

účinné od 1. 1. 2000Živá vakcína proti virové rinotracheitidě koček lyofilizovaná

účinné od 1. 1. 2000Je to přípravek z vhodného kmene viru rinotracheitidy koček (kočičí herpesvirus typ 1).

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. K pomnožení vakcinačního kmene se použije vhodná buněčná kultura (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, smíchá se s vhodným stabilizačním roztokem a směs se potom lyofilizuje.

účinné od 1. 1. 2000Výběr vakcinačního kmene

účinné od 1. 1. 2000K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který prokazatelně postačuje z hlediska bezpečnosti, nevratnosti virulence a imunogenity. Není-li vakcína kontraindikována pro březí matky, prokáže se bezpečnost pro tento účel. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Deseti kočkám nejnižšího stáří uvedeného pro vakcinaci, které nemají protilátky proti viru rinotracheitidy koček, se doporučeným způsobem každé podá desetkrát větší množství viru, než je nejvyšší předpokládaný titr viru u šarže vakcíny. Kočky se pozorují 21 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

účinné od 1. 1. 2000Nevratnost virulence. Dvěma kočkám bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček se doporučeným způsobem podá množství viru, které bude optimální pro reizolaci viru u následujících pasáží (např. desetinásobek nejnižšího deklarovaného titru). Druhý až čtvrtý den po očkování se zvířata utratí, odebere se nosní hlen, tonzily, místně příslušné mízní uzliny a trachea. Vzorky se smíchají, homogenizují se v 10 ml tlumivého roztoku s chloridem sodným a směs se nechá usadit. Dvěma dalším kočkám se intranazálně očkuje 1 ml supernatantu. Tento postup se opakuje nejméně pětkrát. V každé pasáži se ověřuje přítomnost viru. Jestliže virus není zachycen, provede se druhá série pasáží. Zvířata v poslední pasáži se pozorují 21 dnů, porovnávají se reakce, které byly získány v předcházející zkoušce bezpečnosti. Porovnáním s původním virem se nezjistí známky vzestupu virulence u sledovaného viru.

účinné od 1. 1. 2000Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity kmene.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušeni šarže

účinné od 1. 1. 2000Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při běžné kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Rekonstituovaná vakcína po neutralizaci monospecifickým sérem již neinfikuje citlivé buněčné kultury, do nichž je naočkována.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bezpečnost. Deset dávek vakcíny ve vhodném objemu se předepsaným způsobem podá dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů, které nemají protilátky proti viru rinotracheitidy koček. Zvířata se pozorují 14 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

účinné od 1. 1. 2000Bakteriální a houbová kontaminace. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

účinné od 1. 1. 2000Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým sérem a naočkuje se na vhodnou buněčnou kulturu. Udržuje se 14 dnů, v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvolává cytopatický efekt, buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens nebo jiné příznaky virové kontaminace.

účinné od 1. 1. 2000Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje v citlivých buněčných kulturách při teplotě příznivé pro replikaci viru. Dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu deklarovanému titru.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček. Vakcinuje se deset koček podle návodu k použití a dalších deset koček se použije jako kontrola. Za čtyři týdny po poslední vakcinaci se každé kočce podá intranazálně množství virulentního viru rinotracheitidy koček, které u vnímavých zvířat postačuje k vyvolání typických příznaků onemocnění, jako jsou horečka, výtok z nosu a kašel. Zvířata se pozorují 14 dnů. Od 2. do 14. dne po čelenži se denně odebírají nosní výplachy ke zkouškám na vylučování viru. Denně se zapisuje tělesná teplota a příznaky onemocnění - používá se bodový systém, jak je uvedeno dále. Pokud je některý z příznaků pozorován vícekrát než jednou, zapíší se body pouze jednou. Vakcína vyhovuje, jestliže body vakcinovaných zvířat jsou významně nižší než u kontrol.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum rubellae vivum

účinné od 1. 1. 2000Živá vakcína proti zarděnkám

účinné od 1. 1. 2000Je to lyofilizovaná suspenze vhodného oslabeného kmene zarděnkového viru. Vakcína se rekonstituuje podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Výroba je založena na systému jednotné inokulace a buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprošel od matečného inokula více pasážemi, než bylo použito u vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii.

účinné od 1. 1. 2000Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

účinné od 1. 1. 2000Substrát pro pomnožení viru

účinné od 1. 1. 2000Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3).

účinné od 1. 1. 2000Výchozí kultura viru

účinné od 1. 1. 2000Kmen použitého zarděnkového viru je určen podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jeho původu a následném zacházení. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo při teplotách nižších než –60 °C, pokud lyofilizováno není. Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožení viru.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti. V matečném a pracovním inokulu se zarděnkový virus prokáže séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu se stanoví pro zajištění stále stejné výroby.

účinné od 1. 1. 2000Cizí antigeny (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula.

účinné od 1. 1. 2000Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.

účinné od 1. 1. 2000Pomnožování viru a sklizeň

účinné od 1. 1. 2000Všechny práce s buněčnou bankou a s následujícími buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít vhodné zvířecí (nikoliv lidské) sérum, ale konečné médium pro udržování růstu buněk při pomnožování viru neobsahuje žádné zvířecí sérum. Sérum a trypsin, používané při přípravě buněčných suspenzí a médií, jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a vhodná antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Je výhodnější mít při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobních buněčných kultur se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). V průběhu pomnožování viru se kontroluje teplota inkubace a za 28 dní od naočkování nebo dříve se odebírá virus, a to najednou nebo opakovaně. Opakované odběry z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň viru.

účinné od 1. 1. 2000Pouze jednotlivá sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti. Jednotlivá sklizeň obsahuje viry, které se prokážou jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami.

účinné od 1. 1. 2000Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou várku vakcíny. Postupuje se tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Cizí antigeny (2.6.16). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkouškám na nepřítomnost cizích antigenů.

účinné od 1. 1. 2000Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z přípravy buněčné kultury, z níž se získává virus, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na nepřítomnost cizích antigenů (2.6.16).

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Jednotlivé sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí.

účinné od 1. 1. 2000Pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít k přípravě šarže.

účinné od 1. 1. 2000Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Šarže

účinné od 1. 1. 2000Minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku se určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

účinné od 1. 1. 2000Pouze šarže, která vyhovuje požadavkům na minimální virovou koncentraci pro propuštění, následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, může se tato zkouška u šarže vypustit.

účinné od 1. 1. 2000Teplotní stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

účinné od 1. 1. 2000Zkouška totožnosti

účinné od 1. 1. 2000Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými zarděnkovými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

účinné od 1. 1. 2000Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

účinné od 1. 1. 2000Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Infekční virus se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pěti buněčných kultur pro každé 0,5 log₁₀ sériové ředění, nebo jinou metodou se stejnou přesností. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru uvedená v označení je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu koncentrace viru je nižší než ±0,3.

účinné od 1. 1. 2000Uchovávání

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Označování

účinné od 1. 1. 2000Viz článek Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000V označení na obalu se uvede:

1. účinné od 1. 1. 2000- kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
2. účinné od 1. 1. 2000- typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
3. účinné od 1. 1. 2000- minimální koncentrace viru,
4. účinné od 1. 1. 2000- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
5. účinné od 1. 1. 2000- doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít,
6. účinné od 1. 1. 2000- že vakcína se nesmí podat těhotným ženám a že žena nesmí 2 měsíce po očkování otěhotnět.

účinné od 1. 1. 2000Vaccinum staphylococcicum

účinné od 1. 1. 2000Vakcína proti stafylokokům

účinné od 1. 1. 2000Synonymum. Očkovací látka proti stafylokokům

účinné od 1. 1. 2000Je to sterilní roztok detoxikovaných nativních stafylokokových toxinů a exofermentů. Připravuje se formaldehydovou detoxikací toxinů vytvořených při růstu kultury mikroba Staphylococcus aureus.

účinné od 1. 1. 2000Výroba

účinné od 1. 1. 2000Várka toxoidů

účinné od 1. 1. 2000Výchozí kultury, které vytvářejí stafylokokové toxiny pro výrobu toxoidů, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje cíleným výběrem. Jeden nebo více kmenů Staphylococcus aureus známého původu a udržování se kultivuje na celofánu na vhodné pevné půdě. Zvlášť se kultivuje kmen produkující převážně α-toxin a zvlášť kmen produkující β- a δ-toxin. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Toxiny se oddělí od bakteriální masy. Kontroluje se DHM toxinů α, β a δ. DHM (dosis haemolytica minima) je nejmenší množství toxinů, které ještě hemolyzuje 1% suspenzi příslušných zvířecích erytrocytů. Toxiny se detoxikují formaldehydem a teplem. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky toxoidů spojit.

účinné od 1. 1. 2000K přípravě konečné várky vakcíny se použijí pouze várky α-toxoidu a várky β-toxoidů a δ-toxoidů, které vyhovují následujícím požadavkům.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost α-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml 1% (V/V) suspenze králičích erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost β-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml 1% (V/V) suspenze beraních erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a dalších 20 h při (5 ± 3) °C se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost δ-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Po přidání 1 mezinárodní jednotky referenčního α-stafylokokového antitoxinu v objemu 0,10 ml se směs ponechá vázat 15 min při pokojové teplotě. Pak se přidá do každé zkumavky 0,5 ml 1% (V/V) suspenze morčecích erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

účinné od 1. 1. 2000Nepřítomnost leukocidinu. Stanoví se leukocidní aktivita zkoušeného dialyzovaného toxoidu. Do zkumavek se naředí po 1 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 7,4. Pak se přidá 0,1 ml leukocytárního náplavu získaného následujícím způsobem: 20 ml čerstvé lidské krve se odebere do roztoku připraveného smícháním 2 ml 10% roztoku dextranu 70 na injekci (100 g/l) a glukosy R (50 g/l) a 2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a edetanu disodného R (10 g/l). Odebraná krev se nechá sedimentovat v odměrném válci 60 min až 90 min při 37 °C, supernatant se odsaje, odstředí a znovu se odsaje asi 90 % supernatantu. Sedimentované leukocyty se roztřepou ve zbylém supernatantu a doplní se tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 do celkového objemu 10 ml. Zkoušený toxoid s leukocyty se inkubuje 1 h při 37 °C. Po přidání 0,1 ml roztoku červeně Kongo R (10 g/l) se prohlíží nativní preparáty zhotovené z obsahu jednotlivých zkumavek a počítají se modrozeleně zbarvené živé buňky a hnědě zbarvené mrtvé buňky. Hodnotí se minimálně 25 živých buněk vedle současně nalezených mrtvých buněk. Toxoid vyhovuje zkoušce, pokud je leukocidní aktivita nulová, tj. převažují živé buňky zbarvené modrozeleně nad mrtvými hnědými buňkami.

účinné od 1. 1. 2000Obsah vazných jednotek Nejméně 30 LB/ml. Provádí se u várky α-toxoidu.

účinné od 1. 1. 2000Vazná jednotka toxoidu (limes binding, LB) je ono množství toxoidu, které ve směsi s 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu ho vyváže tak, že přidaná 1/4 LH+ dávky toxinu způsobí úplnou hemolýzu 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů.

účinné od 1. 1. 2000LH+ dávka toxinu (limes haemolysis, LH) je ono množství toxinu, které po smíšení a inkubaci s 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu ještě hemolyzuje králičí erytrocyty.

účinné od 1. 1. 2000Mezinárodní jednotka je takové množství a-stafylokokového antitoxinu, které po smíšení a inkubaci s 1 LH+ dávkou toxinu ještě připustí hemolýzu králičích erytrocytů.

účinné od 1. 1. 2000Příprava roztoku toxinu. Stafylokokový toxin o známé účinnosti se předtitruje s referenčním antistafylokokovým sérem a podle výsledků této titrace se toxin naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2 tak, aby 1/4 LH+ dávky toxinu byla obsažena v 0,1 ml. Tato dávka se použije pro vlastní titraci toxoidu.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení obsahu vazných jednotek. Zkoušený toxoid (vakcína) se podle předpokládaného účinku naředí do zkumavek aritmetickou řadou, ve které bude stoupající množství toxoidu o 0,01 ml doplněné na celkový objem 1 ml roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Po přidání 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu v objemu 0,10 ml se směs ponechá vázat 15 min až 20 min při teplotě 18 °C až 20 °C. Po přidání 1/4 LH+ dávky toxinu v objemu 0,10 ml se ponechá vázat dalších 15 min při stejné teplotě. Pak se ke směsi přidá 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,10 ml a po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při teplotě 18 °C až 20 °C se odečítá stupeň hemolýzy. Zjistí se zkumavka, ve které došlo ještě k hemolýze, a určí se obsah vazných jednotek.

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny

účinné od 1. 1. 2000Obsahuje nativní stafylokokový α-toxoid v množství 7,6 až 10,7 LB/ml. Dále obsahuje nativní stafylokokové β-toxoidy a δ-toxoidy v množstvích limitovaných požadavky na obsah DHM nativních toxinů.

účinné od 1. 1. 2000K přípravě šarže se použije pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

účinné od 1. 1. 2000Účinnost. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

účinné od 1. 1. 2000Šarže

účinné od 1. 1. 2000Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.

účinné od 1. 1. 2000K použití se může uvolnit šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byla zkouška na neškodnost, stanovení obsahu volného formaldehydu a stanovení protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 1. 2000A. Zkouška imunogenity je zároveň zkouškou totožnosti.
2. účinné od 1. 1. 2000B. 0,2 ml zkoušené vakcíny se smíchá s 0,2 ml referenčního stafylokokového antitoxinu o koncentraci 10 m.j./ml a nechá se vázat 15 min při 18 °C až 20 °C. Po přidání 0,2 ml dávky toxinu o koncentraci 1/4 LH+ v objemu 0,10 ml určené dle předchozí titrace se směs ponechá vázat dalších 15 min při stejné teplotě. Pak se přidá ke směsi 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,10 ml a nechá se inkubovat 1 h při 37 °C. Zkouška vyhovuje, pokud ve směsi došlo k hemolýze.

účinné od 1. 1. 2000Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 1. 2000Zkouška na reaktivitu a toxicitu

1. účinné od 1. 1. 2000a) Dvěma zdravým králíkům (nejlépe bílým novozélandským) o hmotnosti 2 kg až 3 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne intradermálně 0,2 ml vakcíny. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže během 48 h následujících po injekci nevyvolá vznik lokální reakce v místě vpichu. V případě reakce se zkouška opakuje na dvojnásobném počtu zvířat. Jestliže při opakované zkoušce dojde ke vzniku reakce, vakcína nevyhovuje.
2. účinné od 1. 1. 2000b) Dvěma zdravým králíkům (činčilám) o hmotnosti 2 kg až 3 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříknou intravenózně 3 ml vakcíny na 1 kg hmotnosti králíka. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže se u zvířat během 7 dnů následujících po injekci neprojeví toxické příznaky, úbytek hmotnosti a žádné zvíře neuhyne. V případě reakce se zkouška opakuje na dvojnásobném počtu zvířat. Jestliže při opakované zkoušce dojde ke vzniku reakce, vakcína nevyhovuje.

účinné od 1. 1. 2000Volný formaldehyd (2.4.18). Přípravek vyhovuje požadavku uvedenému v článku Vaccina ad usum humanum.

účinné od 1. 1. 2000Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.

účinné od 1. 1. 2000Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení účinnosti

účinné od 1. 1. 2000Stanovení obsahu vazných jednotek

účinné od 1. 1. 2000Hotový výrobek obsahuje 7,6 až 10,7 LB/ml a-stafylokokového toxoidu. Stanoví se postupem uvedeným v odstavci Obsah vazných jednotek.

účinné od 1. 1. 2000Stanovení imunogenity

1. účinné od 1. 1. 2000a) Nejméně devíti zdravým morčatům o hmotnosti asi 280 g, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se každému vstříknou podkožně dvě dávky zkoušené vakcíny po 1 ml tak, že se druhá dávka aplikuje za 1 týden po dávce první. Za 14 dnů po podání druhé dávky jsou morčata vykrvácena a v sérech jednotlivých zvířat se stanoví obsah protilátek proti stafylokokovému α-toxinu.
2. účinné od 1. 1. 2000b) Nejméně třem králíkům o hmotnosti 2,3 kg až 2,7 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, a jejichž přirozený titr byl nižší než 0,1 m.j./ml, se každému vstříkne intravenózně v týdenních intervalech 1 ml, 2 ml a 3 ml zkoušené vakcíny. Za týden po třetí dávce jsou králíci vykrváceni a v sérech jednotlivých zvířat se stanoví obsah protilátek proti stafylokokovému α-toxinu.

účinné od 1. 1. 2000Podle výsledků předtitrace se toxin naředí tak, aby obsahoval 1 LH+ dávku v objemu 0,2 ml.

účinné od 1. 1. 2000Do řady zkumavek se vhodně naředí séra imunizovaných zvířat. Po přidaní 1 LH+ dávky toxinu v 0,2 ml se směs nechá vázat 20 min při pokojové teplotě. Po této době se přidá ke směsi 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,1 ml a po inkubaci 1 h při 37 °C a 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza - tj. poslední zkumavka, ve které ještě došlo k hemolýze erytrocytů.

účinné od 1. 1. 2000Hodnocení: Séra jedné třetiny imunizovaných morčat obsahují nejméně 1 m.j. a séra dvou třetin morčat alespoň 0,5 m.j. α-stafylokokového antitoxinu v 1 ml.