Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá sel ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvého roztoku a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví kontrolní roztok a oba vzorky se porovnají. Zkoušený roztok je žlutý, kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +69° až +77°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg testosteronu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku a 10,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R, vody R a methanolu R (5 + 30 + 30 + 35), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy testosteronu asi 11 min a flumetasonpivalatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky testosteronu a flumetasonpivalatu nejméně 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně 4 h při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 239 nm.

Obsah C₂₇H₃₆F₂O₆ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 336.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = CO-CH₂OH, R²= F: 6α,9-difluor-llβ,17,21-trihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion (flumetason),
2. B. R¹ = CO-CH₂OCOCH₃, R² = F: 6α,9-difluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4- pregnadien-21-ylacetat (flumetasonacetat),
3. C. R¹ = CO-CH₂OCOC(CH₃)₃, R² = H: 9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4- pregnadien-21-ylpivalat (dexametasonpivalat),
4. D. R¹ = CO-CH₂OCOC(CH₃)₃, R² = Cl: 6α-chlor-9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20- dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat (chlordexametasonpivalat).

† Fluocortoloni pivalas

Je to 6α-fluor-11β -hydroxy-16α-methy 1-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₇FO₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v dioxanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluokortolonpivalatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R( 1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mgfluokortolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg norethisteronu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Připraví se mobilní fáze přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo do objevení skvrn. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. K asi 1 mg se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a kyseliny sírové R (2 + 3) a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne červené zbarvení. Přidá se 5 ml vody R a zbarvení se změní na fialově červené.
2. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS k odbarvení roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min a porovná se zbarvení roztoku se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +100° až+105°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v dioxanu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2 mg fluokortolonpivalatu CRL a 2 mg prednisolonhexanoatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (25 + 30 + 32) při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 243 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 5,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času fluokortolonpivalatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

30,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 242 nm a vypočítá se obsah C₂₇H₃₇FO₅; specifický absorpční koeficient je 350.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 6α-fluor-11βp,21-dihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion (fluokortolon),

1. B. 11β-hydroxy-6β-hydroperoxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat,

1. C. 6α-fluor-16α-methyl-3,11,20-trioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat,

1. D. 6α-fluor-11β-hydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-21-ylpivalat.

Foeniculi amari fructus

Fenyklový plod hořký

Synonymum. Fructus foeniculi amari

Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare var. vulgare. Obsahuje nejméně 40 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na bezvodou drogu. Silice obsahuje nejméně 60,0 % anetholu a nejméně 15,0 % fenchonu.

Vlastnosti

Fenyklový plod hořký je zelenohnědý, hnědý nebo zelený.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Dvojnažky jsou téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány; síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovité ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého; někdy také svazky vláken karpoforu.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

   Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se protřepává 15 min s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 50 μl anetholu R a 10 μl fenchonu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R a zahřívá se 5 min až 10 min při 140 °C, dokud se v dolní třetině chromatogramů neobjeví žlutá skvrna odpovídající fenchonu, ve střední části chromatogramů je fialová skvrna odpovídající anetholu. Na chromatogramů zkoušeného roztoku je v horní třetině červenohnědá skvrna (terpeny).

Zkoušky na čistotu

Estragol. Silice získaná ve zkoušce Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 5,0 % estragolu.

Zkouška se provede způsobem uvedeným v odstavci Stanovení obsahu, Anethol a fenchon.

Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Obsah estragolu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400) a 5,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Anethol a fenchon. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R a promývací tekutinou z přístroje na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg fenchonu R a 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,
3. - dělicího poměru 1 : 200,
4. - plamenoionizačního detektoru,
5. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.

Natříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah anetholu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Foeniculi dulcis fructus

Fenyklový plod sladký

Synonymum. Fructus foeniculi dulcis

Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER, ssp. vulgare var. dulce (MILLER) THELLUNG. Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na bezvodou drogu. Silice obsahuje nejméně 80,0 % anetholu.

Vlastnosti

Fenyklový plod sladký je světle zelený nebo světle žlutohnědý.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Dvojnažky jsou téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami, často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 †μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány; síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovité ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého; někdy také svazky vláken karpoforu.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R-

   Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se 15 min protřepává s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 60 pl anetholu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R, zahřívá se 5 min při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech je ve střední části fialová skvrna odpovídající anetholu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině červenohnědá skvrna (terpeny).

Zkoušky na čistotu

Estragol a fenchon. Silice získaná ve zkoušce Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 10,0 % estragolu a nejvýše 7,5 % fenchonu. Zkouška se provede způsobem uvedeným v odstavci Stanovení obsahu, Anethol.

Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R a 5 mg fenchonu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.

Obsah estragolu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400) a 10,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Anethol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R a promývací tekutinou z přístroje na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R se roznustí v 0.5 ml xylenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,
3. - dělicího poměru 1 : 200,
4. - plamenoionizačního detektoru,
5. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl obou roztoků. Obsah anetholu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Foenugraeci semen

Semeno řeckého sena

Synonymum. Semen foenugraeci

Je to usušené zralé semeno druhu Trigonellafoenum-graecum L.

Vlastnosti

Droga charakteristického silně aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Semeno je tvrdé, hladké, hnědé až načervenale hnědé a více nebo méně kosodélníkové se zaoblenými okraji. Je 3 mm až 5 mm dlouhé, 2 mm až 3 mm široké a 1,5 mm až 2 mm tlusté. Nejširší povrch semene je znatelně rozdělen rýhou do dvou nestejných částí. Menší část obsahuje základ kořínku; širší část dělohy.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: v příčném pohledu jsou patrné úlomky pokožky osemení z buněk lahvicovitého tvaru, pokrytých silnou vrstvou kutikuly, pod nimi velké buňky hypodermis tvaru komolého kužele, které jsou na horním konci užší, uprostřed zaškrcené, mřížkovitě ztlustlé, při plošném pohledu jsou patrné žlutohnědé úlomky pokožky z malých mnohohranných buněk se stěnami ztlustlými, tečkovanými, které jsou často provázeny buňkami hypodermis s růžencovitě ztlustlými stěnami, úlomky níže ležící hypodermis z mnohohranných buněk, mřížkovitě ztlustlých na horních a dolních stěnách, parenchym osemení z protáhlých, obdélníkovitých buněk s mírně růžencovitě ztlustlými stěnami, úlomky endospermu s nepravidelně ztlustlými, někdy protáhlými buňkami obsahujícími sliz.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se v 25ml baňce smíchá s 5,0 ml methanolu R a zahřívá se 5 min na vodní lázni při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 3,0 mg trigonelliniumchloridu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

   Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (30 + 70) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve spodní polovině skvrna zhášející fluorescenci odpovídající polohou a intenzitou zhášení skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní oranžově červená skvrna, která odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V horní polovině je široká, světle hnědožlutá skvrna (triacylglyceroly).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 6; stanoví se s práškovanou drogou (710).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

† Fosfomycinum calcicum monohydricum

Monohydrát vápenaté soli fosfomycinu

Synonymum. Fosfomycinum calcicum

Je to monohydrát kalcium-(2R,3S)-(3-methyloxiran-2-yl)fosfonatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₅CaO₄P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. monohydrátu vápenaté soli fosfomycinu. Měří se tablety připravené s bromidem draselným R.
2. B. Asi 0,1 g se rozpustí ve 3 ml roztoku kyseliny chloristé R 25% (V/V). Přidá se 1 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po vychladnutí se přidá 50 ml vody R. Neutralizuje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l). Stejným způsobem se současně připraví kontrolní roztok. Kontrolní roztok je oranžový, zatímco zkoušený roztok zůstane bezbarvý.
3. C. K asi 8 mg se přidají 2 ml vody R, 1 ml kyseliny chloristé R a 2 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni a bez ochlazení se přidá 1 ml molybdenanu amonného RS5 a 1 ml kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové RS. Nechá se stát 30 min; vzniká modré zabarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 8,1 až 9,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 20 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –11,0° až –13,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se za použití rtuťové lampy při vlnové délce 405 nm následující roztok: 2,5 g se rozpustí v roztoku edetanu disodného R (125 g/l), jehož pH bylo předtím upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 8,5 a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Kalcium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat. Nejvýše 1,5 %. 0,200 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 100 ml vody R. Přidá se 50 ml tlumivého roztoku hydrogenftalanového o pH 6,4 (0,5 mol/l) a 5,0 ml jodistanu sodného 0,005 mol/l RS, baňka se uzavře a protřepe. Nechá se stát 90 min chráněna před světlem. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se opět uzavře a obsah se třepe 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,0025 mol/l VS až žluté zabarvení téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek. Obsah C₃H₇CaO₅P v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v miligramech,
2. n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS ve slepé zkoušce,
3. n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
4. c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
5. H - obsah vody v procentech.

Chloridy (2.4.4). 0,500 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a roztok se zředí touto kyselinou na 50 ml. K 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 12,5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí v 6 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 25,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,5% až 11,5%. Stanoví se s 0,250 g za použití směsi objemových dílů pyridinu R a ethylenglykolu R( 1 +3).

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 20,0 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny chloristé R 50 % (V/V) a protřepe se. Zahřívá se 105 min ve vodní lázni při 37 °C. Přidá se 50 ml vody R a ihned se upraví pH na hodnotu 6,4 nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se uzavře a nechá se stát 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,1 mol/l VS až žluté zabarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek.

Obsah C₃H₅CaO₄P v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v miligramech,
2. n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS ve slepé zkoušce,
3. n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
4. c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
5. G - obsah kalcium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonatu v procentech,
6. H - obsah vody v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kalcium-( 1,2-dihydroxypropyl)fosfonat.

† Fosfomycinum dinatricum

Disodná sůl fosfomycinu

Synonymum. Fosfomycinum natricum

Je to dinatrium-(2R,3S)-(3-methyloxiran-2-yl)fosfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₅Na₂O₄P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý silně hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz. Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. disodné soli fosfomycinu. Měří se tablety připravené s bromidem draselným R.
2. B. Asi 0,1 g se rozpustí ve 3 ml roztoku kyseliny chloristé R 25% (V/V). Přidá se 1 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po vychladnutí se přidá 50 ml vody R. Neutralizuje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l). Stejným způsobem se současně připraví kontrolní roztok. Kontrolní roztok je oranžový, zatímco zkoušený roztok zůstane bezbarvý.
3. C. K asi 8 mg se přidají 2 ml vody R, 1 ml kyseliny chloristé R a 2 ml jodistanu sodného 0,1 mol/IRS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni a bez ochlazení se přidá 1 ml molybdenanu amonného RS5 a 1 ml kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové RS. Nechá se stát 30 min; vzniká modré zabarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₉ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 10,5; měří se roztok připravený takto: 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -13,0° až -15,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se za použití rtuťové lampy při vlnové délce 405 nm roztok připravený rozpuštěním 2,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat. Nejvýše 1,0 %. 0,200 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 100 ml vody R. Přidá se 50 ml tlumivého roztoku hydrogenftalanového o pH 6,4 (0,5 mol/l) a 5,0 ml jodistanu sodného 0,005 mol/l RS, baňka se uzavře a protřepe. Nechá se stát 90 min chráněna před světlem. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se opět uzavře a obsah se třepe 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,0025 mol/l VS až žluté zabarvení téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek. Obsah C₃H₇Na₂O₅P v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v miligramech,
2. n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS ve slepé zkoušce,
3. n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
4. c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
5. H - obsah vody v procentech.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0%. Stanoví se s 0,50 g za použití směsi objemových dílů pyridinu R a ethylenglykolu R (1 + 3).

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,083 m.j. endotoxinů v miligramu.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 20,0 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny chloristé R 50 % (V/V) a protřepe se. Zahřívá se 105 min ve vodní lázni při 37 °C. Přidá se 50 ml vody R a ihned se upraví pH na hodnotu 6,4 nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se uzavře a nechá se stát 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,1 mol/l VS až žluté zabarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek.

Obsah C₃H₅Na₂O₄P v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v miligramech,
2. n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS ve slepé zkoušce,
3. n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
4. c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
5. G - obsah dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonatu v procentech,
6. H - obsah vody v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat.

Galactosum

Galaktosa

Je to D-galaktopyranosa.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo jemně zrnitý prášek. Je snadno rozpustná nebo dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety galaktosy CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg galaktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg galaktosy CRL, 10 mg glukosy CRL a 10 mg laktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese po 2 μl každého roztoku a body s nanesenými roztoky se důkladně vysuší. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů vody R a 1-propanolu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pak se rovnoměrně postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi obsahující 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a vrstva se 10 min zahřívá v sušárně při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

1. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne oranžová až červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí zahříváním ve vodní lázní při 50 °C ve vodě prosté oxidu uhličitého R, připravené z vody destilované R, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 30 ml roztoku S se přidají 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +78,0° až +81,5°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 g v 80 ml vody R a přidáním 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. Po 30 min stání se zředí na 100,0 ml vodou R.

Baryum. 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml a přidá se 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Opalescence roztoku pozorovaná ihned a po 1 h není intenzivnější než opalescence směsi obsahující 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R.

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha na vodní lázni a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,1 %).

Mikrobiologická čistota. Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu (2.6.12).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Gallamini triethiodidum

Gallaminiumtriethojodid

Synonymum. Gallaminium triethoiodatum

Je to 1,2,3-tris(2-triethylamonioethoxy)benzentrijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃₀H₆₀I₃N₃O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance naměřená v maximu je 500 až 550.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem gallaminiumtriethojodidu CRL.
3. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne žlutá sraženina.
4. D. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml a přidá se 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na jodidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a ihned po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml vody R se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se buď kyselina sírová 0,01 mol/l VS nebo hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku oranžově žlutého zabarvení roztoku. Potom se přidá 1,0 g zkoušené látky a protřepáním se rozpustí. Ke vzniku původního oranžově žlutého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 14 g chloristanu sodného R se rozpustí v 850 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 a přidá se 150 ml methanolu R, průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k triethylgallaminu jako chloristanu (asi 40 min) následující: nečistota A asi 0,45; nečistota B asi 0,50; nečistota C asi 0,65; nečistota D asi 0,75; nečistota E asi 0,85 a nečistota F asi 0,90, viz vzorový chromatogram.

Následující vzor chromatogramů je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času triethylgallaminu jako chloristanu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); součet ploch všech těchto píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Nepřihlíží se k píku jodidu s retenčním časem 0.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby nedošlo k přehřátí reakčního prostředí, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,270 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/lVS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,72 mg C₃₀H₆₀I₃N₃O₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2,2ˊ,2ˊˊ-[benzen-1,2,3-triyltris(oxy)]tris(N,N-diethylethanamin),

1. B: 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentrijodid,

1. C. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

1. D. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

1. E.1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylamino)ethoxy]benzendijodid,

1. F. 1,2,3-tris[2-(triethylamonio)ethoxy]-4-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentetrajodid.

Glucosum liquidum

Tekutá glukosa

CAS 8027-56-3

Je to vodný roztok směsi glukosy, dia polysacharidů získaný hydrolýzou škrobu. Obsahuje 70 % až 99,5 % sušiny. Stupeň hydrolýzy vyjádřený jako glukosový ekvivalent (DE) není menší než 20 a je v rozmezí 10 % hodnoty uvedené na označení.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo hnědá viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou. Při obyčejné teplotě může látka částečně nebo úplně ztuhnout a znovu zkapalní zahřátím na 50 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 g se rozpustí v 2,5 ml vody R a zahřívá se s 2,5 ml vínanu měďnatého RS; vzniká červená sraženina.
2. B. Vhodná tyčinka s reakční vrstvou obsahující glukosooxidasu, peroxidasu a látku, která je donorem vodíku, např. tetramethylbenzidin, se ponoří na 1 s do roztoku zkoušené látky (5 g/l). Během následujících 60 s se pozoruje barva reakční vrstvy. Barva se změní ze žluté na zelenou nebo modrou.
3. C. Je to čirá bezbarvá nebo hnědá viskózní tekutina, mísitelná s vodou. Při obyčejné teplotě může látka částečně nebo úplně ztuhnout a znovu zkapalní zahřátím na 50 °C.
4. D. Zkouška Glukosový ekvivalent, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 25,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se směs 30,0 ml roztoku S a 1 ml roztoku chloridu draselného R (223,6 g/l).

Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 20 μg/g. Pokud je látka určena k výrobě pastilek, nejvýše 400 μg/g, za předpokladu, že hotový výrobek obsahuje nejvýše 50 μg/g oxidu siřičitého.

Těžké kovy (2.4.8). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 30 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32 ).Nej výše 30,0 %. 1,000 g se smíchá se 3 g křemeliny R předem 2 h sušené při 80 °C za sníženého tlaku a suší se 2 h při 80 °C za sníženého tlaku.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Glukosový ekvivalent. Do 500ml odměrné baňky se přesně naváží takové množství zkoušené látky, které odpovídá 2,85 g až 3,15 g redukujících cukrů počítaných jako glukosa. Rozpustí se ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. Roztok se převede do 50ml byrety.

Do 250ml baňky se odpipetuje 25,0 ml vínanu měďnatého RS a přidá se 18,5 ml roztoku z byrety, promíchá se a přidají se varné kaménky. Baňka se umístí na varnou desku, která je předem připravena tak, aby se směs začala vařit během 2 min ± 15 s. Nechá se vařit přesně 120 s, přidá se 1 ml roztoku modři methylové R (1 g/l) a titruje se zkoušeným roztokem (V₁) do vymizení modrého zbarvení. Během titrace se směs stále udržuje ve varu.

Roztok vínanu měďnatého se potom titruje standardním roztokem, který obsahuje přesně 0,600 g glukosy R ve 100 ml vody R (V_o).

Glukosový ekvivalent se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. V_q - celkovou spotřebu standardního roztoku v mililitrech,
2. V₁ - celkovou spotřebu zkoušeného roztoku v mililitrech,
3. M - navážku vzorku v gramech,
4. D - obsah sušiny ve zkoušené látce.

Označování

V označení na obalu se uvede hodnota glukosového ekvivalentu (DE).

†† Glyceroli trinitratis solutio

Roztok glyceroltrinitratu

Je to ethanolový roztok 1,2,3-propantriyltrinitratu. Obsahuje 9,85 g/1 až 101,0 g/1 glyceroltrinitratu a 98,5 % až 101,0 % deklarovaného obsahu glyceroltrinitratu uvedeného na označení.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Je mísitelný s acetonem a ethanolem. Čistý glyceroltrinitrat je bezbarvá tekutina, snadno rozpustná v ethanolu, mísitelná s acetonem, nemísitelná s vodou.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

Při ředění glyceroltrinitratu je nutné vždy použít bezvodý ethanol, jinak mohou vypadávat z roztoku kapky čistého glyceroltrinitratu.

Po ukončení zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu se zbytky a zbylé roztoky zahřívají 5 min na vodní lázni s hydroxidem sodným zředěným RS.

1. A. 50 jíl roztoku, případně zředěného ethanolem R tak, aby obsahoval 10 g/l glyceroltrinitratu, se vnese na tabletu bromidu draselného R a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glyceroltrinitratu.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

   Zkoušený roztok. Množství roztoku odpovídající 50 mg glyceroltrinitratu se zředí acetonem R na 100 ml.

   Porovnávací roztok. 0,05 ml roztoku glyceroltrinitratu CRL se zředí acetonem R na 1 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Potom se deska vystaví na 15 min ultrafialovému světlu při 254 nm a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K množství roztoku odpovídajícímu 10 mg glyceroltrinitratu se přidá 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Odpaří se do sucha v proudu dusíku při teplotě nepřevyšující 40 °C. Zbytek vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).
2. D. Rozmezí obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Při ředění glyceroltrinitratu je nutné vždy použít bezvodý ethanol, jinak mohou z roztoku vypadávat kapky čistého glyceroltrinitratu.

Po ukončení zkoušek totožnosti a zkoušek čistoty se zbytky a zbylé roztoky zahřívají 5 min na vodní lázni s hydroxidem sodným zředěným RS.

Vzhled roztoku. Je-li to zapotřebí, roztok se zředí ethanolem R na koncentraci 10 g/l. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. Je-li třeba, roztok glyceroltrinitratu se zředí ethanolem R na koncentraci 10 g/l. Porovnávací roztok. 5 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se důkladně vysuší v proudu vzduchu až do úplného odstranění kyseliny octové. Pak se vrstva postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Vrstva se vystaví na 15 min ultrafialovému světlu při 254 nm a potom se pozoruje v denním světle. Skvrna odpovídající dusičnanovému iontu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % obsahu glyceroltrinitratu počítaného jako dusičnan draselný).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Množství odpovídající 2 mg glyceroltrinitratu se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g roztoku glyceroltrinitratu CRL a množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 1,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Je-li třeba, rozpouštění se usnadní ultrazvukem a roztok se zfiltruje.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vniřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 (μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Odděleně se nastříkne po 20 μl porovnávacího roztoku (a) a (b). Upraví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky odpovídajícími glyceroltrinitratu a pentaerytrityltetranitratu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Zaznamená se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %, počítáno jako glyceroltrinitrat); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %, počítáno jako glyceroltrinitrat). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Stanovení obsahu

K množství odpovídajícímu 60,0 mg glyceroltrinitratu se přidá 80 ml pyridinu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 7,57 mg C₃H₅N₃O₉.

Uchovávání

Zředěné roztoky (10 g/l) se uchovávají chráněné před světlem a při teplotě 2 °C až 15 °C. Koncentrovanější roztoky se uchovávají chráněné před světlem a při teplotě 15 °C až 20 °C.

Venenum.

Označování

V označení na obalu se uvede deklarovaný obsah glyceroltrinitratu.

Nečistoty

1. A. anorganické dusičnany,

1. B. R¹ = N0₂, R² = H, R³ = H: 2,3-dihydroxypropan-1-ylnitrat,
2. C. R¹ = H, R² = NO₂, R³ = H: 1,3-dihydroxypropan-2-ylnitrat,
3. D. R¹ = NO₂, R² = NO₂, R³ = H: 3-hydroxypropan-1,2-diyldinitrat,
4. E. R¹ = NO₂, R² = H, R³ = NO₂: 2-hydroxypropan-1,3-diyldinitrat.

Glyceromacrogoli caprylocapras

Glyceromakrogolkaprylokaprinat

Synonymum. Macrogolglyceroli caprylocapras

Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolů s průměrnou relativní molekulovou hmotností 200 až 400. Získávají se částečnou alkoholýzou triacylglycerolů se středně dlouhými řetězci s použitím makrogolů nebo esterifikací glycerolu a makrogolů s kyselinou kaprylovou a s kyselinou kaprinovou nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s kyselinou kaprylovou (kyselinou oktanovou) a s kyselinou kaprinovou (kyselinou dekanovou).

Vlastnosti

Světle žlutá olejovitá kapalina. Je dispergovatelný v horké vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Relativní hustota při 20 °C je asi 1,0, index lomu při 20 °C je asi 1,4.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese 50 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st = 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

1. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. D. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Viskozita (2.2.9). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 1; stanoví se při teplotě (20 ± 0,5) °C.

Tabulka 1.

Číslo kyselosti (2.5.1) Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 2; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Tabulka 2.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 6,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 3; stanoví se s 2,00g zkoušené látky.

Tabulka 3.

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Volný glycerol. Nejvýše 5,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,
2. - kyselina kaprilová: 50,0 % až 80,0 %,
3. - kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %,
4. - kyselina laurová: nejvýše 3,0%,
5. - kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).

Glyceromacrogoli lauras

Glyceromakrogollaurat

Synonymum. Macrogolglyceroli lauras

Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolů s průměrnou relativní molekulovou hmotností 300 až 1500. Získávají se částečnou alkoholýzou nasycených olejů s převažujícím obsahem triacylglycerolů kyseliny laurové s použitím makrogolu nebo esterifikací glycerolu a makrogolu s nasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nasycených olejů.

Vlastnosti

Světle žlutá voskovitá pevná látka. Je dispergovatelný v horké vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st= 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2- diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

1. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota skápnutí (2.2.17). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 1; zkoušená látka se 1 h taví v kelímku v sušárně při (100 + 2) °C a nechá se 5 h stát při 5 °C.

Tabulka 1.

Číslo kyselosti (2.5.1) Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 2; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Tabulka 2.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 6,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 3; stanoví se s 2,00g zkoušené látky.

Tabulka 3.

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina kaprilová: nejvýše 15,0 %,
2. - kyselina kaprinová: nejvýše 12,0 %,
3. - kyselina laurová: 30,0 % až 50,0 %,
4. - kyselina myristová: 5,0 % až 25,0 %,
5. - kyselina palmitová: 4,0 % až 25,0 %,
6. - kyselina stearová: 5,0 % až 35,0 %.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).

Glyceromacrogoli linoleas

Glyceromakrogollinoleat

Synonymum. Macrogolglyceroli linoleas

Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolu. Získávají se částečnou alkoholýzou nenasycených olejů s převažujícím obsahem triacylglycerolů kyseliny linolové s použitím makrogolu s relativní molekulovou hmotností 300 až 400 nebo esterifikací glycerolu a makrogolu nenasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nenasycených olejů.

Vlastnosti

Jantarově žlutá olejovitá kapalina, jejíž zbarvení se může prohloubit skladováním delší dobu při 20 °C. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Viskozita při 40 °C je asi 35 mPas, relativní hustota při 20 °C je asi 0,95, index lomu při 20 °C je asi 1,47.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese 10 |Lil zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st = 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

1. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 45 až 65; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 90 až 110.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina palmitová: 4,0 % až 20,0 %,
2. - kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
3. - kyselina olejová: 20,0 % až 35,0 %,
4. - kyselina linolová: 50,0 % až 65,0 %,
5. - kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
6. - kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
7. - kyselina eikosenová: nejvýše 1,0 %.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při pokojové teplotě.

Označování

V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).

Glyceromacrogoli oleas

Glyceromakrogololeat

Synonymum. Macrogolglyceroli oleas

Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolů. Získávají se částečnou alkoholýzou nenasycených olejů s převažujícím obsahem triacylglycerolů kyseliny olejové s použitím makrogolu s relativní molekulovou hmotností 300 až 400 nebo esterifikací glycerolu a makrogolu s nenasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nenasycených olejů.

Vlastnosti

Jantarově žlutá olejovitá kapalina, jejíž zbarvení se může prohloubit skladováním delší dobu při 20 °C. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Viskozita při 40 °C je asi 35 mPa.s, relativní hustota při 20 °C je asi 0,95, index lomu při 20 °C je asi 1,47.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st = 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

1. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. C. Podíl Složení mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 45 až 65; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 75 až 95.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,
2. - kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
3. - kyselina olejová: 58,0 % až 80,0 %,
4. - kyselina linolová: 15,0 % až 35,0 %,
5. - kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
6. - kyselina arachidová: nejvýše 2,0 %,
7. - kyselina eikosenová: nejvýše 2,0 %.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při pokojové teplotě.

Označování

V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).

Glyceromacrogoli stearas

Glyceromakrogolstearat

Synonymum. Macrogolglyceroli stearas

Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu amonoesterů adiesterů makrogolů s průměrnou relativní molekulovou hmotností 300 až 4000. Získávají se částečnou alkoholýzou nasycených olejů, obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny stearové s užitím makrogolu nebo esterifikací glycerolu a makrogolu s nasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nasycených olejů. Hydroxylové číslo se liší nejvýše o 15 jednotek od jmenovité hodnoty. Číslo zmýdelnění se liší nejvýše o 10 jednotek od jmenovité hodnoty.

Výroba

Je-li glyceromakrogolstearat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, např. tuku z vlny, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.

Vlastnosti

Světle žlutá voskovitá pevná látka. Je dispergovatelný v teplé vodě a v teplém parafinovém oleji, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v teplém ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st = 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

1. B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Liší se nejvýše o 15 jednotek od jmenovité hodnoty; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 6,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Liší se nejvýše o 10 jednotek od jmenovité hodnoty; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina laurová: nejvýše 5,0 %,
2. - kyselina myristová: nejvýše 5,0 %,
3. - rozdílná jmenovitá množtví kyseliny palmitové a kyseliny stearové. Součet množství C₁₆H₃₂O₂ a C₁₈H₃₆O₂ je nejméně 90,0 %.

Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede jmenovitá hodnota čísla hydroxylového, jmenovitá hodnota čísla zmýdelnění a druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).

† Gonadorelini acetas

Gonadoreliniumacetat

Je to sůl peptidu hypotalamu povzbuzujícího uvolnění hormonu stimulujícího folikuly a luteinizačního hormonu z hypofýzy s kyselinou octovou. Počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové, obsahuje 95,0 % až 102,0 % peptidu C₅₅H₇₅N₁₇O₁₃. Získává se chemickou syntézou.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v roztoku kyseliny octové ledové 1% (V/V), mírně rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se přibližně shoduje s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Použije se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) ze zkoušky Stanovení obsahu.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a dichlorimethanu R (6 + 14 + 45 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší na vzduchu. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska se směsí obsahující 10 ml roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, komora se uzavře a nechá se stát. Suchá deska se umístí do komory a komora se uzavře. Vrstva se nechá 2 min v kontaktu s parami chloru, pak se deska vyjme a umístí do proudu studeného vzduchu, dokud se neodstraní přebytek chloru a vrstva pod nanášecími body se s 0,05 ml škrobu s jodidem draselným RS nezbarví modře. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS; hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z5 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –54° až –66°, přepočteno na stanovený obsah peptidu, viz Stanovení obsahu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V).

Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 278 nm je 0,55 až 0,61, přepočteno na stanovený obsah peptidu.

Aminokyseliny. Provede se za použití analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahuiící ekvimolární množství amoniaku, elvcinu a L-forem následuiících aminokvselin:

1. a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se používá vhodný vnitřní standard jako je DL-norleucin.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se umístí do vhodné, důkladně vyčištěné zkumavky z tvrdého skla, 100 mm dlouhé, s vnitřním průměrem 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi o teplotě –5 °C, tlak se sníží pod 133 Pa a zkumavka se utěsní. Zahřívá se 16 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se zkumavka otevře a obsah se převede pětkrát 0,2 ml vody R do 10 ml baňky a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor aminokyselin a zředí se jím na vhodný objem.

Do analyzátoru aminokyselin se aplikuje vhodný, přesně změřený objem zkoušeného roztoku tak, aby výška píku aminokyseliny, přítomné v největším množství, byla nejméně 90 % celého rozsahu zapisovače.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměry aminokyselin se vypočítají tak, že jedna sedmina součtu látkového množství histidinu, kyseliny glutamové, leucinu, prolinu, glycinu, tyrosinu a argininu odpovídá jedné. Hodnoty klesají v následujících limitech: serin 0,7 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 1,9 až 2,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,7 až 1,05; histidin 0,95 až 1,05 a arginin 0,95 až 1,05. Lysin a isoleucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny s výjimkou tryptofanu jsou přítomny nejvýše ve stopových množstvích.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celého rozsahu zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času gonadorelinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Kyselina octová. Nejvýše 7,5 %, provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1 -butanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1 ml 1-butanolu R se zředí vodou R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100 ml.

Zkoušený roztok. 0,150 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 g kyseliny octové ledové R se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem vnitřního standardu na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm, s vnitřním povrchem potaženým 5 μm vrstvou poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R,
2. - helia pro chromátografii R jako nosného plynu s lineární rychlostí asi 30 cm/s,
3. - dělicího poměru asi 15,
4. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 95 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se po 2 μl každého roztoku a vypočítá se obsah kyseliny octové v gonadoreliniumacetatu.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 7,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 70 m.j. endotoxinu v miligramu gonadoreliniumacetatu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 65 °C. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R 1,18% (V/V) (13 + 87), (pH se upraví na hodnotu 2,3 triethylaminem R); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním a druhým píkem je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah gonadorelinu se vypočítá z deklarovaného obsahu gonadorelinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - množství peptidu v lahvičce,
2. - zda je látka sterilní,
3. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Gossypii oleum hydrogenatum

Hydrogenovaný bavlníkový olej

Je to produkt získaný čištěním a hydrogenací oleje získaného ze semen pěstovaných rostlin různých odrůd druhu Gossypium hirsutum L. nebo jiných druhů rodu Gossypium. Obsahuje většinou triacylglyceroly kyseliny palmitové a kyseliny stearové.

Vlastnosti

Bílá hmota nebo prášek, který zahřátím taje na čirou světle žlutou kapalinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v toluenu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Cizí mastné oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.14). 57 °C až 70 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 10,0 g se rozpustí v 50 ml horké směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, předem zneutralizované hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Titruje se ihned ještě horký roztok.

Peroxidové číslo (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí opatrným zahřátím ve směsi složené z 1,5 ml lihu 96% R a 3 ml toluenu R a přidá se 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R. Ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(kyanopropyl)siloxanem R (tloušťka filmu 0,2 μm),
2. - helia pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,65 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - injektoru s děličem (1 : 100).

Teplota kolony se udržuje 35 min na l80°C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C.

Podíl mastných kyselin oleje má toto složení:

1. - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₄: nejvýše 0,2 %,
2. - kyselina myristová: nejvýše 1,0 %,
3. - kyselina palmitová: 19,0 % až 26,0 %,
4. - kyselina stearová: 68,0 % až 80,0 %,
5. - kyselina olejová a její izomery (C_18:1 délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): nejvýše 4,0 %,
6. - kyselina linolenová a její izomery (C_18:2 délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 1,0 %,
7. - kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
8. - kyselina behenová: nejvýše 1,0 %,
9. - kyselina lignocerová: nejvýše 0,5 %.

Nikl. Nejvýše 1 μg Ni/g. Provede se atomová absorpční spektrometrie (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se převede do předem zváženého vyžíhaného platinového nebo křemenného kelímku a opatrně se zahřívá. Zkoušená látka se zabalí do bezpopelného filtračního papíru a opatrně se spálí. Po spálení zkoušené látky se zahřívání přeruší a pak se žíhá v muflové peci při 600 °C, dokud není popel bílý. Po ochlazení se zbytek převede dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do 25ml odměmé baňky. Přidá se 0,3 ml kyseliny dusičně R a zředí se vodou destilovanou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 μg Ni/ml) ke 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou destilovanou R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pícky jako atomizátoru a argonu R jako nosného plynu.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Graminis radix

Oddenek pýru

Synonyma. Graminis rhizoma, Radix graminis, Rhizoma graminis

Je to celý nebo řezaný omytý a usušený oddenek druhu Agropyron repens (L.) BEAUV. (Elymus repens (L.) GOULD), bez adventivních kořenů.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Lesklé, nažloutlé, světle hnědé nebo žlutohnědé kousky oddenku 2 mm až 3 mm silné, podélně rýhované. Nodia (kolénka) se zbytky velmi tenkých kořenů a bělavými nebo nahnědlými šupinovitými listy; intemodia (články) jsou více než 6 cm dlouhá, podélně rýhovaná, uvnitř dutá. Na příčném řezu nodii je patrná nažloutlá dřeň.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je bělavě žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky kryté silnou kutikulou, buňky pokožky jsou pravoúhlé, protáhlé, se stěnami ztlustlými, tečkovanými, mírně vlnitě zprohýbanými, vzájemně se střídají s malými okrouhlými až téměř čtvercovými buňkami, buňky endodermis podkovovitě ztlustlé; četné úlomky mírně ztlustlých vláken a skupin cév se štěrbinovitými tečkami nebo cév šroubovité a prstencovitě ztlustlých.

Zkoušky na čistotu

Cynodon dactylon, Imperata cylindrica. Droga se pozoruje pod mikroskopem v jodu RS1.

Nejsou patrná modře zbarvená škrobová zrna ani podkovovitě ztlustlé buňky endodermis.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 15,0 % šedočerných kousků oddenků (řezaná droga).

Látky extrahovatelné vodou. 5,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a za občasného protřepávání se nechá 10 min stát. Po ochlazení se doplní vodou R na 200,0 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek po vysušení váží nejméně 0,125 g (25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Gummiresina myrrha

Myrhová klejopryskyřice

Synonymum. Myrrha

Je to na vzduchu ztvrdlá klejopryskyřice získaná z kmenů a větví druhu Commiphora molmol ENGLER po naříznutí nebo samovolným vytékáním. Může pocházet i z jiných druhů rodu Commiphora.

Vlastnosti

Droga má hořkou chuť.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Světle nebo tmavě oranžově hnědá nepravidelná nebo okrouhlá zrna nebo kousky různé velikosti s různě zbarvenými částicemi. Na povrchu jsou většinou pokryty šedým až žlutohnědým prachem.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě žlutý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: jen malé množství úlomků tkáně matečné rostliny včetně červenohnědých úlomků korku; mnohohranných až podlouhlých sklereid, s výrazně ztlustlými tečkovanými, zdřevnatělými stěnami a hnědým obsahem, jednotlivých nebo ve skupinách; úlomků tenkostěnného parenchymu, sklerenchymatických vláken; nepravidelných hranolovitých až mnohohranných krystalů šťavelanu vápenatého asi 10 μm až 25 μm velkých.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Commiphora mukul, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině oranžovočervená skvrna (thymol) a ve střední části fialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivně fialová skvrna (furanoeudesma-1,3-dien) s hodnotou R_F vyšší než hodnota R_F anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Tato skvrna velikostí a intenzitou zbarvení převyšuje ostatní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další fialové skvrny, jedna z nich odpovídá polohou skvrně anetholu a dvě intenzivně zbarvené skvrny (horní je kurzerenon a dolní je 2-methoxyfuranodien) odpovídají polohou skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další fialové skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.

Commiphora mukul. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5,0 ml lihu 96% R a zahřívá se 2 min až 3 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg thymolu R a 40 μl anetholu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatrogramu zkoušeného roztoku není v dolní třetině skvrna s modrou až fialovou fluorescencí.

Látky nerozpustné v lihu. Nejvýše 70%. 1,000 g práškované drogy (250) se smíchá se 30 ml lihu 96% R a 10 min se intenzivně protřepává. Supernatantní tekutina se zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (16) tak, aby sediment zůstal v baňce. Postup se provede ještě dvakrát s 20 ml lihu 96% R, pak se sediment kvantitativně převede na filtr a baňka se vypláchne lihem 96% R. Filtr se zbytkem se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a pak se zváží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,0%.

Uchovávání

Chráněna před světlem.

Halothanum

Halothan

Je to (RS)-2-brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan stabilizovaný 0,01 % thymolu.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá těžká nehořlavá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s ethanolem, s etherem a s trichlorethylenem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. halotanu. Měří se v 0,1 mm kyvetě.
3. C. K 0,1 ml se přidají ve zkumavce 2 ml terc.butanolu R. Přidá se 1 ml edetanu měďnatého RS, 0,5 ml amoniaku 26% R a směs 0,4 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 1,6 ml vody R (roztoka). Současně se připraví kontrolní roztok (roztokb). Obě zkumavky se ponoří na 15 min do vodní lázně při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,3 ml kyseliny octové ledové R. K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi stejných objemových dílů čerstvě připraveného alizarinu S RS a dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Roztok (a) je žlutý, roztok (b) je červený.

   K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 1 ml tlumivého roztoku o pH 5,2, 1 ml červeně fenolové RS zředěné vodou R 1 : 10 a 0,1 ml chloraminu T RS. Roztok (a) je modrofialový, roztok (b) je žlutý.

   Ke 2 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (25 + 75), 0,5 ml acetonu R a 0,2 ml roztoku bromičnanu draselného R (50 g/l) a protřepe se. Zkumavky se zahřívají 2 min ve vodní lázni při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R a dále 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2. Roztok (a) opalizuje a po několika minutách vznikne bílá sraženina, roztok (b) zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 3 min se třepe a nechá se stát. Oddělí se vodná vrstva a přidá se 0,2 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,872 až 1,877.

Destilační rozmezí (2.2.11). 49,0 °C až 51,0 °C; 95 % předestiluje v rozmezí 1,0 °C.

Těkavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trichlortrifluorethanu CRL jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml trichlortrifluorethanu CRL se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml.

1.0 ml roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2,75 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografii R1 (180 μm až 250 μm) impregnovanou 30 % makrogolu 400 R v prvních 1,8 m délky kolony a 30 % dinonylftalatu R ve zbytku délky kolony,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastřikuje se po 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího vnitřnímu standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu korigovaná, je-li třeba, na nečistoty se stejným retenčním časem jako má vnitřní standard (0,005 %).

Bromidy a chloridy. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 3 min se třepe. K5ml vodné vrstvy se přidá 5 ml vody R, 0,05 ml kyseliny dusičné R a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS1. Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml vodné vrstvy a 5 ml vody R.

Brom a chlor. K 10 ml vodné vrstvy získané ve zkoušce Bromidy a chloridy se přidá 1 ml škrobu s jodidem draselným RS; nevznikne modré zbarvení.

Thymol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití mentholu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,10 g mentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 20,0 mg thymolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté filmem 1,5 jim polydimethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 15 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 170 °C a teplota detektoru na 200 °C.

Nastřikuje se odděleně po 1,0 μl roztoku vnitřního standardu, zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha píku odpovídajícího thymolu nejméně 75% a nejvýše 115% plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,008 % až 0,012 %).

Netěkavé látky. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 2 h při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 1 mg (20 mg/l).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřesahující 25 °C. Při výběru materiálu, ze kterého je vyroben obal, se bere v úvahu reaktivita halothanu s některými kovy.

Nečistoty

1. A. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten,

1. B. 2-chlor-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (Z a E),

1. C. 2,3-dichlor-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (Z a E),

1. D. 2-brom-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (E),

1. E. 2-chlor-1,1,1-trifluorethan,

1. F. 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan,

1. G. 1-brom-1-chlor-2,2-difluorethylen,

1. H. 2,2-dichlor-1,1,1-trifluorethan,

1. I. 1-brom-1,1-dichlor-2,2,2-trifluorethan,

1. J. 1,2-dichlor-1,1-difluorethan.

Helianthi oleum raffinatum

Slunečnicový olej čištěný

Synonymum. Helianthi annui oleum raffinatum, Helianthi oleum

CAS 8001-21-6

Je to mastný olej získaný ze semen druhu Helianthus annuus C. lisováním nebo extrakcí a následným čištěním. Může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96 %, mísitelný s etherem petrolejovým (TV: 40 °C až 60 °C).

Relativní hustota je asi 0,921 a index lomu je asi 1,474.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro slunečnicový olej.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.