Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Kolona se ustaluje mobilní fází A při průtokové rychlosti 1 ml/min. Po nástřiku vzorku se zvyšuje podíl mobilní fáze B o 0,44 % za minutu, dokud poměr mobilní fáze A ku mobilní fázi B nebude 60 : 40, a pak se zvyšuje o 1,33 % za minutu, dokud poměr mobilní fáze A ku mobilní fázi B nebude 20 : 80, a pak se nechá promývat touto směsí 10 min. Zaznamená se chromatogram porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi 6. píkem (peptidy 268 až 275) a 7. píkem (peptidy 1 až 7) je nejméně 1,5; b_0,5a a b_0,5b jsou menší než 0,4 min. Nastříkne se asi 100 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram. Totožnost píků se ověří srovnáním s píky porovnávacího roztoku. Neměly by být zjevné žádné další významné píky ani prodlevy. Významný pík je definován jednou plochou rovnající se nebo přesahující 5 % 19. píku (peptidy 278 až 296); nepřihlíží se k nevýznamným pikům. Chromatogram totožnosti citovaných píků je uveden na konci článku (obr. 1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Rekonstituovaný přípravek je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,1 až 7,5.

Rozpustnost. Přidá se množství kapaliny uvedené v označení na obalu. Přípravek se při teplotě 20 °C až 25 °C zcela rozpustí do 2 min.

Obsah bílkovin. Připraví se roztok zkoušené látky o přesně známé koncentraci asi 1 g/l. Roztokem argininu R (34,8 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,3, se naředí přesně odměřený objem roztoku zkoušené látky tak, aby absorbance měřená v maximu při asi 280 nm byla od 0,5 do 1,0 (zkoušený roztok). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximech při 280 nm a 320 nm proti roztoku argininu jako porovnávací tekutině. Obsah bílkovin ve zkoušeném vzorku se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. V - objem roztoku argininu potřebného k přípravě zkoušeného roztoku,
2. A₂₈₀ - absorbanci v maximu při 280 nm,
3. A₃₂₀ - absorbanci v maximu při 320 nm.

Obsah jednořetězcové alteplasy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí ve vodě R tak, aby výsledná koncentrace byla asi 1 mg alteplasy v mililitru. Do zkumavky se odměří 1 ml tohoto roztoku, přidají se 3 ml roztoku dithiothreitolu R (3 g/l) v mobilní fázi, zkumavka se uzavře a zahřívá se 3 min až 5 min při 80 °C.

Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné hydrofilním silikagelem se sférickými částicemi o průměru 10 μm až 13 μm určeným pro vylučovací chromatografli,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je směs roztoků dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l) a dodecylsíranu sodného R (1 g/l), jejíž pH bylo upraveno zředěným hydroxidem sodným RS na hodnotu 6,8,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se asi 50 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram. Chromatogram vy kazuje dva hlavní píky odpovídající jednořetězcové a dvouřetězcové alteplase. Relativní množství jednořetězcové alteplasy se vypočítá z hodnot ploch píků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater vypočtený na základě píku jednořetězcové alteplasy je nejméně 1000. Obsah jednořetězcové alteplasy má být nejméně 60 % z celkového nalezeného množství látek příbuzných alteplase.

Obsah monomeru. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí a zředí tak, aby se získala koncentrace asi 1 mg/ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné hydrofilním silikagelem se sférickými částicemi o průměru 10 μm až 13 μm vhodnými pro vylučovací chromatografii,
2. - mobilní fáze, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l) a dodecylsíranu sodného R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno zředěným hydroxidem sodným RS na hodnotu 6,8,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se zkoušený roztok a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater přepočtený na pík monomem alteplasy je nejméně 1000. Měří se odezva pro všechny píky, tj. pro píky odpovídající molekulovým hmotnostem různých typů alteplas. Vypočítá se relativní množství monomem z hodnot ploch těchto píků. Obsah monomem alteplasy je nejméně 95 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 1 m.j. bakteriálního endotoxinu v miligramu bílkoviny.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním schopnosti zkoušeného přípravku aktivovat plazminogen k přeměně na plazmin se stejnou schopností referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Tvorba plazminu se měří stanovením doby rozpouštění fibrinových vláken za daných podmínek.

Mezinárodní jednotkou je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu alteplasy. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu alteplasy v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Tlumivý roztok. Je to roztok obsahující dihydrogenfosforečnan sodný monohydrát R (1,38 g/l), hydrogenfosforečnan sodný bezvodý R (7,10 g/l), azid sodný R (0,20 g/l) a polysorbát 80 R (0,10 g/l); používá se k rozpouštění.

Roztok lidského trombinu. Roztok trombinu lidského R obsahující 33 m.j. v mililitru výše uvedeného tlumivého roztoku.

Roztok lidského fibrinogenu. Roztok fibrinogenu R (2 g/l) ve výše uvedeném tlumivém roztoku.

Roztok lidského plazminogenu. Roztok lidského plazminogenu R (1 g/l) ve výše uvedeném tlumivém roztoku.

Zkoušené roztoky. Zkoušená látka se rozpustí ve výše uvedeném tlumivém roztoku na koncentraci 1 g/l a stejným tlumivým roztokem se vzorky naředí v poměrech např.: 1 : 5000, 1 : 10 000 a 1 : 20 000.

Porovnávací roztoky. Použije se roztok alteplasy CRL o přesně známé koncentraci asi 1 g/l (580 000 m.j. alteplasy v mililitru) a ředěním vodou R se připraví pět postupně naředěných roztoků o známých koncentracích 9,0 m.j./ml až 145 m.j./ml.

Do každé z řady označených skleněných zkumavek se přenese 0,5 ml roztoku lidského trombinu a pro každou zkumavku se určí některý ze zkoušených nebo porovnávacích roztoků, které se do zkumavek přidají po 0,5 ml. Do každé z další řady označených zkumavek se odpipetuje 20 μl roztoku lidského plazminogenu a 1 ml roztoku lidského fibrinogenu, směs se promíchá a nechá se stát v ledové lázni. Začíná se se směsí, která obsahuje trombin a porovnávací roztok o nejnižší koncentraci, měří se čas a odděleně se přidá po 200 μl z každé z trombinových směsí do zkumavek obsahujících směs plazminogenu a fibrinogenu. Po celkovou dobu 15 s se vířením přerušovaně míchá obsah každé zkumavky a opatrně se umístí do stojánku v cirkulující vodní lázni při 37 °C. Do 30 s se objeví viditelné zakalení tvořící se sraženiny a současně ve sraženině vznikají bublinky.

Měří se čas rozpuštění sraženiny jako doba mezi prvním přídavkem roztoku alteplasy a okamžikem, kdy stoupá k hladině poslední bublinka. Použitím metody nejmenších čtverců se stanoví závislost logaritmu koncentrací referenčního přípravku v m.j./ml proti logaritmu doby rozpuštění sraženiny v sekundách, podle rovnice:

v níž značí:

1. t - dobu rozpuštění sraženiny,
2. U_s - účinnost referenčního přípravku v m.j./ml,
3. b - je směrnice přímky,
4. a - je průsečík osy y a přímky.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže korelační koeficient je v rozsahu –0,9900 až –0,1000. Z rovnice a doby rozpuštění sraženiny ve zkoušeném roztoku se vypočítá logaritmus účinnosti U_A podle vztahu:

Účinnost alteplasy v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. D - zřeďovací faktor zkoušeného roztoku.

Specifická účinnost v navážce zkoušené látky se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. P - koncentraci bílkoviny stanovenou v odstavci Obsah bílkovin, viz Zkoušky na čistotu. Stanovená účinnost je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

V bezbarvých skleněných obalech pod vakuem nebo pod inertním plynem při teplotě 2 °C až 30 °C, chráněna před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet m.j. v obalu,
2. - množství bílkoviny v obalu.

Následující typ chromatogramu je jen informační, je vodítkem a netvoří závaznou část článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro tryptické mapování peptidu alteplasy

† Amikacini disulfas

Amikaciniumdisulfat

Synonymum. Amikacini sulfas

Je to 6-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-4-O-(6-amino-6-deoxy- α -D-glukopyrano-syl)-N'-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-D-streptamin-bis(hydrogensulfat), antibiotikum získané z kanamycinu A. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 72,3 % až 76,8 % sloučeniny C₂₂H₄₃N₅O₁₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amikaciniumdisulfatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) s použitím desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg amikaciniumdisulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethan R po dráze 15 cm. Deska se suší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a pak se 5 min zahřívá při teplotě 110°C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +76° až +84°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky amikacinu a nečistoty A nejméně 3,5. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času amikacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch takových píků není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům z kontrolního roztoku a k pikům, jejichž plocha je menší než desetina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

Sírany. 23,3 % až 25,8 % síranů (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začne měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 13,0%; 0,500 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 5 ml roztoku obsahujícího 25 mg zkoušené látky rozpuštěné ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se přidá 0,2 ml tohoto roztoku ke 2,0 ml roztoku kyseliny 2,4,6-trinitrobenzensulfonové R (10g/l). Potom se přidají 3,0 ml pyridinu R a baňka se dobře uzavře. Důkladně se třepe 30 s a zahřívá se 45 min na vodní lázni při 75 °C. Potom se 2 min chladí ve studené vodě, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a důkladně se 30 s třepe.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg amikaciniumdisulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (c). 5 mg amikaciniumdisulfatu CRL a 5 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Kontrolní roztok. Připraví se způsobem předepsaným pro zkoušený roztok (a) s použitím 0,2 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,5 roztokem hydroxidu draselného R (22 g/l) a methanolu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 340 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C a roztoky se uchovávají při teplotě 10 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píku amikacinu je 2,0 %. Nastříkne se zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).

Uchovávání

Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. R¹ = R³ = R⁴ = H, R² = acyl: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-N¹-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,
2. B. R¹ = R² = acyl, R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy- α -D-glukopyranosyl)-N¹,N³-bis[(2,S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,
3. C. R¹ = R² = R³ = H, R⁴ = acyl: 4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-{3-[[(2S)-4- -amino-2-hydroxybutanoyl]amino]-3-deoxy- α -D-glukopyranosyl}-2-deoxy-D-streptamin,
4. D. R¹ = R² = R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-2-deoxy-L-streptamin (kanamycin).

† Amikacinum

Amikacin

Je to 6-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-N¹-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-D-streptamin, antibiotikum získané z kanamycinu A. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,5 % až 102,5 % sloučeniny C₂₂H₄₃N₅O₁₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amikacinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) s použitím desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg amikacinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R po dráze 15 cm. Deska se suší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS1. 5 min se zahřívá při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 9,5 až 11,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +97° až +105°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky amikacinu a nečistoty A nejméně 3,5. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času amikacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch těchto píků není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům z kontrolního roztoku a k pikům, jejichž plocha je menší než desetina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,5 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se přidá 0,2 ml tohoto roztoku ke 2,0 ml roztoku kyseliny 2,4,6-trinitrobenzensulfonové R (10 g/l). Potom se přidají 3,0 ml pyridinu R a baňka se dobře uzavře. Důkladně se 30 s třepe a zahřívá se 45 min ve vodní lázni při 75 °C. Potom se 2 min chladí ve studené vodě, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a důkladně se 30 s třepe.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg amikacinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (c). 5 mg amikacinu CRL a 5 mg nečistoty amikacinu A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).

Kontrolní roztok. Připraví se způsobem předepsaným pro zkoušený roztok (a) s použitím 0,2 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,5 roztokem hydroxidu draselného R (22 g/l), a methanolu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 340 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C a roztoky se uchovávají při teplotě 10 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku amikacinu 2,0 %. Nastřikuje se zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavku článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

Uchovávání

Separandum

Nečistoty

1. A. R¹ = R³ = R⁴ = H, R² = acyl: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-N¹-[(25)-4-animo-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,
2. B. R¹ = R² = acyl, R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy- α -D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-N¹,N³-bis[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,
3. C. R¹ = R² = R³ = H, R⁴ = acyl: 4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-{3-[[(25)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]amino]-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl}-2-deoxy-D-streptamin,
4. D. R¹ = R² = R³ = R⁴ = H: 4-0-(3-amino-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a- -D-glukopyranosyl)-2-deoxy-L-streptamin (kanamycin).

† Aminoglutethimidum

Aminoglutethimid

Je to (3 RS)-3-(4-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje98% až 101,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₂O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 150 °C až 154 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety aminoglutethimidu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg aminoglutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg aminoglutethimidu CRL a 25 mg glutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a ethylacetatu R (0,5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chro matogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

3-Aminoglutethimid a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg aminoglutethimidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (4 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 (27 + 73), s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aminoglutethimidu asi 9 min a aminoglutethimidu nečistoty A asi 12 min. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 60 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi piky aminoglutethimidu a aminoglutethimidu nečistoty A nejméně 2,0.

Postupně se nastříkne 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); součet obsahu všech nečistot není větší než 2,0 %. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Azoglutethimid. Nejvýše 300 μg/g, stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkouška se provádí za ochrany před světlem. K rozpuštění porovnávací látky a zkoušené látky se použije třepání, nikoliv ultrazvuková lázeň nebo zahřívání.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 3,0 mg aminoglutethimidu nečistoty D CRL se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylsulfoxidem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je připravena následujícím způsobem: 0,285 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 7,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 50 ml hydroxidu draselné ho 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 1000 ml, pH se upraví kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, 350 ml tohoto roztoku se smíchá s 650 ml methanolu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 328 nm.

Postupně se nastříkne 10 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku je počet teoretických pater vypočtený pro hlavní pík alespoň 3300, kapacitní faktor hlavního píku je 2,0 až 5,0 a faktor symetrie hlavního píku je menší než 1,2. Plocha piku nečistoty D na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sírany (2.4.13). 6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml acetonu R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,23 mg C₁₃H₁₆N₂O₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = NH₂, R² = H: (3RS)-3-(3-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion (3-aminoglutethimid),
2. B. R¹ = NO₂, R² = H: (3RS)-3-ethyl-3-(3-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,
3. C. R¹ = H, R² = NO₂: (3RS)-3-ethyl-3-(4-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,

1. D. 3,3'-[diazendiylbis(4,1-benzendiyl)]bis(3-ethylpiperidin-2,6-dion) (azoglutethimid).

† Amitriptylini hydrochloridum ¹)

Amitriptyliniumchlorid

Synonymum. Amitriptylinium chloratum

Je to N,N-dimethyl-N-[3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[ad]cyklohepten-5-yliden)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CIN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 195 °C až 199 °C.
2. B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 435 až 475.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amitriptyliniumchloridu.
4. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidají se 2 ml nasyceného roztoku manganistanu draselného R; fialové zbarvení roztoku rychle zmizí. Roztok se zahřeje na vodní lázni do téměř úplného rozpuštění hnědé sraženiny, pak se ochladí, vytřepe se 15 ml etheru R, aby se odstranil bílý zákal, a etherová vrstva se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 5 ml amoniaku 26% R, třepe se 2 min, pak se přidají 3 ml dichlormethanu R a opět se protřepe; dichlormethanová vrstva se zbarví fialově červeně.
5. E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Při zkoušce se roztoky a vyvíjející se chromatogramy chrání před přímým světlem.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg cyklobenzapriniumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3+15 + 85) po dráze 14 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a rovnoměrně se postříká čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96), zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou skvrny odpovídající dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %) a chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C₂₀H₂₄CIN.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon),

1. B. cyklobenzaprin,

1. C. 3-( 10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,b]cyklohepten-5-yliden)-N-methylpropylamin,

1. D. 5-[3-(dimethylamino)propyl]-10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-ol,

1. E. 3-(1,2,3,4,4a,10,11,11a-oktahydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)-N,N-dimethyl-propylamin,

1. F. (RS)-5-[3-(dimethylamino)propyliden]-10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol.

† Amphotericinum B

Amfotericin B

Je to směs antimykotických polyenů produkovaných při růstu určitých kmenů mikroorganismu Streptomyces nodosus nebo získaná jinými způsoby. Obsahuje převážně amfotericin B, tj. kyselinu(19E,21E,23E,25E,27E,29E,31E)-(1R,3S,5R,6R,9R,11R,15S,16R,17R,18S,33R,35S,36R,37S)-33-[(3-amino-3,6-dideoxy-β-D-mannopyranosyl)oxy]-1,3,5,6,9,11, 17,37-oktahydroxy-15,16,18-trimethyl-13-oxo-14,39-dioxabicyklo[33,3,1]nonatriakonta-19,21,23,25,27,29,31-heptaen-36-karboxylovou. Účinnost je nejméně 750 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžový prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylsulfoxidu a v propylenglykolu, těžce rozpustný v dimethylformamidu, velmi těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96 %.

Ve zředěných roztocích je citlivý na světlo a při nízkých hodnotách pH je inaktivován.

Zkoušky totožnosti

1. A. 25 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 200 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 300 nm až 450 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima, při 362 nm, 381 nm a 405 nm. Poměr absorbance naměřené při 362 nm k absorbanci naměřené při 381 nm je 0,57 až 0,61. Poměr absorbance naměřené při 381 nm k absorbanci naměřené při 405 nm je 0,87 až 0,93.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amfotericinu B CRL. Jestliže spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka se 1 h suší při 60 °C a tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa a zaznamená se nové spektrum.
3. C. K 1 ml roztoku 0,5 g/l zkoušené látky v dimethylsulfoxidu R se přidá 5 ml kyseliny fosforečné R, která vytvoří spodní vrstvu. Na styku obou vrstev vznikne ihned modrý prstenec a po promíchání vznikne intenzivně modré zbarvení. Přidá se 15 ml vody R a promíchá se; roztok je bledě žlutý.

Zkoušky na čistotu

Obsah tetraenů. Nejvýše 10,0% a nejvýše 5,0%, jestliže je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků. Stanoví se následující metodou.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg amfotericinu B CRL se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 25,0 mg nystatinu CRL se rozpustí ve 25 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 250,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a) a (b) v maximu při 282 nm a při 304 nm za použití roztoku dimethylsulfoxidu R 0,8 % (V/V) v methanolu R jako kontrolního roztoku. Vypočítá se specifická absorbance zkoušené látky, nystatinu CRL a amfotericinu B CRL při obou vlnových délkách, vztaženo na vysušenou látku. Obsah tetraenů se vypočítá podle následujícího vzorce:

v němž značí:

1. S₁, S₂ - specifickou absorbanci zkoušené látky při 282 nm, resp. při 304 nm,
2. N₁, N₂ - specifickou absorbanci nystatinu CRL při 282 nm, resp. při 304 nm,
3. B₁, B₂ - specifickou absorbanci amfotericinu B CRL při 282 nm, resp. při 304 nm,
4. F - deklarovaný obsah tetraenů v amfotericinu B CRL.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0%; 1,000 g se suší při 60 °C a při tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0% a nejvýše 0,5%, jestliže je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,0 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

60 mg se rozetře s dimethylformamidem R a zředí se jím za stálého třepání na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100 ml. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - prostá bakteriálních endotoxinů,
2. - sterilní,
3. - vhodná k výrobě parenterálních přípravků.

Nečistoty

1. A. amfotericin A (tetraen).

Amylum pregelificatum

Předbobtnalý škrob

Je to škrob, který se nechal za studena nebo po zahřátí nabobtnat ve vodě do úplného nebo částečného popraskání škrobových zrn a pak byl usušen. Neobsahuje pšeničný škrob ani žádné další přídavné látky. Může však být upraven tak, aby bylo možno jej lisovat a zlepšily se jeho reologické vlastnosti.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý prášek, bobtnající ve studené vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R; jsou patrné nepravidelné průhledné bílé nebo žlutavě bílé vločky nebo kousky, na povrchu nerovné.

   V polarizovaném světle (mezi příčnými Nikolovými hranoly) mohou být vidět škrobová zrna se zřetelným černým křížem ve středu.

1. B. 0,5 g se bez zahřívání disperguje ve 2 ml vody R, přidá se 0,05 ml jodu RS1; vznikne červeno- fialové až modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; 5,0 g se 60 s protřepává s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se 15 min nechá stát.

Železo (2.4.9). 0,75 g se protřepe s 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Oxidanty (2.5.30). Vyhovuje požadavkům zkoušky Oxidanty.

Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 μg/g.

Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R; mohou být přítomny jen stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu.

Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 10³ bakterií v gramu a nejvýše 10² hub v gramu, stanoví se počítáním na pevných půdách (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - druh škrobu (matečná rostlina, z níž byl škrob získán),
2. - že je škrob předbobtnalý.

Arachidis oleum hydrogenatum

Hydrogenovaný podzemnicový olej

Je to čištěný bělený hydrogenovaný olej, zbavený pachu, získaný z loupaných semen druhu Arachis hypogaea L. Každý druh hydrogenovaného podzemnicového oleje je charakterizován deklarovanou teplotou skápnutí.

Vlastnosti

Bílá nebo slabě nažloutlá měkká hmota, která zahřátím taje na čirou, světle žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v etheru petrolejovém (t.v. 65 °C až 70 °C), velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Teplota skápnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro podzemnicový olej.
3. C. Zkouška Cizí mastné oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota skápnutí (2.2.17). 32 °C až 43 °C; odchylka od deklarované hodnoty není větší než 3 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 10,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel zahřátím na vodní lázni.

Číslo peroxidové (2.5.5), Nejvýše 5,0; 5,0 g se rozpustí ve 30 ml předepsané směsi rozpouštědel zahřátím na vodní lázni.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 1,0 %.

Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm, se stěnou pokrytou 0,2 μm vrstvou poly(kyanopropyl)siloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - injektoru s děličem (1 : 100).

Teplota kolony se udržuje 20 min na 180 °C, teploty nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Podíl mastných kyselin má toto složení:

1. -nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₄: nejvýše 0,5 %,
2. - kyselina myristová: nejvýše 0,5 %,
3. - kyselina palmitová: 7,0 % až 16,0 %,
4. - kyselina stearová: 3,0 % až 19,0 %,
5. - kyselina olejová a izomery (C_18:1, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): 54,0 % až 78,0 %,
6. - kyselina linolová a izomery (C_18:2, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 10,0 %,
7. - kyselina arachidová: 1,0 % až 3,0 %,
8. - kyseliny eikosenové (C_20:1, délkou řetězce odpovídají poly(kyanopropyl)siloxanu 20,4 až 20,7): nejvýše 2,1 %,
9. - kyselina behenová: 1,0 % až 5,0 %,
10. - kyselina eruková a izomery (C_22:1, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 22,4 až 22,6): nejvýše 0,5 %,
11. - kyselina lignocerová: 0,5 % až 3,0 %.

Nikl. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se odváží do předem zváženého vyžíhaného platinového nebo křemenného kelímku. Opatrně se zahřeje a do zkoušené látky se vloží knot připravený ze stočeného bezpopelového filtračního papíru a zapálí se. Po spálení zkoušené látky se zahřívání ukončí a žíhá se v muflové peci při asi 600 °C tak dlouho, dokud popel není bílý. Po vychladnutí se ke zbytku přidají dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 0,3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři roztoky smícháním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 μg Ni/ml) se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou R na 10,0 ml.

Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako atomového generátoru a argonu R jako nosného plynu.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede deklarovaná teplota skápnutí.

† Argenti diacetyltannas albuminatus

Diacetyltaninoalbuminat stříbra

Synonymum. Argentum diacetyltannicum albuminatum

Je to komplexní sloučenina proteinatu stříbra s diacetyltaninem. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 5,6 % až 6,5 % stříbra (Ag; A_r 107,87). Obsahuje přídavek tetraboritanu sodného.

Vlastnosti

Tmavohnědý sypký prášek nebo kovově lesklé, v dopadajícím světle červenohnědé krystaly. Slabě páchne po kyselině octové, je hygroskopický. Je prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Ve vodě tvoří koloidní roztoky.

Zkoušky totožnosti

1. A. 25 mg se nejprve slabě, později silněji zahřívá; vzniká zápach po spáleném rohu. Po vyžíhání zůstane šedobílý zbytek, ke kterému se přidá 1,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, směs se zahřeje a promíchá. Po zfiltrování se filtrát zředí vodou R na 10 ml; roztok vyhovuje zkoušce na stříbro (2.3.1).
2. B. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml chloridu železitého RS1. Roztok se pomalu barví zeleně a kalí se; po delší době se vylučuje šedozelená vločkovitá sraženina.
3. C. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se třepe s 0,3 g kyanidu draselného R do vzniku hnědožlutého roztoku. Po přídavku 0,9 ml roztoku hydroxidu sodného R (85 g/l) se stále protřepává, až se vytvoří načervenalá pěna, jejíž zbarvení stáním mizí a při obnovení třepání opět vzniká.
4. D. K 1 g se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a 5 ml methanolu R. Směs se zapálí; plamen se zbarví zeleně.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se v malých dávkách nasype za opatrného míchání (nakláněním a kroužením nádobky) do 40 ml vody R a nechá se rozpustit. Po rozpuštění se roztok zředí vodou R na 50 ml.

Vzhled roztoku S. Roztok S je tmavohnědý a v dopadajícím světle nefluoreskuje zeleně.

Hodnota pH. 5,0 až 7,5. Měří se roztok S.

Elektrolytická citlivost. K 10 ml roztoku S se přidá 5 ml roztoku chloridu sodného R (100 g/l); nezačne se ihned tvořit sraženina.

Volný tanin. 5 ml roztoku S se třepe s 0,3 g kyanidu draselného R do vzniku hnědožlutého roztoku; vzniklá pěna není zbarvena červeně.

Volné stříbro. 0,50 g se protřepává 1 min s 5,0 ml lihu 96% R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 5 kapek kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Tento roztok ihned po přípravě neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Bor. Nejvýše 1,0 %. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušené látky se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku boru (5 mg B/ml).

Měří se absorbance při 249,7 nm za použití borové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene acetylenoxid dusný. Metoda je velmi citlivá na nastavení stechiometrie plamene, doporučuje se redukční plamen s červenou zónou 2 cm až 2,5 cm. Správnost výsledku se kontroluje standardním přídavkem.

Filtrovatelnost. 10 ml roztoku S se přefiltruje přes membránový filtr nejvýše 0,22 μm a průměru 26 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %. 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Asi 1,200 g se rozpustí ve 20,0 ml vody R. K roztoku se opatrně přidá 20,0 ml kyseliny sírové R a po malých dávkách 2,0 g jemně upráškovaného manganistanu draselného R. Nechá se stát 15 min, potom se směs opatrně zahřívá k varu do odbarvení. Roztok se ochladí, zředí se asi 100 ml vody R a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda) (2.2.20).

1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,79 mg Ag.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Arginini hydrochloridum¹)

Argininiumchlorid

Je to (S)-1-(4-karboxy-4-aminobutyl)guanidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₅ClN₄O₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininiumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.
5. E. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +23,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg argininiumchloridu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C₆H₁₅ClN₄O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Argininum¹)

Arginin

Synonyma. L-Argininum, L-arginin

Je to kyselina (S)-2-amino-5-guanidinopentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně alkalický (2.2.4).
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininu CRL.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. E. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +25,5° až +28,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg argininu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg argininu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidá 1,7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml vody R a za použití 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do změny zbarvení ze zeleného na fialově červené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 17,42 mg C₆H₁₄N₄O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Aurantii amari floris etheroleum

Silice květů citroníku hořkého

Synonyma. Aurantii amari floris aetheroleum, Oleum aurantii amari floris aetheroleum, Oleum aurantii amari floris

Je to silice získaná z čerstvých květů druhu Citrus aurantium L. subsp. aurantium (C. aurantium L. subsp. amara ENGL.) destilací s vodní párou.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá nebo tmavě žlutá kapalina charakteristického pachu po květech citroníku hořké- ho. Je mísitelná s lihem 96%, s etherem, s etherem petrolejovým, s mastnými oleji a s tekutým parafinem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Bergapten, viz Zkoušky na čistotu, pozorováním v ultrafialovém světle při 365 nm Před postříkáním činidlem je na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající polohou a fluorescencí skvrně methylantranilatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být patrné i další skvrny. Po postříkání činidlem se chromatogramy pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm; na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní polovině hnědooranžově fluoreskující skvrna odpovídající linalylacetatu, v dolní polovině hnědooranžově fluoreskující skvrna odpovídající linalolu a těsně pod ní žlutozeleně fluoreskující skvrna odpovídající bergaptenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající polohou a fluorescencí skvrnám linalylacetatu a linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mohou být patrné i další skvrny.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,866 až 0,880.

Index lomu (2.2.6). 1,468 až 1,474.

Optická otáčivost (2.2.7). +1,5° až+11,5°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.

Bergapten. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 5 μl methylantranilatu R, 10 μl linalolu R, 20 μl linalylacetatu R a 10 mg bergaptenu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části modře fluoreskující skvrna (methylantranilat) a pod ní zelenožlutě fluoreskující skvrna (bergapten). Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající skvrně bergaptenu (silice z citroníku hořkého) na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 20 μl β-pinenu R, 5 μl sabinenu R, 40 μl limonenu R, 40 μl linalolu R, 20 μl linalylacetatu R, 5 μl α-terpineolu R, 5 μl nerylacetatu R, 5 μl geranylacetatu R, 5 μl transnerolidolu R a 5 μl methylantranilatu R se rozpustí v 1 ml hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm, se stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 75 °C, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 230 °C, při níž se udržuje 20 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 270 °C.

Nastříkne se asi 0,1 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při teplotě 110 °C, a rozlišení mezi píky β-pinenu a sabinenu je nejméně 1,5.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramů zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramů porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Obr. 1. Vzor chromatogramu silice květů citroníku hořkého

Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

† Bacampicillini hydrochloridum

Bakampiciliniumchlorid

Je to (1 RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(2S,5R,6R)-6-{[(2R)-2-amonio-2-fenylacetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat-chlorid. Počítáno na bezvodou a rozpouštědla prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₁H₂₈C1N₃O₇S.

Výroba

Je-li vyroben postupem, který může v látce zanechat zbytky dimethylanilinu a/nebo postupem, při němž výchozí látky nebo meziprodukty obsahují dimethylanilin, vyhovuje následující zkoušce:

1. N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda A). Nejvýše 20 μg/g.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granule. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, Ca D, viz Obecně zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampiciliniumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchloridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, vody R a lihu 96% (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení.
2. D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26% R.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +195°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Butylacetat a ethylacetat. Nejvýše 2,0 % butylacetatu, nejvýše 4,0 % ethylacetatu a nejvýše 5,0 % obou rozpouštědel celkem. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku.

Roztok vzorku. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití Systému A zkoušky na zbytková rozpouštědla (2.4.24) a následujících head-space podmínek:

1. - teplota ustavování rovnováhy 60 °C,
2. - doba ustavování rovnováhy 20 min.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající ampicilinu je oddělen od píků rozpouštědla. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5%); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a), (b) a (d) se připraví těsně před použitím.

Fosforečnanový tlumivý roztok A. 1,4 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 800 ml. Upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,0 a doplní se vodou R do 1000,0 ml.

Fosforečnanový tlumivý roztok B. 2,75 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,3 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 1800 ml. Je-li nutno, upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 6,8 a doplní se vodou R do 2000,0 ml.

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 30 mg zkoušené látky se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku B a zředí se jím na 100 ml. Roztok se zahřívá asi 30 min při 80 °C.

Porovnávací roztok (d). 20 mg ampicilinu trihydrátu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 250 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,05 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R (0,06%) ve fosforečnanovém tlumivém roztoku B (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas rozkladného produktu, jehož pík následuje po píku bakampicilinu, je 1,12 až 1,38, vztaženo k bakampicilinu. Je-li nutno, upraví se koncentrace tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku bakampicilinu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah bakampiciliniumchloridu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin),

1. C. kyselina (2RS^,,45)-2-[(2R)-2-ammo-2-fenylacetamidomethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny ampicilinu),

1. D. kyselina (4S)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamidokarboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny ampicilinu),

1. E. kyselina (4S)-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny ampicilinu),

1. F. kyselina (2RS)-2-ammo-3-methyl-3-merkaptobutanová (DL-penicilamin),

1. G. methyl-(2R)-2-amino-2-fenylacetat (methyl-D-fenylglycinat),

1. H. (1RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(26,5R,6R)-6-[(2R)-2-acetylamino-2-fenylacetamido]-3,3- -dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat (N-acetylbakampicilin),
2. I. ampicilin.

† Bambuteroli hydrochloridum

Bambuteroliumchlorid

Je to {(RS)-2-hydroxy-2-[3,5-bis(N,N-dimethylkarbamoyloxy)fenyl]-ethyl}terc.butylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₈H₃₀ClN₃O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bambuteroliumchloridu CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, rozpustí se zkoušená látka i referenční látka ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 6), chladí se v ledu do vzniku sraženiny, obě sraženiny se suší ve vakuu při 50 °C do konstantní hmotnosti a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 4,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°. Měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg formoterolfumaratu dihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,8 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,4 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs připravená následujícím způsobem: 1,3 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 430 ml směsi objemových dílů acetonitrilu R1 a methanolu R (25 + 75); tento roztok se pak smíchá s 570 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 (0,050 mol/l) [6,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí vévodě R a zředí se jí na 1000 ml, pH se upraví na hodnotu 3,0 roztokem kyseliny fosforečné zředěné R (50 g/l)]. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla přibližně 50 % celého rozsahu zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: formoterolu asi 7 min a bambuterolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky odpovídajícími formoterolu a bambuterolu je nejméně 5,0. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu 1,5násobku retenčního času bambuterolu. Pokud je nutné, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením obsahu fosforečnanového tlumivého roztoku se zvýší retenční časy.

Odděleně se nastříkne 20 μl mobilní fáze, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,6 %). Nepřihlíží se k pikům mobilní fáze a k pikům s plochou menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,320 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20) s použitím hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Odečítá se objem přidaný mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,39 mg C₁₈H₃₀CIN₃O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1RS)-1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-(terc.butylamino)ethanol (terbutalin),

1. B. 5-[(1RS)-1,2-dihydroxyethyl]-1,3-benzendiyld-bis(dimethylkarbamat),

1. C. 3-[(1RS)-2-terc.butylamino-1-hydroxyethyl]-5-hydroxyfenyl-dimethylkarbamat,

1. D. 5-[(1RS)-1-hydroxyethyl]-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat),

1. E. 5-acetyl-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat),

1. F. 5-(terc.butylaminoacetyl)-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat).

†† Benperidolum

Benperidol

Je to 1 -{1 -[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₂H₂₄FN₃O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu a těžce rozpustný v lihu 96%. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benperidolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství isobutylmethylketonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 30 mg benperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 30 mg benperidolu CRL a 30 mg droperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 +9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min mění na hnědočervené.
2. D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbarvení (obvykle do 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (roztok se odbarví) a zfiltruje se. K 1,0 ml filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, smíchá se a nechá se 5 min stát. Zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografle (2.2.29).

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg benperidolu CRL a 2,5 mg droperidolu CRL se rozpustí v dime- thylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografíi bazických látek R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10,0 g/1),
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

   Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování † Amikacini disulfas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty † Amikacinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Aminoglutethimidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Amitriptylini hydrochloridum 1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Amphotericinum B Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování Nečistoty Amylum pregelificatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Arachidis oleum hydrogenatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování † Argenti diacetyltannas albuminatus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Arginini hydrochloridum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Argininum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Aurantii amari floris etheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Bacampicillini hydrochloridum Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Bambuteroli hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty †† Benperidolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0 - 15	100 → 60	0→40	lineární gradient
   15 - 20	60	40	izokraticky
   20 - 25	100	0	přepnutí na původní podmínky
   25 = 0	100	0	začátek dalšího chromatogramu

1. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: benperidolu asi 6,5 min a droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími benperidolu a droperidolu je nejméně 2,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako kontrolní tekutina, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 4- 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,14 mg C₂₂H₂₄FN₃O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 1-(4-piperidyl)-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. B. 1-{1-[4-(2-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. C. 1 -{1-{4-oxo-4-[4-[4-(2,3-dihydro-2-oxo- 1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]fenyl]butyl}-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. D. cis-4-(2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid,

1. E. trans-4-{2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid.

† Benserazidi hydrochloridum

Benserazidiumchlorid

Je to (RS)-2-hydroxy4-[(2,3,4-trihydroxybenzyl)hydrazinokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆ClN₃O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý či oranžovobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benserazidiumchloridu CRL.
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

K přípravě roztoků se použije mobilní fáze ochlazená na 4 °C a vzorky se nastřikují ihned po přípravě.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg benserazidiumchloridu nečistoty A CRL a 5,0 mg benserazidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 4,76 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 800 ml vody R; přidá se 200 ml acetonitrilu R a 1,22 g dekansulfonanu sodného R; hodnota pH se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A (první pík) a benserazidiumchloridu (druhý pík) je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 9násobku retenčního času benserazidiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí během titrace, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenči bezvodé R. Přidá se 70 ml kyseliny octové bezvo- dě R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,37 mg C₁₀H₁₆ClN₃O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-2-amino-3-hydroxypropionohydrazid,

1. B. (RS)-2-ammo-3-hydroxy-2̕,2̕-bis(2,3,4-trihydroxybenzyl)propionohydrazid,

1. C. (RS)-2-amno-3-hydroxy-2̕-(2,3,4-trihydroxybenzyliden)propionohydrazid.

Benzalkonii chloridi solutio

Roztok benzalkoniumchloridu

Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C₈ až C₁₈. Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02). Roztok může obsahovat ethanol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlevu při asi 250 nm.
2. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.