Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjí se fialová pára.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS z methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 mg 5-amino-2,4,6-trijod-N-methylisoftalamové kyseliny CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, etheru R a dichlormethanu R (1 + 1 + 1+ 5+10) po dráze 10 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).

Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují vévodě s ledem žehrání se před přímým světlem. K 0,50 g v 50ml odměrné baňce se přidá 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min od přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), nechá se 5 min stát za občasného protřepání, přidá se 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem bez zkoušené látky. Absorbance není vyšší než 0,30.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,300 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Do 250ml varné baňky se odváží 0,150 g, přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem, ochladí se a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbmé-merkurosulfatové.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

† Acidum mefenamicum

Kyselina mefenamová

Je to kyselina 2-[(2,3-xylyl)amino]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₅H₁₅NO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) na 50 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 279 nm k absorbanci naměřené v maximu při 350 nm je 1,1 až 1,3.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny mefenamové CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Asi 25 mg se rozpustí v 15 ml dichlormethanu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje intenzivní zelenožlutou fluorescenci. Opatrně se po kapkách přidá 0,5 ml nasyceného roztoku kyseliny trichloroctové R a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok nevykazuje fluorescenci.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a přidá se 0,05 ml dichromanu draselného RS1; vznikne intenzivní modré zbarvení, které se rychle mění na hnědozelené.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny flufenamové R a 5 mg kyseliny mefenamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R (1 +25 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se na 5 min působení par jodu. Potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

2,3-Dimethylanilin.

Roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok se použije na přípravu zkoušeného roztoku.

Roztok (b). 50 mg 2,3-dimethylanilinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) na 100 ml. Tento roztok se použije na přípravu porovnávacího roztoku.

Použijí se tři zkumavky s plochým dnem, do první se přenesou 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a do třetí 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát při pokojové teplotě 10 min. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku je mezi intenzitou zbarvení roztoku získaného při slepé zkoušce a intenzitou zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Měď. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23 Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se naváží do kelímku z křemičitého skla, zvlhčí se kyselinou sirovou R, 30 min se opatrně zahřívá nad plamenem a potom se žíhá při 650 °C. V žíhání se pokračuje do vymizení všech černých částic. Potom se ochladí, zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu), který se zředí podle potřeby kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně ve 100 ml teplého ethanolu R předem zneutralizovaného na červeň fenolovou RS, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,13 mg C₁₅H₁₅NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2,3-dimethylanilin,

1. B. N-(2,3-xylyl)-2-[(2,3-xylyl)amino]benzamid.

Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30%

Disperze kopolymera kyseliny methakrylové a ethylakiylatu 1 :1 30%

Je to disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední molekulovou hmotností asi 250 000 ve vodě. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako je dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na zbytek po odpaření, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílá opalizující velmi viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou a s roztokem hydroxidu sodného (40 g/l). Přidáním rozpouštědel, jako je aceton, ethanol nebo 2-propanol, vzniká sraženina, rozpustná v nadbytku rozpouštědla.

Snadno dochází k mikrobiálnímu znečištění.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro disperzi kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 30%.
2. B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. Nejvýše 15 mPa.s; stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 50 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Velikost částic. 100,0 g se zfiltruje přes předem zvážené síto (90) z nerezové oceli, síto se promývá vodou R, až je filtrát čirý, a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,00 g.

Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %, počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm ),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu kontrolního roztoku nejsou žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Zbytek po odpaření. 0,285 g až 0,315 g; 1,000 g se suší 5 h při 110 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách.

Stanovení obsahu

1,500 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).

Uchovávání

Chráněna před mrazem. S látkou je třeba zacházet tak, aby se minimalizovalo mikrobiální znečištění.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.

Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1

Kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1

Je to kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 250 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1:1.
2. B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. 100 mPa.s až 200 mPa.s. Rozpustí se množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Stanoví se metodou kapalinové chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg G₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.

Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 1

Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1

Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu o průměrné relativní molekulové hmotnosti asi 135 000. Poměr karboxylových a esterových skupin je asi 1 : 1. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1.
2. B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a přidá se 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektom, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Vypočítá se obsah monomerů v procentech z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R a pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátora.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).

Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 2

Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2

Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 135 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 27,6 % až 30,7 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2.
2. B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu 9 se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 202 nm

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).

† Acidum oxolinicum

Kyselina oxolinová

Je to kyselina 5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₃H₁₁NO₅.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 25,0 mg se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Po vychladnutí se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; absorpční maxima jsou při 260 nm, při 322 nm a při 336 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 260 nm k absorbanci naměřené v maximu při 336 nm je 4,9 až 5,2.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny oxolinové CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny oxolinové CRL se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se přenese do druhé chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l).

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodné celulosy s úzkou distribucí velikosti částic.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg kyseliny oxolinové nečistoty B CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg zkoušené látky a 5 mg kyseliny oxolinové nečistoty A CRL se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku po vhodně malých dávkách tak, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a 1-propanolu R (15 + 30 + 55) po dráze 6 cm (odpovídající dvěma třetinám výšky desky). Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: skvrna odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Použije se skleněná indikační elektroda a kalomelová referenční elektroda, obsahující jako elektrolyt nasycený roztok chloridu draselného R v methanolu R. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,12 mg C₁₃H₁₁NO₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 8-hydroxy-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová,

1. B. ethyl-5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolm-7-karboxylat,

1. C. kyselina 5-methyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chmolm-7-karboxylová.

Acidum undecylenicum¹)

Kyselina undecylenová

Je to kyselina 10-undecenová. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₁H₂₀O₂.

Vlastnosti

Bílá nebo velmi světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C.
2. B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C.
3. C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C.
4. D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS do změny modrého zbarvení na žluté za použití 0,05 ml indigokarmínu RS1 jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS je 8,9 ml až.9,4 ml. Provede se slepá zkouška.

Stanovení obsahu

0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg C₁₁H₂₀O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě.

† Acidum ursodeoxycholicum

Kyselia ursodeoxycholová

Je to kyselina 3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-ová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₄₀O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, těžce rozpustná v acetonu a v dichlormethanu.

Taje při asi 202 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecně zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny ursodeoxycholové CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 0,1 ml formaldehydu RS a nechá se 5 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R; vznikne zelenomodrá suspenze.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7)+ 58,0° až+62,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v ethanolu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny lithocholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg kyseliny cholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (f). 10 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octově ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (1 + 30 + 60) po dráze 15 cm Vrstva se suší 10 min při 120 °C a ihned se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (47,6 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a. kyseliny octové ledové R (1 + 20) a zahřívá se při 120 °C do objevení modrých skvrn na světlejším pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající kyselině lithocholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině chenodeoxycholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině cholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině lithocholové, kyselině chenodeoxycholové a kyselině cholové, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou patrny dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, předem zneutralizovaného na 0,2 ml fenolftaleinu RS, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,26 mg C₂₄H₄₀O₄.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = H: kyselina chenodeoxycholová,
2. B. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = OH: kyselina cholová (kyselina 3α,7α,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),
3. C. R = H; R¹ = H; R² = H, R³ = H: kyselina lithocholová (kyselina 3α-hydroxy-5β-cholan-24-ová),
4. D. R = H; R¹ = OH; R² = H; R³ = OH: kyselina ursocholová (kyselina 3α,7β,12α-trihydroxy-5β- -cholan-24-ová),
5. E. R = H; R^l = H; R² = H; R³ = OH: kyselina deoxycholová (kyselina 3<x;12α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová),
6. F. R = H; R^l,R² = =0; R³ = H: kyselina 3α-hydroxy-7-oxo-5β-cholan-24-ová,
7. G. R = CH₃; R¹ = OH; R² = H; R³ = H: methyl-3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-at.

† Acidum valproicum

Kyselina valproová

Je to kyselina 2-propylpentanová. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₆O₂.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo velmi slabě žlutá čirá kapalina, mírně viskózní. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s dichlormethanem. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Index lomu (2.2.5). 1,422 až 1,425.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny valproové CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny valproové CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů etheru R a dichlormethanu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se rovnoměrně postříká zelení bromkresolovou RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. K 1 ml se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 3 ml vody R a 1 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vzniká fialová sraženina, která se po odfiltrování rozpouští v dichlormethanu R.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 5,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg zkoušené látky a 20 mg kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R (tloušťka filmu 0,5 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 8 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové a kyseliny valproové je nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku vnitřního standardu.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v lihu R 80% (V/V) a zředí se jím na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok (2 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) lihem R 80% (V/V).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 25 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,42 mg C₈H₁₆O₂

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = Rˊ = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),
2. B. R = H, Rˊ = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,
3. C. R = H, Rˊ = CH(CH₃)₂: kyselina (2RS)-2-(isopropyl)pentanová,
4. D. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,

1. E. R = Rˊ = H: pentanamid (valeramid),
2. F. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,
3. G. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,

1. H. R = Rˊ = H: pentannitril (valeronitril),
2. I. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,
3. J. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.

Alaninum¹)

Alanin

Je to kyselina (S)-2-aminopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₇NO₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alaninu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml vody R, 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a protřepe se; vyvíjí se plyn. Pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,25 ml jodu RS. Po asi 30 min se tvoří žlutá sraženina s charakteristickým pachem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alaninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg alaninu CRL a 10 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 jíl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a položí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,91 mg C₃H₇NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Alcohol cetylstearylicus emulsificans A

Emulgující cetylstearylalkohol (typ A)

Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsifícans A

Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % cetylstearylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

   Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.

   Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg cetylstearylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Dvě skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s dvěma hlavními píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. C. Barví žlutě nesvítivý plamen.
3. D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml dichlormethanu R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se; vzniká modré zbarvení spodní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 25 ml dichlormethanu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává se 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1 : 100,

s následujícím teplotním programem:

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

v němž značí:

1. S_ci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
2. S_i - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha S_Ha(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

v němž značí:

1. Sˊ_Ha- plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich retenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. S_A - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. S_Ha(kcor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
3. m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
4. m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.

Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. S_B - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.

Cetylstearylsíran sodný. 0,300 g se disperguje ve 25 ml dichlormethanu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za použití ultrazvukové vibrace a zahřívání. Před každým přidáním odměmého roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny barvy spodní vrstvy z růžové na šedou.

1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,434 mg cetylstearylsíranu sodného.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidané tlumivé přísady.

Alcohol cetylstearylicus emulsificans B

Emulgující cetylstearylalkohol (typ B)

Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans B

Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % laurylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, je prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

   Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.

   Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg laurylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jedna ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s dvěma hlavními píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. C. Barví žlutě nesvítivý plamen.
3. D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml dichlormethanu R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se; vzniká modré zbarvení spodní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g rozpuštěnými v 25 ml dichlormethanu R.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatograjíi R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1 : 100,

s následujícím teplotním programem:

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

v němž značí:

1. S_ci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
2. S_i - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha S_Ha(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

v němž značí:

1. Sˊ_Ha' - plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich referenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. S_Ha - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. S_Ha(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
3. m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
4. m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.

Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. S_B - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.

Laurylsíran sodný. 0,300 g se disperguje ve 25 ml dichlormethanu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za použití ultrazvukové vibrace a zahřívání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny barvy spodní vrstvy z růžové na šedou.

1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,154 mg laurylsíranu sodného.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidané tlumivé přísady.

Alcohol isopropylicus

Isopropylalkohol

Synonymum. Alcoholum isopropylicum

Je to 2-propanol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789.
2. B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379.
3. C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papíru navlhčeného nitrobenzaldehydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit za chránění před oxidem uhličitým ze vzduchu. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Benzen a příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu R1 se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu R1 a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,20 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt poly[(fenyl)(kyanopropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
2. - helia pro chromatografií R jako nosného plynu, s dělicím poměrem 1 : 5, s lineární rychlostí 35 cm/s, s průtokovou rychlostí 1,4 ml/min,
3. - dusíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografií R jako pomocného plynu,
4. - plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků následujících hlavní pík byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (1-propanol) a druhým píkem (2-butanol) je nejméně 10. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b). Na získaném chromatogramu plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího 2-butanolu, není větší než plocha píku 2-butanolu (0,1 % V/V) a součet ploch píků nepřekračuje trojnásobek plochy píku 2-butanolu (0,3 % V/V).

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku následujícího hlavního píku s retenčním časem asi 10 min byla nejméně 10% celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Plocha žádného píku benzenu není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 μl/ml).

Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS a zcela se doplní zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení.

Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. aceton,
2. B. benzen,
3. C. diisopropylether,
4. D. cdiethylether,
5. E. methanol,
6. F. propanol.

† Alcuronii chloridum

Alkuroniumchlorid

Je to (23E,26E)-(1R,3aS, 10S,11 aS,12R,14aS,19aS,20bS,21S,22aS)-23,26-bis(2-hydroxyethyli- den)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,11,11 a,13,14,22,22a-oktahydro-10H-1,21:10,12-diethano-19aH,20bH-[1,5]diazocino[1,2,3-lm:5,6,7-l'm']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-d'] dikarbazoliumdichlorid (4,4'-dideme- thyl-4,4^,-diallyltoxiferinium-I-dichlorid). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě šedobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alkuroniumchloridu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a)
3. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆, HŽ₆ nebo H₆ (2.2.2, Metoda I).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,04 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, roztok se zbarví žlutě.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –430° až –451°; počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku. Měří se roztok S.

2-Propanol. Nejvýše 1,0 % (2.4.24, Systém A).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alkuroniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (58,4 g/l), amoniaku zředěného RS2 a methanolu R (15 + 35 + 50) po dráze 15-cm. Vrstva se suší na vzduchu 10 min a pozoruje se v utrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l RS. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle před a po postříkání. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpouští l min mícháním v 70 ml acetanhydridu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalově RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z fialovomodré na zelenomodrou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,9 mg C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu pod dusíkem, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1R,3aS,9R,9aR, 10R, 11 aS, 12R, 14aS,19aS,20S,20aR,20bS,21R,22aS)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,9a, 11,11a,13,14,19a,20a,20b,22,22a-dodekahydro-10H,21H-1,23:12,27-dimethano-9,10:20,21-bis(epoxyprop [2]eno)-9H,20H-[1,5]diazocino[1,2,3-lm: 5,6,7-l' m']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-ď]dikarbazoliumdichlorid(4,4'-diallylkarakurinium-V-dichlorid),

1. B. (4bS,7R,7aS,8aR,13R,13aR,13bS)-3-hydroxy-7-prop-2-enyl-5,6,7a,8,8a,11,13,13a,13b,14-dekahydro-7,9-methano-7H-oxepmo[3,4-a]pyrrolo[2,3-d]karbazoliumchlorid[(4R,17,K)-4-allyl-17,18-epoxy-17-hydroxy-19,20-didehydrokuraniumchlorid] [(17S)-4-allyl-19,20-didehydro-17-hydroxy-17,18-epoxykuraniumchlorid].

†† Alfacalcidolum

Alfakalcidol

Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol. Obsahuje 97,0% až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₄₄O₂.

Vlastnosti

Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96 %, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.

V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na pre-alfakalcidol v závislosti na teplotě a času.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfakalcidolu. Měří se tablety připravené z 2 mg zkoušené látky a 150 mg bromidu draselného R.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), popsaná v odstavci Stanovení obsahu.

Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou vnitřní normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-alfakalcidolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alfakalcidolu. Obsah jednotlivých příbuzných látek je nejvýše 0,5 % a součet všech příbuzných látek je nejvýše 1,0 %; nepřihlíží se k pikům menším než 0,1 %.

Stanovení obsahu

Provede se co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg alfakalcidolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se zředí l00násobně mobilní fází.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h ve vodní lázni při 80 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R2 (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a acetonitrilu R (1 + 200 + 800), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram, celkem šestkrát. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas pre-alfakalcidolu, vztaženo k alfakalcidolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy alfakalcidolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-alfakalcidolu a alfakalcidolu je nejméně 4,0. V případě potřeby se upraví poměry složek v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 100 μl zkoušeného rozteku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.

Venenum.

Nečistoty

1. A. (6Z)-9,10-sekocholesta-5( 10),6,8-trien-1α,3β-diol (pre-alfakalcidol),

1. B. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol (trans-alfakalcidol),

1. C. (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10( 19)-trien-1β,3β-diol (1β-kalcidol),

1. D. triazolinový adukt pre-alfakalcidolu.

† Alfuzosini hydrochloridum

Alfuzosiniumchlorid

Je to (RS)-N-(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)-N-methyl-N- {3-[(2-tetrahydrofuroyl) amino]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₈CIN₅O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alfuzosiniumchloridu CRL.
2. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Měří se čerstvě připravený roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg alfuzosin nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.

Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné mikročásticemi silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R (5 μm), s uhlíkovým zatížením 18,5 %, specifickou povrchovou plochou 320 m²/g, velikostí pórů 15 nm a se zakončením hexamethyldisilanu,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného (1 + 20 + 80) připraveného následujícím způsobem: 5,0 ml kyseliny chloristé R se zředí vodou R na 900 ml, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,5 a doplní se na 1000 ml vodou R; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími alfuzosinu a alfuzosinu nečistotě A není menší než 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 40 ml kyseliny octové bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,59 mg C₁₉H₂₈CIN₅O₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N- {3-[(4-amino-6, 7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl} furan-2-karboxamid,
2. B. R-Cl: 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin,

1. C. (RS)-N-{3-[(4-amino-6J-dimethoxychinazolin-2-yl)amino]propyl}-N-methyltetrahydrofuran-2-karboxamid,

1. D. N-(4-ammo-6,7-dimethoxychmazolm-2-yl)-N-methylpropan-1,3-diamin,

1. E. N- {3-[(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl}formamid.

Allantoinum

Alantoin

Je to (RS)-(2,5-dioxoimidazolidin-4-yl)močovina. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₄H₆N₄O₃.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96 %.

Taje asi při 225 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alantoinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 20 mg se vaří se směsí 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. K 0,1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l), 0,1 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se 5 min až 10 min na vodní lázni; vzniká tmavě modré zbarvení, které se mění na červené po ochlazení a smíchání s asi 10 ml vody R.
4. D. Asi 0,5 g se zahřívá; vznikají páry amoniaku, které barví papír lakmusový červený R modře.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 5,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS je roztok červený.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Redukující látky. 1,0 g se třepe 2 min s 10 ml vody R. Zfiltruje se a přidá se 1,5 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS. Vzniklé fialové zbarvení je stálé nejméně 10 min.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se zahřátím rozpustí v 5,0 ml vody R. Po ochlazení se zředí methanolem R na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alantoinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg močoviny R se rozpustí v 10 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). Smíchá se 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a) a po 5 μl zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (a), porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 25 + 60) po dráze 10 cm. Po usušení na vzduchu se postříká roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (1 + 3). Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a za 30 min se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,1 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1200 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,81 mg C₄H₆N₄O₃.

Nečistoty

1. A. kyselina glyoxylová,
2. B. močovina.

Allii sativi bulbus pulveratum

Cibule česneku práškovaná

Synonymum. Bulbus alii sativi pulveratum

Získává se z cibule druhu Allium sativum L. řezáním, vymrazováním nebo sušením při teplotě nepřevyšující 65 °C a práškováním. Obsahuje nejméně 0,45 % allicinu (C₆H₁₀OS₂; M_r 162,3), počítáno na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Světle nažloutlý prášek.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

1. A. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Jsou patrné četné úlomky parenchymu a skupiny šroubovité nebo kruhovitě ztlustlých cév, provázených tenkostěnným parenchymem.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g se smíchá s 5,0 ml methanolu R, protřepává se 60 s a pak se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 5 mg alaninu R se rozpustí v 10 ml vody R a zředí se methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-propanolu R, vody R a ethanolu R (20 + 20 + 20 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem ninhydrinu R (2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (5 + 95), suší se 5 min až 10 min při 105 °C až 110 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části fialová skvrna (alanin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku fialově až hnědočerveně zbarvená skvrna (alliin) odpovídá polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad a pod touto skvrnou jsou další slabě fialové skvrny.

Zkoušky na čistotu

Škrob. Práškovaná droga se pozoruje pod mikroskopem ve vodě R; po přidání jodu RS1 nevznikne modré zbarvení.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití butylparabenu R jako vnitřního standardu. Stanovení se provádí co nejrychleji.

Roztok vnitřního standardu. 20,0 mg butylparabenu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,800 g se smíchá s 20,0 ml vody R a směs se homogenizuje 5 min na ultrazvukové lázni při 4 °C. Pak se nechá stát 30 min při pokojové teplotě a 30 min se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se zředí na 25,0 ml směsí objemových dílů roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 1% (V/V) a methanolu R (40 + 60) (zásobní roztok). Protřepe se a 5 min se odstřeďuje. Do odměrné baňky se převede 0,50 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se zásobním roztokem na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm, naplněné silikagelem olctadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm), spojené s nerezovou ocelovou předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4 mm, naplněnou silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 1% (V/V) a methanolu R (40 + 60); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
3. - injektorové smyčky,
4. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se odděleně 1 μl roztoku vnitřního standardu a 10 μl zkoušeného roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku butylparabenu na chromatogramu zkoušeného roztoku byla asi 50 % celé stupnice zapisovače.

Vypočítá se obsah allicinu (C₆H₁₀OS₂) v procentech podle vzorce:

v němž značí:

1. S₁- plochu píku allicinu (nejvýraznější pík),
2. S₂ - plochu píku butylparabenu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
3. m₁ - hmotnost drogy v gramech,
4. m₂ - hmotnost butylparabenu v gramech ve 100,0 ml roztoku vnitřního standardu. 1 mg butylparabenu odpovídá 8,65 mg allicinu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem

† Alteplasum ad iniectabile

Alteplasa pro injekci

CAS 105857-23-6

Je to sterilní lyofilizovaná alteplasa, tkáňový plazminogenový aktivátor vyrobený technologií založenou na rekombinaci DNK. Její účinnost je nejméně 500 000 m.j. v miligramu bílkoviny.

Tkáňový plazminogenový aktivátor se váže na fibrinová vlákna a aktivuje plazminogen k tvorbě plazminu a k rozpouštění fibrinových vláken nebo krevních sraženin,

Alteplasa se skládá z 527 aminokyselin a má relativní molekulovou hmotnost 59 050 bez uvažování uhlovodíků z poloviny vázaných v polohách Asn 117, Asn 184 a Asn 448. Celková relativní molekulová hmotnost je asi 65 000.

Alteplasa se plazminem štěpí mezi aminokyselinami v polohách 275 a 276 na dva řetězce (řetězec A a B), které jsou spojeny disulfidovou vazbou mezi Cys 264 a Cys 395. Jednořetězcová i dvouřetězcová forma mají srovnatelnou fibrinolytickou účinnost in vitro.

Výroba

Připravuje se biotechnologicky v buněčné kultuře metodou založenou na rekombinaci DNK; kultivace probíhá v médiu bez séra. Přípravek vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.

Postup čištění je zaměřen na účinné odstranění možných nečistot, jako jsou antibiotika, DNK a kontaminace bílkovinami pocházejícími z hostitelské buňky a z výrobního média a možná virová kontaminace.

Je-li uchovávána nerozplněná, dokáže se její stabilita (udržení účinnosti) v zamýšlených podmínkách uchovávání.

Výroba, čištění a stejnorodost přípravku se kontrolují dále popsanými analytickými metodami běžně prováděnými při mezioperační kontrole.

Obsah bílkovin. Koncentrace bílkovin ve zkoušeném přípravku se stanoví změřením absorbance (2.2.25) při 280 nm a 320 nm proti předepsanému tlumivému roztoku. Je-li třeba, zředí se vzorky předepsaným tlumivým roztokem. Při výpočtu obsahu bílkovin se absorbance tlumivého roztoku odečte od absorbance roztoků vzorků. Pro výpočet koncentrace alteplasy se hodnota rozdílu absorbancí A₂₈₀ - A₃₂₀ dělí specifickým absorpčním koeficientem, jehož hodnota pro alteplasu je 1,9.

Účinnost. Účinnost se stanoví in vitro z času potřebného k rozpuštění fibrinových vláken, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti. Specifická účinnost nerozplněné alteplasy je přibližně 580 000 m.j. v miligramu zkoušené látky.

N-terminální sekvence. Studium N-terminální sekvence se používá k ověření správného N-terminálního pořadí a k semikvantitativnímu určení dodatečného rozštěpení molekuly alteplasy, např. v poloze AA 275 - 276 nebo v poloze AA 27 - 28. N-terminální sekvence odpovídá sekvenci lidského buněčného aktivátoru plazminogenu.

Izoelektrická fokusace. Mikroheterogenní stejnorodost šarží zkoušeného přípravku vzniklá glykosylací molekuly alteplasy se může dokázat izoelektrickou fokusaci (IEF). Vzorek se rozdělí při hodnotě pH mezi 6,5 a 8,5 do deseti hlavních a několika vedlejších zón. Podmínek denaturace se využije ke zřetelnému rozdělení různě nabitých variant alteplasy. Šířka distribuce náboje závisí na populaci molekul, které se liší jemnou strukturou dvou a tří postranních řetězců komplexů uhlovodíkových zbytků s různým stupněm substituce sialovými kyselinami. Zóny zkoušených roztoků odpovídají zónám porovnávacího roztoku alteplasy.

Stanovení jednořetězcové alteplasy. Alteplasa vyrobená z buněk vaječníku čínského křečka v kultivačním médiu bez séra má převážně jeden řetězec. Jednořetězcová formace může být oddělena od dvouřetězcové gelovou permeační chromatografií za redukčních podmínek, které jsou popsány v odstavci Stanovení obsahu jednořetězcové látky, viz Zkoušky na čistotu. Obsah jednořetězcové alteplasy v nerozplněném přípravku je vyšší než 60 %.

Tryptické mapování peptidů. Primární struktura molekuly alteplasy se ověří tryptickým mapováním peptidů, jak je popsáno ve zkoušce totožnosti B. Redukovaná a karboxymethylovaná molekula je štěpena trypsinem asi na padesát peptidů, které se stanoví kapalinovou chromatografií na reverzní fázi. Získá se charakteristický chromatogram (otisk palce). Totožnost tryptického záznamu vzorku zkoušené látky s profilem dobře charakterizovaného referenčního přípravku je nepřímým potvrzením sekvence aminokyselin, neboť tímto citlivým postupem mohou být zjištěny i ojedinělé výměny aminokyselin v jednotlivých peptidech. Případně z peptidové mapy může být izolován komplex složek glykopeptidů a rozdělen v druhém směru bud’ kapalinovou chromatografií na reverzní fázi, nebo kapilární elektroforézou. Touto dvojrozměrnou separací glykopeptidových variant se může ověřit mikroheterogenní stejnorodost glykosylace mezi šaržemi.

Tryptická peptidová mapa vzorků zkoušené látky má odpovídat tryptické peptidové mapě referenčního přípravku.

Obsah monomeru. Obsah monomeru se stanoví gelovou permeační chromatografií za neredukujících podmínek, jak je popsáno ve zkoušce Obsah monomeru (viz Zkoušky na čistotu). Obsah monomeru v přípravku je vyšší než 95 %.

Obsah alteplasy typu I a typu II. Buňky vaječníku čínského křečka produkují dvě glykosylační varianty alteplasy. Typ I obsahuje jednu polymannosní glykosylaci v poloze Asn 117 a dva glykosylační komplexy umístěné v polohách Asn 184 a Asn 448. Typ II je glykosylován pouze v polohách Asn 117 a Asn 448.

Poměr obou typů je stálý: 45 % až 65 % typu I a 35 % až 55 % typu II. Obsah typu I a typu II se může stanovit denzitometricky odečtením z gelu SDS-PAGE (elektroforéza na polyakrylamidovém gelu s dodecylsíranem sodným). Plazminem upravené vzorky alteplasy, které jsou redukovány a karboxymethylovány před nanesením na gel, se rozdělí do tří zón: A-řetězcová alteplasa typu I (AA 1-275), A-řetězcová alteplasa typu II (AA 1-275) a B-řetězcová alteplasa (AA 276-527). Poměr alteplas typu I a typu II se stanoví z kalibrační křivky, která se získá denzitometricky z definovaných směsí standardů purifikovaných alteplas typu I a typu II.

SDS-PAGE. SDS-PAGE (barvené stříbrem) se používá k důkazu čistoty přípravku nerozplněné zkoušené látky a neporušenosti její molekuly. Na gelech SDS-PAGE se vzorky nerozplněné zkoušené látky nejsou v porovnání s referenční látkou patrny zóny odpovídající dalším bílkovinám nebo rozkladným produktům při nanášce 2,5 μg bílkoviny zkoušené látky a prahu detekce 5 ng pro bílkoviny (hovězího sérumalbuminu).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 1 m.j. endotoxinu v miligramu zkoušené látky.

Sialové kyseliny. Nejdříve se dialyzují vzorky a referenční látka tlumivým roztokem (roztok chloridu sodného R (8,9 g/l) a roztok octanu sodného R (4,1 g/l), hodnota pH 5,5) za použití membrány, jejíž práh propustnosti pro globuliny odpovídá relativní molekulové hmotnosti 10 000. Po dialyze se stanoví koncentrace bílkovin. Na 1 ml roztoku bílkoviny se přidá 5 μl roztoku chloridu vápenatého R 19,98% a na miligram bílkoviny se přidá 10 milijednotek neuraminidasy. Tento roztok se asi 17 h inkubuje při 37 °C.

Připraví se řada roztoků o koncentracích 1,56 mg/ml až 25,0 mg/ml za použití roztoku kyseliny N-acetylneuraminové R (50 mg/ml). Duplicitně se pipetou odměří po 0,2 ml každého vzorku přípravku a porovnávacího vzorku bílkoviny do každé zkumavky. Také se do každé zkumavky odměří po 0,2 ml od každé koncentrace porovnávacího roztoku kyseliny N-acetylneuraminové R. Přidá se 0,25 ml jodistanového zkoumadla (roztok jodistanu sodného R (5,4 g/l) v kyselině sírové R 1,25% (V/V)), promíchá se a inkubuje 30 min při 37°C. Přidají se 2,0 ml arsenitanového zkoumadla (roztoku arsenitanu sodného R (20 g/l) v kyselině chlorovodíkové R 1,55% (V/V)) a promíchá se. Vznikne žlutohnědé zbarvení, které mizí. Přidají se 2,0 ml roztoku kyseliny thiobarbiturové R (28,9 g/l) a promíchá se. Uzavřené zkumavky se zahřívají ve vroucí vodní lázni 7,5 min a pak se 5 min chladí v ledové lázni. Přidají se 2,0 ml směsi 1-butanolu R a kyseliny chlorovodíkové R (95 : 5) a promíchá se. Zkumavky se odstřeďují 3 min při 3000 ot/min. Absorbance vrstvy butanolu s kyselinou chlorovodíkovou se do 30 min měří při 552 nm proti směsi butanolu s kyselinou chlorovodíkovou. Pomocí lineární regresní analýzy se vytvoří kalibrační křivka porovnávacího vzorku N-acetylneuraminové kyseliny. Z kalibrační křivky se vypočítá počet molů N-acetylneuraminové kyseliny ve zkoušených vzorcích a v referenční látce alteplasy. Obsah sialových kyselin ve zkoušeném vzorku má být v rozmezí 70 % až 130 % sialových kyselin referenční látky, která obsahuje asi 3 moly kyseliny sialové v 1 molu alteplasy.

Neutrální cukry. Vzorky zkoušené a referenční látky se naředí v tlumivém roztoku (obsahujícím arginin R (34,8 g/l), polysorbát 80 R (0,1 g/l) a kyselinu fosforečnou R k nastavení hodnoty pH na 7,4) na koncentraci bílkoviny 50 μg/ml. Pro kalibrační křivku se ve stejném tlumivém roztoku připraví roztoky mannosy o následujících koncentracích: 20 μg/ml, 30 μg/ml, 40 μg/ml, 50 μg/ml a 60 μg/ml. Do zkumavek se duplicitně odpipetuje po 2 ml těchto roztoků: zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a z každé koncentrace mannosy. Do každé zkumavky se přidá 50 μl fenolu R a potom 5 ml kyseliny sírové R. Směs se promíchá a nechá se 30 min stát při pokojové teplotě. Absorbance každé zkumavky se měří při 492 nm. Obsah neutrálních cukrů se odečte z kalibrační křivky mannosy a udává se v molech neutrálního cukru na mol alteplasy. K výpočtu se uvažují zřeďovací faktory zkoušeného a porovnávacího roztoku a relativní molekulové hmotnosti mannosy (M_r 180,2) a alteplasy (M_r 59 050). Obsah neutrálních cukrů ve vzorcích zkoušené látky má být v rozmezí 70 % až 130 % obsahu neutrálních cukrů v referenční látce, která obsahuje asi 12 molů neutrálního cukru v molu alteplasy.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek nebo tuhá drobivá hmota.

Přípravek se ředí podle doporučení v označení na obalu bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě stanovení rozpustnosti a obsahu vody) a stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Stanovení účinnosti slouží k ověření totožnosti přípravku.
2. B. Provede se tryptické mapování peptidů za použití kapalinové chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby v 1 ml obsahoval 1 mg alteplasy. Asi 2,5 ml tohoto roztoku se dialyzuje přes membránu, jejíž práh propustnosti pro globuliny odpovídá relativní molekulové hmotnosti 10 000, nejméně 12 h roztokem obsahujícím močovinu R (480 g/l), tris(hydroxymethylamino)methan R (44 g/l) a edetan disodný R (1,5 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 8,6. Změří se objem roztoku, převede se do čisté zkumavky a na mililitr roztoku se přidá 10 μl roztoku dithiothreitolu R (156 g/l). Nechá se stát 4 h, ochladí se v ledové lázni a na mililitr roztoku se přidá 25 μl čerstvě připraveného roztoku kyseliny jodoctové R (190 g/l). Nechá se stát na temném místě 30 min. Pak se na mililitr roztoku přidá 50 μl roztoku dithiothreitolu, aby se ukončila reakce. Opět se dialyzuje po dobu 24 h roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (8 g/l). Smíchá se 1 díl trypsinu pro peptidové mapování R na 100 dílů bílkoviny a nechá se 6 h až 8 h stát. Přidá se opět trypsin a nechá se stát celkem 24 h.

   Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, avšak místo zkoušeného přípravku se použije alteplasa CRL.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
   2. - mobilní fáze A, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (8 g/l), jehož hodnota pH byla upravena kyselinou fosforečnou R na 2,85,
   3. - mobilní fáze B, kterou je acetonitril R 75% (V/V) v mobilní fázi A,
   4. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.