Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C₁₀H₁₈O), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech,
2. m - navážku acetylované silice v gramech.

Aldehydy. 1,500 g se smíchá se 30,0 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS1 a 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Po 30 min stání se přidá 0,1 ml modři bromfenolové v lihu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do olivově zeleného zbarvení. Během titrace se vyloučené soli rozpustí přidáním asi 20 ml vody R. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 77,12 mg citronellalu (C₁₀H₁₈O).

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Clebopridi hydrogenomalas

Klebopridiumhydrogenmalat

Synonymum. Clebopridi malas

Je to N-benzyl-4-(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzamido)piperidmium-(RS)-2-hydroxyhydrogenbutandioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₃₀CIN₃O₇.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Taje při 164 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 270 nm a 307 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je 252 až 278 a v maximu při 307 nm je 204 až 226.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety clebopridiumhydrogenmalatu CRL.
3. C. 20 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 1 ml 2-naftolu RS1 a promíchá se. Roztok se pozoruje na denním světle; vznikne žluté zbarvení s modrou fluorescencí.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL a 5 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (10 mm x 3 mm) po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, methanolu R a toluenu R (2 + 14 + 14 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Bezprostředně po přípravě je roztok S čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH (2.2.3.). 3,8 až 4,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL a 10,0 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku heptansulfonanu sodného R (1 g/l) (20 + 80), jejíž pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází po dobu 30 min. Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výšky píků na chromatogramu byly nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas druhého píku (cleboprid) je asi 15 min a relativní retenční čas prvního píku je asi 0,45. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a dvou píků eluujících do 2 min, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a dvou píků eluujících do 2 min, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). Roztoky se připravuji současně.

Zkoušený roztok. 0,530 g se rozpustí ve 20,0 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml kyseliny dusičně zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,001 mol/l RS se přidá 20,0 ml kyseliny octové bezvodé R a 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Oba čerstvě připravené roztoky se odděleně převedou do zkumavek. Do každé zkumavky se přidá 1 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztoky se nechají stát po dobu 5 min chráněny před světlem. Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí. Zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). Roztoky se připravují současně.

Zkoušený roztok. 3,00 g se rozpustí ve 20,0 ml kyseliny octově ledové R, je-li třeba, mírně se zahřeje. Ochladí se a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. K 9 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) (1) se přidá 6 ml kyseliny octové ledové R.

Do dvou zkumavek se převede 1,5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) (1) a přidá se 1 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l). Protřepe se a nechá se 1 min stát. Do jedné zkumavky se přidá 15 ml zkoušeného roztoku a do druhé 15 ml porovnávacího roztoku.

Po 5 min zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,80 mg C₂₄H₃₀CIN₃O₇.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoová,

1. B. (1-bezylpiperidin-4-yl)amin,

1. C. 4-amino-N-(1-benzylpiperidin-4-yl)-2-methoxybenzamid.

†† Clemastini hydrogenofumaras

Klemastiniumhydrogenfumarat

Synonymum. Clemastini fumaras

Je to (2R)-2-{2-[(R)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]ethyl}-1-methylpyirolidmium-(E)-hydrogen-butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₅H₃₀CINO₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 70% (V/V), těžce rozpustný v lihu 50% (V/V) a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klemastiniumhydrogenfumaratu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavni skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem manganistanu draselného R (16 g/l) a pozoruje se na denním světle. Skvrna s nejvyšší hodnotou R_F na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavni skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 4,2; měří se suspenze připravená suspendováním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +15,0° až+18,0°; měří se roztok S a přepočte se na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg klemastiniumhydrogenfumaratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 mg difenhydraminiumchloridu CRL se rozpustí v 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 jíl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a tetrahydrofuranu R (1 +20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS (1 + 10) a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a po 2 min se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše čtyři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu (kyselina fumarová). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1-Fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanol. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29),

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 6 mg 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/1) (25 + 75) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/1) (0,1 + 45 + 55); průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se po 100 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky klemastinu a 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu je větší než 2,2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, odpovídajícího 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,00 mg C₂₅H₃₀CINO₅.

Uchovávání

Venenum.

Nečistoty

Hodnocené nečistoty:

1. A. (1RS,2R)-2-2{2-[(R)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]ethyl}-1-methylpyrrolidin-1-oxid,

1. B. 4-[1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]-1-methylazepan,

1. C. (RS)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanol.

Ostatní detekovatelné nečistoty:

1. D. 2-[(2RS)-1-methyl-2-pyrrolidinyl]ethanol.

† Clozapinum

Klozapin

Je to 8-chlor-11-(4-methyl-1-piperazinyl)-5H-dibenzo[b,e][l,4]diazepin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₁₉CIN₄.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině octové.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 182 °C až 186 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klozapinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (25 + 75) a suší se 15 min na vzduchu.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg klozapinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg klozapinu CRL a 10 mg oxazepamu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,34 mg C₁₈H₁₉CIN₄.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5,10-dihydro-8-chlor-11H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin-11-on,

1. B. 11,11̕̕-(1,4-piperazidndiyl)-bis(8-chlor-5H-dibenzo[b,e] [1,4]diazepin),

1. C. 8-chlor-11l-(1-piperazinyl)-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin.

Copovidonum

Kopovidon

Synonymum. Copolyvidonum

Je to kopolymer 1-vinyl-2-pyrrolidonu a vinylacetatu v hmotnostním poměru 3 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 7,0% až 8,0% dusíku a 35,3 % až 42,0% vinylacetatové složky. K-hodnota je 90,0 % až 110,0 % deklarované hodnoty.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý hygroskopický prášek nebo vločky. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopovidonu.
2. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne červené zbarvení.
3. C. 0,7 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 10 ml methanolu R, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/) a v případě potřeby se zfiltruje. K 5 ml roztoku se přidá 0,1 g zkoušené látky a 2 min se vaří. 50 μl se přenese na filtrační papír a přidá se 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RS1 a kyseliny chlorovodíkové R; vznikne fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Zkoušená látka se přidává do vody R po malých dávkách za stálého míchání.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₅, Č₅ nebo HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Aldehydy. K 20,0 g se do kuželové baňky se zabroušenou zátkou přidá 180 ml vody R, vaří se 45 min pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Roztok se destiluje a asi 60 ml destilátu se jímá do 20,0 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) chlazeného ve vodě S ledem a S pH předem upraveným na hodnotu 3,1 hydroxidem sodným 1 mol/l RS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. K dosažení pH3,1 se spotřebuje nejvýše 9,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,2 % vyjádřeno jako acetaldehyd). Provede se slepá zkouška.

Peroxidy. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml, přidají se 2 ml zkoumadla chlorid titanitý - kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Klen se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml roztoku kyseliny sírové R 13% (V/V) jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,35 (400 μg/g, vyjádřeno jako H₂O₂).

Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

Použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. K 25 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml xylenu R, 2 min se protřepává a odstředí se. Použije se čirý supernatant.

Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v xylenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí xylenem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 μg/g hydrazinu).

Monomery. 5,0 g se rozpustí v 15 ml methanolu R, pomalu se přidá 20,0 ml bromidu jodného RS a nechá se 30 min stát chráněno před světlem za občasného promíchání. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení a v titraci se pokračuje do odbarvení. Provede se slepá zkouška. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 3,6 ml (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

K-hodnota. 5,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml, nechá se 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ± 0,1) °C za použití viskozimetru č. 1 s minimální dobou průtoku 100 s.

K-hodnota se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. c - obsah zkoušené látky v procentech (g/100 ml), počítáno na vysušenou látku,
2. η - relativní viskozitu roztoku.

Stanovení obsahu

Dusík. Provede se stanovení obsahu dusíku (2.5.9) s 30,0 mg zkoušené látky a s 1 g směsi 997 dílů síranu draselného R a 3 dílů síranu měďnatého R. Zahřívá se ještě 45 min po vzniku čiré světle zelené tekutiny.

Vinylacetatová složka. Stanoví se číslo zmýdelnění (2.5.6) s 2,00 g zkoušené látky. Výsledek se násobí číslem 0,1534 a získá se obsah vinylacetatové složky vyjádřený v procentech.

Uchovávání

Chráněn před vlhkostí.

Označování

V označení na obalu se uvede K-hodnota.

Coriandri fructus

Koriandrový plod

Synonymum. Fructus coriandri

Je to usušená dvounažka druhu Coriandrum sativum L. Obsahuje nejméně 3 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Dvounažka hnědá nebo světle hnědá, skoro kulovitá o průměru asi 1,5 mm až 5 mm nebo vejčitá 2 mm až 6 mm dlouhá. Nažky jsou obvykle spolu těsně spojeny. Dvounažka je na povrchu lysá, s deseti zvlněnými málo vyniklými hlavními žebry a osmi přímými více vyniklými vedlejšími žebry. Na vrcholu plodu je stylopodium. Nažky jsou na vnitřní straně vyduté. Někdy nesou malý úlomek plodní stopky.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné kapky oleje; úlomky endospermu tvořeného malými ztlustlými pravidelnými buňkami, které obsahují mikrokrystaly a male drúzy šťavelanu vápenatého a kapky oleje; úlomky endokarpu z buněk velmi úzkých, parketovitě uspořádaných, které jsou obvykle spojeny s vrstvou tenkostěnných obdélníkovitých sklereid mezokarpu, úlomky sklerenchymatické vrstvy mezokaipu (stereomu) tvořené spletí příčně a kolmo položených krátkých silně ztlustlých, tečkovaných vláknitých buněk; úlomky parenchymu z malých tenkostěnných buněk, občas úlomky svazků cévních.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,50 g čerstvě práškované drogy (355) se smíchá s 5,0 ml hexanu R, protřepává se 2 min až 3 min a pak se zfiltruje přes 2 g síranu sodného bezvodého R. Porovnávací roztok. 15 μl linalolu R a 25 pl oleje olivového R se těsně před použitím rozpustí v 5,0 ml hexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 pl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za stejných podmínek. Po vysušení se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině fialová až šedofialová skvrna (linalol), v horní polovině modrofialová skvrna (triacylglyceroly). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny, které odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu jsou mezi startem a skvrnou odpovídající linalolu četné fialově šedé až nahnědlé skvrny, z nichž jedna odpovídá geraniolu. Mezi skvrnou odpovídající linalolu a skvrnou odpovídající triacylglycerolům mohou být četné slabě fialově šedé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům statí Cizí příměsi. Nažky nenesou stopy po napadení hmyzem.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 500ml baňce s 30,0 g čerstvě práškované drogy a 200 ml vody R jako destilační tekutiny. Do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Crataegi fructus

Hlohový plod

Synonymum. Fructus crataegi

Je to usušený nepravý plod (malvice) druhu Crataegus monogyna JACQ., (LINDM.) nebo Crataegus laevigata (POIR.) DC. (synonymum: Crataegus oxyacantha L.) nebo jejich kříženců nebo směs plodů výše uvedených druhů. Obsahuje nejméně 1,0 % procyanidinů, vyjádřeno jako cyanidi- niumchlorid (C₁₅H₁₁ClO₆; M_r 322,7), počítáno na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga sladké slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Crataegus monogyna - malvice vejčitá až kulovitá, 6 mm až 10 mm dlouhá a 4 mm až 8 mm široká, červenohnědá až tmavě červená, na povrchu jamkovitá nebo řidčeji síťkovaná. Nahoře je ukončena pěti vytrvalými nazpět ohnutými kališními ušty, obklopujícími malý vpadlý terč s nevýrazně vystouplým okrajem. Uprostřed terče je blizna na bázi s chomáčkem tuhých bezbarvých chlupů. Dole je malvice protažena v krátkou stopku, nebo častěji je naspodu patrná malá světlá okrouhlá jizva po odlomené stopce. Receptakulum je masité a uzavírá žlutohnědý vejčitý plod s tvrdým ztlustlým oplodím obsahujícím jedno protáhlé, světle hnědé hladké lesklé semeno.

   Crataegus laevigata - malvice je až 13 mm dlouhá, uvnitř se dvěma až třemi z boku zploštělými plody s tvrdým ztlustlým oplodím, na vrcholu s krátkými chlupy. Uprostřed terče na vrcholu plodu jsou často patrné dvě blizny.

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: dlouhé jednobuněčné krycí chlupy na konci zúžené a často zakřivené, na povrchu hladké, se silně ztlustlými a zdřevnatělými stěnami ze středu terče; úlomky parenchymatického receptakula, zevní vrstva buněk obsahuje červeně zbarvenou hmotu, některé buňky vnitřní vrstvy obsahují malé drúzy šťavelanu vápenatého; příležitostně i úlomky včetně sklereid a cévních svazků s průvodními vlákny; úlomky oplodí obsahující velké ztlustlé sklereidy s četnými tečkami, některé sklereidy jsou výrazně větvené; úlomky osemení s pokožkou složenou z šestihranných slizových buněk, pod nimi je vrstva buněk obsahujících žlutohnědé barvivo a četné protáhlé krystaly šťavelanu vápenatého; tenkostěnný parenchym endospermu a děloh obsahující aleuronová zrna a kapky oleje.
2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 2 mg kyseliny chlorogenové R, 2 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg rutinu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10+ 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm Na chromatogramu porovnávacího roztoku v dolní polovině (v pořadí vzestupné hodnoty R_F) je žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající rutinu, světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině chlorogenové, a žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající hyperosidu, v horní třetině je světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině kávové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny odpovídající polohou a fluores-cencí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (kyselina chlorogenová, hyperosid a kyselina kávová) a tři slabě červeně fluoreskující skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a dvě další jsou nad skvrnou hyperosidu. Nad a pod skvrnou kyseliny kávové jsou další světle modré skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % znehodnocených plodů. Nejsou přítomny plody jiných druhů rodu Crataegus (C. nigra WALDST. et KIT., C. pentagyna WALDST. et KIT. ex WILLD. a C. azarolus L.), které jsou více než třísemenné.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.

Stanovení obsahu

2,50 g práškované drogy (355) se smíchá se 30 ml lihu R 70% (V/V), vaří se 30 min pod zpětným chladičem a pak se zfiltruje. Zbytek se promyje 10,0 ml lihu R 70% (V/V). Filtrát se smíchá s 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10,0 ml vody R a vaří se 80 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje a zbytek se promývá lihem R 70% (V/V), dokud není filtrát bezbarvý. Pak se zředí lihem R 70% (V/V) na 250,0 ml. 50,0 ml tohoto roztoku se odpaří v baňce s kulatým dnem asi na 3 ml a převede se do dělicí nálevky. Baňka se postupně promyje 10 ml a 5 ml vody R a promývací tekutiny se převedou do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 15 ml 1-butanolu R. Spojené organické vrstvy se zředí 1-butanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 545 nm.

Obsah procyanidinů v procentech, počítáno jako cyanidiniumchlorid (C₁₅H₁₁ClO₆), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci při 545 nm,
2. m - hmotnost drogy v gramech.

Specifická absorbance cyanidiniumchloridu je 75.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Crotamitonum

Krotamiton

Je to N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-2-butenamid. Počítáno jako součet E-izomeru a Z-izomeru, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₁₇NO a nejvýše 15,0 % Z-izomeru.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá olejovitá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%. Při nízkých teplotách částečně nebo zcela tuhne.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 25,0 mg se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 242 nm. Specifická absorbance v maximu je 300 až 330.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem krotamitonu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.227) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg krotamitonu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou takto: směs objemových dílů dichlormethanu R a amoniaku 26% R (98 + 2) se protřepe, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se; smíchají se objemové díly filtrátu a 2-propanolu R (97 + 3) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. K 10 ml nasyceného roztoku se přidá několik kapek roztoku manganistanu draselného R (3 g/l); vzniká hnědé zbarvení, stáním pak vzniká hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,006 až 1,011.

Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542.

Volné aminy. 5,00 g se rozpustí v 16 ml dichlormethanu R, přidají se 4,0 ml kyseliny octové R, pak se přidá 0,1 ml žlutí metanilové RS a 1,0 ml kyseliny chloristé 0,02 mol/l RS; roztok je červený (500 pg/g jako ethylaminotoluen).

Chloridy. 5,0 g se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 25 ml lihu 96% R a s 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l), potom se ochladí, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 25 ml etheru R. Spodní vrstva se zředí vodou R na 20 ml, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R, zředí se vodou R na 50 ml a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 g/l). Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 g/l) a roztoku připraveného zředěním 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) vodou R na 20 ml a přidáním 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 5 ml kyseliny dusičné R a zředěním vodou R na 50 ml (100 μg/g).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího Z-izomeru a píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A, není větší než součet ploch píků odpovídajících Z-izomeru a E-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1%). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg krotamitonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 15,0 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a cyklohexanu R (8 + 92); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 242 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy vztažené k hlavnímu píku (E-izomer): Z-izomeru asi 0,5 a krotamitonu nečistoty A asi 0,8. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píkem krotamitonu nečistoty A a píkem E-izomeru nejméně 4,5.

Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah C₁₃H₁₇NO v procentech ze součtu ploch píků Z-izomeru a E-izomeru.

Vypočítá se obsah Z-izomeru v procentech z celkového množství E-izomeru a Z-izomeru na chromatogramů zkoušeného roztoku (b).

Uchovávání

V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-3-butenamid.

Cyamopsidis seminis pulvis

Guar

Je to mletý endosperm semen druhu Cyamopsis tetragonolobus (L.) TAUB. Obsahuje převážně guarový galaktomannan.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, ze kterého rozpuštěním ve vodě vzniká sliz o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

1. A. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R. Droga (125) je tvořena hruškovitými až vejčitými buňkami, obvykle jednotlivými, se silně ztlustlými stěnami, protáhlým lumenem a zrnitým obsahem a menšími mnohohrannými, tenkostěnnými buňkami, které jsou jednotlivé nebo shloučené.
2. B. Ke 2 g v kuželové baňce se rychle přidá 45 ml vody R a 30 s se intenzivně promíchává. Po 5 min až 10 min se vytvoří lepkavý gel, který při obrácení baňky nevytéká.
3. C. Suspenze 0,1 g v 10 ml vody R se smíchá s 1 ml roztoku boritanu sodného R (10 g/l); rychle se vytvoří gel.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. K 10 mg v tenkostěnné odstřeďovací zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové (100 g/l) a intenzivně se protřepává, aby se rozpustil vznikající gel. Potom se zkumavka uzavře a směs se 1 h zahřívá při 120 °C. Hydrolyzát se odstředí, čirá supernatantní tekutina se opatrně převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku. K získanému čirému filmu se přidá 0,1 ml vody R a 0,9 ml methanolu R. Odstředěním se oddělí amorfní sraženina a supematantní tekutina se zředí methanolem R na 1 ml, pokud je to nutné.

   Porovnávací roztok. 10 mg galaktosy R a 10 mg mannosy R se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a suší se 5 min při 120 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou ve spodní části dvě zřetelně oddělené nahnědlé skvrny (odpovídající galaktose a mannose v pořadí zvyšující se hodnoty R_F). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající galaktose a mannose.

Zkoušky na čistotu

Tragant, slizy rostlin rodu Sterculia, agar, alginaty, karagen. K malému množství zkoušené látky se přidá 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Buněčné stěny se při pozorování pod mikroskopem nebarví červeně.

Bílkovina. Nejvýše 8,0 %; S 0,170 g se provede stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9). Výsledek se násobí faktorem 6,25.

Zjevná viskozita. 85 % až 115 % viskozity deklarované v označení na obalu. 1,00 g (počítáno na vysušenou látku) se zvlhčí 2,5 ml 2-propanolu R a za míchání se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 1 h se stanoví viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 100 s^-1.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %. 1,000 g se 5 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,8 %.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10⁴ živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zjevná viskozita roztoku (10 g/l) v milipascalsekundách.

† Cyclizini hydrochloridum

Cykliziniumchlorid

Je to 1-benzhydryl-4-methylpiperaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₂₃ClN₂.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sirové R (5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 240 nm až 350 nm. Roztok A vykazuje dvě absorpční maxima: při 258 nm a 262 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 262 nm k absorbanci naměřené při 258 nm je 1,0 až 1,1.

   10,0 ml roztoku A se zředí roztokem kyseliny sírové R (5 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 210 nm až 240 nm. Roztok B vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance v maximu je 370 až 410.

   Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr absorbancí je nejméně 1,7.

1. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cykliziniumchloridu CRL s chloridem draselným R.
2. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. D. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu R 60% (V/V) a ochladí se ve vodě s ledem. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa; zbytek taje (2.2.14) při 105 °C až 108 °C.
4. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R (40 + 60) a zředěním stejnou směsí na 25 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg hydroxyziniumchloridu CRL a 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 +13 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a vystaví se na 10 min působení par jodu. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající skvrně 1-methylpiperazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 1-methylpiperazinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,14 mg c₁₈h₂3cln₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-methylpiperazin.

† Cyproteroni acetas

Cyproteronacetat

Je to 6-chlor-1α,2α-methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₄H₂₉CIO₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v ethanolu.

Taje při teplotě asi 210 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyproteronacetatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg cyproteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a vyvíjení se zopakuje. Vrstva se znovu usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K asi 1 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Po ochlazení se roztok opatrně přidá ke 4 ml vody R a protřepe se; zbarvení se změní na fialové.
2. D. Asi 30 mg se smíchá s 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R a spaluje se nad otevřeným plamenem po dobu asi 10 min. Zbytek se ochladí, rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +152° až +157°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími cyproteronacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času cyproteronacetatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 282 nm a vypočítá se obsah C₂₄H₂₉CIO₄; specifický absorpční koeficient je 414.

Uchovávání

Chráněn před světlem. Separandum.

Nečistoty

1. A. R = H:1α,2α-methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat,
2. B. R = OCH₃: 6-methoxy-1α,2α -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat.

Cysteini hydrochloridum monohydricum¹)

Monohydrát cysteiniumchloridu

Synonyma. Cysteini hydrochloridum, L-Cysteinium chloratum

Je to monohydrát (R)-2-merkapto-1-karboxyethylamoniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₈ClNO₂S.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety monohydrátu cysteiniumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (30 g/l); vznikne intenzivní fialové zbarvení, které se změní na hnědo- červené a potom na oranžové. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zbarvení roztoku se změní na zelené.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 5,5° až + 7,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg cysteiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí v 10 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 0,50 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R, upraví se pH na hodnotu 3 až 4 amoniakem 26% R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 1,000 g se suší 24 h za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

V baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,300 g a 4 g jodidu draselného R ve 20 ml vody R. Roztok se ochladí ve vodě s ledem, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 25,0 ml jodu 0,05 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 20 min stát v temnu. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 15,76 mg C₃H₈ClNO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Cystinum¹)

Cystin

Je to kyselina (R,R)-3,3̕-dithiobis(2-aminopropionová). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₂N₂O₄S_2..

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cystinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K0,1g se opatrně přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1 a nechá se ochladit. Potom se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml vody R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 3 min vzniká zákal nebo bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -218° až -224°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cystinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (6). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg cystinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0g.v10ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 50,0 ml bromičnanu draselného 0, 0167 mol/l VS a 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře, ochladí ve vodě s ledem a nechá se 10 min stát v temnu. Potom se přidá 1,5 g jodidu draselného R a po 1 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,403 mg C₆H₁₂N₂O₄S₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Dalteparinum natricum

Sodná sůl dalteparinu

n = 3 až 20, R = H nebo SO₃Na, R̕= S0₃Na nebo COCH₃, R² = H a R³ = CO₂Na nebo R² = CO₂Na a R³ = H

Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu získaného depolymerizací heparinu působením kyseliny dusité z prasečí střevní sliznice. Většina složek má strukturu kyseliny 2-O-sulfo-α-L-idopyranosuronové na neredukujícím konci a strukturu 6-O-sulfo-2,5-anhydro-D-mannitolu na redukujícím konci jejich řetězce.

Vyhovuje článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky.

Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 5600 a 6400 s charakteristickou hodnotou 6000.

Stupeň sulfatace je 2,0 až 2,5 na disacharidovou jednotku.

Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu 110 mj. až 210 m.j. účinnosti protifaktom Xa. Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu 35 m.j. až 100 m.j. účinnosti protifaktoru IIa. Poměr účinnosti protifaktom Xa k účinnosti protifaktom IIa je 1,9 až 3,2.

Výroba

Sodná sůl dalteparinu je vyráběna validovaným výrobním a purifikačním procesem za podmínek minimalizujících přítomnost skupin N-NO.

Za použití vhodné validované kvantifikační metody se musí prokázat, že výrobním postupem dochází ke snížení kontaminace skupinami N-NO na schválené limity.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška totožnosti C popsaná v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky: průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 5600 a 6400; hmotnostní procento řetězců nižších než 3000 je nejvýše 13,0 %; hmotnostní procento řetězců vyšších než 8000 je 15,0% až 25,0%.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Dusitany. Nejvýše 5 μg/g. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Před přípravou roztoků se všechny odměrné baňky nejméně třikrát propláchnou vodou R. Zkoušený roztok. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10,0 ml a nechá se nejméně 30 min stát Porovnávací roztok (a). 60,0 mg dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Před přípravou porovnávacího roztoku (b) se pipeta propláchne porovnávacím roztokem (a). Porovnávací roztok (b). 1,00 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Před přípravou porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) se všechny pipety propláchnou porovnávacím roztokem (b).

Porovnávací roztok (c). 1,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (1 μg/ml dusitanu).

Porovnávací roztok (d). 3,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (3 μg/ml dusitanu).

Porovnávací roztok (e). 5,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (5 μg/ml dusitanu).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,3 mm naplněné silným anexem,
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 13,61 g octanu sodného R se rozpustí ve vodě R, hodnota pH se upraví na 4,3 kyselinou fosforečnou R a zředí se vodou R na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,0ml/min,
3. - vhodného elektrochemického detektoru s následujícími charakteristikami a nastavením: vhodná pracovní elektroda, potenciál detektoru +1,00 V proti Ag/AgCl referenční elektrodě a citlivost detektoru 0,1 μA plného rozsahu.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas dusitanu 3,3 min až 4,0 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - počet teoretických pater na metr kolony vypočtený pro pík dusitanu je nejméně 7000 (sodná sůl dalteparinu bude blokovat vazebná místa stacionární fáze, což způsobí zkrácení retenčních časů a nižší separační schopnost kolony; počáteční účinnost kolony může být částečně obnovena promýváním kolony roztokem chloridu sodného R (58 g/l) s průtokem 1,0 ml/min po dobu 1 h; po regeneraci je kolona promývána 200 ml až 400 ml vody R),
2. - symetrie píku dusitanu je menší než 3,
3. - relativní směrodatná odchylka ploch píků dusitanu při šesti nástřicích je menší než 3,0 %.

Nastříkne se po 100 μl porovnávacích roztoků (c) a (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - korelační koeficient lineární závislosti koncentrace a odezvy porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) je nejméně 0,995,
2. - poměr signálu k šumu pro porovnávací roztok (c) není menší než 5. Pokud je hladina šumu příliš vysoká, doporučuje se rekalibrovat elektrodu,
3. - při nástřiku vody R nejsou zaznamenány falešné píky (slepá zkouška).

Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku. Obsah dusitanu se vypočte z ploch píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (c), (d) a (e).

Bor. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázanou plazmou (ICP).

Bor se stanoví měřením emise z indukčně vázané plazmy (ICP) při vlnové délce specifické pro bor. Používá se emisní čára při 249,733 nm a vhodný přístroj, jehož nastavení je optimalizováno podle pokynů výrobce.

Zkoušený roztok. 0,2500 g se rozpustí v asi 2 ml vody pro chromatografii R, přidá se 100 μl kyseliny dusičné R a zředí se vodou pro chromatografii R na 10,00 ml.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R (slepá zkouška).

Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok kyseliny borité R (11,4 μg/ml) v roztoku kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R (STD_CAL).

Porovnávací roztok (c). 0,2500 g referenční sodné soli dalteparinu, v níž nebyl detekován bor, se rozpustí v asi 2 ml vody pro chromatografii R, přidá se 100 μl kyseliny dusičné R a zředí se vodou pro chromatografii R na 10,00 ml (STD₀).

Porovnávací roztok (d). 0,2500 g referenční sodné soli dalteparinu, v níž nebyl detekován bor, se rozpustí v asi 2 ml roztoku kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R, přidá se 10 μl roztoku kyseliny borité R (5,7 mg/ml) a zředí se roztokem kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R na 10,00 ml (STD₁). Tento roztok obsahuje 1 μg boru/ml.

Obsah boru ve zkoušené látce se vypočte s použitím následujícího korekčního faktoru:

1. f = [STED₁ - STD₀] . 2/ [STDcal - slepá zkouška].

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Uchovávání

Separandum.

† Daunorubicini hydrochloridum

Daunorubiciniumchlorid

Synonymum. Daunorubicinium chloratum

Je to (8S,10S)-8-acetyl-10-[(3-amonio-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₀CINO₁₀.

Výroba

Připravuje se výrobními postupy vylučujícími nebo omezujícími přítomnost histaminu. Vlastnosti

Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem daunorubiciniumchloridu CRL.
2. B. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Nechá se zchladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se po 5 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (c) a porovnávacího roztoku (d). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídající aglykonu daunorubicinu, daunorubicinolu, doxorubicinu a feudomycinu B nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (aglykon daunorubicinu 0,5 %, daunorubicinol 1,5 %, doxorubicin 0,5 % a feudomycin B 0,7%); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a součet ploch takových píků není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Aceton a butanol. Nejvýše 0,5 % acetonu a 1,0 % butanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím dioxan R (1 g/l) a zředí se jím na 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,50 g 1-butanolu R, 0,25 mg acetonu R a 1,0 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R1 impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R_f
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 70 °C.

Nastřikuje se po 1 μl z obou roztoků.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na kilogram hmotnosti králíka vstřikuje 1 ml roztoku zkoušené látky (2,5 mg/ml) ve vodě na injekci R. Vstříknutí se provádí rychlostí 1 ml za 15 s. Použijí se králíci, kteří nebyli již dříve použiti u anthracyklinových derivátů ke zkoušce na pyrogenní látky.

Stanovení obsahu

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg daunorubicinolhydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg aglykonu daunorubicinu CRL a 5,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL, 7,0 mg feudomycinu B CRL a 15,0 mg daunorubicinol-hydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (2,88 g/l) a kyselinu fosforečnou R (2,25 g/l) (42 + 58); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky daunorubicinu a daunorubicinolu je nejméně 8,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Stanovení obsahu lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku daunorubicinu je nejvýše 1,0%. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah C₂₇H₃₀CINO₁₀ v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. (8S,10S)-8-acetyl-6,8,10,11-tetrahydroxy-1 -methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (aglykon daunorubicinu),

1. B. (8S,10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(1-hydroxyethyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (daunorubicinol),

1. C. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(2-oxopropyl)-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin B),

1. D. (8S,10S)-1O-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(hydroxyacetyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (doxorubicin),

1. E. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-8-ethyl-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin A),

1. F. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α -L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(1-oxopropyl)-7,8,9,1O-tetrahydronafitacen-5,12-dion.

Decylis oleas

Decyloleat

Je to směs obsahující decylestery mastných kyselin, převážně kyseliny olejové. Může být přidána vhodná antioxidační látka.

Výroba

Je-li dodecyloleat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá nebo bezbarvá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, je mísitelný s lihem 96%, s dichlormethanem a s etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Obsah kyseliny olejové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,860 až 0,870.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 55 až 70.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 130 až 140, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Obsah kyseliny olejové. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Frakce mastných kyselin obsahuje nejméně 60,0 % kyseliny olejové.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - název a koncentrace přidané antioxidační látky, pokud byla přidána.

† Deptropini dihydrogenocitras

Deptropimumdihydrogencitrat

Synonymum. Deptropini citras

Je to (1R,3R,5S)-3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropanium-dihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₃₅NO₈.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru.

Taje při asi 170 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem deptropiniumdihydrogencitratu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce na Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R; vzniká stálé červenooranžové zbarvení.
4. D. Asi 1 mg se rozpustí v 0,25 ml kyseliny chloristé R a opatrně se zahřívá, dokud vzniká zákal. Přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R; vznikne růžové zbarvení s intenzivní zelenou fluorescencí.
5. E. K asi 5 mg se přidá 1 ml acetanhydridu R a 5 ml pyridinu R; vzniká purpurové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,5; měří se roztok připravený suspendováním 0,25 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml, roztok se zfiltruje.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 40 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 1-butanolu R (8 + 92) po dráze 10 cm. Deska se suší při 100 °C až 105 °C, dokud se amoniak úplně neodpaří, a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a pak roztokem dusitanu sodného R (10 g/l), vystaví se působení par jodu a pozoruje se na denním světle a v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající tropinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tropinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,56 mg C₂₉H₃₅NO₈.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1R,3R,5S)-tropan-3-ol (tropin)

1. B. (1R,3S, 5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropan (pseudodeptropin),

1. C. 10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-ol (dibenzocykloheptadienol),

1. D. (1R,3R,5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)nortropan (demethyldeptropin).

† Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas

Dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Dexchlorpheniramini maleas

Je to (3S)-[3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₀H₂₃ClN₂O₄.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Teplota tání (2.2.14). 110 °C až 115 °C.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší po několik minut v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. E. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se nad plamenem po dobu 10 min a poté se nechá vychladnout. Zbytek se převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22° až +23°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5,0 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R a přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2,3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovovou chromatografii R (135 μm až 175 μm) promytou kyselým a alkalickým praním impregnovanou 3 % směsi poly(dimethyl)siloxanu a poly(difenyl)siloxanu (50 % + 50 %),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 205 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími dexchlorfeniraminu a bromfeniraminu nejméně 1,5. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,4 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %).

Enantiomerní čistota. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg chlorfenaminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí 2-propanolem R na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem s navázanou amylosou pro chromatografii R,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diethylaminu R, 2-propanolu R a hexanu R (3 + 20 + 980), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Za těchto podmínek se první objeví pík (S)-izomeru.

Nastříkne se po 10 μl všech roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky odpovídajícími (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru nejméně 1,5; retenční časy hlavních píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) jsou shodné ((S)-enantiomer). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomem větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku (R)-enantiomeru, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,54 mg C₂₀H₂₃CIN₂O₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (3RS)-3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin (feniramin),

1. B. (3R)-3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin.

† Dicycloverini hydrochloridum

Dicykloveriniumchlorid

Je to 2-[ 1-bi(cyklohexyl)ylkarbonyloxy]ethyldiethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₃₆CINO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymoríismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dicykloveriniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. Ke 3 ml roztoku laurylsíranu sodného R (1,0 g/l) se přidá 5 ml dichlormethanu R a 0,05 ml roztoku modři methylenové R (2,5 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; spodní vrstva se zbarví modře. Přidají se 2 ml roztoku zkoušené látky (20 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; horní vrstva se zbarví modře a spodní vrstva je bezbarvá.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 5,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg dicykloveriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg tropikamidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b) a zředí se jím na 5 ml.