Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na nedetekovatelnou hladinu nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními nebo chemickými postupy, přičemž se zachovají jejich přiměřené imunizační vlastnosti.

Toxiny se získávají z vybraných kmenů mikroorganismů. Postup přípravy je takový, aby se toxoid nezměnil zpět na toxin. Toxoidy mohou být tekuté nebo lyofilizované. Mohou být čištěné a adsorbované.

Adsorbované toxoidy jsou suspenze bílých nebo šedých částic rozptýlených v bezbarvých nebo slabě žlutých tekutinách a mohou tvořit sediment na dně nádoby.

Virové vakcíny

Virové vakcíny se připravují z virů vypěstovaných na zvířatech, ptačích embryích, ve vhodných buněčných kulturách, ve vhodných tkáních nebo v kulturách získaných metodami genového inženýrství. Jsou to tekutiny různého stupně opalescence podle typu přípravy; mohou být lyofilizované. Tekuté přípravky nebo lyofilizované přípravky jsou po rekonstituci zbarveny podle indikátoru pH použitého v kultivačním médiu, např. fenolové červeně.

Výroba

Všeobecná ustanovení. Požadavky na výrobu včetně zkoušení meziproduktu jsou obsaženy v jednotlivých článcích. Po schválení oprávněnou autoritou mohou být některé zkoušky vynechány, jestliže je prokázáno, např. validační studií, že výrobní postup plynule zajišťuje výrobky vyhovující zkouškám.

Pokud není předepsáno a schváleno jinak, používá se při výrobě vakcín systém jednotné inokulace. Metody přípravy jsou navrženy k zachování odpovídajících imunologenních vlastností k vytvoření neškodných přípravků a k zabezpečení před kontaminací cizorodými antigeny.

Vakcíny vyráběné rekombinantní DNK technologií vyhovují článku Praeparata ab ADN recombinante.

Pokud není předepsáno a schváleno jinak, nepoužije se při výrobě šarže vakcíny vyšší pasáž viru nebo větší počet bakteriálních subkultur od matečného inokula, než bylo použito při výrobě vakcíny, která v klinické studii vyhověla z hlediska bezpečnosti a účinnosti.

Vakcíny jsou v mezích možností prosty složek, o nichž je známo, že jsou toxické nebo způsobují alergické reakce nebo nežádoucí účinky u člověka. Mohou se přidat vhodné přísady včetně stabilizátorů a adjuvancií. Penicilín a streptomycin se nepřidávají v žádném stupni výroby ani se nepřidávají ke konečnému výrobku. Avšak matečné inokulum připravené v médiu obsahujícím penicilín nebo streptomycin se může použít pro výrobu, je-li to předepsáno a schváleno.

Provedou se taková opatření, aby se zabránilo kontaminaci vakcín agens způsobujícími spongioformní encefalopatii, např. bovinní spongioformní encefalopatii. Užije-li se k výrobě materiál bovinního nebo ovčího původu, jsou použitá zvířata prosta spongioformní encefalopatie a ani nebyla vystavena riziku takových vlivů, jako je strava s proteiny přežvýkavců. Z těchto důvodů mají zvířata pocházet z certifikovaných zdrojů. Při výběru použitých tkání se zvažuje riziko jejich infekčnosti a potenciálního rizika spojeného s rozdílnými tkáněmi.

Substráty pro pomnožení. Substráty pro pomnožení odpovídají souvisejícím požadavkům lékopisu (5.2.2, 5.2.3), a pokud chybí, požadavkům oprávněné autority. Práce s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami. Sérum a trypsin použité při přípravě buněčné suspenze jsou prokazatelně prosty cizorodých agens.

Inokula. Bakteriální nebo virové kmeny použité jako matečné inokulum jsou identifikovány záznamy o udržování, které obsahují zprávu o původu a následném zacházení. V inokulech není přítomen jiný mikroorganismus než matečný kmen.

Kultivační média. Kultivační média jsou co nejvíce možno prosta složek, o nichž je známo, že způsobují u člověka toxické, alergické nebo jiné nežádoucí reakce; jestliže je použití takových složek nezbytné, je třeba prokázat, že jejich přítomnost v šarži je snížena na hladinu zaručující bezpečnost přípravku. Schválené sérum živočišného původu (nikoli lidské) se může použít pro kultivaci buněčných kultur, ale médium použité pro udržování buněčných kultur během pomnožování viru sérum neobsahuje, není-li stanoveno jinak. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, např. fenolovou červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Přednostně se pro výrobu používají média bez antibiotik.

Pomnožování a sklizeň. Inokulované kultury se pomnožují a sklízejí za definovaných podmínek. Čistota sklizně se ověřuje vhodnými zkouškami uvedenými v článcích.

Kontrolní buňky. Při výrobě vakcín na buněčných kulturách se kontrolní buňky udržují a zkoušejí, jak je předepsáno. K zajištění platnosti kontroly se tyto buňky udržují v přísně stejných podmínkách jako výrobní buňky, včetně použití stejných šarží média a výměn média.

Kontrolní vejce. Je-li vakcína vyráběna na vejcích, jsou kontrolní vejce inkubována a zkoušena podle předpisu v příslušném článku.

Puriflkace. Je-li to vhodné, použije se validovaný purifikační postup.

Inaktivace. Inaktivované vakcíny se vyrábějí validováným inaktivačním postupem, jehož účinnost a pravidelnost byly prokázány. Je-li známa možná kontaminace při sklizni, např. u vakcín vyráběných na vejcích ze zdravých chovů, které nemají označení, že jsou prosty specifikovaných patogenů, je inaktivační proces validován i vzhledem k těmto možným kontaminantám. Zkouška inaktivace se provede co nejdříve po ukončení inaktivačního procesu, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Meziprodukty. Je-li to vhodné, vyhodnotí se stabilita meziproduktů v daných podmínkách uchovávání a stanoví se doba platnosti.

Konečná várka. Konečná várka se připraví aseptickým smícháním všech složek vakcíny.

Adsorbenty. Vakcíny mohou být adsorbované na hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiný vhodný sorbent. Sorbenty se připravují ve zvláštních podmínkách, které jim zajistí vhodnou fyzikální formu a adsorpční vlastnosti.

Protimikrobní konzervační látky. Ke sterilním a inaktivovaným přípravkům se může přidat vhodná protimikrobní konzervační látka, jež se přidává vždy, když se přípravky dodávají v mnohodávkových obalech, pokud není stanoveno jinak. Použije-li se protimikrobní konzervační látka, má se prokázat, že nemá vliv na bezpečnost a účinnost vakcíny a že je účinná po dobu platnosti.

Šarže. U vakcín pro parenterální podání se šarže asepticky plní do sterilních a zabezpečených obalů, které se po případné lyofilizaci uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.

Vakcíny pro neparenterální podání se připraví rozplněním konečné várky do sterilních zabezpečených obalů za vhodných podmínek.

Stabilita. Uchování účinnosti šarže v době platnosti se má prokázat validační studií.

Určí se pokles účinnosti za doporučených skladovacích podmínek a vyšší pokles může naznačit, že vakcína není přijatelná, i když stanovená účinnost je vyhovující.

Stupeň adsorpce. Během vývoje adsorbované vakcíny se hodnotí stupeň adsorpce jako součást zkoušek pravidelnosti výroby. Propouštěcí specifikace pro stupeň adsorpce se stanoví na základě výsledků šarží propuštěných ke klinickému zkoušení. Ze stabilitních údajů vytvořených pro vakcínu má být prokázáno, že stupeň adsorpce ke konci doby platnosti nebude menší než u šarží použitých v klinické studii.

Zkoušky na čistotu

Vakcíny vyhovují zkouškám předepsaným v jednotlivých článcích, obsahujících, je-li to vhodné:

Hliník (2.5.13). Je-li jako sorbent ve vakcíně použit hliník, je jeho obsah v jedné lidské dávce nejvýše 1,25 mg hliníku (A1), není-li stanoveno jinak.

Vápník (2.5.14). Je-li jako sorbent ve vakcíně použit vápník, je jeho obsah v jedné lidské dávce nejvýše 1,3 mg vápníku (Ca), není-li stanoveno jinak.

Formaldehyd (2.4.18). Pokud byl při výrobě použit formaldehyd, je obsah volného formaldehydu v konečném výrobku nejvýše 0,2 g/l, není-li stanoveno jinak.

Fenol (2.5.15). Pokud byl při výrobě použit fenol, je jeho obsah v konečném výrobku nejvýše 2,5 g/l, není-li stanoveno jinak.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Lyofilizované vakcíny obsahují nejvýše 3,0 % vody, není-li stanoveno jinak.

Uchovávání

Vakcíny se chrání před světlem, a není-li stanoveno jinak, uchovávají se při 5 °C ± 3 °C. Tekuté adsorbované vakcíny nesmějí zmrznout.

Doba použitelnosti. Není-li stanoveno jinak, stanovuje se doba použitelnosti od začátku zkoušení. Doba použitelnosti platí pro vakcíny uchovávané za předepsaných podmínek.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - název přípravku,
2. - údaj identifikující šarži,
3. - doporučená humánní dávka a způsob podání,
4. - podmínky uchovávání,
5. - doba použitelnosti,
6. - název a množství protimikrobní konzervační látky,
7. - názvy antibiotik, adjuvans, příchuti nebo stabilizátoru přítomných ve vakcíně,
8. - název jakékoliv složky, která může způsobit nežádoucí reakce a jakékoliv kontraindikace použití vakcíny,
9. - u lyofilizovaných vakcín:
10. - název nebo složení a objem přiložené tekutiny k rekonstituci,
11. - doba, do které se má vakcína po rekonstituci podat.

1. 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky

Acaciae mucilago

Sliz z arabské klovatiny

Synonymum. Mucilago gummi arabici

Je to koloidní roztok arabské klovatiny v konzervační vodě.

Příprava

Vlastnosti

Bezbarvá nebo nažloutlá čirá nebo slabě opalizující viskózní lepivá kapalina, mísitelná s vodou.

Zkoušky totožnosti

1. A. Několik kapek se smíchá se 2 ml vody R a přidá se octan olovnatý zásaditý RS; po několika minutách vznikne bílá sraženina (klovatina).
2. B. Ke 2 ml se přidá 0,5 ml zkoumadla Milionová R a zahřeje se k varu; kapalina se zbarví tmavě červeně (parabeny).
3. C. Hustota (2.2.5). ρ₂₀= 1,110 g/cm³až 1,130 g/cm³.

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky a volné kyseliny. 1 ml se smíchá se 4 ml vody R. Ke 2 ml této směsi se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; směs je zbarvená červeně. K dalším 2 ml této směsi se přidá 0,05 ml modři bromfenolové RS; směs je zbarvená zeleně nebo modře.

Tragant. 3 ml se smíchají se 7 ml vody R a přidá se 1 ml octanu olovnatého RS; po protřepání nevznikne zákal.

Parabeny. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za. použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 ml se třikrát intenzivně protřepe s 5 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg propylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna polohou a intenzitou zhášení fluorescence odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá skvrna odpovídá polohou a intenzitou zhášení fluorescence skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, v chladnu, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, že přípravek obsahuje methylparaben a propylparaben.

Acidi borici aqua ophthalmica

Oční voda s kyselinou boritou

Je to sterilní roztok kyseliny borité stabilizovaný vhodnou protimikrobní přísadou.

Obsahuje 1,63 % až 1,75 % H₃BO₃ (M_r 61,83).

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a 0,5 ml kyseliny sírové R. Tento roztok po zapálení hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
2. B. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,2 ml dithizonu RS. Chloroformová vrstva se zbarví hnědožlutě (sloučenina Hg).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

6,000 g se smíchá s 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitolu R (200 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Aquae ophthalmicae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydává se v obalech o obsahu obvykle 100 ml, nejvýše však 200 ml. Odděleně dodaný aplikátor vyhovuje zkoušce na sterilitu, viz článek Ocularia, odstavec Sterilita.

Acidi borici oculoguttae

Oční kapky s kyselinou boritou

Synonymum. Collyrium acidi borici

Je to sterilní roztok kyseliny borité stabilizovaný vhodnou protimikrobní přísadou. Obsahuje 1,63 % až 1,75 % H₃BO₃ (M_r 61,83).

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a 0,5 ml kyseliny sírové R. Tento roztok po zapálení hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
2. B. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,2 ml dithizonu RS. Chloroformová vrstva se zbarví hnědožlutě (sloučenina Hg).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

6,000 g se smíchá s 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitolu R (200 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydává se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml as uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Předepíše-li lékař Solutio acidi borici nebo Acidum boricum solutum a z návodu k použití přpravku je zřejmé, že přípravek je určen k podání do oka, vydává se Acidi borici oculoguttae.

Acidi borici rhinoguttae cum ephedrino

Nosní kapky s kyselinou boritou a s efedrinem

Synonymum. Acidi borici cum ephedrino naristillae

Je to roztok efedriniumchloridu (C₁₀H₁₆ClNO, M_r201,70) a kyseliny borité (H₃BO₃, M_r61,83). Obsahuje 0,90 % až 1,10 % C₁₀H₁₆ClNO a 2,85 % až 3,15 % H₃BO₃.

Příprava

Kyselina boritá se rozpustí v čištěné vodě zahřáté na 60 °C až 70 °C, roztok se ochladí, přidá se efedriniumchlorid, doplní se převařenou a vychladlou čištěnou vodou do 100,0 g a zfiltruje se.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml se přidá několik krystalků hexakyanoželezitanu draselného R, 0,2 ml hydroxidu sodného RS a zahřeje se k varu. Je cítit pach benzaldehydu a navlhčený lakmusový papír se vznikajícími parami postupně barví modře (efedrin).
2. B. 1 ml vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. C. 5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Tento roztok po zapálení hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5.

Mikrobiální znečištění. Vyhovuje požadavkům na 2. kategorii (5.1.4). Počet mikroorganismů se stanoví metodou membránové filtrace (2.6.12).

Stanovení obsahu

Efedriniumchlorid. 3,000 g se zředí 40 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,02 mol/l VS odpovídá 4,034 mg C₁₆H₁₆ClNO.

Kyselina boritá. 3,500 g se smíchá s 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitoluR(200 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml červeně fenolové RS do fialově červeného zbarvení a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Uchovávání

Viz článek Nas alia.

V chladu, chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Nasalia.

Vydávání

Vydává se jen na lékařský předpis.

Acidi borici solutio 3%

Roztok kyseliny borité 3%

Je to roztok kyseliny borité. Obsahuje 2,85 % až 3,15 % H₃BO₃ (M_r61,83).

Příprava

Kyselina boritá se rozpustí v čištěné vodě zahřáté na 60 °C až 70 °C a roztok se zfiltruje.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkouška totožnosti

5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Tento roztok po zapálení hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0.

Stanovení obsahu

3,500 g se smíchá s 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitolu R (200 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Uchovávání

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

V chladnu.

Vydávání

Předepíše-li lékař Solutio acidi borici nebo Acidum boricum solutum nebo Aqua borica a z návodu k použití je zřejmé, že jde o přípravek určený k podání do oka, vydá se Acidi borici oculoguttae nebo Acidi borici aqua ophthalmica.

Acidi borici unguentum 10%

Borová mast 10%

Synonymum. Unguentum acidi borici 10%

Je to hydrofobní mast obsahující 9,4 % až 10,6 % kyseliny borité (H₃BO₃, M_r 61,83).

Příprava

Vlastnosti

Bílá prosvítavá mast.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Masťový základ se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. Asi 1 g se rozetře v porcelánové misce se 3 ml lihu 96% R a 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený lihový výluh hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).

Stanovení obsahu

1,000 g se v baňce se zabroušenou zátkou protřepává s 20 ml etheru petrolejového R, až se bílá vazelína rozpustí. Pak se přidá 20 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitoluR (100 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení a titruje se za stálého silného protřepávání hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Unguenta.

Vydávání

Předepíše-li lékař Acidi borici unguentum a neuvede-li koncentraci, vydává se mast 3%. Na tuto koncentraci se upravuje bílou vazelínou.

Acidi salicylici solutio ethanolica

Ethanolický roztok kyseliny salicylové

Synonymum. Acidi salicylici solutio spirituosa

Je to roztok kyseliny salicylové (C₇H₆O₃, M_r 138,12) v ethanolu 60%. U individuálně připravených roztoků kyseliny salicylové obsahují koncentrace do 2 % včetně 90,0 % až 110,0 % deklarovaného množství C₇H₆O₃, vyšší koncentrace obsahují 92,5 % až 107,5 % deklarovaného množství C₇H₆O₃. Zásobní roztok určený k další přípravě léčivých přípravků obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství C₇H₆O₃.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina pachu po ethanolu.

Zkouška totožnosti

0,1 ml až 0,3 ml (podle deklarované koncentrace kyseliny salicylové) se zředí 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne intenzivně červenofialové zbarvení.

Zkouška na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2).

Stanovení obsahu

Kyselina salicylová. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,250 g kyseliny salicylové se zředí lihem 96% R na 25 ml, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku červenofialového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg C₇H₆O₃.

Ethanol. Pyknometricky se stanoví relativní hustota zkoušeného přípravku (2.2.5). Obsah ethanolu ve zkoušeném přípravku v procentech (x) se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - zkoušeného přípravku,
2. B - obsah kyseliny salicylové v procentech stanovený v odstavci Kyselina salicylová.

Uchovávání

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

Chráněn před světlem.

Označování

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

Vydávání

Je-li předepsáno Acidi salicylici solutio ethanolica (spirituosa) bez uvedení koncentrace kyseliny salicylové, vydá se 1% roztok.

Acidi salicylici unguentum 10%

Salicylová mast 10%

Synonymum. Unguentum acidi salicylici concentratum

Je to hydrofobní mast obsahující 9,4 % až 10,6 % kyseliny salicylové (C₇H₆O₃, M_r 138,12).

Příprava

Vlastnosti

Světle žlutá stejnorodá mast.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Masťový základ se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. 0,5 g se zahřeje s 10 ml vody R k varu. Po vychladnutí se tekutina zfiltruje. Filtrát reaguje na lakmusový papír zřetelně kysele a po přidání 0,1 ml chloridu železitého RS1 se zbarví červenofialově (kyselina salicylová).

Stanovení obsahu

1,000 g se v baňce se zabroušenou zátkou protřepává s 20 ml etheru petrolejového R do rozpuštění. K roztoku se přidá 10 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,2 ml fenolftaleinu RS1 do slabě červeného zbarvení. Titruje se za stálého protřepávání hydroxidem sodným 0,1 mol/ VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg C₇H₆O₃.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Unguenta.

Vydávání

Je-li předepsáno Acidi salicylici unguentum bez uvedení koncentrace kyseliny salicylové, vydává se Acidi salicylici unguentum 1%. Na nižší koncentraci kyseliny salicylové se mast upraví žlutou vazelínou.

Alcoholis cetylici cremor

Cetanolový krém

Synonymum. Cremor cetylicus

Je to hydrofobní krém s cetylalkoholem. Obsahuje 37,5 % až 42,5 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý krém, na jehož povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Ve vodě se nerozpouští. Dá se do něj vmíchat další, ale jen omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu III R (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem sudanu III zbarví červeně a roztokem modři methylenové se nezbarví (hydrofobní krém).
2. B. Asi 0,5 g se protřepe s 5 ml chloroformu R a zakalený roztok se zfiltruje suchým papírovým filtrem. K filtrátu se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví zeleně (cholesterol).

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a mrazem.

Alcoholis cetylici unguentum

Cetanolová mast

Synonymum. Unguentum cetylicum

Je to mast emulgující vodu s cetylalkoholem.

Příprava

Vlastnosti

Slabě nažloutlá mast, téměř bez pachu. V 1mm až 2mm tloušťce vrstvy je prosvítavá. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. Asi 0,5 g se protřepe s 5 ml chloroformu R a zakalený roztok se zfiltruje suchým papírovým filtrem. K filtrátu se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví zeleně (cholesterol).

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Zkouška lékové formy

Vodné číslo. Nejméně 60. Do 25,0 g měkké nebo při nejnižší možné teplotě roztavené masti ve třence odvážené s těrkou se za stálého míchání postupně přidává voda R stejné teploty tak dlouho, pokud ji mast váže. Míchá se do vychladnutí. Vzniklá emulze se nechá 24 h stát při pokojové teplotě. Oddělená voda se odstraní, směs se opatrně rozetře po stěnách třenky a kapky vody se odsají filtračním papírem. Potom se třenka s těrkou i obsahem zváží. Vodné číslo se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - množství vody zjištěné diferenčním vážením v gramech,
2. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Unguenta.

Alcoholum adipis lanae cremor

Krém s alkoholy tuku z ovčí vlny

Synonymum. Cremor lanalcoli

Je to hydrofobní krém obsahující 48,0 % až 52,0 % vody a alkoholy z tuku z ovčí vlny.

Příprava

Vlastnosti

Bledě žlutý krém slabého charakteristického pachu. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Ve vodě se nerozpouští. Dá se do něj vmíchat další, ale jen omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu III R (10g/l) v tekutém parafinu R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem sudanu zbarví červeně a roztokem modři methylenové se nezbarví (hydrofobní krém).
2. B. Asi 0,5 g se třepáním rozpustí v 5 ml chloroformu R a zakalený roztok se zfiltruje suchým papírovým filtrem. K filtrátu se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a roztok se opatrně promíchá; roztok se zbarví zeleně (cholesterol).

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a mrazem.

Alcoholum adipis lanae unguentum

Mast s alkoholy tuku z ovčí vlny Synonyma. Unguentum lanalcoli

Je to mast emulgující vodu s alkoholy tuku z ovčí vlny.

Příprava

Vlastnosti

Prosvítavá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. Asi 0,5 g se třepáním rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a roztok se opatrně promíchá; roztok se zbarví sytě zeleně (cholesterol).

Zkouška lékové formy

Vodné číslo. Nejméně 100. Do 25,0 g měkké nebo při nejnižší možné teplotě roztavené masti ve třence odvážené s těrkou se za stálého míchání postupně přidává voda R stejné teploty tak dlouho, pokud ji mast váže. Míchá se do vychladnutí. Vzniklá emulze se nechá 24 h stát při pokojové teplotě. Oddělená voda se odstraní, směs se opatrně rozetře po stěnách třenky a kapky vody se odsají filtračním papírem. Potom se třenka stěrkou i obsahem zváží. Vodné číslo se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - množství vody zjištěné diferenčním vážením v gramech,
2. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Unguenta.

Aluminii acetotartratis cremor

Krém s octanem a vínanem hlinitým

Synonymum. Cremor aluminii acetico-tartarici

Je to hydrofobní krém s octanem hlinitým a vínanem hlinitým. Obsahuje 0,12 % až 0,16 % hliníku (A1, A_r 26,98) a 16,0 % až 20,0 % vody (H₂O, M_r 18,02).

Příprava

Vlastnosti

Nažloutlý krém, slabě páchnoucí po kyselině octové. Na jeho povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Ve vodě se nerozpouští. Dá se do něj vmíchat další, ale jen omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu III R (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem sudanu III zbarví červeně a roztokem modři methylenové se nezbarví (hydrofobní krém).
2. B. 5 g se protřepe s 20 ml chloroformu R a s 10 ml vody R. Vodná vrstva se zfiltruje přes navlhčený filtrační papír, filtrát se rozdělí na 3 díly a použije se také ke zkouškám C a D. K první části filtrátu se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS, 0,6 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS a zahřeje se k varu; vznikne bílá gelovitá sraženina rozpustná v kyselině chlorovodíkové 10% RS (hliník).
3. C. Ke druhé části filtrátu ze zkoušky B se přidají 2 ml lihu 96% R, 2 ml kyseliny sírové R a mírně se zahřeje; vzniká pach ethylacetatu (kyselina octová).
4. D. Ke třetí části filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,05 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l RS a 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje; tekutina se odbarví (kyselina vinná).
5. E. Asi 0,5 g se protřepe s 5 ml chloroformu R a zakalený roztok se zfiltruje suchým papírovým filtrem. K filtrátu se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví zeleně (cholesterol).

Stanovení obsahu

Hliník. Do 250ml baňky se zábrusem se naváží 10,00 g zkoušeného přípravku, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS, 15 ml ethylacetatu R, 15,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem za mírného varu. Potom se chladič propláchne asi 20 ml vody R, přidá se 5,0 g methenaminu R, asi 0,04 g oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a ještě teplá směs se za stálého míchání titruje dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS ze žlutého do trvale fialově červeného zbarvení vodné vrstvy.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,698 mg A1.

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a mrazem.

Aluminii acetotartratis otoguttae

Ušní kapky s octanem a vínanem hlinitým

Synonymum. Instillatio aluminii acetico-tartarici

Je to lihovodný roztok octanu a vínanu hlinitého. Obsahuje 0,50 % až 0,62 % hliníku (A1, A_r 26,98) a 22,2 % až 25,8 % ethanolu (C₂H₆O, M_r46,07).

Příprava

Vlastnosti

Čirá nebo bezbarvá velmi slabě nažloutlá tekutina se slabým pachem po kyselině octové a ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).
2. B. K 1 ml se přidá 1 ml kyseliny sírové R; po zahřátí je cítit pach ethylacetatu (kyselina octová, líh).
3. C. Vyhovuje zkoušce b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,6 až 4,4.

Stanovení obsahu

1,000 g se smíchá s 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 50 ml vody R. Přidá se 10,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS, 0,1 ml červeně methylové RS a po kapkách roztok hydroxidu sodného R (42 g/l) do trvalého oranžově žlutého zbarvení. Potom se tekutina zahřeje k varu, nechá se 10 min na vodní lázni, pak se rychle ochladí, přidá se asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R, 5,0 g methenaminu R a retitruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS ze žlutého do trvalého červenofialového zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,698 mg AI.

Ethanol. 1,000 g se v baňce zředí na 250,0 ml. V kuželové baňce se zábrusem na 250 ml se za stálého chlazení smíchá 10,0 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l VS a 14 ml kyseliny sírové R. Do chladné směsi se odměří 5,0 ml naředěného roztoku zkoušeného přípravku. Po uzavření a promíchání se nechá 10 min stát, zředí se asi 150 ml vody R a přidá se 1 g jodidu draselného R. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška, kde se místo vzorku použije 5,0 ml vody R.

1 ml dichromanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 1,150 mg C₂H₆O.

Uchovávání

Viz článek A uricularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Auricularia.

Vydávání

Obsahuje-li přípravek sediment, nesmí se použít.

Aluminii acetotartratis solutio

Roztok octanu a vínanu hlinitého

Synonymum. Solutio aluminii acetico-tartarici

Je to roztok octanu a vínanu hlinitého. Obsahuje 1,30 % až 1,50 % hliníku (AI, A_r 26,98).

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina se slabým pachem po kyselině octové, mísitelná s vodou. Lakmusový papír modrý R barví červeně.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).
2. B. K 1 ml se přidá 1 ml lihu 96% R, 1 ml kyseliny sírové R a mírně se zahřeje; vzniká pach ethylacetatu (kyselina octová).
3. C. 0,1 ml zkoušeného přípravku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hustota (2.2.5). ρ₂₀ = 1,054 g/cm³ až 1,061 g/cm³.

Zbytek po odpaření. 9,5 % až 11,5 %. 10,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 30 min v sušárně při 100 °C až 105 °C; hmotnost zbytku je 0,95 g až 1,15 g.

Stanovení obsahu

1,000 g zkoušeného přípravku se smíchá s 2 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 50 ml vody R. Přidá se 15,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS, 0,1 ml červeně methylové RS a po kapkách roztok hydroxidu sodného R (42 g/l) do trvalého oranžově žlutého zbarvení. Potom se tekutina zahřeje k varu, nechá se 10 min na vodní lázni, pak se rychle ochladí, přidá se asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R, 5,0 g methenaminu R a retitruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS ze žlutého do trvalého červenofialového zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,698 mg AI.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě 15 °C až 25 °C, chráněn před světlem.

Ammoniae solutio 10%

Roztok amoniaku 10%

Synonymum. Solutio ammoniae diluta

Je to roztok obsahující 9,8 % až 10,2 % amoniaku (NH₃, M_r 17,03).

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina charakteristického pachu, mísitelná s vodou a lihem 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Relativní hustota (2.2.5). 0,957 až 0,961.
2. B. K 1 ml se přidají 2 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 1 ml hexanitrokobaltitanu sodného RS; vznikne žlutá sraženina (amoniak).
3. C. 1 ml se po přidání 0,1 ml modři thymolové RS zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5 ml se zředí vodou R na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Zbytek po odpaření. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (nejvýše 0,02 g/l).

Stanovení obsahu

Baňka se zabroušenou zátkou obsahující 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zváží, přidá se 1,5 ml zkoušeného přípravku a opět se zváží. Potom se přidá 0,15 ml červeně methylové RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny červeného zbarvení na žluté.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 17,03 mg NH₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 20 °C.

Žíravina.

Vydávání

Předepíše-li lékař Solutio ammoniae, vydává se Ammoniae solutio 10%.

Anisi spiritus compositus

Složený anýzový líh

Je to roztok anýzové silice a chloridu amonného (NH₄Cl, M_r 53,49) ve směsi vody a lihu.

Obsahuje 2,8 % až 3,2 % sloučeniny NH₄CI.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě žlutá tekutina s pachem po anýzu.

Při teplotě pod 5 °C se zakalí.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ve skleněné misce na 10 ml se smíchá 1 ml roztoku manganistanu draselného R (10g/l), 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml zkoušeného přípravku. Miska se přikryje filtračním papírem, který byl navlhčen čerstvě připraveným roztokem 0,1 g nitroprussidu sodného R a 0,5 g piperazinu hexahydrátu R v 5 ml vody R. Papír se zbarví intenzivně modře a po několika minutách barva vybledne.
2. B. Vyhovuje zkoušce na amonné soli a soli těkavých bází (2.3.1).
3. C. 0,15 ml se zředí vodou R na 2 ml, okyselí se kyselinou dusičnou zředěnou RS a zakalený roztok se zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,4 ml dusičnanu stříbrného RS, protřepe se a nechá se stát; vylučuje se bílá tvarohovitá sraženina, která je snadno rozpustná v 1,5 ml amoniaku 17,5 % RS (chloridy).

Zkoušky na čistotu

Index lomu (2.2.6). 1,360 až 1,362.

Relativní hustota (2.2.5). 0,943 až 0,947.

Zbytek po vyžíhání. Nejvýše 0,05 %; 10,00 g se odpaří na vodní lázni do sucha, potom se žíhá do konstantní hmotnosti a po ochlazení v exsikátoru se zváží.

Stanovení obsahu

1,000 g se smíchá s30ml vody R a 5 ml kyseliny sírové RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,35 mg sloučeniny NH₄Cl.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Aqua carminativa

Větrová voda

Je to vodný roztok vybraných silic s přísadou ethanolu.

Příprava

Silice se rozpustí v ethanolu 96% a tento roztok se přidává za stálého silného protřepávání do čištěné vody a 15 min se protřepává. Asi 20 g tohoto roztoku se pečlivě rozetře s 5 g mastku a přidá se zpět k hlavnímu podílu tekutiny. Po intenzivním promíchání se nechá usadit a zfiltruje se filtrem navlhčeným čištěnou vodou.

Vlastnosti

Bezbarvá téměř čirá tekutina charakteristického příjemného pachu.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je bezbarvý (2.2.2, Metoda II) a neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Zkoušený přípravek nemění barvu papíru lakmusového červeného R ani papíru lakmusového modrého R.

Cizí pach. Nemá zatuchlý nebo jiný cizí pach.

Zbytek po odpaření. 20,0 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a potom se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru zbytek váží nejvýše 2 mg (0,01 %).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, nejlépe zcela naplněných, chráněna před světlem.

Aqua carminativa rubra

Červená větrová voda

Je to vodný roztok silic s přísadou ethanolu, chuťově upravený prostým sirupem a obarvený.

Příprava

Vlastnosti

Fialově červená téměř čirá tekutina charakteristického příjemného pachu a nasládlé chuti.

Zkoušky totožnosti

1. A. 5 ml se smíchá s 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny sírové R; je cítit ethylacetat (ethanol).
2. B. K 5 ml se přidá asi 0,2 g resorcinolu R a 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřeje se k varu; vzniká červená sraženina (sacharosa).

Zkoušky na čistotu

Index lomu (2.2.6). n™ je 1,356 až 1,359.

Zbytek po odpaření. 11,5 % až 14,0 %; 2,00 g se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 2 h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zbytek zváží.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, nejlépe zcela naplněných. Chráněna před světlem.

Aqua conservans

Konzervační voda

Je to roztok methylparabenu (C₈H₈O₃, M_r 152,15) a propylparabenu (C₁₀H₁₂O₃, M_r 180,20).

Obsahuje 0,085 % až 0,115 % celkového množství sloučenin C₈H₈O₃ a C₁₀H₁₂O₃.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 ml se krátce zahřeje na vodní lázni s 2 ml zkoumadla Milionová R; vznikne červené zbarvení.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Parabeny, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny, z nichž jedna polohou a velikostí odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a druhá skvrna odpovídá polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Parabeny. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok (a). 6,7 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 3,3 mg propylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchají.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μI každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna methylparabenu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zhášení fluorescence skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a skvrna propylparabenu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zhášení fluorescence skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Další skvrny nejsou přítomny.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chromatogramy se použijí ke zkoušce totožnosti B.

Stanovení obsahu

25,0 ml se v baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 2,5 g bromidu draselného R a 15 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Baňka se rychle uzavře a nechá se stát 15 min v temnu za občasného promíchání. Potom se přidá 1 g jodidu draselného R, 10 ml chloroformu R, baňka se uzavře a po promíchání směsi se nechá 3 min stát v temnu. Pak se retitruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení a po přidání 2 ml škrobu RS se dotitruje do odbarvení.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,692 mg směsi C₈H₈O₃ a C₁₀H₁₂O₃ (2 + 1).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Argenti nitratis unguentum compositum

Složená mast s dusičnanem stříbrným

Je to hydrofobní mast s dusičnanem stříbrným a peruánským balzámem. Obsahuje 0,90 % až 1,10 % dusičnanu stříbrného (AgNO₃, M_r 169,87).

Příprava

Vlastnosti

Stejnorodá tmavě hnědá mast charakteristického pachu po peruánském balzámu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se míchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští. Zakalený chloroformový roztok se použije ve zkoušce B (hydrofobní mast).
2. B. Zakalený chloroformový roztok ze zkoušky A se zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; vznikne tmavě zelené zbarvení (cholesterol).
3. C. 10 g se povaří s 10 ml vody R a po ochlazení se zfiltruje. Filtrát se použije také ke zkouškám D a E. K 1 ml filtrátu se přidá 10 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na stříbro (2.3.1).
4. D. K 1 ml filtrátu ze zkoušky C se přidají 2 ml kyseliny sírové R a promíchá se. Na vychladlou tekutinu se opatrně navrství 3 ml roztoku síranu železnatého R (250 g/l); na styku obou tekutin vznikne tmavý prstenec (dusičnany).
5. E. Ke 3 ml filtrátu ze zkoušky C se přidá 0,5 ml manganistanu draselného RS a zahřeje se; vyvíjí se slabý pach benzaldehydu (kyselina skořicová).

Stanovení obsahu

2,500 g se opatrně spálí v porcelánovém kelímku. Ke zbytku, který obsahuje ještě částice uhlíku, se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se 20 min na vodní lázni. Po vychladnutí se obsah kelímku převede celkem 50 ml vody R do kádinky atitruje se thiokyanatanem amonným 0,02mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml thiokyanatanu amonného 0,02 mol/l VS odpovídá 3,397 mg AgN03.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

V chladnu, chráněna před světlem.

Vydávání

Předepíše-li lékař Unguentum argenti nitrid cum balsamo peruviano nebo Unguentum Billrothi nebo Unguentum Mikulič, vydává se Argenti nitratis unguentum compositum.

Bentoniti magma

Bentonitová magma

Synonymum. Magma bentoniti

Je to vodná koloidní disperze bentonitu.

Příprava

Vlastnosti

Polotuhá, po zatřepání tekoucí, zakalená neprůhledná žlutobílá až nažloutlá stejnorodá hmota.

Zkoušky na čistotu

Stejnorodost disperze. Neobsahuje pouhým okem viditelné nabobtnalé částice a klky.

Zbytek po odpaření. 10,00 g se na vodní lázni odpaří do sucha. Zbytek sušený při 105 °C do konstantní hmotnosti váží po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R 0,42 g až 0,51 g.

Uchovávání

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

† Belladonnae folii extractum siccum normatum

Suchý titrovaný extrakt z listů rulíku

Je to suchý titrovaný extrakt z listů rulíku. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 0,95 % až 1,05 % celkových alkaloidů, počítaných jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃, M_r 289,4).

Příprava

Připraví se z drogy za použití lihu R 70% (V/V) způsobem uvedeným v článku Extracta.

Vlastnosti

Hnědý nebo nazelenalý hygroskopický prášek.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 1 g extraktu se smíchá s 5,0 ml methanolu R, protřepává se 2 min a pak se zfíltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a teplá vrstva se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší na vzduchu 30 min a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího i zkoušeného roztoku je ve střední části skvrna se světlemodrou fluorescencí (kyselina chlorogenová) a v dolní části skvrna se žlutohnědou fluorescencí (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně nad startem skvrna se žlutohnědou fluorescencí, těsně nad ní skvrna se žlutou fluorescencí a mezi skvrnou rutinu a skvrnou kyseliny chlorogenové je skvrna se žlutou nebo hnědou fluorescencí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny i další skvrny.

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Atropin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Atropin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,20 g extraktu se smíchá s 10,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS, protřepává se 2 min a pak se zfiltruje. Filtrát se smíchá s 1,0 ml amoniaku 26% R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, vrstvy se odstředí. Spojené etherové vrstvy se vysuší asi 2 g síranu sodného bezvodého R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu.

Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny i další méně intenzivní skvrny. Pak se vrstva postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Oranžové nebo hnědé skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin).

Ztráta sušením. Nejvýše 5,0 %. Provede se způsobem uvedeným v článku Extracta sicca.

Mikrobiologická čistota. Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10⁴ v gramu, z toho nejvýše 10² hub v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách (2.6.12). Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Stanovení obsahu

V každém extrakčním stupni je nutné ověřit, že extrakce alkaloidů byla provedena kvantitativně. Při extrakci do organické fáze se odpaří několik mililitrů z poslední organické vrstvy do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/ RS a pomocí tetrajodortuthatanu draselného RS se ověří nepřítomnost alkaloidů. Při extrakci do kyselé vodné fáze se nepřítomnost alkaloidů ověří v několika mililitrech poslední kyselé vodné vrstvy tetrajodortuťnatanem draselným RS.

3,00 g se dispergují ve směsi 5 ml amoniaku 17,5 % RS a 15 ml vody R. Směs se protřepává nejméně třikrát 40 ml směsi objemových dílů dichlormethanu R a etheru prostého peroxidických látek R ( 1 + 3) až do kvantitativní extrakce alkaloidů. Spojené organické vrstvy se zahustí destilací na vodní lázni na asi 50 ml. Výsledná tekutina se převede do dělicí nálevky s použitím etheru prostého peroxidických látek R jako promývací tekutiny. K této tekutině se přidá nejméně 2,1násobek etheru prostého peroxidických látek R, čímž vznikne vrstva o hustotě dostatečně nižší, než je hustota vody. Výsledný roztok se protřepává nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS až do kvantitativní extrakce alkaloidů. Je-li třeba, vrstvy se oddělí odstředěním a kyselé vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky. Spojené kyselé vrstvy se zalkalizují amoniakem 17,5 % R, protřepávají se nejméně třikrát 30 ml dichlormethanu R až do kvantitativní extrakce alkaloidů. Organické vrstvy se spojí, přidají se 4 g síranu sodného bezvodého R a nechají se stát 30 min za občasného protřepání. Dichlormethanová vrstva se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml dichlormethanu R. Spojené organické vrstvy se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se zahřívá 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Potom se zbytek rozpustí v několika militrech dichlormethanu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a opět se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C, rozpustí se v několika mililitrech dichlormethanu R a přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS a dichlormethan se odpaří na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.

Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin, se vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,
2. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

Označuje se způsobem uvedeným v článku Extracta.

Calcii chloridi solutio

Roztok chloridu vápenatého

Synonymum. Solutio calcii chlorati

Je to roztok hexahydrátu chloridu vápenatého (CaCl₂ . 6H₂O, M_r219,08). Obsahuje 48,5% až 51,0 % CaCl₂ . 6H₂O.

Příprava

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 6,0 ml se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20,0 ml.

Hustota (2.2.5). 1,224 g/cm³až 1,234 g/cm³.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok červený, změní se jeho zbarvení přidáním nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Jestliže je roztok bezbarvý, ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Stanovení obsahu

0,400 g se zředí 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l KS odpovídá 21,91 mg CaCl₂ . 6H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii hydroxidi solutio

Roztok hydroxidu vápenatého

Synonymum. Solutio calcii hydroxydati

Je to za pokojové teploty nasycený roztok hydroxidu vápenatého (Ca(OH)₂, M_r 74,10). Obsahuje nejméně 0,15 % Ca(OH)₂.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina, bez pachu. Reaguje silně zásaditě a na vzduchu se na povrchu tekutiny tvoří bílý povlak uhličitanu vápenatého.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 10 ml se přidá šťavelan amonný RS, vzniká bílá sraženina nerozpustná v kyselině octové ledové R a v amoniaku zředěném RS1, avšak snadno rozpustná v kyselině chlorovodíkové 10% RS (vápník).
2. B. 10 ml se povaří; vznikne bílý zákal (uhličitan vápenatý).

Stanovení obsahu

K 25,0 g se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do odbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 3,705 mg Ca(OH)₂.

Uchovávání

Nad sraženinou hydroxidu vápenatého ve zcela naplněných a dobře uzavřených obalech odolných proti alkáliím.

Camphorae spiritus

Kafrový líh

Synonymum. Spiritus camphoratus

Je to lihový roztok racemického kafru (C₁₀H₁₆O, M_r 152,24). Osahuje 9,3 % až 10,7 % C₁₀H₁₆O.

Příprava

Vlastnosti

Bezbarvá téměř čirá tekutina charakteristického kafrového pachu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška A.

Alternativní zkouška B, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Absorpční spektrum roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu, měřené v rozsahu 240 nm až 320 nm, vykazuje maximum při 290 nm ± 2 nm.
2. B. 10,0 ml se zředí 10 ml vody R, vyloučená látka se odfiltruje, vysuší a změří se její teplota tání v kapiláře (2.2.14); taje v rozmezí 172 °C až 180 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je bezbarvý (2.2.2) a neopalizuje silněji než porovnávací suspenze I (2.2.1).

Hustota (2.2.5). ρ₂₀ = 0,895 g/cm³ až 0,902 g/cm³.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; zkoušený přípravek se nezbarví. Ke vzniku červeného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,60 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS, připraveného v čas potřeby zředěním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Zbytek po odpaření. 20,00 g se odpaří na vodní lázni do sucha a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,05 %).

Stanovení obsahu

2,000 g se zředí methanolem R na 50 ml. Roztok se použije také ke zkoušce totožnosti A. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 290 nm proti methanolu R jako kontrolní tekutině.

Obsah kafru v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci roztoku,
2. V - konečný objem měřeného roztoku v mililitrech,
3. m - navážku roztoku v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Chloramphenicoli oculoguttae

Chloramfenikolové oční kapky

Synonymum. Collyrium chloramphenicoli

Je to sterilní roztok chloramfenikolu (C₁₁H₁₂Cl₂O₅, M_r 323,13) s izotonizačními a stabilizačními přísadami. Obsahuje 0,45 % až 0,55 % nitrofenylových látek, počítáno jako chloramfenikol.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až slabě nažloutlá kapalina.

Zkoušky totožnosti

1. A. 5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zejména na okraji zeleně zbarvený.
2. B. K 5 ml se přidá 0,25 ml edetanu disodného 0,1 mol/l RS, 2,0 ml chloroformu R a 0,4 ml dithizonu RS, po důkladném protřepání se chloroformová vrstva zbarví oranžově hnědě, pokud je přípravek konzervován sloučeninou rtuti.
3. C. Měří se absorbance roztoku zkoušeného vzorku ze zkoušky Stanovení obsahu v rozmezí 250 nm až 300 nm (2.2.25) proti vodě R. Absorpční maximum je při 278 nm.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,6 až 7,2.

2-Amino-1-(4-nitrofenyl)propan-1,3-diol. Do odměrné baňky na 25,0 ml se odměří 2,0 ml zkoušeného přípravku, přidá se 10 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 8,0 (0,02 mol/l), 5 ml čerstvě připraveného roztoku naftochinonsulfonanu sodného (0,125 g naftochinonsulfonanu sodného R se rozpustí ve 12,5 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 25 ml). Po 15 min se přidají 2 ml kyseliny octové RS a 2 ml roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l) a zředí se vodou R na 25,0 ml. Za 5 min po přidání kyseliny octové se měří absorbance při 472 nm, která není vyšší než 0,500 (představuje 10% rozklad chloramfeníkolu).

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

1,0 g se zředí vodou R na 250,0 ml. Změří se absorbance tohoto roztoku v maximu při 278 nm (2.2.25) proti vodě R.

Obsah nitrofenylových látek v procentech, počítáno jako chloramfenikol, se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - naměřenou absorbanci,
2. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydávají.

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Cremor anionicus

Aniontový krém

Je to aniontový hydrofilní krém stabilizovaný protimikrobní přísadou. Obsahuje 0,66 % až 1,10% alkylsíranů, počítáno jako cetylsíran sodný (C₁₆H₃₃NaO₄S; M_r 344,48), a 67,0% až 73,0 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý krém. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Dá se do něho vmíchat neomezené množství vody. Přidání lihu, etheru nebo chloroformu poruší jeho strukturu. Je inkompatibilni s kationaktivními látkami a resorcinolem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudánu IIIR (10g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem modři methylenové zbarví do modra, roztokem sudanu III se nezbarví (hydrofilní krém).
2. B. 3 g se v porcelánovém kelímku spálí a vyžíhají. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 10 % RS a 2 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát se použije také ke zkoušce C. Ke 2 ml filtrátu se přidá chlorid barnaty RS1; vylučuje se bílá sraženina nerozpustná v kyselině chlorovodíkové 10% RS (alkylsíran).
3. C. Barví žlutě nesvítivý plamen (sodík).
4. D. K 1 g se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml zkoumadla Milionová R a asi 30 s se vaří; směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).

Stanovení obsahu

Alkylsírany. 3,000 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou smíchají za mírného zahřátí s 25 ml chloroformu R. Po ochlazení se přidá 20 ml vody R, 5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml roztoku žlutě dimethylenové R (1 g/l) v chloroformu R a za silného protřepávání se titruje karbethopendeciniumbromidem 0,01 mol/l VS z červeného do žlutého zbarvení chloroformové vrstvy.

1 ml karbethopendeciniumbromidu 0,01 mol/l VS odpovídá 3,445 mg C₁₆H₃₃NaC₄S.

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních konzervačních látek.

Cremor nonionicus

Neiontový krém

Je to neiontový hydrofilní krém stabilizovaný protimikrobní přísadou. Obsahuje 48,5 % až 52,5 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý krém. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Dá se do něho vmíchat neomezené množství vody. Přidání lihu, etheru nebo chloroformu poruší jeho strukturu. Je inkompatibilní s fenoly, tříslovinami a kamenouhelným dehtem. Inaktivuje antibiotika.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu IIIR (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem modři methylenové zbarví do modra, roztokem sudanu III se nezbarví (hydrofilní krém).
2. B. 0,2 g se protřepou s 2,5 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů thiokyanatanu amonného RS a roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l) a protřepe se s 2 ml chloroformu R; chloroformová vrstva se zbarví modře (sorbimakrogol).
3. C. K 1,0 g se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml zkoumadla Millonova R a asi 30 s se vaří; směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).

Zkouška na čistotu

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušeného přípravku.

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních přísad.

Cremor refrigerans

Chladivý krém

Je to hydrofobní krém stabilizovaný antioxidační a protimikrobní přísadou. Obsahuje 19,0 % až 21,0 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý nebo nejvýše bledě žlutý krém, páchnoucí po geraniové silici. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva tekutiny. Ve vodě se nerozpouští a nedá se do něj vmíchat další množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu IIIR (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem sudanu III zbarví červeně, roztokem modři methylenové se nezbarví (hydrofobní krém).
2. B. Asi 1 g se smíchá s 5 ml vody R a zahřívá se na vodní lázni s 0,5 ml zkoumadla Millonova R do roztavení. Směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).
3. C. Asi 1 g se zahřívá s 2 ml lihu 96% R na vodní lázni do roztavení, 30 s se protřepává a po ochlazení se přidá 1 ml amoniaku 26%> R; směs se ihned zbarví červeně, zbarvení po chvíli mizí (propylgallat).

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,5.

Číslo jodové (2.5.4). 70 až 80.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 134 až 142; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní konzervační látky.

Factor VII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus

Lidský koagulační faktor VII lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující jednořetězcový glykoproteinový faktor VII. Může také obsahovat malá množství aktivované formy, dvouřetězcového derivátu faktoru VIIa, stejně jako koagulační faktory II, IX a X, protein C a protein S. Získává se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 15 m.j. faktoru VII v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy se navrhuje tak, aby se na minimum snížila aktivace jakéhokoliv koagulačního faktoru (a tím možná tvorba trombů) a aby zahrnovala postup nebo postupy, jež prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následný čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním stabilizační přísady je nejméně 2 m.j. faktoru VII v miligramu celkové bílkoviny.

Frakce faktoru VII se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat heparin, antitrombin a jiné pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Dodržování výrobního postupu

Má se prokázat dodržování výrobního postupu z hlediska účinností faktorů II, IX a X v přípravku, vyjádřených v mezinárodních jednotkách v poměru k účinnosti faktoru VII.

Má se prokázat pravidelnost výrobního postupu z hlediska účinnosti faktoru VIIa. Účinnost faktoru VIIa se může stanovit např. použitím rekombinantního rozpustného tkáňového faktoru, který neaktivuje faktor VII, ale má funkci kofaktoru specifického pro faktor VIIa; po inkubaci směsi rekombinantního rozpustného tkáňového faktoru s fosfolipidovým zkoumadlem a po ředění zkoušeného vzorku v plazmě s nedostatkem faktoru VII se přidá chlorid vápenatý a stanoví se srážecí čas; srážecí čas je nepřímo úměrný účinnosti faktoru Vila ve vyšetřovaném vzorku.

Vlastnosti

Bílý, nažloutlý, zelený nebo modrý prášek nebo drobivá pevná hmota.

Zkoušený přípravek se rekonstituuje předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě zkoušek rozpustnosti a na obsah vody) a před stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.
2. B. Stanovení účinnosti koagulačního faktoru VII je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.

Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se při doporučené teplotě přidá předepsaný objem rozpouštědla. Přípravek se mírným třepáním do 10 min zcela rozpustí za vzniku čirého nebo lehce opalizujícího roztoku, který může být zbarvený.

Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg.

Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se přesně odměřený objem rekonstituovaného přípravku roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující 15 mg bílkoviny asi ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Voda (2.5.12). Nejvýše 3,0%. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá vhodný objem bezvodého methanolu R, protřepe se, nechá se stát a se známým objemem supernatantní tekutiny se provede stanovení.

Aktivované koagulační faktory. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce na heparin, a heparin se neutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R (10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu). Zkoušený rekonstituovaný přípravek se zředí 1 : 10 a 1 : 100 tlumivým roztokem trometamolovým o pH7,5. Do vodní lázně o teplotě 37 °C se umístí řada polystyrénových zkumavek, do každé se přidá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R. Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek ihned napipetuje 0,1 ml příslušného ředění přípravku nebo 0,1 ml tlumivého roztoku (kontrolní zkumavka). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C. V průběhu 30 min od výchozího ředění se měří čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Pro všechna ředění má být srážecí čas nejméně 150 s. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas v kontrolní zkumavce jev rozmezí 200 s až 350 s.

Heparin. Jestliže se během přípravy přidává heparin, stanoví se jeho množství zkouškou účinnosti heparinu v koncentrátech koagulačního faktoru (2.7.12). Zkoušený přípravek neobsahuje více heparinu, než je uvedeno v označení na obalu, a v žádném případě více než 0,5 m.j. heparinu na mezinárodní jednotku faktoru VII.

Trombin. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, a heparin se neutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R (10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu). Ve dvou zkumavkách se smíchají stejné objemy rekonstituovaného přípravku a roztoku fibrinogenu R (3 g/l). Jedna zkumavka se uchovává 6 h při 37 °C, druhá 24 h při pokojové teplotě. Ve třetí zkumavce se smíchají stejné objemy roztoku fibrinogenu a trombinu lidského R (1 m.j./ml) a zkumavka se zahřívá ve vodní lázni při 37 °C. Ve zkumavkách obsahujících zkoušený přípravek nedojde ke srážení, ve zkumavce strombinem se koagulum vytvoří do 30 s.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem odpovídající nejméně 30 m.j. faktoru VII.

Stanovení účinnosti

Provede se stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VII (2.7.10).

Stanovená účinnost je v rozmezí 80% až 120% deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 %.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek faktoru VII v obalu,
2. - obsah bílkovin v obalu,
3. - název a množství všech přidaných látek, včetně heparinu, pokud se použije,
4. - název a objem tekutiny, která se použije k rekonstituci,
5. - podmínky uchovávání,
6. - doba použitelnosti,
7. - upozornění, že nelze zcela vyloučit přenos původců infekčního onemocnění při podání léčivých přípravků připravených z lidské krve nebo plazmy.

Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus

Lidský koagulační faktor VIII lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující glykoproteinový koagulační faktor VIII spolu s různým množstvím von Willebrandova faktoru v závislosti na metodě přípravy. Připravuje se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 20 m.j. faktoru VIII:C v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, jež prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následný čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním stabilizační přísady je nejméně 1 m.j. faktoru VIII:C v miligramu celkové bílkoviny.

Frakce faktoru VIII se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Validační zkouška prováděná u přípravků, které deklarují přítomnost koagulační účinnosti von Willebrandova faktoru. U přípravků určených pro léčbu von Willebrandovy choroby se má prokázat, že se při výrobním postupu získá přípravek se stálým složením z hlediska von Willebrandova faktoru. Toto složení se může charakterizovat mnoha způsoby. Např. počet a relativní množství různých multimerů se můžou stanovit elektroforézou na agarosovém gelu dodecylsíranu sodného (SDS) (přibližně 1% agarosa) s nebo bez Western blotové analýzy na nitrocelulose za použití normální lidské plazmy jako porovnávacího vzorku; zobrazení multimerů se může provádět za použití imunoenzymatických metod a kvantitativní hodnocení se může provádět denzitometrickou analýzou nebo jinými vhodnými metodami.