Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Uchovávání

Ve zcela naplněných a dobře uzavřených obalech, v chladnu a chráněn před světlem.

Solutio Castellani sine fuchsino

Castellanův roztok bez fuchsinu

Synonymum. Castellani solutio sine fuchsino

Je to roztok kyseliny borité (H₃BO₃, M_r 61,83), fenolu (C₆H₆O, M_r94,ll) aresorcinolu (C₆H₆O₂, M_r 110,11) ve směsi acetonu, ethanolu a čištěné vody.

Obsahuje 0,74 % až 0,86 % H₃BO₃, 3,3 % až 3,9 % C₆H₆O a 7,74 % až 8,56 % C₆H₆O₂.

Příprava

Vlastnosti

Čirá téměř bezbarvá až slabě hnědožlutá nebo slabě červená tekutina fenolového pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 3 ml se přidá v porcelánové misce 10 ml methanolu R, promíchá se a zapálí; hoří zeleným plamenem, zvláště na okrajích (kyselina boritá).
2. B. 5 ml se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Ze směsi se oddestiluje několik kapek destilátu, který má charakteristický pach po fenolu. 0,1 ml destilátu se smíchá s 0,1 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne červenofialové zbarvení (fenol).
3. C. K 0,1 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,15 ml chloroformu R. Zahřátím se roztok zbarví oranžovočerveně, po přidání 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS přejde zbarvení ve žluté (resorcinol).
4. D. 10 ml se smíchá s10 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a protřepe se s 10 ml chloroformu R. Chloroformová vrstva se přefiltruje přes filtr se síranem sodným bezvodým R a použije se rovněž ke zkoušce E. Ke 3 ml chloroformového výtřepku se přidá 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l). Po promíchání se ihned okyselí 0,5 ml kyseliny octové ledové R; vodná fáze se zbarví červeně (aceton).
5. E. 5 ml chloroformového výtřepku ze zkoušky D se smíchá v baňce s 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,2 ml dichromanu draselného RS. Po promíchání a tříminutovém zahřívání na vodní lázni se vodná vrstva zbarví zeleně a vyvíjí se charakteristický pach acetaldehydu (ethanol).

Stanovení obsahu

Kyselina boritá. 12,00 g se zředí vodou R na 40 ml a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (skleněná a nasycená kalomelová elektroda; spotřeba je menší než 1,0 ml). K roztoku se přidá 8 g sorbitolu R a titruje se dále stejným odměrným roztokem za potenciometrické indikace bodu ekvivalence s tím, že v okolí bodu ekvivalence se odměmý roztok přidává po 0,20 ml. Spotřeba nalezená při druhé titraci se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Resorcinol. 0,400 g se zředí v kádince 5 ml vody R a odpaří se na vodní lázni na polovinu až třetinu výchozího objemu. Přidá se 25,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS, promíchá se a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (platinová a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,835 mg C₆H₆O₂.

Fenol. 2,000 g se zředí v odměrné baňce na 100 ml vodou R, doplní se jí po značku a promíchá se. K 10 ml tohoto roztoku se přidá v250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 1,5 g bromidu draselného R a 20,0 ml kyseliny sírové zředěné RS. Baňka se ihned uzavře, její obsah se dobře promíchá a nechá se za občasného protřepání 15 min stát na tmavém místě. Poté se rychle přidají 2 g jodidu draselného R, promíchá se a směs se nechá stát za občasného protřepání 10 min na tmavém místě. Po přidání 2 ml škrobu RS se retitruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do odbarvení.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 1,569 mg C₆H₆O.

Obsah fenolu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - obsah resorcinolu v procentech,
2. B - spotřebu thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS,
3. C - navážku vzorku v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydává.

Solutio Fraeser

Roztok Fraeserův

Synonymum. Fraeser solutio

Je to roztok kyseliny benzoové (C₇H₆O₂, M_r 122,12) a kyseliny salicylové (C₇H₆O₃, M_r 138,12) ve směsi kafrového lihu a lihového roztoku jodu.

Obsahuje 2,50 % až 2,90 % C₇H₆O₂ a 2,50 % až 2,90 % C₇H₆O₃.

Příprava

Vlastnosti

Čirá tmavě červenohnědá tekutina s pachem po kafru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 ml se v baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 2 ml bromové vody RS, uzavře se a nechá se stát 15 min. Pak se zfiltruje přes vodou R navlhčený papírový filtr, filtrát se zředí 5 ml vody R a přebytek bromu se odstraní mírným varem do nažloutlého zbarvení. Po ochlazení se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a po kapkách se přidává hydroxid sodný zředěný RS do prvního žlutého zbarvení. Po přidání 0,2 ml chloridu železitého RS1 se vylučuje světle hnědočervená klkatá sraženina (kyselina benzoová).
2. B. K 0,2 ml se přidává po kapkách chlor amin TRS do odbarvení. Po přidání 10 ml vody R se vylučují malé kapky s pachem po kafru (kafr). Po přidání 0,1 ml chloridu železitého RS1 vznikne červenofialové zbarvení (kyselina salicylová).
3. C. 0,2 ml se zředí 10 ml vody R a přidá se 0,2 ml škrobu RS; tekutina se zbarví fialově hnědě (jod).

Stanovení obsahu

Kyselina benzoová. K 5,000 g se v titrační baňce po kapkách přidává roztok thiosíranu sodného R (200 g/l) do odbarvení. Potom se přidá 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,2 ml modři thymolové RS do zelenožlutého zbarvení a titruje se stejným odměrným roztokem do stejného zbarvení. Ztitrovaná tekutina se uchová pro zkoušku Kyselina salicylová.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 ml C₇H₆O₂.

Obsah kyseliny benzoové v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech,
2. q - navážku vzorku v gramech,
3. y - obsah kyseliny salicylové v procentech, zjištěný při následujícím stanovení.

Kyselina salicylová. Ztitrovaná tekutina ze stanovení kyseliny benzoové se kvantitativně převede do dělicí nálevky, přidá se 15 ml etheru petrolejového R a asi 30 s se opatrně protřepává. Po vyčeření se vodná vrstva oddělí, převede se do 250ml odměrné baňky a zbytek se v dělicí nálevce vytřepe ještě dvakrát 20 ml vody R. Vyčeřené oddělené vodné vrstvy se spojí a zředí se vodou R na 250,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml síranu amonno-železitého RS2 a zředí se vodou R na 100,0 ml (zkoušený roztok).

Současně se odváží 55,0 mg kyseliny salicylové CRL do 100ml odměrné baňky, rozpustí se v 10 ml lihu 96%o R a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml síranu amonno-železitého RS2 a zředí se vodou R na 100,0 ml (porovnávací roztok).

Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 525 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému zředěním 0,2 ml síranu amonno-železitého RS2 vodou R na 100,0 ml.

Obsah kyseliny salicylové v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku,
2. A_S - absorbanci porovnávacího roztoku,
3. q - navážku ze stanovení kyseliny benzoové v gramech,
4. q_S - navážku kyseliny salicylové CRL v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech nereagujících s jodem, chráněn před světlem.

Solutio Galii-Valerio

Galii-Valeriův roztok

Je to roztok fenolu (C₆H₆O, M_r 94,11), tetraboritanu sodného (Na₂B₄O₇. 10H₂O, M_r 381,37) a formaldehydu (CH₂O, M_r 30,03) ve směsi glycerolu a vody.

Obsahuje 0,45 % až 0,55 % C₆H₆O, 1,35 % až 1,65 % Na₂B₄O₇. 10H₂O a 0,82 % až 1,00 % CH₂O.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo nejvýše slabě načervenalá tekutina charakteristického fenolového a formaldehydového pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a zneutralizuje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/IRS. Potom se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne hnědofialové zbarvení (fenol).
2. B. K 1 ml se přidá 1 ml vody R, 1 ml síranu měďnatého RS a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; tekutina se zbarví tmavomodře (glycerol).
3. C. 5 ml se zahustí na porcelánové misce na vodní lázni, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zejména na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
4. D. Ke 3 ml se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného amoniakálního RS a tekutina se zahřeje; vylučuje se kovové stříbro (formaldehyd).

Zkouška na čistotu

Hustota (2.2.5). p₂₀= 1,011 g/cm³ až 1,014 g/cm³.

Stanovení obsahu

Fenol. 5,000 g se ve 200ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, přidá se asi lg bromidu draselného R a 30 ml kyseliny sírové zředěné RS. Baňka se ihned uzavře, její obsah se dobře promíchá a nechá se 15 min stát na tmavém místě. Pak se přidají asi 2 g jodidu draselného R a směs se po promíchání nechá stát za stejných podmínek dalších 10 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení, poté se přidají 3 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 1,569 mg C₆H₆O.

Tetraboritan sodný. 10,000 g se po přidání 0,1 ml oranže methylové RS titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS ze žlutého do oranžově červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ke stanovení formaldehydu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 19,07 mg Na₂B₄O₇ . 10H₂O.

Formaldehyd. Ke ztitrovánému roztoku ze stanovení tetraboritanu sodného se přidá 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, 20,0 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS, mírně se zahřeje na vodní lázni a nechá se 1 h stát za občasného promíchávání. Potom se přidá 0,2 ml modři bromthymolové RS3 a retitruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS z modrého do žlutého zbarvení. Nalezená spotřeba se odečte od spotřeby slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l odpovídá 15,01 mg CH₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydává.

Solutio Jarisch

Jarischův roztok

Je to roztok kyseliny borité (H₃BO₃, M_r 61,83) a glycerolu (C₃H₈O₃, M_r 92,09).

Obsahuje 1,85 % až 2,15 % H₃B0₃ a 3,16 % až 3,68 % C₃H₈O₃.

Příprava

Kyselina boritá se rozpustí ve vroucí čištěné vodě. Po vychladnutí se přidá glycerol 85%, doplní se čištěnou vodou do 1000,0 g a zfiltruje se. K protimikrobnímu zajištění lze použít vhodné konzervační látky, např. místo čištěné vody použít konzervační vodu (Aqua conservans).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina, která papír lakmusový modrý R barví červeně.

Zkoušky totožnosti

1. A. 5 ml se zahustí na porcelánové misce na vodní lázni, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zejména na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
2. B. 1 ml se smíchá s 1 ml kyseliny dusičné R a tekutina se převrství 1 ml dichromanu draselného RS; na rozhraní obou vrstev vznikne fialově modrý prstenec (glycerol).
3. C. 3 ml se na vodní lázni zahřejí s 1 ml zkoumadla Millonová R; jsou-li ve zkoušeném přípravku přítomny parabeny, vznikne červené zbarvení.

Stanovení obsahu

Kyselina boritá. 5,500 g se smíchá s roztokem 2g sorbitolu R v 15 ml vody R předem zneutralizovaným hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení. Titruje se odměrným roztokem hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Glycerol. 5,000 g se v baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 50 ml vody R, přidá se 0,4 ml červeně bromkresolové RS a tekutina se zneutralizuje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialového zbarvení. Potom se přidá 1,5 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře a její obsah se občas promíchá. 5 min po rozpuštění jodistanu sodného se přidá 1,5 ml propylenglykolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialového zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,209 mg C₃H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních konzervačních látek.

Solutiones ad conservationem partium corporis

Roztoky pro uchovávání orgánů

Jsou to sterilní vodné přípravky pro uchovávání, ochranu nebo promývání tělních orgánů savců určených k transplantaci.

Obsahují elektrolyty, které koncentrací přibližně odpovídají složení nitrobuněčných elektrolytů.

Mohou obsahovat cukry (např. glukosu nebo mannitol), aminokyseliny, látky tvořící komplexy s vápníkem (např. citráty nebo fosforečnany), hydrokoloidy (např. škrob nebo deriváty želatiny) a další pomocné látky, např. látky určené k izotonizaci roztoku, úpravě hodnoty pH, k zamezení rozkladu složek, které však nesnižují účinnost přípravku, nejsou příčinou toxicity nebo zvýšené lokální dráždivosti. Roztoky pro uchovávání orgánů mohou také obsahovat léčivé látky nebo tyto mohou být přidány těsně před použitím.

Před použitím se ochladí pod pokojovou teplotu, nejlépe na 2 °C až 6 °C, aby se dosáhlo snížení teploty orgánů a jejich metabolismu.

Při pozorování roztoků pro uchovávání orgánů za vhodných podmínek jsou tyto roztoky čiré a bez viditelných částic.

Mohou se připravovat také jako koncentrované roztoky, které se ředí na požadovaný objem předepsanou kapalinou těsně před použitím. Po naředění vyhovují požadavkům na roztoky pro uchovávání orgánů.

Obaly na roztoky pro uchovávání orgánů, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům článků Materiály používané na výrobu obalů (5.7 a další) a Obaly (3.2 a další). Roztoky pro uchovávání orgánů jsou dodávány ve skleněných obalech (3.2.1) nebo v jiných, např. plastových obalech (3.2.2 a 3.2.8). Těsnost obalů je zajištěna vhodným způsobem. Uzávěry zajišťují dostatečnou přilnavost, chrání před mikrobiálním a jiným znečištěním a obvykle umožňují bez otevření odebrání buď části, nebo celého obsahu. Plasty nebo elastomery (3.2.10), z kterých jsou uzávěry vyrobeny, mají dostatečnou pevnost a pružnost, které umožňují proniknutí jehly bez uvolnění částic.

Výroba

Roztoky pro uchovávání orgánů se připravují za použití materiálů a metod zaručujících jejich sterilitu a za podmínek omezujících kontaminaci a růst mikroorganismů; podmínky jsou uvedeny v článku Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).

Pokud není oprávněnou autoritou uvedeno jinak, k přípravě roztoků pro uchovávání orgánů se použije Aquapro iniectione a nepřidávají se protimikrobní přísady.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se zkoušený roztok. Zkouška se provádí za pokojové teploty. Osmolalita (2.2.35). 250 mosmol/kg až 380 mosmol/kg; měří se zkoušený roztok.

Hydroxymethylfurfural. Jestliže zkoušený roztok obsahuje glukosu, vyhovuje následující zkoušce: K množství zkoušeného roztoku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinuR (100 g/l) ve 2-propanolu R obsahujícím 10% (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l) a nechá se 2 min až 3 min stát. Absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem, obsahujícího 10 pg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený roztok.

Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného roztoku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Roztok obsahuje nejvýše 50 částic větších než 10 μm v mililitru a nejvýše 5 částic větších než 25 μm v mililitru.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru.

Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené roztoky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka, jestliže není oprávněnou autoritou uvedeno jinak.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - že roztok není určen pro injekce,
2. - složení roztoku vyjádřené v g/l a mmol/l,
3. - jmenovitý objem roztoku pro uchovávání orgánů v obalu,
4. - osmolalita vyjádřená v mosmol/kg,
5. - že nespotřebovaná část právě připraveného roztoku, koncentrovaného nebo zředěného, nesmí být dále použita,
6. - podmínky uchovávání.

V označení na obalu koncentrovaných roztoků se uvede:

1. - že roztok musí být zředěn vhodnou kapalinou těsně před použitím.

Somatropinum pro iniectione

Somatropin pro injekci

Je to lyofilizovaný sterilní přípravek obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Obsahuje 89,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu (C₉₉₀H₁₅₂₈N₂₆₂O₃₀₀S₇). Vyhovuje požadavkům článků Parenteralia a Producta ab ADN recombinante.

1 mg bezvodého somatropinu (C₉₉₀H₁₅₂₈N₂₆₂O₃₀₀S₇) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti.

Výroba

Připravuje se buď ze somatropinu, nebo z roztoku somatropinu, či metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK), při které je injekční přípravek připravován bez izolace pevných nebo tekutých meziproduktů. V posledním případě se při vývoji přípravku prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti, založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že výrobní postup dává látku, jejíž biologická účinnost je nejméně 2,5 m.j. v miligramu. Přečištěný přípravek, k němuž se mohou přidávat tlumivé roztoky nebo stabilizační přísady, se filtruje filtrem zachycujícím bakterie, asepticky se rozplňuje do sterilních obalů ze skla třídy I (3.2.1) a lyofilizuje se. Obaly se ihned uzavřou tak, aby se vyloučila mikrobiální kontaminace a vniknutí vlhkosti.

Zkoušený přípravek vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům.

Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek schválí oprávněná autorita.

DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek schválí oprávněná autorita.

Kde se zkoušený přípravek připravuje ze somatropinu nebo z koncentrovaného roztoku somatropinu, nemusí výrobce při následující výrobě přípravku znovu ověřovat splnění požadavků na bílkoviny hostitelské buňky, DNK hostitelské buňky a vektoru a vyhovění zkoušce totožnosti C.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Distribuce izoforem, viz Zkoušky na čistotu. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. C. Provede se peptidové mapování.

   Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 mg/ml) v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) a 30 μl tohoto roztoku se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší, např. zmražením. Je-li okamžitě použit automatický dávkovač, udržuje se teplota při 2 °C až 8 °C.

   Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že se zkoušená látka nahradí somatropinem CRL.

   Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
   2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
   3. - mobilní fáze A - 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml,
   4. - mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem pro chromatografii R na 1000 ml, použije se následující gradient (je-li třeba, gradient nebo teplota kolony se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozdělení produktů enzymatického štěpení):

   Uchovávání Solutio Castellani sine fuchsino Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Stanovení obsahu Uchovávání Označování Vydávání Solutio Fraeser Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Stanovení obsahu Uchovávání Solutio Galii-Valerio Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkouška na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Vydávání Solutio Jarisch Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Stanovení obsahu Uchovávání Označování Solutiones ad conservationem partium corporis Výroba Zkoušky na čistotu Označování Somatropinum pro iniectione Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
   0 - 20	100 → 80	0 → 20
   20 - 40	80 → 75	20 → 25
   40 - 65	75 → 50	25 → 50
   65 - 70	50 → 20	50 → 80
   70 - 71	20 → 100	80 → 0
   71 - 85	100	0

   1. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

   Teplota kolony se udržuje při 30 °C.

   Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Provede se slepá zkouška za použití výše uvedeného gradientu.

   Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají referenčnímu chromatogramu Ph. Eur. enzymaticky štěpeného somatropinu. Chromatografický profil zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Roztok pro rozlišení (validační směs somatropinu a deamidosomatropinu). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Zfiltruje se přes sterilní filtr nebo se přidá azid sodný R do koncentrace 0,1 mg v mililitru roztoku a nechá se 24 h stát při pokojové teplotě.

Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (velikost částic 5 jam a velikost pórů 30 nm), která se umístí mezi pumpu a nástřikový ventil,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (0,05 mol/l) (29 + 71); průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C.

Před použitím se kolona promývá 200 ml až 500 ml 0,1% (V/V) roztoku kyseliny trifluoroctové R v 50% (V/V) roztoku acetonitrilu R. Je-li třeba, promývání se opakuje do ustálení kolony.

Nastříkne se 20 μI porovnávacího roztoku. Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu R v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl asi 33 min.

Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na chromatogramu se objeví malý pík (deamidosomatropin) s relativním retenčním časem k hlavnímu píku asi 0,85. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky somatropinu a deamidosomatropinu je nejméně 1,0 a hodnota faktoru symetrie píku somatropinu je 0,9 až 1,8.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 13,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.

Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků s retenčním časem kratším, než je retenční čas hlavního píku, není větší než 6,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.

Distribuce izoforem. Provede se izoelektrická fokusace.

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Zkoušený roztok (b). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,9 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,025 mol/l).

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok (b). Použije se roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5, připravený podle návodu výrobce.

Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (14,7 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H₃PO₄/I) a jako katodický roztok se použije roztok β-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Fokusace se nechá probíhat 2,5 h při konstantním napětí a příkonu nepřevyšujícím 25 W. Potom se vrstva gelu ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a pak na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se zbarví ponořením na 10 min do 60 °C teplého roztoku modři kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (b) odpovídá pokynům výrobce. Na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a) je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem asi 5 a kyselejší menší zóna při asi 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (6,25 %).

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 3,0 %, není-li předepsáno a schváleno jinak.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu účinné látky.

Stanovení obsahu

Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok Obsah lahvičky somatropinu CRL se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na koncentraci 1,0 mg/ml. Roztok pro rozlišení. Lahvička somatropinu CRL se nechá v sušárně při 50 °C po dobu (obvykle 12 h až 24 h) dostačující k vytvoření 1 % až 5 % dimeru. Obsah lahvičky se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na koncentraci 1,0 mg/ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 150 000.
2. - mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů 2-propanolu R a tlumivé- ho roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,063 mol/l) (3 + 97); průtoková rychlost je 0,6 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na získaném chromatogramu je retenční čas hlavního píku asi 12 min až 17 min a relativní retenční časy píku dimeru somatropinu a proteinů s vyšší molekulovou hmotností jsou 0,90 a 0,65, vztaženo k hlavnímu píku. Rozlišení dané poměrem výšky minima nad základní linií mezi píky monomeru a dimeru k výšce dimeru je nejvýše 0,4.

Nastřikuje se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku.

Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu látky C₉₉₀H₁₅₂₈N₂₆₂O₃₀₀S₇ v somatropinu CRL.

Uchovávání

Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - obsah somatropinu v obalu v miligramech,
2. - složení a objem kapaliny přidané pro rekonstituci,
3. - doba, po kterou lze rekonstituovaný roztok použít, a podmínky uchovávání po tuto dobu,
4. - název a množství jakýchkoliv přísad,
5. - teplota uchovávání,
6. - že se přípravek při rekonstituci nemá třepat.

Spiritus ethereus

Etherový líh

Je to směs ethanolu 85% s etherem.

Příprava

Vlastnosti

Bezbarvá čirá těkavá tekutina charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 ml se smíchá s 1 ml vody R a opatrně se zahřeje na 40 °C. Potom se přidá 1 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne žlutá sraženina a je cítit pach jodoformu (ethanol).
2. B. Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). p₂₀ = 0,805 g/cm³ až 0,809 g/cm³.

Látky s cizím pachem. Filtrační papír o průměru 80 mm se navlhčí 5 ml zkoušeného přípravku a nechá se odpařit. Ihned po odpaření není cítit cizí pach.

Odparek. 5,00 g se odpaří do sucha na vodní lázni 40 °C teplé a potom se 30 min suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,02 %).

Stanovení obsahu

5,0 ml se v odměmém válci se zabroušenou zátkou protřepe s 5,0 ml roztoku octanu draselného R (330 g/l) a nechá se oddělit; objem etherové vrstvy je v rozmezí 1,85 ml až 2,65 ml.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladnu, chráněn před světlem.

Označování

Hořlavina.

Spiritus saponatus

Mýdlový líh

Je to lihový roztok draselných solí vyšších mastných kyselin slunečnicového oleje s přísadou levandulové silice.

Obsahuje nejméně 9,4 % vyšších mastných kyselin a nejméně 52,0 % ethanolu.

Příprava

Vlastnosti

Světle žlutá čirá tekutina charakteristického levandulového pachu. Dá se smíchat s vodou a s ethanolem 96% bez vzniku zákalu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 6 ml se zahřívá s 5 ml vody R na vodní lázni do vytékání ethanolu. Pak se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS; na povrchu tekutiny se shromažďují olejovité kapky (mýdlo).
2. B. Směs ze zkoušky A se po ochlazení zfiltruje navlhčeným filtrem. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ₂₀= 0,902 g/cm³ až 0,907 g/cm³.

Úplné zmýdelnění. 2 ml se smíchají s 10 ml vody R; vznikne čirý roztok, který při třepání silně pění.

Zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; tekutina se zbarví nejvýše slabě červeně. Přidáním nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se roztok odbarví.

Stanovení obsahu

Vyšší mastné kyseliny. 10,000 g se zahřívá na vodní lázni do vytékání ethanolu. Zbytek se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po promíchání se zahřívá na vodní lázni do vy čeření obou vrstev. Ještě teplá směs se kvantitativně převede do dělicí nálevky a po vychladnutí se dvakrát vytřepe 25 ml etheru petrolejového R. Spojené petroletherové fáze se promyjí dvakrát 5 ml vody R, vysuší se protřepáním asi s 1 g síranu sodného bezvodého R a za 30 min se zfiltrují malým filtrem do předem zvážené odpařovací misky. Po promytí dělicí nálevky a filtru dvakrát 5 ml etheru petrolejového R se spojené petroletherové fáze odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší při 105 °C do konstantní hmotnosti a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Hmotnost zbytku přepočtená na 100 g zkoušeného přípravku udává obsah vyšších mastných kyselin.

Ethanol. Provede se stanovení obsahu ethanolu v tekutých přípravcích (2.9.10). Jestliže při destilaci tekutina silně pění, přidají se 2 ml až 3 ml kyseliny fosforečné R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Spiritus saponis kalini

Líh s draselným mýdlem

Je to lihový roztok draselných solí vyšších mastných kyselin lněného oleje s přísadou levandulové silice.

Obsahuje nejméně 32,0 % vyšších mastných kyselin a nejméně 28,0 % ethanolu.

Příprava

Vlastnosti

Téměř čirá žlutohnědá tekutina charakteristického levandulového pachu. Dá se smíchat s vodou a lihem 96% v jakémkoliv poměru. Po zředění vodou a po protřepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2 ml se zahřívají s 5 ml vody R na vodní lázni do vytékání ethanolu. Pak se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS; na povrchu tekutiny se shromažďují olejovité kapky (mýdlo).
2. B. Směs ze zkoušky A se po ochlazení zfiltruje navlhčeným filtrem. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). P20 ⁼ 0,960 g/cm³ až 0,970 g/cm³.

Úplné zmýdelnění. 2 ml se smíchají s 10 ml vody R; vzniklý roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze I (2.2.1) a při třepání silně pění.

Zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; tekutina se zbarví slabě červeně. Přidáním nejvýše 0,30 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se roztok odbarví.

Stanovení obsahu

Vyšší mastné kyseliny. 2,500 g se zahřívá na vodní lázni do vytékání ethanolu. Zbytek se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po promíchání se zahřívá na vodní lázni do vyjasnění obou vrstev. Ještě teplá směs se kvantitativně převede do dělicí nálevky a po vychladnutí se dvakrát vytřepe 25 ml etheru petrolejového R. Spojené petroletherové fáze se promyjí dvakrát 5 ml vody R, vysuší se protřepáním asi s 1 g síranu sodného bezvodého R a za 30 min se zfiltrují malým filtrem do předem zvážené odpařovací misky. Po promytí dělicí nálevky a filtru dvakrát 5 ml etheru petrolejového R se spojené petroletherové fáze odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší při 105 °C do konstantní hmotnosti a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Hmotnost zbytku přepočtená na 100 g zkoušeného přípravku udává obsah vyšších mastných kyselin.

Ethanol. Provede se stanovení obsahu ethanolu v tekutých přípravcích (2.9.10). Jestliže při destilaci tekutina silně pění, přidají se 2 ml až 3 ml kyseliny fosforečné R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sulfathiazoli globulus

Vaginální kulička se sulfathiazolem

Je to hydrofobní vaginální kulička se sulfathiazolem (C₉H₉N₃O₂S₂, M_r255,31) suspendovaným v kakaovém oleji.

Obsahuje 95,0 % až 105,0 % předepsaného množství C₉H₉N₃O₂S₂ v jedné vaginální kuličce.

Příprava

Pokud není předepsáno jinak, připravuje se v tomto složení:

Vlastnosti

Světle žlutá kulička neporušeného hladkého povrchu s pachem po kakaovém oleji.

Zkoušky totožnosti

1. A. Množství odpovídající asi 0,05 g sulfathiazolu se zahřívá na vodní lázni s 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS do roztavení. Po protřepání a ochlazení se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).
2. B. Množství odpovídající asi 0,05 g sulfathiazolu se zahřívá na vodní lázni s 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS do roztavení. Přidá se 5 ml vody R, protřepe se a ochladí. Po přidání 0,5 ml síranu měďnatého RS vznikne šedavé modrá nebo fialová sraženina.

Zkoušky lékové formy

Doba rozpadavosti. Provede se zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2), hodnotí se stav po 60 min.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Vyhovuje zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem.

Mikrobiologická jakost. Vyhovuje požadavkům na 2. kategorii (5.1.4). Počet mikroorganismů se stanoví metodou sériového ředění (2.6.12).

Stanovení obsahu

Deset vaginálních kuliček se po stanovení hmotnostní stejnoměrnosti rozdrobní a důkladně prohněte na stejnorodou hmotu. Z hmoty se odváží množství odpovídající asi 0,400 g sulfathiazolu a přidá se 25 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Směs se na vodní lázni zahřívá do roztavení čípkového základu, poté se přidá 25 ml vody R a několik minut se zahřívá a míchá. Pak se ochladí na 15 °C až 20 °C a zvolna se titruje dusitanem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (platinová a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,53 mg C₉H₉N₃O₂S_2.

Obsah sulfathiazolu vyjádřený v procentech deklarovaného množství se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - množství sulfathiazolu v gramech zjištěné v navážce,
2. z - průměrnou hmotnost vaginální kuličky v gramech,
3. n - navážku vzorku v gramech,
4. d - deklarované množství sulfathiazolu v jedné vaginální kuličce vyjádřené v gramech.

Uchovávání

Viz článek Vaginalia.

V dobře uzavřených obalech, v chladu a chráněna před světlem.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydává.

Je-li předepsán Sulfathiazoli globulus bez uvedení množství účinné látky, vydá se Sulfathiazoli globulus s obsahem 0,5 g sulfathiazolu v jedné vaginální kuličce.

Sulfuris pasta 50%

Sírová pasta 50%

Je to pasta se sírou (S, A_r 32,07) ve směsi tekutého parafinu a vazelíny.

Obsahuje 47,5 % až 52,5 % síry.

Příprava

Vlastnosti

Žlutá stejnorodá pasta. Ve vodě se nerozpouští ani se do ní nedá voda vmíchat.

Zkouška totožnosti

0,5 g se promíchá s 5 ml acetonu R a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného 4 mol/l RS; vznikne zelenomodré až modrozelené zbarvení (síra).

Stanovení obsahu

0,100 g se v 500ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou protřepává s 15 ml chloroformu R do rozpuštění pastového základu i síry. Potom se přidá 20 ml roztoku siřičitanu sodného R (100 g/l), promíchá se, přidá se 30 ml lihu 96% R, znovu se promíchá a nechá se stát 10 min za občasného promíchání. Přidá se 10 ml formaldehydu R a nechá se 5 min stát za občasného promíchání. Pak se přidá 10 ml kyseliny octové RS, 250 ml vody R, 5 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za intenzivního protřepávání do vzniku slabě fialového zbarvení chloroformové vrstvy. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 3,207 mg síry.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

V chladnu, chráněna před světlem.

Sulfuris pasta composita

Složená pasta se sírou

Synonymum. Pasta sulfuris composita

Je to pasta se sírou (S, A_r 32,07) a uhličitanem draselným (K₂CO₃, M_r 138,21) ve směsi vazelíny a draselného mýdla.

Obsahuje 19,0 % až 21,0 % síry.

Příprava

Vlastnosti

Žlutá stejnorodá pasta, vodou nesmývatelná.

Zkoušky totožnosti

1. A. V porcelánovém kelímku se opatrně spálí asi 3 g zkoušeného přípravku. Pasta uhelnatí a zapálena hoří modrým plamenem za vzniku charakteristicky páchnoucího oxidu siřičitého (síra). Zbytek se použije ke zkoušce B.
2. B. Vyžíhaný a vychladlý popel ze zkoušky A se vy louží 3 ml teplé vody R. Tekutina se zfiltruje a k filtrátu se přidají 2 ml roztoku kyseliny vinné R (200 g/l) a 0,2 ml roztoku octanu sodného R (100 g/l); po chvíli se vylučuje bílá krystalická sraženina, rozpustná ve zředěných minerálních kyselinách, roztocích hydroxidů, uhličitanů a v amoniaku zředěném RS1. Vylučování sraženiny se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu nádoby (draslík).
3. C. 1 g se zahřeje s 5 ml vody R do rozpuštění pastového základu. Tekutina silně pění (mýdlo). Použije se ke zkoušce D.
4. D. Tekutina ze zkoušky C se ochladí a zfiltruje, filtrát barví plamen fialově. Přidá-li se k filtrátu 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, roztok šumí unikajícím oxidem uhličitým (uhličitany).

Stanovení obsahu

Síra. 0,100 g se ve 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou protřepává s 5 ml chloroformu R do rozpuštění pastového základu. Potom se přidá 50 ml lihu 96% R a 12 ml roztoku siřičitanu sodného R (100 g/l) a míchá se do rozpuštění síry. Přidá se 10 ml formaldehydu R a nechá se 10 min stát. Potom se okyselí 10 ml kyseliny octové RS, přidá se 150 ml vody R, 3 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do modrého zbarvení.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 3,207 mg síry.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Sulfuris suspensio

Suspenze síry

Synonymum. Sulfuris suspensio spirituosa Hebrae

Je to suspenze síry (S, A_r 32,07) ve směsi etheru a lihu.

Obsahuje 8,4 % až 9,8 % síry.

Příprava

Vlastnosti

Bezbarvá tekutina charakteristického pachu, obsahuje světle žlutý sediment.

Zkoušky totožnosti

1. A. Asi 1 mg sedimentu ze stanovení obsahu síry se rozpustí zahřátím ve 2 ml pyridinu R, přidají se 0,2 ml hydrogenuhličitanu sodného RS a po vaří se; roztok se zbarví modře nebo zeleně (síra).
2. B. Sediment zapálený za přítomnosti vzduchu hoří modrým plamenem za vzniku charakteristicky páchnoucího oxidu siřičitého, který barví navlhčený papír lakmusový modrý R červeně (síra).
3. C. 1 ml filtrátu ze stanovení obsahu síry se smíchá s 1 ml vody R a opatrně se zahřeje na 40 °C. Potom se přidá 1 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne žlutá sraženina a je cítit pach jodoformu (ethanol).

Stanovení obsahu

Síra. 100,0 g suspenze se rychle zfiltruje předem vysušeným a zváženým filtračním kelímkem S3 a čirý filtrát se uschová ke zkoušce totožnosti C a ke stanovení obsahu etheru a ethanolu. Sediment zachycený na filtru se čtyřikrát promyje 5 ml etheru R, vysuší se při 60 °C do konstantní hmotnosti. Z hmotnosti zbytku na filtru se vypočítá obsah síry. Vysušený sediment se použije ke zkouškám totožnosti A a B.

Ether a ethanol. 5,00 ml filtrátu ze stanovení obsahu síry se protřepe v odměrném válci se zabroušenou zátkou s 5,0 ml roztoku octanu draselného R (330 g/l) a nechá se oddělit; objem horní vrstvy je v rozmezí 2,9 ml až 3,5 ml.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladnu, chráněna před světlem.

Vydávání

Předepíše-li lékař Spiritus Hebrae, vydává se Sulfuris suspensio.

Označování

V označení na obalu se uvede:

Před použitím zatřepat. Hořlavina.

Tuberculini derivatum proteinosum purificatum ad usum humanum

Derivát purifikovaného proteinu tuberkulinu pro humánní použití

Je to přípravek získaný srážením ze zahřátého produktu kultivace a lýzy Mycobacterium bovis a/nebo Mycobacterium tuberculosis, který má schopnost prokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných mikroorganismy stejného druhu.

Je to bezbarvá nebo světle žlutá tekutina; zředěný přípravek může být lyofilizovaný prášek, který po rozpuštění skýtá bezbarvý nebo bledě žlutý roztok.

Výroba

Obecná ustanovení

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodý tuberkulin PPD přiměřené účinnosti a bezpečnosti pro člověka. Šarže kalibrovaná v mezinárodních jednotkách metodou A popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, pro niž je vzhledem k její účinnosti u člověka dostupná přiměřená klinická informace, může sloužit jako referenční přípravek.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Systém jednotné inokulace

Kmeny použitých mykobakterií jsou určeny vývojovými záznamy, které obsahují informace o jejich původu a následném zacházení.

Pracovní inokula použitá k inokulaci živné půdy pro výrobu koncentrované sklizně nemají mít více než čtyři subkultury z matečného inokula.

K pomnožení se mohou použít pouze ta inokula, která vyhovují následujícím požadavkům.

Totožnost. Identifikuje se druh mykobakteria v matečném i pracovním inokulu.

Bakterie a houby. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) s výjimkou přítomnosti mykobakterií; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Pomnožováni a sklizeň

Bakterie se pomnoží v tekuté syntetické živné půdě. Charakter růstu je typický pro příslušný kmen. Kultura se inaktivuje vhodnou metodou, jako je sterilizace v autoklávu (121 °C nejméně 30 min) nebo působení proudící páry o teplotě nejméně 100 °C nejméně 1 h, a potom se zfiltruje. Aktivní frakce filtrátu sestávající hlavně z bílkovin se izoluje precipitací a po promytí se znovu rozpustí. Přípravek neobsahuje mykobakteria. Koncentrovaná sklizeň vyhovuje zkoušce na mykobakteria (2.6.2) ještě před přidáním jakékoliv protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku. Může se přidat fenol v koncentraci 5 g/l nebo jiná vhodná protimikrobní konzervační látka, která nevyvolá falešně pozitivní reakce, stejně tak jako vhodný stabilizátor, který zabrání adsorbci na povrch skla nebo plastu. Koncentrovaná sklizeň se může lyofilizovat. Do přípravků, které se mají lyofilizovat, se fenol nepřidává.

Pro přípravu konečné várky se může použít pouze ta koncentrovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo ťyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85% až 115% zamýšleného množství. Pokud se při přípravě použil fenol, jeho koncentrace je nejvýše 5 g/l (2.5.15).

Senzibilizace. Provede se zkouška popsaná v odstavci Zkoušky na čistotu.

Sterilita (2.6.1). Koncentrovaná sklizeň, rekonstituovaná, je-li třeba, vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Konečná várka tuberkulinu PPD

Po rekonstituci, je-li třeba, se koncentrovaná sklizeň asepticky zředí.

Pro přípravu šarže se může použít pouze konečná várka, která vyhovuje následujícímu požadavku.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Konečná várka se asepticky rozplní do sterilních obalů, které se pak uzavřou, aby se předešlo kontaminaci. Mohou se lyofilizovat.

K použití může být uvolněna pouze taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti.

U šarže se mohou vypustit následující zkoušky, pokud byly provedeny v jednotlivých stupních přípravy: Živé bakterie a Senzibilizace u koncentrované sklizně, Toxicita u koncentrované sklizně nebo konečné várky, Protimikrobní konzervační látka u konečné várky tuberkulinu.

Zkouška totožnosti

Zdravým bílým nebo světle zbarveným morčatům specificky senzibilizovaným (např. jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti) se intradermálně vstříknou zvyšující se dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející zerytému až knekróze. U nesenzibilizováných morčat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci. Stanovení účinnosti je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Koncentrovaná forma zkoušeného přípravku (účinnost ≥100 000 m.j./ml) vyhovuje všem předepsaným zkouškám uvedeným dále; zředěný přípravek vyhovuje stanovením hodnoty pH, obsahu protimikrobní konzervační látky a zkoušce na sterilitu.

Hodnota pH (2.2.3). Hodnota pH tekuté formy a lyofilizované formy po rekonstituci podle návodu je 6,5 až 7,5.

Toxicita. Množství zkoušeného přípravku odpovídající 50 000 m.j. se vstříkne podkožně každému ze dvou zdravých morčat hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému ošetření, jež by mohlo ovlivnit zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neobjeví se žádný nežádoucí účinek.

Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne každému morčeti asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým nebyl dříve podán žádný tuberkulin. Za 24 h až 72 h nejsou reakce u těchto dvou skupin zvířat významně odlišné.

Protimikrobní konzervační látka (2.5.15). Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % deklarovaného množství. Pokud se při přípravě použil fenol, jeho koncentrace nepřesahuje 5 g/l (2.5.15).

Živá mykobakteria (2.6.2). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost živých mykobakterií.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Použije se metoda A, nebo jestliže přípravek obsahuje 1 m.j. až 2 m.j., metoda B.

Metoda A

Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi referenčního přípravku.

V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze obsahující vhodné množství (0,1 mg až 0,4 mg/ml) tepelně inaktivovaných sušených mykobakterií, přičemž se použije kmen mykobakterií stejného druhu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 300 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním každému celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, je-li to nutné, i do několika míst. Zkouška se provede po období potřebném k optimální senzibilizaci, tj. obvykle za 4 týdny až 8 týdnů. Boky morčat se depilují tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v tlumivém izotonickém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje 50 mg polysorbátu 80 R. Jestliže zkoušený přípravek je lyofilizovaný a neobsahuje stabilizátor, rozpustí se ve výše uvedeném tlumivém roztoku. Použijí se nejméně tři rozdílné dávky referenčního přípravku a nejméně tři rozdílné dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací přípravku vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměry lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace přípravku.

Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

Metoda B

Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi referenčního přípravku.

V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze obsahující vhodné množství (0,1 mg až 0,4 mg) tepelně inaktivovaných sušených mykobakterií, přičemž se použije kmen mykobakterií stejného druhu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 300 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním každému celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, je-li to nutné, i do několika míst. Zkouška se provede po období potřebném k optimální senzibilizaci, tj. obvykle za 4 týdny až 8 týdnů. Boky morčat se depilují tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se ředění referenčního přípravku v tlumivém izotonickém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5) obsahujícím 50 mg/l polysorbátu 80 R. Použijí se nejméně tři rozdílné dávky referenčního přípravku tak, aby nejvyšší dávka byla asi desetinásobkem dávky nejnižší a aby střední dávka byla stejná jako dávka zkoušeného přípravku. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Zkoušený přípravek a každé ředění referenčního přípravku se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměry lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace přípravku. (Tento dávkový vztah platí pro tuto zkoušku a ne nezbytně pro jiné testovací systémy.)

Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek v obalu,
2. - druh mykobakteria použitého při přípravě přípravku,
3. - název a množství protimikrobních konzervačních a jiných látek přidaných k přípravku,
4. - doba použitelnosti,
5. - u lyofilizováných přípravků údaj, že se přípravek má rekonstituovat za použití roztoku, který dodává výrobce,
6. - kde je to vhodné, že se tuberkulin PPD nepodává v koncentrované formě, ale zředěný tak, aby v jedné dávce bylo podáno nejvýše 100 m.j.

Jestliže balení neobsahuje v příbalové informaci upozornění, že inhalace koncentrovaného tuberkulinu PPD může vyvolat toxickou reakci, uvede se toto upozornění na obalu společně s upozorněním o opatrnosti při zacházení s lyofilizátem.

Tuberculinum pristinum ad usum humanum

Starý tuberkulin pro humánní použití

Je to zahřátím koncentrovaný filtrát obsahující rozpustné produkty kultivace a lýzy jednoho nebo více kmenů Mycobacterium bovis a/nebo Mycobacterium tuberculosis, jež jsou schopny vyvolat pozdní přecitlivělost u živočicha senzibilizovaného stejnými druhy mikroorganismů.

V koncentrované formě to je průhledná viskózní žlutá nebo hnědá tekutina.

Výroba

Obecná ustanovení

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodý starý tuberkulin přiměřené účinnosti a bezpečnosti pro člověka. Šarže kalibrovaná v mezinárodních jednotkách metodou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, pro niž je vzhledem k její účinnosti u člověka dostupná přiměřená klinická informace, může sloužit jako referenční přípravek.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Systém jednotné inokulace

Kmeny použitých mykobakterií jsou určeny vývojovými záznamy, které obsahují informace o jejich původu a následném zacházení.

Pracovní inokula použitá k inokulaci živné půdy pro výrobu koncentrované sklizně nemají mít více než čtyři subkultury z matečného inokula.

K pomnožení se mohou použít pouze ta inokula, která vyhovují následujícím požadavkům.

Totožnost. Identifikuje se druh mykobakteria v matečném i pracovním inokulu.

Bakterie a houby. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) s výjimkou přítomnosti mykobakterií; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Pomnožování a sklizeň

Bakterie rostou v tekuté živné půdě, kterou může být bujón s glycerolem nebo syntetická živná půda. Charakter růstu je typický pro příslušný kmen. Kultura se inaktivuje vhodnou metodou, jako je sterilizace v autoklávu (121 °C nejméně 30 min) nebo proudící párou nejméně 1 h při nejméně 100 °C. Tekutá kultura, ze které mikroorganismy mohou nebo nemusí být odstraněny filtrací, se koncentruje odpařením obvykle na desetinu původního objemu. Přípravek neobsahuje živá mykobakteria. Koncentrovaná sklizeň vyhovuje zkoušce na mykobakteria (2.6.2) ještě před přidáním jakékoliv protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku. Může se přidat fenol v koncentraci 5 g/l nebo jiná vhodná protimikrobní konzervační látka, která nevyvolá falešně pozitivní reakce.

Pro přípravu konečné várky se může použít pouze koncentrovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0.

Glycerol. Pokud je to vhodné, stanoví se jeho obsah v koncentrované sklizni. Jeho množství je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85% až 115% zamýšleného množství. Jestliže se při přípravě použil fenol, jeho koncentrace je nejvýše 5 g/l (2.5.15).

Senzibilizace. Provede se zkouška popsaná v odstavci Zkoušky na čistotu.

Sterilita (2.6.1). Koncentrovaná sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Konečná várka tuberkulinu

Koncentrovaná sklizeň se asepticky zředí.

Pro přípravu šarže se může použít pouze konečná várka, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Konečná várka se asepticky rozplní do sterilních obalů, které se pak uzavřou, aby se předešlo kontaminaci.

K použití může být uvolněna pouze taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti.

U šarže se mohou vypustit následující zkoušky, pokud byly provedeny v jednotlivých stupních přípravy: Živé bakterie a Senzibilizace u koncentrované sklizně, Toxicita u koncentrované sklizně nebo konečné várky a Protimikrobní konzervační látka u konečné várky.

Zkouška totožnosti

Zdravým bílým nebo světle zbarveným morčatům specificky senzibilizováným (např. jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti) se intradermálně vstříknou zvyšující se dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až k nekróze. U nesenzibilizováných morčat podobné injekce nevyvolávají žádnou reakci. Stanovení účinnosti je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zkoušený přípravek v koncentrované formě (účinnosti ≥100 000 m.j./ml) vyhovuje všem dále předepsaným zkouškám; zředěný přípravek vyhovuje zkouškám na obsah protimikrobní konzervační látky a sterilitu.

Toxicita. Množství odpovídající 50 000 m.j. se vstříkne podkožně každému ze dvou zdravých morčat hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neobjeví se žádný nežádoucí účinek.

Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne každému morčeti asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým nebyl dříve podán žádný tuberkulin. Za 24 h až 72 h nejsou reakce u těchto zvířat podstatně odlišné.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li třeba, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % deklarovaného množství. Pokud se při přípravě použil fenol, nepřesahuje jeho koncentrace 5 g/l (2.5.15).

Živá mykobakteria (2.6.2). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost živých mykobakterií.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi referenčního přípravku.

V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze obsahující vhodné množství (0,1 až 0,4 mg/ml) tepelně inaktivováných sušených mykobakterií, přičemž se použije kmen mykobakterií stejného druhu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 300 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním každému celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, je-li třeba, i do několika míst. Zkouška se provede po období potřebném k optimální senzibilizaci, což obvykle bývá za 4 týdny až 8 týdnů po senzibilizaci. Boky zvířat se depilují tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se nejméně tři různé dávky referenčního přípravku a nejméně tři různé dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměry lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace přípravku.

Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek v mililitru,
2. - druh mykobakteria použitého k přípravě přípravku,
3. - název a množství protimikrobních konzervačních a jiných látek přidaných k přípravku,
4. - doba použitelnosti,
5. - je-li to vhodné, že se nepodává starý tuberkulin v koncentrované formě, ale zředěný tak, aby v jedné dávce bylo nejvýše 100 m.j.

Unguentum constituens pro antibioticis

Masťový základ pro antibiotika

Je to masťový základ emulgující vodu.

Příprava

Vlastnosti

Měkká žlutá stejnorodá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g masti se míchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se ve vodě nerozpouští, v chloroformu se téměř rozpustí. Zakalený chloroformový roztok se použije ve zkoušce C (hydrofobní mast).
2. B. Do 5 g se po částech vmíchá 5 g vody R; vznikne stejnorodá emulze (emulgující mast).
3. C. K zakalenému chloroformovému roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; vznikne sytě zelené zbarvení (cholesterol).
4. D. 2 g se promíchají s 0,2 g síry R a silně se zahřejí; uvolňuje se pach sirovodíku (tekutý parafin).

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 37 °C až 50 °C.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3,0. Navážka se rozpustí ve 20 ml chloroformu R a teprve potom se přidá 30 ml kyseliny octové bezvodé R.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

V chladnu a chráněn před světlem.

Vydávání

Po otevření obalu se masťový základ spotřebuje do 48 h. Použije se jen k přípravě mastí s bacitracinem, erythromycinem, oxytetracyklinem a tetracyklinem.

Unguentum emulsificans anionicum

Emulgující aniontová mast

Je to mast emulgující vodu s aniontovým emulgátorem. Obsahuje 2,2 % až 3,2 % alkylsíranů, počítáno jako cetylsíran sodný (C₁₆H₃₃NaO₄S, M_x 344,48).

Příprava

Vlastnosti

Prosvítavá bílá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat voda.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g masti se míchá v kádince s 5,0 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5,0 g vody R. Zkoušená mast se rozpustí v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. 1 g se v porcelánovém kelímku spálí a vyžíhá. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS a 2 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát se použije také ke zkoušce C. Ke 2 ml filtrátu se přidá chlorid barnatý RS1; vylučuje se bílá sraženina nerozpustná v kyselině chlorovodíkové (alkylsíran).
3. C. Barví žlutě nesvítivý plamen (sodík).

Zkoušky na čistotu

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3. 2,000 g se odváží do skládaného filtru, vloží se do Soxhletova extrakčního přístroje a vyluhuje se 1 h asi 30 ml až 50 ml etheru R. Z výluhu se ether oddestiluje a zbytek se použije ke stanovení.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 55 až 70.

Stanovení obsahu

2,000 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou smíchají za mírného zahřátí s 25,0 ml chloroformu R. Po ochlazení se přidá 20,0 ml vody R, 5 ml kyseliny sírové zředěné R, 0,1 ml roztoku žlutě dimethylové R (1 g/l) v chloroformu R a za silného protřepávání se titruje karbethopendeciniumbromidem 0,01 mol/l VS z červeného do žlutého zbarvení chloroformové vrstvy.

1 ml karbethopendeciniumbromidu 0,01 mol/l VS odpovídá 3,445 mg C₁6H₃₃NaO₄S.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Unguentum emulsificans nonionicum

Emulgující neiontová mast

Je to mast emulgující vodu s neiontovým emulgátorem.

Příprava

Vlastnosti

Bílá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat voda.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g masti se míchá v kádince s 5 g chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 g vody R. Zkoušená mast se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. 3 g se v porcelánové misce roztaví, přidá se 7 ml vody R teplé 70 °C a míchá se do vychladnutí; vznikne krém. Po přimíchání dalších 15 ml vody R; vznikne stejnorodá emulze typu o/v (emulgující mast).
3. C. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml chloroformu R a protřepe se s 2 ml směsi stejných objemových dílů thiokyanatanu amonného RS a roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); chloroformová vrstva se zbarví modře (sorbimakrogol).

Zkoušky na čistotu

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené masti.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Unguentum molle

Měkká mast

Je to mast emulgující vodu.

Příprava

Vlastnosti

Měkká světle žlutá stejnorodá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g masti se míchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se ve vodě nerozpouští, v chloroformu se téměř rozpustí. Zakalený chloroformový roztok se použije ve zkoušce C (hydrofobní mast).
2. B. Do 5 g se po částech vmíchá 5 g vody R; vznikne stejnorodá emulze (emulgující mast).
3. C. K zakalenému chloroformovému roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; vznikne sytě zelené zbarvení (cholesterol).
4. D. 2 g se promíchají s 0,2 g síry R a silně se zahřejí; uvolňuje se pach sirovodíku (tekutý parafin).

Zkouška na čistotu

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3,0. Navážka se rozpustí ve 20 ml chloroformu R a teprve potom se přidá 30 ml kyseliny octové bezvodé R.

Uchovávání

Viz článek Unguentum.

V chladnu a chráněna před světlem.

Vydávání

Před použitím nebo výdejem se promísí.

Unguentum ophthalmicum simplex

Prostá oční mast

Synonymum. Oculentum simplex

Je to sterilní masťový základ pro oční masti, emulgující vodu.

Příprava

Vlastnosti

Měkká světle žlutá stejnorodá mast slabého charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. Do 5 g se po částech vmíchá 5 ml vody R; vznikne stejnorodá emulzní mast (emulgující mast).
3. C. Asi 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví sytě zeleně (cholesterol).

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 37 °C až 50 °C. Zkoušená mast se naplní do otevřených skleněných kapilár, které se nechají stát 24 h při teplotě nepřevyšující 10 °C nebo 2 h při 0 °C.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 3,0.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněna před světlem.

Unguentum simplex

Prostá mast

Je to hydrofobní mast.

Příprava

Vlastnosti

Bílá nebo nažloutle bílá stejnorodá mast.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpustí v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. Asi 10 g se roztaví na vodní lázni ve skleněné misce o průměru asi 6 cm s kulatým dnem. Tavenina se nechá vychladnout při 10 °C. Na rozdíl od vepřového sádla má ztuhlá hmota hladký povrch bez paprskovitého vrásnění a je uprostřed bez prohloubeniny.
3. C. 1 g se zahřívá s 2 ml lihu 96% R na vodní lázni do roztavení. Teplá směs se protřepává 30 s a po ochlazení se přidá 1 ml amoniaku 26%) R; vznikne slabě červené zbarvení (propylgallat).

Zkoušky na čistotu

Barva, vlhkost, nečistoty. 10 g se roztaví ve zkumavce na vodní lázni. Vzniklá tavenina není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₃ (2.2.2, Metoda II) aneopalizuje silněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,5.

Číslo jodové (2.5.4). 44 až 58.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 175 až 185; stanoví se s 2,00 g zkoušené masti.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Unguentum Whitfield

Whitfieldova mast

Synonymum. Whitfield unguentum

Je to hydrofobní mast s kyselinou salicylovou (C₇H₆O₃, M_r 138,12) a kyselinou benzoovou (C₇H₆O₂,M_r 122,12).

Obsahuje 4,62 % až 5,38 % C₇H₆O₃ a 11,4 % až 12,6 % C₇H₆O₂.

Příprava

Vlastnosti

Žlutá měkká stejnorodá mast charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se míchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince míchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se ve vodě nerozpouští, rozpouští se v chloroformu (hydrofobní mast). Chloroformový roztok se použije také ve zkoušce B.
2. B. K chloroformovému roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; vznikne tmavě zelené zbarvení (cholesterol).
3. C. 5 g se rozpustí v dělicí nálevce ve 20 ml benzinu lékařského R a vytřepe se směsí 20 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Vodná vrstva se zfiltruje a použije se také ve zkoušce D. K 5 ml filtrátu se přidá 0,05 ml červeně methylové RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS do prvního žlutého zbarvení. Přidá se 5 ml vody R a 0,1 ml chloridu železitého RS1; roztok se zbarví červenofialově (kyselina salicylová) a současně se v roztoku vytvoří hnědočervená klkatá sraženina (kyselina benzoová).
4. D. 5,0 ml filtrátu ze zkoušky C se v baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml bromové vody RS, uzavře se a nechá se stát 15 min. Zfiltruje se a přebytek bromu se odstraní mírným povařením filtrátu do odbarvení. Po ochlazení se přidá 0,05 ml červeně methylové RS a po kapkách se přidává hydroxid sodný zředěný RS do prvního žlutého zbarvení. Po přidání 0,2 ml chloridu železitého RS1 se vylučuje světle hnědočervená sraženina (kyselina benzoová).

Stanovení obsahu

Kyselina benzoová. 1,500 g se rozpustí v dělicí nálevce ve 20 ml etheru R, přidá se 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,2 ml modři thymolové RS do žlutozeleného zbarvení a titruje se v dělicí nálevce týmž odměrným roztokem do stejného zbarvení. Ztitrovaná tekutina se dále použije ke stanovení kyseliny salicylové.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₇H₆O₂.

Obsah kyseliny benzoové v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/ VS v mililitrech,
2. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech,
3. y - obsah kyseliny salicylové v procentech.

Kyselina salicylová. Ke ztitrované tekutině z předchozí zkoušky se přidá 30 ml roztoku chloridu sodného R (100 g/l) a promíchá se. Po vyčeření se vodná vrstva oddělí a zbytek v dělicí nálevce se dvakrát promyje 30 ml chloridu sodného R (100 g/l). Vyčeřené oddělené vodné vrstvy se spojí a zředí se vodou R na 250,0 ml. Roztok se zfiltruje a k 10,0 ml čirého filtrátu ve 100 ml odměrné baňce se přidá 0,2 ml roztoku síranu amonno-železitého (připraví se rozpuštěním 10 g síranu amonno-železitého R v 70 ml vody R a 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS). Poté se připravená směs zředí vodou R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 525 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je roztok připravený zředěním 0,2 ml roztoku síranu amonno-železitého vodou R na 100,0 ml.

Současně se 30,0 mg kyseliny salicylové CRL rozpustí ve 100ml odměrné baňce v 10 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ve 100ml odměrné baňce přidá 0,20 ml roztoku síranu amonno-železitého, zředí se vodou R na 100,0 ml a měří se absorbance způsobem popsaným v předchozím odstavci.

Obsah kyseliny salicylové v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci roztoku zkoušeného přípravku,
2. A_S - absorbanci porovnávacího roztoku,
3. n - navážku zkoušeného přípravku ze stanovení kyseliny benzoové v gramech,
4. n_S - navážku kyseliny salicylové CRL v gramech.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

V chladnu a chráněna před světlem.

Vaccinum actinobacillosis inactivatum ad suem

Inaktivovaná vakcína proti pleuropneumonii prasat

(Actinobacillus pleuropneumoniae)

Je to tekutý přípravek obsahující jednu nebo více následujících složek: jeden nebo více vhodných inaktivovaných kmenů Actinobacillus pleuropneumoniae; toxinů, proteinů nebo polysacharidů odvozených z vhodných kmenů A. pleuropneumoniae ošetřených tak, aby byly neškodné; frakcí toxinů odvozených z vhodných kmenů A. pleuropneumoniae, a je-li třeba, ošetřených tak, aby byly neškodné.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Inokulum se kultivuje ve vhodné živné půdě, každý kmen odděleně. Při pomnožování se kontrolují vhodnými metodami některé parametry, jako růstová křivka, obsah bílkovin a množství příslušných antigenů; nalezené hodnoty jsou v rozmezí schváleném pro jednotlivý výrobek. U sklizeného materiálu se vhodnými metodami ověří čistota a totožnost. Po skončení kultivace se bakteriální suspenze jednotlivých kmenů odděleně shromáždí a vhodnou metodou se inaktivují. Mohou se detoxikovat, purifikovat a koncentrovat. Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Výběr kmenů závisí na epidemiologické situaci. Vakcína prokazatelně vyhovuje ve zkouškách bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) provedených na prasatech. K prokázání bezpečnosti a imunogenity se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost

1. A. Vakcína se všemi doporučenými způsoby podá každé kategorii zvířat, pro kterou je určena. Použitá zvířata nemají protilátky proti sérotypu A. pleuropneumoniae nebo jeho toxinům obsaženým ve vakcíně. Nejméně deseti zvířatům se doporučeným způsobem každému podá dvojnásobná dávka vakcíny. Každému zvířeti se doporučeným způsobem v intervalu podle návodu k použití podá další jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední vakcinaci. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 6 h po podání vakcíny a ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C au žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C. Pokud je vakcína určena pro březí prasnice, potom se ve zkoušce u této kategorie zvířat prodlužuje pozorovací doba do porodu a zaznamenávají se všechny vlivy na březost a potomstvo.
2. B. Zvířata používaná ve zkoušce imunogenity se rovněž použijí k hodnocení bezpečnosti. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 6 h po podání vakcíny a ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C a u žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C. Místo vpichu se vyšetří na místní postvakcinační reakce. Mikroskopické vyšetření se provede po porážce. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce.
3. C. Zvířata použitá k terénnímu ověření se rovněž využijí k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provede na všech kategoriích zvířat, pro které je vakcína určena. Použijí se nejméně tři skupiny zvířat, v každé je nejméně dvacet kusů a stejné množství skupin po deseti kontrolních zvířatech. Místo vpichu se vyšetří na místní postvakcinační reakce. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace a po celou dobu vzestupu teploty, pokud byl porovnán při zkouškách A a B a ještě další 2 dny po vakcinaci. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C a u žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít k průkazu imunogenity vakcíny.

Zkoušení šarže

Zkouška účinnosti šarže. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny, ale dělá se při jedné nebo více příležitostech, podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Pokud zkouška není provedena, dělá se jiná vhodná validovaná zkouška, jejíž kritéria pro přijetí jsou v souladu s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, když byla dostatečně statisticky zhodnocena její korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Pěti sérologicky negativním myším o hmotnosti 18 g až 20 g se subkutánně vstříkne vhodná dávka. Pokud je podle návodu vyžadována revakcinace, může se provést, jestliže bylo prokázáno, že to vytvoří vhodně citlivý zkušební systém. Před vakcinací a v daném období mezi 14 až 21 dny po poslední injekci se každému zvířeti odebere krev a připraví se vzorky séra. U jednotlivých sér se stanoví titr specifických protilátek proti všem deklarovaným antigenním složkám; používají se vhodné validované zkoušky - např. ELISA (2.7.1). Vakcína vyhovuje, jestliže hladiny protilátek nejsou prokazatelně nižší než hladiny protilátek získané se šarží, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny. Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí z šarže, nebo kde charakter adjuvantu brání provedení odpovídající zkoušky, provede se zkouška z konečné várky antigenu nebo směsi antigenů před přidáním adjuvantní látky.

Vakcína může obsahovat nejvýše 10⁶m.j. endotoxinu v dávce, pokud není u vyššího množství endotoxinu prokázána bezpečnost.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína vstříkne zdravým sérologicky negativním zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti antigenním složkám A. pleuropneumoniae uvedeným v označení na obalu.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Užívají se dvě prasata nejnižšího stáří předepsaného pro vakcinaci, která nemají protilátky proti sérotypům A. pleuropneumoniae nebo jejich toxinům obsaženým ve vakcíně. Každému praseti se podají předepsaným způsobem dvě dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 8 h po podání vakcíny a potom ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové změny. Může se objevit dočasné zvýšení teploty nepřevyšující 2 °C.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti