Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Všechny práce s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do kultivačních médií se může použít schválené živočišné (ne lidské) sérum. Sérum a trypsin použité pro přípravu buněčných suspenzí a médií prokazatelně neobsahují cizí agens. Média pro buněčné kultury mohou obsahovat indikátor pH, např. fenolovou červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky); použijí-li se kontinuální linie pěstované ve fermentoru, jako kontrolní buňky se použije 200 x 10⁶ buněk; použijí-li se primární, sekundární nebo terciární buňky, odpovídá vzorek buněk nejméně 500 ml buněčné suspenze v koncentraci použité pro výrobu vakcíny.

Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu vakcíny.

Zkoušky na totožnost a bakteriální a houbovou sterilitu se mohou provést v purifikované spojené monovalentní sklizni. Po prokázání pravidelnosti výroby na úrovni jednotlivých sklizní se může koncentrace viru stanovit až ve spojené purifikované monovalentní sklizni.

Kontrolní buňky. Kontrolní buňky k výrobní buněčné kultuře vyhovují ve zkoušce totožnosti (při použití buněčné banky) a požadavkům na cizí agens (2.6.16); při použití primárních, sekundárních nebo terciárních buněk opičích ledvin se zkoušky provádějí podle odstavců Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin a Zkoušky na kulturách buněk ledvin opic rodu Cercopithecus).

Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin. Zkouší se vzorek nejméně 10 ml směsné supernatantní tekutiny kontrolních kultur na nepřítomnost herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1) a jiných virů v kulturách buněk králičích ledvin. Ředění supernatantu v živném médiu není větší než 1 :4 a plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm² na mililitr inokula. Jako neinfikované kultury se uchovávají jedna nebo více lahviček každé šarže buněk se stejným médiem. Kultury se inkubují při 37 °C a sledují se nejméně 2 týdny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je pro nespecifické náhodné jevy vyřazeno méně než 20 % sledovaných buněk.

Zkoušky na kulturách buněk ledvin opic rodu Cercopithecus. Zkouší se vzorek nejméně 10 ml směsné supernatantní tekutiny z kontrolních kultur pro nepřítomnost SV40 a jiných cizích agens inokulací na buněčné kultury připravené z ledvin opice rodu Cercopithecus nebo jiných buněk prokazatelně stejně citlivých na virus SV40 metodou popsanou v odstavci Zkoušky na kulturách buněk králičích ledvin. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je pro nespecifické náhodné jevy vyřazeno méně než 20 % sledovaných buněk.

Zkouška totožnosti. Neutralizací specifickými protilátkami se na vhodné tkáňové kultuře prokáže, že jednotlivá sklizeň obsahuje poliovirus typu 1, 2 nebo 3.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví titrací infekčního viru v buněčných kulturách.

Bakterie a houby. Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; použije se 10 ml.

Zkouška na buňkách králičích ledvin. Použijí-li se pro výrobu vakcíny primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin, zkouší se nejméně 10 ml z jednotlivé sklizně na nepřítomnost herpesviruB (cerkopitecidní herpes virus 1) a jiných virů na buňkách králičích ledvin, jak je popsáno pro kontrolní buňky.

Zkouška na ledvinných buňkách opic rodu Cercopithecus. Použijí-li se pro výrobu vakcíny primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin, zkouší se nejméně 10 ml jednotlivé sklizně na nepřítomnost viru SV40 a jiných cizích agens. Vzorek se neutralizuje antisérem o vysokém titru protilátek proti danému typu polioviru. Vzorek se zkouší na ledvinných buňkách opic rodu Cercopithecus nebo na buňkách prokazatelně vnímavých k viru SV40. Kultury se inkubují při 37 °C a prohlížejí se po dobu 14 dní. Na konci této doby se provede subkultura z tekutiny na tentýž buněčný systém a pozoruje se primární kultura i subkultura dalších 14 dní.

Purifikace a purifikovaná monovalentní sklizeň

Několik jednotlivých sklizní téhož typu se může spojit a koncentrovat. Monovalentní sklizeň nebo spojená monovalentní sklizeň se čistí validovanou metodou. Je-li pro výrobu použita kontinuální buněčná linie, vykazuje purifikační metoda prokazatelný pokles obsahu DNK z buněčného substrátu na méně než 100 pg v jedné lidské dávce.

Pouze purifikovaná monovalentní sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu inaktivované monovalentní sklizně.

Totožnost. Virus se prokáže neutralizací viru v buněčných kulturách specifickými protilátkami nebo určením D-antigenu.

Koncentrace viru. Koncentrace viru se stanoví titrací infekčního viru.

Specifická účinnost. Poměr koncentrace viru nebo obsahu D-antigenu, stanoveného vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), k celkovému obsahu bílkovin (specifická účinnost) purifikované monovalentní sklizně je v rozmezí schváleném pro daný přípravek.

Inaktivace a inaktivovaná monovalentní sklizeň

Před inaktivací se smísí několik purifikovaných monovalentních sklizní stejného typu. Přítomnost virových agregátů může způsobit neúčinnost inaktivace; proto se tekutina před inaktivací nebo v průběhu inaktivace filtruje. Inaktivace se provádí ve vhodné době: nejlépe do 24 h po filtraci a v každém případě nejpozději do 72 h po filtraci. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou, která prokazatelně inaktivuje virus bez poškození imunogenity. Validační studie zahrnuje inaktivační křivku nejméně o čtyřech bodech: v čase 0, 24 h, 48 h a 96 h. Křivka vykazuje pokles koncentrace živého viru v čase. Použije-li se k inaktivaci formaldehyd, stanoví se na konci inaktivace jeho zbytek.

Pouze inaktivovaná monovalentní sklizeň, která vyhoví následujícím požadavkům, se může použít k přípravě trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní nebo konečné várky vakcíny.

Zkouška účinnosti inaktivace. Po inaktivaci formaldehydu disiřičitanem sodným se ověří nepřítomnost zbylého živého viru inokulací na vhodné buněčné kultury. K inokulaci se použijí dva vzorky o nejméně 500 ml z každé inaktivované monovalentní sklizně, odpovídající nejméně 1500 lidským dávkám. Jeden vzorek se odebere nejpozději ve 3/4 inaktivační doby a druhý na konci inaktivace. Vzorek se inokuluje tak, aby jeho naředění médiem nebylo větší než 1 : 4 a plocha vrstvy buněk byla nejméně 3 cm² na mililitr inokula. Jedna nebo více lahví s týmž médiem se ponechá jako kontrolní neinfikované buňky. Buněčné kultury se pozorují nejméně 3 týdny. Z každé lahve se provedou nejméně dvě pasáže, jedna na konci pozorovacího období a jedna týden před koncem pozorovacího období. Pro tyto pasáže se použije supernatant z buněčných kultur a inokuluje se stejně jako počáteční vzorek. Tyto subkultury se pozorují 2 týdny. Na buňkách se nepozorují známky pomnožení polioviru. Na konci pozorovacího období se provede zkouška citlivosti buněčných kultur inokulací živého polioviru stejného typu, jaký byl obsažen v inaktivované monovalentní sklizni.

Sterilita (2.6.1). Inaktivovaná monovalentní sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Obsah D-antigenu. Obsah D-antigenu stanovený vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) je v rozmezí schváleném pro daný přípravek.

Konečná várka vakcíny

Konečná várka vakcíny se připraví přímo z inaktivovaných monovalentních sklizní lidského polioviru 1, 2 a 3 nebo z trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní. Při použití trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní se zkouška inaktivace provádí v této směsi místo v konečné várce vakcíny. Může se přidat stabilizátor a protimikrobní konzervační látka.

Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li použita, stanoví se její množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Její obsah je v rozmezí 85% až 115% zamýšleného množství.

Inaktivace. Před přidáním protimikrobní konzervační látky se odebere vzorek nejméně 1500 ml, nebo při odběru z purifikované a koncentrované vakcíny ekvivalent 1500 dávek pro zkoušku na zbylý živý poliovirus. Zkouška se provádí v buněčné kultuře podle popisu pro inaktivovanou monovalentní sklizeň. Je-li konečná várka vakcíny připravena z trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní, provádí se zkouška inaktivace přednostně ve směsi než v konečné várce vakcíny.

Šarže

Pouze šarže vyhovující všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Jsou-li zkoušky na obsah volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení in vivo provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou být u šarže vynechány. Je-li zkouška na obsah bovinního sérumalbuminu provedena s vyhovujícím výsledkem v trivalentní směsi inaktivovaných monovalentních sklizní nebo v konečné várce vakcíny, může být u šarže vynechána.

Zkouška totožnosti

Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se prokáže přítomnost polioviru typu 1, 2 a 3 ve vakcíně a enzymově imunosorbentovým stanovením (ELISA) se určí D-antigen.

Zkoušky na čistotu

Volný formaldehyd. Použije-li se k inaktivaci formaldehyd, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li použita, stanoví se její množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Její obsah je nejméně minimální prokazatelně účinné množství a nejvýše 115 % udávaného množství.

Obsah bílkovinného dusíku (Lowryho metoda). Nejvýše 10 μg bílkovinného dusíku v jedné lidské dávce.

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. v jedné lidské dávce.

Stanovení účinnosti

Obsah D-antigenu. Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se stanoví obsah D-antigenu pro poliovirus 1, 2 a 3 jako ukazatel pravidelnosti výroby. Používá se referenční přípravek kalibrovaný v D-antigenních jednotkách Ph. Eur. Pro každý typ je naměřený obsah, vyjádřený v D-jednotkách antigenu uvedených v označení na obalu, v limitu pro daný přípravek.

Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě BRP je kalibrovaná v jednotkách Ph. Eur. a určená pro použití při stanovení obsahu D-antigenu. Jednotky Ph. Eur. odpovídají mezinárodním jednotkám.

Zkouška in vivo. Účinnost in vivo se stanoví jednou z následujících metod.

Zkouška na kuřatech a morčatech. Připraví se série nejméně tří ředění zkoušené vakcíny ve vhodném tlumivém roztoku s chloridem sodným. 0,5 ml ředění se vstříkne nitrosvalově skupině 3 týdny starých kuřat nebo skupině morčat o hmotnosti 250 g až 350 g. Pro každé ředění se použije zvláštní skupina zvířat. Pátý nebo šestý den po injekci se zvířata vykrvácejí a oddělí se séra. Séra v ředění 1 : 4 se zkoušejí na přítomnost neutralizačních protilátek proti lidskému polioviru 1, 2 a 3. Směs 100 CCID₅₀ viru a ředěného séra se inkubuje 4 h 30 min až 6 h při 37 °C a po dobu 12 h až 18 h se ponechá při teplotě 5 °C ± 3 °C. Směsi se inokulují na buněčné kultury a za 7 dní po inokulaci se zjišťuje přítomnost nezneutralizováného viru. Pro každou skupinu zvířat se zaznamená počet sér majících neutralizační protilátky a spočítá se ředění vakcíny dávající protilátkovou odpověď u 50 % zvířat. Souběžně se s vhodným referenčním přípravkem provede kontrolní zkouška.

Vakcína vyhovuje v této zkoušce, jestliže ředění 1 : 100 nebo vyšší vyvolá protilátkovou odpověď pro každý typ viru u více než 50 % zvířat.

Zkouška na potkanech Vhodná metoda in vivo na stanovení imunogenity je založena na nitro- svalovém podání tří ředění zkoušené a porovnávací vakcíny. Pro každé ředění se použijí skupiny o nejméně deseti potkanech. Rozmezí ředění se zvolí tak, aby všechna zvířata vykazovala detegovatelnou protilátkovou odpověď. Stanoví se neutralizační titr a vypočítá se aritmetický průměr pro každý typ viru. Účinnost se stanoví porovnáním regresních křivek zkoušené vakcíny a porovnávací vakcíny. Pro žádný ze tří typů polioviru není účinnost významně nižší než u porovnávacího přípravku.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - nominální množství viru každého typu (1,2 a 3), vyjádřené v jednotkách Evropského lékopisu pro D-antigen, které je obsaženo v jedné lidské dávce,
2. - typy polioviru obsažené ve vakcíně,
3. - buněčný substrát použitý k přípravě vakcíny.

Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium

Inaktivovaná vakcína proti vzteklině pro veterinární použití

Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z fixního viru vztekliny inaktivovaného vhodnou metodou.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Připravuje se z viru pomnoženého buď ve vhodné buněčné linii, nebo v kulturách primárních buněk ze zdravých zvířat (5.2.4). Virová suspenze se sklidí jednou nebo vícekrát během 28 dnů od naočkování. Opakované sklizně z jedné kultury produkčních buněk se mohou smíchat a považují se za jednu sklizeň. Virus vztekliny se inaktivuje vhodnou metodou.

Inaktivace. Zkouška na zbylý živý virus vztekliny se provede naočkováním inaktivovaného viru do stejného typu buněčné kultury, který byl použit k výrobě vakcíny, nebo do prokazatelně nejméně stejně citlivé buněčné kultury. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Po inkubaci 4 dny se subkultura buněk trypsinuje, za další 4 dny se kultura zkouší na zbytky viru vztekliny imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus.

Obsah antigenu. Obsah glykoproteinu viru vztekliny se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Obsah je ve schváleném rozmezí pro jednotlivý přípravek.

Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.

Výběr složení vakcíny

Vakcína je z hlediska imunogenity prokazatelně postačující pro všechny druhy, pro které je doporučena. Vhodnost vakcíny pro masožravce (kočky a psi) se z hlediska imunogenity prokáže přímou čelenží. Jestliže se čelenž provedla u koček a psů, pro ostatní druhy se provede stanovení úrovně hladiny protilátek po vakcinaci nejméně u dvaceti zvířat podle doporučeného schématu. Vakcína je vyhovující, když po době označené jako ochranná doba je střední hodnota hladiny protilátek proti viru vztekliny v séru zvířat nejméně 0,5 m.j./ml a jestliže nejvýše 10 % zvířat má protilátkovou úroveň nižší než 0,1 m.j./ml.

K průkazu imunogenity u koček a psů se může užít dále popsaná zkouška.

Imunogenita. Použije se nejméně třicet pět vnímavých zvířat nejnižšího stáří doporučeného k vakcinaci. Od každého zvířete se odebere krev a ke stanovení vnímavosti se individuálně stanoví protilátky proti viru vztekliny. Každému zvířeti (nejmenší počet je dvacet pět) se podá doporučeným způsobem jedna dávka vakcíny. Nejméně deset zvířat slouží jako kontroly. Všechna zvířata se pozorují po dobu odpovídající délkou době deklarované imunity. Žádné zvíře nemá příznaky vztekliny. Poslední den deklarovaného údobí trvání imunity, nebo později, se všechna zvířata intramuskulárně čelenžují kmenem virulentního viru vztekliny, který je schválen oprávněnou autoritou. Zvířata se pozorují 90 dnů. Úhyny, které nejsou zapříčiněny vzteklinou, se vyřadí. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet takových úhynů nesníží stav vakcinováných zvířat na méně než dvacet pět. Zkoušku lze hodnotit, když nejméně osm kontrolních zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, pokud bylo čelenžováno více než deset kontrol) vykazuje příznaky vztekliny a fluorescenční protilátkovou zkouškou nebo jinou vhodnou metodou je dokázána přítomnost viru vztekliny v mozku. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě zvířata z dvaceti pěti vakcino váných (nebo statisticky odpovídající počet, bylo-li čelenžováno více než dvacet pět vakcino váných zvířat) má příznaky vztekliny.

Zkoušení šarže

Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení šarží vakcíny. Zkouška se u uvedené vakciny provádí jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí a dohody s oprávněnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, použije se jiná vhodná schválená metoda. Podmínky pro přijetí jsou přiloženy spolu s hodnocením šarže vakcíny o dosažení odpovídajících výsledků ve výše popsané zkoušce imunogenity nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Pokud je zjištěna uspokojivá korelace se zkouškou popsanou v odstavci Imunogenita nebo v odstavci Stanovení účinnosti, může se použít následující zkouška.

Zkouška účinnosti šarže. Použije se pět myší hmotnosti 18 g až 20 g. Každá myš se vakcinuje subkutánně nebo intramuskulárně jednou pětinou doporučeného objemu dávky. Čtrnáct dnů po vakcinaci se odebere krev, séra se jednotlivě zkouší na protilátky proti vzteklině rychlou fluorescenčně inhibiční zkouškou, která je popsána v článku Immunoglobulinum humanum rabicum. Množství protilátek není nižší než množství protilátek, které bylo vytvořeno vakcínou vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Obsah antigenu. Množství glykoproteinu viru vztekliny v dávce, určené vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), není významně nižší než množství glykoproteinu šarže, která byla vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

Když je vakcína podána zvířatům, podporuje tvorbu neutralizujících specifických protilátek.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Je-li vakcína určena pro více než jeden druh včetně toho, který patří do řádu Carnivora, provede se zkouška na psech. V ostatních případech se použije jeden z druhů, pro který je vakcína určena. Každému ze dvou séronegativních zvířat se předepsaným způsobem vstříknou dvě vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dnů. Neobjeví se výrazné místní ani systémové reakce.

Inaktivace. Provede se zkouška, kde se použije společný obsah pěti nádob.

U vakcín, které neobsahují adjuvans, se provedou vhodné pomnožovací zkoušky na zbytky infekčního viru vztekliny. Použije se stejný druh buněčné kultury, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo buněčná kultura, která je prokazatelně nejméně stejně citlivá. Nezjistí se žádný živý virus.

U vakcín, které obsahují adjuvans, se nejméně deseti myším hmotnosti 11 g až 13 g intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml směsi nejméně pěti nejmenších uváděných dávek. K vyloučení vzájemného rušení různých protimikrobních konzervačních látek nebo adjuvancií mohou být vakcíny před aplikací ředěny nejvýše desetkrát. V tomto případě, nebo jestliže vakcinační kmen je patogenní pouze pro sající myši, provede se zkouška na myších ve stáří 1 až 4 dny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Jestliže více než dvě zvířata uhynou během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do jedenadvacátého dne po vakcinaci zvířata nemají příznaky vztekliny a imunofluorescenční zkouška provedená z jejich mozků nevykazuje známky přítomnosti viru vztekliny.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myši proti klinickým účinkům dále uvedené dávky viru vztekliny, podané intracerebrálně s dávkou referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách potřebnou k dosažení stejné ochrany. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v udaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Vakcína proti vzteklině (inaktivováná) pro veterinární použití BRP se kalibruje v mezinárodních jednotkách proti mezinárodnímu standardu.

Zkouška dále popsaná užívá model rovnoběžnosti přímek z nejméně tří bodů zkoušené vakcíny a referenčního přípravku. Jestliže má analytik zkušenosti s touto metodou pro danou vakcínu, je možné provést zjednodušenou zkoušku s jedním ředěním zkoušené vakcíny. Tato zkouška umožňuje zjistit, že vakcína má významně vyšší účinnost, než je předepsané minimum, nedá však úplnou informaci o platnosti jednotlivých stanovení účinnosti. Umožňuje však výrazné omezení počtů zvířat potřebných pro zkoušku a měla by být každou laboratoří zvažována v souladu s opatřeními Evropské konvence na ochranu obratlovců užívaných pro výzkumné a jiné vědecké účely.

Výběr a roztřídění pokusných zvířat. Ve zkoušce se použijí zdravé myší samičky ve stáří 4 týdnů stejného původu. Myši se rozdělí do deseti skupin, v každé skupině je nejméně deset zvířat.

Příprava čelenžní suspenze. Virus vztekliny kmen CVS se očkuje intracerebrálně skupině myší. Zvířata, u kterých se objeví příznaky vztekliny, se před uhynutím utratí, odeberou se jim mozky a ve vhodné tekutině se připraví homogenní suspenze mozkové tkáně. Odstředěním se odstraní hrubé částečky tkáně, supernatant se užívá jako čelenžní suspenze. Malá množství suspenze se rozplní do ampulí, uzavřou se a skladují se při teplotě nižší než –60 °C. Jedna ampule suspenze se rozmrazí a připraví se sériové ředění ve vhodné tekutině. Skupinám myší se přidělí patřičná ředění. Každé myši se vstříkne intracerebrálně 0,03 ml příslušného ředění podle rozdělení do skupin. Zvířata se pozorují čtrnáct dnů a zaznamenávají se počty zvířat v jednotlivých skupinách, u kterých došlo mezi 5. až 14. dnem k vývoji příznaků vztekliny. Vypočítá se ID₅₀ neředěné suspenze.

Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Připraví se nejméně tři sériová ředění zkoušené vakcíny a tři obdobná ředění referenčního přípravku. Ředění se připraví tak, aby ve skupině, která obsahuje největší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u více než 50 % zvířat, jimž byla podána, a ve skupině, která obsahuje nejmenší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u méně než 50 % očkovaných zvířat. Pro jednotlivá ředění se připraví skupiny myší a intraperitoneálně se každé myši podá po 0,5 ml příslušného ředění. Po čtrnácti dnech se připraví suspenze čelenžního viru na základě předběžné titrace tak, aby obsahovala asi 50 ID₅₀ v objemu 0,03 ml. Každá vakcinovaná myš se intracerebrálně očkuje 0,03 ml této suspenze. Kromě toho se připraví tři vhodná sériová ředění čelenžní suspenze. Vytvoří se čtyři skupiny po deseti nevakcinovaných myších. Každé myši ze tří skupin se intracerebrálně podá 0,03 ml příslušného ředění suspenze: ve čtvrté skupině po 0,03 ml čelenžní suspenze.

Zvířata všech skupin se pozorují 14 dnů. Zkoušku lze hodnotit, jestliže neuhynou více než dvě myši v kterékoliv skupině v průběhu prvních 4 dnů po čelenži. V období pátého až čtrnáctého dne po čelenži se v jednotlivých skupinách zaznamenávají počty zvířat vykazujících příznaky vztekliny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - 50% ochranná dávka zkoušeného i referenčního přípravku se nachází mezi největší a nejmenší dávkou vakcíny podanou myším,
2. - titrace čelenžní suspenze prokazuje, že dávka 0,03 ml suspenze obsahuje nejméně 10 ID₅₀,
3. - interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti,
4. - statistický rozbor ukazuje signifikantní vzestup a žádné významné odchylky od linearity a rovnoběžnosti přímek závislosti odpovědi na dávce.

Vakcína vyhovuje, jestliže v nejmenší předepsané dávce je nejméně 1 m.j.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

1. - typ buněčné kultury použité k přípravě vakcíny a druh původu,
2. - nejmenší počet mezinárodních jednotek v dávce,
3. - nejkratší doba, po kterou vakcína zaručuje ochranu.

Vaccinum rhinitidis atrophicantis ingravescentis suilae inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti atrofické rinitidě (sípavce) prasat

Je to přípravek obsahující dermonekrotický toxin Pasteurella multocida (přestože si udržuje patřičnou imunogenní účinnost, je upraven jako neškodný) nebo geneticky upravenou formu exotoxinu odpovídající imunogenní účinnosti bez toxických vlastností. Vakcína může rovněž obsahovat buňky nebo antigenní součásti jednoho či více vhodných kmenů Pasteurella multocida a Bordetella bronchiseptica. Vakcína se podává chovným prasatům k ochraně jejich potomstva.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium a tam, kde je to vhodné, viz článek Producta ab ADN recombinante. Bakteriální kmeny používané k výrobě se kultivují odděleně na vhodných živných půdách. Toxiny a buňky jsou upraveny tak, aby byly bezpečné.

Detoxikace. Zkouška na detoxikaci dermonekrotického exotoxinu P. multocida se provádí bezprostředně po detoxikaci. Koncentrace detoxikovaného exotoxinu použitého ve zkoušce není menší než jeho koncentrace ve vakcíně. Suspenze vyhovuje zkoušce, jestliže není zjištěn žádný dermonekrotický toxin. Zkouška na detoxikaci se nepožaduje v případě, že vakcína je připravena z bílkoviny podobné toxinu a prosté toxických vlastností; připravuje se expresí modifikované formy odpovídajícího genu.

Obsah antigenu. Obsah dermonekrotického exotoxinu P. multocida v detoxikované suspenzi nebo toxinu podobné bílkovině ve sklizni se určí vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. ELISA, a zjištěné hodnoty se použijí při sestavování vakcíny. Obsah jiných antigenů uvedených ve složení se také určí (2.7.1).

Vakcína může obsahovat vhodné adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Kmeny použité k přípravě vakcíny prokazatelně vyhovují z hlediska tvorby dermonekrotického toxinu a jiných antigenů vyvolávajících imunitní protektivní odpověď. Vakcína prokazatelně vyhovuje z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7).

Výroba antigenů. Výroba antigenů označovaných za protektivní se ověřuje vhodnými biologickými nebo imunochemickými metodami (2.7.1). Provádí se u antigenů získaných z každého vakcinačního kmene za stejných podmínek, jaké jsou při výrobě vakcíny.

Následující zkoušky se mohou použít při průkazu bezpečnosti a imunogenity.

Bezpečnost. Provádí se pro každý způsob podání uvedený v návodu.

Použijí se prasnice nebo prasničky nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, které nemají protilátky proti složkám obsaženým ve vakcíně, pocházejí z chovu nebo chovů prostých příznaků atrofické rinitidy a proti atrofické rinitidě nebyly vakcinovány. Pokud je vakcina určena pro březí prasnice nebo prasničky, provede se zkouška na březích zvířatech vakcinaci v doporučeném stupni březosti a podle doporučeného schématu.

Nejméně dvaceti zvířatům se doporučeným způsobem podá po dvou dávkách vakcíny. Stejným způsobem se každému zvířeti po uplynutí patřičného intervalu podá jedna dávka vakcíny podle návodu. Zvířata se pozorují do prvního dne po porodu. Neobjeví se žádné nadměrné místní ani systémové reakce ani se nezjistí nežádoucí účinky na březost a potomstvo.

Imunogenita. Pro průkaz imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkoušení šarže

Účinnost. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny. Dělá se u dané vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo po dohodě s oprávněnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, provede se jiná vhodná validovaná metoda. Podmínky pro její přijetí jsou založeny na porovnání s šarží vakcíny, která vyhověla zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, pokud existuje odpovídající korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Použije se nejméně pět prasat nejméně tři týdny starých, která nemají protilátky proti složkám vakcíny. Každé zvíře se vakcinuje doporučeným způsobem a podle doporučeného schématu. Nejméně dvě prasata stejného původu slouží ve stejných podmínkách jako kontrola.

Jestliže charakter antigenů umožňuje získávat reprodukovatelné výsledky, může se provést zkouška na laboratorních zvířatech. Aby bylo stanovení platné, je nutné je provést na několika skupinách zvířat, z nichž každá dostane jiné množství vakcíny. S každým množstvím vakcíny se provede následující zkouška. Vakcinuje se nejméně pět zvířat vhodným množstvím vakcíny. Jako nevakcinovaná kontrola slouží nejméně dvě zvířata stejného druhu a původu. Pokud návod k použití předepisuje revakcinaci, provede se podle doporučeného schématu na laboratorních zvířatech po prokázání, že to poskytne zkušební systém vhodné citlivosti.

V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po posledním podání se každému zvířeti odebere krev a připraví se vzorky séra. Ke stanovení protilátkové odpovědi na jednotlivé antigeny uvedené ve složení vakcíny se použije validovaná zkouška, např. ELIS A.

Zkoušku nelze hodnotit a opakuje se, pokud byl u kontrolních zvířat zjištěn významný titr protilátek.

Vakcína vyhovuje, jestliže protilátková odpověď u vakcinovaných zvířat není významně nižší než protilátková odpověď na šarži vakcíny, která vyhověla ve zkoušce nebo ve zkouškách (co je vhodné) popsaných v odstavci Stanovení účinnosti.

Pokud nejsou dostupná sérologicky negativní zvířata na antigeny uvedené ve složení přípravku, mohou se k výše uvedené zkoušce použít zvířata sérologicky pozitivní. Po dobu zkoušky se séropozitivními zvířaty bude vyžadována zvláštní péče na validaci zkušebního systému, aby se zajistila dostatečná citlivost a specifikovala se přijatelná kritéria pro přijetí, zamítnutí nebo opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí titru protilátek před vakcinací a v návaznosti na to stanovit přijatelné minimum vzestupu titru protilátek po vakcinaci.

Bakteriální endotoxiny. Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u šarže, nebo kde charakter adjuvans brání provedení odpovídající zkoušky, dělá se zkouška z konečného množství antigenů nebo směsi antigenů bezprostředně před přidáním adjuvans. Vakcína může obsahovat nejvýše 10⁶m.j. endotoxinu v dávce, pokud pro jednotlivou vakcínu není prokázána bezpečnost vyššího množství endotoxinu.

Zkouška totožnosti

U zvířat bez specifických protilátek proti antigenům uvedeným ve složení přípravku podporuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě prasata, která nemají protilátky proti P. multocida a přednostně proti B. bronchiseptica. Každému praseti se doporučeným způsobem podá dvojitá dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní a pak se každému praseti podá ještě jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Zkouška není platná a opakuje se, jestliže v průběhu pozorovací doby uhyne zvíře z důvodů, které nelze přičíst vakcíně. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce.

Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina adusum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použijí se prasata, která nemají protilátky proti složkám vakcíny a pocházejí z chovu nebo chovů bez příznaků atrofické rinitidy ani nebyla proti atrofické rinitidě vakcinována.

1. a) Vakcíny obsahující dermonekrotický endotoxin P. multocida (s buňkami nebo bez buněk P. multocida).

Použije se nejméně dvanáct chovných prasat. Nejméně šest namátkově vybraných březích nebo nebřezích prasnic se vakcinuje způsobem a podle schématu v označení na obalu. Nejméně šest nevakcinovaných zvířat chovaných ve stejných podmínkách se použije jako kontrolní. Všem selatům od vakcinováných i nevakcinovaných chovných prasat se od narození zajistí krmení pouze od vlastních matek.

Z mláďat se vytvoří dvě čelenžní skupiny, v každé je nejméně třicet selat - z každého vrhu se vyberou nejméně tři selata. Dva po sobě jdoucí dny před čelenží může být sliznice nosní dutiny selat ošetřena nakapáním 0,5 ml roztoku kyseliny octové (10 g/l C₂H₄O₂) v izotonickém tlumivém roztoku chloridu sodného o pH 7,2.

Všechna selata se ve stáří deseti dní intranazálně čelenžují dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

Ve stáří 42 dní se selata obou skupin usmrtí a provede se pitva - příčný řez rypáku v úrovni premoláru 1. Vyšetří se dorzální a ventrální nosní skořepiny a nosní přepážka na výskyt atrofie a deformace. Zjištěný výsledek se hodnotí podle následující stupnice:

Skořepiny

Čtyři body jsou nejvyšší počet pro jednotlivou skořepinu, šestnáct bodů je nejvyšší počet pro jedno zvíře (dvě dorzální a dvě ventrální skořepiny).

Nosní přepážka

Nejvyšší výsledný počet bodů pro skořepiny a nosní přepážku u jednoho zvířete je osmnáct bodů.

Zkouška není platná a opakuje se, jestliže nejméně osmdesát procent potomstva z každého vrhu nevakcinovaných chovných prasat má výsledný počet nižší než deset bodů. Vakcína vyhovuje, jestliže ve skupině vakcinovaných prasat je významné snížení (P = 0,95) výsledného počtu bodů v porovnání se skupinou nevakcinovanou.

1. b) Vakcíny obsahující P. multocida dermonekrotický exotoxin (s buňkami nebo bez buněk P. multocida) a buňky anebo antigenní složky B. bronchiseptica.

Použije se nejméně dvacet čtyři chovných prasat. Nejméně dvanáct namátkově vybraných březích nebo nebřezích prasat se vakcinuje způsobem a podle schématu v označení na obalu. Nejméně dvanáct nevakcinovaných prasat chovaných ve stejných podmínkách se použije jako kontrola. Všem selatům od vakcinovaných chovných prasat se od narození zajistí krmení pouze od vlastních matek.

Použije se nejméně šest prasat ve skupině. Z jejich mláďat se vytvoří dvě čelenžní skupiny z vakcinovaných zvířat a dvě skupiny z nevakcinovaných zvířat. Skupinu tvoří nejmémě třicet namátkově vybraných selat. Z každého vrhu se vyberou nejméně tři selata. Dva po sobě jdoucí dny před čelenží může být sliznice dutiny nosní ošetřena nakapáním 0,5 ml roztoku kyseliny octové (10 g/l C₂H₄O₂) v izotonickém tlumivém roztoku chloridu sodného o pH 7,2.

Nejméně šest selat z vakcinované skupiny a šest selat kontrolních se ve stáří 10 dní intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

Dalších nejméně šest selat vakcinované skupiny a šest selat kontrolních se ve stáří 7 dní intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím mikroba B. bronchiseptica ave stáří 10 dní se intranazálně čelenžuje dostatečným množstvím toxinogenního kmene P. multocida.

Ve stáří 42 dní se selata všech čtyř skupin usmrtí a provede se pitva - příčný řez rypáku v úrovni premoláru 1. Vyšetří se dorzální a ventrální nosní skořepiny a nosní přepážka na výskyt atrofie a deformace. Zjištěný výsledek se hodnotí podle výše uvedené stupnice.

Zkouška není platná a opakuje se, jestliže nejméně 80 % potomstva z každého vrhu nevakcinovaných chovných prasat má výsledný počet nižší než deset bodů.

Vakcína vyhovuje, jestliže ve skupině vakcinovaných prasat je významné snížení (P = 0,95) výsledného počtu bodů v porovnání se skupinou nevakcinovanou.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvedou protektivní antigeny obsažené ve vakcíně.

Vacinum rhinotracheitidis viralis felinae inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti virové rinotracheitidě koček

Je to přípravek z vhodného kmene viru rinotracheitidy koček (kočičí herpesvirus typ 1), inaktivováného způsobem zachovávajícím odpovídající imunogenní vlastnosti, nebo z inaktivované frakce tohoto viru odpovídajících imunogenních vlastností.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. K pomnožení vakcinačního kmene se použije vhodná buněčná kultura. Virová suspenze se sklidí a inaktivuje.

Zkouška na inaktivaci se provádí dvěma pasážemi na buněčných kulturách stejného typu, jaký byl použit k přípravě vakcíny, nebo na buněčných kulturách nejméně stejné citlivosti. Ve zkoušce se použije množství viru odpovídající nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

Virus může být štěpen, částice se mohou purifikovat a koncentrovat. K vakcíně se může přidat adjuvans a může být lyofilizována.

Výběr složení vakcíny

Vakcína je prokazatelně postačující z hlediska bezpečnosti a imunogenity na kočkách. Při průkazu účinnosti (5.2.7) se může použít následující zkouška.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti provedená s vakcínou, která byla připravena z nejvíce oslabeného viru, k němuž se dospělo během výroby, je vhodná k průkazu imunogenity kmene.

Zkoušení šarže

Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení jednotlivých šarží vakcíny. Provádí se udané vakcíny v jednom nebo více případech na základě dohody nebo rozhodnutí oprávněné autority. Pokud se tato zkouška nedělá, je možné ji nahradit jinou ověřenou zkouškou. Podmínky pro uznání jsou odvozeny od šarže vakcíny, která vyhověla ve stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, pokud byla zjištěna uspokojivá korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška účinnosti šarže

Použije se skupina patnácti séronegativních myší. Každé myši se podá polovina vakcinační dávky, za 7 dnů se vakcinace opakuje. Za 21 dnů po první injekci se odeberou vzorky krve a stanoví se úroveň protilátek proti viru rinotracheitidy koček vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. imunofluorescenční technikou; používají se směsné vzorky séra ze tří myší. Úroveň protilátek není významně nižší než úroveň protilátek šarže vakcíny, která vyhověla ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

Podání vakcíny vnímavým zvířatům podněcuje tvorbu specifických sérových protilátek proti viru rinotracheitidy koček nebo proti frakci viru použité k přípravě vakcíny.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se doporučeným způsobem podá dvojnásobek vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu, nezjistí se nadměrné místní ani systémové reakce.

Inaktivace. Provede se zkouška na zbytky infekčního viru rinotracheitidy koček. Použije se deset dávek vakcíny ve dvou pasážích na buněčných kulturách stejného typu, jaký se použil k přípravě vakcíny, nebo na jiných vhodně citlivých buněčných kulturách. Nezjistí se živý virus. Jestliže vakcína obsahuje adjuvans, které brání provedení zkoušky, je-li to možné, oddělí se adjuvans z tekutiny postupem, který neinaktivuje nebo jinak nebrání zjištění živého viru.

Sterilita. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček nebo proti frakci tohoto viru. Vakcinuje se deset koček podle návodu k použití a dalších deset koček se použije jako kontrola. Za čtyři týdny po poslední vakcinaci se každé kočce podá intranazálně množství virulentního viru rinotracheitidy koček, které u vnímavých zvířat postačuje k vyvolání typických příznaků onemocnění, jako jsou horečka, výtok z nosu a kašel. Zvířata se pozorují 14 dnů. Od 2. do 14. dne po čelenži se denně odebírají nosní výplachy ke zkouškám na vylučování viru. Denně se zapisuje tělesná teplota a příznaky onemocnění - používá se bodový systém, jak je uvedeno dále. Pokud je některý z příznaků pozorován vícekrát než jednou, zapíší se body pouze jednou. Vakcína vyhovuje, jestliže body vakcinovaných zvířat jsou významně nižší než u kontrol.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum rhinotracheitidis viralis felinae vivum cryodesiccatum

Živá vakcína proti virové rinotracheitidě koček lyofilizovaná

Je to přípravek z vhodného kmene viru rinotracheitidy koček (kočičí herpesvirus typ 1).

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. K pomnožení vakcinačního kmene se použije vhodná buněčná kultura (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, smíchá se s vhodným stabilizačním roztokem a směs se potom lyofilizuje.

Výběr vakcinačního kmene

K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který prokazatelně postačuje z hlediska bezpečnosti, nevratnosti virulence a imunogenity. Není-li vakcína kontraindikována pro březí matky, prokáže se bezpečnost pro tento účel. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost. Deseti kočkám nejnižšího stáří uvedeného pro vakcinaci, které nemají protilátky proti viru rinotracheitidy koček, se doporučeným způsobem každé podá desetkrát větší množství viru, než je nejvyšší předpokládaný titr viru u šarže vakcíny. Kočky se pozorují 21 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

Nevratnost virulence. Dvěma kočkám bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček se doporučeným způsobem podá množství viru, které bude optimální pro reizolaci viru u následujících pasáží (např. desetinásobek nejnižšího deklarovaného titru). Druhý až čtvrtý den po očkování se zvířata utratí, odebere se nosní hlen, tonzily, místně příslušné mízní uzliny a trachea. Vzorky se smíchají, homogenizují se v 10 ml tlumivého roztoku s chloridem sodným a směs se nechá usadit. Dvěma dalším kočkám se intranazálně očkuje 1 ml supernatantu. Tento postup se opakuje nejméně pětkrát. V každé pasáži se ověřuje přítomnost viru. Jestliže virus není zachycen, provede se druhá série pasáží. Zvířata v poslední pasáži se pozorují 21 dnů, porovnávají se reakce, které byly získány v předcházející zkoušce bezpečnosti. Porovnáním s původním virem se nezjistí známky vzestupu virulence u sledovaného viru.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity kmene.

Zkoušeni šarže

Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při běžné kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Rekonstituovaná vakcína po neutralizaci monospecifickým sérem již neinfikuje citlivé buněčné kultury, do nichž je naočkována.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Deset dávek vakcíny ve vhodném objemu se předepsaným způsobem podá dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů, které nemají protilátky proti viru rinotracheitidy koček. Zvířata se pozorují 14 dnů. Zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

Bakteriální a houbová kontaminace. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým sérem a naočkuje se na vhodnou buněčnou kulturu. Udržuje se 14 dnů, v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvolává cytopatický efekt, buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens nebo jiné příznaky virové kontaminace.

Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje v citlivých buněčných kulturách při teplotě příznivé pro replikaci viru. Dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu deklarovanému titru.

Stanovení účinnosti

Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů bez protilátek proti viru rinotracheitidy koček. Vakcinuje se deset koček podle návodu k použití a dalších deset koček se použije jako kontrola. Za čtyři týdny po poslední vakcinaci se každé kočce podá intranazálně množství virulentního viru rinotracheitidy koček, které u vnímavých zvířat postačuje k vyvolání typických příznaků onemocnění, jako jsou horečka, výtok z nosu a kašel. Zvířata se pozorují 14 dnů. Od 2. do 14. dne po čelenži se denně odebírají nosní výplachy ke zkouškám na vylučování viru. Denně se zapisuje tělesná teplota a příznaky onemocnění - používá se bodový systém, jak je uvedeno dále. Pokud je některý z příznaků pozorován vícekrát než jednou, zapíší se body pouze jednou. Vakcína vyhovuje, jestliže body vakcinovaných zvířat jsou významně nižší než u kontrol.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum rubellae vivum

Živá vakcína proti zarděnkám

Je to lyofilizovaná suspenze vhodného oslabeného kmene zarděnkového viru. Vakcína se rekonstituuje podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.

Výroba

Výroba je založena na systému jednotné inokulace a buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprošel od matečného inokula více pasážemi, než bylo použito u vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3).

Výchozí kultura viru

Kmen použitého zarděnkového viru je určen podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jeho původu a následném zacházení. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo při teplotách nižších než –60 °C, pokud lyofilizováno není. Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožení viru.

Zkouška totožnosti. V matečném a pracovním inokulu se zarděnkový virus prokáže séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu se stanoví pro zajištění stále stejné výroby.

Cizí antigeny (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula.

Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.

Pomnožování viru a sklizeň

Všechny práce s buněčnou bankou a s následujícími buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít vhodné zvířecí (nikoliv lidské) sérum, ale konečné médium pro udržování růstu buněk při pomnožování viru neobsahuje žádné zvířecí sérum. Sérum a trypsin, používané při přípravě buněčných suspenzí a médií, jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a vhodná antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Je výhodnější mít při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobních buněčných kultur se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). V průběhu pomnožování viru se kontroluje teplota inkubace a za 28 dní od naočkování nebo dříve se odebírá virus, a to najednou nebo opakovaně. Opakované odběry z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň viru.

Pouze jednotlivá sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.

Zkouška totožnosti. Jednotlivá sklizeň obsahuje viry, které se prokážou jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou várku vakcíny. Postupuje se tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

Cizí antigeny (2.6.16). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkouškám na nepřítomnost cizích antigenů.

Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z přípravy buněčné kultury, z níž se získává virus, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na nepřítomnost cizích antigenů (2.6.16).

Konečná várka vakcíny

Jednotlivé sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí.

Pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít k přípravě šarže.

Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku se určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

Pouze šarže, která vyhovuje požadavkům na minimální virovou koncentraci pro propuštění, následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, může se tato zkouška u šarže vypustit.

Teplotní stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými zarděnkovými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

Zkoušky na čistotu

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení účinnosti

Infekční virus se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pěti buněčných kultur pro každé 0,5 log₁₀ sériové ředění, nebo jinou metodou se stejnou přesností. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru uvedená v označení je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu koncentrace viru je nižší než ±0,3.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

1. - kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
2. - typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
3. - minimální koncentrace viru,
4. - varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
5. - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít,
6. - že vakcína se nesmí podat těhotným ženám a že žena nesmí 2 měsíce po očkování otěhotnět.

Vaccinum staphylococcicum

Vakcína proti stafylokokům

Synonymum. Očkovací látka proti stafylokokům

Je to sterilní roztok detoxikovaných nativních stafylokokových toxinů a exofermentů. Připravuje se formaldehydovou detoxikací toxinů vytvořených při růstu kultury mikroba Staphylococcus aureus.

Výroba

Várka toxoidů

Výchozí kultury, které vytvářejí stafylokokové toxiny pro výrobu toxoidů, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje cíleným výběrem. Jeden nebo více kmenů Staphylococcus aureus známého původu a udržování se kultivuje na celofánu na vhodné pevné půdě. Zvlášť se kultivuje kmen produkující převážně α-toxin a zvlášť kmen produkující β- a δ-toxin. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Toxiny se oddělí od bakteriální masy. Kontroluje se DHM toxinů α, β a δ. DHM (dosis haemolytica minima) je nejmenší množství toxinů, které ještě hemolyzuje 1% suspenzi příslušných zvířecích erytrocytů. Toxiny se detoxikují formaldehydem a teplem. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky toxoidů spojit.

K přípravě konečné várky vakcíny se použijí pouze várky α-toxoidu a várky β-toxoidů a δ-toxoidů, které vyhovují následujícím požadavkům.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Nepřítomnost α-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml 1% (V/V) suspenze králičích erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

Nepřítomnost β-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml 1% (V/V) suspenze beraních erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a dalších 20 h při (5 ± 3) °C se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

Nepřítomnost δ-toxinu. Do zkumavek se naředí po 0,5 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Po přidání 1 mezinárodní jednotky referenčního α-stafylokokového antitoxinu v objemu 0,10 ml se směs ponechá vázat 15 min při pokojové teplotě. Pak se přidá do každé zkumavky 0,5 ml 1% (V/V) suspenze morčecích erytrocytů, čerstvě odebraných do vhodného protisrážlivého roztoku a 3x promytých roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza. Toxoid vyhovuje zkoušce, když v žádné zkumavce nedojde k hemolýze.

Nepřítomnost leukocidinu. Stanoví se leukocidní aktivita zkoušeného dialyzovaného toxoidu. Do zkumavek se naředí po 1 ml zkoušený toxoid geometrickou řadou, počínaje koncentrovaným toxoidem až do ředění 1 : 4, pomocí tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 7,4. Pak se přidá 0,1 ml leukocytárního náplavu získaného následujícím způsobem: 20 ml čerstvé lidské krve se odebere do roztoku připraveného smícháním 2 ml 10% roztoku dextranu 70 na injekci (100 g/l) a glukosy R (50 g/l) a 2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a edetanu disodného R (10 g/l). Odebraná krev se nechá sedimentovat v odměrném válci 60 min až 90 min při 37 °C, supernatant se odsaje, odstředí a znovu se odsaje asi 90 % supernatantu. Sedimentované leukocyty se roztřepou ve zbylém supernatantu a doplní se tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 do celkového objemu 10 ml. Zkoušený toxoid s leukocyty se inkubuje 1 h při 37 °C. Po přidání 0,1 ml roztoku červeně Kongo R (10 g/l) se prohlíží nativní preparáty zhotovené z obsahu jednotlivých zkumavek a počítají se modrozeleně zbarvené živé buňky a hnědě zbarvené mrtvé buňky. Hodnotí se minimálně 25 živých buněk vedle současně nalezených mrtvých buněk. Toxoid vyhovuje zkoušce, pokud je leukocidní aktivita nulová, tj. převažují živé buňky zbarvené modrozeleně nad mrtvými hnědými buňkami.

Obsah vazných jednotek Nejméně 30 LB/ml. Provádí se u várky α-toxoidu.

Vazná jednotka toxoidu (limes binding, LB) je ono množství toxoidu, které ve směsi s 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu ho vyváže tak, že přidaná 1/4 LH+ dávky toxinu způsobí úplnou hemolýzu 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů.

LH+ dávka toxinu (limes haemolysis, LH) je ono množství toxinu, které po smíšení a inkubaci s 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu ještě hemolyzuje králičí erytrocyty.

Mezinárodní jednotka je takové množství a-stafylokokového antitoxinu, které po smíšení a inkubaci s 1 LH+ dávkou toxinu ještě připustí hemolýzu králičích erytrocytů.

Příprava roztoku toxinu. Stafylokokový toxin o známé účinnosti se předtitruje s referenčním antistafylokokovým sérem a podle výsledků této titrace se toxin naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2 tak, aby 1/4 LH+ dávky toxinu byla obsažena v 0,1 ml. Tato dávka se použije pro vlastní titraci toxoidu.

Stanovení obsahu vazných jednotek. Zkoušený toxoid (vakcína) se podle předpokládaného účinku naředí do zkumavek aritmetickou řadou, ve které bude stoupající množství toxoidu o 0,01 ml doplněné na celkový objem 1 ml roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a želatiny R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,2. Po přidání 1 m.j. referenčního α-stafylokokového antitoxinu v objemu 0,10 ml se směs ponechá vázat 15 min až 20 min při teplotě 18 °C až 20 °C. Po přidání 1/4 LH+ dávky toxinu v objemu 0,10 ml se ponechá vázat dalších 15 min při stejné teplotě. Pak se ke směsi přidá 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,10 ml a po inkubaci 1 h při 37 °C a další 1 h při teplotě 18 °C až 20 °C se odečítá stupeň hemolýzy. Zjistí se zkumavka, ve které došlo ještě k hemolýze, a určí se obsah vazných jednotek.

Konečná várka vakcíny

Obsahuje nativní stafylokokový α-toxoid v množství 7,6 až 10,7 LB/ml. Dále obsahuje nativní stafylokokové β-toxoidy a δ-toxoidy v množstvích limitovaných požadavky na obsah DHM nativních toxinů.

K přípravě šarže se použije pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Účinnost. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Šarže

Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.

K použití se může uvolnit šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byla zkouška na neškodnost, stanovení obsahu volného formaldehydu a stanovení protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška imunogenity je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. 0,2 ml zkoušené vakcíny se smíchá s 0,2 ml referenčního stafylokokového antitoxinu o koncentraci 10 m.j./ml a nechá se vázat 15 min při 18 °C až 20 °C. Po přidání 0,2 ml dávky toxinu o koncentraci 1/4 LH+ v objemu 0,10 ml určené dle předchozí titrace se směs ponechá vázat dalších 15 min při stejné teplotě. Pak se přidá ke směsi 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,10 ml a nechá se inkubovat 1 h při 37 °C. Zkouška vyhovuje, pokud ve směsi došlo k hemolýze.

Zkoušky na čistotu

Zkouška na reaktivitu a toxicitu

1. a) Dvěma zdravým králíkům (nejlépe bílým novozélandským) o hmotnosti 2 kg až 3 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne intradermálně 0,2 ml vakcíny. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže během 48 h následujících po injekci nevyvolá vznik lokální reakce v místě vpichu. V případě reakce se zkouška opakuje na dvojnásobném počtu zvířat. Jestliže při opakované zkoušce dojde ke vzniku reakce, vakcína nevyhovuje.
2. b) Dvěma zdravým králíkům (činčilám) o hmotnosti 2 kg až 3 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříknou intravenózně 3 ml vakcíny na 1 kg hmotnosti králíka. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže se u zvířat během 7 dnů následujících po injekci neprojeví toxické příznaky, úbytek hmotnosti a žádné zvíře neuhyne. V případě reakce se zkouška opakuje na dvojnásobném počtu zvířat. Jestliže při opakované zkoušce dojde ke vzniku reakce, vakcína nevyhovuje.

Volný formaldehyd (2.4.18). Přípravek vyhovuje požadavku uvedenému v článku Vaccina ad usum humanum.

Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Stanovení obsahu vazných jednotek

Hotový výrobek obsahuje 7,6 až 10,7 LB/ml a-stafylokokového toxoidu. Stanoví se postupem uvedeným v odstavci Obsah vazných jednotek.

Stanovení imunogenity

1. a) Nejméně devíti zdravým morčatům o hmotnosti asi 280 g, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se každému vstříknou podkožně dvě dávky zkoušené vakcíny po 1 ml tak, že se druhá dávka aplikuje za 1 týden po dávce první. Za 14 dnů po podání druhé dávky jsou morčata vykrvácena a v sérech jednotlivých zvířat se stanoví obsah protilátek proti stafylokokovému α-toxinu.
2. b) Nejméně třem králíkům o hmotnosti 2,3 kg až 2,7 kg, kterým předtím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, a jejichž přirozený titr byl nižší než 0,1 m.j./ml, se každému vstříkne intravenózně v týdenních intervalech 1 ml, 2 ml a 3 ml zkoušené vakcíny. Za týden po třetí dávce jsou králíci vykrváceni a v sérech jednotlivých zvířat se stanoví obsah protilátek proti stafylokokovému α-toxinu.

Podle výsledků předtitrace se toxin naředí tak, aby obsahoval 1 LH+ dávku v objemu 0,2 ml.

Do řady zkumavek se vhodně naředí séra imunizovaných zvířat. Po přidaní 1 LH+ dávky toxinu v 0,2 ml se směs nechá vázat 20 min při pokojové teplotě. Po této době se přidá ke směsi 5% (V/V) suspenze králičích erytrocytů v objemu 0,1 ml a po inkubaci 1 h při 37 °C a 1 h při pokojové teplotě se odečítá hemolýza - tj. poslední zkumavka, ve které ještě došlo k hemolýze erytrocytů.

Hodnocení: Séra jedné třetiny imunizovaných morčat obsahují nejméně 1 m.j. a séra dvou třetin morčat alespoň 0,5 m.j. α-stafylokokového antitoxinu v 1 ml.

Séra imunizovaných králíků obsahují v průměru nejméně 3 m.j. a-stafylokokového antitoxinu v 1 ml.

Nevyhovuje-li vakcína ve stanovení imunogenity, opakuje se tato zkouška na dvojnásobném počtu zvířat.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Vaccinum viri syncytialis meatus spiritus bovini vivum cryodesiccatum

Lyofilizovaná živá vakcína proti respiratornímu onemocnění skotu vyvolanému respiratorním syncytiálním virem (BRSV)

Je to přípravek z vhodného kmene bovinního respiratorního syncytiálního viru.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. K pomnožení vakcinačního kmene se použije vhodná buněčná kultura (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, smíchá se s vhodným stabilizačním roztokem a lyofilizuje se.

Výběr vakcinačního kmene

K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který prokazatelně postačuje z hlediska nevratnosti virulence, bezpečnosti a imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Nevratnost virulence

Dvěma vnímavým telatům bez protilátek proti syncytiálnímu viru respiratorního onemocnění skotu se intranazálně podá množství viru, které je optimální pro reizolaci v jednotlivých pasážích. Od 3. do 7. dne po podání viru se od obou telat denně provádí nosní výtěr, ten se vloží do vhodného média (jehož objem nepřevyšuje 5 ml), které je pak použito k očkování buněčných kultur pro ověření přítomnosti viru. Dvěma jiným telatům stejného stáří a citlivosti se podá asi 1 ml suspenze z nosního výtěru, která podle výsledků titrace na tkáňových kulturách obsahuje maximální množství viru. Stejný postup se opakuje na telatech v pěti pasážích. U žádného telete se nezjistí klinické známky, jež by bylo možné přisoudit vakcinačnímu viru. Ve srovnání s původním vakcinačním virem se nezjistí vzestup virulence. Výpočet se provádí na základě titru vyloučeného v nosních výtěrech.

Bezpečnost. Studie bezpečnosti se provádějí na telatech v nejnižším stáří doporučeném pro vakcinaci a všemi předepsanými způsoby podání.

1. A. Pěti telatům bez protilátek na bovinní respiratorní syncytiální virus se podá předepsaným způsobem nejméně desetinásobek nejvyššího titru viru, který lze předpokládat u šarže vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. U všech zvířat se měří rektální teplota den před vakcinaci, v den vakcinace a denně následujících 7 dnů. Nezjistí se nadměrný vliv na tělesnou teplotu ani žádné nadměrné místní nebo systémové reakce.
2. B. V terénních pokusech používaná zvířata se rovněž použijí k hodnocení výskytu hypersenzitivních reakcí u vakcinovaných zvířat následně vystavených vlivu vakcíny nebo divokému viru. Vakcína je postačující, pokud není zaznamenán nadměrný výskyt bezprostředních hypersenzitivních reakcí.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcinačního kmene.

Zkoušení šarže

Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při běžné kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Na vhodných buněčných kulturách se s monospecifickým sérem provede zkouška imunofluorescence.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Deset dávek vakcíny se předepsaným způsobem podá každému ze dvou telat minimálního stáří doporučeného pro vakcinaci, která nemají protilátky na bovinní respiratorní syncytiální virus. Zvířata se pozorují 21 dnů. Nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým sérem proti bovinnímu respiratornímu syncytiálnímu viru a naočkuje se na buněčnou kulturu vnímavou k virům patogenním pro skot. Kultura se udržuje 14 dnů, v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevznikne cytopatický efekt; buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens. Provede se specifická zkouška na pestiviry.

Bakteriální a houbová kontaminace. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.7) Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Vakcína se titruje na vhodných buněčných kulturách. Dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu deklarovanému titru.

Stanovení účinnosti

Použije se nejméně deset telat bez protilátek na bovinní respiratorní syncytiální virus a minimálního stáří, které je doporučeno pro vakcinaci. Séra se získávají ze zvířat před vakcinaci, sedmý a čtrnáctý den po vakcinaci a bezprostředně před čelenží.

Vakcinuje se nejméně pět telat podle návodu k použití. Pět telat se použije jako kontrola.

Zvířata se pozorují 21 dnů, potom se každému kusu vpraví do dýchacích cest vhodné množství virulentního bovinního respiratorního syncytiálního viru v nízké pasáži. V průběhu čtrnácti dnů po čelenži se u zvířat sledují klinické příznaky, zejména respiratorní, a vylučování viru (nosní výtěry, tracheobronchiální výplachy).

Vakcína vyhovuje, jestliže u vakcinovaných zvířat ve srovnání s kontrolními dochází:

1. a) k průkaznému snížení průměru titru a doby vylučování viru,
2. b) k významnému snížení celkových a místních příznaků (pokud čelenžní virus tyto příznaky
   1. vyvolává).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže protilátky na bovinní respiratorní syncytiální virus nebyly zjištěny u kontrolních zvířat před čelenží nebo jestli více než dvě z pěti kontrolních zvířat vylučují čelenžní virus při vyšetření nosních výtěrů nebo tracheobronchiálních výplachů.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Zinci oxidi gelatina mollis

Měkká zinková želatina

Synonymum. Gelatina zinci oxydati mollis

Je to želatinový glycerogel s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r 81,38).

Obsahuje 9,0 % až 11,0 % ZnO, 32,0 % až 36,0 % glycerolu (C₃H₈O₃, M_r 92,09) a 35,0 % až 43,0 % vody.

Příprava

Želatina se stejnoměrně provlhčí konzervační vodou, nechá se 15 min bobtnat a potom se zahřívá na vodní lázni při teplotě nejvýše 65 °C, až se želatina rozpustí. Vypařená voda se nahradí teplou čištěnou vodou a k roztoku želatiny se zvolna přimíchá důkladně rozetřená směs oxidu zinečnatého s glycerolem 85%. Ještě teplá směs se plní do vhodných obalů.

Vlastnosti

Bílá rosolovitá hmota, při zahřátí taje.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se za tepla protřepe s 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10 %RS, přidá se 5 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
2. B. 0,2 g se smíchá s 10 ml horké vody R. Ke 2 ml směsi se přidá 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 10 %RS a chroman draselný RS; vznikne oranžově žlutá sraženina (želatina).

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 1,000 g se odváží do 250ml baňky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se povaří. Potom se přidá 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Glycerol. 0,3000 g se smíchá v baňce se zabroušenou zátkou s 20 ml teplé vody R, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a po kapkách hydroxid sodný 0,1 mol/l VS do vzniku fialově červeného zbarvení. Potom se přidá 1,5 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře, směs se krouživým pohybem občas promíchává a po rozpuštění jodistanu sodného se tekutina nechá ještě 5 min stát. Pak se přidá 1,5 ml propylenglykolu R, promíchá se a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialově červeného zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje s výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,209 mg C₃H₈O₃.

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních přísad.

Zinci oxidi pasta

Zinková pasta

Synonymum. Pasta zinci oxydati

Je to hydrofobní pasta s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r 81,38).

Obsahuje 23,8 % až 26,3 % ZnO.

Příprava

Směs vysušeného oxidu zinečnatého a pšeničného škrobu se proseje, pak se důkladně rozetře v zahřáté nerezové misce s roztavenou žlutou vazelínou a míchá se do vychladnutí.

Vlastnosti

Stejnorodá bílá až nažloutlá pasta téměř bez pachu. Ve vodě se nerozpouští ani se do ní nedá voda vmíchat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se 5 min zahřívá v porcelánové misce na vodní lázni za stálého míchání s 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Vzniklá tekutina se ihned zředí 5 ml vody R, promíchá se, sleje a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
2. B. 0,5 g se povaří s 10 ml vody R a po ochlazení se tekutina sleje. K 5 ml tekutiny se přidá 0,1 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení (škrob).

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 0,3000 g se odváží do 250ml baňky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se povaří, až se vrstva pasty vyjasní. Potom se přidá 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Zinci oxidi pasta 50%

Zinková pasta 50%

Synonymum. Pasta zinci oxydati 50%

Je to hydrofobní pasta s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r 81,38).

Obsahuje 47,5 % až 52,5 % ZnO.

Příprava

Ke směsi oxidu zinečnatého a tekutého parafínu se po částech a za stálého roztírání přidává poloroztavená žlutá vazelína.

Vlastnosti

Stejnorodá téměř bílá pasta. Ve vodě se nerozpouští ani se do ní nedá voda vmíchat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se 5 min zahřívá v porcelánové misce na vodní lázni za stálého míchání s 10 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Vzniklá tekutina se ihned zředí 10 ml vody R, promíchá se, sleje a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
2. B. 0,8 g se promíchá s 0,2 g síry R a silně se zahřívá; uvolňuje se pach sirovodíku (tekutý parafin).

Stanovení obsahu

0,150 g se odváží do 250ml baňky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se po vaří, až se vrstva pasty vyjasní. Potom se přidá 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

V chladnu a chráněna před světlem.

Zinci oxidi pasta mollis

Měkká zinková pasta

Synonymum. Pasta zinci oxydati mollis

Je to hydrofobní pasta s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r 81,38) ve složeném základu obsahujícím alkoholy tuku z ovčí vlny.

Obsahuje 28,5 % až 31,5 % ZnO.

Příprava

Oxid zinečnatý se důkladně rozetře se slunečnicovým olejem a k získané suspenzi se po částech přimíchává roztavená směs alkoholů tuku z ovčí vlny a žluté vazelíny. Míchá se do vychladnutí.

Vlastnosti

Stejnorodá bílá až nažloutlá pasta téměř bez pachu. Dá se do ní vmíchat omezené množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se 5 min zahřívá v porcelánové misce na vodní lázni za stálého míchání s 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné 10 % RS. Vzniklá tekutina se ihned zředí 5 ml vody R, promíchá se, sleje a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
2. B. 0,5 g se protřepe s 5 ml chloroformu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,1 ml kyseliny sírové R a protřepe se; po chvíli vzniká sytě zelené zbarvení (cholesterol).

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 0,400 g se odváží do 250ml baňky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se povaří, až se vrstva pasty vyjasní. Potom se přidá 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Zinci oxidi pasta salicylata

Zinková pasta s kyselinou salicylovou

Synonymum. Pasta zinci oxydati cum acido salicylico

Je to hydrofobní pasta s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r 81,38) a s kyselinou salicylovou (C₇H₆O₃, M_r 138,12).

Obsahuje 22,8 % až 25,2 % ZnO a 1,8 % až 2,2 % C₇H₆O₃.

Příprava

Kyselina salicylová se důkladně rozetře se žlutou vazelínou a po částech se přimíchává zinková pasta.

Vlastnosti

Stejnorodá bílá až nažloutlá pasta téměř bez pachu. Ve vodě se nerozpouští ani se do ní nedá voda vmíchat.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se zahřeje s 10 ml vody R k varu. Po vychladnutí se tekutina zfiltruje. Filtrát zbarví papír lakmusový modrý R červeně a po přidání 0,1 ml chloridu železitého RS1 se zbarví červenofialově (kyselina salicylová).
2. B. 1 g se 5 min zahřívá v porcelánové misce na vodní lázni za stálého míchání s 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Vzniklá tekutina se ihned zředí 5 ml vody R, promíchá se, sleje se a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
3. C. 0,5 g se povaří s 10 ml vody R a po ochlazení se tekutina sleje. K 5 ml tekutiny se přidá 0,1 ml jodu RS1, vznikne tmavě modré zbarvení (škrob).

Stanovení obsahu

Kyselina salicylová. 5,000 g se ve 100ml baňce protřepává s20ml etheru petrolejového R za mírného zahřívání na vodní lázni do rozpuštění pastového základu. Ke směsi se přidá 20 ml lihu 96% R předem zneutralizováného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na fenolftalein RS1, důkladně se promíchá a zfiltruje se přes skládaný papírový filtr předem navlhčený zneutralizovaným lihem. Baňka i filtr se postupně promyjí celkem asi 50 ml zneutralizovaného teplého lihu 96% R. Ke spojeným filtrátům se přidá 0,2 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě červeného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg C₇H₆O₃.

Oxid zinečnatý. 0,3000 g se odváží do 250ml baňky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se povaří, až se vrstva pasty vyjasní. Potom se přidá 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Zinci oxidi suspensio

Suspenze oxidu zinečnatého

Synonymum. Suspensio zinci oxydati

Je to suspenze oxidu zinečnatého (ZnO, M_r 81,38) a mastku (Mg₃Si₄O₁₀(OH)₂, M_r379,27) ve směsi glycerolu (C₃H₈O₃, M_r 92,09) a bentonitové magmy.

Obsahuje 23,8 % až 26,3 % ZnO, 19,9 % až 22,8 % C₃H₈O₃ a 23,7 % až 27,6 % Mg₃Si₄O₁₀(OH)₂ a bentonitu.

Příprava

Oxid zinečnatý a mastek se pečlivě rozetřou s glycerolem 85% a bentonitovou magmou.

Vlastnosti

Stejnorodá bílá suspenze, velmi hustá, prakticky bez pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se v kelímku odpaří, spálí a vyžíhá (ke zkoušce lze použít zbytek ze stanovení obsahu mastku a bentonitu). Ke zbytku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS a zahřívá se asi 5 min na vodní lázni. Potom se přidá 5 ml vody R a tekutina se zfiltruje. Zbytek na filtru se použije ke zkoušce B. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
2. B. Zbytek na filtru ze zkoušky A se vysuší, v platinovém kelímku se smísí s 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R a žíhá se. Tavenina se vylouží 30 ml horké vody R a po vychladnutí se ke vzniklé tekutině přidává po částech kyselina chlorovodíková RS, až ustane šumění, a potom ještě asi 10 ml navíc. Tekutina se odpaří na vodní lázni do sucha, ke zbytku se přidá asi 20 ml vody R, povaří se a po chlazení zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).
3. C. Asi 5 g se zvolna zahřívá s 0,5 g hydrogensíranu draselného R; uhelnatí a vyvíjí se pronikavý pach akroleinu (glycerol).

Zkouška na čistotu

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 10² živých mikroorganismů (5.1.4, kategorie 2). Stanovení počtu se provede na pevných půdách (2.6.12).

Zkouška lékové formy

Velikost částic. 1,0 g se rozetře s 5 ml vody R. V mikroskopickém preparátu při pozorování ve čtyřech zorných polích se nezjistí částice o průměru větším než 50 μm.

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 0,600 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové zředěné RS a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Glycerol. 2,000 g se v odměrné baňce zředí vodou R na 50,0 ml. 10,0 ml této tekutiny se zfiltruje navlhčeným hustým papírovým filtrem do baňky se zabroušenou zátkou a filtr se promyje vodou R. Spojené filtráty se doplní na celkový objem asi 40 ml, přidá se 25,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l), baňka se uzavře, její obsah se promíchá a nechá se 15 min stát za chránění před světlem. Potom se přidá 5,0 ml roztoku ethylenglykolu R (500 g/l), znovu se promíchá a nechá se stát 20 min za chránění před světlem. Přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,209 C₃H₈O₃.

Mastek a bentonit. 1,000 g se v předem vyžíhaném a zváženém platinovém kelímku odpaří, opatrně spálí, vyžíhá do konstantní hmotnosti a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Od hmotnosti zbytku, přepočtené na 100 g suspenze, se odečte nalezený obsah oxidu zinečnatého; rozdíl udává obsah mastku a bentonitu v suspenzi.

Uchovávání

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

V dobře uzavřených širokohrdlých obalech.

Označování

Viz článek Liquida ad usum dermicum.

V označení na obalu se uvede upozornění, že přípravek je nutno před použitím protřepat.

Zinci oxidi unguentum

Zinková mast

Synonymum. Unguentum zinci oxydati

Je to hydrofobní mast s oxidem zinečnatým (ZnO, M_r81,38).

Obsahuje 13,8 % až 16,2 % ZnO.

Příprava

Bílý vosk a vepřové sádlo se roztaví na vodní lázni zahřáté na 70 °C a za stálého míchání se po kapkách přidává propylgallat rozpuštěný v ethanolu 96%. Odděleně se důkladně rozetře oxid zinečnatý se slunečnicovým olejem a k získané suspenzi se po částech přimíchává roztavená směs vosku a sádla. Míchá se do vychladnutí.

Vlastnosti

Stejnorodá bílá mast charakteristického pachu. Dá se do ní vmíchat jen malé množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1,0 g se smíchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušená mast se rozpustí v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. 1,0 g se 5 min zahřívá na vodní lázni za stálého míchání s 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS a 5,0 ml vody R. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
3. C. 1,0 g se zahřívá se 2,0 ml lihu 96% R na vodní lázni do roztavení. Teplá směs se protřepává 30 s, ochladí se a přidá se 1,0 ml amoniaku 26% R; vznikne slabě červené zbarvení (propylgallat).

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 0,400 g se odváží do 250,Oml baňky, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a krátce se povaří, až se vrstva masti vyjasní. Potom se přidá 100,0 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,138 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Zinci sulfatis oculoguttae

Oční kapky se síranem zinečnatým

Synonymum. Collyrium zinci sulfurici

Je to sterilní roztok síranu zinečnatého (ZnSO₄ . 7H₂O, M_r287,54), kyseliny borité (H₃BO₃, M_r61,83) a tetraboritanu sodného (Na₂B₄O₇. 10H₂O, M_r 381,37) s protimikrobní přísadou.

Obsahuje 0,22 % až 0,28 % ZnSO₄ . 7H₂O, 1,56 % až 1,70 % H₃BO₃ a 0,027 % až 0,033 % Na₂B₄O₇. 10H₂O.

Příprava

Kyselina boritá a tetraboritan sodný se rozpustí v roztoku 0,002 g thiomersalu v 90 g vysterilizované čištěné vody 60 °C až 70 °C teplé. V ochlazeném roztoku se rozpustí síran zinečnatý, doplní se vysterilizovanou čištěnou vodou na 100,0 g, provede se membránová filtrace, rozplní se do vhodných obalů v prostoru čistoty A nebo se sterilizuje v konečném obalu párou (5.1.1), např. 20 min při 121 °C. V odůvodněných případech lze jako protimikrobní přísadu použít fenylhydrargyriumborat (0,01 g/l).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 5 ml se přidává po kapkách hydroxid sodný zředěný RS; vzniká bílá amorfní sraženina, která se rozpustí v nadbytku hydroxidu sodného zředěného RS (zinek).
2. B. 1 ml vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).
3. C. 5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zejména na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá a boritany).
4. D. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,2 ml dithizonu RS; chloroformová vrstva se zbarví hnědožlutě (sloučenina rtuti).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,7 až 6,3.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Síran zinečnatý. 10,00 g se zředí 50 ml vody R a provede se chelatometrická titrace zinku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 5,75 mg ZnSO₄.7H₂O.

Tetraboritan sodný. K 10,00 g se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS ze žlutého do fialově červeného zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS odpovídá 1,907 mg Na₂B₄O₇ . 10H₂O.

Kyselina boritá. Ke ztitrovánému roztoku ze stanovení tetraboritanu sodného se přidá směs 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitoluR (200 g/l) a 1,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS předem zneutralizovaná hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení. Titruje se týmž odměrným roztokem do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Obsah volné kyseliny borité v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS při stanovení tetraboritanu sodného v mililitrech,
2. b - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS při stanovení kyseliny borité v mililitrech,
3. c - spotřebu edetanu disodného 0,02 mol/l VS při stanovení síranu zinečnatého v mililitrech přepočtenou na navážku pro stanovení kyseliny borité,
4. n - navážku zkoušeného přípravku pro stanovení kyseliny borité v gramech.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

1. 6.2.3 Radiofarmaceutické přípravky

   Fludeoxyglucosi [¹⁸F] solutio iniectabilis

   Injekce s fludeoxyglukosou [¹⁸F]