Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

1. - stáří, ve kterém by se měla zvířata vakcinovat,
2. - interval mezi první a druhou vakcinaci,
3. - požadovaná revakcinace,
4. - kmeny viru, které jsou ve vakcíně obsaženy.

Vaccinum leucosis felinae inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti leukémii koček

Je to přípravek, který obsahuje imunogeny z vhodného kmene viru leukémie koček.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Imunogeny obsahují buď vhodný kmen leukémie koček, inaktivovaný tak, aby byla zachována dostatečná imunogenita, nebo frakci viru s odpovídajícími vlastnostmi. Imunogenní frakce mohou být vytvářeny technologií rekombinace DNK.

Pokud je vakcína vyráběna technologií rekombinace DNK, vyhovuje článku Producta ab ADN recombinante.

Zkouška inaktivace, pokud je to možné, se provádí s množstvím inaktivováného viru, které odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Dělají se dvě pasáže na stejném typu buněčné kultury, který byl použit k výrobě vakcíny, nebo na buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Nezjistí se žádný živý virus.

Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Výběr kmenů viru leukémie koček a/nebo antigenů obsažených ve vakcíně se provádí tak, aby se zajistila bezpečnost (5.2.6) (včetně bezpečnosti březích zvířat - pokud se má vakcína u těchto zvířat používat) a imunogenita (5.2.7) vakcíny. K průkazu bezpečnosti a imunogenity se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost. Zkouška se provede všemi zamýšlenými způsoby podání. Používají se zvířata bez protilátek proti antigenů gp 70 viru leukémie koček a bez projevů virémie nebo antigenémie v době zkoušky. Nepřítomnost protilátek a antigenů se prokazuje metodou ELISA.

1. A. Nejméně deset koček nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci se vakcinuje předepsaným způsobem. Pět koček slouží jako kontrola. Den před vakcinaci a v době vakcinace, 4 h a 8 h po vakcinaci a jednou denně následující čtyři dny se zaznamenává rektální teplota každé kočky. Zvířata se pozorují nejméně 4 týdny po poslední vakcinaci. Během zkoušky se neprojeví žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Za 1, 2 a 4 týdny po poslední vakcinaci se zvířata podrobí vhodným zkouškám na imunosupresní účinky. Vakcína vyhovuje, pokud není zjištěn významný rozdíl mezi vakcinovanými a kontrolními zvířaty.
2. B. Nejméně deseti kočkám nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci se zamýšleným způsobem podají dvě dávky vakcíny. Na konci období v čase uvedeném návodem k použití se každému zvířeti podá ještě jedna dávka vakcíny. Pokud to návod k použití doporučuje, podá se po určité době třetí injekce. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední vakcinaci. Vakcína vyhovuje, neobjeví-li se během zkoušky žádné nadměrné místní nebo systémové reakce.
3. C. Pokud vakcína není kontraindikována pro březí samice, podá se nejméně deseti kočkám v různém stupni březosti po dvou dávkách vakcíny. Zvířata se pozorují až do porodu a zaznamenávají se jakékoliv vlivy na březost a potomstvo. Vakcína vyhovuje, neobjeví-li se během zkoušky žádné nadměrné místní nebo systémové reakce.

   Imunogenita. K průkazu imunogenity vakcíny je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Mezioperační zkoušky

Během výroby se provádějí vhodné imunochemické zkoušky pro hodnocení kvality a čistoty virových antigenů použitých k přípravě vakcíny. Zjištěné hodnoty jsou v mezích schválených pro jednotlivé vakcíny.

Zkoušení šarže

Účinnost. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny. Dělá se u jednotlivé vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo schválení kompetentní autority. Pokud se zkouška neprovede, použije se jiná vhodná validováná metoda, jejíž kritéria pro přijetí jsou založena na porovnání s šarží vakcíny, která vyhověla v předepsaném stanovení účinnosti.

Bakteriální endotoxiny. U vakcín vyráběných technologií rekombinace DNK na bakteriálních hostitelských buňkách - např. Escherichia coli - se zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) provádí u každé šarže. Tam, kde charakter adjuvans brání provedení spolehlivé zkoušky, provede se zkouška u antigenu před přidáním adjuvans. Zjištěná hodnota odpovídá limitu pro jednotlivé vakcíny, který je prokazatelně bezpečný pro kočky.

Zkouška totožnosti

Podání vakcíny zdravým, sérologicky negativním kočkám povzbuzuje tvorbu specifických protilátek proti antigenu nebo antigenům, které jsou uvedeny v označení.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Použijí se dvě kočky nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, které nemají protilátky proti viru leukémie koček. Každému zvířeti se doporučeným způsobem podají dvě dávky vakcíny. Zvířata se pozorují čtrnáct dní. Vakcína vyhovuje, jestliže se neobjeví žádné nadměrné místní nebo systémové reakce.

Inaktivace. Jestliže vakcína obsahuje inaktivovaný virus, provede se zkouška na zbytky živého viru leukémie koček dvěma pasážemi na vnímavých buněčných kulturách. Nezjistí se žádný virus. Jestliže vakcína obsahuje adjuvans, je-li to možné, oddělí se adjuvans od tekutiny způsobem, který neinaktivuje živý virus nebo jinak nebrání jeho zjištění.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použije se nejméně dvacet pět vnímavých koček nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, bez protilátek proti antigenům viru leukémie koček a proti kočičímu onkogennímu membránovému antigenu (anti-FOCMA protilátky) a v době zkoušky bez virémie nebo antigenémie. Nejméně patnáct koček je vakcinováno doporučeným způsobem v souladu s návodem k použití. Nejméně deset zvířat slouží jako kontrola. Zvířata se pozorují nejméně 14 dní po poslední vakcinaci. Intraperitoneálně nebo oronazálně se jednou nebo několikrát podá množství virulentního kmene viru leukémie koček postačující k vyvolání trvalé virémie nebo antigenémie nejméně u80% vnímavých zvířat. Pro čelenž se použije epidemiologicky závažný kmen sestávající převážně z viru typu A. Zvířata se pozorují 15 týdnů a počínaje třetím týdnem se zkoušejí každý týden na virémii a antigenémii (p27 protein) vhodnými metodami, jako jsou imunofluorescence cirkulujících leukocytů nebo ELIS A. Kočky se považují za trvale infikované, jestliže vykazují pozitivní virémii nebo antigenémii po tři po sobě jdoucí týdny nebo v pěti případech mezi třetím až patnáctým týdnem. Zkoušku lze hodnotit, jestli je trvale infikováno nejméně 80 % kontrolních koček. Vakcína vyhovuje, jestliže nejméně 80 % vakcinovaných koček nevykazuje trvalou infekci.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede antigen nebo antigeny obsažené ve vakcíně.

Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat

Je to suspenze vhodného kmene viru Aujeszkého nemoci inaktivovaného bez ovlivnění imunogenních vlastností nebo suspenze inaktivované frakce viru mající odpovídající imunogenní vlastnosti.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virový kmen se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se sklidí a inaktivuje; mohou se připravit částice virů, které se puntíkují a koncentrují.

Zkouška na inaktivaci se provádí na dvou pasážích buněčné kultury stejného typu, jaký byl použit při výrobě vakcíny, nebo na buňkách, které prokazatelně jsou nejméně stejně citlivé. Množství inaktivovaného viru používaného ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

Může se přidat vhodné adjuvans a protimikrobní konzervační látky. Vakcína může být lyofilizovaná.

Výběr složení vakcíny

Vakcína prokazatelně odpovídá z hlediska bezpečnosti a imunogenity. K důkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost

1. A. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Dvě dávky vakcíny se předepsaným způsobem podají každému z deseti zvířat. Po 14 dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují dalších 14 dnů. V průběhu 28 dnů zkoušky nevzniknou žádné abnormální místní či systémové reakce. Jestliže je vakcína určena březím prasnicím, prodlužuje se pozorovací doba zkoušky pro tuto kategorii zvířat až do porodu. Nezaznamená se žádný vliv na březost a potomstvo.
2. B. Zvířata použitá ve zkoušce imunogenity jsou také použita k hodnocení bezpečnosti. U každého vakcinovaného zvířete se měří rektální teplota v době vakcinace, za 6 h, 24 h a 48 h po ní. U žádného zvířete není vzestup teploty vyšší než 1,5 °C a počet zvířat, která mají teplotu vyšší než 41 °C, nepřesahuje 10% ze skupiny. Nezjistí se žádné jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakce. Nevzniknou významné místní reakce, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.
3. C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o nejméně dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Rektální teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, za 6 h, 24 h a 48 h po vakcinaci. U žádného zvířete není vzestup teploty vyšší než 1,5 °C a počet zvířat, která mají teplotu vyšší než 41 °C, nepřesahuje 25 % ze skupiny. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakce. Nevzniknou významné místní reakce, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.

   Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru. Tělesná hmotnost žádného prasete se neliší od průměru skupiny o více než 20 %. Každé prase se očkuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se ponechá jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 90 kg) se každé prase zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci (čelenžní materiál obsahuje nejméně 10⁶ CCID₅₀ virulentního kmene, který neprodělal více než tři pasáže a je podáván nejméně ve 4 ml vyhovujícího rozpouštědla). Titr čelenžního viru se stanoví z výtěrů nosní dutiny každého zvířete odebíraných denně, počínaje dnem před čelenží, až do doby, kdy virus už není zjištěn. Každé zvíře se váží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a dosažený denní průměr se vypočítá v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže:

   1. - vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi denními průměrnými přírůstky v obou skupinách je nejméně 1,5 %,
   2. - geometrické průměry titrů a délka vylučování čelenžního viru jsou u vakcinováných zvířat významně nižší než u kontrol.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než –0,5.

   Jestliže je vakcína určena pro prasnice k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se ponechají jako kontrola. Selata od těchto prasnic se ve stáří 6 až 10 dní čelenžují vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Selata se pozorují 21 dní. Vakcína je vyhovující, jestliže u selat od vakcinovaných prasnic je nejméně 80% ochrana před úhynem v porovnání s kontrolní skupinou. Zkoušku lze hodnotit, jestliže průměrný počet selat na jeden vrh pro každou skupinu je nejméně šest selat.

Zkoušení šarže

Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nezbytné provádět při běžném zkoušení šarží vakcíny. Provádí se jednou nebo vícekrát podle dohody nebo rozhodnutí oprávněné autority. Pokud se tato zkouška neprovádí, použije se vhodná platná náhradní metoda. Podmínkou jejího přijetí je porovnání s šarží vakcíny, která dala vyhovující výsledek ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci použité pro výrobu vakcíny.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Nejméně dvěma selatům v minimálním stáří pro vakcinaci se vstříknou dvě dávky vakcíny předepsaným způsobem. Zvířata jsou bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zvířata se pozorují 14 dní a potom se každému vstříkne jedna dávka vakcíny. Pozorují se dalších 14 dní. V průběhu 28 dní zkoušky se nezjistí nadměrné místní nebo systémové reakce.

Inaktivace. Pokud možno, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci s použitím dvou pasáží na stejné buněčné kultuře, jaká byla použita při přípravě vakcíny, nebo na buňkách, které prokazatelně jsou nejméně stejně citlivé. Jinak se vstříkne po jedné dávce vakcíny podkožně pěti králíkům, kteří se pozorují 14 dní po podání. Nezjistí se výskyt nadměrných reakcí (zejména místní vyrážka). Jestliže vakcinační virus není patogenní pro králíky, provede se zkouška na dvou ovcích.

Cizí viry. U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky. Vakcína nepodporuje tvorbu protilátek proti jinému viru než proti viru Aujeszkého nemoci, proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pěsti virů).

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použije se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Živá hmotnost žádného prasete ve skupině se neliší o více než 25 % průměrné hmotnosti. Každému praseti se podá předepsaným způsobem jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se prasata jednotlivě zváží a provede se intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dochází dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr průměrných denních přírůstků. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíly mezi průměry denních přírůstků v obou skupinách jsou nejméně 1,1. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků dosahuje méně než –0,5.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je vakcinační kmen patogenní pro králíky,
2. - zda je vakcína z celého viru nebo subjednotková.

Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem vivum cryodesiccatum ad usum parenterale

Lyofílizovaná živá vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat pro parenterální podání

Je to přípravek z oslabeného kmene viru Aujeszkého nemoci. Může se podávat po smíchání s adjuvans.

Výroba

Výroba vakcíny odpovídá článku Vaccina ad usum veterinarium.

Virový kmen se pěstuje ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4) nebo na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.

Výběr vakcinačního kmene

K přípravě vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který prokazatelně odpovídá následující charakteristice: bezpečný; přenosný včetně přechodu přes placentu a přenosný semenem; nevratně oslabený a imunogenní. Kmen může mít genetické markery. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky:

Bezpečnost

1. A. Deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se každému podá doporučeným způsobem množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Deset selat z téhož zdroje a stejného stáří, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se ponechá jako kontrola. Zvířata se pozorují po dobu 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá a křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních.
2. B. U zvířat použitých ve zkoušce na imunogenitu se také hodnotí bezpečnost kmene. Rektální teplota se u každého vakcinovaného zvířete měří v době vakcinace, za 6 h, 24 h a 48 h. U žádného zvířete není vzestup teploty vyšší než 1,5 °C a počet zvířat, která mají teplotu vyšší než 41 °C, nepřesahuje 10 % ze skupiny. Nezjistí se žádné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se vyšetří místo podání. Nezjistí se nadměrné místní reakce, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.
3. C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata).

   Vytvoří se nejméně tři skupiny o nejméně dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Rektální teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, za 6 h, 24 h a 48 h po vakcinaci. U žádného zvířete není vzestup teploty vyšší než 1,5 °C a počet zvířat, která mají teplotu vyšší než 41 °C, nepřesahuje 25% ze skupiny. Při porážce se vyšetří místo podání. Nezjistí se nadměrné místní reakce, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.

1. D. Deseti selatům ve stáří 3 až 5 dní, která jsou prostá protilátek viru proti Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se každému intranazálně podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Žádné sele neuhyne ani se neprojeví neurologické poruchy, jež by se mohly přisoudit vakcinačnímu viru.
2. E. Pěti selatům ve stáří 3 až 5 dnů se každému intracerebrálně vstříkne 10^4,5CCID vakcinačního viru. Žádné sele neuhyne ani se u žádného neobjeví neurologické poruchy.
3. F. Pět dní po sobě se deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny, bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, denně podávají injekčně 2 mg prednisolonu na kilogram tělesné hmotnosti. Třetí den se každému seleti doporučeným způsobem podá takové množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Protimikrobní látky se mohou podat, aby se předešlo nespecifickým příznakům. Zvířata se pozorují 21 dní po podání viru. Selata zůstávají zdravá.
4. G. Použije se patnáct březích prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Pěti prasnicím ve 4. až 5. týdnu březosti se doporučeným způsobem každé podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Dalším pěti prasnicím se stejným způsobem podá stejné množství viru v 10. až 11. týdnu březosti. Dalších pět březích prasnic se použije jako kontrola. Počet narozených selat od vakcinovaných prasnic, jakékoliv abnormality u selat ani délka březosti se významně neliší od prasnic kontrolních. U selat narozených od vakcinovaných prasnic se provedou zkoušky na sérologickou odezvu proti viru Aujeszkého nemoci a na izolaci virového antigenu z jater a plic zvířat vykazujících úchylky od normy a od čtvrtiny zdravých selat. Nezjistí se antigen viru Aujeszkého nemoci a u selat vyšetřených před napitím kolostra ani protilátky viru Aujeszkého nemoci.

   Vylučování viru. Použije se osmnáct selat ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Čtrnácti selatům se doporučeným způsobem na doporučené místo podá po jedné dávce vakcíny a zbývající čtyři selata slouží jako kontaktní kontroly. Ze sekretu dutiny ústní a nosní jednotlivých zvířat se provedou vhodné, citlivé zkoušky na virus v nazálním a orálním sekretu takto: nazální a orální výtěry se odebírají denně od jednoho dne před vakcinaci až deset dnů po ní. Vakcína je přijatelná, jestliže se z odebraných sekretů neizoluje virus.

   Infekčnost. Zkouška se provede čtyřikrát nezávisle na sobě. Pokaždé se použijí čtyři selata ve stáří 3 až 4 týdny, bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Každému seleti se doporučeným způsobem podá množství viru odpovídající jedné dávce vakcíny. Jeden den po podání vakcíny se k vakcinovaným selatům dají dvě selata nevakcinovaná, stejného stáří a bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Za pět týdnů se všechna zvířata testují na přítomnost protilátek proti viru Aujeszkého nemoci. Protilátky proti viru Aujeszkého nemoci se nezjistí v žádné skupině kontaktních kontrol. U všech naočkovaných selat se protilátky prokážou.

   Nevratnost virulence. Dvěma selatům ve stáří 3 až 5 dní, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci ani jeho frakci, se každému intranazálně podá množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za tři až pět dnů se odeberou od každého selete vzorky mozku, plic, tonzil a místních lymfatických uzlin a vzorky se smíchají. Jeden mililitr smíchané orgánové suspenze se podá intranazálně dalším dvěma selatům stejného stáří a vnímavosti. Tento postup se opakuje nejméně čtyřikrát, naposledy na nejméně pěti selatech. Přítomnost viru se ověřuje v každé pasáži přímým nebo nepřímým způsobem. Jestliže virus zmizí, provede se druhá série pasáží. Selata nehynou a ani nevykazují neurologické poruchy, jež by se mohly přičíst vakcinačmmu viru. V porovnání s nepasážovaným virem nejsou známky zvýšení virulence.

   Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tělesná hmotnost se u prasat neliší od průměrné hmotnosti skupiny o více než 20 %. Každé prase se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 90 kg) se prasata zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Pro čelenž je vhodných nejméně 10⁶ CCID virulentního kmene, který prodělal nejvýše tři pasáže a je podáván v nejméně 4 ml rozpouštědla. Titr čelenžního viru se stanoví z výtěrů nosní dutiny jednotlivých zvířat odebíraných denně od jednoho dne před čelenží až do doby, kdy virus už není zjišťován. Každé zvíře se 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, zváží a vypočítá se denní průměrný přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže:

   1. - všechna vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků obou skupin je nejméně 1,5,
   2. - geometrické průměry titru a doba vylučování čelenžního viru jsou významně nižší u vakcinovaných zvířat než u kontrolních.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechna kontrolní prasata vykazují příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než –0,5.

   Jestliže je vakcína určena k použití u prasnic k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se použijí jako kontrola. Selata od těchto prasnic se čelenžují vhodným množstvím virulentního viru Aujeszkého nemoci ve věku 6 až 10 dní a pozorují se 21 dní. Vakcína je uspokojivá, jestliže selata od vakcinovaných prasnic jsou v porovnání s kontrolní skupinou nejméně z 80 % chráněna proti mortalitě. Zkoušku lze hodnotit, jestliže průměrný počet selat na jeden vrh pro každou skupinu je nejméně šest selat.

Zkoušení šarže

Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nezbytné provádět při běžném zkoušení jednotlivých šarží vakcíny. Provádí se jednou nebo vícekrát podle dohody nebo rozhodnutí oprávněné autority. Pokud se tato zkouška neprovádí, použije se vhodná platná náhradní metoda. Podmínkou jejího použití je porovnání s šarží vakcíny, která dala vyhovující výsledek ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických neutralizujících protilátek.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Deset dávek vakcíny se podá ve vhodném objemu doporučeným způsobem každému z nejméně dvou selat minimálního stáří předepsaného pro vakcinaci, která jsou prostá protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se abnormální místní nebo systémové reakce.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým sérem nebo monoklonálními protilátkami a naočkuje se na buněčnou kulturu, vnímavou k virům patogenním pro prasata a k pěsti virům. Kultury se udržují 14 dní a v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvíjí se cytopatický efekt; buňky nevykazují přítomnost haemadsorpčního agens. Provede se specifická zkouška na pestiviry.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina adusum veterina-rium. Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na stejném substrátu, jaký byl použit k výrobě (buněčná kultura nebo alantoidní dutina kuřecích embryí). Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru, jenž je uveden v označení.

Stanovení účinnosti

Použije se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg, prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Hmotnost žádného prasete se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti skupiny. Každému praseti se podá doporučeným způsobem jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se prasata jednotlivě zváží a u každého prasete se provede intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcino váná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků ve skupinách není menší než 1,6. Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvede:

1. - substrát použitý k výrobě vakcíny (buněčná kultura nebo kuřecí embrya),
2. - minimální titr viru.

Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum ad canem

Živá vakcína proti psince lyofilizovaná

Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro psy.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo v kuřecích embryích získaných z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Suspenze viru se sklidí, titruje a může se smíchat s vhodným stabilizačním roztokem. Vakcína se potom lyofilizuje.

Výběr vakcinačního kmene

Vakcinační kmen je prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti (5.2.6), nepřítomnosti vzestupu virulence a imunogenity (5.2.7). K průkazu bezpečnosti, nepřítomnosti vzestupu virulence a imunogenity se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost. Zkouška se provádí pro každý doporučený způsob podání. Použije se pět vnímavých štěňat nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, která jsou prostá protilátek proti viru psinky. Každému zvířeti se doporučeným způsobem podá nejméně takové množství viru, které odpovídá desetinásobku nejvyššího titru, který se může očekávat v jedné dávce vakcíny. Štěňata se pozorují 42 dní; zůstávají v dobrém zdravotním stavu bez nadměrných místních nebo systémových reakcí.

Je-li vakcína určena pro březí samice, podá se virus pěti zvířatům v předepsaném stupni březosti nebo v rozpětí stupně březosti podle doporučené tabulky. Pozorování se prodlouží až do prvního dne po porodu. Zvířata zůstanou v dobrém zdravotním stavu bez nadměrných místních nebo systémových reakcí. Nezaznamenají se nežádoucí účinky na březost a potomstvo.

Vzestup virulence. Dvěma štěňatům ve stáří 5 až 7 týdnů bez protilátek proti viru psinky se doporučeným způsobem podá virus psinky v množství, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za 5 až 10 dní se zvířata utratí, odebere se sliznice dutiny nosní, mandle, brzlík, slezina, plíce s příslušnými mízními uzlinami a vytvoří se směsný vzorek.

Dalším dvěma štěňatům stejného stáří a vnímavosti se podá intranazálně 1 ml směsi orgánové suspenze. Tato operace se provede nejméně pětkrát. V každé pasáži se ověřuje přítomnost viru přímými nebo nepřímými prostředky. Pokud se virus ztratí, provede se druhá série pasáží. Štěňatům se podá virus z nejvyšší znovu zachycené pasáže. Zvířata se pozorují 42 dní a jakékoliv reakce se porovnají s těmi, které byly zjištěny ve výše popsané zkoušce bezpečnosti. V porovnání s nepasážováným virem se nezjistí náznak vzestupu virulence.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít k průkazu imunogenity virového kmene.

Zkoušení šarže

Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může se tato zkouška při běžné kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypustit.

Zkouška totožnosti

Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s monospecifickým psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatický efekt ve vnímavých buněčných kulturách.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma vnímavým štěňatům nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci prostým psinkových protilátek se každému vstříkne deset dávek vakcíny doporučeným způsobem. Zvířata se pozorují 14 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez nadměrných místních či systémových reakcí.

Cizí viry. Vakcína se smíchá s vhodným monospecifickým psinkovým sérem a očkuje se na buněčné kultury, které jsou vnímavé k patogenním virům pro psy. Za 6 až 8 dní se provede pasáž, kultury se udržují 14 dní. Nevytvoří se cytopatogenní efekt a buňky nevykazují žádné známky přítomnosti hemadarbčních agens.

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.1). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení.

Stanovení účinnosti

Použije se sedm vnímavých štěňat, 8 až 16 týdnů starých, která nemají protilátky proti viru psinky. Pět zvířat se naočkuje podle návodu k použití a dvě zvířata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Po uplynutí této doby se všem zvířatům intravenózně vstříkne takové množství viru, které je schopné vyvolat u vnímavých psů úhyn nebo onemocnění s typickými příznaky. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Zvířata s typickými příznaky psinky se šetrně utratí, aby se zabránilo zbytečnému utrpení. Zkouška není hodnotitelná a opakuje se, jestliže jedno nebo více kontrolních zvířat neuhyne na psinku nebo nemá typické příznaky vážné infekce. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže vakcinovaná zvířata zůstanou v dobrém zdravotním stavu.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum morbi partus diminutionis MCMLXXVI inactivatum ad pullum

Inaktivovaná vakcína proti syndromu poklesu snášky ’76

Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru ’76 syndromu poklesu snášky (hemaglutinující ptačí adenovirus), který byl inaktivován způsobem zachovávajícím imunogenní aktivitu.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Vakcinační kmen se pomnoží na kuřecích nebo kachních embryích pocházejících ze zdravého chovu nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).

Zkouška inaktivace se provede na kachních embryích z chovu prostého syndromu poklesu snášky ’76 nebo na kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách, které jsou nejcitlivější na vakcinační kmen. Použité množství viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.

Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Vakcína prokazatelně odpovídá z hlediska bezpečnosti a imunogenity. K průkazu účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7).

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity.

Zkoušení šarže

Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení šarží vakcíny. Provádí se u uvedené vakcíny v jednom nebo více případech podle rozhodnutí nebo dohody s odpovědnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, použije se jiná schválená metoda. Podmínky pro přijetí jsou založeny na porovnání s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, jestliže bylo dosaženo uspokojivé korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška účinnosti šarže. Kuřata ve stáří nejméně 14 až 28 dnů z chovu prostého specifikovaných patogenů se vakcinují jednou dávkou jedním z doporučených způsobů. Za čtyři týdny se odebere krev každému kusu včetně pěti nevakcinovaných kontrol stejného stáří, pocházejících ze stejného chovu. Stanoví se protilátková odpověď každého séra hemaglutinačně inhibiční zkouškou při použití čtyř hemaglutinačních jednotek antigenu a ptačích erytrocytů. Zkoušku lze hodnotit, jestliže u nevakcinovaných ptáků nejsou v séru zjištěny specifické protilátky. Vakcína vyhovuje, pokud střední hodnota titru vakcinované skupiny není nižší než hodnoty titru nalezené předtím u šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška totožnosti

U kuřat, která nemají protilátky proti viru syndromu poklesu snášky ’76, podporuje vakcína tvorbu specifických protilátek.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Každému z deseti kuřat ve stáří 14 až 28 dní z chovu prostého specifikovaných patogenů se doporučeným způsobem podá dvojnásobná vakcinační dávka. Ptáci se pozorují 21 dnů. Nezjistí se žádné abnormální místní nebo systémové reakce.

Inaktivace

1. A. U vakcín připravovaných na ptačích embryích se provede zkouška na kachních embryích z chovu prostého viru syndromu poklesu snášky ’76, nebo je-li známo, že kuřecí embrya jsou citlivější, pak na kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Dvě pětiny dávky se očkují do alantoidní dutiny deseti kuřecích embryí ve stáří 10 až 14 dnů, prostých mateřských protilátek proti viru syndromu poklesu snášky ’76. Kuřecí embrya se inkubují a pozorují 8 dnů. Spojí se alantoidní tekutiny z živých embryí a odděleně z mrtvých embryí. Vyloučí se ta embrya, která uhynula v důsledku nespecifických příčin do 24 h po injekci.

   Do alantoidní dutiny deseti embryí ve stáří 10 až 14 dnů prostých mateřských protilátek proti viru syndromu poklesu snášky ’76 se očkuje 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z živých embryí a do dalších deseti obdobných embryí se očkuje 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z uhynulých embryí; inkubuje se 8 dnů. Alantoidní tekutina každého embrya se vyšetří na hemaglutinační aktivitu s použitím ptačích erytrocytů.

   Pokud více než 20 % embryí uhyne v jedné z obou částí zkoušky, ta část se opakuje. Vakcína vyhovuje, pokud ve zkoušce nejsou zjištěny stopy hemaglutinační aktivity a pokud v opakované zkoušce neuhyne z nespecifických důvodů více než 20 % embryí. K prevenci bakteriální infekce z vnějšku se ve zkoušce mohou použít antibiotika.

1. B. U vakcíny adaptované na pomnožení v buněčných kulturách se očkuje deset dávek na vhodnou buněčnou kulturu. Pokud vakcína obsahuje olejové adjuvans, odstraní se toto vhodným způsobem. Kultury se inkubují 7 dnů při 38°C±1°C. Provede se pasáž s jinou sadou buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při 38 °C ± 1 °C. Kultury se pravidelně vyšetřují a na konci inkubační doby se vyšetří supernatantní tekutina na přítomnost hemaglutinující aktivity. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud buněčné kultury nejeví známky infekce a pokud supernatantní tekutina nevykazuje hemaglutinační aktivitu.

Cizí agens. Použijí se kuřata ze zkoušky bezpečnosti. Každému kuřeti se za 21 dnů po podání dvojité dávky vakcíny podá stejným způsobem jedna dávka vakcíny. Za dva týdny se z každého kuřete připraví vzorky séra a provedou se zkoušky na protilátky metodou předepsanou pro chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů proti původcům následujících onemocnění: infekční encephalomyelitida drůbeže, infekční leukóza drůbeže, infekční bronchitida drůbeže, infekční burzitida, infekční laryngotracheitida drůbeže, influenzaA, Markova choroba, Newcastleská choroba a u vakcín vyráběných na kachních embryích též chlamydióza (reakce vazby komplementu, nebo precipitační zkouška v agarovém gelu), infekční hepatitida kachen - virus 1 a 2 (zkouška na fluorescenční protilátky nebo sérum neutralizační zkouška) a parvoviróza housat - Derzsyho choroba (sérum neutralizační zkouška). Vakcína nepodporuje tvorbu protilátek proti původcům těchto onemocnění.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Dvě skupiny třiceti slepic z chovu prostého specifikovaných patogenů se vakcinují ve stáří doporučeném pro vakcinaci. Dále se vytvoří dvě kontrolní skupiny, jedna o počtu deseti kusů, druhá o počtu třiceti kusů stejného stáří a původu jako zvířata vakcinovaná. Vedou se individuální záznamy produkce vajec od začátku snášky až po dobu 4 týdnů po čelenži.

Skupina třiceti vakcinovaných a deseti kontrolních ptáků se ve stáří 30 týdnů čelenžuje takovou dávkou viru syndromu poklesu snášky ’76, která způsobí výrazný pokles produkce vajec nebo jejich kvality. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže u vakcinovaných ptáků nedojde k výraznému poklesu produkce vajec nebo jejich kvality. Zkoušku lze hodnotit, jestliže u kontrolních ptáků došlo k význačnému poklesu v produkci vajec nebo v jejich kvalitě.

Těsně před koncem snášky se čelenžuje druhá vakcinovaná skupina a skupina třiceti kontrolních ptáků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže u vakcinovaných ptáků nedojde k výraznému poklesu produkce vajec nebo jejich kvality. Zkoušku lze hodnotit, jestliže u kontrolních ptáků došlo k význačnému poklesu v produkci vajec nebo v jejich kvalitě.

Se vzorky séra, které byly získány v době vakcinace, čtyři týdny po vakcinaci a právě před čelenží, se provedou sérologické zkoušky. Zkoušku nelze hodnotit, pokud u některého ze vzorků z kontrolní skupiny byly zjištěny protilátky proti viru syndromu poklesu snášky ’76.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení se uvede, zda je vakcinační kmen adaptován na kuřecí nebo kachní embrya nebo zda je adaptován na buněčnou kulturu.

Vaccinum morbillorum vivum

Živá vakcína proti spalničkám

Je to lyofilizovaný přípravek z vhodného oslabeného kmene spalničkového viru. Vakcína se rekonstituuje podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.

Výroba

Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace viru, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou spalničkovou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprošel od matečného inokula více pasážemi, než bylo použito k přípravě vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii; ani se schválenými výjimkami počet pasáží nad úroveň použitou pro klinické studie nepřesahuje počet pěti.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kulturách buněk z kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).

Virové inokulum

Kmen použitého spalničkového viru je určen podle vývojových záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a o následném zacházení sním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než –20 °C, nebo pokud není lyofilizované, nižších než –60 °C.

Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožování viru.

Zkouška totožnosti. V matečných a pracovních inokulech se prokáže spalničkový virus séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných a pracovních inokulech se stanoví pro zajištění stále stejné výroby.

Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula.

Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus citlivé na spalničkový virus.

Pomnožování a sklizeň viru

Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může přidat vhodné zvířecí sérum (nikoliv lidské), ale konečné médium pro udržení buněčného růstu při pomnožování viru neobsahuje žádné zvířecí sérum. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosté cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a vhodná antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Je výhodnější mít při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobních buněčných kultur se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru.

Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.

Zkouška totožnosti. Jednotlivá sklizeň obsahuje viry, které se dokážou jako virus spalniček séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou várku vakcíny. Postupuje se tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

Cizí agens (2.6.16). Jednotlivá sklizeň vyhovuje ve zkoušce na nepřítomnost cizích antigenů.

Kontrolní buňky. Jestliže byly použity lidské diploidní buňky, vyhovují kontrolní buňky zkoušce totožnosti a zkouškám na cizí antigeny (2.6.16).

Konečná várka vakcíny

Virové sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí.

Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít k přípravě šarže.

Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku se určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

Pouze šarže, která vyhovuje požadavkům na minimální virovou koncentraci pro propuštění, následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, může se u šarže vypustit.

Teplotní stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými spalničkovými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

Zkoušky na čistotu

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení účinnosti

Infekční virus vakcíny se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pěti buněčných kultur pro každé sériové ředění po 0,5 log₁₀, nebo jinou metodou o stejné přesnosti.

K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru uvedená v označení je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

1. - kmen viru použitý pro přípravu vakcíny,
2. - typ a původ buněk použitých pro přípravu vakcíny,
3. - minimální koncentrace viru,
4. - varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
5. - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.

Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae Vivum

Živá vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám

Je to lyofilizovaný přípravek z vhodných oslabených kmenů virů spalniček, příušnic a zarděnek.

Vakcína se rekonstituuje podle návrhu bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.

Výroba

Tři složky vakcíny se připravují, jak je popsáno v článcích Vaccinum morbilorum vivum, Vaccinum parotitidis vivum a Vaccinum rubellae vivum, a vyhovují požadavkům v nich předepsaným.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Konečná várka vakcíny

Virové sklizně jednotlivých složek se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí. Vhodná množství spojených sklizní jednotlivých složek se smíchají.

Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít pro přípravu šarže.

Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml (2.6.1).

Šarže

Pro každou složku se minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na minimální koncentraci viru každé složky pro propuštění, následujícímu požadavku na tepelnou stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byly zkoušky na bovinní sérumalbumin a případně ovalbumin provedeny s vyhovujícími výsledky v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

Tepelná stabilita. Vzorky šarže lyofílizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru každé složky v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

Zkoušky totožnosti

Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými protilátkami proti viru spalniček, příušnic a zarděnek, není již schopná infikovat buněčné kultury vnímavé k těmto virům. Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá s množstvím specifických protilátek postačujícím k neutralizaci dvou virových složek, třetí virová složka infikuje vnímavou buněčnou kulturu.

Zkoušky na čistotu

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Ovalbumin. Je-li příušnicová složka připravena na kuřecích embryích, obsahuje vakcína nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce. Stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení účinnosti

1. A. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic. Infekční virus spalniček se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pět buněčných kultur pro každé sériové ředění po 0,5 log₁₀, nebo jinou metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru spalniček je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru spalniček uvedená v označení je nejméně 1 x 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.
2. B. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru spalniček. Infekční virus příušnic se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pět buněčných kultur pro každé sériové ředění po 0,5 logi₀, nebo jinou metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru příušnic je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru příušnic uvedená v označení je nejméně 5 x 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.
3. C. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic. Infekční virus zarděnek se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pět buněčných kultur pro každé sériové ředění po 0,5 log₁₀, nebo jinou metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru zarděnek není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru zarděnek uvedená v označení je nejméně 1 x 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

1. - zda byla při přípravě vakcíny použita kuřecí embrya,
2. - kmeny virů použité k přípravě vakcíny,
3. - typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
4. - minimální koncentrace každé virové složky,
5. - varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
6. - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít,
7. - že se vakcína nepodává těhotným ženám a že ženy po vakcinaci nemají po dobu 2 měsíců otěhotnět.

Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti panleukopenii koček

Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z viru panleukopenie koček nebo viru psí parvovirózy inaktivovaného vhodnou metodou.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může purifikovat a koncentrovat.

Zkouška na rezidua infekčního viru panleukopenie koček se provádí validovanou metodou na množství inaktivovaného viru odpovídajícím nejméně 100 dávkám vakcíny např. takto: vakcína se naočkuje na vhodnou ne zcela narostlou buněčnou kulturu; po 8denní inkubaci se trypsinizací připraví subkultura. Po další 8denní inkubaci se kultury vyšetří na rezidua živých parvovirů imunofluorescenční zkouškou. Imunofluorescenční zkouška se může doplnit hemaglutinační zkouškou nebo jinými vhodnými zkouškami v supernatantu buněčných kultur. Nezjistí se žádný živý virus.

Vakcína může obsahovat adjuvans a může se lyofilizovat.

Výběr složení vakcíny

Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.5.7) pro kočky. Imunogenita se může prokázat následující zkouškou.

Imunogenita. Použije se deset vnímavých koček ve stáří 8 až 12 týdnů. Každé kočce se odebere vzorek krve a individuálně se vyšetří na protilátky proti viru panleukopenie koček a parvovirózy psů k určení vnímavosti. Pět koček se očkuje podle doporučeného plánu. Osmý a čtvrtý den před čelenží se stanoví počet leukocytů, vypočítají se průměrné hodnoty ze dvou měření, které slouží jako výchozí hodnota. Dvacátý až dvacátý druhý den po poslední vakcinaci se každá kočka čelenžuje intraperitoneálně suspenzí patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Čtvrtý, šestý, osmý a desátý den po čelenži se provede stanovení leukocytů. Zkoušku lze hodnotit, pokud u všech kontrolních koček alespoň při jednom vyšetření dojde ke snížení počtu leukocytů nejméně o 75 % v porovnání s výchozí hodnotou. Tato zvířata mohou uhynout na panleukopenii. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných koček zůstává v dobrém zdravotním stavu a nemá příznaky leukopenie, tj. snížení počtu leukocytů nepřekročí v žádném ze čtyř odběrů 50 % výchozí hodnoty.

Zkoušení šarže

Zkouška účinnosti šarže. Pro běžné zkoušení šarží vakcíny se může jako náhrada zkoušky A nebo B popsané v odstavci Stanovení účinnosti používat zkouška, která je založena na tvorbě hemaglutinačně-inhibičních protilátek u morčat, pokud je dokázána uspokojivá kolerace se zkouškou imunogenity.

Zkouška totožnosti

Po podání kočkám podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvovirů, který je ve vakcíně obsažen.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma kočkám nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci a bez protilátek proti viru panleukopenie koček nebo psímu parvovirů se doporučeným způsobem každé podají dvě vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dní. Nacházejí se v dobrém zdravotním stavu bez nadměrných místních nebo systémových reakcí.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Provede se zkouška A nebo B.

1. A. Použijí se čtyři vnímavé kočky 8 až 12 týdnů staré. Každé kočce se odebere vzorek krve a vyšetří se individuálně na protilátky proti viru panleukopenie koček a psímu parvoviru, aby se stanovila vnímavost. Každé ze dvou koček se podá doporučeným způsobem jedna dávka vakcíny. Za 21 dní se odebere každé kočce krev a připraví se jednotlivé vzorky séra. Séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 °C. K jednomu objemovému dílu každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se odebere supernatantní tekutina a smíchá se s jedním objemem koncentrované suspenze prasečích erytrocytů. Nechá se 60 min inkubovat při 4 °C a poté se odstředí. Ředění získaného séra je 1 : 10. Od každého séra se připraví řada dvojnásobných ředění. Ke každému z těchto ředění o objemu 0,025 ml se přidá 0,025 ml suspenze antigenu psí parvovirózy nebo antigenu viru panleukopenie koček obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Nechá se 30 min inkubovat při 37 °C a poté se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytů o koncentraci 30. 10⁶ buněk v mililitru. Inkubuje se 90 min při 4 °C a pak se zaznamená poslední ředění séra, kde ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace. Vakcína vyhovuje, jestliže v sérech obou vakcinovaných koček byl zaznamenán titr nejméně 1 : 20. Zkoušku lze hodnotit, jestliže obě kontrolní kočky nevytvoří protilátky proti psímu parvoviru nebo viru panleukopenie koček.
2. B. Dvě zdravé vnímavé kočky, stáří 8 až 12 týdnů, u kterých byl naměřen titr protilátek v 0,1 ml séra při stanovení níže popsanou metodou nižší než 4 ND₅₀ (padesátiprocentní neutralizační dávka) se vakcinují podle doporučeného schématu. Za 14 dní po vakcinaci se vyšetří sérum každého zvířete následujícím postupem. Séra se 30 min zahřívají na 56 °C a pak se připraví sériová ředění v médiu vhodném pro kočičí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze, obsahující takové množství viru, které, je-li ve vhodné směsi séra a viru očkováno na buněčnou kulturu, obsahuje přibližně 10⁴CCID₅₀. Směsi se inkubují 1 h při 37 °C a každá se očkuje v odpovídajícím objemu na čtyři buněčné kultury. Buněčné kultury se inkubují 7 dní při 37 °C a po následné druhé pasáži dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifických cytopatických efektů a vypočítá se titr protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže průměrný titr je nejméně 32ND₅₀ v 0,1 ml séra. Jestliže u jedné kočky nedojde k protilátkové odpovědi, zkouška se opakuje na dalších dvou kočkách a výsledek se vypočítá jako průměrná hodnota všech titrů naměřených u všech tří koček, u kterých došlo k protilátkové odpovědi.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum

Živá vakcína proti panleukopenii koček

Je to přípravek z vhodného kmene viru panleukopenie koček.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virová suspenze se sklidí a může se purifikovat a koncentrovat. Potom se smíchá s vhodným stabilizujícím roztokem. Vakcína se může lyofilizovat.

Výběr vakcinačního kmene

Pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti (včetně bezpečnosti pro březí zvířata, pokud toto použití není kontraindikováno nebo je-li virus vylučován ve výkalech), imunogenity a nepřítomnosti vzestupu virulence se může použít k přípravě vakcíny. K důkazu bezpečnosti (5.2.6.) a imunogenity (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost. Zkouška se provádí pro každý doporučený způsob podání. Použije se pět koček nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, které jsou prosty specifických hemaglutinačně-inhibičních protilátek proti viru panleukopenie koček. V cirkulující krvi se stanoví počet leukocytů 8 dní a 4 dny před podáním vakcinačního kmene a z obou měření se vypočítají průměry, které slouží jako počáteční hodnoty. Každé kočce se doporučeným způsobem podá takové množství viru, které odpovídá nejméně desetinásobku nejvyššího titru viru, jenž se může očekávat v šarži vakcíny a na nejnižší úrovni oslabení. Zvířata se pozorují 21 dní. Čtvrtý, šestý, osmý a desátý den po očkování se stanoví počty leukocytů. Kmen vyhovuje zkoušce, jestliže se kočky nacházejí v dobrém zdravotním stavu bez nadměrných místních nebo systémových reakcí a jestliže u žádného vzorku krve vyšetřovaných zvířat neklesne počet leukocytů pod 50 % počátečních hodnot.

Vzestup virulence. Použijí se dvě kočky nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, prosté specifických hemaglutinačně-inhibičních protilátek proti viru panleukopenie koček. Každé kočce se doporučeným způsobem podá takové množství viru, které v nejvyšší míře zajistí znovuzískání viru pro následující pasáže. Od druhého do desátého dne po podání viru se sbírají výkaly od jednotlivých zvířat a zjišťuje se přítomnost viru. Výkaly obsahující viry se smíchají. Dalším dvěma kočkám stejného stáří a vnímavosti se oronazální cestou podá 1 ml suspenze směsi výkalů. Tento postup se opakuje ještě čtyřikrát. V každé pasáži se ověřuje přítomnost viru. Pokud virus není nalezen, provede se další série pasáží. Jestliže virus není nalezen v jedné z pasáží druhé série, vakcinační kmen vyhovuje zkoušce. Vakcinační kmen vyhovuje zkoušce, jestliže žádná kočka neuhyne ani nevykazuje příznaky, jež by bylo možno přisoudit vakcíně, a jestliže není pozorován náznak vzestupu virulence porovnáním s původním vakcinačním virem. V úvahu se vezmou zejména počty bílých krvinek, výsledky histologického vyšetření brzlíku a titr vylučovaného viru.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.

Zkoušení šarže

Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška vypuštěna z rutinní kontroly jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Vakcinační virus se pomnoží ve vnímavé buněčné linii v substrátu vhodném ke zkoušce fluorescenčními protilátkami nebo k provedení peroxidázového testu. Připraví se vhodné kontroly. Část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro virus panleukopenie koček a část buněk monoklonálními protilátkami specifickými pro psí parvovirus. V buňkách naočkovaných vakcínou se zjistí virus panleukopenie koček, psí parvovirus se nezjistí.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma zdravým kočkám nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, které jsou prosté protilátek proti viru panleukopenie koček, se každé podá deset dávek předepsaným způsobem. Zvířata se pozorují 14 dní. Kočky se nacházejí v dobrém zdravotním stavu a nezjistí se nadměrné místní nebo systémové reakce.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje vhodným monospecifickým sérem proti viru panleukopenie koček a očkuje se na vhodné buněčné kultury. Provede se nejméně jedna pasáž a kultury se uchovávají 14 dní. Kultury se pak vyšetří na cytopatogenní efekt a provedou se zkoušky na hemadsorpci. Nezjistí se žádné známky kontaminace v buněčných kulturách.

Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba, rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Vakcína se rekonstituuje, je-li třeba, a titruje se ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.

Stanovení účinnosti

Použije se deset vnímavých koček ve stáří 8 až 12 týdnů. Každému zvířeti se odebere krev a individuálně se zjišťují protilátky proti viru panleukopenie koček k určení vnímavosti. Pět koček se vakcinuje podle doporučeného schématu. Osmý a čtvrtý den před čelenží se stanoví počet leukocytů, vypočítají se průměrné hodnoty ze dvou měření, které slouží jako počáteční hodnota. Za 20 až 22 dní po poslední vakcinaci se každá kočka čelenžuje intraperitoneálně suspenzí patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Čtvrtý, šestý, osmý a desátý den po čelenži se provede stanovení počtu leukocytů. Zkoušku lze hodnotit, jestliže u všech pěti kontrolních koček alespoň při jednom vyšetření dojde ke snížení počtu leukocytů nejméně o 75 % v porovnání s počáteční hodnotou. Tato zvířata mohou uhynout na panleukopenii. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže se pět vakcinováných koček nachází ve výborném zdravotním stavu a nevykazuje žádné příznaky leukopenie; tj. snížení počtu leukocytů nepřekročí v žádném ze čtyř odběrů 50 % počáteční hodnoty.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení se uvede, že se vakcína nepoužívá u březích koček (pokud v takových podmínkách není prokázána její bezpečnost).

Vaccinum parainfluenzae viri bovini vivum cryodesiccatum

Živá vakcína proti parainfluenze skotu lyofilizovaná

Je to přípravek z vhodného kmene viru bovinní parainfluenzy typu 3.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vakcinační kmen se pěstuje ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Suspenze viru se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.

Výběr vakcinačního kmene

K přípravě vakcíny se může použít pouze takový kmen viru, který vyhovuje z hledisek ne- zvratnosti virulence, bezpečnosti a imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6.) a účinnosti (5.2.7.) se mohou použít následující zkoušky.

Nevratnost virulence. Dvěma vnímavým telatům bez protilátek proti bovinní parainfluenze typu 3 se intranazálně podá optimální množství viru, které bude schopné reizolace v následujících pasážích.

Od 3. do 7. dne od podání viru se oběma telatům denně provádí nosní výtěr, ten se vloží do vhodného média (jehož objem nepřesahuje 5 ml), které se používá při očkování buněčných kultur k ověření přítomnosti viru. Dvěma jiným telatům stejného stáří a citlivosti se podá asi 1 ml suspenze z nosního výtěru, která podle výsledků titrace na tkáňových kulturách obsahuje maximální množství viru. Stejný postup se opakuje na telatech v pěti pasážích. U žádného telete se nezjistí klinické známky příznačné pro vakcinační virus. Ve srovnání s původním vakcinačním virem se nezjistí vzestup virulence. Výpočet se provádí na základě titru vylučovaného viru z nosních výtěrů.

Bezpečnost. Zkouška se provádí všemi doporučenými způsoby podání. Používají se telata nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci bez protilátek proti viru bovinní parainfluenzy typu 3 nebo ve zdůvodněných případech telata, u kterých byla prokázána velmi nízká úroveň těchto protilátek. Pěti telatům se podá nejméně desetinásobek množství nejvyššího titru viru, který lze předpokládat u šarže vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. U všech zvířat se měří rektální teplota den před vakcinací, v den vakcinace a čtyři dny po vakcinaci. Nezjistí se abnormální vliv na tělesnou teplotu ani žádné abnormální místní nebo systémové reakce.

lmunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcinačního kmene.

Zkoušení šarže

Jestliže byla zkouška účinnosti provedena s vyhovujícími výsledky u reprezentativní šarže vakcíny, pak tato zkouška se souhlasem oprávněné autority může být výrobcem vynechána při provádění pravidelné kontroly dalších šarží připravených z téhož inokula.

Zkouška totožnosti

Na vhodných buněčných kulturách s monospecifickým sérem se provede zkouška imunofluorescence.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Každému ze dvou telat nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, která jsou prostá protilátek na virus bovinní parainfluenzy typu 3, nebo ve zdůvodněných případech telatům, u kterých byla prokázána velmi nízká úroveň těchto protilátek, se předepsaným způsobem podá deset dávek vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnu. Nezjistí se abnormální místní ani systémové reakce.

Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým sérem proti viru bovinní parainfluenzy typu 3 a naočkuje se na buněčné kultury vnímavé k virům patogenním pro skot. Kultury se udržují 14 dnů, v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvolává cytopatický efekt, buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens. Provede se specifická zkouška na pestiviry.

Bakteriální a houbová kontaminace. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Mykoplazmata (2.6.7.). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

Titr viru. Vakcína se titruje na vhodných buněčných kulturách. Dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu deklarovanému titru.

Stanovení účinnosti

Použije se nejméně deset telat nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, která nemají protilátky proti viru bovinní parainfluenzy typu 3. Telata s nízkou hladinou protilátek se mohou použít, jestliže je prokázáno, že v těchto podmínkách se dosáhnou hodnotitelné výsledky. Séra se získávají ze zvířat před vakcinací, sedmý a čtrnáctý den po vakcinaci a bezprostředně před čelenží. Vakcinuje se nejméně pět telat podle návodu k použití. Pět telat slouží jako kontroly. Zvířata se pozorují 21 dnů, potom se každému kusu vpraví do dýchacích cest vhodné množství virulentního viru bovinní parainfluenzy typu 3 v nízké pasáži. V průběhu čtrnácti dnů po čelenži se u zvířat sledují klinické příznaky, zejména respiratomí, vylučování viru (nosní výtěry, tracheobronchiální výplachy).

Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže u vakcinovaných zvířat ve srovnání s kontrolními dochází:

1. a) k průkaznému snížení průměru titru a doby vylučování viru,
2. b) k významnému snížení celkových a místních příznaků (pokud čelenžní virus tyto příznaky vyvolává).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže ověřením na protilátky viru bovinní parainfluenzy typu 3 v séru bylo zjištěno, že v průběhu zkoušení nedošlo k přidružené infekci, nebo jestliže více než dvě z pěti kontrolních zvířat vylučují čelenžní virus při vyšetření nosních výtěrů nebo tracheobronchiálních výplachů.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Vaccinum parotitidis vivum

Živá vakcína proti příušnicím

Je to lyofilizovaný přípravek z vhodného oslabeného kmene viru příušnic (Paramyxovirus parotitidis). Vakcína se rekonstituuje podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.

Výroba

Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a neškodnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprošel od matečného inokula více pasážemi, než bylo použito u vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kulturách buněk kuřecích embryí nebo v amniotické dutině kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).

Virové inokulum

Kmen použitého viru příušnic je určen podle vývojových záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a následném zacházení. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než –20 °C, nebo pokud není lyofilizováno, nižších než –60 °C.

Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožování viru.

Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i v pracovních inokulech se stanoví k zajištění stále stejné výroby.

Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula.

Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.

Pomnožování a sklizeň viru

Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít vhodné zvířecí sérum (nikoliv lidské). Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosté cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a vhodná antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Je výhodnější mít při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobních buněčných kultur se ponechává neinfikovaných (kontrolní buňky). Pokud je virus pomnožován v kuřecích embryích, ponechávají se 2 % (nejméně dvacet vajec) neinfikovaná. Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru.

Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.

Zkouška totožnosti. Jednotlivá sklizeň obsahuje viry, které se prokážou jako virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.

Koncentrace viru. Koncentrace viru v jednotlivé sklizni se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou várku vakcíny. Postupuje se tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

Cizí antigeny (2.6.16). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkouškám na cizí antigeny.

Kontrolní buňky nebo vejce. Jestliže byly použity lidské diploidní buňky, vyhovují kontrolní buňky zkoušce totožnosti; kontrolní buňky a kontrolní vejce vyhovují zkouškám na cizí antigeny (2.6.16).

Konečná várka vakcíny

Jednotlivé sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se příslušně naředí.

Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít k přípravě šarže.

Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Minimální koncentrace viru pro propuštění přípravku se určí tak, aby se pomocí stabilitních údajů zajistilo, že na konci doby použitelnosti bude ve vakcíně nejméně koncentrace uvedená v označení.

Pouze šarže, která vyhovuje požadavkům na minimální koncentraci pro propuštění, následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti a Zkoušky na čistotu, se může uvolnit k použití. Pokud byly zkoušky na bovinní sérumalbumin a případně též ovalbumin provedeny s vyhovujícími výsledky v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vypustit.

Teplotní stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se v suchém stavu 7 dní inkubují při 37 °C. Souběžně se stanoví koncentrace viru ve vzorku inkubované a neinkubované vakcíny, uchovávané při 5 °C ± 3 °C, způsobem popsaným v odstavci Stanovení účinnosti. Koncentrace viru v inkubované vakcíně je nejvýše o 1 log₁₀ nižší než koncentrace viru v neinkubované vakcíně.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými parotitickými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.

Zkoušky na čistotu

Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).

Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Ovalbumin. Je-li vakcína připravena na kuřecích embryích, obsahuje nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení účinnosti

Infekční virus vakcíny se stanoví nejméně trojmo, přičemž se použije nejméně pěti buněčných kultur pro každé o 0,5 log₁₀ sériové ředění, nebo jinou metodou o stejné přesnosti.

K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace viru v označení je nejméně 5 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je nižší než ±0,3.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení se uvede:

1. - kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
2. - zda byla vakcína připravena na kuřecích embryích nebo typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
3. - minimální koncentrace viru,
4. - varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
5. - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.

Vaccinum pertussis sine cellulis ex elementis praeparatum adsorbatum

Adsorbovaná vakcína proti dávivému kašli z antigenních složek

Je to přípravek složený z individuálně vyrobených a purifikovaných antigenních složek Bordetella pertussis adsorbovaných na minerální nosič, jako je např. hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý.

Vakcína obsahuje buď pertusový toxoid, nebo pertusovému toxinu podobný protein prostý toxických vlastností, produkovaný geneticky modifikovanou formou příslušného genu. Pertusový toxoid se připravuje z pertusového toxinu metodou, která jej učiní neškodným při zachování odpovídajících imunogenních vlastností a zabrání zpětné přeměně na toxin. Vakcína může též obsahovat filamentózní hemaglutinin, pertaktin (69 kD bílkovina zevní membrány) a jiné definované složky B. pertussis, jako jsou fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny. Poslední dva antigeny se mohou společně purifikovat. Antigenní složení a vlastnosti jsou založeny na průkazu ochrany a nepřítomnosti nežádoucích reakcí u populace, pro kterou je vakcína určena.

Výroba

Výrobní metoda má prokazatelně poskytovat stejnorodé vakcíny srovnatelné s vakcínou, která byla klinicky ověřena na účinnost a bezpečnost.

Jestliže se k výrobě použije geneticky modifikovaná forma B. pertussis, má být dodržování výrobního postupu a genetická stabilita v souladu s požadavky článku Producta ab ADN recombinante.

Referenční vakcína. Použije se šarže vakcíny s klinicky ověřenou účinností nebo reprezentativní šarže. Při výrobě reprezentativní šarže je nutné, aby byl přísně dodržen výrobní proces, který byl použit při výrobě klinicky zkoušené šarže. Referenční vakcína se přednostně stabilizuje metodou, u níž bylo prokázáno, že signifikantně neovlivňuje postup stanovení účinnosti, při němž se porovnává stabilizovaná a nestabilizovaná šarže.

Charakteristika složek

Při vývoji vakcíny se má výrobní proces validovat tak, aby se prokázalo, že se stále stejným způsobem získávají jednotlivé složky, které odpovídají následujícím požadavkům; prokáže-li se stálost výroby, není třeba běžně provádět zkoušení každé výrobní šarže.

Adenylát cykláza. Nejvýše 500 ng v množství odpovídajícím jedné dávce hotové vakcíny; stanoví se imunoblotovou analýzou nebo jinou vhodnou metodou.

Tracheální cytotoxin. Nejvýše 2 pmol v množství odpovídajícím jedné dávce hotové vakcíny; stanoví se vhodnou metodou, jako je např. biologické stanovení nebo kapalinová chromatografie (2.2.29).

Nepřítomnost zbytkového dermonekrotického toxinu. Třem neodstaveným myším se každé intradermálně vstříkne 0,1 ml obsahující množství složek nebo antigenních frakcí odpovídající jedné lidské dávce vakcíny. Zvířata se pozorují 48 h. Nezjistí se dermonekrotická reakce.

Specifické vlastnosti. Složky vakcíny jsou zkoušeny jednou nebo více metodami, uvedenými dále, aby se prokázala jejich totožnost a specifické vlastnosti (účinnost na množství jednotek bílkoviny) v porovnání s referenčními přípravky.

Pertusový toxin. Zkouší se in vitro metodou shlukování ovariálních buněk čínského křečka (CHO) a hemaglutinací; in vivo metodami stimulace lymfocytózy, senzibilizace na histamin a metodou sekrece insulinu. Toxin má ADP-ribosyl transferázovou účinnost při použití transducinu jako akceptoru.

Filamentózní hemaglutinin. Hemaglutinace a inhibice specifickými protilátkami.

Pertaktin, fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny. Reakce se specifickými protilátkami.

Pertusový toxoid. Toxoid vyvolává u zvířat tvorbu protilátek, schopných inhibovat všechny vlastnosti pertusového toxinu.

Purifikované složky

Příprava každé složky je založena na systému jednotné inokulace. Kultury matečného inokula, ze kterých je toxin připravován, jsou uchovávány tak, aby se zajistila jejich toxinogenita. Je-li třeba, toxinogenita se obnovuje cíleným výběrem.

Žádná živná půda použitá při jakémkoliv stupni výroby neobsahuje lidskou krev ani výrobky z lidské krve. Pouze půdy použité pro přípravu matečného inokula nebo inokula mohou obsahovat zvířecí krev nebo přípravky ze zvířecí krve.

Pertusový toxin, kde je to vhodné, filamentózní hemaglutinin a pertaktin se purifikují a po vhodné charakterizaci detoxikují vhodnými chemickými látkami takovou metodou, která vylučuje zpětnou přeměnu toxoidu na toxin, a to zejména při uchovávání nebo působení tepla. Ostatní složky, jako jsou fimbriální-2 a fimbriální-3 antigeny, se purifikují buď samostatně, nebo ve směsi a zkoušením se prokáže, že neobsahují toxické látky. Postup purifikace se validuje, aby se prokázalo dostatečné očištění od látek použitých při kultivaci nebo purifikaci.

Obsah bakteriálních endotoxinů (2.6.14) se stanoví jako ukazatel čisticího postupu a aby se limitovalo množství endotoxinů v hotovém přípravku. Limity určené pro jednotlivé složky jsou takové, aby vakcína obsahovala nejvýše 100 m.j. v jedné lidské dávce.

Čistota složek se před detoxikací stanoví vhodnou metodou, jako je např. elektroforéza v polyakrylamidovém gelu (PAGE) nebo kapalinová chromatografie. Charakteristiku subjednotek vakcíny je možno provést metodou SDS-PAGE nebo imunoblotovou analýzou se specifickými monoklonálními nebo polyklonálními protilátkami. Pro každý jednotlivý přípravek se stanoví požadavky.

K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze purifikované složky, které vyhovují následujícím požadavkům.

Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije množství purifikované složky odpovídající nejméně 100 dávkám.

Nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu. Tato zkouška není nutná u přípravků získaných genetickou modifikací. Nejméně pěti myším citlivým na histamin a o hmotnosti 18 g až 26 g se každé intravenózně vstříkne množství odpovídající jedné lidské dávce nebo intraperitoneálně dvěma lidským dávkám naředěné tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným a želatinou (2 g/l) na nejvýše 0,5 ml. Druhé skupině kontrolních myší se vstříkne ředicí roztok. Za 5 dní se intraperitoneálně vstříknou 2 mg histaminové báze v objemu nepřevyšujícím 0,5 ml a zvířata se pozorují 24 h. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže neuhyne žádná myš.

Používaný kmen myší se ve vhodných intervalech zkouší na citlivost k histaminu tímto postupem: podávají se trojnásobná ředění referenčního pertusového toxinu vtlumivém roztoku fosfo- rečnanovém s chloridem sodným a želatinou (2 g/l) a čelenžují se histaminem, jak je uvedeno výše; kmen je vhodný, jestliže minimálně 50 % myší je senzibilizováno 50 ng pertusového toxinu a žádná z kontrolních myší, kterým byl podán pouze ředicí roztok a byly čelenžovány histaminem, nevykazuje známky přecitlivělosti.

Místo zkoušky na myších lze použít validovanou zkoušku shlukování ovariálních buněk čínského křečka (CHO).

Zbytky detoxikačních činidel a jiné látky. Stanoví se obsahy zbytků detoxikačních činidel a jiných látek a prokáže se, že jsou nižší než schválený limit, přičemž validace procesu má potvrdit přijatelné snížení.

Obsah antigenu. Obsah antigenu se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a bílkovinový dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) nebo jiným vhodným postupem. Poměr obsahu antigenu k množství bílkovinového dusíku je v rozmezí předepsaném pro přípravek.

Konečná várka vakcíny

Vakcína se připravuje adsorpcí vhodných množství purifikovaných složek buď jednotlivě, nebo společně na hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý. Může se přidat vhodná protimikrobní konzervační látka.

Pro přípravu šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Protimikrobní konzervační látka. Nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství. Je-li to vhodné, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou.

Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Zkoušky na nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu, stálost toxoidu, stanovení protimikrobní konzervační látky, zkouška na volný formaldehyd a stanovení účinnosti se mohou u šarže vypustit v případě, že tyto zkoušky byly provedeny u konečné várky vakcíny s vyhovujícím výsledkem.

Zkouška totožnosti

Vakcína se podrobí vhodné desorpci, např. tímto postupem: ve zkoušené vakcíně se rozpustí citronan sodný R na koncentraci 10 g/l, inkubuje se asi 16 h při 37 °C, poté se odstřeďuje, až vznikne čirý supernatant. Ten se zkouší vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a reaguje se specifickými antiséry proti jednotlivým složkám uvedeným v označení na obalu.

Zkoušky na čistotu

Nepřítomnost zbytkového pertusového toxinu. Tato zkouška není nutná u přípravku získaného genetickou modifikací. Nejméně pěti myším citlivým na histamin (viz Výroba) se každé intraperitoneálně vstříknou dvě lidské dávky. Druhé skupině kontrolních myší se podá ředicí roztok. Za 5 dní se intraperitoneálně vstříknou 2 mg histaminové báze v objemu nepřevyšujícím 0,5 ml a zvířata se pozorují 24 h. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže myši ze zkušební skupiny nevykazují citlivost na histamin.

Stálost toxoidu. Zkouška není nutná u přípravku získaného genetickou modifikací. Provede se zkouška na zbytkový pertusový toxin výše popsaným způsobem a použije se vakcína inkubovaná 4 týdny při teplotě 37 °C a současně se podává vzorek uchovávaný při 2 °C až 8 °C. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže ani v jedné z obou skupin nedojde k úhynu na přecitlivělost na histamin.

Protimikrobní konzervační látka. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou.

Hliník. Je-li použit hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý jako adsorbent, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Volný formaldehyd. Byl-li při výrobě vakcíny použit formaldehyd, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Schopnost vakcíny indukovat tvorbu specifických protilátek se porovnává se stejnou schopností referenčního přípravku v souběžné zkoušce; protilátky se stanovují vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), např. enzymově imunosorbentovým stanovením (ELISA). Zkouška na myších, která je dále uvedena, používá tříbodový model; po validaci při běžném zkoušení se může použít metoda jednoho ředění.

Požadavky. Schopnost indukovat tvorbu protilátek není významně (P = 0,95) nižší proti referenční vakcíně.

Následující modelová zkouška je příkladem metody, která byla shledána uspokojivou.

Výběr a rozdělení zkušebních zvířat. Použijí se zdravé myši (např. CD1 kmen) z jednoho chovu, 4 až 8 týdnů staré, a rozdělí se do šesti skupin ve vhodném počtu podle požadavků zkoušky. Použijí se tři ředění zkoušené vakcíny a tři ředění referenčního přípravku a ke každému ředění se určí jedna skupina zvířat. Každé myši se intraperitoneálně nebo subkutánně vstříkne 0,5 ml ředění určeného pro jeho skupinu.

Příprava vzorků sér. Za 4 až 5 týdnů po vakcinaci se myši jednotlivě vykrvácejí v narkóze. Séra se skladují při –20 °C do vyšetření na obsah protilátek.

Stanovení protilátek. Obsah specifických protilátek v jednotlivých sérech proti všem složkám vakcíny se stanoví validovanou metodou, jako je např. dále uvedené stanovení ELISA.

ELISA. Na povrch mikrotitrační destičky (z polyvinylchloridu nebo polystyrenu) se naváže specifický antigen v koncentraci 100 ng na jamku. Po opláchnutí se nenavázaná místa blokují inkubací s roztokem bovinního sérového albuminu a potom se opět opláchnou. Na destičkách se připraví dvojnásobné ředění sér myší imunizovaných zkoušenou a referenční vakcínou, inkubují se 1 h při 22 °C až 25 °C a poté se jamky promyjí. Do každé jamky se přidá vhodný roztok antimyšího IgG konjugovaného s enzymem a destička se inkubuje 1 h při 22 °C až 25 °C. Po jejím promytí se přidá substrát, ze kterého vázaný enzym uvolňuje chromofor, jehož množství se stanoví změřením absorbance (2.2.25). Podmínky zkoušky se uspořádají tak, aby naměřené absorbance měly lineární průběh v závislosti na obsahu protilátek a jejich hodnoty absorbance byly v rozmezí 0,1 až 2,0.

Ve zkoušce se použije referenční antisérum o známé účinnosti, které slouží jako základ pro výpočet hladin protilátek ve zkoušených sérech. Ve zkoušce je též zařazeno standardizované kontrolní sérum.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - naměřená hodnota kontrolního séra se liší o méně než dvojnásobek směrodatné odchylky od nominální hodnoty,
2. - interval spolehlivosti naměřené účinnosti je v rozmezí 50 % až 200 %.

Výpočet. Vypočítají se titry protilátek v sérech myší imunizovaných referenční a zkoušenou vakcínou a ze získaných hodnot se obvyklými statistickými metodami vypočítá účinnost zkoušené vakcíny ve vztahu k referenční vakcíně.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

1. - názvy a množství jednotlivých složek obsažených ve vakcíně,
2. - kde bylo použito, uvede se, že vakcína obsahuje pertusovému toxinu podobný protein, který byl vyroben genetickou modifikací,
3. - název a množství nosiče,
4. - že vakcína se před použitím roztřepe,
5. - že vakcína nesmí zmrznout.

Vaccinum poliomyelitidis inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě

Je to tekutý přípravek z vhodných kmenů poliomyelitického viru typu 1, typu 2 a typu 3, pomnožených ve vhodných buněčných kulturách a inaktivovaných validovanou metodou. Je to čirá tekutina, která vzhledem k přítomnosti indikátoru pH může být zbarvena.

Vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.

Výroba

Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu přijatelné bezpečnosti a imunogenity pro člověka.

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Pro buněčné linie se používá systém buněčné banky. Použijí-li se při výrobě primární, sekundární nebo terciární opičí buňky, vyhovuje výroba dále uvedeným předpisům.

Není-li stanoveno a schváleno jinak, není virus ve vakcíně ve vyšší pasáži od matečného inokula než virus ve vakcíně, která v klinických studiích byla uspokojivá z hlediska neškodnosti a účinnosti.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3), v kontinuálních buněčných liniích (5.2.3) nebo v primárních, sekundárních nebo terciárních buňkách opičích ledvin.

Primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin. Na primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin se použijí následující zvláštní požadavky na substrát pro pomnožení viru.

Opice používané pro přípravu kultur opičích ledvinných buněk pro výrobu a kontrolu vakcíny. Zvířata jsou druhu schváleného oprávněnou autoritou, v dobrém zdravotním stavu, a není-li stanoveno a schváleno jinak, nebyla předtím použita k žádným pokusům. Buňky ledvin používané při výrobě a kontrole vakcíny se získají ze sledovaných uzavřených kolonií opic narozených v zajetí, ne z opic odchycených v přírodě. Jestliže je inokulum připraveno z viru, který byl pasážován v buňkách pocházejících z divokých opic, musí být schváleno odpovědnou autoritou a bezpečnost vakcíny doložena historickými záznamy.

Sledované uzavřené chovy opic. Opice jsou ustájeny ve skupinách v klecích. Nepřítomnosti cizích agens se dosáhne použitím zvířat chovaných v uzavřených chovech, které jsou podrobeny stálému a systematickému veterinárnímu a laboratornímu vyšetřování na přítomnost infekčních agens. Dodavatele zvířat schvaluje oprávněná autorita. Po dobu nejméně šestinedělní karantény před zařazením do chovů a během pobytu v chovech se každá opice v pravidelných intervalech sérologicky vyšetřuje.

Opice jsou prokazatelně tuberkulin - negativní a nemají protilátky proti viru SV40 a viru opičí imunodeficience. Jsou-li k výrobě vakcíny použity opice rodu Macaca, nemají prokazatelně protilátky proti herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Aby se předešlo nebezpečí, vyplývajícímu ze zacházení s herpesvirem B, použije se jako ukazatel nepřítomnosti protilátek proti herpesviru B lidský herpesvirus 1.

Opice, ze kterých jsou ledviny získávány, se pečlivě vyšetřují na nepřítomnost tuberkulózy a infekce herpesvirem B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Vykazuje-li některá opice patologické léze závažné pro použití ledvin k přípravě inokula nebo vakcíny, nemohou se použít ani ostatní opice ze skupiny, neboť by nebyla zajištěna bezpečnost přípravku.

Všechny operace popsané v této části se provádějí mimo výrobní prostory vakcín.

Buňky opičích ledvin pro výrobu vakcíny. Pro přípravu buněčné kultury se použijí ledviny bez patologických lézí. Každá skupina buněčných kultur připravených z jedné opice tvoří samostatnou výrobní buněčnou kulturu, která poskytuje samostatnou jednotlivou sklizeň.

Primární buňky opičích ledvin vyhovují zkoušce na mykobakterie (3.6.2); buňky se před provedením zkoušky rozruší.

Použijí-li se sekundární nebo terciární buňky, má se vhodnými validovanými zkouškami prokázat, že buněčné kultury na úrovni pasáže použité k výrobě jsou bez tumorogenity.

Inokula

Každý ze tří kmenů polioviru je určen vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu viru a následném zacházení s ním.

Pouze pracovní inokulum odpovídající následujícím požadavkům se může použít pro pomnožení viru.

Totožnost. Každé pracovní inokulum se identifikuje jako lidský poliovirus 1, 2 nebo 3 zkouškou neutralizace viru v buněčné kultuře použitím specifických protilátek.

Koncentrace viru. Stanoví se virová koncentrace každého pracovního inokula, aby se určilo množství viru, jež se použije k inokulaci výrobních buněčných kultur.

Cizí agens. Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16).

Pokud se k izolaci kmene použily primární, sekundární nebo terciární buňky, provedou se navíc opatření, která zajistí, aby kmen nebyl kontaminován takovými opičími viry, jako je virus opičí imunodeficience, SV40, filoviry a herpesvirus B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Pracovní inokulum připravené v primárních, sekundárních nebo terciárních buňkách vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci Pomnožování viru a sklizeň pro jednotlivé sklizně připravené v těchto buňkách.

Pomnožování a sklizeň