Platné znění

Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví metody pro zjišťování fyzikálně-chemických a chemických vlastností chemických látek a chemických přípravků a vlastností chemických látek a chemických přípravků nebezpečných pro životní prostředí

vyhlášené znění

Označení metody
podle přílohy k
vyhlášce MŽP		Označení metody podle
přílohy směrnice ES
92/69/EHS
IC. 1
IIC. 2
IIIC. 3
IVC. 4
IV. AC. 4 - A
IV. BC. 4 - B
IV. CC. 4 - C
IV. DC. 4 - D
IV. EC. 4 - E
IV. FC. 4 - F
VC. 5
VIC. 6
VIIC. 7

Metody převzaté z přílohy směrnice 87/302/EHS nejsou v této příloze číselným kódem označeny.

  • Poznámka:
    1. Pokud pro stanovení vlastnosti existuje platný český právní nebo technický předpis (např. ČSN) vyhovující obecným podmínkám provedení zkoušky podle vyhlášky MŽP, je možné postupovat při zkoušení podle tohoto předpisu. Tato skutečnost musí být uvedena do protokolu o zkoušce. Na vyžádání musí zkušební laboratoř doložit, že jí použitý postup měření poskytuje shodné výsledky s postupem podle vyhlášky MŽP.
    1. I AKUTNÍ TOXICITA PRO RYBY
      1. 1 METODA
        1. 1. 1 ÚVOD

          Účelem této zkoušky je určit akutní letální toxicitu látek pro sladkovodní ryby. Aby se co nejvíce usnadnil výběr nejvhodnější zkušební metody (statické, semistatické nebo průtokové) a zajistily se dostatečně konstantní koncentrace zkoušené látky po celou dobu experimentu, je nutné mít v co nejúplnější míře k dispozici údaje o rozpustnosti látky ve vodě, o tenzi páry, o chemické stabilitě, o disociační konstantě a o biologické rozložitelnosti zkoumané látky.

          Jak při plánování tak i při interpretaci výsledků je třeba brát v úvahu další potřebné údaje (např. strukturní vzorec, stupeň čistoty, druh a procentuální podíl významných nečistot, přítomnost a množství aditiv, jakož i rozdělovací koeficient n - oktanol/voda).

        1. 1. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

          Akutní toxicitou se rozumí zjevný nežádoucí účinek, který v organismu vyvolá během krátké doby působení (řádově dny) daná látka. Při této zkoušce se vyjadřuje akutní toxicita jako střední letální koncentrace (LC50); to je taková koncentrace látky ve vodě, která během trvalé expozice po určitou dobu usmrtí 50 % jedinců zkušební skupiny ryb.

          Koncetrace zkoušené látky se udávají jako hmotnost na objem (mg.l-1). Mohou se také vyjádřit ve hmotnostních podílech (mg.kg-1).

        1. 1. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

          Aby se prokázalo, že se reakce zkušebních druhů ryb za experimentálních podmínek v laboratoři podstatně nezměnila je možné provést kontrolní zkoušku s referenční látkou.

          Referenční látky nejsou pro tuto zkoušku stanoveny.

        1. 1. 4 PRINCIP METODY

          Aby se prokázalo, že LC50 je vyšší než 100 mg.l-1 může se provést limitní zkouška.

          Ryby se vystaví účinku různých koncentrací studované látky přidané do vody po dobu 96 hodin. Úhyny se zjišťují nejméně každých 24 hodin a pokud je to možné, vypočtou se při každém pozorování také koncentrace, které usmrtí 50 % ryb (LC50).

        1. 1. 5 KRITÉRIA KVALITY

          Kritéria kvality se vztahují na limitní zkoušku i na úplnou zkoušku.

          Úhyn v kontrolních skupinách nesmí přesáhnout 10 % (nebo jednu rybu, pokud se použije skupina menší než deset jedinců) až do konce zkoušky.

          Koncentrace rozpuštěného kyslíku se musí udržet na 60 % hodnot nasycení vzduchem.

          Koncentrace zkoušených látek by neměla poklesnout pod 80 % původních koncentrací po celou dobu trvání zkoušky.

          U látek, které se lehce rozpouštějí ve zkušebním médiu a dávají stabilní roztoky (netěkají, nerozkládají se, nehydrolyzují se či se neadsorbují), se počáteční koncentrace může pokládat za ekvivalentní s nominální koncentrací. To, že se koncentrace udržela na určité úrovni po celou dobu zkoušky a že kritéria kvality byla dodržena musí být dokladováno.

          1. Pro látky, které jsou:

            (i) slabě rozpustné ve zkušebním médiu, nebo

            (ii) schopné vytvářet stabilní emulze nebo disperze, nebo

            (iii) nestabilní ve vodných roztocích,

            1. musí být počáteční koncentrace brána jako koncentrace naměřená na začátku zkoušky. Koncentrace musí být stanovována po určitém období jejího ustálení, ale před vložením ryb.

          Za účelem stanovení aktuální expoziční koncentrace a kontroly dodržení kritérií kvality se musí ve všech případech provádět další měření koncentrace během zkoušky.

          pH by se nemělo změnit o více než o 1 jednotku.

        1. 1. 6 POPIS METODY
          1. Zkouška může být provedena jednou ze tří metod:

            Statická metoda: Zkouška, při které zkoušený roztok neprotéká. (Roztoky se nemění během celé doby trvání zkoušky.)

            Semistatická metoda: Zkouška bez průtoku zkoušeného roztoku, ale s jeho pravidelnou obměnou po delších časových úsecích (např. po 24 hodinách).

            Průtoková metoda: Zkouška toxicity, při níž se voda ve zkušebních nádobách neustále obměňuje, přičemž studovaná látka se přivádí s vodou pro obnovu zkušebního média.

          1. 1. 6. 1 Činidla
            1. 1. 6. 1. 1 Roztoky zkoušených látek

              Základní roztoky požadované síly jsou připravovány rozpuštěním látky v deionizované vodě nebo ve vodě podle odstavce 1. 6. 1. 2.

              Zvolené koncentrace jsou připravovány zředěním základního roztoku. Když jsou zkoušeny vysoké koncentrace látky, lze tuto látku přímo naředit na potřebnou koncentraci.

              Látky by měly být zkoušeny až do hranice jejich rozpustnosti. U některých látek (např. s nízkou rozpustností ve vodě nebo vysokým Pow, nebo spíše tvořících stabilní disperze než pravé roztoky ve vodě) je možné provést zkoušku při koncentraci vyšší než je hranice rozpustnosti, abychom si zajistili, že bude dosažena maximální rozpustná/stabilní koncentrace. Je ovšem nutné, aby tato koncentrace jinak nenarušovala zkušební systém (např. vytvořením filmu na hladině bránícímu okysličení vody, atd).

              Pro přípravu základních roztoků látek s nízkou rozpustností ve vodě se mohou použít ultrazvuková dispergace, organická rozpouštědla či emulgační látky. Když jsou použity pomocné látky měly by všechny zkoušené vzorky a koncentrace, včetně kontrol, obsahovat těchto látek stejné množství. Koncentrace pomocných látek by měla být minimální a v žádném případě by neměla přesáhnout 100 mg.l-1 zkoušeného média.

              Zkouška by se měla provádět bez korekcí pH. Dochází-li k výrazné změně pH, doporučuje se provést znovu zkoušku s korekcí pH a výsledky zaznamenat. V těchto případech by měla být hodnota pH základního roztoku přizpůsobena pH rozpouštědla (vody); pokud neexistují specifické důvody tak neučinit. Přednost se dává použití HCl a NaOH. Přizpůsobení pH nesmí ovlivnit významně koncentraci zkoušené látky v základním roztoku. Vznik chemické reakce nebo fyzikální precipitace ve zkušebním médiu jako následek přizpůsobení pH se musí zaznamenat.

            1. 1. 6. 1. 2 Voda pro chov ryb a zřeďování

            Je možné používat pitnou vodu (nekontaminovanou škodlivými koncentracemi chloru, těžkých kovů nebo jiných látek), kvalitní přírodní vodu nebo upravenou vodu (viz příloha 1). Nejlépe se hodí voda o celkové tvrdosti od 10 do 250 mg.l-1 (vztaženo na CaCO3) a pH od 6,0 do 8,5.

          1. 1. 6. 2 Přístroje
            1. Všechny přístroje musí být z chemicky inertního materiálu:
              1. - zařízení pro automatické zřeďování (pro průtokovou metodu),
              2. - přístroj pro měření koncentrace kyslíku,
              3. - přístroj pro stanovení tvrdosti vody,
              4. - přístroj pro měření teploty,
              5. - přístroj pro měření pH.
          1. 1. 6. 3 Pokusné ryby

            Ryby by měly být zdravé a bez zjevných malformací.

            Použitý druh by měl být zvolen dle praktických kritérií jako je jejich dostupnost po celý rok, snadný chov, vhodnost pro zkoušení, relativní citlivost k chemickým látkám a jakékoliv další významné ekonomické a biologické faktory. Také by měl být brán ohled na potřebu srovnatelnosti získaných dat a na mezinárodní spolupráci (1) při volbě používaného druhu ryb.

            Seznam doporučených druhů ryb pro provádění zkoušek je uveden v příloze 2; preferovanými druhy jsou danio pruhované a pstruh duhový.

            1. 1. 6. 3. 1 Chov

              Je třeba, aby ryby pocházely pokud možno z jednoho chovu a byly přibližně stejné délky a stejného stáří. Nejméně 12 dní je třeba je chovat v těchto podmínkách:

              1. Nádoby:
                1. Pro ryby žijící ve studené vodě se doporučují nádoby o minimálním obsahu 300 l, pro ryby žijící v teplé vodě nádoby o minimálním obsahu 100 l.
              1. Počet ryb (obsádka):
                1. Podle metody (recirkulační nebo průtokové zařízení) a druhu ryb.
              1. Voda:
                1. Viz 1. 6. 1. 2.
              1. Osvětlení:
                1. 12 až 16 hodin světla denně.
              1. Koncentrace rozpuštěného kyslíku:
                1. Nejméně 80 % hodnoty nasycení vzdušným kyslíkem.
              1. Krmení:
                1. Třikrát týdně nebo jednou denně; vysazení krmení 24 hodin před začátkem experimentu.
            1. 1. 6. 3. 2 Mortalita
              1. Po aklimatizační době 48 hodin se sleduje mortalita a používají se tato kritéria:
                1. - úhyny činí více než 10 % populace za 7 dní:
                  1. celá obsádka ryb se musí vyřadit;
                1. - úhyny činí 5 až 10 % populace:
                  1. dobu chovu je třeba prodloužit o dalších 7 dní. Pokud nedojde k dalším případům úhynu, je rybí obsádka pro zkoušku použitelná, jinak nikoli;
                1. - úhyny činí méně než 5 % populace:
                  1. rybí obsádka je pro zkoušku použitelná.
          1. 1. 6. 4 Aklimatizace

            Všechny ryby je třeba nasadit nejméně na 7 dnů před použitím pro zkoušku do vody stejné kvality a stejné teploty, jaká se má používat při zkoušce.

          1. 1. 6. 5 Provedení zkoušky

            Před vlastní zkouškou je možno provést zkoušku předběžnou. Tato předběžná zkouška poskytuje informace o rozsahu koncentrací pro vlastní zkoušku.

            Mimo zkoušky s různými koncentracemi zkoušené látky je třeba provést kontrolní zkoušky bez zkoušené látky a kontrolní zkoušky s nosičem, pokud se nějaký použije, avšak bez zkoušené látky.

            V závislosti na fyzikálních a chemických vlastnostech zkoušené látky se zvolí statický, semistatický či průtokový systém a dbá se na dodržení kritérií kvality.

            1. Ryby se exponují zkoušené látce, jak je popsáno dále:

              Trvání: 96 hodin

              Počet jedinců: Nejméně 7 na každou koncentraci.

              Nádrže: Vhodný objem vzhledem k doporučenému počtu ryb (obsádce)

              Počet ryb: Jako největší množství ryb se ve statickém a semistatickém uspořádání doporučuje 1,0 g.l-1, v průtokovém uspořádání je možné množství větší.

              Koncentrace při zkoušce: Nejméně 5 různých koncentrací, které jsou odstupňovány činitelem nepřevyšujícím 2,2 a které pokrývají rozsah 0 % až 100 % mortality.

              Voda: Viz 1. 6. 1. 2.

              Osvětlení: 12 až 16 hodin světla denně.

              Teplota: Podle druhu ryb (příloha 2), kolísající v mezích ± 1 °C při každé jednotlivé zkoušce.

              Koncentrace rozpuštěného kyslíku: Ne nižší než 60 % hodnoty nasycení vzdušným kyslíkem při dané teplotě.

              Krmení: Žádné.

              Ryby se kontrolují po prvních 2 - 4 hodinách a dále nejméně každých 24 hodin. Ryby se považují za mrtvé, jestliže při dotyku ocasní ploutve nedochází k žádné reakci a nejsou-li patrné žádné dýchací pohyby. Mrtvé ryby je třeba odstranit ihned jakmile se zpozorují, a je třeba o tom učinit záznam.

              Zaznamenávají se všechny zjevné abnormality (např. ztráta rovnováhy, změny v plavání, v dýchací funkci, v pigmentaci atd.).

              Měření pH, obsahu rozpuštěného kyslíku a teploty je nutné provádět denně.

            1. Limitní zkouška

              S využitím postupů popsaných v této metodice se může provést limitní zkouška při koncentraci 100 mg.l-1 za účelem prokázání skutečnosti, že LC50 je vyšší než tato koncentrace.

              Jestliže je povaha zkoušené látky taková, že nelze ve vodě dosáhnout koncentrace 100 mg.l-1, měla by být provedena limitní zkouška při koncentraci odpovídající rozpustnosti této látky v použitém médiu (nebo při maximální koncentraci, kdy látka vytváří stabilní disperzi) (viz také bod 1. 6. 1. 1).

              Limitní zkouška by měla být prováděna na 7 až 10 rybách a při stejném počtu ryb v kontrolách. (Podle binomické teorie použití 10 ryb s nulovým úhynem znamená 99,9 % pravděpodobnost, že LC50 je větší než 100 mg.l-1. Žádný úhyn ve zkouškách na 7, 8 nebo 9 rybách znamená nejméně 99 % pravděpodobnost, že LC50 je větší než koncentrace použitá v limitní zkoušce.

              Jestliže dojde k úhynům, musí se provést úplné zkoušení. Jsou-li pozorovány subletální účinky, musí být zaznamenány.

      1. 2 ÚDAJE A VYHODNOCENÍ

        Na pravděpodobnostní lognormální papír se pro každou doporučenou a skutečně prověřovanou délku expozice (24, 48, 72 a 96 hodin) vynese úhyn proti koncentraci.

        Pokud je to možné, mělo by se pro každou délku expozice stanovit LC50 a hranice spolehlivosti (p = 0,05). Tyto hodnoty se zaokrouhlí na jedno, případně dvě desetinná místa.

        V případech, kdy je úhel stoupání křivky závislosti procenta úhynů na koncentraci látky příliš strmý a hodnoty LC50 nelze vypočítat, stačí grafický odhad těchto hodnot.

        Když dvě po sobě jdoucí koncentrace odlišené činitelem 2,2 vyvolávají úhyn 0 a 100 % je zřejmé, že LC50 se nachází mezi těmito hodnotami.

        Pokud není možné udržet stabilitu nebo homogenitu studované látky, je třeba to zmínit ve zprávě z experimentu a interpretace výsledků by měla být opatrná.

      1. 3 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
        1. Pokud je to možné, obsahuje závěrečná zpráva následující informace:
          1. - údaje o použitých rybách (vědecký název, kmen, dodavatel nebo zdroj odběru, předchozí ošetření, velikost a počet při jednotlivých koncentracích při experimentu),
          2. - původ zřeďovací vody a její nejdůležitější chemické vlastnosti (pH, tvrdost, teplota),
          3. - u látek s malou rozpustností ve vodě údaj o metodě přípravy základních a zkušebních roztoků,
          4. - koncentrace všech pomocných látek,
          5. - přehled použitých koncentrací a veškeré informace, které jsou k dispozici o stabilitě zkoušené látky při použitých koncentracích,
          6. - při provádění chemických analýz údaje o použitých metodách a výsledky,
          7. - výsledek limitní zkoušky, pokud byla provedena,
          8. - důvody pro volbu a podrobnosti provedení zkoušky (např. trvání zkoušky, statické nebo semistatické uspořádání, rychlost dávkování, průtoková rychlost, zda byla voda provzdušňována, počet ryb, atd.),
          9. - popis zkušebního zařízení,
          10. - světelný režim,
          11. - koncentrace rozpuštěného kyslíku, hodnoty pH, teplota roztoků při zkoušce každých 24 hodin,
          12. - důkaz, že byla splněna kritéria kvality,
          13. - tabulka kumulativních úhynů při každé koncentraci a při kontrolní zkoušce (případně i při kontrolním zkoušce s nosičem) při každé z doporučených dob pozorování,
          14. - grafické znázornění křivky závislosti účinku na koncentraci na konci zkoušky,
          15. - hodnoty LC50 při každé z doporučených dob pozorování (pokud možno s 95% mezí spolehlivosti),
          16. - použité statistické metody stanovení hodnot LC50,
          17. - při použití referenční látky údaj o výsledcích zkoušky s touto látkou,
          18. - nejvyšší koncentrace bez úhynu ryb po dobu zkoušky,
          19. - nejnižší koncentrace se 100 % úhynem ryb v době zkoušky.
      1. 4 LITERATURA

        (1) OECD, Paris, 1981, Test Guideline 203, Decision of the Council, C(81) 30 final and updates.

        (2) AFNOR - Determination of the acute toxicity of a substance to Brachydanio rerio- Static and Flow Through methods - NFT 90-303 June 1985.

        (3) AFNOR Determination of the acute toxicity of a substance to Salmo gairdneri - Static and Flow Through methods - NFT 90-305 June 1985.

        (4) ISO 7346/1, /2 a /3 - Water Quality - Determination of the acute lethal toxicity of substances to a fresh water fish (Brachydanio rerio Hamilton - Buchanan - Teleostei, Cypridinae). Part 1: Static method. Part 2: Semi-static method. Part 3: Flow-through method.

        (5) Eidgenössisches Department des Innern, Schweiz: Richtlinien für Probenahme und Normung von Wasseruntersuchungsmethoden - Part II 1974.

        (6) DIN Testverfahren mit Wasserorganismen, 38 412 (L1) und L(15).

        (7) JIS K 0102, Acute toxicity test for fish.

        (8) NEN 6506 - Water - Bepaling van de akute toxiciteit met behulp van Poecilia reticulata.

        (9) Environmental Protection Agency. Methods for the Acute Toxicity Tests with Fish, Macroinvertebrates and Amphibians. The Committee on Methods for Toxicity Tests with Aquatic Organisms. Ecological Research Series EPA - 660 - 75 - 009, 1975.

        (10) Enviromental Protection Agency,. January, Environmental Monitoring and Support Laboratory, Office of Research and Development. EPA - 600/4 - 78 - 012, 1978.

        (11) Environmental Protection Agency, Toxic Substance Control, Part IV, 16 March 1979.

        (12) Standard methods for the Examination of Water and Wastewater. 14th edition, APHA-AWWA-WPCF, 1975.

        (13) Commission of the European Communities, Inter-laboratory test programme concerning the study of the ecotoxicity of a chemical substance with respect to the fish. CEE Study D. 8368, 22 March 1979.

        (14) Verfahrensvorschlag des Umweltbundesamt zum akuten Fisch - Test. Rudolph, P. und Boje, R. Ökotoxikologie, Grundlagen für ökotoxikologische Bewertung von Umweltchemikalien nach dem Chemikaliengesetz, ecomed 1986.

        (15) Litchfield, J.T. and Wilcoxon, F. A simplified method for evaluating dose effects experiments. J. Pharm. Exp. Therap., Vol. 96, 1949, s. 99.

        (16) Finney, D. J. Statistical Methods in Biological Assay. Griffin, Weycombe, U. K., 1978.

        (17) Sprague, J. B. Measurement of pollutant toxicity to fish. Bioassay methods for acute toxicity, Water Res., 1969, vol. 3, 793 - 821.

        (18) Sprague, J. B. Measurement of pollutant toxicity to fish. II Utilising and applying bioassay results. Water Res., 1970, vol. 4, 3 - 32.

        (19) Stephan, C. E. Methods for calculating an LC50. In Aquatic Toxicology and Hazard Evaluation (edited by F. I. Mayer and J. L. Hamelink). American Society for Testing and Materials, ASTM STP 634, 1977, 65-84.

        (20) Stephan, C. E., Busch, K. A., Smith, R., Burke, J. and Andrews, R. W. A computer program for calculating an LC50. US EPA.

    PŘÍLOHA 1

    Upravená voda

    1. Příklad vhodné zřeďovací vody

      Všechny chemikálie musí být analytické čistoty.

      Voda musí být kvalitní destilovaná nebo deionizovaná s vodivostí menší než 5 µS.cm-1.

      Destilační přístroj nesmí obsahovat žádné měděné části.

    1. Základní roztoky:

      CaCl2. 2H2O - dihydrát chloridu vápenatého 11, 76 g

      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.

      MgSO4.7H2O - heptahydrát síranu hořečnatého 4, 93g

      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.

      NaHCO3 - hydrogenuhličitan sodný 2, 59 g

      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.

      KCl - chlorid draselný 0, 23 g

      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.

    1. Upravená zřeďovací voda

      Smísí se po 25 ml všech čtyř základních roztoků a doplní vodou na 1 litr. Provzdušňuje se tak dlouho, až koncentrace rozpuštěného kyslíku odpovídá koncentraci nasycení vzdušným kyslíkem.

      Hodnota pH musí činit 7,8 ± 0,2.

      Pokud je třeba, upraví se pH pomocí NaOH (hydroxidem sodným) nebo HCl (kyselinou chlorovodíkovou).

      Tato zřeďovací voda se nechá 12 hodin stát bez dalšího provzdušňování.

      Úhrn iontů Ca a Mg v tomto roztoku činí 2,5 mmol.l-1. Poměr iontů Ca: Mg činí 4 : 1 a poměr iontů Na: K činí 10 : 1. Celková alkalita tohoto roztoku činí 0,8 mmol.l-1.

      Odchylná příprava zřeďovací vody nesmí změnit složení ani vlastnosti vody.

    PŘÍLOHA 2

    Druhy ryb doporučené pro zkoušku

    PŘÍLOHA 2 Druhy ryb doporučené pro zkoušku
    Doporučený druhDoporučený rozsah teplot při zkoušce (°C)Doporučená celková
    délka ryb (cm)
    Brachydanio rerio (Teleostei, Cyprinidae) (Hamilton - Buchanan) Danio pruhované20 až 243,0 ± 0,5
    Pimephales promelas (Teleostei, Cyprinidae)20 až 245,0 ± 2,0
    Cyprinus carpio (Teleostei, Cyprinidae) (Linne 1758) Kapr20 až 246,0 ± 2,0
    Oryzias latipes (Teleostei, Poeciliidae) (Schlegel 1850) Halančík japonský20 až 243,0 ± 1,0
    Poecilia reticulata (Teleostei, Poeciliidae) (Peters 1859) Živorodka duhová (gupka)20 až 243,0 ± 1,0
    Lepomis macrochirus (Teleostei, Centrarchidae) (Linne 1758) Slunečnice modrá20 až 245,0 ± 2,0
    Salmo gairdneri (Teleostei, Salmonidae) (Richardson 1836) Pstruh (americký duhový)13 až 176,0 ± 2,0
    Leuciscus idus (Teleostei, Cyprinidae) (Linne 1758) Jelec jesen20 až 246,0 ± 2,0

    Získávání

    Výše uvedené druhy ryb lze snadno chovat a/nebo jsou po celý rok lehce dostupné. Dají se chovat v zařízeních pro chov ryb nebo v laboratoři za podmínek kontroly nemocí a parazitů, takže jsou zdravé a známého původu. Tyto druhy ryb lze získat v mnoha částech světa.

    PŘÍLOHA 3

    Příklad křivky závislosti mortality na koncentraci

    Příklad stanovení LC50 na pravděpodobnostním papíře

    Obrázek
    1. II AKUTNÍ TOXICITA PRO DAFNIE
      1. 1 METODA
        1. 1. 1 ÚVOD

          Účelem této zkoušky je stanovit střední účinnou koncentraci zkoušené látky pro imobilizaci (EC50) dafnií ve sladkovodním prostředí. Před začátkem experimentu je třeba mít v co nejúplnější míře k dispozici údaje o rozpustnosti látky ve vodě, o tenzi páry, o chemické stabilitě, o disociační kontantě a o biologické rozložitelnosti zkoušené látky.

          Jak při plánování, tak i při interpretaci výsledků zkoušek je třeba brát v úvahu další údaje, jako např. strukturní vzorec, stupeň čistoty, druh a procentuální podíl významných nečistot, přítomnost a množství přídavných látek, jakož i rozdělovací koeficient n-oktanol/voda.

        1. 1. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

          Požadavek předpisů na stanovení LC50 pro dafnie se naplňuje stanovením EC50, jak je popsáno v této zkušební metodě.

          Ve smyslu této zkušební metody se rozumí akutní toxicitou imobilizace dafnií střední efektivní (účinnou) koncentrací (EC50). Je to taková koncentrace (vztaženo na výchozí koncentraci), která imobilizuje 50 % dafnií zkušební skupiny během doby působení (doby expozice).

          1. Neschopnost plavání - imobilizace

            Za neschopné plavání se považují ty dafnie, které po lehkém pohybu experimentální nádobou nevykazují během 15 sekund žádné plavací pohyby.

            Veškeré koncentrace zkoušené látky se vyjadřují jako hmotnost na objem (mg.l-1) nebo hmotnost na hmotnost (mg.kg-1).

        1. 1. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

          Aby se prokázalo, že se reakce zkušebních dafnií za experimentálních podmínek v laboratoři podstatně nezměnila je možné provést kontrolní zkoušku s referenční látkou.

          Referenční látky nejsou pro tuto zkoušku stanoveny.

          Souhrn výsledků okružního testu laboratoří EHS s použitím 4 různých látek je uveden v příloze 2.

        1. 1. 4 PRINCIP METODY

          Aby se prokázalo, že EC50 je vyšší než 100 mg.l-1, může se provést limitní zkouška.

          Dafnie se vystaví na 48 hodin účinku zkoušené látky přidané v různých koncentracích do vody. Použije-li se doba kratší, zdůvodní se ve zprávě.

          Za jinak stejných experimentálních podmínek a v odpovídajícím rozmezí zkoušených koncentrací působí různé koncentrace dané zkoušené látky na schopnost plavání dafnií rozdílně. Při různých koncentracích se pak po uplynutí zkušební doby objeví vždy určité procentuální podíly dafnií neschopných plavání. Koncentrace způsobující neschopnost plavání u 0 % resp. 100 % se získají přímo pozorováním, zatímco hodnota EC50 pro 48 hodin se získá, pokud je to možné, výpočtem.

          Při této metodě se používá statický postup. Experimentální roztoky se tedy během doby expozice neobnovují.

        1. 1. 5 KRITÉRIA KVALITY

          Kritéria kvality se vztahují na limitní i úplnou zkoušku.

          Imobilizace v kontrolních skupinách nesmí přesáhnout 10 % na konci zkoušky.

          Dafnie v kontrolních skupinách nesmí být zachyceny na povrchu vody.

          Je žádoucí, aby koncentrace rozpuštěného kyslíku ve zkušebních nádobách zůstala vyšší než 3 mg.l-1 po celou dobu zkoušky. Za žádných okolností nesmí poklesnout pod 2 mg.l-1.

          Koncentrace zkoušených látek by se měla udržet v rozmezí 80 % původních koncentrací po celou dobu trvání zkoušky.

          U látek, které se lehce rozpouštějí ve zkušebním médiu a dávají stabilní roztoky (netěkají, nerozkládají se, nehydrolyzují či se neadsorbují), se počáteční koncentrace může pokládat za ekvivalentní nominální koncentrací. To, že se koncentrace udržela na určité úrovni po celou dobu zkoušky a že kritéria kvality byla dodržena musí být dokladováno.

          1. Pro látky, které jsou:

            (i) slabě rozpustné ve zkušebním médiu, nebo

            (ii) schopné vytvářet stabilní emulze nebo disperze, nebo

            (iii) nestabilní vodné roztoky,

            1. musí být počáteční koncentrace brána jako koncentrace naměřená na začátku zkoušky. Koncentrace musí být stanovována po určitém období ustálení, ale před vnesením dafnií.

          Ve všech případech se musí provádět další měření koncentrace během zkoušky za účelem stanovení aktuální expoziční koncentrace a kontroly dodržení kritérií kvality.

          pH by se nemělo změnit o více než 1 jednotku.

        1. 1. 6 POPIS METODY
          1. 1. 6. 1 Činidla
            1. 1. 6. 1. 1 Roztoky zkoušených látek

              Základní roztoky v požadovaných koncentracích se připraví rozpuštěním zkoušené látky v deionizované vodě nebo ve vodě podle bodu 1. 6. 1. 2.

              Zvolené zkoušené koncentrace se připraví zředěním základního roztoku. Když se zkoušejí vysoké koncentrace, látka se může rozpustit přímo ve vodě.

              Látky by měly být zkoušeny až do hranice jejich rozpustnosti. U některých látek (např. s nízkou rozpustností ve vodě, nebo vysokým Pow , nebo spíše tvořících stabilní disperze než pravé roztoky ve vodě) je možné provést zkoušku při koncentraci vyšší než je hranice rozpustnosti, abychom si zajistili, že bude dosažena maximální rozpustná/stabilní koncentrace. Je ovšem nutné, aby tato koncentrace jinak nenarušovala systém (např. vytvořením filmu na hladině bránícím okysličení vody, atd).

              Pro přípravu základních roztoků látek s nízkou rozpustností ve vodě se mohou použít ultrazvuková dispergace, organická rozpouštědla či emulgační látky. Když jsou použity pomocné látky měly by všechny zkoušené vzorky a koncentrace, včetně kontrol obsahovat těchto látek stejné množství. Koncentrace pomocných látek by měla být minimální a v žádném případě by neměla přesáhnout 100 mg.l-1 zkoušeného média.

              Zkouška by se měla provádět bez korekcí pH. Dochází-li k výrazné změně pH, doporučuje se provést znovu zkoušku s korekcí pH a výsledky zaznamenat. V těchto případech by měla být hodnota pH základního roztoku přizpůsobena pH rozpouštědla (vody), pokud neexistují specifické důvody tak neučinit. Přednost se dává použití HCl a NaOH. Přizpůsobení pH nesmí ovlivnit významně koncentraci zkoušené látky v základním roztoku. Vznik chemické reakce nebo fyzikální precipitace ve zkušebním médiu jako následek přizpůsobení pH se musí zaznamenat.

            1. 1. 6. 1. 2 Voda pro kultivaci a zřeďování

              Pro tuto zkoušku je možné používat každou vodu vhodnou ke kultivaci dafnií, ať je to přírodní nebo upravená voda (viz příloha 1, literatura (2): ISO 6341).

              Aby nebylo nutné aklimatizovat dafnie na experimentální podmínky, doporučuje se pro kultivaci používat stejnou vodu jako pro zkoušku.

          1. 1. 6. 2 Přístroje
            1. Používají se obvyklé přístroje a vybavení experimentálních pracovišť. Části, které přicházejí do styku se zkoušenými roztoky mají být nejlépe celé ze skla:
              1. - přístroj pro měření koncentrace kyslíku (s mikroelektrodou, nebo jiný vhodný přístroj na měření koncentrace rozpuštěného kyslíku v malých vzorcích),
              2. - přístroj pro měření teploty,
              3. - pH metr,
              4. - přístroj pro stanovení tvrdosti vody.
          1. 1. 6. 3 Pokusné organismy

            Přednost se dává druhu Daphnia magna. Povolen je také druh Daphnia pulex. Jedinci musí být na začátku zkoušky mladší než 24 hodin, laboratorně odchovaní, bez zjevných nemocí, známého původu (např. chov - předchozí ošetření, manipulace).

          1. 1. 6. 4 Provedení zkoušky

            Před vlastní zkouškou je možné provést předběžnou zkoušku. Touto předběžnou zkouškou se zjišťují informace o rozsahu koncentrací, které je možné použít ve vlastní zkoušce.

            Mimo zkoušky s různými koncentracemi zkoušené látky je třeba provést kontrolní zkoušku bez zkoušené látky a kontrolní zkoušku s nosičem, pokud se nějaký při zkoušení používá.

            1. Dafnie se exponují zkoušené látce, jak je popsáno dále:
              1. Doba:

                Nejlépe 48 hodin.

              1. Počet jedinců:

                Nejméně 20 na každou koncentraci, nejlépe rozděleně ve 4 skupinách po 5 dafniích nebo ve 2 skupinách po 10 dafniích.

              1. Množství média:

                Nejméně 2 ml zkušebního roztoku na 1 dafnii.

              1. Koncentrace při zkoušce:

                Zkušební roztok je třeba připravit bezprostředně před nasazením dafnií, pokud možno jen s vodou jako jediným rozpouštědlem. Koncentrace se připraví jako geometrická řada s činitelem nepřevyšujícím 2,2. Spolu s kontrolní zkouškou je třeba použít koncentrace, které dostačují k vyvolání 0 % a 100 % neschopnosti plavání, jakož i řadu koncentrací mezi těmito hodnotami, umožňující výpočet hodnoty EC50 pro 48 hodin.

              1. Voda: Viz 1. 6. 1. 2.
              2. Světlo: Žádoucí je cyklus světla a tmy.
              3. Teplota: Teplota musí být v rozmezí od 18 °C do 22 °C. Pro každou jednotlivou zkoušku má však zůstat konstantní v mezích ± 1 °C.
              4. Provzdušňování: Zkušební roztoky je třeba provzdušňovat jen lehce. Nesmí být provzdušňovány probubláváním.
              5. Krmení: Žádné.

                Na konci zkoušky je třeba stanovit pH a obsah rozpuštěného kyslíku pro kontrolní zkoušky a pro každou koncentraci. Hodnota pH zkušebních roztoků se nesmí změnit.

                Těkavé sloučeniny je třeba zkoušet v uzavřených nádobách naplněných po okraj, dostatečně velkých, aby se vyloučil nedostatek kyslíku.

                Dafnie se pozorují nejpozději po 24 hodinách a znovu po 48 hodinách expoziční doby.

              1. Limitní zkouška

                S využitím postupů popsaných v této metodice se může provádět limitní zkouška při 100 mg.l-1 za účelem prokázání faktu, že EC50 je vyšší než tato koncentrace.

                Jestliže je povaha zkoušené látky taková, že nelze dosáhnout ve vodě koncentrace 100 mg.l-1, měla by být provedena limitní zkouška při koncentraci odpovídající rozpustnosti této látky (nebo při maximální koncentraci, kdy látka vytváří stabilní disperzi) v použitém médiu (viz také bod 1. 6. 1. 1).

                Limitní zkouška by měla být prováděna na 20 dafniích, rozdělených do 4 skupin, se stejným počtem v kontrolní skupině. Jestliže dojde k imobilizaci, musí se provést úplné zkoušení.

      1. 2 ÚDAJE A VYHODNOCENÍ

        Neschopnost plavání pro každou koncentraci po 24 a 48 hodinách expoziční doby se vynese na papír s pravděpodobnostním rastrem proti koncentraci. Body se propojí přímkou. Odečte se koncentrace, která odpovídá 50 %-nímu účinku.

        Pro každou dobu pozorování se stanoví standardními metodami, pokud to dovolují získané údaje, EC50 a rozsah její spolehlivosti (P = 0,05); výsledky se zaokrouhlují na jedno nebo nejvýše na dvě významná místa ( příklad zaokrouhlování na dvě místa: 170 pro 173,5; 0,13 pro 0,127; 1,2 pro 1,21)

        Pokud je průběh křivky závislosti účinku na koncentraci pro výpočet EC50 příliš strmý, stačí grafický odhad této hodnoty.

        Vyvolávají-li dvě po sobě následující koncentrace, které se liší o činitele 2,2, neschopnost plavání 0 % a 100 %, pak je to postačujícím průkazem toho, že EC50 leží v této oblasti.

        Pokud se pozoruje, že není možné zachovat stabilitu nebo homogenitu zkoušené látky, je to třeba uvést ve zprávě z experimentu a příslušným způsobem to zohlednit při interpretaci výsledků.

      1. 3 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
        1. Závěrečná zpráva má, je-li to možné, obsahovat:
          1. - údaje o použitých organismech (vědecký název, kmen, chovatel nebo zdroj odběru, zacházení před zkouškou, metoda odchovu včetně původu, druh a množství potravy, frekvence krmení),
          2. - počet dafnií použitých při každé zkušební koncentraci,
          3. - přehled použitých koncentrací a veškeré informace, které jsou k dispozici o stabilitě zkoušené látky v použitých roztocích,
          4. - popis experimentálních nádob, objem příslušného zkušebního média, počet jedinců na nádobu,
          5. - při provádění chemických analýz údaj o použitých metodách a výsledky,
          6. - původ zřeďovací vody a její nejdůležitější chemické vlastnosti (pH, teplota, tvrdost),
          7. - metody přípravy základních a zkušebních roztoků v případě zkoušení ve vodě málo rozpustné látky,
          8. - koncentrace všech nosičů (organická rozpouštědla, dispergační činidla, apod.),
          9. - poměry osvětlení,
          10. - nejvyšší použitá zkušební koncentrace, při které v průběhu zkoušky nedošlo k inhibici dafnií,
          11. - nejnižší použitá zkušební koncentrace, při které v průběhu zkoušky došlo ke 100 % inhibici dafnií,
          12. - tabulku kumulativní neschopnosti plavání při kontrolní zkoušce, při kontrolním zkoušce s nosičem a při každé zkušební koncentraci v doporučených intervalech pozorování (24 hodin nebo 24 a 48 hodin),
          13. - hodnoty EC50 v každém doporučeném intervalu pozorování (pokud možno s 95 % mezí spolehlivosti),
          14. - grafické znázornění křivky závislosti účinku na koncentraci na konci zkoušky,
          15. - je-li to možné, stoupání a 95 % mez spolehlivosti,
          16. - použité statistické metody stanovení hodnot EC50,
          17. - koncentrace rozpuštěného kyslíku, hodnoty pH, teplota v roztocích při testu,
          18. - při použití referenční látky údaj o výsledcích,
          19. - důkaz, že byla splněna kritéria kvality,
          20. - popis vybavení,
          21. - výsledky limitního zkoušky.
      1. 4 LITERATURA

        (1) OECD, Paris, 1981, Test Guideline 202. Decision of the Council, C (81) 30 final.

        (2) International Standard ISO, Water Quality - Determination of inhibition of mobility od Daphnia magna Straus, ISO 6341 - 1989.

        (3) AFNOR Inhibition of mobility of Daphnia magna Straus (Cladocera - crustacea ) NFT 90 301(January 1983).

        (4) Verfahrensvorschlag des Umweltbundesamt zum akuten Fisch - Test. Rudolph, P. und Boje, R. Ökotoxikologie, Grundlagen für ökotoxikologische Bewertung von Umweltchemikalien nach dem Chemikaliengesetz, ecomed 1986.

        (5) DIN Testverfahren mit Wasserorganismen 38412 (L1) a (L 11).

        (6) Finney, D. J. Statistical Methods in Biological Assay. Griffin, Weycombe, U. K., 1978.

        (7) Litchfield, J.T. and Wilcoxon, F. A simplified method for evaluating dose effects experiments. J. Pharm. Exp. Therap., Vol. 96, 1949, s. 99.

        (8) Sprague, J. B. Measurement of pollutant toxicity to fish. Bioassay methods for acute toxicity, Water Res., 1969, vol. 3, 793 - 821.

        (9) Sprague, J. B. Measurement of pollutant toxicity to fish. II Utilising and applying bioassay results. Water Res., 1970, vol. 4, 3 - 32.

        (10) Stephan, C. E. Methods for calculating an LC50. In Aquatic Toxicology and Hazard Evaluation (edited by F. I. Mayer and J. L. Hamelink). American Society for Testing and Materials, ASTM STP 634, 1977, 65-84

        (11) Stephan, C. E., Busch, K. A., Smith, R., Burke, J. and Andrews, R. W. A computer program for calculating an LC50. US EPA.

    PŘÍLOHA 1

    Upravená voda

    1. Příklad vhodné zřeďovací vody (podle ISO 6341)

      Všechny chemikálie musí být analytické čistoty.

      Voda musí být kvalitní destilovaná nebo deionizovaná s vodivostí menší než 5 µS.cm-1.

      Destilační přístroj nesmí obsahovat žádné měděné části.

    1. Základní roztoky:
      PŘÍLOHA 1 Upravená voda
      CaCl2.2H2O - dihydrát chloridu vápenatého
      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.      		11, 76 g
      MgSO4.7H2O - heptahydrát síranu hořečnatého
      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.      		 4, 93g
      NaHCO3 - hydrogenuhličitan sodný
      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.      		 2, 59 g
      KCl - chlorid draselný
      Rozpustí se ve vodě a doplní se vodou na 1 litr.      		 0, 23 g
    1. Upravená zřeďovací voda

      Smísí se po 25 ml všech čtyř základních roztoků a doplní se vodou na 1 litr. Provzdušňuje se tak dlouho, až koncentrace rozpuštěného kyslíku odpovídá koncentraci nasycení vzdušným kyslíkem.

      Hodnota pH musí činit 7,8 ± 0,2.

      Pokud je třeba, upraví se pH pomocí NaOH (hydroxidem sodným) nebo HCl (kyselinou chlorovodíkovou).

      Tato zřeďovací voda se nechá 12 hodin stát bez dalšího provzdušňování.

      Úhrn iontů Ca a Mg v tomto roztoku činí 2,5 mmol.l-1. Poměr iontů Ca: Mg činí 4 : 1 a poměr iontů Na: K činí 10 : 1. Celková alkalita tohoto roztoku činí 0,8 mmol.l-1.

      Odchylná příprava zřeďovací vody nesmí změnit složení ani vlastnosti vody.

    PŘÍLOHA 2

    Souhrn výsledků EEC kruhového testu prováděného v roce 1978 (2).

    Upozornění: účelem tohoto kruhového testu bylo stanovení EC50 24 hod.

    1. Použité látky:
      1. 1) Dichroman draselný
      2. 2) Kyselina tetrapropylbenzensulfonová
      3. 3) Kyselina tetrapropylbenzensulfonová, sodná sůl
      4. 4) Kyselina trichloro-2, 4, 5 - fenoxyoctová, draselná sůl
      PŘÍLOHA 2 Souhrn výsledků EEC kruhového testu prováděného v roce 1978 (2).
      LátkaPočet účastnících
      se laboratoří      		Počet výsledkůEC50 24 hod. mg.l-1
      1461291,5
      23610827
      3318427
      43272770

    PŘÍLOHA 3

    Příklad závislosti procenta imobilizace dafnií na koncentraci zkoušené látky

    Příklad stanovení EC50 s použitím log-probitového papíru

    Obrázek
    1. III ZKOUŠKA INHIBICE RŮSTU ŘAS
      1. 1 METODA
        1. 1. 1 ÚVOD

          Cílem zkoušky je určení vlivu látky na růst jednobuněčných zelených řas. Relativně krátkodobé pokusy (72 hodin) mohou být použity na zhodnocení účinků na několik generací řas. Tato metoda může být upravena pro použití na několika druzích řas, přičemž protokol o zkoušce musí obsahovat popis metodiky.

          Metoda je vhodná zejména pro stabilní látky rozpustné za podmínek zkoušky ve vodě.

          Metoda je použitelná pro látky, které přimo neinterferují s měřením růstu řas. Pokud je to možné, je žádoucí mít ještě před začátkem testu informace o rozpustnosti látky ve vodě, o tenzi par, o chemické stabilitě, o disociačních konstantách a o biologické rozložitelnosti odbouratelnosti látky

          Jak při plánování zkoušky, tak při interpretaci výsledků by měly být brány v úvahu další informace (např. strukturní vzorec, stupeň čistoty látky, podstata a procento znečištění látky, přítomnost a množství aditiv, rozdělovací koeficient n-oktanol/voda).

        1. 1. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

          Hustota buněk: počet buněk na 1 ml.

          Růst: zvyšování hustoty buněk během doby trvání zkoušky.

          Rychlost růstu: přírůstek hustoty buněk za jednotku času.

          EC50: koncentrace zkoušené látky, která inhibuje růst buněk nebo snižuje růstovou rychlost o 50 % ve srovnání s kontrolou.

          NOEC (no observed effect concentration): je nejvyšší zkoumaná koncentrace, při které nedochází k žádnému statisticky zjistitelnému snížení růstu nebo růstové rychlosti ve srovnání s kontrolou.

        1. 1. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

          Referenční látka může být použita jako prostředek na ověření faktu, že za laboratorních podmínek zkoušky se citlivost zkušebních organizmů významně nezměnila.

          Použití referenční látky je nutné uvést do protokolu o zkoušce. Jako referenční látka může být použit dichroman draselný, ale jeho barva může ovlivnit kvalitu a intenzitu světla dostupného buňkám a také spektrofotometrická měření. Dichroman draselný byl použit v mezinárodních mezilaboratorních zkouškách (viz.(3) a příloha 2).

        1. 1. 4 PRINCIP METODY

          Za účelem prokázání, že EC50 je vyšší než 100 mg.l-1 je možné provést limitní zkoušku při této koncentraci.

          Exponencielně rostoucí kultury vybraných zelených řas jsou vystaveny účinku různých koncentrací zkoušené látky za definovaných podmínek.

          Zkoušené roztoky se inkubují 72 hodin, během nichž se měří hustota buněk v každém roztoku přinejmenším každých 24 hodin. Je stanovována inhibice růstu ve vztahu ke kontrolní kultuře.

        1. 1. 5 KRITÉRIA KVALITY

          Kritéria kvality se vztahují na limitní zkoušku i na úplnou zkoušku.

          Hustota buněk v kontrolních kulturách by se měla zvýšit přinejmenším šestnáctkrát za 3 dny.

          Koncentrace zkoušených látek by se měla udržet v rozmezí 80 % původní koncentrace po celou dobu trvání zkoušky.

          U látek, které se lehce rozpouštějí ve zkušebním médiu a dávají stabilní roztoky (netěkají, nerozkládají se, nehydrolyzují či adsorbují), se počáteční koncentrace může pokládat za ekvivalentní s nominální koncentrací. To, že se koncentrace udržela na určité úrovni po celou dobu zkoušky a že kritéria kvality byla dodržena, musí být dokladováno.

          1. Pro látky, které jsou:

            (i) slabě rozpustné ve zkušebním médiu, nebo

            (ii) schopné vytvářet stabilní emulze nebo disperze, nebo

            (iii) nestabilní vodné roztoky,

            1. musí být počáteční koncentrace brána jako koncentrace naměřená na začátku zkoušky. Koncentrace musí být stanovována po jejím ustálení.

          Ve všech případech se musí provádět další měření koncentrace během zkoušky za účelem stanovení aktuální expoziční koncentrace a kontroly dodržení kritérií kvality.

          Je známo, že podstatná část zkoušené látky se může během zkoušky zabudovat do biomasy řas. Proto by se za účelem prokázání dodržení kritérií kvality mělo brát v úvahu jak množství látky inkorporované do biomasy řas, tak látka v roztoku (nebo, když to není technicky možné změřit, ve vodním sloupci). Protože však stanovení koncentrace látky v biomase řas může představovat technické obtíže, dodržení kritérií kvality může být prokázáno změřením nejvyšší koncentrace látky ve zkušební nádobě bez řas a stanovením koncentrace v roztoku (nebo, jestliže to není technicky možné, ve vodním sloupci) na začátku a na konci zkoušky.

        1. 1. 6 POPIS ZKUŠEBNÍ METODY
          1. 1. 6. 1 Reagencie
            1. 1. 6. 1. 1 Roztoky zkoušených látek

              Základní roztoky požadované síly jsou připravovány rozpuštěním látky v deionizované vodě nebo vodě podle odstavce 1. 6. 1. 2.

              Zvolené koncentrace jsou připravovány přidáním odpovídajícího množství látky k předkulturám řas (viz příloha 1).

              Látky by měly být zkoušeny až do hranice jejich rozpustnosti. Abychom si zajistili, že bude dosažena maximální rozpustná/stabilní koncentrace je možné u některých látek (např. s nízkou rozpustností ve vodě, nebo vysokým Pow, nebo spíše tvořících stabilní disperze než pravé roztoky ve vodě) provést zkoušku při koncentraci vyšší než je hranice rozpustnosti,. Je ovšem nutné, aby tato koncentrace jinak nenarušovala systém (např. vytvořením filmu na hladině bránícím okysličení vody, atd).

              Pro přípravu základních roztoků látek s nízkou rozpustností ve vodě se mohou použít ultrazvuková dispergace, organická rozpouštědla či emulgační látky. Když jsou použity pomocné látky měly by všechny zkoušené vzorky a koncentrace, včetně kontrol obsahovat těchto látek stejné množství. Koncentrace pomocných látek by měla být minimální a v žádném případě by neměla přesáhnout 100 mg.l-1 zkoušeného média.

              Zkouška by se měla provádět bez korekcí pH. Dochází-li k výrazné změně pH, doporučuje se provést znovu zkoušku s korekcí pH a výsledky zaznamenat. V těchto případech by měla být hodnota pH základního roztoku přizpůsobena pH rozpouštědla (vody), pokud neexistují specifické důvody tak neučinit. Přednost se dává použití HCl a NaOH. Přizpůsobení pH nesmí významně ovlivnit koncentraci zkoušené látky v základním roztoku. Vznik chemické reakce nebo fyzikální precipitace ve zkušebním médiu jako následek přizpůsobení pH se musí zaznamenat.

            1. 1. 6. 1. 2 Zkušební médium

              Voda by měla být kvalitní destilovaná nebo deionizovaná s vodivostí menší než 5 µS.cm-1.

              Destilační aparát nesmí obsahovat měděné části.

              1. Doporučováno je následující médium:

                Připraví se čtyři zásobní roztoky dle následující tabulky. Tyto roztoky se sterilizují membránovou filtrací nebo autoklávováním a skladují se v temnu při 4 °C. Zásobní roztok č. 4 by se měl sterilizovat pouze membránovou filtrací. Ředěním těchto roztoků se získají konečné živné koncentrace zkušebních roztoků.

                PŘÍLOHA 3 Příklad závislosti procenta imobilizace dafnií na koncentraci zkoušené látky Příklad stanovení EC50 s použitím log-probitového papíru
                ŽivinyKoncentrace.
                základních roztoků                		Konečné koncentrace
                zkušebních roztoků
                Zásobní roztok č. 1: makroživiny
                NH4Cl1,5 g.l-115 mg.l-1
                MgCl2.6H2O1,2 g.l-112 mg.l-1
                CaCl2.2H2O1,8 g.l-118 mg.l-1
                MgSO4.7H2O1,5 g.l-115 mg.l-1
                KH2PO40,16 g.l-11,6 mg.l-1
                Zásobní roztok č. 2: Fe - EDTA
                FeCl3.6H2O80 mg.l-10,08 mg.l-1
                Na2EDTA.2H2O100 mg.l-10,1 mg.l-1
                Zásobní roztok č. 3: stopové prvky
                H3BO3185 mg.l-10,185 mg.l-1
                MnCl2.4H2O415 mg.l-10,415 mg.l-1
                ZnCl23 mg.l-13.10-3mg.l-1
                CoCl2.6H2O1,5 mg.l-11,5.10-3mg.l-1
                CuCl2.2H2O0,01 mg.l-11.10-5 mg.l-1
                Na2MoO4.2H2O7 mg.l-17.10-3mg.l-1
                Zásobní roztok č. 4: NaHCO3
                NaHCO350 g.l-150 mg.l-1

                Po provzdušnění by mělo mít živné médium hodnotu pH přibližně 8.

            1. 1. 6. 2 Přístroje
              1. - běžné laboratorní vybavení.
              2. - kultivační baňky o vhodném objemu (např. Erlenmayerovy baňky o objemu 250 ml se 100 ml zkoušeného roztoku). Všechny používané baňky by měly být identické co se týče materiálu a rozměrů.
              3. - kultivační zařízení: klimatizovaná místnost nebo box s teplotou 21 - 25 °C ± 2 °C a stálým osvětlením ve spektrálním rozsahu vlnových délek od 400 do 700 nm. Jestliže řasy v kontrolních kulturách dosáhnou doporučené rychlosti růstu, můžeme předpokládat, že podmínky pro jejich růst, včetně intenzity světla jsou odpovídající.
                1. Při průměrných hladinách zkoušených roztoků se doporučuje použít světelnou intenzitu v rozmezí 60 - 120 µE.m-2. s-1 (35 - 70.1018 fotonů . m-2.s-1) při měření vhodným zařízením v rozsahu 400 - 700 nm. Při měření intenzity luxmetry je vyhovující oblast 6000 - 10 000 lx. Této světelné intenzity lze dosáhnout umístěním čtyř až sedmi 30 W zářivek univerzálního bílého typu (barevná teplota přibližně 4 300 K) ve vzdálenosti 0,35 m od kultury řas.
              1. - měření hustoty buněk by se mělo provádět přímým počítáním živých buněk, např. pomocí mikroskopu a počítacích komůrek. Za předpokladu dostatečné citlivosti a korelace s buněčnou hustotou mohou být použity i další postupy (fotometrie, turbidimetrie, ...).
            1. 1. 6. 3 Zkušební organismy
              1. Předpokládá se, že použité druhy zelených řas jsou rychle rostoucí, vhodné pro kultivaci a zkoušení. Doporučovány jsou zejména následující druhy:
                1. - Selenastrum capricornutum, např. ATCC 22662 nebo CCAP 278/4,
                2. - Scenedesmus subspicatus, např.86, 81 SAG.
            2. Poznámka:
              1. ATCC = American Type Culture Collection (U.S.A)
              2. CCAP = Culture Centre of Algae and Protozoa (U.K.)
              3. SAG = Collection of algal culture (Göttingen, F.R.G.)
              1. Použití jiného druhu řas musí být uvedeno ve zprávě.
            1. 1.6.4 Postup zkoušky

              Koncentrační rozmezí, ve kterém je účinky látek nejlépe zjišťovat, se určí orientační zkouškou.

              Dva způsoby měření růstu (biomasa a rychlost růstu) mohou poskytovat zcela rozdílné míry inhibice růstu; v orientační vyhledávací zkoušce se použijí oba, aby mohlo být umožněno se ubezpečit, že geometrický růst koncentrace dovolí odhadnout jak EbC50 tak Er C50.

              Počáteční hustota buněk

              Doporučuje se, aby počáteční hustota buněk řasy Selenastrum capricornutum a řasy Scenedesmus subspicatus ve zkušebních roztocích byla přibližně 104 buněk.ml-1. Použije-li se jiný druh řasy, měla by být počáteční hustota biomasy srovnatelná.

              Koncentrace zkoušené látky

              Do zkoušky se nasazuje nejméně pět různých koncentrací zkoušené látky v geometrické řadě s koeficientem nepřevyšujícím 2,2. Nejnižší použitá koncentrace by neměla vykazovat žádný pozorovatelný účinek na růst řas. Nejvyšší zkoušená koncentrace by měla omezit růst ve srovnání s kontrolní zkouškou nejméně o 50 %, nejlépe když zastaví růst zcela.

              Opakování a kontroly

              Plán zkoušky musí zahrnovat tři opakování každé zkušební koncentrace, tři kontroly a je-li použita pomocná látka též tři kontroly s přídavkem této látky. Je-li pro to důvod, může být plán zkoušky upraven tak, že se použije více koncentračních úrovní a sníží se počet opakování zkoušky v každé nasazené koncentraci.

              Provedení zkoušky

              Zkušební roztoky o určité koncentraci zkoušené látky se připraví smícháním naředěného množství zásobního roztoku zkoušené látky s roztokem živin, inokula a vody (viz příloha).