Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 60

účinné od 1. 7. 1972Vytápěcí a větrací systém

účinné od 1. 7. 1972(1) Vozidlo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukčním provedením ani svou činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících; systém vytápění musí rozdělovat teplo co nejrovnoměrněji po celém prostoru pro cestující; systém vytápění a větrání — provedený jakýmkoli způsobem — musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.¹⁵⁵)

účinné od 1. 7. 1972(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být systém vytápění a větrání snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních¹⁵⁶) z místa řidiče beze změny polohy trupu.¹⁵⁷) Toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. U zvláštních motorových vozidel (část třetí) musí vytápění a větrání odpovídat příslušným technickým normám.¹⁵⁸)

účinné od 1. 7. 1972(3) K vytápění vozidel je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí tyto mít stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení¹⁵⁹) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — a k vlastnímu ohřevu vytápěného prostoru nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

účinné od 1. 7. 1972(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů nebo návěsů určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být odizolovány.¹⁶⁰)

účinné od 1. 7. 1972(5) Systém vytápění musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

1. účinné od 1. 7. 1972a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů městské dopravy, musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁶¹) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 18 °C za jízdy. U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 80 km/h musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne menší než 80 km/h a ne větší než 140 km/h;
2. účinné od 1. 7. 1972b) u autobusů městské dopravy musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁶¹) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 14 °C. Na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;
3. účinné od 1. 7. 1972c) povrchová teplota v bezprostředně přímo přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sedění nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů městské dopravy, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů městské dopravy.

účinné od 1. 7. 1972(6) Systém větrání prostoru karosérie musí být přetlakový a musí zajišťovat:

1. účinné od 1. 7. 1972a) u osobních automobilů, popřípadě v prostoru budky řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů při zavřených oknech a dveřích nejméně 45 m³ vzduchu na 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla;
2. účinné od 1. 7. 1972b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů v prostoru pro cestující při uzavřených oknech a dveřích nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu při stojícím vozidle (vztaženo na objem větraného prostoru) a nejméně 45 m³ vzduchu za 1 hodinu na každou osobu (sedící i stojící) za jízdy vozidla rychlostí, odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla. Přitom část systému větrání musí působit jako odsávací zařízení vstupující v činnost při jízdě vozidla.

účinné od 1. 7. 1972(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — vyhovovat těmto požadavkům:

1. účinné od 1. 7. 1972- palivo musí být shodné s palivem pro pohon vozidla,
2. účinné od 1. 7. 1972- zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelná pojistka),
3. účinné od 1. 7. 1972- spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 0,5 bar (kp/cm²) (zkouška na těsnost),
4. účinné od 1. 7. 1972- u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
5. účinné od 1. 7. 1972- ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
6. účinné od 1. 7. 1972- nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru; při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
7. účinné od 1. 7. 1972- instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.

účinné od 1. 7. 1972(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

§ 61

účinné od 1. 7. 1972Zařízení proti neoprávněnému použití vozidel

účinné od 1. 7. 1972(1) Motorová a skříňová přípojná vozidla musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenčí; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenčí uzamykatelné.

účinné od 1. 7. 1972(2) Motorová vozidla musí být při stání (parkování) zajištěna proti neoprávněnému použití dostatečně účinným zajišťovacím zařízením. Uzamčení dveří, vyjmutí klíčku zapalování, odejmutí řadící páky, volantu nebo řídítek se v tomto smyslu nepovažuje za zajištění.

účinné od 1. 7. 1972(3) Motorová vozidla, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 4, musí mít zajišťovací zařízení vytvořené takovou kombinací ústrojí, které zabraňuje spuštění motoru normálním ovládáním a zároveň zařízením působícím na jedno z následujících ústrojí:

1. účinné od 1. 7. 1972- řízení,
2. účinné od 1. 7. 1972- převodovku,
3. účinné od 1. 7. 1972- řadící páku nebo ovládání řazení převodu,
4. účinné od 1. 7. 1972- zařízení zabraňující běhu motoru.

účinné od 1. 7. 1972(4) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, jednostopá a třístopá motorová vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 1 t musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z následujících ústrojí:

1. účinné od 1. 7. 1972- řízení,
2. účinné od 1. 7. 1972- převodovku,
3. účinné od 1. 7. 1972- řadící páku nebo ovládání řazení převodů,
4. účinné od 1. 7. 1972- zařízení zabraňující běhu motoru,
5. účinné od 1. 7. 1972- paprsky nebo ramena kol.

účinné od 1. 7. 1972(5) Zajišťovací zařízení podle odstavců 3 a 4 musí být schváleno¹⁶²) a musí zejména vyhovovat těmto požadavkům:

1. účinné od 1. 7. 1972a) musí být konstruováno tak, že pokud není uvedeno mimo činnost (tj. odjištěno), není možné ani spuštění motoru normálním ovládáním, ani jízda vozidla vlastní silou;
2. účinné od 1. 7. 1972b) musí být konstruováno tak, aby bylo nutno pro zajištění a odjištění použít jen jednoho klíče, který se vkládá do jednoho zámku; klíč k zajišťovacímu zařízení nesmí být možno zcela vyjmout, pokud zařízení nevstoupilo v činnost; tato podmínka nemusí být splněna u zámků řízení, jestliže klíč může být vyňat v poloze jiné než uzamykací; v tomto případě však musí být zařízení konstruováno tak, aby nebylo možno dosáhnout této polohy a vyjmout klíč mimovolně;
3. účinné od 1. 7. 1972c) musí být konstruováno tak, aby nemohlo být nepovolanou osobou jednoduchými prostředky, nepředepsaným klíčem nebo postupem rychle a nenápadně uvedeno mimo činnost (odjištěno), vyřazeno z činnosti nebo zničeno;
4. účinné od 1. 7. 1972d) nesmí být k vozidlům, s výjimkou jednostopých a tříkolových, dodáváno jako volné příslušenství, nýbrž musí být na vozidle jako trvalá součást výbavy vozidla; zařízení musí být k orgánům uvedeným v odstavcích 3 a 4 připevněno tak, že v uzamčeném stavu i po odmontování krytů může být demontováno pouze speciálním nářadím; pokud by se zařízení mohlo stát neúčinným uvolněním některých šroubů, musí být tyto šrouby kryty částmi zajišťovacího zařízení při jeho uzamčeném stavu;
5. účinné od 1. 7. 1972e) zámky musí být do zajišťovacího zařízení vozidla, s výjimkou vozidel jednostopých a tříkolových, zabudovány pevně;
6. účinné od 1. 7. 1972f) zámky zajišťovacího zařízení mohou být buď na patentní klíče, nebo kombinační; oba systémy musí být řešeny tak, aby počet možných různých kombinací uzamknutí byl nejméně 1000;
7. účinné od 1. 7. 1972g) zámky kombinační mohou být buď číslicové nebo písmenové, musí však mít vždy nejméně 3 volicí číslicové nebo písmenové polohy;
8. účinné od 1. 7. 1972h) musí být takové, aby nemohlo dojít k mimovolnému uvedení zajišťovacího zařízení v činnost, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;
9. účinné od 1. 7. 1972i) zajišťovací zařízení působící na řízení musí být dostatečně dimenzováno tak, aby odolalo působení statického momentu 196 Nm (20 kpm) v obou směrech otáčení volantem, a to bez poškození řídícího mechanismu, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;
10. účinné od 1. 7. 1972j) zajišťovací zařízení působící na řadící páku převodovky musí být schopno zabránit jakémukoliv řazení. U převodovek s ručním ovládáním musí být zajišťovací zařízení uzamykatelné v poloze zpětný chod nebo v poloze neutrál, anebo jen v poloze zpětný chod, u automatických převodovek v poloze P-parkování nebo v poloze N-neutrál, anebo jen v poloze P-parkování;
11. účinné od 1. 7. 1972k) jestliže uvedení zajišťovacího zařízení v činnost vyžaduje jiné energie než svalové, musí být tato energie použita pouze k ovládání zamykacího a odemykacího systému zařízení; zařízení musí být udržováno v zamčeném nebo odemčeném stavu (poloze) prostředky pouze mechanickými.

účinné od 1. 7. 1972(6) Zajišťovací zařízení může být též vybaveno schválenou¹⁶²) zvukovou nebo optickou výstrahou; výstražné signály musí být krátké a musí samočinně skončit do uplynutí nejvýše 30 s; signály se mohou opakovat jen tehdy, pokud znovu dojde k neoprávněné manipulaci se zajišťovacím zařízením; pro zvukovou výstrahu smí být použito pouze zvukové výstražné zařízení namontované na vozidlo (§ 55); pro optickou výstrahu smí být použito pouze záblesku tlumených světel vozidla.

účinné od 1. 7. 1972(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí jen pro vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974.

§ 62

účinné od 1. 7. 1972Zařízení ke spojování vozidel do souprav

účinné od 1. 7. 1972(1) Vozidla, která jsou určena k tažení, musí být vybavena spojovacím zařízením normalizovaných spojovacích a připevňovacích rozměrů. Zařízení musí přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou mechanickou pojistkou. Zařízení musí působit samočinně nebo polosamočinně (druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinná zařízení jsou přípustná pouze u

1. účinné od 1. 7. 1972- vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a), b),
2. účinné od 1. 7. 1972- tažných vozidel určených ke spojování s jednonápravovými přívěsy o celkové hmotnosti do 3,5 t.

účinné od 1. 7. 1972V každém případě však musí být provedení spojovacího zařízení provozně bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovacím zařízením nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy a přívěsy s nájezdovou brzdou.

účinné od 1. 7. 1972(2) Spojovací zařízení

1. účinné od 1. 7. 1972a) jednostopých motorových vozidel pro tažení jednokolových přívěsů musí být provedeno křížovým kloubem,
2. účinné od 1. 7. 1972b) osobních a dodávkových automobilů pro tažení jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti do 3,5 t musí být provedeno s koulí ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N (100 kp) ve svislém směru; celý spoj, tj. koule tažného a závěs přípojného vozidla musí být schválen,¹⁶³)
3. účinné od 1. 7. 1972c) u ostatních vozidel pro tažení přívěsů musí být provedeno systémem válcový čep-oko; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, u speciálních terénních vozidel a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí je přípustný též systém hák-oko, má-li tažný přívěs odpovídající oko oje.

účinné od 1. 7. 1972(3) Spojovací zařízení pro tažení přívěsu musí umožnit pohyb jeho oje nejméně

účinné od 1. 7. 1972(4) Automobily o celkové hmotnosti větší než 12 t, určené k tažení přívěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t, které jsou určeny pro mezinárodní dopravu, musí být vybaveny schváleným¹⁶⁴) zařízením systému válcový čep—oko o průměru 50 mm není dovoleno u jiných vozidel nově uváděných do provozu. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj. závěs—oj smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.

účinné od 1. 7. 1972(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému válcový čep-oko, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií pouze nazad, smí mít osu válcového čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho přídi) nejvýše 300 mm.

účinné od 1. 7. 1972(6) Vozidla — s výjimkou jednostopých — která jsou určena k tažení přívěsů, musí být kromě hlavního spojovacího zařízení vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana, řetězy), a to

1. účinné od 1. 7. 1972- vozidla s kulovým závěsem podle odstavce 2 písm. b) závěsy pro křížové nebo vidlicovité zavěšení podle § 66 odst. 6,
2. účinné od 1. 7. 1972- ostatní vozidla závěsy pro křížové zavěšení.

účinné od 1. 7. 1972Zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny závěsy pro pojistné spojovací zařízení dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

účinné od 1. 7. 1972(7) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k zvláštním motorovým vozidlům uvedeným v části třetí, musí být upevněno k oji tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena.¹⁶⁴)

účinné od 1. 7. 1972(8) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za jednostopá motorová vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy), které musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Přívěsy za zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením podle předcházející věty dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

účinné od 1. 7. 1972(9) Dvou- a vícenápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak, aby se nemohla dotknout vozovky, na níž přívěs stojí nebo po níž jede, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem se mohlo dít s nejmenší možnou námahou. Oj těchto přívěsů musí mít pokaždé oko v přibližně stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla, nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.

účinné od 1. 7. 1972(10) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg přesahuje 245 N (25 kp), musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou část před nápravou nebo oj vybavenu podpěrným zařízením, které

1. účinné od 1. 7. 1972- zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu k obsluze vozidla,
2. účinné od 1. 7. 1972- umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu samočinně nebo — u závěsů s koulí — s nejmenší námahou zapojeno do spojovacího zařízení tažného vozidla.

účinné od 1. 7. 1972(11) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a mezi osou točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části karosérie opsaný z osy točnice.

účinné od 1. 7. 1972(12) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď polosamočinnou nebo samočinnou točnici, odpovídající nejvyššímu povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné vychýlení tahače a návěsu

1. účinné od 1. 7. 1972- ve vodorovné rovině v rozsahu ± 90°, tj. 180° celkově,
2. účinné od 1. 7. 1972- ve svislé podélné rovině nejméně ± 8°,
3. účinné od 1. 7. 1972- v příčné svislé rovině nejvýše ± 3°.

účinné od 1. 7. 1972Ovládání točnice musí být umístěno v pravé polovině tahače, pokud není provedeno z místa řidiče. Tahače musí být na převislé části za točnicí opatřeny nájezdovými lyžinami, které umožňují bezpečné zapojení návěsu bez jeho zvedání i při částečném poklesu návěsu.

účinné od 1. 7. 1972(13) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena¹⁶⁴) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.

účinné od 1. 7. 1972(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena i co do umístění,¹⁶⁴) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

1. účinné od 1. 7. 1972- svou horní plochou musí být výše než 1,25 m ve stavu zatížení návěsem a níže než 1,47 m ve stavu bez zatížení návěsem,
2. účinné od 1. 7. 1972- části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6° je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku s rovinou točnice je 2,09 m,
3. účinné od 1. 7. 1972- části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.

účinné od 1. 7. 1972(15) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému zatížení návěsem.

účinné od 1. 7. 1972(16) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislá zatížení nejvýše 20 t musí být schválen¹⁶⁴) a musí mít průměr činné části 50,8 mm.¹⁶⁵)

účinné od 1. 7. 1972(17) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15 t a se svislým zatížením na spojovací čep nejvýše 20 t musí být schválen i co do umístění,¹⁶⁴) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

1. účinné od 1. 7. 1972- i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad myšlenou rovinou točny musí ležet uvnitř válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,
2. účinné od 1. 7. 1972- spodní části návěsu — tzv. labutí krk — za svislou osou čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.

účinné od 1. 7. 1972(18) Motorová vozidla o pohotovostní hmotnosti větší než 400 kg musí být vpředu konstrukčně upravena a provedena tak, aby je bylo možné - tyčí nebo lanem - táhnout jinými vozidly (vyproštění, odtažení); motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno táhnout tyčí. U pojízdných pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod. lze takové zařízení umístit vzadu.

účinné od 1. 7. 1972(19) Tyče nebo lana k tažení vozidel uvedených v odstavci 18 musí být zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200x200 mm.¹⁶⁶)

účinné od 1. 7. 1972(20) Vozidla — s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) — jež jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít na zadní části karosérie zřetelně a kontrastně vyznačenu nejvyšší přípustnou celkovou hmotnost přípojného vozidla, které je možno bezpečně vléci za všech provozních podmínek. Rozměry tohoto vyznačení stanoví § 80 odst. 3.

účinné od 1. 7. 1972(21) Ustanovení odstavce 1 třetí až páté věty, odstavce 2 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 druhé věty a odstavců 10 až 14 a 16 až 18 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 63

účinné od 1. 7. 1972Nárazníky automobilů a zařízení proti vklínění malých vozidel pod velká vozidla

účinné od 1. 7. 1972(1) Všechny automobily o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí být opatřeny předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci nárazníků.

účinné od 1. 7. 1972(2) Nárazníky nesmějí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou zranit chodce; povrch nárazníků, které nejčastěji vstupují ve styk s jiným vozidlem, např. kly, musí být pokryt pryží nebo jiným měkkým materiálem. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla, směrem k jeho podélné ose tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí (zaklesnutí, zachycení) s jiným vozidlem nebo chodcem či cyklistou apod. Tuhé vnější hrany nárazníku nebo klů, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem, musí být zaobleny s poloměrem nejméně 10 mm.

účinné od 1. 7. 1972(3) Nárazník v celé šířce rozchodu kol a při zatížení vozidla v mezích povolené užitečné hmotnosti svými horními okraji - nebo je-li opatřen svislými kly, horními okraji klů - musí být výše než 420 mm a dolními okraji nesmí být výše než 590 mm od roviny vozovky. V těchto rozmezích musí být povrch nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou překážkou souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.

účinné od 1. 7. 1972(4) Nárazník a jeho držáky včetně upevnění musí být konstruovány tak, aby po stránce pevnosti bez poškození vozidel vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného a s nezařazeným převodovým stupněm na vodorovné rovině.

účinné od 1. 7. 1972(5) Automobily o celkové hmotnosti nad 3,5 t a přívěsy a návěsy musí být na zádi opatřeny zařízením proti vklínění malých vozidel podle odstavce 6, jestliže

1. účinné od 1. 7. 1972- nemají plošinu nebo skříň,
2. účinné od 1. 7. 1972- mají plošinu nebo skříň, která v zadní části je širší než 600 mm a je v této části od povrchu vozovky výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm při nezatíženém stavu vozidla.

účinné od 1. 7. 1972(6) Zařízení proti vklínění nesmí mít spodní hranu výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm od povrchu vozovky při nezatíženém stavu vozidla. Toto zařízení musí být v celé šíři zadní části vozidla nebo nejvýše o 100 mm užší z každé strany vozidla. Provedení může být průběžné nebo dělené; je-li použito děleného zařízení, nesmí být vzájemná vzdálenost mezi vnitřními obrysovými kraji částí zařízení větší než 600 mm. Zařízení musí být pod vozidlem v úrovni zadního obrysu vozidla, nejvýše však 450 mm od něho směrem pod vozidlo, u sklápěčkových vozidel 600 mm.

účinné od 1. 7. 1972(7) Zařízení a jeho upevnění musí být provedeno tak, aby nemělo ostré okraje a aby jeho letmá vodorovná ukončení u bočních obrysů vozidla omezovala na nejmenší míru možnost zachycení osob nebo vozidla a jejich poranění nebo poškození.

účinné od 1. 7. 1972(8) Zvláštní zařízení proti vklínění není nutné, jestliže rám vozidla nebo karosérie vozidla ve své zadní části svým provedením vyhovuje podmínkám odstavců 6 a 7.

účinné od 1. 7. 1972(9) Ustanovení odstavců 5 až 8 neplatí pro vozidla s právem přednostní jízdy,¹⁶⁷) tahače návěsů, rozpojitelné přívěsy pro přepravu klád a dlouhého dříví a pro stavební a pracovní stroje, jejichž provoz na veřejných pozemních komunikacích je omezen na nejmenší míru.

účinné od 1. 7. 1972(10) Nárazníkem a zařízením proti vklínění malých vozidel nemusí být opatřena vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; pokud však takové vozidlo je opatřeno zařízením proti vklínění malých vozidel, musí toto zařízení splňovat podmínky odstavců 6 a 7.

§ 64

účinné od 1. 7. 1972Ochrana a pevnost budky (kabiny) řidiče proti jejímu poškození nákladem

účinné od 1. 7. 1972(1) Motorová vozidla a návěsy, určené nebo použité pro přepravu tyčového materiálu, trámů a podobných nákladů, které posunem při náhlém prudkém brzdění mohou ohrozit bezpečnost osob v budce řidiče, musí být konstruovány nebo vybaveny tak, aby splňovaly podmínky stanovené v odstavcích 2 až 7.

účinné od 1. 7. 1972(2) Ložná plocha nebo nákladní prostor vozidel¹⁶⁸) musí být vybaveny zařízením k upevnění nákladu, a to v počtu dostatečném pro spolehlivé upevnění nákladu.

účinné od 1. 7. 1972(3) Vozidlo musí být opatřeno ochranným štítem (dále jen „štít“) v přední části přepravní plošiny nebo mezi zadní stěnou budky řidiče a touto plošinou, nebo je-li vozidlo bez plošiny, mezi zadní stěnou budky řidiče a nákladem. Štít může být snímatelný.

účinné od 1. 7. 1972(4) Štít nesmí mít šířku menší, než je šířka budky, popřípadě kabiny řidiče. Štít musí být vysoký alespoň jako výška nákladu, nejméně však 800 mm nad ložnou plošinou.

účinné od 1. 7. 1972(5) Štít se smí upevňovat pouze:

1. účinné od 1. 7. 1972a) bezprostředně na rám nebo jinou nosnou konstrukci vozidla,
2. účinné od 1. 7. 1972b) na přední čelo ložné plošiny,
3. účinné od 1. 7. 1972c) u soupravy tahače s návěsem na přední čelo ložné plošiny návěsu,
4. účinné od 1. 7. 1972d) na kostru budky řidiče spojené přímo s karosérií.

účinné od 1. 7. 1972(6) Štít a jeho upevnění včetně upevnění ložné plošiny na rám nebo jinou nosnou konstrukci (v případě upevnění štítu na přední čelo ložné plošiny) musí být takové, aby bez jakéhokoliv poškození odolal rovnoměrně rozloženému tlaku 7850 N (800 kp) z každé započaté tuny dovoleného nákladu vozidla.¹⁶⁹)

účinné od 1. 7. 1972(7) Štítem nemusí být vybavena motorová vozidla, jestliže přední čelo jejich karosérie a plošina nebo zadní stěna budky řidiče spojené přímo s karosérií svým provedením a upevněním odpovídají požadavkům odstavců 4 až 6, a motorová vozidla, u kterých náklad jde mimo budku řidiče, jako např. vozidla s bočně neseným nákladem nebo nákladem, umístěným a upevněným pod vlastní budkou řidiče apod.