Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 47

účinné od 1. 7. 1984Brzdová světla

účinné od 1. 7. 1984(1) Každé vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 20 km.h^-1, musí být opatřeno vzadu dvěma brzdovými světly červené barvy.

účinné od 1. 7. 1984(2) Nejnižší bod činné svítící plochy brzdového světla nesmí být níže než 350 mm a jeho nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku do 1500 mm, může být brzdové světlo ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy brzdových světel nesmí být menší než 600 mm.

účinné od 1. 7. 1984(3) Jednostopé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 50 km.h^-1 nebo s objemem válců motoru větším než 50 cm³ a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu jedním brzdovým světlem červené barvy. Brzdové světlo musí být v podélné střední rovině vozidla a může být skupinové nebo sloučené s obrysovým světlem. Nejnižší bod činné svítící plochy nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna brzdového světla postranního vozíku musí být umístěna podle § 45 odst. 5.

účinné od 1. 7. 1984(4) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se brzdová světla jednotlivého vozidla i všech vozidel soupravy rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací orgán provozního nebo nouzového brzdění, pokud ovládací orgán nouzového brzdění je oddělen od ovládacího orgánu parkovacího brzdění.

účinné od 1. 7. 1984(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro nouzové brzdění vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972.

§ 48

účinné od 1. 7. 1984Směrová světla

účinné od 1. 7. 1984(1) Všechna motorová a jejich přípojná vozidla – s výjimkou jednostopých motorových vozidel s konstrukční rychlostí nižší než 50 km.h^–1 a s objemem válců motoru nejvýše 50 cm³ a s výjimkou vozidel uvedených v části třetí – musí být vybavena směrovými světly provedenými a umístěnými na vozidle tak, aby řidiči i ostatní účastníci silničního provozu mohli bezpečně a včas postřehnout zamýšlenou změnu směru jízdy vozidla. Používání vysouvacích ramen je zakázáno. Mopedy mohou být vybaveny směrovými světly, která musí splňovat podmínky tohoto paragrafu.

účinné od 1. 7. 1984(2) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla. Nejnižší bod jejich činné svítící plochy nesmí být níže než 350 mm nad rovinou vozovky a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy nesmí být nad rovinou vozovky výše než

1. účinné od 1. 7. 1984– 1200 mm u jednostopých motorových vozidel a jejich postranních vozíků,
2. účinné od 1. 7. 1984– 1500 mm u ostatních vozidel; jestliže provedení karosérie neumožňuje dodržení této výšky, může být světlo umístěno až do výše 2100 mm.

účinné od 1. 7. 1984(3) Směrová světla musí být uspořádána

1. účinné od 1. 7. 1984a) u jednostopých motorových vozidel
   1. účinné od 1. 7. 1984– buď symetricky po jednom na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, pokud je zajištěna jejich viditelnost zezadu i z příslušné strany; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrových světel nesmí být menší než 560 mm,
   2. účinné od 1. 7. 1984– nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla. Tato světla musí být na každé straně vozidla umístěna tak, aby jedno bylo v první třetině délky vozidla a druhé co nejvíce vzadu; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrového světla a světlometu nesmí být menší než 100 mm; vzdálenost činné svítící plochy směrového světla od roviny vymezující vzadu největší délku vozidla nesmí být větší než 200 mm; jestliže konstrukce vozidla neumožňuje dodržet uvedenou vzdálenost, smí být tato vzdálenost nejvýše 400 mm;

1. účinné od 1. 7. 1984b) u motorových vozidel, která mají čtyři kola, nebo motorových vozidel se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla symetricky po třech na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu, druhé na boku vozidla a třetí co nejvíce vzadu; boční svítilna musí být umístěna v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu délku vozidla; není-li zaručena geometrická viditelnost vlivem provedení karosérie, může být boční svítilna umístěna až do vzdálenosti 2,5 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla;
2. účinné od 1. 7. 1984c) u přívěsů a návěsů symetricky k podélné střední rovině vozidla po jednom světle na levé straně a pravé straně, co nejvíce vzadu.

účinné od 1. 7. 1984(4) U všech motorových vozidel, s výjimkou jednostopých, nesmí být vzdálenost mezi předními směrovými světly a světlomety s potkávacím světlem a předním světlometem se světlem do mlhy menší než 40 mm. Menší vzdálenost je dovolena jen tehdy, není-li intenzita směrového světla v referenční ose menší než 400 cd.

účinné od 1. 7. 1984(5) Směrová světla musí svítit přerušovaným světlem oranžové barvy (autožluť). Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 1,5±0,5 Hz; poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a prvně zhasnout nejpozději za 1,5 s. Trvání světelného toku musí být mezi 40–80% doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí žárovek).

účinné od 1. 7. 1984(6) Směrová světla musí být možno uvést v činnost nezávisle na ostatním vnějším osvětlení vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky nebo akusticky. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být světlo přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu směrových světel a musí být zelené barvy. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle tak, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel, s výjimkou doplňkových bočních, musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.). Tyto podmínky se vztahují na motorové vozidlo i jízdní soupravu.

účinné od 1. 7. 1984(7) Motorové vozidlo s výjimkou jednostopého musí být vybaveno zvláštním zařízením – spínačem – umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel motorového i přípojného vozidla; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 5 a 6. Výstražná činnost směrových světel musí být signalizována zvláštním optickým kontrolním zařízením s přerušovaným světlem barvy červené, které může být v činnosti s optickým kontrolním zařízením podle odstavce 6. Jednostopé motorové vozidlo může být též tímto zařízením vybaveno.

účinné od 1. 7. 1984(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972 a pro vozidla, která nemusí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.⁹⁰),⁹¹)

§ 49

účinné od 1. 7. 1984Odrazky

účinné od 1. 7. 1984(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, musí být vybaveno dvěma zadními odrazkami červené barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu, popřípadě může být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru. Pokud jsou tato vozidla vybavena zakrývatelnými světlomety, jsou přední odrazky povinné. Bod činné plochy přední a zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku motorového vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny.

účinné od 1. 7. 1984(2) Každé přípojné vozidlo, s výjimkou přívěsného nebo postranního vozíku k jednostopému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a dvěma zadními odrazkami červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná. Bod činné plochy zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny; bod činné plochy přední odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být u vozidel vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1985 dále než 400 mm, u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985 dále než 150 mm od této roviny.

účinné od 1. 7. 1984(3) Umístění odrazek musí být takové, aby nejnižší bod jejich činné plochy nebyl níže než 350 mm a výše než 900 mm nad rovinou vozovky; v případě, že konstrukce a tvar karosérie neumožňuje dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být přední odrazky bílé barvy svým nejnižším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy předních nebo zadních odrazek nesmí být menší než 600 mm; tato vzdálenost může být zmenšena až na 400 mm u dvoustopých vozidel, jejichž celková šířka je nejvýše 1,3 m.

účinné od 1. 7. 1984(4) Vozidla kategorie M₂, M₃ a N, jejichž celková délka je větší než 6 m, a vozidla kategorie O musí být vybavena na každé straně vozidla nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy (autožluť) netrojúhelníkového tvaru umístěnou v prostřední třetině vozidla. Odrazky nesmějí být svým nejnižším bodem činné plochy níže než 350 mm a nejvyšším bodem činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky; neumožňuje-li konstrukce a tvar karosérie dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být odrazky svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Odrazky nesmějí být vzdáleny více než 3 m od roviny vymezující délku vozidla vpředu (u vozidel kategorie O včetně oje), 1 m od roviny vymezující délku vozidla vzadu a vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy bočních odrazek nesmí být větší než 3 m. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí být vybavena odrazkami podle ustanovení tohoto odstavce nejpozději do 1. 1. 1987.

účinné od 1. 7. 1984(5) Jednostopá motorová vozidla musí být vybavena jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou tak, aby střed odrazky byl v podélné střední rovině vozidla a její nejnižší bod činné plochy nebyl níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Mopedy vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1986 musí být vybaveny ještě

1. účinné od 1. 7. 1984– přední odrazkou netrojúhelníkového tvaru bílé barvy umístěnou v podélné střední rovině vozidla; její nejnižší bod činné plochy nesmí být níže než 400 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky,
2. účinné od 1. 7. 1984– na každé straně jednou nebo dvěma odrazkami netrojúhelníkového tvaru oranžové barvy, které musí být umístěny tak, aby nemohly být zakryty řidičem nebo spolujezdcem nebo jejich oděvem.

   účinné od 1. 7. 1984V případě, že je moped opatřen pedály, musí být každý pedál vybaven odrazkami oranžové barvy, viditelnými zepředu i zezadu.

účinné od 1. 7. 1984(6) Přívěsný vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí být vybaven dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak, aby bod činné plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 100 mm od této roviny, a jednou zadní odrazkou červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnou tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná, a umístěnou v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné plochy odrazek nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

účinné od 1. 7. 1984(7) Postranní vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí být vybaven jednou přední odrazkou bílé barvy a jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak, aby bod činné plochy odrazek nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 150 mm od této roviny, nejnižší bod činné plochy níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

účinné od 1. 7. 1984(8) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech⁹⁵) za jízdy volně pohyblivých. Odrazky musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné střední rovině vozidla s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině ± 3°.

§ 50

účinné od 1. 7. 1984Světlomety a svítilny se světly do mlhy, zpětnými světly a s hledacím světlem

účinné od 1. 7. 1984(1) Vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla smějí být vybavena dvěma předními světlomety se světlem bílé barvy do mlhy, jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy, jednou nebo dvěma svítilnami se zpětným světlem bílé barvy a jedním světlometem s hledacím světlem. Jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy a jednou nebo dvěma svítilnami se zpětným světlem bílé barvy musí být vybavena vozidla kategorie M₁ vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985 a motorová vozidla kategorie M₂, M₃ a N vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986. Vozidla kategorie O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy. V případě použití jedné svítilny se světlem červené barvy do mlhy musí být tato svítilna umístěna v levé polovině vozidla. U motorových vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1985 výrobce v návodu k obsluze stanoví způsob montáže a umístění předních světlometů se světlem do mlhy.

účinné od 1. 7. 1984(2) Jednostopé motorové vozidlo smí být vybaveno jedním předním světlometem se světlem bílé barvy do mlhy, jednou zadní svítilnou se světlem červené barvy do mlhy.

účinné od 1. 7. 1984(3) Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 400 mm od této roviny, nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než nejvyšší bod činné svítící plochy potkávacího světla a nejnižší bod činné svítící plochy níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Pro nastavení předních světlometů se světlem do mlhy platí ustanovení § 43 odst. 4. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby nejnižší bod jejich činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než 1000 mm nad rovinou vozovky; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy zadní svítilny se světlem do mlhy a brzdového světla nesmí být menší než 100 mm. Referenční osy zadních svítilen se světlem do mlhy musí být v rovinách rovnoběžných s podélnou střední rovinou vozidla a rovinou vozovky. Svítilna se zpětným světlem musí být na vozidle umístěna tak, aby nejnižší bod její činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod její činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Na jednostopých motorových vozidlech musí být přední světlomet se světlem do mlhy i zadní svítilna se světlem do mlhy umístěny ve stejných výškách nad rovinou vozovky jako u ostatních vozidel, ale v podélné střední rovině vozidla.

účinné od 1. 7. 1984(4) Přední světlomety se světly do mlhy musí být možné zapnout nebo vypnout nezávisle na dálkových a potkávacích světlech a jejich činnost signalizována v zorném poli řidiče kontrolním nepřerušovaným světlem zelené barvy. Rozsvícení zadních světel do mlhy smí být možné pouze svítí-li potkávací světla nebo přední světla do mlhy. Jejich činnost musí být signalizována v zorném poli řidiče kontrolním nepřerušovaným světlem oranžové barvy. Současně se světly do mlhy musí svítit obrysová světla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Svítilna se zpětným světlem může být v činnosti pouze při zařazeném zpětném chodu a jsou-li zapojena zařízení pro jízdu.

§ 51

účinné od 1. 7. 1984Světelné výstražné zařízení

účinné od 1. 7. 1984(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou vozidel uvedených v části třetí, jehož technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985, musí být vybaveno světelným výstražným zařízením.

účinné od 1. 7. 1984(2) Zapojení světelného výstražného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutém vnějším osvětlení vozidla umožňovalo zapínání světel dálkových nebo potkávacích.

účinné od 1. 7. 1984(3) Světelné výstražné zařízení musí být provedeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací orgán a nesmí umožňovat ani rozsvícení ani zhasnutí ostatního osvětlení vozidla.

§ 52

účinné od 1. 7. 1984Zvláštní výstražná světla

účinné od 1. 7. 1984(1) Motorová a přípojná vozidla

1. účinné od 1. 7. 1984a) požární ochrany
2. účinné od 1. 7. 1984b) ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva,
3. účinné od 1. 7. 1984c) zdravotnické a důlní záchranné služby, poruchové služby plynárenských zařízení,
4. účinné od 1. 7. 1984d) pojízdné pracovní stroje a speciální automobily, vykonávající práci za jízdy nebo při stání v jízdní dráze⁹⁶) za neuzavřeného silničního provozu,
5. účinné od 1. 7. 1984e) která svými rozměry nebo rozměry svého nákladu přesahují míru stanovenou v § 11, pokud to stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla, anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání silnice,⁹⁷)
6. účinné od 1. 7. 1984f) pro něž to stanoví orgán, jemuž přísluší schválit technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,
7. účinné od 1. 7. 1984g) pro něž to stanoví federální ministerstvo vnitra,
8. účinné od 1. 7. 1984h) Sboru národní bezpečnosti určená zejména pro doprovod skupiny vozidel,

účinné od 1. 7. 1984musí být kromě předepsaného osvětlení vybavena ještě jedním nebo dvěma zvláštními výstražnými světly, která i svou barvou zřetelně upozorňují všechny účastníky silničního provozu na zvláštní charakter těchto vozidel.

účinné od 1. 7. 1984(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatním vnějším osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče opticky stálým nepřerušovaným kontrolním světlem žluté barvy.

účinné od 1. 7. 1984(3) Světlo výstražných svítilen musí být nepřerušované, svítí-li dopředu, nebo přerušované (majáčky), svítí-li na všechny strany vozidla.

účinné od 1. 7. 1984(4) Zvláštní charakter vozidla a jeho postavení vůči ostatním účastníkům silničního provozu je určen barvou výstražného světla, a to

1. účinné od 1. 7. 1984– červenou nebo modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972,
2. účinné od 1. 7. 1984– modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, a u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. b), c) a g),
3. účinné od 1. 7. 1984– oranžovou (autožluť) u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. d) až f),
4. účinné od 1. 7. 1984– červenou a modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. h).

účinné od 1. 7. 1984(5) Efektu přerušovaného světla musí být dosaženo jiným způsobem než přerušovanou činností světelného toku zdroje (vlákna), to znamená, že zdroj světla musí svítit stálou intenzitou a efektu přerušovaného světla se dosahuje např. rotující clonkou nebo žárovkou s vybíjecím proudem (výbojkou, svítilnou se stacionárními záblesky).

účinné od 1. 7. 1984(6) Výstražné přerušované světlo musí být umístěno na nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny.

účinné od 1. 7. 1984(7) Zvláštní výstražná přerušovaná světla musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

účinné od 1. 7. 1984(8) Ve vzdálenosti menší než 750 mm v libovolném směru od světelného zdroje výstražného světla nesmí být na vozidle jiné světelné zdroje, jež by mohly způsobit vzájemnou záměnu nebo mylný výklad zvláštních výstražných světel.

účinné od 1. 7. 1984(9) U výstražných světel

1. účinné od 1. 7. 1984a) kmitočet (f) přerušování výstražného světla musí být 2 až 4 Hz;
2. účinné od 1. 7. 1984b) svítivost světelného záblesku modrého světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 4° musí být nejméně 13 cd, oranžového světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 8° musí být nejméně 40 cd;
3. účinné od 1. 7. 1984c) trvání světelného záblesku nesmí být delší než .

účinné od 1. 7. 1984(10) Zvláštní výstražná světla musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁹⁸) a musí být podle nich schválena.

§ 53

účinné od 1. 7. 1984Vnitřní osvětlení vozidel

účinné od 1. 7. 1984(1) Kabina řidiče motorových vozidel, karosérie vozidel kategorie M a osobních autobusových přívěsů musí být uvnitř osvětlena tak, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením

1. účinné od 1. 7. 1984– u vozidel kategorie M₁ nejméně 6 lx, měřeno 500 mm od svítilny,
2. účinné od 1. 7. 1984– u vozidel kategorie M₂, M₃ a N nejméně 40 lx, měřeno alespoň na jednom místě na obvodu věnce volantu.

účinné od 1. 7. 1984Osvětlení musí mít zvláštní spínač, aby se dalo zapnout i bez vnějšího osvětlení vozidla.

účinné od 1. 7. 1984(2) Kontrolní přístroje na přístrojové desce musí být osvětleny při zapnutí vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla a přístroje se nesmějí zrcadlit v čelním skle.

účinné od 1. 7. 1984(3) Vozidla kategorie M₂ a M₃ a osobní autobusové přívěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí být možno je ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla na vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů a jejich osobních přívěsů – s výjimkou dálkových autobusů, které jsou vybaveny bodovým osvětlením nad každým sedadlem – musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při plně tlumeném osvětlení nejméně 5 lx v kterémkoli přímo osvětlovaném místě karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

účinné od 1. 7. 1984(4) Vozidla se skříňovou karosérií musí být vybavena vnitřním osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků a jejich nejbližšího okolí.

účinné od 1. 7. 1984(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 54

účinné od 1. 7. 1984Zvuková výstražná zařízení

účinné od 1. 7. 1984(1) Motorová vozidla, s výjimkou pásových vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 8 km.h^-1 musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu. Tato motorová vozidla, pokud jejich technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska zvukových výstražných zařízení a jejich signálů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁹⁹) a musí být podle nich schválena. Mopedy mohou být vybaveny výstražnými zvonky [§ 73 odst. 1 písm. h)].

účinné od 1. 7. 1984(2) Každé zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy,¹⁰⁰) musí být podle nich schváleno a musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoli podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Je-li zařízení uvedeno v činnost, musí vydávat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, gongy apod., nejsou přípustné.

účinné od 1. 7. 1984(3) Vozidla uvedená v ustanovení § 52 odst. 1 písm. a), b), c), která jsou vybavena zvláštními výstražnými světly, musí kromě předepsaných zvukových výstražných zařízení mít ještě zvláštní zařízení vydávající typická zvuková znamení, u nichž spodní hranice hladiny zvuku musí být nejméně 105 dB (A).

§ 55

účinné od 1. 7. 1984Stírače a ostřikovače čelních a zadních skel, odmrazování a odmlžování skel, zařízení k čistění světlometů

účinné od 1. 7. 1984(1) Motorová vozidla s kabinou řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním samočinným stíračem a ostřikovacím zařízením pro čistění vnějšího povrchu čelního skla s motorickým pohonem a odmrazovacím a odmlžovacím systémem. Motorová vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska vybavení systémem čistění a ostřikování čelních skel a systémem odmrazování a odmlžování a z hlediska výhledu z vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy¹⁰¹) a musí být podle nich schválena. Tyto předpisy se přiměřeně vztahují na vozidla ostatních kategorií a na uvedená zařízení použitá na zadní skla vozidel.

účinné od 1. 7. 1984(2) Stírač musí být řešen tak, aby se jeho raménko po vypnutí stíracího zařízení samočinně vracelo do základní polohy. Stírací raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čistění skla.

účinné od 1. 7. 1984(3) Ostřikovací zařízení čelního skla musí být vyrobeno z materiálů, které se nepoškodí při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80 °C. Činnost ostřikovacího zařízení se nesmí zhoršit, je-li použito nemrznoucí směsi. Nádržka na kapalinu musí být umístěna ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu při doplňování; tato podmínka je splněna i v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování vyjímatelná. Nádržka na kapalinu u vozidel kategorie M₂, M₃ a N musí mít objem nejméně 2,8 dm³, u ostatních vozidel musí mít objem nejméně 1,4 dm³.

účinné od 1. 7. 1984(4) Motorová vozidla, jež mají před řidičem průhledný ochranný čelní kryt takového provedení, které nedovoluje řidiči za deště nebo sněžení bezpečný výhled mimo něj, musí mít buď samočinný stírač nebo průzorový otvor (štěrbinu apod.).

účinné od 1. 7. 1984(5) Motorová vozidla mohou být vybavena zařízením k čistění světlometů s potkávacím světlem. Dálkové autobusy a motorová vozidla kategorie N určená pro mezinárodní dopravu vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986, musí být tímto zařízením vybavena. Vozidla a zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy¹⁰²) a musí být podle nich schválena.

účinné od 1. 7. 1984(6) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí platí ustanovení o omývacím zařízení a o odmrazovacím a odmlžovacím systému od 1. 10. 1985; ustanovení odstavce 2 první věty se na tato vozidla nevztahuje.

§ 56

účinné od 1. 7. 1984Odrušení vozidel

účinné od 1. 7. 1984(1) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení“) vznikající při provozu nepřesáhlo mezní hodnoty rušení.¹⁰³) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, musí z hlediska odrušení splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy¹⁰⁴) a musí být podle nich schválena.

účinné od 1. 7. 1984(2) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně provedla kontrolní měření odrušení u nejméně šesti namátkově vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou povinnost má dovozce vozidel, pokud nepředloží jednou ročně osvědčení o shodnosti výroby z hlediska odrušení.

účinné od 1. 7. 1984(3) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy a při výměně nesmějí být originální díly nahrazovány takovými díly, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou hranici.

§ 57

účinné od 1. 7. 1984Zasklení vozidel a clona proti slunci

účinné od 1. 7. 1984(1) Výplně oken (i střešních) a mezistěn motorových a jejich přípojných vozidel musí být zhotoveny z bezpečnostního skla;¹⁰⁵) od 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy¹⁰⁶) a musí být podle nich schváleny. Vozidla kategorie M₁ vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1987 musí být vybavena zařízením pro elektrické vyhřívání zadních oken.

účinné od 1. 7. 1984(2) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita jen pro zasklení

1. účinné od 1. 7. 1984– vnitřních mezistěn a přepážek,
2. účinné od 1. 7. 1984– otevíracích střešních oken,
3. účinné od 1. 7. 1984– oken skládacích dveří (např. u autobusů),
4. účinné od 1. 7. 1984– oken přípojných vozidel za osobní automobily,
5. účinné od 1. 7. 1984– ochranných čelních krytů jednostopých vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče,
6. účinné od 1. 7. 1984– oken obytných nástaveb určených k rekreačním účelům.

účinné od 1. 7. 1984(3) Nekryté hrany zasklení (např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn) musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

účinné od 1. 7. 1984(4) U autobusů a osobních autobusových přívěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

účinné od 1. 7. 1984(5) Karosérie a kabina řidiče motorového vozidla musí mít dvě clony (rolety) proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem. Kabina řidiče zemědělských a lesnických traktorů a každá jednomístná kabina řidiče musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

účinné od 1. 7. 1984(6) Clona proti slunci⁵⁴) musí být provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; jsou-li clona a její držák provedeny z tuhého materiálu, nesmějí mít nebezpečné ostré hrany a jejich zaoblení nesmí mít poloměr menší než 3,5 mm.

účinné od 1. 7. 1984(7) Ustanovení odstavců 2, 5 a odstavce 6 první věty neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 58

účinné od 1. 7. 1984Rychloměry, tachografy a počítače ujeté vzdálenosti

účinné od 1. 7. 1984(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 50 km.h^-1 a které nemá tachograf s ukazatelem rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí být z tohoto hlediska schválená podle zvláštních předpisů.¹⁰⁷)

účinné od 1. 7. 1984(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km.h^-1, které mají celkovou hmotnost větší než 7 t, musí být vybaveny tachografy. Od data, které stanoví federální ministerstvo dopravy, se toto ustanovení vztahuje i na městské autobusy.

účinné od 1. 7. 1984(3) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

1. účinné od 1. 7. 1984a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu–dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;
2. účinné od 1. 7. 1984b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;
3. účinné od 1. 7. 1984c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů.

účinné od 1. 7. 1984Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

účinné od 1. 7. 1984(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich pohon musí být možné u vozidel všech kategorií vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1986 zaplombovat. U vozidel kategorie M a N v socialistickém vlastnictví musí být plombovány; to neplatí pro tachografy a rychloměry s elektrickým pohonem.

§ 59

účinné od 1. 7. 1984Vytápěcí a větrací systém

účinné od 1. 7. 1984(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukcí, provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.¹⁰⁸)

účinné od 1. 7. 1984(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních;¹⁰⁹) toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. Podle zvláštních předpisů¹¹⁰) se ověřují podmínky, které musí splňovat zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorie M a N.

účinné od 1. 7. 1984(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení¹¹¹) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních – s výjimkou zařízení podle odstavce 4 – nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

účinné od 1. 7. 1984(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů a návěsů se skříňovou karosérií určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být nehořlavě odizolovány.

účinné od 1. 7. 1984(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

1. účinné od 1. 7. 1984a) u všech automobilů, s výjimkou městských autobusů, musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹¹²) při okolní teplotě –15 °C výslednou teplotu nejméně +18 °C; u vozidel s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80 km.h^-1 musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne nižší než 80 km.h^-1 a ne vyšší než 140 km.h^-1;
2. účinné od 1. 7. 1984b) u městských autobusů musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹¹²) při okolní teplotě –15 °C výslednou teplotu nejméně +14 °C; na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;
3. účinné od 1. 7. 1984c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit +40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sezení nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou městských autobusů, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u městských autobusů a nevztahuje se na přídavná topení, která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění vzduchu.

účinné od 1. 7. 1984(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být

1. účinné od 1. 7. 1984a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů přetlakový a musí zajišťovat při zavřených oknech a dveřích nejméně 35 m³ vzduchu za 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla;
2. účinné od 1. 7. 1984b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů přetlakový a v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích musí zajišťovat nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu při stání vozidla (ve vztahu k objemu větraného prostoru) a nejméně 35 m³ vzduchu za 1 hodinu u meziměstských a dálkových autobusů bez klimatizačního zařízení a nejméně 25 m³ vzduchu za 1 hodinu u meziměstských a dálkových autobusů s klimatizačním zařízením na každou sedící osobu za jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla.

účinné od 1. 7. 1984U městských autobusů nemusí být vytápěcí a větrací systém přetlakový.

účinné od 1. 7. 1984(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí – s výjimkou zařízení podle odstavce 4 – vyhovovat těmto požadavkům:

1. účinné od 1. 7. 1984a) zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelnou pojistkou),
2. účinné od 1. 7. 1984b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 50 kPa (zkouška na těsnost),
3. účinné od 1. 7. 1984c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
4. účinné od 1. 7. 1984d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
5. účinné od 1. 7. 1984e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
6. účinné od 1. 7. 1984f) instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla, bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.

účinné od 1. 7. 1984(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

§ 60

účinné od 1. 7. 1984Zařízení proti neoprávněnému použití vozidla

účinné od 1. 7. 1984(1) Motorová vozidla a přípojná vozidla se skříňovou karosérií musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a – s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů – motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenku; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenku uzamykatelné. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1973, a na samojízdné zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje.

účinné od 1. 7. 1984(2) Motorová vozidla musí být vybavena kromě zajištění podle odstavce 1 ještě dostatečně účinným zajišťovacím zařízením konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich neoprávněnému použití. Z tohoto hlediska musí vozidla kategorie M a N splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy¹¹³) a musí být podle nich schválena. Ustanovení tohoto odstavce platí pro vozidla, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1973, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1978.

účinné od 1. 7. 1984(3) Vozidla kategorie L musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z těchto ústrojí

1. účinné od 1. 7. 1984– řízení,
2. účinné od 1. 7. 1984– převodovku,
3. účinné od 1. 7. 1984– řadicí páku nebo ovládání řazení převodů,
4. účinné od 1. 7. 1984– zařízení zabraňující běhu motoru,
5. účinné od 1. 7. 1984– paprsky nebo ramena kol.

účinné od 1. 7. 1984Zajišťovací zařízení působící na řízení se nesmí porušit při působení momentem nejméně 300 Nm.¹¹⁴) Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.