Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající horečnatému onemocnění s neurologickými příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů po aseptickou meningitidu nebo encefalitidu, s inkubační dobou 2 až 6 dní, v maximálním rozmezí 2-15 dní, po expozici, která je podmíněna poštípáním komáry, vzácně přisátím klíštěte rodu Hyalomma, nebo přenosem původce z člověka na člověka transplantací, transfúzí nebo transplacentárně. Jiný přenos WNV z člověka na člověka než přenos krví a tkáněmi není považován za reálný.

   Většina nákaz probíhá inaparentně, přibližně 20 % případů se manifestuje makulopapulární vyrážkou a lymfadenopatií, postižení centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních nákaz. Při typickém průběhu onemocnění trvá 2 až 7 dní.

1. 2. Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací viru na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně, byl však prokázán postupný pokles titru specifických ochranných protilátek.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi (sérum, likvor).
2. 2. Detekce nukleové kyseliny v krvi nebo likvoru.
   1. Laboratorní kriteria pro pravděpodobný případ:
      1. 1. Stanovení IgM protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
      2. 2. Stanovení IgG protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
      3. 3. Stanovení protilátek proti WNV v séru testem inhibice hemaglutinace HIT.
   1. Laboratorní kriteria pro potvrzený případ:
      1. 1. Průkaz přítomnosti specifických protilátek IgM proti WNV v mozkomíšním moku.
      2. 2. Izolace WNV z krve nebo mozkomíšního moku.
      3. 3. Detekce nukleové kyseliny WNV v krvi nebo mozkomíšním moku.
      4. 4. Pozitivní virus neutralizační test.

   Odebraný biologický materiál (sérum případně likvor) zašle příslušné zdravotnické zařízení do Národní referenční laboratoře pro arboviry.

   Laboratorní výsledky je nutno interpretovat vždy podle stavu případného očkování proti některým nákazám vyvolaným jinými flaviviry, případně vyloučit recentní onemocnění uvedenými infekcemi (klíšťová encefalitida, žlutá zimnice, japonská B encefalitida, dengue).

Epidemiologická kritéria

1. Nejméně jedna z následujících epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos ze zvířete na člověka (pobyt, návštěva nebo expozice poštípání komárem v oblasti s endemickým výskytem WNV u koní a ptáků, nebo míst s extrémním přemnožením komárů, zejména v souvislosti se záplavami, výjimečně přenos přisátím klíštěte)
   2. 2. Přenos z člověka na člověka (transplantace, transfúze krve, nebo transplacentárně).

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria a nejméně jedna z těchto dvou situací:
   1. 1. epidemiologická souvislost,
   2. 2. nejméně jedno z laboratorních kriterií pro pravděpodobný případ.

1. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická kriteria a nejméně jedno z laboratorních kriterií pro potvrzený případ.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje nákazu WNV, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění. S ohledem na globální změny geografické distribuce vektoru nákazy je třeba důsledně zjišťovat a hlásit údaje, které se vztahují k relevantní cestovatelské anamnéze postižené osoby a dále údaje, které mohou mít vztah k případnému mezilidskému přenosu původce nákazy (transplantace, transfúze, nebo transplacentární přenos).
2. 2. Místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zajistí neprodlené předání informací o potvrzeném případu nákazy WNV všem spádovým pracovištím transfúzní služby předem dohodnutým způsobem a zároveň informuje Ministerstvo zdravotnictví.
3. 3. Ministerstvo zdravotnictví zajistí na základě zpráv, které obdrží cestou systému rychlého varování Evropské komise (EWRS) a prostřednictvím dalších obdobných systémů, předávání informací o aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy WNV v zahraničí, všem pracovištím transfúzní služby a orgánům ochrany veřejného zdraví v ČR.

Činnost transfúzní služby

1. 1. Pracoviště transfúzní služby zajistí:
   1. a) vyloučení z dárcovství plné krve a krevních složek u všech osob, které pobývaly v oblasti s probíhajícím přenosem WNV na lidi, a to po dobu 28 dní po opuštění takové oblasti;³)
   2. b) v indikovaných případech vyšetření vytipovaných šarží plné krve a krevních složek na přítomnost nukleových kyselin WNV.

1. 2. Společnost pro transfúzní lékařství České lékařské společnosti Jana E. Purkyně zajistí uveřejnění informací o aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy WNV v zahraničí podle zpráv zaslaných cestou Ministerstva zdravotnictví a Státního ústavu pro kontrolu léčiv na svých webových stránkách.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt nákazy WNV

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na nákazu WNV, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologického agens a zajistí transport odebraného materiálu do Národní referenční laboratoře pro arboviry. Národní referenční laboratoř pro arboviry ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči¹) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.

Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy WNV

1. 1. Hlášení onemocnění WNV podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do Národní referenční laboratoře pro arboviry.
3. 3. Protiepidemická opatření v rozsahu článků 2, 5, 6 a 7 se provádějí při výskytu nebo na základě podezření u všech případů nákazy WNV.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající infekci EHEC, to je průjem, často krvavý, a břišní křeče, obvykle bez teploty nebo pouze s nízkou teplotou (nižší než 38 °C). Onemocnění může být komplikováno hemolyticko-uremickým syndromem (HUS, dg. D59.3). V patogenezi EHEC infekcí mají hlavní úlohu Shiga toxiny (Verotoxiny): Shiga toxin 1 (Stx1) a Shiga toxin 2 (Stx2).
2. 2. Inkubační doba onemocnění je 2 až 8 dní. Záleží na velikosti infekční dávky, která je velmi nízká (u kmenů O157:H7 se udává 10-100 bakterií), na věku a na vnímavosti jedince. Nejrizikovější skupiny nemocných jsou děti do 5 let a osoby starší nad 60 let.
3. 3. Onemocnění trvá u lehčích případů 5 až 6 dní, v případě systémových komplikací onemocnění (HUS) onemocnění trvá až řadu týdnů.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Izolace a sérotypizace kmenů Escherichia coli (sklíčková aglutinace O, H antigenů).
2. 2. Průkaz Shiga (Verotoxinů) (latexová aglutinace, ELISA a jiné).
3. 3. Detekce genů kódujících produkci Shiga toxinů 1 a 2 a jejich subtypizace.
4. 4. Zjištění dalších faktorů virulence kmenů EHEC: detekce genů pro adhezin intimin (eae) a EHEC hemolysin (EHEC-hlyA) metodou PCR.
5. 5. Konfirmace O a H antigenů genetickými metodami.
6. 6. Metoda restrikční analýzy (PFGE) ke genetickému zjištění shodných kmenů v epidemiologické souvislosti.
7. 7. Imunologické stanovení protilátek lipopolysacharid (LPS) v séru nemocných metodami immunoblotting, pasivní hemaglutinace, ELISA.

   Vyšetření se provádí ze vzorku stolice hned na počátku onemocnění, jinak pravděpodobnost nálezu etiologického agens v materiálu rychle klesá. V případě neúspěchu klasické kultivace je ve vybraných laboratořích (Národní referenční laboratoř pro Escherichia coli a shigely) vhodné použít metodu imunomagnetické separace pro záchyt kmene EHEC ze stolice, která pro toto vyšetření musí být uchovávána při teplotě mínus 70 °C.

Epidemiologická kriteria

1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos z člověka na člověka
   2. 2. Expozice společnému zdroji
   3. 3. Přenos ze zvířete na člověka
   4. 4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
   5. 5. Expozice enviromentálním zdrojům

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Případ s klinickými příznaky, který má epidemiologickou souvislost, případně laboratorně potvrzený izolát bez klinických příznaků onemocnění.
3. C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně potvrzený izolací kmene EHEC.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění EHEC, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění EHEC nebo úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologická šetření při podezření na výskyt EHEC

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění EHEC, zajistí odběr stolice a její okamžitý transport do vyšetřující mikrobiologické laboratoře. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky osobě poskytující péči¹) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Při záchytu suspektních kmenů EHEC, zejména séroskupiny O157, O26, O111, O103 a O145, laboratoř okamžitě odešle kmeny do Národní referenční laboratoře pro Escherichia coli a shigely Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř provede konfirmaci kmenů, detekci Shiga toxinů i dalších faktorů virulence EHEC a zpětně hlásí výsledky ošetřujícímu lékaři, příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví a mikrobiologické laboratoři.
2. 2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí u všech případů epidemiologické šetření. Šetření je zaměřeno především na detailní pátrání po zdroji nákazy, cestě přenosu nákazy a po dalších případech v ohnisku, na klinickou formu onemocnění a případné úmrtí, na ověření řádného provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, případně na aktivní zajištění odběrů biologického materiálu. Tato šetření musí být zahájena okamžitě po průkazu EHEC infekce u prvního případu (index case).

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění EHEC

1. 1. Hlášení onemocnění EHEC podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. 3. Izolace nemocného, v těžších případech nutná hospitalizace podle jiného právního předpisu.⁴)
4. 4. Aktivní vyhledávání všech kontaktů a mikrobiologické vyšetření jejich vzorku stolice, s požadavkem sérotypizace Escherichia coli. U kmenů sérotypově shodných s původcem onemocnění zajistit vyšetření produkce Shiga toxinů.
5. 5. Lékařský dohled po dobu 8 dnů od výskytu posledního případu onemocnění.
6. 6. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě, včetně dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.
7. 7. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající VHA: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy.
2. 2. Období nakažlivosti: Ve stolici je virus přítomen 1až 2 týdny před počátkem onemocnění a 1 až 3 týdny po začátku onemocnění, výjimečně bylo popsáno období až 6 měsíců. V krvi je virus přítomen v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHA.
   2. 2. Detekce nukleové kyseliny VHA v séru, plasmě, nebo ve stolici.
   3. 3. Detekce antigenu VHA ve stolici.

Epidemiologická kriteria

1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos z člověka na člověka
   2. 2. Expozice společnému zdroji
   3. 3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
   4. 4. Expozice enviromentálním zdrojům

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s epidemiologickou souvislostí.
3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění VHA, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHA

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění VHA, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHA

1. 1. Hlášení onemocnění VHA podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. 3. Izolace nemocného, nebo z nemoci podezřelého, na infekčním oddělení podle jiného právního²).
4. 4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 50 dnů od posledního kontaktu.
5. 5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního věku je zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHA podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
6. 6. Osoby v kontaktu s VHA vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru na dobu 50 dnů od posledního kontaktu s nemocným.
7. 7. Omezení uvedená v odstavci 4, 5 a 6 se nevztahují na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost celkových protilátek a současně negativita na specifické protilátky IgM proti viru VHA a na osoby prokazatelně řádně očkované proti VHA.
8. 8. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí rozsah a způsob imunoprofylaxe a v mimořádných situacích, po schválení hlavním hygienikem ČR, zajišťuje mimořádné očkování v kolektivech. Na základě rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o lékařském dohledu nebo o zvýšeném zdravotním dozoru, zajistí osoba poskytující péči¹) u osob v přímém kontaktu s VHA očkování proti VHA.
9. 9. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.⁵)

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající VHB: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy.
2. 2. Období nakažlivosti: všechny HBsAg pozitivní osoby jsou potencionálně infekční.

Laboratorní diagnostika

Detekce specifických protilátek IgM proti nukleokapsidovému antigenu (core) VHB.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost s přenosem z člověka na člověka, zejména přenos krví, sexuálním stykem, nebo přenos vertikální.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s epidemiologickou souvislostí.
3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění akutní VHB, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt akutní VHB

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění akutní VHB, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění akutní VHB

1. 1. Hlášení onemocnění akutní VHB podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. 3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení podle jiného právního předpisu.²)
4. 4. U fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 180 dnů od posledního kontaktu.
5. 5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.⁵)
6. 6. Omezení uvedená v odstavci 3 a 4 se nevztahují na osoby s prokazatelně prožitým onemocněním VHB a na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenu HBV v ochranných množstvích (minimálně 10 IU/l).

Klinická definice onemocnění

Není důležitá pro účely systému epidemiologické bdělosti.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Přítomnost specifických protilátek proti viru VHC potvrzená rozdílným testem na jiném principu testu na stanovení protilátek.
   2. 2. Detekce nukleové kyseliny viru VHC v séru nebo plasmě.
   3. 3. Detekce antigenu (core) viru hepatitidy C v séru nebo plasmě.

Epidemiologická kriteria

Nelze použít.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Nelze použít.
3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující laboratorní kriteria.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění VHC, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt virové hepatitidy C

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění VHC, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHC

1. 1. Hlášení onemocnění VHC podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. 3. Pacienti s diagnostikovanou akutní VHC jsou izolováni na infekčních odděleních. Zdravotní péče je dále zajišťována podle klinického obrazu nemocného.
4. 4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 150 dnů od posledního kontaktu.
5. 5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.⁵)

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než lymphogranuloma venereum (dále jen „LGV“), u dětí a dospělých - zánětlivé onemocnění charakterizované nejméně jedním z následujících projevů: uretritida, epididymitida, akutní salpingitida, akutní endometritida, cervitida, proktitida. Inkubační doba 7 až 14 dní, případně delší.
2. 2. Klinický obraz odpovídající chlamydiové infekci, jiné než LGV, u novorozenců je charakterizován nejméně jedním z následujících projevů: zánět spojivek, pneumonie.
3. 3. Klinický obraz odpovídající LGV: zánětlivě ulcerativní infekce charakterizované nejméně jedním z následujících příznaků: uretritida, genitální vřed, inguinální lymfadenopatie, cervitida, proktitida.
4. 4. Období nakažlivosti může být velmi dlouhé a není omezeno na přítomnost klinických známek infekce. Nemocný může být zdrojem infekce i v době bez subjektivních a objektivních obtíží.

Laboratorní diagnostika

1. Infekce Chlamydia trachomatis, jiná než LGV, nejméně jeden z následujících způsobů průkazu:
   1. 1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu, anální oblasti, nebo ze spojivky
   2. 2. průkaz Chlamydia trachomatis přímou imunofluorescencí v klinickém vzorku
   3. 3. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku

1. Infekce Chlamydia trachomatis -LGV, nejméně jeden z následujících způsobů průkazu:
   1. 1. izolace Chlamydia trachomatis ze vzorku z urogenitálního traktu, anální oblasti, nebo ze spojivky
   2. 2. detekce nukleové kyseliny Chlamydia trachomatis v klinickém vzorku
   3. 3. v případě pozitivních výsledků podle bodu 1. nebo 2. zároveň identifikace sérovaru (genovaru) L₁, L₂ nebo L₃

Epidemiologická kritéria

Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo vertikálním přenosem.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou souvislostí.
3. C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění vyvolané Chlamydia trachomatis (jiné než LGV, LGV), hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.
2. 2. Kumulativní data hlásí laboratoře jedenkrát měsíčně místně příslušným orgánům ochrany veřejného zdraví dle vzoru:
   1. a. počet všech provedených vyšetření strukturovaných podle:
      1. i. pohlaví
      2. ii. věku
      3. iii. diagnózy
      4. iv. odbornosti lékaře
   1. b. počet všech pozitivních nálezů strukturovaných podle:
      1. i. pohlaví
      2. ii. věku
      3. iii. diagnózy
      4. iv. odbornosti lékaře
      5. v. druhu biologického materiálu (výtěr z cervixu, moč apod.)
      6. vi. metody průkazu (včetně názvu testu výrobce)

Epidemiologické šetření při podezření na infekci Chlamydia trachomatis

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na infekci Chlamydia trachomatis, zajistí odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění, jeho transport do vyšetřující laboratoře, dále provádí cílené vyšetření u všech kontaktů a příslušné kontroly po léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.

Protiepidemická opatření v ohnisku Chlamydia trachomatis

1. 1. Hlášení onemocnění vyvolaných Chlamydia trachomatis podle článku 5.
2. 2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního šetření a vyšetření všech kontaktů nemocného podle jiného právního předpisu.⁶)
3. 3. Kontrolní vyšetření pacienta po 6 týdnech po ukončení terapie a vyšetření na další závažné pohlavně přenosné nemoci (syfilis, kapavka, HIV/AIDS).
4. 4. Dispenzarizace pacienta po dobu 3 měsíců s následným vyšetřením a vyřazením z evidence na základě negativního kontrolního vyšetření.⁷)
5. 5. U dárců reprodukčních buněk se postupuje podle jiného právního předpisu.⁸)

Klinická definice onemocnění

Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, to je meningitida, septikémie, bakteriémie, pneumonie. U pneumonie je nutný průkaz původce v krvi, séru nebo sekčním materiálu.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Kultivační průkaz Streptococcus pneumoniae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.
2. 2. Bezkultivační průkaz antigenů Streptococcus pneumoniae latexovou aglutinací z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.
3. 3. Bezkultivační průkaz DNA Streptococcus pneumoniae metodami molekulární mikrobiologie z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.

   Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie Streptococcus pneumoniae nezbytné. Izoláty Streptococcus pneumoniae z invazivního pneumokokového onemocnění posílají mikrobiologické laboratoře do Národní referenční laboratoře pro streptokoky a enterokoky Státního zdravotního ústavu v Praze. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči chemoterapeutikům. Odběr na kultivační vyšetření je nutné provést před nasazením antibiotické terapie.

Epidemiologická kriteria

Nejsou definována.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Nelze použít.
3. C. Potvrzený: Případ laboratorně potvrzený výsledkem pozitivního kultivačního vyšetření nebo detekcí nukleové kyseliny Streptococcus pneumonie nebo detekcí antigenu Streptococcus pneumoniae z výše uvedeného klinického materiálu podle článku 2.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči¹), která diagnostikuje invazivní onemocnění vyvolané Streptococcus pneumoniae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na invazivní pneumokokové onemocnění

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na invazivní pneumokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře a zjistí, zda byl nemocný očkován proti pneumokokům a jakou očkovací látkou. Podrobné epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví.

Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního pneumokokového onemocnění

1. 1. Hlášení invazivního pneumokokového onemocnění podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho odeslání do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.
3. 3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis⁴).

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající kampylobakterióze, to je horečka, průjem, bolesti břicha.
2. 2. Období nakažlivosti je po celou dobu onemocnění a několik dní po jeho ukončení. Po infekci dochází často k nosičství, které zpravidla nepřesahuje období 6 týdnů.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Laboratorní diagnostika kampylobakterióz spočívá v přímém průkazu baktérií Campylobacter species v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.
2. 2. Pro epidemiologické účely je nezbytné provádět druhové určení izolovaných kampylobakterů.

   Biologický materiál zasílaný k vyšetření obvykle zahrnuje výtěr z rekta nebo stolici, méně často sekční materiál, kloubní punktát, krev a další. Odběr se provádí výtěrem z rekta pomocí tamponu s transportním mediem.

Epidemiologická kriteria

1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos z člověka na člověka
   2. 2. Přenos ze zvířete na člověka
   3. 3. Expozice společnému zdroji
   4. 4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
   5. 5. Expozice enviromentálním zdrojům

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný:
   1. 1. Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.
   2. 2. Případ laboratorně potvrzený s neznámými klinickými kritérii.
   3. 3. Případ laboratorně potvrzený bez klinických kritérií

1. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění kampylobakteriózou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt kampylobakteriózy

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění kampylobakteriózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky dle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči¹) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.
2. 2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření u potvrzených případů onemocnění kampylobakteriózou. Šetření spočívá v aktivním vyhledávání kontaktů, to je předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, ve včasném provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz původce onemocnění a v určení zdroje infekce a cesty přenosu.
3. 3. U případů s podezřením na hromadné onemocnění, u případů s atypickým průběhem nebo úmrtím na kampylobakteriózu zabezpečí orgány ochrany veřejného zdraví ve spolupráci s mikrobiologickou laboratoří odeslání kmenů kampylobakterů k typizaci do Státní zdravotního ústavu.

Protiepidemická opatření v ohnisku kampylobakteriózy

1. 1. Hlášení onemocnění kampylobakteriózou podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. 3. Izolace nemocného, v těžších případech hospitalizace podle jiného právního předpisu.⁴)
4. 4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu a vyhledávání kontaktů u předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního výtěru, případně stolice.
5. 5. Lékařský dohled u kontaktů po dobu 5 dnů od výskytu posledního případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.
6. 6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které vylučují kampylobaktery nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně negativních výsledků vyšetření stolice podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
7. 7. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění kampylobakteriózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.
8. 8. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch, nádobí a dalšího.
9. 9. V domácnostech s výskytem kampylobakteriózy a chovem domácích zvířat, zejména psů, koček nebo exotických ptáků, lze případně provést odběr vzorku stolice u chovaných zvířat.
10. 10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě, při přípravě a manipulaci s pokrmy, dodržování správné výrobní a hygienické praxe.
11. 11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

Klinická definice onemocnění

1. Klinická diagnóza lymeské borreliózy je stanovena na podkladě kritérií pro tři fáze nemoci:
   1. 1. Časná lokalizovaná borrelióza je charakterizována kožními projevy označenými jako erythema migrans.
   2. 2. Časná diseminovaná borrelióza je charakterizována přítomností původce v tkáni kožní (borreliový lymfocytom), muskuloskeletální, nervové a srdeční, (myalgie, artralgie, rekurentní artritidy, postižení mozkových nervů N II, III-VI, VII, VIII, meningomyeloradikuloneuritidy „Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom“, aseptické meningitidy, karditidy).
   3. 3. Pozdní chronická borrelióza, která vzniká po několika měsících až letech po infekci, je charakterizována postižením nervové soustavy (chronické encefalomyelopatie, chronické polyneuritidy, deprese a další psychické projevy), kloubů (lymeská artritida) a kůže (zánětlivá nebo atrofická akrodermatitida).

Laboratorní diagnostika

1. 1. Průkaz přítomnosti protilátek třídy IgM a IgG proti borreliím v séru nebo v mozkomíšním moku a v synoviální tekutině pomocí enzymatické imunoanalýzy (ELISA) v klinicky sporných případech konfirmované metodou imunoblotu (Western blotu).
2. 2. Kultivační průkaz Borrelia burgdorferi sensu lato z klinického materiálu.
3. 3. Bezkultivační průkaz antigenů nebo detekce genomové a plasmidové nukleové kyseliny (DNA) borrelií, případně v kombinaci s přímým mikroskopickým průkazem.

   Pro zahájení léčby v akutní fázi podle článku 1 odstavce 1 není průkaz protilátek potřebný.

Epidemiologická kriteria

1. Alespoň jedna z následujících epidemiologických souvislostí během posledních 4 týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění:
   1. 1. Potvrzené přisátí klíštěte.
   2. 2. Pobyt v oblasti výskytu klíšťat.
   3. 3. Riziková manipulace s klíštětem, zejména odstraňování klíštěte, kdy došlo k přímému kontaktu kůže pacienta.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným přisátím klíštěte.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl potvrzen výsledkem laboratorního vyšetření.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péč,¹) která diagnostikuje onemocnění lymeskou borreliózou, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt lymeské borreliózy

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění lymeskou borreliózou, zajistí odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie a jeho transport do vyšetřující laboratoře.
2. 2. Orgán ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při kterém, mimo standardně zjišťované skutečnosti, eviduje klinickou formu onemocnění, případné úmrtí a pátrá po pravděpodobném místě nákazy.

Protiepidemická opatření proti šíření lymeské borreliózy

1. 1. Hlášení onemocnění lymeskou borreliózou podle článku 5.
2. 2. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti své působnosti eviduje ohniska výskytu lymeské borreliózy a doporučuje jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření vedoucích ke snížení rizika napadení klíšťaty.
3. 3. Osobám po prodělané borrelióze se nedoporučuje dárcovství krve a krevních derivátů nebo kostní dřeně po dobu 2 let.
4. 4. Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity klíšťat, která je jako orientační údaj pro občany umístěna na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a orgánů ochrany veřejného zdraví.