Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz pásového oparu je charakterizován unilaterálním výsevem makulopapulózního exantému v rozsahu 1 až 3 dermatomů, nejčastěji v lumbální nebo thorakální oblasti. Výsevu může předcházet silná bolest v místě budoucího výsevu. Nejčastější komplikací onemocnění jsou postherpetické neuralgie, zejména u pacientů nad 50 let. Další možné komplikace jsou neurologické (cerebellitis, meningoencefalitis, myelitis, intrakraniální vaskulitis) nebo oční (keratitis, iridocyklitis, retinitis) nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání. U imunokompromitovaných osob hrozí systémové onemocnění (generalizovaná forma).
2. 2. Období nakažlivosti začíná výsevem exantému a končí pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty. Infekčnost je u lokalizované formy 5 krát nižší než u planých neštovic. Infekční je vezikulární tekutina, u generalizované formy i sekret z horních cest dýchacích.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z následujících kritérií:
   1. 1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok, stěr z léze)
   2. 2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách ze stěru nebo vezikulární tekutiny
   3. 3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence
   4. 4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
   5. 5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při subklinické reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.

Epidemiologická kriteria

Onemocnění vzniká pouze u osob, které prodělaly plané neštovice (lze i subklinicky), nebo byly očkovány živou vakcínou proti planým neštovicím.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ s atypickým klinickým průběhem nebo opakovaný pásový opar bez laboratorního vyšetření.
2. B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péč,¹) která diagnostikuje onemocnění pásovým oparem, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobné a potvrzené případy onemocnění, komplikace a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt pásového oparu

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění pásovým oparem, podle vlastního uvážení u klinicky sporných případů provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

Protiepidemická opatření v ohnisku pásového oparu

1. 1. Hlášení onemocnění pásovým oparem podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. 3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis⁴).
4. 4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se neprovádí.
5. 5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se neprovádí. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění pásovým oparem, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným, které dosud neprodělaly plané neštovice, nebo nebyly řádně očkovány.
6. 6. Pro podání hyperimunního lidského imunoglobulinu je nutné zhodnotit závažnost expozice. Generalizovaný pásový opar je stejně infekční jako plané neštovice a proto by měl být hyperimunní lidský globulin podán do 72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v minulosti plané neštovice neprodělaly, nebo nebyly očkovány dvěmi dávkami vakcíny. Pouze pokud je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s infekcí.
7. 7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s nemocným.
8. 8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to je 21 dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský globulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.
9. 9. Děti, které jsou vnímavé k nákaze a byly v kontaktu s pásovým oparem, jsou vzhledem k nízké infekčnosti přijímány do kolektivních zařízení bez omezení.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající akutní gastroenteritidě, to je zvracení, průjem, horečka. Onemocnění začíná náhle zvracením s vysokou frekvencí. Během 24 hodin se přidává vodnatý průjem s velkým objemem a četností produkovaných stolic. Manifestní onemocnění bývá zpravidla provázeno horečkou, někdy jen mírným vzestupem teploty. Nejzávažnější průběh onemocnění bývá u dětí do 5 let a u osob starších 65 let s rychlou dehydratací a hypernatrémií. Inkubační doba 24 až 72 hodin.
2. 2. Období nakažlivosti může být dlouhé, zejména u imunodeficitních osob.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Standardním laboratorním testem pro diagnózu rotavirové infekce je průkaz antigenu (antigenů) rotavirů. V současnosti se nejčastěji využívají imunochromatografické rychlotesty, latexová aglutinace a ELISA. K laboratornímu vyšetření se odebírá nativní stolice, případně výtěr z rekta. Nejvyšší záchytnost je v prvních 3 dnech onemocnění.
2. 2. Elektronmikroskopický průkaz původce.
3. 3. Detekce nukleové kyseliny.
4. 4. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti rotavirovým infekcím u osob, které nebyly v průběhu předchozích 8 týdnů očkovány. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 2 týdenním intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu. Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný signifikantní vzestup hladin protilátek anebo sérokonverze z negativity do pozitivity. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně probíhajícího onemocnění.

   Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické příznaky mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení rotavirů nezbytné.

Epidemiologická kritéria

Nejsou stanovena.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického obrazu a byl potvrzen laboratorním vyšetřením.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění vyvolané rotaviry, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt onemocnění vyvolaného rotaviry

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění vyvolané rotaviry, zajistí odběr nativní stolice, popřípadě výtěr z rekta a zajistí transport biologického materiálu neprodleně do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění vyvolaného rotaviry

1. 1. Orgán ochrany veřejného zdraví provádí u všech hlášených onemocnění epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, pátrání po zdroji nákazy a dalších kontaktech, včetně ověřování údajů, zda nemocná osoba byla v minulosti očkována proti rotavirovým infekcím.
2. 2. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis.⁴)
3. 3. Dítě mladší 5 let po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění vyvolaném rotaviry je možné přijmout do jeslí, mateřské školy, školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zvláštního dětského zařízení, zařízení sociální péče a obdobných zařízení (dále jen „kolektivní zařízení“) za předpokladu, že nemá klinické příznaky rotavirové infekce, nejdříve však za 10 dnů od začátku onemocnění.
4. 4. Osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění vyvolaném rotaviry může tyto činnosti vykonávat za předpokladu, že nemá klinické příznaky rotavirové infekce, nejdříve však za 10 dnů od začátku onemocnění.
5. 5. Lékařský dohled po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s nemocným u dětí mladších 5 let docházejících do kolektivních zařízení a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění, včetně zvýšené teploty.
6. 6. Zvýšený zdravotnický dozor po dobu 3 dnů od posledního kontaktu s nemocným u fyzických osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné.
7. 7. Při rotavirové nemocniční nákaze nebo při podezření na její výskyt osoba poskytující péči neprodleně zajistí provedení protiepidemických opatření.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající salmonelóze, to je horečka, průjem, bolest břicha, nausea a někdy zvracení. Původce onemocnění může vyvolávat také extraintestinální infekce (lokalizace infekce mimo střevní trakt).
2. 2. Nakažlivost trvá v průběhu nákazy, které je extrémně proměnlivé, od několika dní až po několik týdnů. Chronická nosičství trvající déle než jeden rok jsou vzácná. Podání antibiotik neovlivní vylučování salmonel.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Laboratorní diagnostika salmonelóz spočívá v přímém průkazu salmonel v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.
2. 2. Pro epidemiologické účely je nezbytná sérotypizace.
3. 3. U významných sérotypů se provádí fágová typizace, popřípadě další analýza na úrovni genotypu.
4. 4. Nepřímá diagnostika stanoví protilátky proti O, H a popřípadě Vi antigenům.

   Biologický materiál k vyšetření podle typu onemocnění: výtěr z rekta, stolice sérum, moč, žluč, hnis, kloubní punktát, sekční materiál a další.

Epidemiologická kriteria

1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos z člověka na člověka
   2. 2. Expozice společnému zdroji
   3. 3. Přenos ze zvířete na člověka
   4. 4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
   5. 5. Expozice enviromentálním zdrojům

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost nebo laboratorně potvrzený izolát bez klinické informace.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění salmonelózou, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt salmonelózy

1. 1. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění salmonelózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči¹) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.
2. 2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření u všech potvrzených případů onemocnění a v případě epidemického výskytu i u všech případů podezření na onemocnění salmonelózou. Šetření spočívá ve včasném provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, v aktivním vyhledávání kontaktů, u kterých se rovněž provádí mikrobiologické vyšetření, a v určení zdroje infekce a cesty přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku salmonelózy

1. 1. Hlášení onemocnění salmonelózou podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
3. 3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis.⁴)
4. 4. Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu, zejména předškolních dětí a osob vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního výtěru. Okruh vyšetřovaných osob určí místně příslušný orgánu ochrany veřejného zdraví.
5. 5. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od výskytu posledního případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.
6. 6. Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které vylučují salmonely nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně negativních výsledků vyšetření stolice.
7. 7. Dítě po prodělaném laboratorně potvrzeném onemocnění salmonelózou je možné přijmout do kolektivního zařízení až po jednom negativním kultivačním vyšetření stolice, případně je-li dítě v dobrém klinickém stavu na základě posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
8. 8. Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění salmonelózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.
9. 9. V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch, nádobí a dalšího.
10. 10. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě, zejména při zpracování, skladování a přepravě rizikových surovin a potravin, dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.
11. 11. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Získaná primární syfilis - to je ulcerativní onemocnění charakterizované přítomností jedné, výjimečně několika, obvykle nebolestivých, erozivních až ulcerativních lézí (šankrů) v genitální, perineální nebo anální oblasti, v ústech, na sliznici hltanu nebo kdekoliv jinde mimo oblast genitálií.
2. 2. Získaná sekundární syfilis - osoba s nejméně s jedním z těchto příznaků: difúzní makulopapulózní vyrážka postihující často i dlaně a plosky, celková lymfadenopatie, kondyloma latum, exantém, difúzní alopecie.
3. 3. Získaná časná latentní syfilis - osoba s příznaky primární nebo sekundární syfilis v anamnéze do předchozích 24 měsíců splňující laboratorní kritéria (specifické testy).
4. 4. Získaná pozdní latentní syfilis nad 24 měsíců - osoba splňující laboratorní kritéria (specifické testy).
5. 5. Vrozená syfilis časná - dítě do 2 let věku splňující nejméně jeden z následujících příznaků: hepatosplenomegalie, mukokutánní léze, kondyloma latum, přetrvávající rinitida, žloutenka, pseudoparalýza způsobená periostitidou a osteochondritidou, postižení centrální nervové soustavy, anémie, nefrotický syndrom, malnutrice.
6. 6. Vrozená syfilis pozdní - osoba nad 2 roky věku s klinickými projevy odpovídajícími pozdní vrozené syfilis a splňující laboratorní kritéria (specifické testy).
7. 7. Období nakažlivosti je omezeno na přítomnost klinických projevů v době kontaktu nebo v předcházejících 24 měsících (přenos krví nebo z matky na plod).

Laboratorní diagnostika

1. A. Potvrzený případ - nejméně jeden z následujících nálezů:
   1. 1. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum mikroskopickým vyšetřením v zástinu v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu
   2. 2. Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum přímou imunofluorescencí v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu
   3. 3. PCR průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu
   4. 4. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgM
   5. 5. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek IgM proti Treponema pallidum subspecies pallidum a zároveň detekce nespecifických protilátek v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)

1. B. Pravděpodobný případ - nejméně jeden z následujících nálezů:
   1. 1. Detekce specifických protilátek proti Treponema pallium subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG)
   2. 2. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) v liquoru
   3. 3. U vrozené syfilis detekce specifických protilátek proti Treponema pallium subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG) u matky
   4. 4. U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) ve čtyřnásobně vyšším titru než u matky

Epidemiologická kritéria

Epidemiologická souvislost - mezilidský přenos sexuálním stykem nebo vertikálním přenosem.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ s epidemiologickou souvislostí a laboratorním testy odpovídajícími pravděpodobnému případu.
3. C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění získanou nebo vrozenou syfilis, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený a pravděpodobný případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění podle kritérií v článku 1 až 3.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt syfilis

1. 1. Osoba poskytující péči, která vyslovila podezření na infekci Treponema pallidum subspecies pallidum, zajistí odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a jeho transport do vyšetřující laboratoře.
2. 2. Klinický lékař dermatovenerologického pracoviště s depistážní službou, podle místa bydliště pacienta s prokázanou infekcí, provádí cílené vyšetření u všech relevantních kontaktů a příslušné kontroly po léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.

Protiepidemická opatření

1. 1. Hlášení onemocnění vyvolaných Treponema pallidum subspecies pallidum podle článkku 5.
2. 2. Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního šetření a vyšetření všech relevantních kontaktů nemocného podle jiného právního předpisu.⁶)
3. 3. U syfilis I. a II. stadia musí být vždy nařízena izolace a léčení na venerologickém oddělení a fyzické osoby jsou povinny podrobit se léčení podle jiného právního předpisu.²)
4. 4. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiného právního předpisu.⁵)

Klinická definice onemocnění

Klinický obraz onemocnění může probíhat ve dvou fázích.

1. 1. První příznaky se objeví obvykle po inkubační době 7 až 14 dní (3 až 28 dní) po expozici, která je podmíněna přisátím infikovaného klíštěte, nebo pobytem v oblasti výskytu klíšťat, nebo rizikovou manipulací s klíštětem, nebo konzumací nepasterizovaného mléka, sýra, jogurtu či jiných výrobků, zejména z kozího a ovčího mléka, během posledních 4 týdnů před objevením prvních příznaků onemocnění. V prvním období trvajícím 2 až 7 dní má nemoc chřipkovitý charakter, to je zvýšená teplota, únava, slabost, bolesti kloubů a svalů, bolest hlavy - tzv. abortivní forma - s negativním likvorovým nálezem. První fáze může někdy chybět.
2. 2. Po několikadenním odeznění prvních příznaků (zhruba za 4 až 10 dnů) může dojít k druhé fázi onemocnění, při níž je zasažena centrální nervová soustava. Podle závažnosti a klinického obrazu jde v této druhé fázi o formu meningitickou (zánět mozkových blan) nebo meningoencefalitickou (s postižením šedé a bílé hmoty mozkové) nebo meningoencefalomyelitickou (s postižením předních míšních rohů) nebo o formu bulbocervikální (s postižením segmentů krční páteře a prodloužené míchy).

Laboratorní diagnostika

1. 1. Stanovení IgM protilátek v séru nebo likvoru pomocí ELISA nebo NIF (nepřímou imunofluorescencí).
2. 2. Průkaz sérokonverze nebo signifikantního vzestupu hladiny protilátek třídy IgG, nebo celkových protilátek pomocí ELISA, NIF nebo KFR.

   U pacientů čerstvě očkovaných proti klíšťové encefalitidě, žluté zimnici, japonské encefalitidě a u osob, které se vrátily z endemických oblastí těchto virů, horečky dengue a viru West Nile, je nutné sérologické výsledky potvrdit virus neutralizačním testem.

Epidemiologická kriteria

S přihlédnutím ke klasifikaci případu onemocnění v článku 4 nelze epidemiologická kriteria aplikovat.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Nelze použít.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění klíšťovou encefalitidou, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění podle kritérií článcích 1 až 3.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt klíšťové encefalitidy

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na klíšťovou encefalitidu, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči¹) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při kterém mimo jiné zjišťuje skutečnosti týkající se očkování, eviduje i klinickou formu onemocnění a případně úmrtí na toto onemocnění. Zjišťuje okolnosti napadení nemocného klíštětem, zejména pokud možno datum akvirace a co nepřesnější určení místa, kde k akviraci došlo. Dále zjišťuje, zda nemocný nekonzumoval tepelně nezpracované mléko nebo výrobky z něj.

Protiepidemická opatření

1. 1. Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti své působnosti eviduje ohniska výskytu klíšťové encefalitidy a doporučuje jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření vedoucích ke snížení rizika napadení klíšťaty.
2. 2. Orgán ochrany veřejného zdraví ve spolupráci se zdravotními ústavy a Státním zdravotním ústavem zajišťuje zdravotně osvětové akce zvyšující informovanost obyvatel o nespecifických preventivních opatřeních, zvláště o možnosti očkování proti klíšťové encefalitidě, zejména při opakovaném nebo dlouhodobém pobytu v ohniscích klíšťové encefalitidy. Podílí se na celostátních akcích mapujících výskyt klíšťat v přírodním prostředí a jejich promořenost infekčními agens, která přenášejí.
3. 3. V případě zjištění možného alimentárního přenosu orgán ochrany veřejného zdraví zajistí protiepidemická opatření a to zákaz konzumace suspektního vehikula, jak mléka tak i nepasterizovaných výrobků z tohoto mléka, provede aktivní vyhledání všech exponovaných osob a zajištění jejich klinického a sérologického vyšetření na klíšťovou encefalitidu.
4. 4. Ve spolupráci s veterináři a Národní referenční laboratoří pro arboviry zdravotní ústav Ostrava zajistí vyšetření suspektních zdrojových zvířat, jejich mléka na přítomnost viru klíšťové encefalitidy a jejich séra na přítomnost protilátek proti klíšťové encefalitidě a vyšetření případných rezervoárových zvířat.
5. 5. Státní zdravotní ústav v Praze ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity klíšťat, která je jako orientační údaj pro občany umístěna na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a orgánů ochrany veřejného zdraví.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz lze charakterizovat postupným výsevem svědivého makulopapulózního exantému, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Výsev začíná na trupu a hlavě, včetně vlasaté části, postupně se šíří na končetiny. Výsev většinou probíhá v několika vlnách, proto bývají paralelně přítomna všechna vývojová stadia exantému (makula, papula, vezikula, pustula, krusta). Závažnější průběh má onemocnění u dospělých (delší febrilie, mohutný výsev eflorescencí). Komplikace onemocnění hrozí zejména u dětí do 1 roku života, dospělých osob nad 20 let, u osob těhotných a imunosuprimovaných.

   Komplikace jsou neurologické (cerebellitis, encefalitis, myelitis) nebo pulmonární (varicellová pneumonie, sekundární bakteriální pneumonie) nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání a krvácivé stavy. Systémové onemocnění hrozí u osob imunosuprimovaných a u novorozenců, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po porodu. Virus varicella zoster je považován za teratogenní a při primoinfekci v těhotenství před dvacátým osmým týdnem hrozí vznik tzv. varicellového kongenitálního syndromu.

1. 2. Období nakažlivosti začíná 2 dny před výsevem exantému a končí, pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok)
   2. 2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách
   3. 3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence
   4. 4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
   5. 5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.

Epidemiologická kritéria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění.

Onemocnění se přenáší přímým stykem s nemocnou osobou, výjimečně i s osobou očkovanou. Virus je obsažen ve vezikulární tekutině eflorescencí při planých neštovicích i při pásovém oparu a v sekretu z horních cest dýchacích. Uplatňuje se i nepřímý přenos předměty kontaminovanými sekrety respiračního traktu nebo obsahem kožních lézí, výjimečně dochází k přenosu i transplacentárně.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ s typickým klinickým průběhem bez laboratorního vyšetření.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a je v epidemiologické souvislosti s ostatními případy.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění planými neštovicemi, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný a potvrzený případ onemocnění, hospitalizaci, komplikace a úmrtí na toto onemocnění i údaj o provedeném očkování.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt planých neštovic

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění planými neštovicemi, podle vlastního uvážení u klinicky sporných případů, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

Protiepidemická opatření v ohnisku planých neštovic

1. 1. Hlášení onemocnění planými neštovicemi podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. 3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis.⁴)
4. 4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se běžně neprovádí.
5. 5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se běžně neprovádí. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění planými neštovicemi, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným, které plané neštovice dosud neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány.
6. 6. Podání hyperimunního lidského imunoglobulinu do 72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v minulosti plané nešotvice neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány. Pokud je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s infekcí. Dále se hyperimunní lidský imunoglobulin podává novorozencům, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po porodu a nedonošencům, narozeným před dvacátým osmým gestačním týdnem, kteří byli v kontaktu s planými neštovicemi.
7. 7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s nemocným.
8. 8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to je 21dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský imunoglobulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.