Mírová smlouva s Italií

Článek 84.

Články 75, 78 a 82 a příloha XVII této smlouvy budou se vztahovati na mocnosti spojené a sdružené a na ty Spojené národy, které přerušily diplomatické styky s Italií, nebo s nimiž Italie přerušila diplomatické styky. Tyto články a příloha budou se vztahovati také na Albanii a Norsko.

Článek 85.

Ustanovení příloh VIII, X, XIV, XV, XVI a XVII, jakož i ustanovení ostatních příloh, budou míti platnost a účinnost jako nedílné součásti této smlouvy.

Článek 86.

1. 1. Po dobu nepřevyšující 18 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, budou velvyslanci Sovětského svazu, Spojeného království, Spojených států amerických a Francie v Římě ve vzájemné dohodě zastupovati mocnosti spojené a sdružené při jednání s italskou vládou o všech otázkách týkajících se provedení a výkladu této smlouvy.
2. 2. Tito čtyři velvyslanci dají italské vládě takové směrnice, odborné rady a objasnění, jichž snad bude třeba k zajištění rychlého a účinného provedení této smlouvy, jak podle slovního znění, tak i podle jejího ducha.
3. 3. Italská vláda poskytne řečeným čtyřem velvyslancům všechny nutné informace a všechnu pomoc, jichž snad budou potřebovati při plnění úkolů svěřených jim touto smlouvou.

Článek 87.

1. 1. S výjimkou případů, kde jiné řízení je zvláště předepsáno některým článkem této smlouvy, každý spor o výklad nebo provedení této smlouvy, který nebude vyřízen přímým diplomatickým jednáním, bude předložen čtyřem velvyslancům, jednajícím podle článku 86, s tou výjimkou, že v tomto případě velvyslanci nebudou omezeni lhůtou, stanovenou v tomto článku. Každý takový spor, který nebude jimi vyřízen do dvou měsíců, bude, ačli sporné strany se mezi sebou nedohodnou o jiném způsobu vyřízení, na žádost jedné nebo druhé sporné strany předložen komisi, složené ze zástupce každé strany a třetího člena zvoleného vzájemnou dohodou obou stran z příslušníků třetího státu. Kdyby se obě strany do jednoho měsíce nedohodly o jmenování třetího člena, může jedna nebo druhá strana požádati generálního sekretáře Spojených národů, aby ho jmenoval.
2. 2. Rozhodnutí většiny členů komise bude rozhodnutím komise a strany je přijmou jako konečné a závazné.

Článek 88.

1. 1. Každý člen Spojených národů, který není signatářem této smlouvy a který jest ve válce s Italií, jakož i Albanie, mohou přistoupiti k této smlouvě a po přistoupení budou považováni pro účely této smlouvy za sdruženou mocnost.
2. 2. Listiny o přistoupení se uloží u vlády Francouzské republiky a stanou se účinnými, jakmile budou uloženy.

Článek 89.

Ustanovení této smlouvy nedají žádná práva nebo výhody žádnému státu, který je uveden v úvodu ke smlouvě jako jedna ze spojených a sdružených mocností, nebo jeho příslušníkům, dokud se takový stát nestane smluvní stranou složením své ratifikační listiny.

Článek 90.

Tato smlouva, jejíž francouzský, anglický a ruský text jsou autentické, bude ratifikována spojenými a sdruženými mocnostmi. Bude také ratifikována Italií. Nabude účinnosti ihned po uložení ratifikačních listin Svazem sovětských socialistických republik, Spojeným královstvím Velké Britannie a Severního Iirska, Spojenými státy americkými a Francií. Ratifikační listiny se uloží v nejkratší možné lhůtě u vlády Francouzské republiky.

Pro každou spojenou nebo sdruženou mocnost, jejíž ratifikační listina bude uložena později, smlouva nabude účinnosti dnem uložení. Tato smlouva bude uložena v archivu vlády Francouzské republiky, která vydá ověřený opis každému ze signatárních států.