Zákon o sociálním zabezpečení

§ 3.

účinné od 1. 1. 1957Osobní rozsah.

účinné od 1. 1. 1957(1) Na dávky důchodového zabezpečení podle tohoto dílu zákona mají nárok:

1. účinné od 1. 1. 1957a) zaměstnanci,
2. účinné od 1. 1. 1957b) domáčtí dělníci,
3. účinné od 1. 1. 1957c) žáci učilišť státních pracovních záloh,
4. účinné od 1. 1. 1957d) učňové,

účinné od 1. 1. 1957pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zaměstnanci“), jakož i pozůstalí po zaměstnancích.

účinné od 1. 1. 1957(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto zákona je též, kdo je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního poměru; předchozí ustanovení však neplatí, jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů na dávky obdobné dávkám důchodového zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jako zaměstnanci mají nárok na dávky důchodového zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech (§ 32):

1. účinné od 1. 1. 1957a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti,
2. účinné od 1. 1. 1957b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou vrcholnou organisací, pokud jde o činnost, kterou nevykonávají v zaměstnaneckém pracovním poměru;
3. účinné od 1. 1. 1957c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů společnou vyhláškou v úředním listě.

§ 4.

účinné od 1. 1. 1957Obsah důchodového zabezpečení zaměstnanců. Výčet dávek.

účinné od 1. 1. 1957(1) Z důchodového zabezpečení se poskytují zaměstnancům dávky ve stáří a při trvalé pracovní neschopnosti; pozůstalým po zaměstnancích se poskytují dávky při ztrátě živitele.

účinné od 1. 1. 1957(2) Z důchodového zabezpečení zaměstnanců se poskytují tyto dávky:

1. účinné od 1. 1. 19571. důchody:
   1. účinné od 1. 1. 1957a) starobní,
   2. účinné od 1. 1. 1957b) invalidní a částečný invalidní,
   3. účinné od 1. 1. 1957c) invalidní a částečný invalidní při pracovním úrazu,
   4. účinné od 1. 1. 1957d) vdovský,
   5. účinné od 1. 1. 1957e) vdovecký,
   6. účinné od 1. 1. 1957f) sirotčí,
   7. účinné od 1. 1. 1957g) manželky,
   8. účinné od 1. 1. 1957h) za výsluhu let,
   9. účinné od 1. 1. 1957ch) osobní,
   10. účinné od 1. 1. 1957i) sociální;

1. účinné od 1. 1. 19572. výchovné k důchodům;
2. účinné od 1. 1. 19573. zvýšení důchodů pro bezmocnost.

§ 5.

účinné od 1. 1. 1957Pracovní kategorie.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do tří pracovních kategorií:

1. účinné od 1. 1. 1957a) do I. pracovní kategorie patří zaměstnání pod zemí v dolech a zaměstnání výkonných letců;
2. účinné od 1. 1. 1957b) do II. pracovní kategorie patří zaměstnání vykonávaná za zvlášť těžkých pracovních podmínek;
3. účinné od 1. 1. 1957c) do III. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vláda určuje, která zaměstnání se zařazují do II. pracovní kategorie. Seznam zaměstnání zařazených do II. pracovní kategorie se uveřejní vyhláškou státního úřadu sociálního zabezpečení v úředním listě.

účinné od 1. 1. 1957(3) Zaměstnancem I. (II.) pracovní kategorie se rozumí zaměstnanec, který byl zaměstnán v I. (II.) pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 9 odst. 1 a § 13) nebo jemuž vznikl nárok na důchod následkem pracovního úrazu (§ 16) utrpěného při výkonu tohoto zaměstnání, jestliže ke dni vzniku nároku na důchod

1. účinné od 1. 1. 1957a) takové zaměstnání trvalo, nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) neuplynulo více než dva roky ode dne výstupu z takového zaměstnání, nebo
3. účinné od 1. 1. 1957c) neuplynulo více než pět let ode dne změny zaměstnání, k níž došlo z důvodů zdravotních na doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 70) nebo v obecném zájmu.

účinné od 1. 1. 1957(4) Náhradní doby (§ 6 odst. 2) se započítávají jako doba zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii, bylo-li takové zaměstnání přerušeno jen jimi.

§ 6.

účinné od 1. 1. 1957Doba zaměstnání. Náhradní doby.

účinné od 1. 1. 1957(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu zaměstnání, rozumí se jí:

1. účinné od 1. 1. 19571. doba zaměstnání (§ 3) od 1. ledna 1957,
2. účinné od 1. 1. 19572. před tímto dnem:
   1. účinné od 1. 1. 1957a) doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění zaměstnaneckého,
   2. účinné od 1. 1. 1957b) doba pracovního poměru, po kterou byl zaměstnanec účasten veřejného nebo jemu obdobného pensijního zaopatření,
   3. účinné od 1. 1. 1957c) doba činnosti postavené na roveň době důchodového pojištění zvláštními předpisy.

účinné od 1. 1. 1957(2) Byl-li zaměstnanec zaměstnán nebo pojištěn (odstavec 1) aspoň rok, započítávají se - nestanoví-li tento zákon nebo předpisy podle něho vydané jinak - do doby zaměstnání v III. pracovní kategorii tyto náhradní doby:

1. účinné od 1. 1. 19571. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném podle odstavce 4:
   1. účinné od 1. 1. 1957a) doba vojenské služby,
   2. účinné od 1. 1. 1957b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;

1. účinné od 1. 1. 19572. v období od 1. října 1948:
   1. účinné od 1. 1. 1957a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,
   2. účinné od 1. 1. 1957b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,
   3. účinné od 1. 1. 1957c) doba výcviku nebo školení pro nové zaměstnání prováděných se souhlasem orgánu sociálního zabezpečení,
   4. účinné od 1. 1. 1957d) doba, po kterou měl zaměstnanec nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy,
   5. účinné od 1. 1. 1957e) doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 24) mladší osmi let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče.

účinné od 1. 1. 1957(3) Kryje-li se doba zaměstnání s náhradní dobou, započte se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro zaměstnance výhodnější; to platí též, kryjí-li se doby zaměstnání nebo náhradní doby navzájem.

účinné od 1. 1. 1957(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvy národní obrany a vnitra a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě, které doby podle odstavce 2 č. 1 a v jakém rozsahu se započítávají do doby zaměstnání; v dohodě s Ústřední radou odborů může též stanovit, které jiné činnosti a v jakém rozsahu se kladou na roveň době zaměstnání (odstavec 1 č. 2 písm. c).

§ 7.

účinné od 1. 1. 1957Přerušení zaměstnání. Zachování nároků.

účinné od 1. 1. 1957(1) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu nepřesahující pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jestliže zaměstnání po něm trvalo aspoň tři roky.

účinné od 1. 1. 1957(2) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu, po kterou je poskytován důchod invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu let, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby zaměstnanec nevystoupil ze zaměstnání, doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. To platí též, bylo-li zaměstnání přerušeno na dobu delší než 2 roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost zaměstnance výkonný orgán okresního národního výboru. Žádost je nutno podat nejpozději do dvou roků od výstupu ze zaměstnání.

§ 8.

účinné od 1. 1. 1957Průměrný roční výdělek.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchody se vyměřují z průměrného ročního výdělku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Průměrný roční výdělek se vypočítává z hrubých výdělků za posledních 10 kalendářních let před vznikem nároku na důchod, po případě za posledních 5 kalendářních let, jestliže to je pro zaměstnance výhodnější. Průměrný roční výdělek až do částky 24.000 Kčs se bere za podklad vyměření důchodu plně, nad tuto částku, nejvýše však celkem do 60.000 Kčs, jednou třetinou.

účinné od 1. 1. 1957(3) Průměrný roční výdělek zaměstnance staršího 60 let a průměrný roční výdělek zaměstnance I. pracovní kategorie nebo ženy, kteří jsou starší 55 let, se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tento průměrný roční výdělek vyšší než průměrný roční výdělek vypočtený podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného ročního výdělku, než kolik činil průměrný roční výdělek, z něhož byl již důchod vyměřen.

účinné od 1. 1. 1957(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů podrobnosti vyhláškou v úředním listě; přitom může stanovit, že některé doby, po které zaměstnanec (důchodce) neměl výdělek, se vylučují z období rozhodného pro výpočet průměrného ročního výdělku.

§ 9.

účinné od 1. 1. 1957Podmínky nároku.

účinné od 1. 1. 1957(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) nejméně 20 roků, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 60 let, zaměstnanec I. pracovní kategorie nebo žena věku aspoň 55 let.

účinné od 1. 1. 1957(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 5 let, náleží starobní důchod, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 65 let.

§ 10.

účinné od 1. 1. 1957Výše starobního důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Základní výměra starobního důchodu (§ 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 50 % průměrného ročního výdělku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Byl-li zaměstnanec I. nebo II. pracovní kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání

účinné od 1. 1. 1957v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %,

účinné od 1. 1. 1957v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 1,5 %,

účinné od 1. 1. 1957v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 %

účinné od 1. 1. 1957průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.

účinné od 1. 1. 1957(4) Je-li zaměstnanec I. pracovní kategorie mladší 60 let zaměstnán po vzniku nároku na starobní důchod, náleží mu jedna třetina starobního důchodu vyměřeného ke dni vzniku nároku na tento důchod. Je-li však zaměstnán v I. pracovní kategorii, náleží mu starobní důchod v plné výši. Po dosažení věku 60 let náleží mu starobní důchod vždy v plné výši.

účinné od 1. 1. 1957(5) Je-li zaměstnanec II. nebo III. pracovní kategorie mladší 65 let (žena mladší 60 let) zaměstnán po vzniku nároku na starobní důchod, náleží mu jedna třetina starobního důchodu vyměřeného ke dni vzniku nároku na tento důchod; po dosažení věku 65 let (u ženy po dosažení věku 60 let) náleží mu však starobní důchod vždy v plné výši.

účinné od 1. 1. 1957(6) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku, která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let.

účinné od 1. 1. 1957(7) Vláda může stanovit, že zaměstnancům, kterým by náležel podle odstavců 4 a 5 starobní důchod ve výši jedné třetiny, poskytuje se starobní důchod větším dílem, po případě v plné výši, jsou-li zaměstnáni v určitých pracovních oborech.

§ 11.

účinné od 1. 1. 1957Zvýšení starobního důchodu pracujících důchodců.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchodci, který je zaměstnán (dále jen „pracující důchodce“) a jemuž se vyplácí starobní důchod, se zvyšuje nárok na starobní důchod o 4 % průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod vyměřen, za každý rok zaměstnání vykonávaného po dni vzniku nároku na důchod až do dosažení věku 65 let, a jde-li o důchodce ze zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo o ženu, až do dosažení věku 60 let.

účinné od 1. 1. 1957(2) Po dosažení věku uvedeného v odstavci 1 se zvyšuje pracujícím důchodcům nárok na starobní důchod za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které měl důchodce po dosažení tohoto věku, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; stejně se zvyšuje nárok na starobní důchod pracujícímu důchodci, jemuž tento nárok vznikl až po dosažení věku 65 let (§ 9 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1957(3) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede po dosažení věku 65 let, a jde-li o pracujícího důchodce ze zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo ženu, po dosažení věku 60 let; vystoupil-li však pracující důchodce ze zaměstnání před dosažením tohoto věku, provede se zvýšení důchodu po výstupu ze zaměstnání. Zvýšení podle odstavce 2 se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(4) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení starobního důchodu se nezapočítávají náhradní doby.

§ 12.

účinné od 1. 1. 1957Podmínky nároku.

účinné od 1. 1. 1957(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 13), jestliže se v době trvání zaměstnání nebo do dvou roků po výstupu z něho stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním.

účinné od 1. 1. 1957(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda; vyhlásí je státní úřad sociálního zabezpečení v úředním listě.

§ 13.

účinné od 1. 1. 1957Potřebná doba zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(1) Doba zaměstnání (§ 6) potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u zaměstnanců

účinné od 1. 1. 1957U zaměstnanců ve věku nad 28 let se doba zaměstnání potřebná pro nárok zjišťuje z posledních deseti let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U zaměstnance mladšího 20 let stačí i doba zaměstnání kratší než rok.

účinné od 1. 1. 1957(2) Získal-li zaměstnanec dobu zaměstnání v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

účinné od 1. 1. 1957(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod se pokládá vždy za získanou, jde-li o vdovu, která byla zaměstnána v době smrti svého manžela nebo vstoupila do zaměstnání nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v zaměstnání až do dne, kdy se stala invalidní (částečně invalidní).

§ 14.

účinné od 1. 1. 1957Výše invalidního a částečného invalidního důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Základní výměra invalidního důchodu činí 50 % průměrného ročního výdělku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Trvalo-li zaměstnání do dne vzniku nároku na invalidní důchod déle než 15 let, přičítají se k základní výměře důchodu za 16. a každý další rok zaměstnání:

účinné od 1. 1. 1957průměrného ročního výdělku. Náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] se nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle odstavce 2 do prvých 15 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. pracovní kategorii a naposledy doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.

účinné od 1. 1. 1957(4) Částečný invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí 35 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 32 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 30 % průměrného ročního výdělku.

§ 15.

účinné od 1. 1. 1957Zvýšení invalidního důchodu pracujících důchodců.

účinné od 1. 1. 1957(1) Pracujícímu důchodci se zvyšuje nárok na invalidní důchod za každý rok zaměstnání po dni vzniku nároku na tento důchod, nejdříve však od 16. roku celkové doby zaměstnání; zvýšení činí v I. pracovní kategorii 2 %, v II. pracovní kategorii 1,5 % a v III. pracovní kategorii 1 % průměru hrubých ročních výdělků dosažených po dni vzniku nároku na důchod.

účinné od 1. 1. 1957(2) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(3) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení invalidního důchodu se nezapočítávají náhradní doby.

§ 16.

účinné od 1. 1. 1957Invalidní a částečný invalidní důchod při pracovním úrazu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží bez ohledu na délku doby zaměstnání, jestliže se zaměstnanec stal v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od výstupu z něho invalidním nebo částečně invalidním (§ 12 odst. 2) následkem pracovního úrazu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pracovním úrazem je úraz, který zaměstnanec utrpěl:

1. účinné od 1. 1. 1957a) při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět, pokud ji zaměstnanec podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
2. účinné od 1. 1. 1957b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,
3. účinné od 1. 1. 1957c) při výkonu veřejné funkce.

účinné od 1. 1. 1957(3) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání uvedené v příloze k tomuto zákonu, jestliže vznikly za podmínek v ní stanovených. Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s Ústřední radou odborů doplňovat a měnit seznam nemocí z povolání; doplňky a změny vyhlásí v úředním listě.

účinné od 1. 1. 1957(4) Kde se v tomto zákoně mluví o invalidním nebo částečném invalidním důchodu, míní se tím také invalidní nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, pokud ze zákona nebo z předpisů podle něho vydaných nevyplývá jinak.

§ 17.

účinné od 1. 1. 1957Výše invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Základní výměra invalidního důchodu při pracovním úrazu činí 65 % průměrného ročního výdělku. Ustanovení § 14 odst. 2 a 3 a § 15 platí i tu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance I. pracovní kategorie činí 45 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 42 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 40 % průměrného ročního výdělku.

§ 18.

účinné od 1. 1. 1957Nové vyměření starobního a invalidního důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán po 65. roce věku, a jde-li o poživatele důchodu ze zaměstnání I. pracovní kategorie nebo ženu, po 60. roce věku, aspoň po dobu dvou roků, vyměří se důchod znovu (§§ 10 a 11) z průměrného ročního výdělku vypočteného za kalendářní léta před vznikem nároku na nové vyměření, je-li nový důchod vyšší než dosavadní důchod zvýšený podle § 11. Nové vyměření důchodu se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též pro poživatele invalidního důchodu bez ohledu na jeho věk, je-li zaměstnán po dni vzniku nároku na invalidní důchod.

§ 19.

účinné od 1. 1. 1957Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku.

§ 20.

účinné od 1. 1. 1957Všeobecné podmínky.

1. účinné od 1. 1. 1957Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí:
2. účinné od 1. 1. 1957a) po zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, neuplynulo-li od skončení zaměstnání do dne smrti více než 2 roky, nebo po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu,
3. účinné od 1. 1. 1957b) po poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a důchodu za výsluhu let.

§ 21.

účinné od 1. 1. 1957Vdovský důchod.

účinné od 1. 1. 1957(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce).

účinné od 1. 1. 1957(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce) vdově, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1957a) je invalidní (§ 12 odst. 2), nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 24), nebo
3. účinné od 1. 1. 1957c) vychovala aspoň 3 děti, nebo
4. účinné od 1. 1. 1957d) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti, nebo
5. účinné od 1. 1. 1957e) dosáhla věku 50 let, nebo
6. účinné od 1. 1. 1957f) její manžel zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho smrti věku 40 let.

účinné od 1. 1. 1957(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti.

účinné od 1. 1. 1957(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

účinné od 1. 1. 1957(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství se zaměstnancem (důchodcem) bylo rozvedeno (rozloučeno), jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

účinné od 1. 1. 1957(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila se zaměstnancem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

účinné od 1. 1. 1957(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětovném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel, nebo by náležel v nižší výměře.

§ 22.

účinné od 1. 1. 1957Výše vdovského důchodu.

účinné od 1. 1. 1957(1) Vdovský důchod činí 70 %

1. účinné od 1. 1. 1957a) starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo důchodu za výsluhu let, který důchodce požíval v době smrti,
2. účinné od 1. 1. 1957b) starobního nebo invalidního důchodu, na který by měl zaměstnanec (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z důchodů je vyšší.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vdově po poživateli částečného invalidního důchodu může být vyměřen v případech hodných zřetele vdovský důchod z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok, kdyby byl invalidní.

účinné od 1. 1. 1957(3) Rozvedené ženě náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 21 odst. 5).

§ 23.

účinné od 1. 1. 1957Vdovecký důchod.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po zaměstnankyni (důchodkyni), je-li invalidní (§ 12 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí zaměstnankyně (důchodkyně) odkázán výživou na její výdělek (důchod).

účinné od 1. 1. 1957(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

§ 24.

účinné od 1. 1. 1957Sirotčí důchod.

účinné od 1. 1. 1957(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého zaměstnance (důchodce).

účinné od 1. 1. 1957(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl zaměstnancem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

účinné od 1. 1. 1957(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

1. účinné od 1. 1. 1957a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

účinné od 1. 1. 1957(4) Po několika zaměstnancích (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

§ 25.

účinné od 1. 1. 1957Výše sirotčího důchodu.

účinné od 1. 1. 1957Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu, oboustranně osiřelého dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dítěte nejméně 240 Kčs měsíčně. Jde-li o dvě nebo několik dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného k invalidnímu důchodu (§ 30 odst. 3).

§ 26.

účinné od 1. 1. 1957Důchod manželky.

účinné od 1. 1. 1957(1) Manželce zaměstnance, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod (§ 13), nebo poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let náleží důchod manželky, jestliže se stala invalidní (§ 12 odst. 2) nebo dosáhla věku 65 let a není výdělečně činná ani nepožívá důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení nebo podle jiných předpisů.

účinné od 1. 1. 1957(2) Důchod manželky může být přiznán také družce, která je odkázána svou výživou na zaměstnance (důchodce).

účinné od 1. 1. 1957(3) Důchod manželky činí 100 Kčs měsíčně.

účinné od 1. 1. 1957(4) Nárok na důchod manželky nezaniká skončením manželského soužití.

§ 27.

účinné od 1. 1. 1957Důchod za výsluhu let.

účinné od 1. 1. 1957Zaměstnancům činným v zaměstnáních, která pro svou zvláštní povahu kladou mimořádné nároky na schopnosti a organismus zaměstnance, náleží po určité době zaměstnání bez zřetele na zdravotní stav a věk důchod za výsluhu let. Podrobnosti stanoví vláda.

§ 28.

účinné od 1. 1. 1957Osobní důchod.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda může stanovit podrobnosti.

účinné od 1. 1. 1957(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění).

§ 29.

účinné od 1. 1. 1957Sociální důchod.

účinné od 1. 1. 1957Potřebným osobám, které jsou starší 65 let nebo invalidní (§ 12 odst. 2) může být přiznán sociální důchod. Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí, které osoby se považují za potřebné a v jaké výši se důchod vyměřuje.

§ 30.

účinné od 1. 1. 1957Výchovné k důchodům.

účinné od 1. 1. 1957(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 24) poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, za výsluhu let, osobního a sociálního. Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod.

účinné od 1. 1. 1957(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě 70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 310 Kčs, na čtyři děti 490 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 220 Kčs měsíčně.

účinné od 1. 1. 1957(3) Výchovné k invalidnímu důchodu činí měsíčně na jedno dítě 120 Kčs, na dvě děti 260 Kčs, na tři děti 420 Kčs, na čtyři děti 600 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 220 Kčs měsíčně.

účinné od 1. 1. 1957(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno. Vzniknou-li někomu nároky na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů, přizná se jen vyšší výchovné.

účinné od 1. 1. 1957(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

účinné od 1. 1. 1957(6) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

účinné od 1. 1. 1957(7) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.

§ 31.

účinné od 1. 1. 1957Zvýšení důchodů (výchovného) pro bezmocnost.

účinné od 1. 1. 1957Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Sirotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od 7. roku věku dítěte. Také výchovné na dítě starší 7 let může být zvýšeno až o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné.

§ 32.

účinné od 1. 1. 1957Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány stanovit vyhláškou v úředním listě podrobnosti, zejména která zaměstnání se považují za zaměstnání pod zemí v dolech, jakož i stanovit odchylky od ustanovení tohoto dílu zákona, vyžaduje-li toho zvláštní povaha činnosti některých skupin zaměstnanců nebo způsob jejich odměňování.

§ 33.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zaměstnanci si mohou své nároky zvyšovat důchodovým nadlepšením za pojistné, které sami platí.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vláda stanoví nařízením podrobnosti.