Zákon o sociálním zabezpečení

§ 49.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchodci a jejich rodinní příslušníci mají nárok na preventivní a léčebnou péči. Náležejí jim též dávky obdobné věcným dávkám poskytovaným podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců. Z peněžitých dávek jim náleží podpora při narození dítěte a pohřebné.

účinné od 1. 1. 1957(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují orgány zdravotní správy. Lázeňskou péči poskytuje zdravotní správa na vrub sociálního zabezpečení. Ostatní věcné jakož i peněžité dávky poskytují orgány sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(3) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví podrobnosti.

účinné od 1. 1. 1957(4) Ustanovení této části zákona se nevztahují

1. účinné od 1. 1. 1957a) na důchodce, kteří jsou z důvodu své pracovní činnosti pojištěni pro případ nemoci a mateřství, ani na jejich rodinné příslušníky,
2. účinné od 1. 1. 1957b) na osoby, které jsou účastny vojenské nemocenské péče.

§ 50.

účinné od 1. 1. 1957Všeobecné ustanovení.

účinné od 1. 1. 1957Stát pomáhá osobám, jež potřebují jeho pomoci, zejména osobám se změněnou pracovní schopností, dětem a občanům starým nebo těžce poškozeným na zdraví ke zlepšení jejich hmotných poměrů a k rozvoji jejich kulturního života poskytováním služeb nebo dávek, a to radou, pracovním umisťováním, ústavním zaopatřením a doplňkovou péčí.

§ 51.

účinné od 1. 1. 1957Úvodní ustanovení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Výkonné orgány okresních národních výborů umisťují do zaměstnání v pracovním poměru osoby se změněnou pracovní schopností na místa vhodná pro tyto osoby se zřetelem na jejich pracovní kvalifikaci, po případě doporučují jich přijetí za členy výrobních družstev a jednotných zemědělských družstev; za tím účelem jim umožňují výcvik a školení pro získání odborné kvalifikace, aby se mohly pracovně vhodně uplatnit.

účinné od 1. 1. 1957(2) Výkonné orgány okresních národních výborů jsou oprávněny provádět v rozpočtových, hospodářských a jiných organisacích (dále jen „závody“) výběr pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností.

§ 52.

účinné od 1. 1. 1957Osoby se změněnou pracovní schopností.

účinné od 1. 1. 1957(1) Osobami se změněnou pracovní schopností jsou osoby, které pro trvalé poškození zdraví mají podstatně omezený výběr zaměstnání.

účinné od 1. 1. 1957(2) Za osoby se změněnou pracovní schopností se považují též osoby, které pro trvalé poškození zdraví, jež nastalo před započetím pravidelné pracovní činnosti, nebo pro vrozené vady mají podstatně omezený výběr zaměstnání, zejména mládež s těžkými zdravotními vadami po dosažení věku, v němž končí povinná školní docházka.

účinné od 1. 1. 1957(3) Ustanovení tohoto zákona, pokud jednají o osobách se změněnou pracovní schopností, se vztahují též na poživatele důchodů, na něž nárok je podmíněn nepříznivým zdravotním stavem, čítajíc v to i sociální důchody; to platí též pro poživatele obdobných důchodů poskytovaných podle jiných předpisů.

§ 53.

účinné od 1. 1. 1957Výcvik a školení.

účinné od 1. 1. 1957Výcvik a školení osob se změněnou pracovní schopností se provádí:

1. účinné od 1. 1. 1957a) na pracovištích v závodech,
2. účinné od 1. 1. 1957b) ve výcvikových kursech,
3. účinné od 1. 1. 1957c) ve výcvikových střediscích.

§ 54.

účinné od 1. 1. 1957Hmotné zabezpečení před umístěním a po dobu výcviku a školení.

účinné od 1. 1. 1957Osobám se změněnou pracovní schopností se v odůvodněných případech poskytuje před umístěním do zaměstnání a po dobu, po kterou se podrobují výcviku nebo školení, hmotné zabezpečení a náhrada nutných výloh spojených s výcvikem nebo školením. Hmotné zabezpečení může se za týchž podmínek poskytovat též příslušníkům jejich rodin odkázaným na ně výživou.

§ 55.

účinné od 1. 1. 1957Plán pracovních míst.

účinné od 1. 1. 1957(1) Pracovní místa pro osoby se změněnou pracovní schopností zajišťují se každoročně plánem pracovních míst pro tyto osoby; plán sestavují výkonné orgány krajských národních výborů podle směrnic vydaných státním úřadem sociálního zabezpečení v dohodě se státním úřadem plánovacím a zúčastněnými ústředními úřady.

účinné od 1. 1. 1957(2) Neplnění plánu pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností se považuje za neplnění státního hospodářského plánu.

§ 56.

účinné od 1. 1. 1957Rozmisťování mládeže s těžkými zdravotními vadami.

účinné od 1. 1. 1957(1) Rozmisťování mládeže s těžkými zdravotními vadami do učebních a pracovních poměrů řídí státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy pracovních sil, zdravotnictví, školství a kultury a za součinnosti ostatních zúčastněných ústředních úřadů.

účinné od 1. 1. 1957(2) V plánech rozmístění dorostu se podle požadavků orgánů sociálního zabezpečení vyhradí počet učebních a pracovních míst potřebný pro mládež s těžkými zdravotními vadami.

§ 57.

účinné od 1. 1. 1957Závody, v nichž jsou pracovní místa vhodná pro osoby se změněnou pracovní schopností, nemohou uzavření pracovního (učebního) poměru s osobou se změněnou pracovní schopností odmítnout s poukazem na její zdravotní stav, jestliže druh práce a ostatní pracovní podmínky na tomto místě jsou podle rozhodnutí výkonného orgánu okresního národního výboru pro uchazeče vhodné vzhledem k jeho schopnostem. O přijetí osob se změněnou pracovní schopností doporučených za členy družstev (§ 51) rozhodne příslušný orgán družstva.

§ 58.

účinné od 1. 1. 1957(1) Závody mohou rozvázat pracovní (učební) poměr se zaměstnanci, kteří byli do závodu umístěni jako osoby se změněnou pracovní schopností, jakož i se zaměstnanci, kteří v závodě dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu (§ 9), jen po předchozím souhlasu příslušného výkonného orgánu okresního národního výboru. Toto ustanovení se nevztahuje na rozvazování pracovních poměrů se zaměstnanci provozu ve veřejné dopravě.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pozbude-li zaměstnanec následkem úrazu nebo nemoci schopnosti k práci požadované na pracovním místě, které dosud zastával, je závod povinen přeřadit jej na takové pracovní místo, kde druh požadované práce a pracovní podmínky jsou pro něj vhodné vzhledem k jeho schopnostem. Rozvázat pracovní poměr s takovým zaměstnancem může závod jen po předchozím souhlasu příslušného výkonného orgánu okresního národního výboru.

§ 59.

účinné od 1. 1. 1957Povinnost závodů.

účinné od 1. 1. 1957Závody jsou pro splnění účelu tohoto zákona zejména povinny:

1. účinné od 1. 1. 1957a) zřizovat ke splnění plánu pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností (§ 55) pracovní místa vhodná pro tyto osoby a obsazovat je osobami, jež do závodu doporučí výkonný orgán okresního národního výboru;
2. účinné od 1. 1. 1957b) provádět výcvik svých zaměstnanců, jejichž pracovní schopnost se následkem úrazu nebo nemoci trvale změnila, jakož i osob se změněnou pracovní schopností, jež byly do závodu umístěny, a zajistit jim místa odpovídající jejich kvalifikaci;
3. účinné od 1. 1. 1957c) dbát toho, aby pracovní podmínky a zařízení na pracovišti vyhovovaly potřebám osob se změněnou pracovní schopností; náklady spojené s nezbytnou úpravou pracoviště pro osoby se změněnou pracovní schopností jdou na vrub závodu.

§ 60.

účinné od 1. 1. 1957Dozor.

účinné od 1. 1. 1957Výkonné orgány národních výborů dozírají, zda závody plní povinnosti uložené jim při umisťování osob se změněnou pracovní schopností, a sledují, zda osoby se změněnou pracovní schopností umístěné v závodě nepotřebují další pomoci. Za součinnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení (§ 70) dozírají, zda zaměstnání těchto osob a podmínky, za nichž je vykonávají, nemají nepříznivý vliv na jejich zdravotní stav.

§ 61.

účinné od 1. 1. 1957Ústavy sociální péče.

účinné od 1. 1. 1957(1) Ústavní zaopatření se poskytuje v ústavech sociální péče, a to

1. účinné od 1. 1. 1957a) v ústavech pro staré osoby;
2. účinné od 1. 1. 1957b) v ústavech pro osoby s trvalými tělesnými nebo smyslovými vadami, jichž ošetřování ve zdravotnickém zařízení není nutné;
3. účinné od 1. 1. 1957c) v ústavech pro osoby, jež pro trvale upravené chorobné stavy nepotřebují léčebné péče ve zdravotnickém zařízení, avšak potřebují ústavního zaopatření.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vláda může stanovit, že ještě jiné ústavy, zejména některé ústavy pro děti a mládež s trvalými tělesnými, smyslovými nebo duševními vadami se považují za ústavy sociální péče.

účinné od 1. 1. 1957(3) V ústavech se poskytuje osobám v nich umístěným potřebné zaopatření, příležitost k vhodné pracovní činnosti a kulturní péče.

§ 62.

účinné od 1. 1. 1957Zřizování a správa ústavů sociální péče a dozor na ně.

účinné od 1. 1. 1957(1) Ústavy sociální péče zřizují, provozují a udržují výkonné orgány národních výborů, dobrovolné organisace, církve a náboženské společnosti; zřizovat je mohou též podniky a jednotná zemědělská družstva. Zásady pro zřizování, organisaci a správu těchto ústavů stanoví státní úřad sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Dozor na ústavy sociální péče náleží státnímu úřadu sociálního zabezpečení; vykonává jej prostřednictvím výkonných orgánů národních výborů.

§ 63.

účinné od 1. 1. 1957Úhrada nákladů ústavního zaopatření.

účinné od 1. 1. 1957Na úhradu nákladů ústavního zaopatření přispívají osoby umístěné v ústavech sociální péče podle svých hospodářských poměrů.

§ 64.

účinné od 1. 1. 1957(1) Výkonné orgány národních výborů vyhledávají osoby, jež potřebují zvláštní péče. Podle potřeby mohou jim zejména zajistit stravování za výhodnějších podmínek, poskytnout přiměřenou věcnou nebo peněžitou výpomoc a po případě i jinak pečovat o zlepšení jejich životních podmínek a uspokojování kulturních potřeb; k těmto účelům mohou být zřizovány jídelny, kluby a jiná zařízení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Osobám trvale těžce poškozeným na zdraví se poskytují výhody, zejména při osobní dopravě, a to za podmínek a v rozsahu, jež státní úřad sociálního zabezpečení po projednání s příslušnými ministerstvy stanoví vyhláškou v úředním listě.

§ 65.

účinné od 1. 1. 1957(1) O věcech zaopatřovacího příspěvku rodinným příslušníkům osob povolaných ke službě v branné moci rozhodují jako o věcech sociální péče orgány sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Podmínky a rozsah nároku na tento příspěvek upravuje vláda nařízením.

§ 66.

účinné od 1. 1. 1957Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti k provedení této části zákona.

§ 67.

účinné od 1. 1. 1957Orgány sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957Orgány sociálního zabezpečení jsou státní úřad sociálního zabezpečení, slovenský úřad sociálního zabezpečení a výkonné orgány národních výborů.

§ 68.

účinné od 1. 1. 1957Státní úřad sociálního zabezpečení a slovenský úřad sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Státní úřad sociálního zabezpečení je ústředním úřadem se sídlem v Praze. V jeho čele je předseda jmenovaný vládou. Předseda je odpovědný vládě.

účinné od 1. 1. 1957(2) Slovenský úřad sociálního zabezpečení je slovenským orgánem se sídlem v Bratislavě. V jeho čele je předseda jmenovaný sborem pověřenců; je odpovědný sboru pověřenců a je povinen dbát zásadních směrnic předsedy státního úřadu sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(3) Státní úřad sociálního zabezpečení a slovenský úřad sociálního zabezpečení mají způsobilost být účastníky řízení před soudy.

§ 69.

účinné od 1. 1. 1957Působnost orgánů sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957Sociální zabezpečení podle tohoto zákona provádějí výkonné orgány národních výborů. Státní úřad sociálního zabezpečení vykonává působnost, která je mu vyhrazena tímto zákonem, a rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení, pokud předseda úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády a s Ústřední radou odborů nepřenese vyhláškou v úředním listě rozhodování o těchto dávkách na výkonné orgány národních výborů.

§ 70.

účinné od 1. 1. 1957Posudkové komise sociálního zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Posudkové komise sociálního zabezpečení zřízené jako znalecké orgány při výkonných orgánech okresních a krajských národních výborů provádějících sociální zabezpečení (dále jen „posudkové komise“) podávají posudky nebo návrhy ve všech případech, kde rozhodnutí o dávce (službě) závisí na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti, zejména

1. účinné od 1. 1. 1957a) v řízení o dávkách důchodového zabezpečení,
2. účinné od 1. 1. 1957b) pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,
3. účinné od 1. 1. 1957c) pro obnovení a udržení pracovní schopnosti léčením nebo opatřením vhodných pomůcek.

účinné od 1. 1. 1957(2) Podrobnosti o organisaci a činnosti posudkových komisí stanoví státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti a s Ústřední radou odborů.

§ 71.

účinné od 1. 1. 1957Žádost o dávku (službu).

účinné od 1. 1. 1957O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost, která se podává u výkonného orgánu okresního národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.

§ 72.

účinné od 1. 1. 1957Součinnost žadatele.

účinné od 1. 1. 1957(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši a výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

§ 73.

účinné od 1. 1. 1957Součinnost zdravotnických zařízení.

účinné od 1. 1. 1957Výkonná zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánů sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a vydávat opisy chorobopisů, jichž je třeba k rozhodnutí o dávce (službě).

§ 74.

účinné od 1. 1. 1957Náklady.

účinné od 1. 1. 1957(1) Věcné a osobní náklady na vyšetření zdravotního stavu pro účely tohoto zákona včetně nákladů na posudkové komise, jakož i náklady na zřízení a udržování výcvikových středisek [§ 53 písm. c)], na provádění výcviku (školení) v nich a ve výcvikových kursech [§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, po případě i jiné nutné výlohy osobám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise. Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí a s Ústřední radou odborů podrobnosti; přitom též stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlý výdělek.

§ 75.

účinné od 1. 1. 1957Přechod nároků při úmrtí oprávněného.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zemřela-li osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

účinné od 1. 1. 1957(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1; budou-li takto vyplaceny, nemohou být předmětem řízení o projednání dědictví.

§ 76.

účinné od 1. 1. 1957Ohlašovací povinnost zaměstnavatele.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož i o uzavření pracovního poměru s důchodcem, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení; podrobnosti stanoví státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě. Na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají právo správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

účinné od 1. 1. 1957(2) Zavinil-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla poskytnuta dávka neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené dávky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení; od požadování náhrady může zcela nebo zčásti upustit.

účinné od 1. 1. 1957(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jednoho roku ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

§ 77.

účinné od 1. 1. 1957Vstup do závodu.

účinné od 1. 1. 1957Pověření zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění rozhodných skutečností pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení. To platí též o členech posudkových komisí, jestliže se prokáží pověřením orgánu sociálního zabezpečení.

§ 78.

účinné od 1. 1. 1957Rozhodnutí. Opravné prostředky.

účinné od 1. 1. 1957(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

účinné od 1. 1. 1957(2) Poučení o opravném prostředku má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno proti němu podat opravný prostředek, do jaké lhůty a kde. Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravném prostředku nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, aby bylo doplněno. Lhůta k opravnému prostředku počíná pak běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal opravný prostředek po lhůtě, považuje se opravný prostředek za podaný včas.

účinné od 1. 1. 1957(3) Požádal-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

účinné od 1. 1. 1957(4) O opravných prostředcích proti rozhodnutím státního úřadu sociálního zabezpečení ve věcech upravených tímto zákonem rozhodují soudy; o odvoláních proti rozhodnutím výkonných orgánů národních výborů se rozhoduje ve správním řízení.

účinné od 1. 1. 1957(5) Opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí, snížení nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.

§ 79.

účinné od 1. 1. 1957Obecné předpisy o řízení.

účinné od 1. 1. 1957Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

§ 80.

účinné od 1. 1. 1957(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1957 i nároky na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nároky na dávky (zaopatřovací požitky), které vznikly do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém zabezpečení a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak; řízení se však provede podle ustanovení tohoto zákona.

§ 81.

účinné od 1. 1. 1957(1) Dávky (zaopatřovací požitky) poskytované podle dosavadních předpisů uvedených v § 80 odst. 2 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1956, a další trvání nároku na ně se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

účinné od 1. 1. 1957(2) Z dávek uvedených v odstavci 1 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy,

1. účinné od 1. 1. 1957a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,
2. účinné od 1. 1. 1957b) zaopatřovací požitky invalidů vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. pro ztrátu výdělečné schopnosti do 65 %,
3. účinné od 1. 1. 1957c) zaopatřovací požitky vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. rodičům a sourozencům a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. rodičům,
4. účinné od 1. 1. 1957d) přídavek za zranění přiznaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.

účinné od 1. 1. 1957(3) Bude-li poživateli důchodu nebo zaopatřovacích požitků uvedených v odstavci 2 přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 44 odst. 2 obdobně.

§ 82.

účinné od 1. 1. 1957(1) Dávky (zaopatřovací požitky) vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.

účinné od 1. 1. 1957(2) Krácení důchodu, prováděné ke dni 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů pro souběh důchodu s výdělkem, zaniká počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.

účinné od 1. 1. 1957(3) Starobní důchod, na nějž vznikl nárok do 30. září 1956, náleží pracujícímu důchodci i za účinnosti tohoto zákona v plné výši. Za dobu zaměstnání, po kterou by podle § 10 odst. 4 a 5 náležel starobní důchod jen ve výši jedné třetiny, se nárok na tento důchod zvyšuje za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které důchodce měl po 31. prosinci 1956, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; ustanovení o novém vyměření starobního důchodu (§ 18) tu neplatí.

účinné od 1. 1. 1957(4) Zjistí-li se přezkoumáním zdravotního stavu, že poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok do 31. prosince 1956, je jen částečně invalidní, sníží se jeho dosavadní důchod, čítajíc v to i nároky uvedené v §§ 83 a 84, na 60 % dosavadní výše; takto snížený důchod se posuzuje nadále jako částečný invalidní důchod podle tohoto zákona.

§ 83.

účinné od 1. 1. 1957(1) Nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikne nárok po 31. prosinci 1956, zachovávají v dosavadní výši, jestliže nepřevyšují 250 Kčs měsíčně, jde-li o důchod starobní nebo invalidní, a 125 Kčs měsíčně, jde-li o důchody pozůstalých; převyšuje-li dosavadní výše těchto nároků uvedené částky, zachovávají se ve výši jedné poloviny, nejméně však ve výši těchto částek. Zvýšení důchodu však nepřísluší k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nároky na nejnižší výměru důchodů, zajištěné předpisy § 6 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 6 odst. 1 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 10 odst. 1 vl. nař. č. 115/1950 Sb., zůstávají nedotčeny; nepříslušejí však, jde-li o starobní důchod, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani jde-li o částečný invalidní důchod. Ustanovení § 82 odst. 4 není tím dotčeno.

§ 84.

účinné od 1. 1. 1957(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.

účinné od 1. 1. 1957(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

účinné od 1. 1. 1957(4) Důchody z pensijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvýše přípustné výměry starobního a invalidního důchodu (§ 19).

§ 85.

účinné od 1. 1. 1957Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti k provedení tohoto dílu zákona. Přitom může stanovit odchylky od ustanovení § 81 odst. 1; může zejména stanovit, že se některé dávky téhož druhu slučují v jedinou dávku a za které dávky podle tohoto zákona se považují dávky poskytované podle dosavadních předpisů, avšak v tomto zákoně již neupravené.

§ 86.

účinné od 1. 1. 1957Zhodnocení různých druhů zabezpečení (zaopatření, pojištění).

účinné od 1. 1. 1957Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány vyhláškou v úředním listě

1. účinné od 1. 1. 1957a) stanoví, jak se zhodnotí zaměstnancům, členům jednotných zemědělských družstev, členům výrobních družstev a osobám samostatně hospodařícím doba jejich důchodového zabezpečení (pojištění) při přestupu do některého jiného druhu důchodového zabezpečení (pojištění) a jak se zhodnotí doba rozhodná pro nároky na důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil při jejich přestupu do důchodového zabezpečení (pojištění),
2. účinné od 1. 1. 1957b) upraví souběh důchodů poskytovaných podle tohoto zákona s důchody náležejícími podle jiných předpisů, a to obdobně podle ustanovení § 44,
3. účinné od 1. 1. 1957c) stanoví, které důchody poskytované podle jiných předpisů a za jakých podmínek se zvyšují obdobně podle ustanovení tohoto zákona o zvýšení starobního a invalidního důchodu (§§ 11 a 15), jestliže jejich poživatelé jsou zaměstnáni.

§ 87.

účinné od 1. 1. 1957Úprava pensijních nároků založených na závazcích rozpočtových a hospodářských organisací.

účinné od 1. 1. 1957Vláda upraví nařízením pensijní nároky, které rozpočtové a hospodářské organisace státního a družstevního socialistického sektoru plní nebo jsou zavázány plnit podle smluvních ujednání se zaměstnanci nebo jako náhradu škody vzniklé na nárocích zaměstnanců z důchodového zabezpečení (pojištění).

§ 88.

účinné od 1. 1. 1957Odstranění tvrdostí.

účinné od 1. 1. 1957Předseda státního úřadu sociálního zabezpečení může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona.

§ 89.

účinné od 1. 1. 1957Zrušení státní komise důchodového zabezpečení.

účinné od 1. 1. 1957Státní komise důchodového zabezpečení zřízená ustanovením § 7 zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, se zrušuje.

§ 90.

účinné od 1. 1. 1957Úprava pojištění (zabezpečení) členů družstev a osob samostatně hospodařících.

účinné od 1. 1. 1957(1) Vláda upraví nařízením nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev, nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení členů výrobních družstev a důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících; přitom může úpravu podrobností svěřit prováděcím předpisům.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti rozhodnutím vrcholných orgánů výrobních družstev o pojištění, o vyměřovacím základě, o pojistném a o jiných otázkách pojistného poměru členů výrobních družstev lze podat opravný prostředek k lidovému soudu, v jehož obvodě člen družstva bydlí; přitom platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující řízení ve sporech z pojištění zaměstnanců.

§ 91.

účinné od 1. 1. 1957Zrušovací ustanovení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:

1. účinné od 1. 1. 1957a) zákon č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ve znění čl. III. zákona č. 242/1949 Sb.,
2. účinné od 1. 1. 1957b) zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pokud upravuje důchodové pojištění, vyjma §§ 110 až 112,
3. účinné od 1. 1. 1957c) vládní nařízení č. 173/1949 Sb., o přestupech některých osob, vyňatých před 1. říjnem 1948 z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, do národního pojištění,
4. účinné od 1. 1. 1957d) vládní nařízení č. 174/1949 Sb., jímž se určuje, jakým způsobem se splňuje základní podmínka pro vznik nároků na dávky národního důchodového pojištění u sezónních zaměstnanců v zemědělství a lesnictví,
5. účinné od 1. 1. 1957e) vládní nařízení č. 30/1950 Sb., o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření,
6. účinné od 1. 1. 1957f) vládní nařízení č. 44/1950 Sb., o některých přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) před 1. říjnem 1948,
7. účinné od 1. 1. 1957g) vládní nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění,
8. účinné od 1. 1. 1957h) zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, pokud upravuje důchodové zabezpečení,
9. účinné od 1. 1. 1957ch) vládní nařízení č. 101/1952 Sb., o úpravě podmínek pro trvání nároků na některé důchody z důchodového zabezpečení,
10. účinné od 1. 1. 1957i) vládní nařízení č. 22/1953 Sb., o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení,
11. účinné od 1. 1. 1957j) vládní nařízení č. 25/1953 Sb., o přesunu působnosti v některých věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění,
12. účinné od 1. 1. 1957k) ustanovení §§ 6 až 12 vládního nařízení č. 42/1953 Sb., o opatřeních v oboru mezd, důchodů a některých sociálních dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému zásobování.

účinné od 1. 1. 1957(2) Dokud nebudou vydány předpisy podle tohoto zákona, užije se dosavadních prováděcích předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem; podmínky a rozsah nároků upravených těmito dosavadními předpisy se však posuzují podle ustanovení tohoto zákona.

§ 92.

účinné od 1. 1. 1957Účinnost.