Zákon o sociálním zabezpečení

§ 34.

účinné od 1. 1. 1957(1) Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se invalidními nebo částečně invalidními (§ 12 odst. 2) následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při obraně Československé republiky, při výkonu jiných povinností v ozbrojených silách nebo v souvislosti s pobytem na frontě, náleží

1. účinné od 1. 1. 1957a) invalidní nebo částečný invalidní důchod jako při pracovním úrazu (§§ 16 a 17), jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; částečný invalidní důchod činí nejméně 42 % průměrného ročního výdělku;
2. účinné od 1. 1. 1957b) invalidní důchod ve výši 65 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 42 % z částky 12.000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

účinné od 1. 1. 1957(2) Důchod náležející podle odstavce 1 písm. a) se vyměří z průměrného ročního výdělku, nejméně však z částky 12.000 Kčs ročně.

§ 35.

účinné od 1. 1. 1957Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se v době, kdy vykonávali službu v ozbrojených silách, invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu neb onemocnění vzniklých za jiných okolností, než jak je uvedeno v § 34 odst. 1, náleží

1. účinné od 1. 1. 1957a) invalidní nebo částečný invalidní důchod podle § 14, jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; ustanovení § 34 odst. 2 platí i tu; částečný invalidní důchod činí nejméně 32 % průměrného ročního výdělku;
2. účinné od 1. 1. 1957b) invalidní důchod ve výši 50 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 32 % z částky 12.000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

§ 36.

účinné od 1. 1. 1957(1) Dávky podle § 34 náležejí též osobám, které se staly invalidními nebo částečně invalidními v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, jež utrpěly následkem věznění z důvodu fašistické persekuce v době nesvobody.

účinné od 1. 1. 1957(2) Dávky podle §§ 34 a 35 náležejí též účastníkům branné výchovy, jestliže se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu vzniklého při jejím provádění.

účinné od 1. 1. 1957(3) Dávky podle § 35 náležejí též osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených sil, jestliže se staly invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu, jenž byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem. Mladistvým osobám náleží však až do skončení povinné školní docházky jen polovina důchodu, na který by měly nárok podle předchozí věty.

§ 37.

účinné od 1. 1. 1957O důchodech pozůstalých po osobách, které zemřely následkem poškození zdraví uvedeného v §§ 34 až 36 nebo byly poživateli důchodů podle těchto ustanovení, platí ustanovení §§ 20 až 25.

§ 38.

účinné od 1. 1. 1957O výchovném a o zvýšení důchodů platí ustanovení §§ 30 a 31.

§ 39.

účinné od 1. 1. 1957Vznik a zánik nároku na dávku.

účinné od 1. 1. 1957(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku splněna, vzniká nárok dnem, kdy byl uplatněn.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

§ 40.

účinné od 1. 1. 1957Povinnosti důchodce.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen ohlásit do 15 dnů všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Nehlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu (§ 11) za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 41 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1957(2) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky zastavena.

účinné od 1. 1. 1957(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přesto, že byla upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.

§ 41.

účinné od 1. 1. 1957Změna dávky a její vrácení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož náleží.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nebyla-li splněna povinnost uložená v § 40 odst. 1 nebo jestliže přiznání či výplata dávky byly přivoděny tvrzením nepravdivých nebo zatajením rozhodných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že poskytnutí dávky bylo vylouděno trestným činem, dávka se odejme nebo sníží ode dne, od něhož nenáležela buď vůbec nebo v poskytované výši; zároveň může být požadováno vrácení neprávem poskytnutých částek. O povinnosti vrátit tyto částky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky téhož oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

§ 42.

účinné od 1. 1. 1957Omezení výplaty dávek.

účinné od 1. 1. 1957(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské, náleží zaměstnanci II. nebo III. pracovní kategorie mladšímu 65 let a ženě mladší 60 let po dobu výplaty nemocenského starobní důchod ve výši jedné třetiny; zaměstnanci I. pracovní kategorie náleží však starobní důchod v plné výši.

účinné od 1. 1. 1957(2) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34 a 35 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

účinné od 1. 1. 1957(3) Je-li důchodce, který nemá povinnost vyživovat jiné osoby, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplácena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.

§ 43.

účinné od 1. 1. 1957Výplata dávek jiné osobě.

účinné od 1. 1. 1957(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí lidový soud jeho bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo výkonného orgánu místního národního výboru osobu, které má být dávka vyplácena místo oprávněnému. O návrhu rozhodne soudce usnesením. Vyhoví-li soud návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.

účinné od 1. 1. 1957(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 24) důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.

§ 44.

účinné od 1. 1. 1957Souběh nároků na důchody.

účinné od 1. 1. 1957(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní, důchod za výsluhu let, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden, a to vyšší.

účinné od 1. 1. 1957(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se nehledí.

§ 45.

účinné od 1. 1. 1957Způsob výplaty dávek.

účinné od 1. 1. 1957(1) Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách zaokrouhlených na celé koruny nahoru.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 46.

účinné od 1. 1. 1957Neplatná právní jednání.

účinné od 1. 1. 1957Nároky na dávky nemohou být dány v zástavu; postoupeny mohou být jen pro pohledávky na úhradu osobních potřeb (výživné), a to až do poloviny dávky. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

§ 47.

účinné od 1. 1. 1957Promlčení.

účinné od 1. 1. 1957(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

účinné od 1. 1. 1957(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek neprávem poskytnutých se promlčuje v 10 letech od jejich výplaty.

§ 48.

účinné od 1. 1. 1957Vynětí z daňové povinnosti.

účinné od 1. 1. 1957Dávky se nezdaňují.