trestní řád

§ 309

účinné od 1. 1. 1957Obecné ustanovení

účinné od 1. 1. 1957Nevyplývá-li z ustanovení této hlavy něco jiného, užije se pro zvláštní způsoby řízení příslušných ustanovení tohoto zákona.

§ 310

účinné od 1. 1. 1957Příslušnost

účinné od 1. 1. 1957(1) Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, postoupí příslušný soud věc soudu, v jehož obvodu je bydliště mladistvého nebo u něhož je z jiných důvodů konání trestního řízení se zřetelem na zájem mladistvého nejúčelnější.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti mladistvému a osobě starší než 18 let se koná společné řízení jen tehdy, jestliže pro to jsou důležité důvody. Pokud jde o mladistvého, užije se i v tomto společném řízení ustanovení tohoto oddílu.

účinné od 1. 1. 1957(3) Projednávání věci proti mladistvým koná pokud možno senát složený ze soudců, kteří mají zkušenosti ve výchově mládeže.

§ 311

účinné od 1. 1. 1957Zjištění poměrů mladistvého

účinné od 1. 1. 1957V řízení proti mladistvému je nutno co nejdůkladněji zjistit též stupeň rozumového a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, minulost, poměry i prostředí, v němž žil a byl vychováván, jeho chování po spáchání trestného činu a okolnosti rozhodné pro volbu prostředků vhodných k jeho nápravě, zejména pro posouzení, zda má být nařízena ochranná výchova mladistvého. Zjištění poměrů mladistvého se zpravidla uloží orgánu pověřenému péčí o mládež.

§ 312

účinné od 1. 1. 1957Vazba

účinné od 1. 1. 1957Do vazby smí být mladistvý vzat jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak.

§ 313

účinné od 1. 1. 1957Nutné obhajování

účinné od 1. 1. 1957(1) Za vyšetřování musí mít mladistvý obhájce (§ 35) též, jestliže je ve vazbě.

účinné od 1. 1. 1957(2) Při hlavním líčení, v odvolacím řízení a ve veřejném zasedání musí mladistvý mít obhájce (§ 35) vždy; prohlášení, že si obhájce nepřeje (§ 217 odst. 2) je neúčinné.

§ 314

účinné od 1. 1. 1957Zastavení trestního stíhání

účinné od 1. 1. 1957Prokurátor může zastavit trestní stíhání i tehdy, je-li tu některý z důvodů, pro které by soud mohl upustit od potrestání.

§ 315

účinné od 1. 1. 1957Předběžné projednání obžaloby

účinné od 1. 1. 1957(1) V řízení proti mladistvému se koná předběžné projednání obžaloby vždy.

účinné od 1. 1. 1957(2) Přijme-li soud obžalobu proti mladistvému, doručí ji předseda senátu též orgánu pověřenému péčí o mládež.

§ 316

účinné od 1. 1. 1957Hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání

účinné od 1. 1. 1957(1) Hlavní líčení nelze konat v nepřítomnosti mladistvého.

účinné od 1. 1. 1957(2) O hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání vyrozumí předseda senátu též orgán pověřený péčí o mládež.

účinné od 1. 1. 1957(3) Při hlavním líčení, odvolacím líčení a ve veřejném zasedání proti mladistvému

1. účinné od 1. 1. 1957a) musí být přítomen prokurátor,
2. účinné od 1. 1. 1957b) soud smí vyloučit veřejnost také tehdy, jestliže je to na prospěch mladistvého,
3. účinné od 1. 1. 1957c) zástupce orgánu pověřeného péčí o mládež má právo činit návrhy a dávat vyslýchaným osobám otázky; slovo k závěrečné řeči mu přísluší po mladistvém,
4. účinné od 1. 1. 1957d) předseda senátu může mladistvému přikázat, aby se při některé části hlavního nebo odvolacího líčení nebo veřejného zasedání vzdálil z jednací síně, je-li obava, že by tato část jednání mohla na jeho mravní vývoj působit nepříznivě; po návratu mladistvého do jednací síně mu předseda senátu sdělí podstatný obsah jednání konaného za jeho nepřítomnosti, aby se mohl k němu vyjádřit.

§ 317

účinné od 1. 1. 1957Oznamování rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1957(1) Opis rozsudku se doručí vždy též orgánu pověřenému péčí o mládež.

účinné od 1. 1. 1957(2) Nebyl-li orgán pověřený péčí o mládež přítomen při vyhlašování usnesení soudu, prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu, doručí se opis usnesení také jemu, jestliže jde o usnesení, proti němuž je přípustná stížnost nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno nebo přerušeno anebo věc postoupena.

§ 318

účinné od 1. 1. 1957Osoby oprávněné podat opravné prostředky

účinné od 1. 1. 1957(1) Opravné prostředky ve prospěch mladistvého může podat, a to i proti jeho vůli, též orgán pověřený péčí o mládež; lhůta k podání opravného prostředku mu běží samostatně.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stížnost ve prospěch mladistvého mohou podat též jeho příbuzní v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhůta k podání stížnosti jim končí týmž dnem jako mladistvému.

§ 319

účinné od 1. 1. 1957Nařízení ochranné výchovy

účinné od 1. 1. 1957(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranné výchově vyhradil podle § 243 odst. 2, může je vyslovit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to prokurátor.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti rozhodnutí o ochranné výchově je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 320

účinné od 1. 1. 1957Společná ustanovení

účinné od 1. 1. 1957(1) Ustanovení tohoto oddílu se neužije

1. účinné od 1. 1. 1957a) v řízení o trestných činech, které obviněný spáchal jednak před dovršeným osmnáctým rokem, jednak po něm, jestliže zákon na čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo přísnější, nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) dojde-li k vznesení obvinění až po dovršení devatenáctého roku obviněného.

účinné od 1. 1. 1957(2) Ustanovení § 310 odst. 1, § 315 odst. 2, § 316 odst. 3 písm. c), § 317 a § 318 odst. 1, se neužije v oboru vojenského soudnictví.

§ 321

účinné od 1. 1. 1957(1) Jestliže osoba, proti níž má být vedeno trestní stíhání, se vyhýbá trestnímu stíhání buď pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá, lze proti ní konat řízení proti uprchlému.

účinné od 1. 1. 1957(2) Řízení proti uprchlému nelze konat proti mladistvému.

§ 322

účinné od 1. 1. 1957V řízení proti uprchlému musí mít obviněný obhájce (§ 35), jenž má stejná práva jako obviněný.

§ 323

účinné od 1. 1. 1957V řízení proti uprchlému lze vznést obvinění (§§ 178, 180) jen na příkaz prokurátora.

§ 324

účinné od 1. 1. 1957Před soudem lze řízení proti uprchlému konat jen na návrh prokurátora; návrh lze pojmout též do obžaloby. Obžalobu je nutno vždy předběžně projednat.

§ 325

účinné od 1. 1. 1957Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručí jen obhájci. Předvolání k hlavnímu a odvolacímu líčení se kromě toho vhodným způsobem uveřejní.

§ 326

účinné od 1. 1. 1957Vyhlášení stanného práva

účinné od 1. 1. 1957(1) Vláda může vyhlásit stanné právo, když se v míře zvlášť nebezpečné rozmáhá některý z těchto trestných činů: teror (§ 80a tr. zák.), záškodnictví (§ 84 tr. zák.), sabotáž (§ 85 tr. zák.), nedovolené ozbrojování (§§ 120 a 121 tr. zák.), násilí na veřejných sborech (§ 154 tr. zák.), násilí na veřejném činiteli (§ 177 tr. zák.), obecné ohrožení (§§ 190, 191 tr. zák.), vražda (§ 216 tr. zák.), loupež (§ 232 tr. zák.), rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (§ 245 tr. zák.), poškozování majetku v socialistickém vlastnictví (§ 245a tr. zák.), zběhnutí (§§ 273 a 274 tr. zák.), vzpoura (§ 276 tr. zák.) nebo násilí proti obyvatelstvu (§ 299 tr. zák.). Je-li třeba zabránit jen určitému způsobu páchání těchto trestných činů, omezí se stanné právo jen na tyto případy.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stanné právo se omezí na území nebo na útvary ozbrojených sborů, pro které je ho třeba.

účinné od 1. 1. 1957(3) Stanné právo se vyhlásí ve všech obcích a u všech útvarů, pro které je nařízeno, a to takovým způsobem, aby vešlo co nejdříve v obecnou známost. Ve vyhlášce se uvedou trestné činy, kterých se stanné právo týká, a území a útvary, na které se vztahuje. Připojí se pohrůžka, že každý, kdo po vyhlášení spáchá takový trestný čin, bude souzen ve stanném řízení a potrestán smrtí.

účinné od 1. 1. 1957(4) Za okolností uvedených v § 38 ústavy může vláda stanovit omezení svobody pobytu, svobody domovní a listovního tajemství a zakázat zdržovat se nebo shromažďovat se na veřejných místech.

§ 327

účinné od 1. 1. 1957Účinky stanného práva

účinné od 1. 1. 1957(1) Kdo se po vyhlášení stanného práva dopustí trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, bude potrestán smrtí. Byla-li výkonem trestu smrti na jednom nebo několika odsouzených dána výstraha dostačující pro obnovení pořádku, může soud pro závažné polehčující okolnosti místo trestu smrti uložit trest odnětí svobody na 15 až 25 let.

účinné od 1. 1. 1957(2) Dopustí-li se po vyhlášení stanného práva trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, mladistvý, bude potrestán odnětím svobody na 5 až 20 let.

§ 328

účinné od 1. 1. 1957(1) Ve stanném řízení se projednají jen ty trestné činy, pro které bylo stanné právo vyhlášeno, a to jen pokud byly spáchány po vyhlášení stanného práva a na území nebo u útvaru, pro něž bylo vyhlášeno.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stanné řízení nelze konat proti osobě, která nebyla přistižena při činu samém, nebo kterou nelze bez průtahů usvědčit anebo která je těžce nemocná nebo těhotná; v takovém případě se koná řízení podle obecných předpisů.

§ 329

účinné od 1. 1. 1957(1) Stanné řízení se zahájí na návrh okresního prokurátora. Tento návrh nahrazuje obžalobu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stanné řízení se koná u lidového soudu po způsobu hlavního líčení. Předběžné projednání obžaloby se nekoná. Celé řízení musí být skončeno nejpozději do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud.

účinné od 1. 1. 1957(3) Ve stanném řízení musí mít obžalovaný obhájce (§ 35).

§ 330

účinné od 1. 1. 1957Koná-li se společné řízení proti několika obžalovaným, nesmí se řízení proti jednomu z obžalovaných zdržovat pátráním po ostatních.

§ 331

účinné od 1. 1. 1957(1) Soud může obžalovaného uznat vinným jen tehdy, jestliže pro to hlasují všichni členové senátu. Nelze-li řízení skončit do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud, anebo nebude-li uznán vinným trestným činem, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, postoupí soud věc příslušnému prokurátoru k řízení podle obecných předpisů.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti rozsudku není odvolání.

§ 332

účinné od 1. 1. 1957(1) Trest smrti vyhlášený ve stanném řízení se vykoná zpravidla 3 až 12 hodin po vyhlášení rozsudku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Ustanovení §§ 335 a 336 se neužije.

§ 333

účinné od 1. 1. 1957Zrušení stanného práva

účinné od 1. 1. 1957(1) Pomine-li důvod, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, vláda stanné právo zruší a veřejně to vyhlásí.

účinné od 1. 1. 1957(2) Všechny věci, ve kterých v době, kdy se soud dozvěděl, že bylo stanné právo zrušeno, ještě nebyl vyhlášen rozsudek, jakož i ty, v nichž trest smrti ještě nebyl vykonán, postoupí soud příslušnému prokurátoru k řízení podle obecných předpisů. Nevykonaný rozsudek, jímž byl uložen trest smrti, pozbývá platnosti.