trestní řád

§ 133

účinné od 1. 1. 1957Způsob rozhodování

účinné od 1. 1. 1957(1) Nestanoví-li zákon výslovně, že soud rozhoduje rozsudkem, rozhoduje usnesením.

účinné od 1. 1. 1957(2) Jiné orgány činné v trestním řízení rozhodují, pokud zákon nestanoví něco jiného, usnesením.

§ 134

účinné od 1. 1. 1957Rozsudek musí po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1957a) označení soudu, jména a příjmení soudců,
2. účinné od 1. 1. 1957b) den a místo vyhlášení rozsudku,
3. účinné od 1. 1. 1957c) jméno a příjmení obžalovaného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, po případě jiné údaje potřebné k tomu, aby obžalovaný nemohl být zaměněn s jinou osobou, a jde-li o osobu podléhající vojenské soudní pravomoci, též údaj o hodnosti obžalovaného a o útvaru, jehož je příslušníkem,
4. účinné od 1. 1. 1957d) výrok o tom, zda se obžalovaný uznává vinným či se obžaloby zprošťuje, a to s přesným označením trestného činu, jehož se tento výrok týká,
5. účinné od 1. 1. 1957e) odůvodnění rozsudku,
6. účinné od 1. 1. 1957f) poučení o odvolání.

§ 135

účinné od 1. 1. 1957(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat též výrok o trestu s uvedením všech zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno. Výrok o trestu musí být tak určitý, aby nevznikly při jeho výkonu pochybnosti.

účinné od 1. 1. 1957(2) Byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat také výrok o tom, zda byl podmíněný odklad výkonu trestu povolen a po případě, na jaké podmínky je vázán.

§ 136

účinné od 1. 1. 1957Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 242 se zproštění obžaloby opírá.

§ 137

účinné od 1. 1. 1957(1) Skončilo-li hlavní líčení vyhlášením rozsudku, pojme se do rozsudku také výrok

1. účinné od 1. 1. 1957a) o nároku poškozeného na náhradu škody, jestliže jej poškozený včas uplatnil,
2. účinné od 1. 1. 1957b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení rozhodnuto,
3. účinné od 1. 1. 1957c) o ručení zúčastněné osoby, jestliže o něm bylo v hlavním líčení rozhodnuto.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vojenský soud pojme do rozsudku také výrok o tom, zda důstojník ozbrojených sborů zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, k němuž náleží; tento výrok vojenský soud neučiní, ukládá-li obžalovanému trest ztráty vojenské hodnosti.

§ 138

účinné od 1. 1. 1957(1) Trestný čin, jehož se týká výrok o vině, je nutno označit nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, po případě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

účinné od 1. 1. 1957(2) V odůvodnění je vždy třeba stručně, ale jasně vyložit, které skutečnosti vzal soud za prokázány a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, existenci kterých skutečností pokládá se zřetelem na výsledky dokazování za vyloučenou nebo za pochybnou, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů a proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších. Z odůvodnění musí být dále patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, ať v otázce viny a trestu či po případě též v otázkách jiných, byly-li do rozsudku pojaty další výroky.

§ 139

účinné od 1. 1. 1957Při poradě o rozsudku senát posoudí zejména

1. účinné od 1. 1. 1957a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
2. účinné od 1. 1. 1957b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,
3. účinné od 1. 1. 1957c) zda tento skutek spáchal právě obžalovaný,
4. účinné od 1. 1. 1957d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
5. účinné od 1. 1. 1957e) zda trestnost skutku nezanikla,
6. účinné od 1. 1. 1957f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
7. účinné od 1. 1. 1957g) zda a v jakém rozsahu má být poškozenému přiznán nárok na náhradu škody,
8. účinné od 1. 1. 1957h) zda a jaké ochranné opatření má být vysloveno.

§ 140

účinné od 1. 1. 1957(1) Poradě a hlasování senátu nesmí být kromě soudců a soudců z lidu, zúčastnivších se jednání rozsudku bezprostředně předcházejícího, a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovávat mlčenlivost.

účinné od 1. 1. 1957(2) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Nedosáhne-li se většiny ani rozdělením otázek, připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, který z hlasů je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.

účinné od 1. 1. 1957(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby, hlasování zdržet; jejich hlasy se pak přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.

účinné od 1. 1. 1957(4) Soudci hlasují vždy mladší před staršími a u vojenských soudů a vojenského kolegia nejvyššího soudu hodností mladší před hodností staršími; přitom soudci z lidu hlasují před ostatními soudci. Předseda senátu hlasuje naposled.

účinné od 1. 1. 1957(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).

§ 141

účinné od 1. 1. 1957Vyhlašování rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatná část odůvodnění, jakož i poučení o odvolání. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.

účinné od 1. 1. 1957(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po skončení jednání mu předcházejícího; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku odročit jednání na dobu nejdéle tří dnů.

§ 142

účinné od 1. 1. 1957Vyhotovení rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Každý rozsudek nutno písemně vyhotovit. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.

účinné od 1. 1. 1957(2) Pokud rozsudek nebyl písemně vyhotoven již v poradě, vyhotoví jej zpravidla do pěti dnů po jeho vyhlášení předseda senátu; může však jeho vyhotovením pověřit některého soudce, který byl členem senátu.

účinné od 1. 1. 1957(3) Nemůže-li předseda senátu ani jiný člen senátu vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce, který nebyl členem senátu.

účinné od 1. 1. 1957(4) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podepíše je za něho jiný člen senátu; důvod překážky se na vyhotovení rozsudku poznamená.

§ 143

účinné od 1. 1. 1957Doručování rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Opis rozsudku se doručí vždy obžalovanému, prokurátoru, zúčastněné osobě a poškozenému, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.

účinné od 1. 1. 1957(2) Má-li obžalovaný obhájce a zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku vždy též těmto osobám.

účinné od 1. 1. 1957(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci, a mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci, i když mají též zákonného zástupce.

§ 144

účinné od 1. 1. 1957Oprava vyhotovení rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit chyby v psaní a počtech, jakož i jiné nesprávnosti ve vyhotovení rozsudku, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit též soud vyšší stolice.

účinné od 1. 1. 1957(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.

účinné od 1. 1. 1957(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1957(4) Po právní moci rozhodnutí o opravě se provede oprava jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech rozsudku, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět; po provedení opravy musí zůstat původní znění čitelné.

§ 145

účinné od 1. 1. 1957Oprava opisu rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Nesprávnosti v opisech rozsudku opraví předseda senátu zvláštním usnesením tak, aby opisy rozsudku byly v naprosté shodě s vyhotovením rozsudku.

účinné od 1. 1. 1957(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.

účinné od 1. 1. 1957(3) Oprava se provede ve všech opisech rozsudku, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět. Po provedení opravy musí zůstat původní znění čitelné.

§ 146

účinné od 1. 1. 1957Účinky opravy

účinné od 1. 1. 1957Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku týká podstaty některého z výroků rozsudku, běží prokurátoru a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, ode dne doručení rozhodnutí o této stížnosti.

§ 147

účinné od 1. 1. 1957Obsah usnesení

účinné od 1. 1. 1957Usnesení musí obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1957a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
2. účinné od 1. 1. 1957b) den a místo rozhodování,
3. účinné od 1. 1. 1957c) výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
4. účinné od 1. 1. 1957d) odůvodnění, a to zpravidla s uvedením skutečností, jež byly vzaty za prokázány, důkazů, o něž se skutková zjištění opírají, a úvah týkajících se hodnocení provedených důkazů a dále právních úvah, jimiž se orgán řídil při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení zákona,
5. účinné od 1. 1. 1957e) poučení o stížnosti.

§ 148

účinné od 1. 1. 1957Vyhlašování usnesení

účinné od 1. 1. 1957(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu, prokurátor nebo vyšetřovací orgán.

účinné od 1. 1. 1957(2) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatná část odůvodnění, jakož i poučení o stížnosti. Vyhlášení soudního usnesení musí být v naprosté shodě s obsahem usnesení, tak jak bylo odhlasováno.

účinné od 1. 1. 1957(3) Vyhlášení se stane ihned po skončení jednání mu předcházejícího.

§ 149

účinné od 1. 1. 1957Vyhotovení usnesení

účinné od 1. 1. 1957(1) Vyhlášené usnesení musí být vyhotoveno zpravidla do tří dnů.

účinné od 1. 1. 1957(2) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů anebo nařizuje nebo připravuje jednání soudu.

§ 150

účinné od 1. 1. 1957Oznamování usnesení

účinné od 1. 1. 1957(1) Usnesení se oznamuje osobě, které se přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k němu podnět; v řízení před soudem též prokurátoru. Oznámení se děje vyhlášením usnesení nebo doručením jeho opisu.

účinné od 1. 1. 1957(2) Má-li osoba, jíž se usnesení oznamuje, obhájce nebo zmocněnce, stačí, bylo-li usnesení vyhlášeno buď v přítomnosti této osoby, nebo není-li svéprávná, v přítomnosti jejího zákonného zástupce, anebo v přítomnosti jejího obhájce nebo zmocněnce. Nebylo-li usnesení vyhlášeno nebo nebyla-li při jeho vyhlášení žádná z uvedených osob přítomna, doručí se opis usnesení obhájci nebo zmocněnci, a jde-li o osobu nesvéprávnou, která nemá obhájce nebo zmocněnce, jejímu zákonnému zástupci.

účinné od 1. 1. 1957(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který není svéprávný, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný svéprávný.

účinné od 1. 1. 1957(4) Prokurátoru se usnesení oznamuje vyhlášením, nebo nebyl-li při vyhlášení přítomen, doručením opisu usnesení.

účinné od 1. 1. 1957(5) Opis rozhodnutí o opravném prostředku se prokurátoru a osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a rovněž osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, doručí vždy.

§ 151

účinné od 1. 1. 1957Podpůrné užití ustanovení o rozsudku

účinné od 1. 1. 1957Na usnesení se jinak přiměřeně užije ustanovení oddílu prvého.

§ 152

účinné od 1. 1. 1957Vykonatelnost rozsudku

účinné od 1. 1. 1957(1) Rozsudek je vykonatelný, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1957a) lhůta k podání odvolání marně prošla,
2. účinné od 1. 1. 1957b) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět,
3. účinné od 1. 1. 1957c) podané odvolání bylo zamítnuto, nebo
4. účinné od 1. 1. 1957d) proti němu není přípustné odvolání.

účinné od 1. 1. 1957(2) Odvolání podané jen zúčastněnou osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek, pokud jde o ostatní obžalované, byl vykonán.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost za navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.

§ 153

účinné od 1. 1. 1957Vykonatelnost usnesení

účinné od 1. 1. 1957(1) Usnesení je vykonatelné, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1957a) zákon proti němu stížnost nepřipouští, nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) zákon proti němu sice stížnost připouští, avšak nestanoví, že stížnost má odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1957(2) Usnesení, proti němuž zákon připouští stížnost mající odkladný účinek, je vykonatelné, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1957a) lhůta k podání stížnosti marně prošla,
2. účinné od 1. 1. 1957b) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
3. účinné od 1. 1. 1957c) podaná stížnost byla zamítnuta.

účinné od 1. 1. 1957(3) Stížnost mající odkladný účinek, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání tomu, aby usnesení v ostatních částech, lze-li je oddělit, bylo vykonáno.

účinné od 1. 1. 1957(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost za navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.

§ 154

účinné od 1. 1. 1957Přípustnost stížnosti a její účinek

účinné od 1. 1. 1957(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stížností lze odporovat každému usnesení vyšetřovacího orgánu. Usnesení soudu a prokurátora lze stížností odporovat jen v případech, kde to zákon výslovně připouští, a pokud rozhodují ve věci v první stolici. Proti usnesení generálního prokurátora není stížnost přípustná.

účinné od 1. 1. 1957(3) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.

§ 155

účinné od 1. 1. 1957Osoby oprávněné k podání stížnosti

účinné od 1. 1. 1957(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může podat stížnost osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala svým návrhem podnět; proti usnesení soudu může podat stížnost též prokurátor, a to i ve prospěch obviněného.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti usnesení o vazbě a o ochranném léčení mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.

§ 156

účinné od 1. 1. 1957Lhůta a místo k podání stížnosti

účinné od 1. 1. 1957(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů (§§ 61 a 62) od vyhlášení usnesení, a je-li předepsáno doručení opisu usnesení, od jeho doručení; jestliže se usnesení oznamuje jak osobě, které se přímo dotýká, tak i jejímu zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.

účinné od 1. 1. 1957(2) Osobám, které podle ustanovení § 155 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; prokurátoru však běží vždy lhůta samostatně.

§ 157

účinné od 1. 1. 1957Vzdání se a zpětvzetí stížnosti

účinné od 1. 1. 1957(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.

účinné od 1. 1. 1957(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, a to nejpozději do vyhlášení rozhodnutí o stížnosti. Stížnost podanou prokurátorem může vzít zpět i prokurátor nadřízený.

účinné od 1. 1. 1957(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem obviněného.

účinné od 1. 1. 1957(4) Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.

§ 158

účinné od 1. 1. 1957Stížnostní důvody

účinné od 1. 1. 1957(1) Stížností lze odporovat usnesení

1. účinné od 1. 1. 1957a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) pro porušení ustanovení o řízení mu předcházejícím, pokud toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

§ 159

účinné od 1. 1. 1957Řízení o stížnosti před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje

účinné od 1. 1. 1957(1) Vyšetřovací orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může stížnosti sám vyhovět, nejsou-li změnou původního usnesení dotčena práva jiné osoby. Bylo-li k původnímu usnesení vyšetřovacího orgánu třeba předchozího souhlasu prokurátora, je nutno, aby též k vyhovění stížnosti byl předem dán tento souhlas.

účinné od 1. 1. 1957(2) Prokurátor a soud, proti jejichž usnesení stížnost směřuje, mohou stížnosti sami vyhovět, nejsou-li změnou původního usnesení dotčena práva jiné osoby.

účinné od 1. 1. 1957(3) Jestliže lhůta k podání stížnosti uplynula již všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 nebo 2, předloží věc k rozhodnutí

1. účinné od 1. 1. 1957a) vyšetřovací orgán prokurátoru, který vykonává nad vyšetřováním dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž byl tímto prokurátorem předem dán souhlas, prokurátoru, který je tomuto prokurátoru nadřízen,
2. účinné od 1. 1. 1957b) prokurátor nadřízenému prokurátoru,
3. účinné od 1. 1. 1957c) předseda senátu nadřízenému soudu; předseda senátu doručí, pokládá-li to za potřebné, prokurátoru a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena, nejsou-li stěžovateli, zároveň opis stížnosti.

§ 160

účinné od 1. 1. 1957(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

1. účinné od 1. 1. 1957a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost,
2. účinné od 1. 1. 1957b) řízení předcházející napadenému usnesení.

účinné od 1. 1. 1957(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející oné části usnesení.

§ 161

účinné od 1. 1. 1957(1) Nadřízený orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.

účinné od 1. 1. 1957(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá také spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto spoluobviněného.

§ 162

účinné od 1. 1. 1957(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost,

1. účinné od 1. 1. 1957a) není-li přípustná,
2. účinné od 1. 1. 1957b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se jí výslovně vzdala nebo znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
3. účinné od 1. 1. 1957c) není-li důvodná.

účinné od 1. 1. 1957(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení.

§ 163

účinné od 1. 1. 1957(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení a

1. účinné od 1. 1. 1957a) rozhodne sám ve věci, nebo
2. účinné od 1. 1. 1957b) nařídí vyšetřovacímu orgánu nebo prokurátoru, proti jehož usnesení stížnost směřuje, anebo soudu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, nebo jinému soudu téhož druhu téže stolice svého obvodu, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je tento vyšetřovací orgán, prokurátor nebo soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nadřízený orgán. Ustanovení § 161 odst. 1 se zde užije přiměřeně.

účinné od 1. 1. 1957(2) Jestliže je vadná jen část napadeného usnesení nebo řízení jí předcházející a lze ji oddělit od ostatních částí anebo jestliže se stížnost týká jen části usnesení (§ 160 odst. 2) nebo řízení jí předcházejícího, nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 omezí na tuto část.

§ 164

účinné od 1. 1. 1957Náklady trestního řízení zálohované státem

účinné od 1. 1. 1957Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího zálohuje stát; nezálohuje však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného a vydání způsobená přibráním obhájce a zmocněnce.

§ 165

účinné od 1. 1. 1957(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu

1. účinné od 1. 1. 1957a) náklady spojené s výkonem vazby,
2. účinné od 1. 1. 1957b) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody,
3. účinné od 1. 1. 1957c) ostatní státem zálohované náklady paušální částkou.

účinné od 1. 1. 1957(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody vyhlásí ministr vnitra v Úředním listě Československé republiky.

účinné od 1. 1. 1957(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. c) vyhlásí ministr spravedlnosti v Úředním listě Československé republiky.

§ 166

účinné od 1. 1. 1957(1) Kdo podal zcela bezvýsledný návrh na obnovu řízení, je povinen nahradit státu státem zálohované náklady paušální částkou (§ 165 odst. 3).

účinné od 1. 1. 1957(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora a orgán veřejné péče o mládež.

§ 167

účinné od 1. 1. 1957Povinnost k náhradě nákladů poškozeného

účinné od 1. 1. 1957Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, povinen na žádost poškozeného nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.

§ 168

účinné od 1. 1. 1957(1) O povinnosti k náhradě nákladů poškozeného a o jejich výši (§ 167) a o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby [§ 165 odst. 1 písm. a)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu první stolice.

účinné od 1. 1. 1957(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 169

účinné od 1. 1. 1957Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 165 odst. 1 písm. c), § 166 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich náhradě předseda senátu soudu první stolice.

§ 170

účinné od 1. 1. 1957(1) O povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši [§ 165 odst. 1 písm. b)], jakož i o výši nákladů spojených s výkonem vazby, rozhoduje správa nápravného zařízení, v němž odsouzený odpykává trest odnětí svobody nebo v němž byla vykonávána vazba; na řízení se užije obecných předpisů o řízení ve věcech správních.

účinné od 1. 1. 1957(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 je vykonatelné správní i soudní exekucí.

§ 171

účinné od 1. 1. 1957Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši vydá správa nápravného zařízení jen za dobu, po kterou vězeň svým zaviněním způsobil, že náklady výkonu trestu nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odměny. O takové zavinění jde tehdy, když je zapotřebí takového střežení vězně, že mu nemůže být poskytnuta pracovní příležitost, nebo když vězeň bezdůvodně odpírá pracovat.