Příloha vyhlášky ministra zahraničných věcí ze dne 15. prosince 1954 o ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války.ZÁVĚREČNÝ AKT
DIPLOMATICKÉ KONFERENCE
svolané k provedení revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci,
a k sjednání
úmluvy o ochraně civilních osob za války.
(Překlad.)
ZÁVĚREČNÝ AKT
DIPLOMATICKÉ KONFERENCE
svolané k provedení revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci
a k sjednání
úmluvy o ochraně civilních osob za války.
Konference svolaná Švýcarskou spolkovou radou za účelem revise
Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli,
Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 na válku námořní,
Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a
k sjednání Úmluvy o ochraně civilních osob za války
jednala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 na základě čtyř návrhů úmluv projednaných a schválených XVII. mezinárodní konferencí Červeného kříže, která se konala v Stockholmu.
Konference se usnesla na textech těchto úmluv:
- I. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli;
- II. Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři;
- III. Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci;
- IV. Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války.
Tyto úmluvy, jichž text byl pořízen v jazycích francouzském a anglickém, jsou připojeny k tomuto aktu. Oficiální překlad těchto úmluv do jazyka španělského a ruského bude pořízen péčí Švýcarské spolkové rady.
Mimo to přijala konference 11 resolucí, které jsou rovněž připojeny k tomuto aktu.1)
Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocnění svými vládami, podepsali tento závěrečný akt.Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce francouzském a anglickém. Originál a dokumenty k němu přiložené budou uloženy v archivu Švýcarské konference.Za ALBÁNSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:Za BĚLORUSKOU SOVĚTSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKU:Podpisuji s připojenou výhradou2)Za REPUBLIKU BURMSKÉ UNIE:Za BULHARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:Za SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:Za MAĎARSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:Za RUMUNSKOU LIDOVOU REPUBLIKU:Za SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANNIE A SEVERNÍHO IRSKA:plukovník div. du PasquierZa UKRAJINSKOU SOVĚTSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKU:Podpisuji s připojenou výhradou1)Za SVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK:S připojenými výhradami2)Rada plukovník Hector J. BlancoZa FEDERATIVNÍ LIDOVOU REPUBLIKU JUGOSLAVII:(Překlad.)
Prohlášení delegace
Běloruské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
„Delegace Běloruské socialistické sovětské republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah Konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.“
Prohlášení delegace
Ukrajinské sovětské socialistické republiky při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
„Delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou předložila delegace Svazu sovětských socialistických republik, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by však značně rozšířilo úlohu a dosah této konference a přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.“
Prohlášení delegace
Svazu sovětských socialistických republik při podpisu Závěrečného aktu diplomatické konference.
„Delegace Svazu sovětských socialistických republik činí při podpisu Závěrečného aktu tyto výhrady:
- 1. Sovětská delegace konstatuje s politováním, že resoluce odsuzující užívání prostředků masového vyhlazování obyvatelstva, kterou podala, byla Konferencí zamítnuta. Přijetí této resoluce, která odpovídá zájmům všech mírumilovných národů světa, bylo by totiž značně zvýšilo úlohu a dosah této konference a bylo by přispělo k zajištění nejúčinnější ochrany obětí války proti jejím nejzhoubnějším následkům.
- 2. Pokud se týče toho, že Konference přijala resoluci, která doporučuje zkoumati otázku zřízení mezinárodního organismu, který by měl nahraditi ochranou mocnost, prohlašuje sovětská delegace, že nevidí nutnost zkoumat tuto otázku a tím méně zřídit takový organismus, neboť problém ochranných mocností je dostatečně upraven úmluvami sjednanými na této konferenci.“
(Překlad.)
VÝHRADY
učiněné při podpisu
Ženevských úmluv
ze dne 12. srpna 1949
ALBÁNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA.
Malo, první tajemník albánského vyslanectví v Paříži:
- 1. Úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
K článku 10: „Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.“
- 2. Úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
K článku 10: „Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.“
- 3. Úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
K článku 10: „Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by k tomu dala souhlas mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.“
K článku 12: „Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by zajatci byli přesunuti k jiné mocnosti mocností, která je má v zajetí, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na tyto zajatce mocnost, která je zajala.“
K článku 85: „Albánská lidová republika má za to, že osoby odsouzené podle norimberských zásad pro zločiny válečné a zločiny proti lidskosti v souladu se zákonodárstvím země, která drží zajatce v zajetí, musí býti podrobeny stejnému režimu jako osoby odsouzené v zemi, o kterou jde. Proto se Albánie nepovažuje za vázánu článkem 85, pokud jde o kategorii osob, zmíněných v této výhradě.“
- 4. Úmluva o ochraně civilních osob za války.
K článku 11: „Albánská lidová republika neuzná za regulérní žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k lidumilné organisaci nebo k neutrálnímu státu, aby nahradily ochrannou mocnost, ledaže by s tím souhlasila mocnost, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.“
K článku 45: „Albánská lidová republika má za to, že v případě, že by chráněné osoby byly přesunuty k jiné mocnosti mocností, která je drží, zůstane nadále odpovědna za aplikaci úmluvy na chráněné osoby mocnost, která je měla v moci.“
ARGENTINA.
Speroni, první tajemník argentinského vyslanectví v Bernu, činí tuto výhradu týkající se čtyř Ženevských úmluv:
„Argentinská vláda sledovala práce konference se zájmem a argentinská delegace se jich zúčastnila s radostí. Úkol byl obtížný, avšak, jak to správně řekl náš předseda na závěrečné schůzi, dosáhli jsme úspěchu.
Argentina, pánové, zaujala průkopnické místo mezi mnoha jinými národy v otázkách, které byly předmětem našeho jednání. Podepíši tedy jménem své vlády a ad referendum všechny čtyři úmluvy s výhradou, že jejich společný článek 3 bude jediný - s vyloučením všech ostatních - jehož bude možno použít v případě ozbrojených konfliktů, které nemají mezinárodní ráz. Podepíši rovněž úmluvu o ochraně civilních osob s výhradou článku 68.“
BĚLORUSKÁ SOVĚTSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA.
Kucejnikov, šéf delegace Běloruské sovětské socialistické republiky:
- 1. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:
K článku 10: „V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.“
- 2. Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:
K článku 10: „V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.“
- 3. Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci činí vláda Běloruské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:
K článku 10: „V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Běloruská sovětská socialistická republika za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.“
K článku 12: „Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost držící zajatce, která je přesunula k jiné mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za použití úmluvy na tyto zajatce po dobu, kdy by byli svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“
K článku 85: „Běloruská sovětská socialistická republika nepovažuje se za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit aplikaci úmluvy na válečné zajatce odsouzené podle norimberských zásad za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, protože osoby odsouzené pro tyto zločiny musí býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o niž jde, pro osoby, které si odpykávají svůj trest.“
- 4. Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda Běloruské sovětské socialistické republiky za svou povinnost prohlásiti toto:
„Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo mimo území obsazené nepřítelem a proto neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje delegace Běloruské sovětské socialistické republiky, uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy týkající se ochrany civilního obyvatelstva v obsazeném území a v některých jiných případech, že je zmocněna vládou Běloruské sovětské socialistické republiky podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:
K článku 11: „V případě, že nebude dán patřičný souhlas vládou země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná vláda Běloruské sovětské socialistické republiky za platné žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, adresované neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.“
K článku 45: „Běloruská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost držící internované osoby, která by je přesunula k jiné mocnosti, byla platně zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy na tyto osoby po dobu, po kterou by byly svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“
BRAZILIE.
Pinto da Silva, generální konsul Brazilie, učinil tyto výhrady, pokud jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války:
„Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války přeje si Brazilie připojiti dvě výslovné výhrady. Pokud jde o článek 44, protože by mohl brzditi činnost ochranné mocnosti, a pokud jde o článek 46, protože obsah jeho odstavce 2 přesahuje rámec úmluvy, jejímž hlavním a specifickým účelem je ochrana osob a nikoli jejich hmotného majetku.“
BULHARSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA.
Kosta B. Svetlov, bulharský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:
„Jako zmocněnec vlády Lidové republiky bulharské mám příjemnou povinnost vysloviti zde své uspokojení nad tím, že jsem se mohl zúčastniti vypracování humanitního aktu největší mezinárodní důležitosti, aktu a úmluv o ochraně všech obětí války.
„Nicméně vyslovuji přání, aby vůbec nebylo zapotřebí jich použít, tj. abychom všichni rozvinuli všechno své úsilí zabránit nové válce, aby nebylo obětí, jimž by měla býti poskytnuta pomoc podle ustanovení některé z těchto úmluv.
Musím především vyslovit hlubokou lítost nad tím, že většina diplomatické konference nepřijala návrh sovětské delegace týkající se bezpodmínečného zákazu atomových zbraní a ostatních zbraní hromadného vyhlazování obyvatelstva.“
Při podpisu úmluv činí tedy vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluv:
- 1. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949:
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluvy:
K článku 11: „Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže mocnost držící civilní osoby za války obrátí se na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky.“
K článku 45: „Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící internované civilní osoby za války, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby pro dobu, po kterou jsou u této druhé mocnosti.“
- 2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy:
K článku 10: „Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné a trosečníky nebo zdravotnický personál ozbrojených sil na moři obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky.“
- 3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které jsou nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: „Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící válečné zajatce obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky.“
K článku 12: „Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící válečné zajatce, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby po dobu, po kterou jsou u druhé mocnosti.“
K článku 85: „Bulharská lidová republika nepovažuje se za vázánu rozšířit použití ustanovení vyplývajících z článku 85 na válečné zajatce odsouzené na základě zákonodárství mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, a podle zásad Norimberského procesu za zločiny válečné nebo za zločiny proti lidskosti, jichž se tyto osoby dopustily před tím, než upadly do zajetí, protože tyto osoby musejí se podrobit režimu dotyčné země zavedenému pro odpykání trestu.“
- 4. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: „Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné nebo zdravotnický personál ozbrojených sil v poli obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou tyto osoby příslušníky.“
KANADA.
Wershof, velvyslanecký rada vysokého komisaře Kanady v Londýně, činí tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války: