trestní řád

§ 1.

účinné od 1. 8. 1950Účel zákona.

účinné od 1. 8. 1950(1) Účelem tohoto zákona je upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni. Pomáhat k dosažení tohoto účelu je právem a povinností každého občana.

účinné od 1. 8. 1950(2) Projednávání věcí se má dít tak, aby vychovávalo občany k ostražitosti vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí a k plnění občanských povinností.

§ 2.

účinné od 1. 8. 1950Úkoly prokurátora a soudu.

účinné od 1. 8. 1950(1) Úkolem prokurátora a soudu v trestním řízení je pečovat o to, aby byly zachovávány zákony lidově demokratické republiky a aby jich bylo používáno v souladu se zájmy pracujícího lidu. Úkolem vojenského prokurátora a vojenského soudu je kromě toho chránit bojeschopnost ozbrojených sborů a kázeň a pořádek v nich stanovený, upevňovat velitelskou pravomoc a tím přispívat k zabezpečení obrany vlasti.

účinné od 1. 8. 1950(2) Úkolem prokurátora v trestním řízení je zejména konat přípravné řízení, bdít nad spravedlivým potrestáním pachatelů a dbát o výkon trestů jim uložených.

účinné od 1. 8. 1950(3) Úkolem soudu v trestním řízení je zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech; o plnění tohoto úkolu pečují stejnou měrou soudci z lidu i soudci z povolání.

§ 3.

účinné od 1. 8. 1950Součinnost úřadů a veřejných orgánů.

účinné od 1. 8. 1950Úřady a veřejné orgány jsou povinny pomáhat prokurátorům a soudům při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádáním a trestné činy neprodleně oznamovat prokurátorům.

§ 4.

účinné od 1. 8. 1950Šetření státního, hospodářského a služebního tajemství.

účinné od 1. 8. 1950Prokurátor, soud a všechny úřady a veřejné orgány činné v trestním řízení jsou povinni učinit opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno v tajnosti; za tím účelem postupují, pokud je to nezbytné a se základními zásadami trestního řízení slučitelné, odchylně od předpisů o trestním řízení.

§ 5.

účinné od 1. 8. 1950Posuzování předběžných otázek.

účinné od 1. 8. 1950Prokurátor a soud posuzuje v trestním řízení samostatně všechny předběžné otázky, které se vyskytnou; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí jiného soudu, úřadu nebo veřejného orgánu, vezme je prokurátor a soud za podklad svého rozhodnutí, pokud nejde o posouzení trestnosti obviněného.

§ 6.

účinné od 1. 8. 1950Výjimky z působnosti trestního řádu.

účinné od 1. 8. 1950(1) Pravomoci prokurátora a soudu podle tohoto zákona nepodléhají osoby, kterým přísluší právo exteritoriality nebo osobní osvobození.

účinné od 1. 8. 1950(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci prokurátora a soudu podle tohoto zákona, musí být o tom vyžádáno prohlášení ministra spravedlnosti; toto prohlášení je závazné i pro soud.

§ 7.

účinné od 1. 8. 1950(1) Vojenské soudní pravomoci podléhají:

1. účinné od 1. 8. 1950a) vojenské osoby v činné službě,
2. účinné od 1. 8. 1950b) vojenské osoby ve výslužbě a vojenští pensisté,
3. účinné od 1. 8. 1950c) osoby, které se povoláním k zvláštní službě staly příslušníky branné moci,
4. účinné od 1. 8. 1950d) příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů v činné službě, o nichž to stanoví zvláštní zákony,
5. účinné od 1. 8. 1950e) osoby povolané k osobním úkonům pro potřebu branné moci,
6. účinné od 1. 8. 1950f) invalidé, kteří jsou ve stavu vojenských invalidoven,
7. účinné od 1. 8. 1950g) osoby ve vazbě nařízené vojenským prokurátorem nebo vojenským soudem,
8. účinné od 1. 8. 1950h) osoby, na nichž se vykonává trest odnětí svobody ve vojenském vězeňském ústavu,
9. účinné od 1. 8. 1950ch) váleční zajatci.

účinné od 1. 8. 1950(2) Vojenská soudní pravomoc podle odstavce 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá. Jestliže některý z trestných činů uvedených v hlavě prvé až deváté zvláštní části trestního zákona, který byl spáchán v době trvání poměru zakládajícího vojenskou soudní pravomoc, vyjde najevo teprve po skončení tohoto poměru, může vojenský prokurátor postoupit věc okresnímu prokurátoru.

§ 8.

účinné od 1. 8. 1950Vojenské soudní pravomoci podléhají dále:

1. účinné od 1. 8. 1950a) vojenské osoby mimo činnou službu pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci (§§ 265 až 267 tr. zák.),
2. účinné od 1. 8. 1950b) vojenské osoby a příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů mimo činnou službu, o nichž to stanoví zvláštní zákony, pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.

§ 9.

účinné od 1. 8. 1950Pravomoc státního prokurátora a státního soudu se mimo dobu branné pohotovosti státu vztahuje i na osoby, které jinak podléhají vojenské soudní pravomoci.

§ 10.

účinné od 1. 8. 1950Vláda stanoví nařízením, které skupiny civilního obyvatelstva podléhají vojenské soudní pravomoci za zvýšeného ohrožení vlasti a pro které trestné činy.

§ 11.

účinné od 1. 8. 1950(1) Kde tento zákon mluví o okresním, krajském a generálním prokurátoru, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, nižší, vyšší a nejvyšší vojenský prokurátor.

účinné od 1. 8. 1950(2) Kde tento zákon mluví o okresním, krajském a nejvyšším soudu a o předsedovi soudu, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, nižší, vyšší a nejvyšší vojenský soud a náčelník vojenského soudu.

§ 12.

účinné od 1. 8. 1950Pravomoc, kterou tento zákon přiznává ministru a ministerstvu spravedlnosti, náleží v oboru vojenského soudnictví ministru a ministerstvu národní obrany.

§ 13.

účinné od 1. 8. 1950Příslušnost státního prokurátora.

účinné od 1. 8. 1950(1) Státní prokurátor koná přípravné řízení o činech trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, na které zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let.

účinné od 1. 8. 1950(2) Státní prokurátor může konat přípravné řízení také

1. účinné od 1. 8. 1950a) o ostatních činech trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona a
2. účinné od 1. 8. 1950b) o trestných činech příslušníků Sboru národní bezpečnosti, vyžaduje-li to služební zájem tohoto sboru.

účinné od 1. 8. 1950(3) Státní prokurátor může konat přípravné řízení též o nepřekažení a neoznámení činů trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, o nadržování jim a o spolčení a podněcování k nim.

§ 14.

účinné od 1. 8. 1950Mimo případy uvedené v § 13 koná přípravné řízení okresní prokurátor.

§ 15.

účinné od 1. 8. 1950(1) Přípravné řízení koná ten okresní prokurátor, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Byl-li trestný čin spáchán v několika obvodech, koná přípravné řízení okresní prokurátor, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.

účinné od 1. 8. 1950(2) Byl-li trestný čin spáchán v cizině nebo nelze-li místo činu zjistit, koná přípravné řízení okresní prokurátor, v jehož obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo pobyt, a nejsou-li v Československé republice nebo nedají-li se zjistit, okresní prokurátor, v jehož obvodu trestný čin vyšel najevo. Je-li okresních prokurátorů takto příslušných několik, koná přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.

účinné od 1. 8. 1950(3) Zjistí-li se v případě uvedeném v odstavci 2 dodatečně místo činu v Československé republice, může se postoupit věc okresnímu prokurátoru příslušnému podle místa činu.

§ 16.

účinné od 1. 8. 1950Byl-li trestný čin spáchán vojenskou osobou, která koná činnou službu u jednotky, u níž je zřízen nižší vojenský soud, koná přípravné řízení prokurátor činný u tohoto soudu.

§ 17.

účinné od 1. 8. 1950(1) Přípravné řízení se koná společně o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí. Společné přípravné řízení však nemůže konat okresní prokurátor o trestném činu, na který se vztahuje pravomoc vojenského prokurátora, a vojenský prokurátor o trestném činu, na který se vztahuje pravomoc okresního prokurátora.

účinné od 1. 8. 1950(2) K urychlení přípravného řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze však v případě uvedeném v odstavci 1 řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného přípravného řízení.

§ 18.

účinné od 1. 8. 1950(1) Společné přípravné řízení koná státní prokurátor, je-li příslušný konat přípravné řízení alespoň o jednom z trestných činů.

účinné od 1. 8. 1950(2) Mimo případ uvedený v odstavci 1 koná společné přípravné řízení okresní prokurátor, který je příslušný konat přípravné řízení proti přímému pachateli nebo o nejtěžším trestném činu. Je-li okresních prokurátorů takto příslušných několik, koná společné přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.

§ 19.

účinné od 1. 8. 1950(1) Zanikl-li důvod společného přípravného řízení zastavením trestního stíhání nebo vyloučením některé věci, řídí se příslušnost ke konání přípravného řízení o věci, která zbyla po zastavení trestního stíhání nebo která byla vyloučena, podle ustanovení §§ 13 až 16, a jde-li v takovém případě o více věcí, též podle ustanovení §§ 17 a 18.

účinné od 1. 8. 1950(2) Okresní prokurátor, který konal společné přípravné řízení, pokračuje však v případě uvedeném v odstavci 1 v přípravném řízení o věci, která zbyla po zastavení trestního stíhání nebo která byla vyloučena, je-li to k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů vhodné.

§ 20.

účinné od 1. 8. 1950Příslušnost soudu.

účinné od 1. 8. 1950(1) Řízení v první stolici koná, nestanoví-li zákon jinak, soud, u něhož je činný prokurátor, který podal žalobu nebo učinil jiný návrh.

účinné od 1. 8. 1950(2) Soud může k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení; příslušnost soudu (odstavec 1) se tím nemění.

§ 21.

účinné od 1. 8. 1950Odnětí a přikázání věci.

účinné od 1. 8. 1950(1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému okresnímu prokurátoru odňata a přikázána okresnímu prokurátoru jinému. O odnětí a přikázání rozhoduje krajský prokurátor, je-li oběma okresním prokurátorům nadřízen, jinak generální prokurátor.

účinné od 1. 8. 1950(2) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému okresnímu soudu odňata a přikázána okresnímu soudu jinému. O odnětí a přikázání rozhoduje krajský soud, je-li oběma okresním soudům nadřízen, jinak nejvyšší soud.

§ 22.

účinné od 1. 8. 1950Dožádání.

účinné od 1. 8. 1950(1) Prokurátor a soud vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Generální, státní a krajský prokurátor a nejvyšší, státní a krajský soud mohou je však vykonat též dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden.

účinné od 1. 8. 1950(2) Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení prokurátor a soud zpravidla dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; je-li však nebezpečí v prodlení nebo je-li toho nezbytně třeba pro řádné posouzení věci, vykonají je i mimo svůj obvod sami.

účinné od 1. 8. 1950(3) V oboru vojenského soudnictví mohou jednotlivé úkony trestního řízení vykonat vojenský prokurátor a vojenský soud vždy též dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden.

§ 23.

účinné od 1. 8. 1950Právní pomoc ve styku s cizinou.

účinné od 1. 8. 1950(1) Povinnost poskytovat právní pomoc soudům a úřadům cizích států, jakož i právo žádat je o právní pomoc se řídí předpisy vydanými o tom ministrem spravedlnosti.

účinné od 1. 8. 1950(2) Styk se soudy a úřady cizích států se děje, není-li upraven jinak, prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

§ 24.

účinné od 1. 8. 1950Hlasování senátu.

účinné od 1. 8. 1950(1) Hlasování a poradě, která je předchází, smí být kromě soudců přítomen jen zapisovatel. O hlasování se sepíše zvláštní protokol.

účinné od 1. 8. 1950(2) Soudcové z lidu hlasují před soudci z povolání. Soudcové mladší hlasují před staršími; u vojenských soudů hlasují soudcové hodnosti nižší před soudci hodnosti vyšší a při stejné hodnosti mladší před staršími. Předseda senátu hlasuje naposled.

účinné od 1. 8. 1950(3) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů. Nedosáhne-li se většiny ani rozdělením otázek, připočítávají se hlasy obviněnému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, který z hlasů je obviněnému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.

účinné od 1. 8. 1950(4) Všichni členové senátu musí hlasovat, i když byli v některé předchozí otázce přehlasováni. Při hlasování o trestu se však mohou ti, kdo hlasovali pro zproštění, zdržet hlasování; jejich hlasy se pak přičítají k hlasu pro obviněného nejpříznivějšímu.

§ 25.

účinné od 1. 8. 1950Způsob rozhodování.

účinné od 1. 8. 1950(1) Prokurátor rozhoduje, pokud ze zákona nevyplývá jinak, usnesením.

účinné od 1. 8. 1950(2) Nestanoví-li zákon výslovně, že soud rozhoduje rozsudkem, rozhoduje usnesením.

§ 26.

účinné od 1. 8. 1950(1) Rozsudek musí po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat:

1. účinné od 1. 8. 1950a) označení soudu a den vyhlášení rozsudku,
2. účinné od 1. 8. 1950b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště,
3. účinné od 1. 8. 1950c) výrok o tom, zda se obviněný uznává vinným či zda se žaloby zprošťuje, a dále označení trestného činu, jehož se tento výrok týká, s uvedením všech jeho zákonných znaků, místa, času a jiných okolností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
4. účinné od 1. 8. 1950d) odůvodnění a poučení o odvolání.

účinné od 1. 8. 1950(2) Rozhodne-li soud v hlavním nebo odvolacím líčení o ochranném opatření, musí rozsudek obsahovat i tento výrok.

§ 27.

účinné od 1. 8. 1950(1) Odsuzující rozsudek musí dále obsahovat výrok o trestu s uvedením použitých zákonných ustanovení.

účinné od 1. 8. 1950(2) Rozhodne-li soud v hlavním nebo odvolacím líčení

1. účinné od 1. 8. 1950a) o podmíněném odsouzení,
2. účinné od 1. 8. 1950b) o započtení vazby a trestu,
3. účinné od 1. 8. 1950c) o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu, nebo
4. účinné od 1. 8. 1950d) o ručení zúčastněné osoby,

účinné od 1. 8. 1950musí odsuzující rozsudek obsahovat též tyto výroky.

§ 28.

účinné od 1. 8. 1950Obsah usnesení.

účinné od 1. 8. 1950(1) Usnesení musí kromě výroku obsahovat též označení prokurátora nebo soudu, den rozhodování, stručné označení věci a poučení o stížnosti.

účinné od 1. 8. 1950(2) Usnesení, jímž se zamítá nějaký návrh nebo proti němuž lze podat stížnost anebo jímž se rozhoduje o opravném prostředku, musí obsahovat též odůvodnění.

§ 29.

účinné od 1. 8. 1950Oznamování rozhodnutí.

účinné od 1. 8. 1950(1) Rozhodnutí prokurátora a soudu se oznamují přítomným osobám vyhlášením.

účinné od 1. 8. 1950(2) Prokurátoru, který při vyhlášení soudního rozhodnutí nebyl přítomen, oznámí se toto rozhodnutí zasláním spisu k nahlédnutí. Žádá-li o to prokurátor, doručí se mu stejnopis vyhotovení rozhodnutí, i když byl při jeho vyhlášení přítomen.

účinné od 1. 8. 1950(3) Nebyla-li osoba, které se rozhodnutí přímo dotýká, přítomna při jeho vyhlášení, oznámí se jí rozhodnutí doručením stejnopisu jeho vyhotovení, jestliže může proti rozhodnutí podat opravný prostředek nebo vést podle něho exekuci; byla-li taková osoba při vyhlášení přítomna, doručí se jí stejnopis vyhotovení takového rozhodnutí, jen žádá-li o to. Stejnopis vyhotovení rozhodnutí o opravném prostředku se osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, doručí vždy.

§ 30.

účinné od 1. 8. 1950Oprava vyhotovení rozhodnutí.

účinné od 1. 8. 1950(1) Prokurátor může opravit zřejmé chyby ve vyhotovení svého rozhodnutí, pokud se tím rozhodnutí nemění.

účinné od 1. 8. 1950(2) Předseda senátu může opravit zřejmé chyby ve vyhotovení soudního rozhodnutí, pokud se tím rozhodnutí nemění.

účinné od 1. 8. 1950(3) Oprava se provede tak, aby původní znění zůstalo čitelné. O provedené opravě se vyrozumějí všechny osoby, kterým byl stejnopis vyhotovení rozhodnutí doručen; zároveň se stejnopis vyhotovení rozhodnutí, je-li toho třeba, od nich vyžádá k provedení opravy.

účinné od 1. 8. 1950(4) Proti rozhodnutí o opravě je přípustná stížnost, pokud je přípustný opravný prostředek i proti původnímu rozhodnutí. Tato stížnost má odkladný účinek, má-li jej i opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí.

§ 31.

účinné od 1. 8. 1950Přípustnost.

účinné od 1. 8. 1950(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.

účinné od 1. 8. 1950(2) Stížností lze odporovat usnesení státního a okresního prokurátora a státního a okresního soudu, a to jen pokud to zákon připouští.

§ 32.

účinné od 1. 8. 1950Oprávněné osoby.

účinné od 1. 8. 1950Stížnost může podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, a jde-li o usnesení soudu, též prokurátor.

§ 33.

účinné od 1. 8. 1950Lhůta.

účinné od 1. 8. 1950Stížnost se podává u prokurátora nebo u soudu, proti jehož usnesení směřuje, do tří dnů od oznámení tohoto usnesení (§ 29).

§ 34.

účinné od 1. 8. 1950Vzdání se a zpětvzetí stížnosti.

účinné od 1. 8. 1950(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát nebo podanou stížnost vzít zpět.

účinné od 1. 8. 1950(2) Stížnost podanou prokurátorem může vzít zpět i nadřízený prokurátor.

účinné od 1. 8. 1950(3) Stížnost, kterou podala ve prospěch osoby, které se usnesení přímo dotýká, jiná oprávněná osoba, může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem osoby, v jejíž prospěch byla stížnost podána.

§ 35.

účinné od 1. 8. 1950(1) Prokurátor nebo soud, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může stížnosti sám vyhovět, pokud změna původního usnesení není v neprospěch osoby jiné než stěžovatele.

účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti uplynula již všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno již podle odstavce 1, předloží prokurátor věc nadřízenému prokurátoru, a jde-li o stížnost proti rozhodnutí soudu, předloží předseda senátu věc nadřízenému soudu.

§ 36.

účinné od 1. 8. 1950(1) O stížnosti proti usnesení státního prokurátora rozhoduje generální prokurátor. O stížnosti proti usnesení okresního prokurátora rozhoduje nadřízený krajský prokurátor.

účinné od 1. 8. 1950(2) O stížnosti proti usnesení státního soudu rozhoduje nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud.

§ 37.

účinné od 1. 8. 1950(1) Nadřízený prokurátor nebo soud zamítne stížnost,

1. účinné od 1. 8. 1950a) byla-li podána opožděně nebo osobou neoprávněnou anebo osobou, která se jí výslovně vzdala nebo ji vzala zpět, nebo
2. účinné od 1. 8. 1950b) není-li důvodná.

účinné od 1. 8. 1950(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením.

§ 38.

účinné od 1. 8. 1950Nezamítne-li nadřízený prokurátor nebo soud stížnost, zruší napadené usnesení a

1. účinné od 1. 8. 1950a) rozhodne sám ve věci, nebo
2. účinné od 1. 8. 1950b) nařídí prokurátoru nebo soudu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je tento prokurátor nebo soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nadřízený prokurátor nebo soud.

§ 39.

účinné od 1. 8. 1950(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen prokurátor, u něhož pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům lze pochybovat o jeho nepodjatosti.

účinné od 1. 8. 1950(2) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož pro poměr k projednávané věci, k prokurátoru nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům lze pochybovat o jeho nepodjatosti.

účinné od 1. 8. 1950(3) Ve vyšší stolici jsou kromě toho vyloučeni prokurátor a soudce, kteří se zúčastnili trestního řízení v první stolici.

§ 40.

účinné od 1. 8. 1950(1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvodňující jeho vyloučení, oznámí to prokurátor nadřízenému orgánu a soudce předsedovi soudu, u něhož je činný; až do rozhodnutí o vyloučení vykonávají jen ty úkony, které nedopouštějí odkladu.

účinné od 1. 8. 1950(2) O vyloučení prokurátora rozhoduje nadřízený orgán.

účinné od 1. 8. 1950(3) O vyloučení soudce rozhoduje soud, u něhož je tento soudce činný. Kdyby se však tento soud po vyloučení jednotlivých soudců stal neschopným rozhodování, rozhoduje o vyloučení

1. účinné od 1. 8. 1950a) nadřízený krajský soud, jde-li o okresní soud, a
2. účinné od 1. 8. 1950b) nejvyšší soud, jde-li o státní nebo krajský soud.

§ 41.

účinné od 1. 8. 1950Práva obviněného.

účinné od 1. 8. 1950(1) Obviněnému musí být poskytnuta možnost, aby se vyjádřil o skutečnostech, které se mu dávají za vinu, a k důkazům o nich, aby uvedl všechny okolnosti a důkazy, které slouží k jeho obhajobě, aby činil návrhy a zvolil si obhájce.

účinné od 1. 8. 1950(2) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni obviněného vždy o jeho právech poučit.

§ 42.

účinné od 1. 8. 1950Zákonný zástupce obviněného.

účinné od 1. 8. 1950Zákonný zástupce nesvéprávného obviněného je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. Tato práva může zákonný zástupce vykonávat i proti vůli obviněného.

§ 43.

účinné od 1. 8. 1950Obhájce.

účinné od 1. 8. 1950(1) Obhájcem může být jen advokát a v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem jen advokát zapsaný do zvláštního seznamu, který vede ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem národní obrany.

účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný, může být ustanoven obhájcem (§ 45) též soudce nebo zaměstnanec způsobilý k úřadu soudce z povolání, který je u soudu činný.

účinné od 1. 8. 1950(3) V oboru vojenského soudnictví může být se souhlasem představeného ustanoven obhájcem též důstojník práv v činné službě, jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný anebo jestliže to vyžaduje povaha projednávané věci.

účinné od 1. 8. 1950(4) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

§ 44.

účinné od 1. 8. 1950Zvolený obhájce.

účinné od 1. 8. 1950(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce, může mu ho zvolit na svůj náklad jeho příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec a manžel a zúčastněná osoba. Není-li obviněný svéprávný, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli.

účinné od 1. 8. 1950(2) Nebude-li obhájce prokurátoru a v řízení před soudem soudu oznámen tím, kdo ho zvolil, musí sám prokázat, že byl za obhájce zvolen.

účinné od 1. 8. 1950(3) Obviněný může obhájci, kterého si sám zvolil, obhajování odejmout a také místo obhájce ustanoveného soudem nebo zvoleného osobou k tomu oprávněnou může si zvolit obhájce jiného.

§ 45.

účinné od 1. 8. 1950(1) Nemá-li obviněný obhájce v případech, kde ho musí mít, vyzve jej prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu, aby do určité lhůty oznámil, koho si za obhájce zvolil. Neoznámí-li to ve stanovené lhůtě ani obviněný, ani ten, kdo má právo mu obhájce zvolit, ustanoví obviněnému obhájce prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu.

účinné od 1. 8. 1950(2) Předseda senátu ustanoví obviněnému pro hlavní líčení a opravné řízení obhájce též na žádost obviněného, prokáže-li, že nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady na obhájce.

účinné od 1. 8. 1950(3) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si neodporují, zpravidla obhájce společný.

§ 46.

účinné od 1. 8. 1950(1) Ustanovený obhájce je povinen převzít obhajobu; z důležitých důvodů může ho však prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu na jeho žádost povinnosti obhajování zprostit.

účinné od 1. 8. 1950(2) Na žádost obviněného může prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu místo ustanoveného obhájce z důležitých důvodů ustanovit obhájce jiného.

§ 47.

účinné od 1. 8. 1950Oprávnění obhájce.

účinné od 1. 8. 1950(1) Nebylo-li zmocnění obhájce omezeno, vztahuje se na celé řízení.

účinné od 1. 8. 1950(2) Obhájce je oprávněn činit za obviněného návrhy a podávat za něj žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. Není-li obviněný svéprávný, může tak obhájce činit i proti jeho vůli, nikoli však proti vůli zákonného zástupce.

účinné od 1. 8. 1950(3) Obhájce smí mluvit a dopisovat si s obviněným, který je ve vazbě; za přípravného řízení však jen za podmínek stanovených prokurátorem, tak aby nemohlo být mařeno úspěšné provedení trestního řízení.

§ 48.

účinné od 1. 8. 1950Poškozený.

účinné od 1. 8. 1950(1) Osobě poškozené trestným činem (poškozenému) musí být poskytnuta možnost, aby v trestním řízení uplatňovala své nároky vzešlé z trestného činu a aby činila návrhy v hlavním a odvolacím líčení.

účinné od 1. 8. 1950(2) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni poškozeného vždy o jeho právech poučit.

účinné od 1. 8. 1950(3) Zemře-li poškozený, přecházejí práva, která má v trestním řízení, na jeho právního nástupce.

účinné od 1. 8. 1950(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem a v řízení stanném.

§ 49.

účinné od 1. 8. 1950(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároků poškozeného vzešlých z trestného činu bude mařeno, může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit movité věci obviněného, a to až do pravděpodobné výše škody; zajištěné věci nutno sepsat a zpravidla uschovat u prokurátora nebo u soudu. Na návrh poškozeného může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit též pohledávky obviněného, pokud nejde o odměnu za práci nebo o pohledávky plynoucí z národního pojištění, a přikázat dlužníku obviněného, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy prokurátora nebo soudu.

účinné od 1. 8. 1950(2) O tom, že zajištění bylo nařízeno, se poškozený vyrozumí s poučením o ustanovení § 50 odst. 1.

účinné od 1. 8. 1950(3) Proti rozhodnutí, jímž bylo zajištění nařízeno, je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.

účinné od 1. 8. 1950(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem a v řízení stanném.

§ 50.

účinné od 1. 8. 1950(1) Prokurátor a v řízení před soudem soud zruší zajištění,

1. účinné od 1. 8. 1950a) pomine-li důvod, pro který bylo zajištění nařízeno,
2. účinné od 1. 8. 1950b) skončí-li trestní stíhání zastavením nebo rozsudkem zprošťujícím, nebo
3. účinné od 1. 8. 1950c) uplyne-li jeden měsíc od právní moci rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo od postoupení věci vojenskému prokurátoru nebo vojenskému soudu.

účinné od 1. 8. 1950(2) Prokurátor a v řízení před soudem soud omezí zajištění, shledá-li, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.

účinné od 1. 8. 1950(3) O tom, že zajištění bylo zrušeno nebo omezeno, se vyrozumí též poškozený.

§ 51.

účinné od 1. 8. 1950Zúčastněná osoba.

účinné od 1. 8. 1950(1) Zúčastněnou osobou se rozumí ten,

1. účinné od 1. 8. 1950a) jehož věc může být nebo byla zabrána, není-li v řízení obviněným, nebo
2. účinné od 1. 8. 1950b) komu může být nebo bylo uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý.

účinné od 1. 8. 1950(2) Zúčastněné osobě musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřila a činila návrhy v hlavním a odvolacím líčení a ve veřejném zasedání.

účinné od 1. 8. 1950(3) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni zúčastněnou osobu vždy o jejích právech poučit.

§ 52.

účinné od 1. 8. 1950Zákonný zástupce poškozeného a zúčastněné osoby.

účinné od 1. 8. 1950Nejsou-li poškozený nebo zúčastněná osoba svéprávní, vykonává jejich práva podle tohoto zákona jejich zákonný zástupce.

§ 53.

účinné od 1. 8. 1950Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby.

účinné od 1. 8. 1950(1) Poškozený a zúčastněná osoba se mohou dát zastupovat zmocněncem. Nebylo-li zmocnění omezeno, vztahuje se na celé řízení.

účinné od 1. 8. 1950(2) Zmocněncem poškozeného a zúčastněné osoby může být jen osoba svéprávná a občansky bezúhonná, která není pokoutníkem; při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

účinné od 1. 8. 1950(3) Zmocněncem zúčastněné osoby v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem může být jen advokát, který by ve věci mohl být obhájcem.

účinné od 1. 8. 1950(4) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je oprávněn činit za poškozeného nebo zúčastněnou osobu návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se mohou zúčastnit poškozený nebo zúčastněná osoba.

účinné od 1. 8. 1950(5) Nebude-li zmocněnec prokurátoru a v řízení před soudem soudu oznámen tím, kdo ho zmocnil, musí sám prokázat, že byl zmocněn.

§ 54.

účinné od 1. 8. 1950(1) Úkony soudu koná zpravidla senát.

účinné od 1. 8. 1950(2) Úkony dožádaného soudu koná jediný soudce; tento soudce má práva a povinnosti předsedy senátu.

§ 55.

účinné od 1. 8. 1950Jednotlivé úkony soudu, u nichž to zákon připouští, koná mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné a neveřejné zasedání předseda senátu. Provedení jednotlivých úkonů může svěřit soudci, který je členem senátu; tento soudce má v takovém případě práva a povinnosti předsedy senátu.

§ 56.

účinné od 1. 8. 1950(1) Na výslech a vazbu obviněného, na výslech svědka a znalce, na ohledání, domovní a osobní prohlídku, vydání a odnětí věci a na otevření zásilek se v řízení před soudem přiměřeně užije ustanovení o přípravném řízení; o vazbě obviněného rozhoduje vždy senát.

účinné od 1. 8. 1950(2) Stížnost prokurátora proti rozhodnutí soudu o vazbě má odkladný účinek; byl-li však prokurátor při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.

účinné od 1. 8. 1950(3) Dojde-li k zatčení nebo zadržení obviněného až v řízení před soudem, odevzdá orgán povolaný k vyhledávání (§ 76) obviněného přímo soudu.

§ 57.

účinné od 1. 8. 1950Úkony prokurátora mimo přípravné řízení.

účinné od 1. 8. 1950Na úkony, které prokurátor koná mimo přípravné řízení, se přiměřeně užije ustanovení o přípravném řízení.

§ 58.

účinné od 1. 8. 1950Tlumočník.

účinné od 1. 8. 1950(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti, přibere se k tomu tlumočník.

účinné od 1. 8. 1950(2) Jako tlumočník nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen (§ 39).

účinné od 1. 8. 1950(3) Tlumočník se v předvolání upozorní na následky nedostavení (§§ 73 a 75) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl ve věci vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako tlumočník.

účinné od 1. 8. 1950(4) Tlumočník musí být poučen o tom, že je povinen podle svých znalostí přesně přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti a zachovávat mlčenlivost o tom, co se jako tlumočník dověděl; dále musí být poučen o významu své funkce s hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi.

§ 59.

účinné od 1. 8. 1950Účast při výslechu.

účinné od 1. 8. 1950(1) Výslechu konaného mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání se mohou kromě vyslýchajícího, zapisovatele a vyslýchaného zúčastnit jiné osoby, jen pokud to zákon připouští.

účinné od 1. 8. 1950(2) Výslech osoby mladší než osmnáct let nebo osoby, jejíž vyjadřovací schopnost je omezena, lze provést za pomoci jiné osoby, lze-li očekávat, že se tím výslech usnadní.

§ 60.

účinné od 1. 8. 1950Protokol.

účinné od 1. 8. 1950(1) O jednání sepíše zapisovatel protokol, který musí obsahovat:

1. účinné od 1. 8. 1950a) označení prokurátora nebo soudu,
2. účinné od 1. 8. 1950b) místo, čas a předmět jednání,
3. účinné od 1. 8. 1950c) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily,
4. účinné od 1. 8. 1950d) vylíčení průběhu jednání, zejména podané návrhy, podstatný obsah rozhodnutí a udělená poučení, po případě vyjádření poučených osob.

účinné od 1. 8. 1950(2) Nemůže-li zapisovatel, který se jednání zúčastnil, sepsat protokol pro nastalou překážku, sepíše jej osoba řídící jednání.

účinné od 1. 8. 1950(3) Jako zapisovatel nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen (§ 39).

§ 61.

účinné od 1. 8. 1950Podání.

účinné od 1. 8. 1950(1) Podání se posuzuje podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno.

účinné od 1. 8. 1950(2) Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky.

účinné od 1. 8. 1950(3) Ten, kdo podání učinil písemně nebo telegraficky, může být prokurátorem a v řízení před soudem předsedou senátu vyzván, aby ve lhůtě, která se mu určí, dodal potřebný počet stejnopisů. Nevyhoví-li této výzvě, budou stejnopisy pořízeny na jeho náklad; na to musí být ve výzvě upozorněn.

§ 62.

účinné od 1. 8. 1950(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kterého se stala událost určující počátek lhůty.

účinné od 1. 8. 1950(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

účinné od 1. 8. 1950(3) Padne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejblíže příští pracovní den.

účinné od 1. 8. 1950(4) K zachování lhůty stačí, jestliže podání v ní bylo

1. účinné od 1. 8. 1950a) dáno na poštu a adresováno prokurátoru nebo soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
2. účinné od 1. 8. 1950b) podáno u prokurátora nebo soudu, který ve věci má rozhodnout,
3. účinné od 1. 8. 1950c) učiněno příslušníkem ozbrojeného sboru v činné službě u představeného,
4. účinné od 1. 8. 1950d) učiněno u velitelství vězeňského ústavu, kde je obviněný uvězněn, nebo
5. účinné od 1. 8. 1950e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního prokurátora nebo okresního soudu.

§ 63.

účinné od 1. 8. 1950(1) Zmešká-li obviněný z omluvitelného důvodu lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu prokurátor nebo soud, který ve věci rozhodoval v první stolici, navrácení lhůty, jestliže o to obviněný požádá do tří dnů od pominutí překážky a v téže lhůtě podá též promeškaný opravný prostředek. Bylo-li povoleno navrácení lhůty, považuje se lhůta k podání opravného prostředku za zachovanou.

účinné od 1. 8. 1950(2) Proti rozhodnutí o žádosti za navrácení lhůty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 64.

účinné od 1. 8. 1950(1) Písemnosti určené pro obviněného, poškozeného nebo pro zúčastněnou osobu se doručují:

1. účinné od 1. 8. 1950a) nejsou-li svéprávní, jejich zákonnému zástupci,
2. účinné od 1. 8. 1950b) mají-li obhájce nebo zmocněnce, obhájci nebo zmocněnci, a to i když mají zákonného zástupce.

účinné od 1. 8. 1950(2) Předvolání se doručuje vždy jen osobě, která se předvolává.

účinné od 1. 8. 1950(3) Žaloba a stejnopis vyhotovení rozsudku vyhlášeného v nepřítomnosti obviněného se doručí vždy též obviněnému.

§ 65.

účinné od 1. 8. 1950(1) Do vlastních rukou adresáta se doručují:

1. účinné od 1. 8. 1950a) předvolání,
2. účinné od 1. 8. 1950b) žaloba, je-li adresátem obviněný,
3. účinné od 1. 8. 1950c) stejnopis vyhotovení rozhodnutí, může-li adresát proti němu podat opravný prostředek.

účinné od 1. 8. 1950(2) I tam, kde se doručuje do vlastních rukou, je zpravidla přípustné náhradní doručení. Náhradní doručení je však vyloučeno, doručuje-li se obviněnému:

1. účinné od 1. 8. 1950a) předvolání k hlavnímu líčení,
2. účinné od 1. 8. 1950b) žaloba,
3. účinné od 1. 8. 1950c) stejnopis vyhotovení rozsudku, proti němuž může podat odvolání.

§ 66.

účinné od 1. 8. 1950Nahlížení do spisů.

účinné od 1. 8. 1950(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba a jejich obhájci a zmocněnci, a nejsou-li svéprávní, též jejich zákonní zástupci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, a dělat si výpisky a poznámky.

účinné od 1. 8. 1950(2) V přípravném řízení může prokurátor osobám uvedeným v odstavci 1 odepřít, aby nahlédly do spisu nebo jeho části, mohl-li by tím být zmařen účel trestního řízení; nesmí jim však být odepřeno nahlédnout do spisů o takových úkonech, při kterých mají právo být přítomny.

§ 67.

účinné od 1. 8. 1950Náklady nutné k provedení trestního řízení hradí zálohově stát; nepočítají se k nim vlastní náklady obviněného, poškozeného a zúčastněné osoby.

§ 68.

účinné od 1. 8. 1950(1) Byl-li obviněný pravomocně odsouzen, je povinen nahradit

1. účinné od 1. 8. 1950a) náklady zálohované státem a
2. účinné od 1. 8. 1950b) poškozenému na jeho žádost jeho nutná vydání a ušlou odměnu za práci a vydání způsobená přibráním zmocněnce; není-li svéprávný, též nutná vydání a ušlou odměnu za práci jeho zákonného zástupce.

účinné od 1. 8. 1950(2) Bylo-li vedeno trestní řízení pro několik trestných činů nebo proti několika obviněným, je obviněný povinen nahradit jen ty náklady trestního řízení, které souvisí s trestným činem, jímž byl uznán vinným. Nelze-li náklady oddělit, stanoví soud, přihlížeje k stupni zavinění a k majetkovým poměrům obviněného, v jakém poměru je obviněný povinen náklady nahradit.

§ 69.

účinné od 1. 8. 1950Byl-li obviněný pravomocně zproštěn, hradí stát náklady, které založil.

§ 70.

účinné od 1. 8. 1950(1) Náklady trestního řízení způsobené zpět vzatým nebo bezvýsledným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu anebo bezvýsledným návrhem na obnovu trestního stíhání je povinen nahradit ten, kdo jej podal.

účinné od 1. 8. 1950(2) Náklady, které by podle odstavce 1 měl nahradit prokurátor nebo orgán veřejné péče o mládež, hradí stát.

§ 71.

účinné od 1. 8. 1950(1) Náklady souvisící s ochrannými opatřeními je povinna nahradit osoba, které bylo ochranné opatření pravomocně uloženo.

účinné od 1. 8. 1950(2) Za náklady na ochrannou výchovu mladistvého ručí osoby, které mají vůči němu vyživovací povinnost.

§ 72.

účinné od 1. 8. 1950(1) O povinnosti k náhradě nákladů podle §§ 68, 70 a 71 a o jejich výši rozhodne soud, který ve věci rozhodl v první stolici.

účinné od 1. 8. 1950(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 73.

účinné od 1. 8. 1950(1) Osobě, která bez dostatečné omluvy neuposlechla příkazu, daného jí podle tohoto zákona, může být uloženo, aby nahradila náklady, které tím způsobila. O povinnosti k náhradě těchto nákladů a o jejich výši rozhodne prokurátor, a jde-li o příkaz soudu, soud.

účinné od 1. 8. 1950(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 74.

účinné od 1. 8. 1950Určení svědečného, znalečného a tlumočného.

účinné od 1. 8. 1950(1) Výši nutných vydání a ušlé odměny za práci svědka určí prokurátor nebo předseda senátu, který jej předvolal. Nárok svědka na náhradu nutných vydání a ušlé odměny za práci zaniká, neuplatní-li jej svědek nejpozději do tří dnů po svém výslechu, a jestliže k výslechu nedojde, do tří dnů potom, kdy mu to bylo sděleno.

účinné od 1. 8. 1950(2) Výši nutných vydání a odměny znalce a tlumočníka určí prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 75.

účinné od 1. 8. 1950Pořádkový trest.

účinné od 1. 8. 1950(1) Kdo ruší řízení nebo se k prokurátoru nebo k soudu chová urážlivě anebo neuposlechne příkazu daného mu podle tohoto zákona, může být potrestán pokutou do pěti tisíc Kčs. Jde-li o příslušníka ozbrojeného sboru v činné službě, může se jeho potrestání přenechat jeho představenému podle kázeňského řádu. Jde-li o uvězněného, může se jeho potrestání přenechat velitelství vězeňského ústavu podle vězeňského řádu. Tato rozhodnutí činí prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu.

účinné od 1. 8. 1950(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

účinné od 1. 8. 1950(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může prokurátor nebo předseda senátu, který pokutu uložil, ji prominout nebo zmírnit.

účinné od 1. 8. 1950(4) Vydobytá pokuta připadá státu.