účinné od 1. 8. 1950Podá-li prokurátor u soudu žalobu, nařídí předseda senátu její doručení obviněnému s vyzváním, aby před hlavním líčením oznámil soudu důkazy, o jejichž provedení při hlavním líčení žádá. Žaloba musí být doručena nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení.
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu zařídí vše, čeho je třeba k zajištění úspěšného provedení hlavního líčení, zejména provede důkazy, které by nemohly být provedeny při hlavním líčení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Je-li obviněný ve vazbě, vyslechne ho předseda senátu o tom, zda chce učinit nějaké údaje nebo návrhy. Je-li to žádoucí, vyslechne obviněného, i když není ve vazbě.
účinné od 1. 8. 1950Lze-li očekávat, že hlavní líčení bude trvat déle, zařídí předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo více náhradních soudců; náhradní soudce nastoupí na místo člena senátu, jemuž něco zabránilo zúčastnit se celého hlavního líčení.
účinné od 1. 8. 1950(1) Den konání hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obviněnému zbývala od doručení předvolání a žaloby alespoň třídenní lhůta k přípravě.
účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže prokurátor rozšíří žalobu na nový skutek nebo ji jinak změní před zahájením hlavního líčení, nařídí předseda senátu její doručení obviněnému tak, aby mu zbývala od doručení změněné žaloby alespoň třídenní lhůta k přípravě; zároveň ho vyzve, aby před hlavním líčením oznámil soudu důkazy, o jejichž provedení při hlavním líčení žádá.
účinné od 1. 8. 1950(1) K hlavnímu líčení předvolá předseda senátu obviněného s upozorněním na možnost konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti; dále předvolá osoby, jejichž osobní účast při hlavním líčení je nutná.
účinné od 1. 8. 1950(2) O hlavním líčení vyrozumí předseda senátu zúčastněnou osobu a obhájce, a není-li obviněný svéprávný, též jeho zákonného zástupce.
účinné od 1. 8. 1950(3) O hlavním líčení před okresním soudem vyrozumí předseda senátu též poškozeného s upozorněním, že i když se nedostaví, rozhodne soud o jeho návrzích, které jsou obsaženy ve spise nebo které soudu dojdou, dříve než se odebere k závěrečné poradě.
účinné od 1. 8. 1950Vyjdou-li najevo před zahájením hlavního líčení skutečnosti odůvodňující přerušení nebo zastavení trestního stíhání anebo postoupení věci (§§ 165 až 169), učiní soud takové rozhodnutí v neveřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950(1) Hlavní líčení je veřejné.
účinné od 1. 8. 1950(2) Veřejnost smí být vyloučena pro celé hlavní líčení nebo pro jeho část, jen bylo-li by veřejným projednáním věci ohroženo státní, hospodářské nebo služební tajemství anebo klidný průběh jednání nebo mravnost. Usnesení o vyloučení veřejnosti se veřejně vyhlásí. Soud může však v takovém případě z důležitých důvodů dovolit jednotlivým osobám, aby byly přítomny.
účinné od 1. 8. 1950(3) I když byla veřejnost vyloučena, vyhlásí se rozsudek veřejně.
účinné od 1. 8. 1950(1) Byla-li veřejnost vyloučena, má obviněný právo zvolit si dva důvěrníky, kteří mohou být při hlavním líčení přítomni. Je-li obviněných více, má každý právo zvolit si dva důvěrníky. Dohromady však obvinění nemají právo zvolit si více než šest osob; jestliže jich bylo zvoleno více a obvinění se nedohodnou, náleží výběr ze zvolených osob soudu.
účinné od 1. 8. 1950(2) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, může si obviněný zvolit za důvěrníky jen takové osoby, proti nimž nemají soud ani prokurátor námitky.
účinné od 1. 8. 1950(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, prokurátora a zapisovatele.
účinné od 1. 8. 1950(2) Nekoná-li se řízení proti uprchlému, nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného,
účinné od 1. 8. 1950Obviněný musí mít při hlavním líčení obhájce (§ 45),
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu řídí hlavní líčení a dbá o zachování pořádku při něm. Má právo zakázat z důvodů výchovných osobám nezletilým přítomnost v jednací síni.
účinné od 1. 8. 1950(2) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z jednací síně. Obviněný může být vykázán jen po předchozí výstraze, a to pouze na dobu nezbytně nutnou; když byl obviněnému vstup zase povolen, sdělí mu předseda senátu, je-li to vzhledem k chování obviněného možné, podstatný obsah jednání konaného za jeho nepřítomnosti, aby se mohl k němu vyjádřit.
účinné od 1. 8. 1950(3) Kdo se cítí zkrácen opatřením předsedy senátu, může žádat, aby rozhodl senát.
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu zahájí hlavní líčení a otáže se obviněného, zda byla zachována lhůta k přípravě (§ 140).
účinné od 1. 8. 1950(2) Svědky a znalce vyzve předseda senátu, aby se odebrali do místnosti jim vykázané a bez jeho dovolení se nevzdalovali. Podle potřeby učiní opatření, aby se svědci mezi sebou nedomlouvali; znalcům může uložit aby zůstali v jednací síni.
účinné od 1. 8. 1950(3) Ustanovení odstavce 2 se užije také na poškozeného a zúčastněnou osobu, jsou-li předvoláni jako svědci; po jejich výslechu jim předseda senátu sdělí, o čem se jednalo v jejich nepřítomnosti.
účinné od 1. 8. 1950(1) Po zahájení hlavního líčení přednese prokurátor žalobu.
účinné od 1. 8. 1950(2) Prokurátor může při hlavním líčení, dříve než se soud odebere k závěrečné poradě, rozšířit žalobu na nový skutek nebo ji jinak změnit.
účinné od 1. 8. 1950Po přednesení žaloby se přistoupí k výslechu obviněného a k provádění dalších důkazů.
účinné od 1. 8. 1950Prokurátor, jakož i obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci, a nejsou-li svéprávní, též jejich zákonní zástupci, mohou dávat vyslýchaným osobám otázky; otázky, které nepřispívají k objasnění věci, předseda senátu nepřipustí.
účinné od 1. 8. 1950Písemnosti, jejichž obsah je důležitý pro posouzení věci, zejména trestní oznámení a posudek úřadu anebo veřejného ústavu nebo orgánu, musí být při hlavním líčení přečteny.
účinné od 1. 8. 1950Souhlasí-li prokurátor a obviněný, může být místo přečtení protokolů a jiných písemností sdělen podstatný obsah toho, co by se mělo číst.
účinné od 1. 8. 1950(1) Obviněný, který v hlavním líčení nebyl dosud vyslechnut, nesmí být přítomen při výslechu spoluobviněných; předseda senátu může nařídit, aby byl každý obviněný vyslýchán v nepřítomnosti spoluobviněných. V těchto případech sdělí předseda senátu obviněnému po jeho výslechu podstatný obsah jednání konaného za jeho nepřítomnosti, aby se mohl k němu vyjádřit.
účinné od 1. 8. 1950(2) Po provedení každého jednotlivého důkazu musí být obviněný vyzván, aby se k němu vyjádřil.
účinné od 1. 8. 1950(3) Obviněný může i při hlavním líčení jednat se svým obhájcem, nesmí se však s ním radit o odpovědi na danou otázku.
účinné od 1. 8. 1950(4) Vzdálí-li se obviněný bez souhlasu předsedy senátu od hlavního líčení, může být předveden.
účinné od 1. 8. 1950Koná-li se hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nebo odpírá-li obviněný vypovídat, přečte se protokol o jeho dřívější výpovědi a jeho návrhy obsažené ve spise.
účinné od 1. 8. 1950(1) Svědek, který v hlavním líčení nebyl dosud vyslechnut, nesmí být při provádění důkazů přítomen.
účinné od 1. 8. 1950(2) Je-li obava, že svědek nebude v přítomnosti obviněného mluvit pravdu, může předseda senátu nařídit, aby se obviněný za výslechu vzdálil z jednací síně. Po jeho návratu do jednací síně mu předseda senátu sdělí podstatný obsah jednání konaného za jeho nepřítomnosti, aby se mohl k němu v přítomnosti vyslechnutého svědka vyjádřit.
účinné od 1. 8. 1950(3) Svědkovi již vyslechnutému může předseda senátu nařídit, aby se po dobu, kterou určí, zdržoval v jednací síni nebo v místnosti mu vykázané.
účinné od 1. 8. 1950(4) Vzdálí-li se svědek bez souhlasu předsedy senátu od hlavního líčení, může být předveden.
účinné od 1. 8. 1950(1) Místo výslechu svědka při hlavním líčení smí se při něm přečíst protokol o výslechu svědka provedeném mimo hlavní líčení,
účinné od 1. 8. 1950(2) Místo výslechu znalce při hlavním líčení smí se při něm přečíst protokol o výslechu znalce provedeném mimo hlavní líčení,
účinné od 1. 8. 1950(1) Po provedení důkazů vyzve předseda senátu poškozeného a zúčastněnou osobu, aby učinili návrhy. Nejsou-li poškozený nebo zúčastněná osoba přítomni ani zastoupeni, přečtou se jejich návrhy ze spisů.
účinné od 1. 8. 1950(2) Potom udělí předseda senátu slovo k závěrečným řečem, a to nejprve prokurátoru a po něm obhájci a obviněnému, a není-li obviněný svéprávný, též jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněných několik, určí předseda senátu pořadí jejich řečí. Ujme-li se prokurátor znovu slova, přísluší poslední slovo obhájci, obviněnému a zákonnému zástupci.
účinné od 1. 8. 1950(3) Prokurátor ve své závěrečné řeči zhodnotí výsledky hlavního líčení, zejména nebezpečnost trestného činu pro společnost a možnost nápravy obviněného; určitou výměru trestu nesmí však prokurátor navrhnout.
účinné od 1. 8. 1950(1) Po závěrečných řečech se soud odebere k závěrečné poradě.
účinné od 1. 8. 1950(2) Rozhodnutí soudu s podstatnými důvody vyhlásí předseda senátu.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud může rozhodnout jen o skutku, který je předmětem žaloby, není však vázán právním posouzením skutku v žalobě.
účinné od 1. 8. 1950(2) Soud může při rozhodování v hlavním líčení přihlížet jen k těm důkazům, které byly provedeny při hlavním líčení.
účinné od 1. 8. 1950O tom, zda se obviněný uznává vinným či zda se žaloby zprošťuje, rozhodne soud rozsudkem.
účinné od 1. 8. 1950Soud obviněného zprostí žaloby,
účinné od 1. 8. 1950Je-li tu důvod pro ochranné opatření, může je soud nařídit v hlavním líčení i bez návrhu prokurátora.
účinné od 1. 8. 1950(1) Jestliže soud uzná obviněného vinným, rozhodne o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu, a to jen tehdy, jestliže o to poškozený žádal, dříve než se soud odebral k závěrečné poradě, a o nároku nebylo již rozhodnuto v řízení ve věcech občanskoprávních.
účinné od 1. 8. 1950(2) Nelze-li přesný rozsah nároků určit bez značných průtahů, přizná je soud do výše, do které byly prokázány nebo kterou pokládá za přiměřenou, a co do zbývající části uplatňovaných nároků odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
účinné od 1. 8. 1950(3) Soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních i tehdy, nelze-li bez značných průtahů stanovit ani přiměřenou výši nároků.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud přeruší trestní stíhání,
účinné od 1. 8. 1950(2) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
účinné od 1. 8. 1950(3) Proti rozhodnutí, jímž soud přerušil trestní stíhání nebo jímž odmítl v trestním stíhání pokračovat, může prokurátor podat stížnost, která nemá odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud zastaví trestní stíhání,
účinné od 1. 8. 1950(2) O zastavení trestního stíhání předseda senátu podle možnosti vyrozumí obviněného a poškozeného.
účinné od 1. 8. 1950(1) Okresní soud postoupí věc státnímu prokurátoru,
účinné od 1. 8. 1950(2) Převezme-li státní prokurátor stíhání, vrací se věc do stavu vyšetřování; navrhne-li to však státní prokurátor, koná státní soud hlavní líčení, a to na podkladě původní žaloby.
účinné od 1. 8. 1950(3) Vrátí-li státní prokurátor věc postoupenou podle odstavce 1, okresní soud v řízení pokračuje.
účinné od 1. 8. 1950(1) Jestliže po podání žaloby před státním soudem důvod společného řízení zanikne zastavením trestního stíhání nebo vyloučením některé věci, může státní soud postoupit zbývající nebo vyloučenou věc příslušnému okresnímu prokurátoru.
účinné od 1. 8. 1950(2) Věc postoupená podle odstavce 1 se vrací do stavu vyšetřování.
účinné od 1. 8. 1950(1) Vyjde-li najevo, že obviněný podléhá pro trestný čin, pro který byla podána žaloba, vojenské soudní pravomoci, postoupí okresní soud věc nižšímu vojenskému prokurátoru.
účinné od 1. 8. 1950(2) Vyjde-li najevo, že obviněný pro trestný čin, pro který byla podána žaloba, vojenské soudní pravomoci nepodléhá, postoupí nižší vojenský soud věc okresnímu prokurátoru.
účinné od 1. 8. 1950(3) Věc postoupená podle odstavce 1 nebo 2 se vrací do stavu vyšetřování; navrhne-li to však prokurátor, jemuž věc byla postoupena, koná soud hlavní líčení, a to na podkladě původní žaloby.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud odročí zahájené hlavní líčení,
účinné od 1. 8. 1950(2) Soud odročí zahájené hlavní líčení také z jiných důležitých důvodů, zejména tehdy,
účinné od 1. 8. 1950Při pokračování v odročeném hlavním líčení přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení hlavního líčení uplynula delší doba nebo že se změnilo sestavení senátu, koná se hlavní líčení znovu.
účinné od 1. 8. 1950(1) Opravným prostředkem proti rozsudku je odvolání.
účinné od 1. 8. 1950(2) Odvoláním lze odporovat rozsudku státního nebo okresního soudu.
účinné od 1. 8. 1950(3) Odvolání má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) Odsuzujícímu rozsudku může odvoláním odporovat:
účinné od 1. 8. 1950(2) Zprošťujícímu rozsudku může odvoláním odporovat:
účinné od 1. 8. 1950Ve prospěch obviněného mohou podat odvolání též jeho příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec a manžel. Lhůta k podání odvolání jim počíná týmž dnem jako obviněnému.
účinné od 1. 8. 1950(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, do tří dnů od oznámení rozsudku (§ 29); požádá-li však prokurátor nebo obviněný do tří dnů od vyhlášení rozsudku, jemuž byl přítomen, o doručení stejnopisu vyhotovení rozsudku, může podat odvolání do tří dnů od jeho doručení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Má-li se stejnopis vyhotovení rozsudku doručit kromě obhájci nebo zákonnému zástupci i obviněnému proto, že obviněný nebyl při vyhlášení rozsudku přítomen, počíná lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později.
účinné od 1. 8. 1950(1) Oprávněná osoba se může odvolání výslovně vzdát nebo podané odvolání vzít zpět.
účinné od 1. 8. 1950(2) Odvolání lze vzít zpět jen do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání podané prokurátorem může vzít zpět i nadřízený prokurátor.
účinné od 1. 8. 1950(3) Odvolání, které podala ve prospěch obviněného jiná oprávněná osoba, může být vzato zpět jen s jeho výslovným souhlasem.
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu zařídí, aby prokurátoru a osobám, které by mohly být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, byly doručeny stejnopisy podaného odvolání a stejnopisy podání, jimiž odvolatel odvolání odůvodnil; stejnopisy vyjádření prokurátora a osob, jimž byly stejnopisy odvolání doručeny, se doručí odvolateli.
účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže lhůta k podání odvolání uplynula již všem oprávněným osobám, předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu.
účinné od 1. 8. 1950O odvolání proti rozsudku státního soudu rozhoduje nejvyšší soud. O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou anebo osobou, která se ho výslovně vzdala nebo je vzala zpět.
účinné od 1. 8. 1950(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud přeruší trestní stíhání, není-li obviněný pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání trestného činu, schopen chápat smysl trestního řízení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud zastaví trestní stíhání,
účinné od 1. 8. 1950(2) O zastavení trestního stíhání předseda senátu podle možnosti vyrozumí obviněného a poškozeného.
účinné od 1. 8. 1950Soud zruší napadený rozsudek a postoupí věc příslušnému prokurátoru, opominul-li tak učinit soud první stolice (§§ 167 nebo 169).
účinné od 1. 8. 1950Soud zruší napadený rozsudek, jsou-li skutková zjištění soudu první stolice tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat, a nařídí mu, aby věc v hlavním líčení znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud první stolice vázán právním názorem, který ve věci vyslovil odvolací soud. Jestliže je nesprávná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, může odvolací soud zrušit i jen tuto část.
účinné od 1. 8. 1950Soud může v neveřejném zasedání rozhodnout též
účinné od 1. 8. 1950(1) Nebylo-li odvolání zcela vyřízeno již v neveřejném zasedání, rozhodne o něm soud v odvolacím líčení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Na přítomnost a nutnou obhajobu při odvolacím líčení a na veřejnost, řízení a zahájení odvolacího líčení se užije přiměřeně ustanovení §§ 143 až 148.
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu zařídí vše, čeho je třeba k zajištění úspěšného provedení odvolacího líčení, zejména provede důkazy, které by při odvolacím líčení nemohly být provedeny.
účinné od 1. 8. 1950(2) Neučinil-li tak již soud první stolice, zařídí předseda senátu, aby byly doručeny stejnopisy podání uvedených v § 177 odst. 1.
účinné od 1. 8. 1950Lze-li očekávat, že odvolací líčení bude trvat déle, zařídí předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo více náhradních soudců; náhradní soudce nastoupí na místo člena senátu, jemuž něco zabránilo zúčastnit se celého odvolacího líčení.
účinné od 1. 8. 1950Den konání odvolacího líčení stanoví předseda senátu tak, aby obviněnému zbývala od doručení předvolání alespoň třídenní lhůta k přípravě.
účinné od 1. 8. 1950(1) K odvolacímu líčení předvolá předseda senátu obviněného s upozorněním na možnost konání odvolacího líčení v jeho nepřítomnosti a na to, že nebude-li odvolacímu líčení přítomen, bude se předpokládat, že s přečtením protokolů souhlasí (§ 157); dále předvolá osoby, jejichž osobní účast při odvolacím líčení je nutná.
účinné od 1. 8. 1950(2) O odvolacím líčení vyrozumí předseda senátu poškozeného, zúčastněnou osobu a obhájce, a není-li obviněný svéprávný, též jeho zákonného zástupce.
účinné od 1. 8. 1950Po zahájení odvolacího líčení přednese člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel odvolání a odůvodní je; prokurátor a osoby, které rozhodnutím odvolacího soudu mohou být přímo dotčeny, přednesou své vyjádření. Nejsou-li tyto osoby přítomny nebo žádají-li o to, přednese obsah jejich podání člen senátu.
účinné od 1. 8. 1950Po přednesení návrhů se provádějí důkazy. Na provádění důkazů se užije ustanovení §§ 151 až 157. Není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů souhlasí (§ 157).
účinné od 1. 8. 1950Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo k závěrečným řečem. Obhájci a obviněnému, a není-li obviněný svéprávný, též jeho zákonnému zástupci přísluší vždy poslední slovo.
účinné od 1. 8. 1950(1) Po závěrečných řečech se soud odebere k závěrečné poradě.
účinné od 1. 8. 1950(2) Rozhodnutí soudu s podstatnými důvody vyhlásí předseda senátu.
účinné od 1. 8. 1950Při rozhodování v odvolacím líčení přezkoumá soud správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání; přitom pečuje o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud může při rozhodování v odvolacím líčení přihlížet jen k těm důkazům, které byly provedeny při odvolacím líčení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu první stolice jen tehdy, jestliže v tom směru v odvolacím líčení
účinné od 1. 8. 1950(1) V neprospěch obviněného může soud změnit rozsudek jen na základě odvolání podaného prokurátorem v neprospěch obviněného; ve výroku o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu může však soud změnit rozsudek v neprospěch obviněného též na základě odvolání podaného poškozeným.
účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže soud změní rozsudek ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá také spoluobviněnému, změní rozsudek vždy také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
účinné od 1. 8. 1950Soud v odvolacím líčení
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud odročí zahájené odvolací líčení,
účinné od 1. 8. 1950(2) Soud odročí zahájené odvolací líčení také z jiných důležitých důvodů, zejména tehdy,
účinné od 1. 8. 1950Při pokračování v odročeném odvolacím líčení přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení odvolacího líčení uplynula delší doba nebo že se změnilo sestavení senátu, koná se odvolací líčení znovu.
účinné od 1. 8. 1950(1) O nařízení ochranného léčení může soud na návrh prokurátora rozhodnout též mimo hlavní a odvolací líčení, a to ve veřejném zasedání. V takovém případě musí obviněný mít obhájce (§ 45).
účinné od 1. 8. 1950(2) O upuštění od ochranného léčení rozhodne soud na návrh prokurátora ve veřejném zasedání. Návrh na upuštění od ochranného léčení po výkonu trestu odnětí svobody učiní prokurátor, v jehož obvodu se vykonává trest.
účinné od 1. 8. 1950(3) O propuštění z ochranného léčení rozhodne na návrh prokurátora, léčebného ústavu nebo zákonného zástupce ve veřejném zasedání soud, v jehož obvodu se vykonává ochranné léčení.
účinné od 1. 8. 1950(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) O zabrání může soud na návrh prokurátora rozhodnout též mimo hlavní a odvolací líčení, a to ve veřejném zasedání. Před rozhodnutím musí být zúčastněná osoba pokud možno slyšena.
účinné od 1. 8. 1950(2) Proti rozhodnutí o zabrání je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) O tom, zda se má vykonat trest, jehož výkon byl podmíněně odložen, a o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne na návrh prokurátora soud, který rozhodl v první stolici, a to ve veřejném zasedání. Proti těmto rozhodnutím je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(2) Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může soud učinit se souhlasem prokurátora též v neveřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950O přeměně nápravného opatření nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne na návrh prokurátora soud, který rozhodl v první stolici, a to ve veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest za některý z trestných činů, pro které byl obviněnému pravomocně uložen úhrnný nebo dodatkový trest, který dosud nebyl zcela vykonán, stanoví se přiměřený trest za zbývající trestný čin.
účinné od 1. 8. 1950(2) Je-li obviněný vydán nebo vyžádán z ciziny jen pro některý z trestných činů, za které mu byl uložen úhrnný nebo dodatkový trest, stanoví se za tento trestný čin přiměřený trest.
účinné od 1. 8. 1950(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí na návrh prokurátora soud, který v první stolici rozhodoval o úhrnném nebo dodatkovém trestu, a to ve veřejném zasedání. Proti těmto rozhodnutím je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(1) Řízení o žádosti za milost koná soud, který ve věci koná hlavní líčení nebo který rozhodl v první stolici.
účinné od 1. 8. 1950(2) Týká-li se žádost za milost jen zahlazení odsouzení, koná řízení soud, který by rozhodoval o zahlazení odsouzení (§ 206); tohoto ustanovení se neužije, jde-li o odsouzení vojenským soudem.
účinné od 1. 8. 1950(3) Shledá-li soud, že žádost za milost není důvodná, zamítne ji; jinak ji předloží se svým návrhem nadřízenému soudu. Nezamítne-li žádost ani tento soud, předloží ji se svým návrhem ministerstvu spravedlnosti. Tato rozhodnutí činí soud v neveřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950(4) Nařídí-li to president republiky nebo ministr spravedlnosti, nesmí být žádost zamítnuta, nýbrž musí být s návrhem předložena. Nařídí-li to v takovém případě president republiky nebo ministr spravedlnosti, výkon trestu se odloží nebo přeruší anebo se v zahájeném trestním řízení zatím nepokračuje.
účinné od 1. 8. 1950(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na návrh prokurátora anebo na žádost odsouzeného, jeho příbuzného v pokolení přímém, osvojitele, osvojence nebo manžela, a to v neveřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950(2) O zahlazení odsouzení příslušníka ozbrojeného sboru z povolání v činné službě rozhoduje nižší vojenský soud, v jehož obvodu odsouzený koná službu, a to i tehdy, nejde-li o odsouzení vojenským soudem. O zahlazení odsouzení jiných osob rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu nebo žádosti má nebo předtím naposledy měl bydliště, a to i tehdy, jde-li o odsouzení vojenským soudem.
účinné od 1. 8. 1950(3) Proti rozhodnutí o zahlazení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950Na přítomnost při veřejném zasedání a na veřejnost, řízení a zahájení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení §§ 143 až 145, 147 a 148.
účinné od 1. 8. 1950(1) Předseda senátu zařídí vše, čeho je třeba k zajištění úspěšného provedení veřejného zasedání, zejména provede důkazy, které by nemohly být provedeny při veřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950(2) K veřejnému zasedání předvolá předseda senátu osoby, jejichž osobní účast při veřejném zasedání je nutná.
účinné od 1. 8. 1950(3) O veřejném zasedání vyrozumí předseda senátu osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, nebyla-li předvolána podle odstavce 2; byla-li tato osoba předvolána, vyrozumí předseda senátu o veřejném zasedání obhájce nebo zmocněnce, a není-li svéprávná, též jejího zákonného zástupce.
účinné od 1. 8. 1950Po zahájení veřejného zasedání přednese navrhovatel svůj návrh. Není-li navrhovatel přítomen, přečte se jeho návrh ze spisů.
účinné od 1. 8. 1950Po přednesení návrhu se provádějí důkazy. Na provádění důkazů se užije přiměřeně ustanovení §§ 151 až 156.
účinné od 1. 8. 1950(1) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům.
účinné od 1. 8. 1950(2) Po konečných návrzích se soud odebere k závěrečné poradě. Soud může při rozhodování přihlížet jen k těm důkazům, které byly provedeny při veřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950(3) Rozhodnutí soudu s podstatnými důvody vyhlásí předseda senátu.
účinné od 1. 8. 1950(1) Soud odročí zahájené veřejné zasedání z důležitých důvodů, zejména tehdy,
účinné od 1. 8. 1950(2) Při pokračování v odročeném veřejném zasedání přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení veřejného zasedání uplynula delší doba nebo že se změnilo sestavení senátu, koná se veřejné zasedání znovu.
účinné od 1. 8. 1950V neveřejném zasedání rozhoduje soud, jen kde to zákon připouští nebo kde není výslovně stanoveno, že se rozhoduje v hlavním nebo v odvolacím líčení nebo ve veřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1950Před ustanovením neveřejného zasedání zařídí předseda senátu vše, čeho je třeba k zajištění úspěšného provedení neveřejného zasedání, zejména provede potřebné důkazy.
účinné od 1. 8. 1950Prokurátor má právo se neveřejného zasedání zúčastnit; jiné osoby jsou z účasti vyloučeny.
účinné od 1. 8. 1950Generální prokurátor může u nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozhodnutí prokurátora nebo soudu, kterým byl porušen zákon. Stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí nejvyššího soudu je nepřípustná.
účinné od 1. 8. 1950O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném zasedání. Se souhlasem generálního prokurátora může být upuštěno od vyrozumění osob uvedených v § 208 odst. 3.
účinné od 1. 8. 1950(1) Shledá-li nejvyšší soud, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, vysloví rozsudkem, že byl napadeným rozhodnutím porušen zákon, toto rozhodnutí zruší a zároveň
účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže je nezákonná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, může nejvyšší soud zrušit i jen tuto část.
účinné od 1. 8. 1950(3) Nejvyšší soud se však v rozsudku omezí na zjištění, že byl napadeným rozhodnutím porušen zákon, jestliže zákon byl porušen ve prospěch obviněného a generální prokurátor podal stížnost pro porušení zákona až po uplynutí šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
účinné od 1. 8. 1950Podal-li generální prokurátor stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí, kterým byl porušen zákon v neprospěch obviněného, může nařídit odložení nebo přerušení výkonu trestu.
účinné od 1. 8. 1950(1) Skončilo-li trestní stíhání pravomocným rozsudkem nebo usnesením soudu o zastavení, lze v trestním stíhání pro týž skutek pokračovat nebo je znovu zahájit jen tehdy, bylo-li trestní stíhání obnoveno.
účinné od 1. 8. 1950(2) Trestní stíhání lze na návrh oprávněné osoby obnovit,
účinné od 1. 8. 1950(3) Trestní stíhání lze v neprospěch obviněného obnovit jen tehdy, jestliže trestnost činu dosud nezanikla.
účinné od 1. 8. 1950(1) V neprospěch obviněného může navrhnout obnovu jen prokurátor.
účinné od 1. 8. 1950(2) Kromě obviněného mohou v jeho prospěch podat návrh na obnovu osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání; mohou tak učinit i po smrti obviněného. Osoby, které by mohly podat odvolání ve prospěch obviněného i proti jeho vůli, mohou proti jeho vůli podat též návrh na obnovu.
účinné od 1. 8. 1950O návrhu na obnovu rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v první stolici; přestože v první stolici rozhodl okresní soud, rozhoduje o návrhu na obnovu státní soud, jestliže to navrhne státní prokurátor s odůvodněním, že jde vzhledem ke skutečnostem nebo k důkazům vyšlým nově najevo o některý z trestných činů uvedených v § 13 odst. 1.
účinné od 1. 8. 1950(1) O návrhu na obnovu rozhodne soud ve veřejném zasedání; zamítnout návrh na obnovu proto, že byl podán neoprávněnou osobou, může soud též v neveřejném zasedání. Shledá-li, že návrh na obnovu není důvodný nebo že byl podán neoprávněnou osobou, zamítne jej; jinak obnovu povolí a původní rozhodnutí zruší, avšak jen potud, pokud je návrh na obnovu důvodný. Proti rozhodnutí o návrhu na obnovu je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
účinné od 1. 8. 1950(2) Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá také spoluobviněnému, povolí obnovu vždy také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
účinné od 1. 8. 1950(1) Lze-li očekávat, že návrh na obnovu podaný ve prospěch obviněného bude úspěšný, odloží prokurátor výkon trestu smrti až do rozhodnutí o návrhu na obnovu. Z téhož důvodu může prokurátor na tutéž dobu odložit nebo přerušit také výkon jiných trestů.
účinné od 1. 8. 1950(2) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu zrušeným rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení povolujícího obnovu neprodleně o vazbě obviněného.
účinné od 1. 8. 1950(1) Jestliže prokurátor po povolení obnovy vezme žalobu zpět, dříve než bylo zahájeno hlavní líčení, vrací se věc do stavu vyšetřování. Jinak se koná nové hlavní líčení na podkladě původní žaloby. Za souhlasu prokurátora a obviněného lze konat hlavní líčení ihned po vyhlášení usnesení povolujícího obnovu, vzdaly-li se oprávněné osoby výslovně stížnosti proti tomuto usnesení.
účinné od 1. 8. 1950(2) Byla-li obnova povolena toliko ve prospěch obviněného, nemůže mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl uložen v původním řízení.
účinné od 1. 8. 1950(3) Byla-li obnova povolena ve prospěch obviněného, doba od právní moci prvého rozsudku do právní moci usnesení povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává.
účinné od 1. 8. 1950(4) Byla-li povolena obnova ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.