Nález
pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová (soudce zpravodaj) ze dne 22. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupené poslancem Markem Bendou, se sídlem Praha 1, Sněmovní 4, na zrušení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení vyhlášky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení (nález byl vyhlášen pod č. 94/2011 Sb.).
VýrokUstanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1. Skupina 51 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2010 domáhala zrušení ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "napadená ustanovení") a vyhlášky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, (dále též jen "napadená vyhláška" či souhrnně též jen "napadená právní úprava").
2. Byť návrh splňoval formální náležitosti podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit, že institut návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky, podávaný skupinou poslanců či senátorů podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je mimo jiné projevem ústavně garantovaného principu ochrany menšin (čl. 6 Ústavy České republiky) a primárně slouží jako jeden z nástrojů ochrany parlamentní menšiny (opozice) proti případné svévoli (či zvůli) v rozhodnutích přijímaných parlamentní většinou v rámci legislativního procesu založeného na principu většinového rozhodování [srov. k tomu zprávu Benátské komise CDL-AD(2010)025 "Report on the role of the opposition in a democratic parliament" ze dne 15. 11. 2010, která právo umožňující parlamentní opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zákonů) zahrnuje mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice]. Jinými slovy, kvalifikované podání k nestrannému a nezávislému Ústavnímu soudu je často poslední možností, jak se parlamentní menšina může případné svévoli (či zvůli) v rozhodování parlamentní většiny bránit, neboť zástupci parlamentní opozice se v Parlamentu co do svého počtu zpravidla ocitají v početní menšině, a nedisponují tak efektivními prostředky, jak přijetí takového rozhodnutí (vydání normativního právního aktu) v rámci legislativního procesu zvrátit či změnit. Naopak zástupci parlamentní většiny takovými efektivními prostředky zpravidla disponují a mají-li pochybnosti o správnosti, bezvadnosti či dokonce o ústavnosti přijímaných (či dříve přijatých) rozhodnutí, je nejen jejich právem, ale přímo i povinností je za tímto účelem využívat (viz slib podle čl. 23 odst. 3 Ústavy České republiky). Institut podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky k Ústavnímu soudu tak v žádném případě neslouží jako prostředek, jak získat jakési "dobrozdání" či odborný posudek Ústavního soudu k parlamentní většinou přijatým rozhodnutím, ani jako nástroj, jehož uplatnění je projevem politického či dokonce předvolebního boje přeneseného z parlamentní půdy k Ústavnímu soudu. V posuzovaném případě nejenže skupina navrhovatelů je složena zejména ze zástupců politických stran, jež se v současnosti podílejí a rovněž v době podání návrhu se podílely na výkonu vládní moci a v Parlamentu České republiky disponovaly a dále disponují většinou potřebnou ke změně napadené právní úpravy, ale navíc, a to nemůže Ústavní soud ponechat bez kritické poznámky, se z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním v průběhu legislativního procesu na přijetí napadené právní úpravy přímo podíleli. V takových případech jeho (zne)užití by Ústavní soud byl do budoucna nucen přistoupit k odmítání takto podaných návrhů.
3. Podstatu námitek navrhovatelé sami shrnuli tak, že shromažďování a využívání provozních a lokalizačních údajů o telekomunikačním provozu v takovém rozsahu, v jakém jej vymezují napadená ustanovení a napadená vyhláška, představují neproporcionální zásah do základních práv uvedených v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), konkrétně základních práv garantovaných čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Dle navrhovatelů lze tento zásah navíc považovat za porušující podstatné náležitosti demokratického právního státu, k nimž lze přiřadit i zásadu proporcionality ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny. Svá tvrzení navrhovatelé podepřeli následujícími argumenty.
I. A) Shromažďování údajů o komunikaci jako zásah do soukromého života
4. Obsahem napadaných ustanovení je uložení povinnosti fyzickým a právnickým osobám, které zajišťují veřejnou komunikační síť nebo poskytují veřejně dostupnou službu elektronických komunikací (tedy především telefonních operátorů a poskytovatelů internetového připojení), po dobu 6 až 12 měsíců uchovávat provozní a lokalizační údaje (desítky údajů) o veškeré telefonní a faxové komunikaci, e-mailové a SMS komunikaci, návštěvách webových stránek a využívání některých internetových služeb, specifikované v napadené vyhlášce, a na žádost jsou povinny je poskytovat oprávněným orgánům. Dle navrhovatelů výše uvedené údaje, jejich shromažďování, uchovávání a předávání státním orgánům nepochybně spadají pod ochranu čl. 8 Úmluvy. V této souvislosti odkázali na celou řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") i Ústavního soudu.
5. Navrhovatelé jsou dále toho názoru, že zásahem do základních práv se nerozumí jen bezprostřední zásah (např. seznámení se s uchovávanými údaji), ale i taková opatření státních orgánů, která v sobě skrývají značné nebezpečí omezení základních práv, které může kdykoliv nastat. Uchovávání provozních a lokalizačních údajů nelze než považovat za takový zásah, neboť tyto údaje jsou nepřetržitě uchovávány a státním orgánům jsou k dispozici a ty si je mohou v budoucnu dle příslušných předpisů vyžádat a využívat. Uchovávání shora uvedené sady údajů tak s sebou nese latentní nebezpečí dalších bezprostředních zásahů státních orgánů. Navíc nelze přehlédnout, že stát neuchovává provozní a lokalizační údaje sám, ale využívá k tomu soukromých osob poskytujících telekomunikační služby, přičemž riziko z možného zneužití uchovávaných údajů velkým počtem soukromých osob pohybujících se v oblasti telekomunikačních služeb je vyšší než při jejich uchovávání státem. Jedním ze základních požadavků ESLP vyvinutých výkladem podmínky zákonného podkladu státních zásahů do soukromého života je předvídatelnost a dostupnost tohoto zákonného podkladu. Důvodem je legitimní a logický požadavek, aby jednotlivci byli předem seznámeni s okolnostmi, kdy stát může výjimečně do jejich soukromého života zasáhnout, a mohli přizpůsobit své jednání tak, aby se tomuto zásahu bylo možné vyhnout. Plošný charakter uchovávání provozních a lokalizačních údajů však takovou možnost omezuje, až vylučuje.
6. Dle navrhovatelů jsou cíle, jakož i pravděpodobný a očekávatelný užitek vyplývající z povinnosti uchovávat provozní a lokalizační údaje ve srovnání s tím spojeným zásahem do základních práv dotčených osob v hrubém nepoměru. Proto v souladu s čl. 8 odst. 2 Úmluvy přistoupili k posouzení přiměřenosti daného opatření, které hodnotili jednak z hlediska závažnosti a rozsahu zásahu do základních práv jednotlivců, v daném případě do práva na soukromí, dále z hlediska legitimity cíle, k jehož dosažení má omezení základních práv sloužit, a z hlediska přínosu těchto zásahů. V neposlední řadě jeho užití konfrontovali s nebezpečnými aspekty, které jsou s tím spojeny, zejména pak nebezpečí zneužití uchovávaných údajů.
I. B) Závažnost a rozsah zásahu do práva na soukromí
7. Předně navrhovatelé konstatovali, že zavedení povinnosti uchovávat provozní a lokalizační údaje představuje závažný zásah do soukromí, poněvadž tyto údaje otevírají široké možnosti jejich použití a jejich zkombinování s dalšími údaji může způsobit velmi citelné důsledky pro soukromý život dotčených osob. Povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje v takovém rozsahu má prakticky za následek vyloučení existence nekontrolované a nemonitorované telekomunikace, což je nutno považovat za obzvlášť intenzivní zásah do soukromí všech osob užívajících telekomunikační prostředky (telefonie, užívání služeb internetu), které se v současnosti již nevyužívají pouze ke komunikaci mezi lidmi, ale zasahují široké spektrum každodenních činností (nakupování, bankovní operace, vzdělávání, medicína aj.). Z uchovávaných údajů tak lze dovodit celou řadu dalších (v řadě případů velmi citlivých) údajů a informací o dané osobě a jejím soukromí. V řadě případů lze z identity adresáta telefonátu nebo e-mailu odhalit citlivý údaj o odesílateli (např. pokud je adresátem lékař-specialista), podobně lze z navštívených internetových stránek zjišťovat informace o názorovém smýšlení, zdravotním stavu nebo sexuální orientaci dané osoby. Velké množství informací lze získat rovněž z lokalizačních údajů o pohybu mobilního telefonu (respektive jeho držitele), zvláště v kombinaci s lokalizačními údaji o pohybu dalších mobilních telefonů (údaj o tom, kdo se kde a kdy s kým setkal apod.). Na základě uchovávaných údajů tak lze sestavit komunikační a pohybový profil jednotlivce, z kterého lze získat nejen údaje o jeho minulých aktivitách, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti i správně předvídat jeho aktivity v budoucnosti, což rovněž představuje významný zásah do práva na ochranu soukromí a korespondence jednotlivců.
I. C) Legitimita cíle a přínos zásahu do základních práv
8. Navrhovatelé dále ve svém návrhu polemizovali s legitimitou cíle přijetí napadené úpravy. Z důvodové zprávy vlády k ustanovení § 97 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že účelem ustanovení § 97 je čelit zvyšujícím se bezpečnostním rizikům a zajištění bezpečnosti a obrany České republiky, přičemž bližší odůvodnění chybí. Navrhovatelé jsou toho názoru, že podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy je zásah do soukromí přípustný ve vztahu k boji s kriminalitou pouze tehdy, pokud slouží k předcházení zločinnosti. "Preventivní, všeobecné uchovávání telekomunikačních údajů bez existence konkrétního důvodu míří zejména do minulosti a může tak sloužit hlavně k objasňování již spáchaných trestných činů." (str. 13). Zásah do soukromí za účelem objasnění již spáchaného trestného činu je tak dle navrhovatelů v rozporu s čl. 8 Úmluvy. Navíc údaje jsou uchovávány bez existence konkrétního podezření. Optikou napadených ustanovení je tak každá osoba považována za podezřelou bez existence konkrétních okolností, které by k tomuto podezření opravňovaly, což je v právním státě nepřípustné. Navrhovatelé rovněž upozornili (s odkazem na konkrétní případy ze zahraničí) na skutečnost, že vyhodnocování údajů o telekomunikačním provozu s sebou přináší rovněž nebezpečí jejich chybné interpretace a podezřívání či obvinění nevinného člověka. Může totiž dojít k záměně osoby, která komunikaci skutečně prováděla, s osobou, která např. uzavřela smlouvu s telefonním operátorem nebo s poskytovatelem internetu.
9. Předkladatelé právní úpravy ani věcně příslušný resort státní správy dle tvrzení navrhovatelů nedodali informace o tom, v kolika a v jakých případech před zavedením napadené právní úpravy, která s sebou nese obrovské kvantitativní navýšení uchovávaných údajů a možného přístupu k nim, ztroskotávalo vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů na nemožnosti získat požadované údaje z důvodu, že již taková data nebyla k dispozici. Rovněž není prokázáno, zda zakotvení povinnosti uchovávat všechny údaje o telefonické a elektronické komunikaci povede (nebo již vedlo) ve srovnání s předcházející úpravou skutečně ke zlepšení vyšetřování, k odhalování a ke stíhání závažných trestných činů a k odvracení hrozeb, ke zvýšení procenta objasněnosti trestných činů či ke snížení kriminality apod. Dále je otázkou, jak stará data jsou oprávněnými orgány vyžadována, a nakolik je tedy nutné uchovávat provozní a lokalizační údaje po dobu 6 měsíců a delší. Zásah do soukromí se navíc paradoxně může častěji týkat osob, které se na závažné trestné činnosti nepodílejí, než osob, které ji páchají, a proto mají zvýšený zájem na uskutečňování anonymní komunikace. Dle navrhovatelů lze očekávat, že uchovávání údajů může pomoci k naplnění stanovených cílů spíše v malé míře a v méně významných případech, a proto nelze očekávat dlouhodobý a pozitivní vliv na snížení kriminality a zvýšení bezpečnosti v souvislosti s používáním telekomunikačních prostředků.
I. D) Nebezpečí zneužití uchovávaných údajů
10. Stejně tak je dle navrhovatelů třeba počítat i s rizikem nezákonného použití a zneužití uchovávaných údajů, neboť při tak velkém množství společností, které zajišťují telekomunikaci (zejména v případě mobilní komunikace a internetu), nelze očekávat odpovídající zajištění těchto provozních a lokalizačních údajů. Proto je nutno zkoumat i reálné a technicky existující možnosti jejich použití. Napadená právní úprava dle navrhovatelů nestanoví ani podmínky, na jejichž základě mají být údaje uchovávány, ani podmínky pro jejich užití oprávněnými orgány, jakož ani negarantuje jednotlivcům žádné záruky proti jejich zneužití. Napadená právní úprava tak nahrává extenzivnímu využívání příslušných databází jak co do množství údajů, které z nich budou čerpány, tak i množství subjektů, které k tomu budou oprávněny, a rovněž umožňuje rozšiřování účelů, k nimž budou údaje využívány. Velmi reálné je dle navrhovatelů rovněž nebezpečí zneužití provozních a lokalizačních údajů ze strany třetích osob. Osobami, které mohou tyto osobní údaje zneužít, jsou velmi často zaměstnanci společností nebo státních orgánů, které údaje zpracovávají, ale i další osoby (např. tzv. hackeři).
I. E) Předběžná otázka k Evropskému soudnímu dvoru
11. V závěru svého návrhu vyjádřili navrhovatelé přesvědčení, že byť je napadená právní úprava úpravou vnitrostátní, na kterou je třeba vztáhnout kritéria vyplývající z ústavního pořádku České republiky, jedná se současně o problematiku, jejíž původ pramení z komunitárního práva, konkrétně z transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/24/ES (dále též jen "Směrnice o data retention") do právního řádu České republiky. Ze stejných, výše rozvedených důvodů proto navrhovatelé předestřeli Ústavnímu soudu ke zvážení možnost předložit Evropskému soudnímu dvoru v souladu s čl. 234 Smlouvy o ES předběžnou otázku týkající se (ne)platnosti samotné Směrnice o data retention, neboť existuje významné riziko, že dotčená směrnice, jež byla napadenými ustanoveními a napadenou vyhláškou transponována do českého právního řádu, je v rozporu s právem ES.
II.
Rekapitulace vyjádření účastníků řízení
12. Ústavní soud podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal předmětný návrh na zrušení napadených ustanovení a napadené vyhlášky Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a rovněž veřejnému ochránci práv.
13. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zastoupená předsedou Ing. M. Vlčkem, ve svém vyjádření ze dne 26. 4. 2010 podrobně popsala proceduru přijetí vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě se napadená ustanovení stala součástí zákona o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb. (blíže viz část IV nálezu). K obsahu vládního návrhu zákona nadto konstatovala, že v důvodové zprávě vláda výslovně uvedla, že předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky a neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána. Ze stejného přesvědčení vycházela při jeho projednávání i Poslanecká sněmovna. Je tak na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost napadených ustanovení.
14. Senát Parlamentu České republiky, zastoupený předsedou MUDr. P. Sobotkou, ve svém vyjádření ze dne 28. 4. 2010 poté, co obsáhle rekapituloval argumentaci navrhovatelů obsaženou v posuzovaném návrhu, rovněž popsal proceduru přijímání předmětného vládního návrhu zákona Senátem (blíže viz část IV nálezu). K průběhu jeho projednávání dále uvedl, že jak ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky a později i na plénu Senátu byl návrh zákona představen jako další novela reagující na povinnost České republiky transponovat příslušnou směrnici ES do našeho právního řádu. K povinnosti telekomunikačních operátorů, internetových providerů a dalších, kteří působí na úseku elektronických komunikací, uchovávat po dobu nejméně 6 měsíců lokalizační a provozní údaje bylo předkladatelem zdůrazněno, že "v žádném případě se nejedná o něco, co by se dalo přirovnat k odposlechům, už jen proto, že se neuchovávají obsahy jednotlivých telefonátů nebo mailových zpráv, a protože jde i o služby internetu (...), uchovávají se pouze lokalizační a provozní údaje, tedy technická data". Senát tuto skutečnost při projednávání návrhu předmětné novely zákona akceptoval a na základě doporučení výboru i stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky návrh zákona schválil ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Je proto jen na Ústavním soudu, aby návrh na zrušení předmětných ustanovení zákona o elektronických komunikacích posoudil a s konečnou platností rozhodl.
15. Veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl svým vyjádřením ze dne 12. 4. 2010 sdělil, že po prostudování zaslaného návrhu se s předkládanými argumenty neztotožňuje, a proto nevstupuje do řízení o zrušení napadené vyhlášky před Ústavním soudem.
III.
Upuštění od ústního jednání
16. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Ústavní soud si proto v souladu s tímto ustanovením vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Navrhovatelé i Senát Parlamentu České republiky souhlas vyslovili, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na výzvu ve lhůtě jí určené nijak nereagovala. Od ústního jednání tak mohlo být v posuzované věci upuštěno.
IV.
Ústavní konformita procedury přijímání napadených ustanovení zákona a zákonné podmínky přijetí napadené vyhlášky
17. Při řízení o kontrole norem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky ve smyslu § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí Ústavní soud nejprve zkoumat, zda byl předmětný zákon přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem [k algoritmu přezkumu v řízení o kontrole norem viz bod 61 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. V případě podzákonných právních předpisů, konkrétně vyhlášek ministerstev, Ústavní soud podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou České republiky stanoveného oprávnění (čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky), tj. zda nebyly vydány "ultra vires".
18. Z vyjádření obou komor Parlamentu České republiky, připojených příloh a dokumentů dostupných elektronickou cestou (usnesení a tisky dostupné v digitální knihovně na webových stránkách Poslanecké sněmovny a Senátu, na www.psp.cz a www.senat.cz) Ústavní soud zjistil následující: Napadená ustanovení § 97 odst. 3 a 4 se stala součástí zákona č. 127/2005 Sb. na základě zákona č. 247/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Návrh tohoto zákona předložila Poslanecké sněmovně vláda České republiky dne 16. 1. 2008, přičemž navrhla jeho projednávání tak, aby s ním Poslanecká sněmovna mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení. Poslancům byl návrh rozeslán dne 18. 1. 2008 jako sněmovní tisk č. 398/0 - Novela zákona o elektronických komunikacích - EU. V prvém čtení, které proběhlo dne 30. 1. 2008 na 27. schůzi, Poslanecká sněmovna nesouhlasila s projednáváním tak, aby mohla s návrhem zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Návrh zákona byl následně přikázán k projednání hospodářskému výboru, ústavněprávnímu výboru a výboru pro bezpečnost (usnesení č. 593). Příslušné výbory jej projednaly a jejich usnesení s pozměňovacími návrhy byla poslancům doručena jako tisky č. 398/1, 398/2 a 398/3. Pouze pozměňovací návrhy výboru pro bezpečnost se týkaly i napadeného ustanovení § 97 odst. 3 (třetí a páté věty). Na 28. schůzi Poslanecké sněmovny se ve dnech 20. 3. 2008 a 25. 3. 2008 konalo druhé čtení, návrh zákona prošel obecnou a podrobnou rozpravou, v jejímž průběhu byly k napadeným ustanovením (§ 97 odst. 3 věty třetí a pátá a § 97 odst. 4) podány pozměňovací návrhy i ze strany jednotlivých poslanců (pozměňovací návrhy Z. Bebarové-Rujbrové, K. Jacques a J. Klase). Podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 398/4, který byl poslancům rozeslán dne 25. 3. 2008. Třetí čtení proběhlo dne 23. 4. 2008 na 30. schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhované pozměňovací návrhy k napadeným ustanovením § 97 odst. 3 a 4 přijaty nebyly. Návrh zákona byl ve znění dalších schválených pozměňovacích návrhů přijat (usnesení č. 736) poté, co s ním Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, kdy z přítomných 176 poslanců a poslankyň pro návrh hlasovalo 89, proti 21, zdrželo se 66 (hlasování č. 44).
19. Předmětný návrh zákona byl Senátu Poslaneckou sněmovnou postoupen dne 19. 5. 2008. Organizační výbor Senátu jej jako senátní tisk č. 247 určil k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Kromě toho návrh zákona projednala i stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Výbor na svém zasedání dne 28. 5. 2008 přijal usnesení č. 270, ve kterém doporučil Senátu návrh zákona schválit. Rovněž stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky doporučila Senátu návrh zákona schválit (usnesení č. 22 ze dne 4. 6. 2008). Senát návrh zákona projednal dne 5. 6. 2008 na své 14. schůzi (6. funkční období) a přijal k návrhu usnesení č. 402, kterým schválil návrh zákona ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou. Pro usnesení hlasovalo 38 senátorek a senátorů z 52 přítomných, proti 2, zdrželo se 12 (hlasování č. 29).
20. Zákon byl doručen dne 11. 6. 2008 k podepsání prezidentu republiky, který jej dne 25. 6. 2008 podepsal. Schválený zákon byl poté dne 30. 6. 2008 doručen k podpisu premiérovi. Zákon byl vyhlášen dne 4. 7. 2008 ve Sbírce zákonů v částce 78 pod č. 247/2008 Sb. s účinností od 1. 9. 2008.
21. Napadená vyhláška č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, byla vydána Ministerstvem informatiky. Pravomoc ministerstev vydávat právní předpisy k provedení zákona je založena čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky. Materiálně je však podmíněna existencí výslovného zákonného zmocnění a jeho mezemi. V daném případě je tímto zmocněním právě napadené ustanovení § 97 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Vyhláška byla podepsána ministryní pro informatiku a řádně publikována v částce 169 pod č. 485/2005 Sbírky zákonů s účinností dnem jejího vyhlášení, tj. 15. 12. 2005.
22. Ústavní soud konstatuje, že jak zákon č. 247/2008 Sb., kterým byla do zákona č. 127/2005 Sb. vložena napadená ustanovení, tak napadená vyhláška č. 485/2005 Sb. byly přijaty Ústavou předvídaným způsobem.
V.
Dikce napadených ustanovení zákona a napadené vyhlášky
23. Napadená ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, znějí:
"§ 97
(3) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna uchovávat provozní a lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací37b). Provozní a lokalizační údaje týkající se neúspěšných pokusů o volání je právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinna uchovávat pouze tehdy, jsou-li tyto údaje vytvářeny nebo zpracovávány a zároveň uchovávány nebo zaznamenávány. Právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje podle věty první a druhé uchovává, je na požádání povinna je bezodkladně poskytnout orgánům oprávněným k jejich vyžádání podle zvláštního právního předpisu. Současně je tato osoba povinna zajistit, aby s údaji podle věty první a druhé nebyl uchováván obsah zpráv. Doba uchovávání těchto provozních a lokalizačních údajů nesmí být kratší než 6 měsíců a delší než 12 měsíců. Po uplynutí této doby je osoba, která údaje podle věty první a druhé uchovává, povinna je zlikvidovat, pokud nebyly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich vyžádání podle zvláštního předpisu nebo tento zákon nestanoví jinak (§ 90).
(4) Rozsah provozních a lokalizačních údajů uchovávaných podle odstavce 3, dobu jejich uchovávání podle odstavce 3 a formu a způsob jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání a dobu uchovávání a způsob likvidace údajů, které byly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich vyžádání podle zvláštního právního předpisu, stanoví prováděcí právní předpis.
_________________
37b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES.".
24. Napadená vyhláška č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, zní:
"485/2005 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 7. prosince 2005
o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání
Ministerstvo informatiky ve spolupráci s Ministerstvem vnitra stanoví podle § 150 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb. a zákona č. 361/2005 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 97 odst. 3 zákona:
§ 1
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) stanicí BTS základnová stanice veřejné mobilní telefonní sítě,
b) stanicí StartBTS základnová stanice veřejné mobilní telefonní sítě, do které je účastník alokován při zahájení komunikace,
c) stanicí StopBTS základnová stanice veřejné mobilní telefonní sítě, do které je účastník alokován při ukončení komunikace,
d) číslem IMEI mezinárodní identifikátor mobilního telefonního přístroje,
e) číslem MSISDN účastnické číslo ve veřejné mobilní telefonní síti,
f) číslem IMSI mezinárodní identifikátor účastníka veřejné mobilní telefonní sítě,
g) destinací určení sítě zahraničního operátora,
h) identifikátorem URI jednotný identifikátor zdroje,
i) kódem právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se rozumí pořadové číslo osvědčení v evidenci podnikatelů podle § 14 zákona.
§ 2
Rozsah uchovávání provozních a lokalizačních údajů
(1) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací (dále jen "provozovatel") poskytuje orgánu oprávněnému k jejich vyžádání (dále jen "oprávněný orgán") touto vyhláškou vymezené provozní a lokalizační údaje (dále jen "údaje").
(2) U sítí elektronických komunikací s přepojováním okruhů a pevným připojením se uchovávají
a) údaje o uskutečněné komunikaci s uvedením typu komunikace, telefonního čísla účastníka volajícího a volaného nebo identifikátoru telefonní karty pro použití ve veřejném telefonním automatu, data a času zahájení komunikace, délky komunikace, případně stavu komunikace,
b) údaje o všech veřejných telefonních automatech s uvedením jejich telefonního čísla, evidenčního čísla, geografické souřadnice a slovního popisu umístění.
(3) U veřejných mobilních telefonních sítí elektronických komunikací se uchovávají
a) údaje o uskutečněné komunikaci s uvedením typu komunikace, telefonního čísla účastníka volajícího a volaného, data a času zahájení komunikace, délky komunikace, čísla IMEI, čísla stanice StartBTS, popřípadě čísla stanice StopBTS, destinace a doplňkové informace,
b) údaje o vzájemných vazbách mezi čísly MSISDN a čísly IMEI společně použitými v síti, identifikace stanice BTS a čísla IMEI, které zprostředkovaly volání bez SIM karty na číslo tísňového volání "112", IP adresy terminálů, kterými bylo zprostředkováno odesílání zpráv SMS sítí Internet, datum a čas dobíjení kreditu u předplacených služeb, čísla dobíjecích kuponů k určitému telefonnímu číslu účastníka, telefonní číslo účastníka k určitému dobíjecímu kuponu,
c) údaje o všech stanicích BTS s uvedením jejich čísla, geografické souřadnice, azimutu směrování antén a slovního popisu umístění stanice BTS.
(4) U sítí elektronických komunikací s přepojováním paketů se uchovávají údaje o uskutečněné komunikaci
a) u služeb přístupu k síti s uvedením typu připojení, identifikátoru uživatelského účtu, identifikátoru zařízení uživatele služby, data a času zahájení připojení, data a času ukončení připojení, zájmových identifikátorů (například IP adresa, číslo portu), statusu události (například úspěch, neúspěch, řádné nebo mimořádné ukončení připojení), množství přenesených dat (v příchozím/v odchozím směru),
b) u služeb přístupu ke schránkám elektronické pošty s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, uživatelského účtu, identifikátoru zprávy na poštovním serveru, data a času zahájení komunikace, adresy elektronické pošty odesílatele, adres elektronické pošty příjemců, identifikátoru protokolu elektronické pošty, množství přenesených dat, informace o použití zabezpečené komunikace,
c) u služeb přenosu zpráv elektronické pošty s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, identifikátoru serveru elektronické pošty, data a času zahájení komunikace, adresy elektronické pošty odesílatele, adres elektronické pošty příjemců, identifikátoru protokolu elektronické pošty, množství přenesených dat, informace o použití zabezpečené komunikace,
d) u serverových služeb s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, identifikátoru uživatelského účtu, data a času požadavku na službu, veškerých identifikátorů serveru (zejména IP adresa, úplné doménové jméno FQDN), požadovaných identifikátorů URI nebo typu služby, dodatečných parametrů identifikátorů URI nebo služby, použité služby, množství přenesených dat, metody a statusu požadavku na službu,
e) u dalších služeb elektronických komunikací (zejména u služeb typu chat, usenet, instant messaging a IP telefonie) s uvedením veškerých identifikátorů komunikujících stran, transportního protokolu, data a času zahájení komunikace, data a času ukončení komunikace, použité služby, množství přenesených dat.
§ 3
Způsob předávání údajů
(1) O poskytnutí uchovávaných údajů oprávněný orgán žádá provozovatele prostřednictvím svého určeného kontaktního pracoviště. Provozovatel vyžádané údaje bezodkladně předává prostřednictvím svého určeného kontaktního pracoviště. Údaje podle § 2 odst. 3 písm. c) se předávají souhrnně pravidelně jednou měsíčně v aktuálním stavu k datu předání.
(2) Komunikace mezi kontaktními pracovišti provozovatele a oprávněného orgánu probíhá přednostně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žádosti i údaje se předávají přednostně v elektronické podobě datových souborů. Při komunikaci kontaktních pracovišť se používá jen obecně dostupných technologií a komunikačních protokolů tak, aby řešení nebylo vázáno na určitého výrobce či dodavatele.
(3) Nelze-li použít pro komunikaci způsob umožňující dálkový přístup nebo bylo-li by použití takového způsobu neúčelné, lze předat žádost nebo vyžádané údaje v listinné podobě nebo v podobě datových souborů na přenosném médiu.
(4) K prokázání autentičnosti žádosti a předávaných údajů se použije
a) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb1); k vytváření podpisu a jeho ověření se použije formát kryptografického standardu s veřejným klíčem PKCS#7,
b) průvodní dopis v listinné podobě obsahující číslo jednací nebo pořadové číslo žádosti, název souboru, datum, čas a způsob předání a případně i kontrolní součet nebo standardní hash souboru (například SHA-1) a podpis oprávněné osoby,
c) dopis v listinné podobě obsahující číslo jednací a podpis oprávněné osoby, nebo
d) v případě žádostí nebo údajů již předaných v elektronické podobě za určité období, zpravidla jednoho týdne, u nichž nebyl použit jiný způsob prokázání autentičnosti, dopis v listinné podobě obsahující číslo jednací a podpis oprávněné osoby, který se zasílá dodatečně.
(5) Údaje o komunikaci uskutečněné pod určitým identifikátorem za určité časové období provozovatel předává oprávněnému orgánu jako
a) výpis komunikace z pevné linky, jde-li o údaje podle § 2 odst. 2 písm. a),
b) výpis mobilní komunikace, jde-li o údaje podle § 2 odst. 3 písm. a),
c) výpis datové komunikace, jde-li o údaje podle § 2 odst. 4.
(6) Výpisy podle odstavce 5 se oprávněnému orgánu předávají ve strukturovaném textovém souboru, přednostně s kódováním podle znakové sady CP-1250, UTF-8 nebo ISO 8859-2. Soubory se zpracovávají samostatně ke každému jednotlivému telefonnímu číslu nebo jinému identifikátoru uvedenému v žádosti. Názvy předávaných souborů mají strukturu podle jmenné konvence uvedené v příloze.
(7) Soubor se uvozuje jednotnou hlavičkou a má pevnou strukturu stanovenou pro daný druh sítě nebo služby nebo typu požadavku. Jednotlivé řádky se v souboru řadí chronologicky, pokud v žádosti není uveden jiný parametr řazení. Výpis podle odstavce 5 je ukončen na posledním řádku slovem "Konec".
(8) Na řádku se jednotlivé údaje oddělují středníkem (kód 0059 znakové sady) nebo tabulátorem (kód 0009 znakové sady), poslední údaj se ukončuje znakem CRLF (kód 0013 a 0010 znakové sady). Pokud některý z údajů není požadován nebo prokazatelně není z použité technologie zjistitelný, jeho místo ve struktuře se ponechá prázdné.
(9) U údajů sestávajících z více hodnot se jednotlivé hodnoty oddělují znakem "|" (kód 0166 znakové sady). Pokud je součástí předávaných údajů znak shodný s některým z výše uvedených oddělovačů nebo znak "\" (kód 0092 znakové sady), předřadí se před něj znak "\" (například "\;", "\CR\LF", "\\").
(10) V odůvodněných případech a se souhlasem oprávněného orgánu a provozovatele je možné použít formát, strukturu a název souboru odlišně od jejich vymezení v odstavcích 6 až 9.
§ 4
Doba uchovávání údajů
(1) Údaje se uchovávají po dobu 6 měsíců, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.
(2) Údaje uvedené v části 3 bodech 3.3.4.5 a 3.3.4.6 přílohy se uchovávají po dobu 3 měsíců.
§ 5