Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky - ze dne 10. února 2015 sp. zn. III. ÚS 3673/14 ve věci ústavních stížností 1. Ing. Rostislava Hakla a 2. statutárního města Brna, městské části Brno-sever, a Rady městské části Brno-sever, obou se sídlem v Brně, Bratislavská 70, všichni zastoupeni doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Optátova 46, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 č. j. 67 A 13/2014-113, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a 1. politického hnutí ANO 2011, se sídlem v Praze 4, Pyšelská 2361/4, zastoupeného JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem, se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, 2. Sdružení občanů Lesné, se sídlem v Brně, Ježkova 8, zastoupeného JUDr. Romanem Vaňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, a 3. Mgr. Petra Hladíka, zastoupeného Mgr. Martinem Karlínem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 57, jako vedlejších účastníků řízení.
I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 č. j. 67 A 13/2014-113 bylo porušeno základní právo stěžovatele Ing. Rostislava Hakla na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím zaručené v článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.II. Týmž usnesením Krajský soud v Brně porušil základní právo stěžovatele statutárního města Brna, městské části Brno-sever, na výkon práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem zaručeného článkem 101 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 100 odst. 1 a čl. 8 Ústavy, čímž rovněž porušil zákaz nezákonného státního zásahu do činnosti územního samosprávného celku zakotvený v článku 101 odst. 4 Ústavy.III. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 č. j. 67 A 13/2014-113 se proto ruší.IV. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 12. 2014, o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce, oznámené sdělením č. 289/2014 Sb., se ruší.
Odůvodnění
I.
1. V ústavní stížnosti Ing. Rostislava Hakla ze dne 20. 11. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2014, a ve společné ústavní stížnosti statutárního města Brna, městské části Brno-sever, a Rady městské části Brno-sever ze dne 21. 11. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2014, stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně (dále též jen "krajský soud") vydané v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever konaných ve dnech 10. a 11. října 2014.
2. Statutární město Brno, městská část Brno-sever, a Rada městské části Brno-sever v návrhu uvedly, že společnou ústavní stížnost podávají podle čl. 87 odst. 1 písm. c) a d) Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava").
3. Všichni stěžovatelé současně navrhli, aby věc, která se jejich návrhu týkala, byla projednána jako naléhavá ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dále aby Ústavní soud odložil vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu dle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
4. Usnesením ze dne 27. 11. 2014 č. j. III. ÚS 3673/14-8 Ústavní soud rozhodl, že ústavní stížnost Ing. Rostislava Hakla a společná ústavní stížnost stěžovatelů statutárního města Brna, městské části Brno-sever, a Rady městské části Brno-sever se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. III. ÚS 3673/14. Zároveň bylo rozhodnuto, že věc bude projednána jako naléhavá.
5. Podáním ze dne 5. 12. 2014 požádal pan Adam Adámek, zastoupený JUDr. Pavlem Holubem, advokátem, advokátní kancelář Holub & PARTNEŘI, se sídlem v Brně, Kopečná 14, o přiznání postavení vedlejšího účastníka s argumentem, že má na výsledku řízení právní zájem, neboť je voličem zapsaným ve volebním seznamu městské části Brno-sever. Usnesením ze dne 9. 12. 2014 č. j. III. ÚS 3673/14-22 Ústavní soud rozhodl, že Adamu Adámkovi se postavení vedlejšího účastníka řízení nepřiznává, neboť výsledek řízení vedeného před Ústavním soudem nemá pro osobní poměry navrhovatele jako voliče žádný přímý důsledek.
6. Dne 8. 1. 2015 usnesením č. j. III. ÚS 3673/14-61 Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 č. j. 67 A 13/2014-113 a vykonatelnost rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 12. 2014 č. 289/2014 Sb., o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce.
II.
7. Z ústavních stížností, z napadeného rozhodnutí krajského soudu a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 67 A 13/2014, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti.
8. Ve dnech 10. a 11. 10. 2014 se konaly volby do Zastupitelstva městské části Brno-sever. Volební obvod městské části byl rozdělen do 45 volebních okrsků a počet volených členů zastupitelstva byl 35. Dle zápisu o výsledku voleb do zastupitelstva obce ze dne 11. 10. 2014 celkový počet osob zapsaných ve výpisech ze seznamu voličů a jejich dodatků byl 25 780, celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky, činil 14 563 a celkový počet odevzdaných úředních obálek byl 14 533.
II/1 Řízení o návrhu na neplatnost voleb dle soudního řádu správního
9. Dne 24. 10. 2014 Mgr. Petr Hladík, zapsaný do seznamu voličů v příslušném volebním obvodě, ve volbách kandidující, podal u Krajského soudu v Brně návrh na vyslovení neplatnosti uskutečněných voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever. V návrhu tvrdil, že ve volbách byl porušen zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o volbách", popř. "volební zákon") a ústavněprávní předpisy, na základě nichž byl zákon vydán, a to způsobem, který ovlivnil výsledky voleb. Podle navrhovatele byly ve volbách masovým způsobem použity metody rozporné s regulérním průběhem svobodných a demokratických voleb. Vůle podstatné části voličů prý byla ovlivněna "klasickým kupováním hlasů" za částku 300 Kč až 1 000 Kč. Kromě toho byly voličům za volbu vybrané strany nabízeny náramky umožňující volný vstup na zábavu v Lidovém domě Musilka v Brně-Husovicích, Musilova 2, s bezplatnou konzumací jídla a pití. Podle navrhovatele šlo o prokazatelný organizovaný systém uplácení voličů, proto by krajský soud měl rozhodnout o neplatnosti voleb. V doplnění návrhu navrhovatel tvrdil, že k ovlivňování vůle voličů docházelo ve dvanácti volebních okrscích č. 20005, 20006, 20007, 20008, 20009, 20010, 20011, 20012, 20023, 20024, 20025 a 20026.
10. Dne 13. 11. 2014 usnesením č. j. 67 A 13/2014-113 krajský soud rozhodl tak, že volby do Zastupitelstva městské části Brno-sever konané ve dnech 10. - 11. 10. 2014 jsou neplatné (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Toto usnesení je napadeno nynějšími ústavními stížnostmi.
II/2 Odůvodnění usnesení krajského soudu o zrušení voleb
11. Krajský soud v části II odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při posuzování důvodnosti návrhu vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.), dále poukázal na body 27 až 29 nálezu ze dne 29. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06 (N 16/44 SbNU 201) a nález ze dne 18. 1. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 57/10 (N 2/60 SbNU 11).
12. Důvodnost návrhu krajský soud posuzoval ve třech krocích podle algoritmu posuzování volebních stížností, zformulovaného Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 2. 7. 2004 sp. zn. Vol 6/2004 (354/2004 Sb. NSS), dle něhož podmínkami vyhovění volební stížnosti jsou 1. protizákonnost, 2. existence přímého vztahu mezi touto protizákonností a výsledkem voleb a 3. "zatemnění" volebních výsledků. K otázce protizákonnosti krajský soud poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2006 sp. zn. Vol 36/2006 (960/2006 Sb. NSS) a k požadované intenzitě protizákonnosti, jež dopadá na výsledek voleb, uvedl, že musí dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, byl by volební výsledek zřejmě odlišný.
13. V části III odůvodnění krajský soud vyjmenoval v řízení provedené důkazy a uvedl jejich obsah, mimo jiné i obsah svědecké výpovědi svědka Adama Adámka. Krajský soud zmínil i plakát "Romové pojďme všichni volit", z něhož zjistil, že v pátek 10. 10. a v sobotu 11. 10. 2014 se měly uskutečnit "dva dny V.I.P. romské zábavy" v Lidovém domě "Musilka". Na plakátu bylo mimo jiné uvedeno, že jídlo a pití bude zdarma a vstup zdarma (na vstupenky VIP).
14. V části IV odůvodnění krajský soud shrnul svá skutková zjištění, jimiž měl za prokázáno, že Adam Adámek uspořádal na "Musilce" v sobotu večer dne 11. 10. 2014 koncert a zábavu jen pro osoby, které se voleb do obecních zastupitelstev účastnily a kterým byly bezprostředně po volbách vydány před základními školami na Vranovské a Merhautově ulici a na náměstí Republiky v Brně náramky umožňující účast na večerní zábavě s konzumací jídla a pití. Rovněž bylo prokázáno, že zábavy se účastnily stovky lidí, podle svědka Adámka mělo jít o 600 lidí, podle svědkyně Kučerové o 500 lidí, s ohledem na kapacitu "Musilky". Dále měl krajský soud za prokázané, že vylepování plakátů a zvaní na zábavu bylo určeno Romům, jimž bylo při vylepování a zvaní doporučováno "volit starostu Hakla".
15. Prokázána byla podle krajského soudu existence "romských koordinátorů", kteří měli dovést voliče k příslušným volebním místnostem; nebylo prokázáno, že by tito koordinátoři předávali romským voličům vyplněné hlasovací lístky nebo tyto voliče nabádali, aby volili konkrétního kandidáta; krajský soud připustil, že funkce koordinátorů mohla být skutečně jen koordinační, tj. dovést voliče k příslušným volebním místnostem.
16. Prokázána byla podle názoru krajského soudu věcná a časová souvislost mezi pozváním na akci na "Musilce" spojeným s doporučením "volit starostu Hakla", mezi účastí Romů ve volbách a jejich účastí na akci na "Musilce".
17. Podle krajského soudu nebylo prokázáno, že by voliči vstupovali do volebních místností s předvyplněnými volebními lístky, popř. že by při jejich vyplňování ve volebních místnostech byla prováděna jakákoliv přímá kontrola "koho volí", ani že by Adam Adámek jednotlivé voliče instruoval závazně (popř. dokonce pod jakoukoliv sankcí), koho mají volit. Přesto však podle názoru krajského soudu i "pouhé" doporučení mohlo být za určitých podmínek vnímáno jako závazné určení pravidla "koho volit". Tak tomu je prý tehdy, jde-li o doporučení vydané osobou, která je adresáty doporučení vnímána jako formální či neformální autorita. Je-li pak s doporučenou činností spojeno i určité protiplnění, které tato autorita poskytuje (výhoda pro adresáty, budou-li se doporučením řídit), je vnímání závaznosti tohoto doporučení ještě umocněno, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Je tak dle krajského soudu zřejmé, že Romové starostu Hakla fakticky volili a činili tak proto, že jim Adam Adámek jeho volbu doporučil a za účast na volbách slíbil bezplatný vstup a konzumaci na zábavě na "Musilce".
18. Krajský soud dále posuzoval, zda stav, kdy vůle voličů byla ovlivněna slibem bezplatné zábavy, byl rozporný se zákonem, přičemž za klíčové východisko považoval závěry plynoucí z citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/10, podle něhož je pojetí voleb "obchodně tržním způsobem" v extrémním a hrubém nesouladu s principy demokratického právního státu, bez ohledu na to, zda tento "obchodně tržní způsob" je praktikován samotnými kandidáty (či volebními uskupeními) nebo jinými osobami, jež tento způsob praktikují ve prospěch kandidátů (volebních uskupení); v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 4/11 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), dle něhož není rozhodující, zda se podařilo prokázat, že nakupování hlasů a účasti ve volbách organizovala volební strana. Podstatné je, zda závadné volební chování mohlo ovlivnit výsledek voleb, nikoli zda ovlivnilo zvolení konkrétního kandidáta a kdo to způsobil.
19. Podle názoru krajského soudu byla vůle celé řady romských voličů ovlivněna. Šlo prý o voliče, kteří by "za normálních okolností" k volbám pravděpodobně vůbec nešli. Adam Adámek jim však za účast ve volbách slíbil zábavu a pohoštění a současně jim doporučil, koho mají volit. Ovlivnil tak prý vůli voličů nejen v tom smyslu, aby k volbám šli (což by mohlo být vnímáno pozitivně), ale silou jeho autority a vinou údajné "politické negramotnosti" těchto voličů ovlivnil i to, koho mají volit. Tento stav byl podle krajského soudu "již za akceptovatelnou hranicí". Krajský soud tudíž shledal navrhovatelem tvrzenou nezákonnost.
20. Dále se krajský soud zabýval tím, zda mezi volební vadou a výsledným složením zastupitelského sboru existuje příčinná souvislost nebo alespoň možná příčinná souvislost, přičemž existenci této souvislosti v daném případě shledal.
21. Krajský soud následně postupem podle § 45 odst. 1 zákona o volbách zjišťoval, o kolik hlasů by musela volební strana č. 1 (Česká strana sociálně demokratická) přijít, aby 34. mandát nezískala, za předpokladu, že zisky ostatních stran se nemění, přičemž dospěl k závěru, že pokud by získala volební strana č. 1 o 700 hlasů méně, činila by hodnota jejího podílu v případě 34. rozdělovaného mandátu 10 913,66, což je méně než hodnota podílu volební strany č. 12 (Sdružení občanů Lesné, podíl 10 947,11), která by tak 34. rozdělovaný mandát získala. Zároveň je to méně než hodnota podílu volební strany č. 11 (Občanská demokratická strana, podíl 10 921,66), která by tak získala poslední rozdělovaný (35.) mandát. Z uvedeného podle krajského soudu plyne, že pokud by volební strana č. 1 obdržela o 700 hlasů méně, neobdržela by 6 mandátů, nýbrž jen 5. Tento závěr pokládal krajský soud za potvrzený i kontrolním přepočtem vyžádaným krajským soudem od Českého statistického úřadu.
22. Krajský soud uzavřel, že mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru existuje možná příčinná souvislost, neboť v důsledku této volební vady přišlo k volbám a volilo konkrétního kandidáta volební strany č. 1, eventuálně volební stranu č. 1, nezanedbatelné množství voličů (více než 100), z nichž každý měl k dispozici 35 hlasů, přičemž již úbytek 700 hlasů znamená, že volební strana č. 1 by získala o jeden mandát méně.
23. Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda v důsledku zjištěné nezákonnosti došlo k "zatemnění voleb", přičemž tuto podmínku shledal naplněnou. Poukázal na výsledky dokazování, z nichž vyplynulo, že zábavy na "Musilce" se zúčastnilo "několik stovek lidí", drtivá většina návštěvníků disponovala modrým náramkem, který obdržela za účast ve volbách.
24. Z volební dokumentace krajský soud zjistil, že ve volebních okrscích č. 20006, 20009, 20010, 20011 a 20023 bylo odevzdáno 108 hlasovacích lístků, kde byl zaškrtnut toliko kandidát č. 1 ve volební straně č. 1, a 26 hlasovacích lístků, kde byla zaškrtnuta jak tato volební strana, tak její kandidát č. 1. S ohledem na skutečnost, že se taková kombinace v jiných okrscích nevyskytuje, jevilo se krajskému soudu jako velmi pravděpodobné, že šlo o hlasovací lístky odevzdané právě těmi "nestandardně se chovajícími" voliči, kteří hovořili o tom, že hlas dají "jedničce" či "starostovi Haklovi".
25. Krajský soud měl za to, že vedle těchto voličů, kteří hlas odevzdali jen starostovi Haklovi coby kandidátovi č. 1 volební strany č. 1, existovalo nezanedbatelné množství dalších voličů, kteří jako "jedničku" volili celou volební stranu č. 1, což prý plynulo jednak z logiky věci a jednak s ohledem na množství osob účastnících se zábavy na "Musilce" s náramky, kterých bylo více než 134 (což je počet voličů, kteří v okrscích 20006, 20009, 20010, 20011 a 20023 označili na hlasovacím lístku toliko kandidáta č. 1). I kdyby však soud započítal toliko tyto voliče, činí součet jimi odevzdaných hlasů 1 018, což je postačující k tomu, aby volební strana č. 1 přišla o svůj šestý mandát.
26. Krajský soud uzavřel, že došlo k uplácení voličů jako k právem zapovězenému jednání způsobilému ovlivnit výsledek voleb, "a to v takové míře, že je tu vysoká míra pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že pokud by k tomuto jednání nedošlo, nebylo by Zastupitelstvo městské části Brno-sever zvoleno tak, jak bylo zvoleno." Nebylo však prokázáno, že za jednotlivé hlasy se vyplácely přímo konkrétní finanční částky.
III. Argumentace ústavních stížností
27. V ústavních stížnostech všichni stěžovatelé shodně tvrdili, že napadeným usnesením krajského soudu byl porušen čl. 5 a čl. 102 odst. 2 Ústavy a čl. 21 Listiny základních práv a svobod.
28. Stěžovatel Ing. Rostislav Hakl uvedl, že je osobou, která kandidovala ve volbách do Zastupitelstva městské části Brno-sever a ve volbách získala mandát člena tohoto zastupitelstva. Tvrdí, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti voleb, bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na přístup k voleným funkcím zaručené článkem 21 odst. 4 Listiny.
29. Stěžovatelé statutární město Brno, městská část Brno-sever, a Rada městské části Brno-sever dále tvrdili, že "[r]ovněž bylo narušeno právo územních samosprávných celků na samosprávu a zákaz nezákonného vstupu orgánů státu, kterým je i krajský soud, do této samosprávy - čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 1 Ústavy".
30. Podle přesvědčení stěžovatelů krajský soud aplikoval judikaturu Ústavního soudu, zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ve věci voleb do zastupitelstva města Krupka, nepřípadně, nesprávně a způsobem narušujícím ústavní práva. Dosavadní judikatura Ústavního soudu se týkala mnohem menších obcí, než je městská část Brno-sever s téměř 50 000 obyvateli a 37 780 voliči zapsanými do voličského seznamu. Pouhá abstraktní možnost ovlivnění voleb není pro jejich zrušení dostačující a vždy je nutné dokázat příčinnou souvislost mezi vytýkaným jednáním a intenzivním ovlivněním voleb.
31. Stěžovatelé polemizovali se závěrem krajského soudu o existenci volební korupce a poukázali na jeho skutková zjištění, jimiž nebylo prokázáno, že by voliči vstupovali do volební místnosti s předvyplněnými volebními lístky, či že by byla prováděna kontrola "koho volit". Při volebním aktu nebyl za plentou přítomen nikdo jiný než volič a tajnost voleb byla zachována. Žádné předávání peněz nebylo zjištěno. Celé závadné jednání bylo krajským soudem odvozeno jen od konání koncertu s veselicí na Musilově ulici v sobotu večer dne 11. 10. 2014, tedy až po skončení voleb.
32. Ve volebním doporučení pana Adama Adámka nešlo podle stěžovatelů spatřovat nic závadného, neboť doporučení volit určitého kandidáta může dát každý každému v rámci svobody projevu. Je součástí volební kampaně, že se volební strany ucházejí o volební podporu i formou doporučení známých osobností nebo osob, jak to učinil např. žokej Váňa v přímém přenosu České televize před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013; takové osoby sice nemusejí být mediálními hvězdami, ale požívají autority ve svém okolí, jako Adam Adámek, jehož jednání nemohlo být důvodem k zneplatnění voleb. Ostatně v rámci předvolebních kampaní je pořádání koncertů s občerstvením běžné a přitom je zřejmé, že jejich cílem je získat volební podporu od voličů - účastníků koncertu. Lze-li pořádat předvolební koncerty s cílem získat hlasy voličů, proč by měl být nezákonný povolební koncert; jinak řečeno, je-li určité jednání dovoleno před volbami, není důvod stejné jednání postihovat po volbách.
33. Stěžovatelé dále vyjádřili názor, že volby jsou fakticky neopakovatelné, v důsledku čehož by soud měl k jejich zneplatnění přistoupit jen zcela výjimečně, pokud je volební delikt velmi intenzivní a nemůže být napraven jinak. Jsou-li volby zneplatněny, jsou zvolení členové obecního zastupitelstva fakticky zbaveni svých mandátů zpětně a otevírá se zcela nová kombinace, kdy někteří již kandidovat nebudou a jiní noví kandidovat mohou. Rovněž složení voličů bude odlišné a čas nastolí jiné problémy, které na voliče zapůsobí. Volby se tedy fakticky opakovat nemohou a vždy to budou zcela nové volby.
34. Počet "problémových hlasů" byl podle stěžovatelů nevýznamný. Problémové hlasy krajský soud shledal jen ve čtyřech okrscích z celkem 45, tedy jde o méně než 10 % volebních okrsků. Byl-li na 108 lístcích pro kandidáta č. 1 na kandidátce č. 1 zaškrtnut jen jeden kandidát, tak volební strana ČSSD získala jen jeden hlas za každý lístek, což vyjadřuje stejnou hodnotu, jako kdyby tři voliči dali své hlasy kandidátce č. 1 jako volební straně; jde tedy o množství zanedbatelné. Stěžovatelé byli toho názoru, že soudem zjištěné množství problémových hlasů nebylo způsobilé ovlivnit volby v tak velké městské části, jakou je Brno-sever. Navíc tvrzení soudu, že problémové hlasy byly důsledkem povolební veselice, bylo arbitrární.
35. Závěrem své argumentace stěžovatelé uvedli, že krajský soud měl zvažovat možnost nápravy zjištěných volebních vad, aniž by rozhodl o neplatnosti voleb, např. formou přepočtu hlasů a změnou výsledků hlasování bez započítání problémových hlasů, resp. jejich určité části. Pokud tak neučinil, narušil soutěž politických a jiných volebních stran a požadavek na konání voleb v pravidelných termínech (čl. 5, čl. 102 odst. 2 Ústavy, čl. 21 odst. 2 Listiny).
IV.
IV/1 Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti
36. Krajský soud jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti Ing. Rostislava Hakla uvedl, že se stěžovatelem nesouhlasí, a to ani s jeho tvrzením, že závěry obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/10 bylo možné aplikovat toliko na "menší obce"; z citovaného nálezu nic takového neplyne a závěry v něm obsažené byly podle krajského soudu plně použitelné i na projednávanou věc.
37. Krajský soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatele o absenci "volební korupce" a opakoval svůj závěr, že doporučení Adama Adámka bylo adresáty, tj. voliči, kteří se zábavy na Musilce účastnili, vnímáno jako závazné určení pravidla "koho volit", což bylo ještě umocněno poskytnutým protiplněním. Z provedených důkazů prý jednoznačně vyplynulo, že se desítky Romů v různých volebních okrscích doporučením Adama Adámka řídily a stěžovatele volily. Nečinily tak ze svého svobodného a nezávislého rozhodnutí, nýbrž proto, že jim to Adam Adámek doporučil a za účast ve volbách slíbil zábavu a pohoštění zdarma. Taková situace byla podle krajského soudu nepřípustnou volební korupcí, neboť voliči volili konkrétního kandidáta jen proto, aby se dostali na zábavu s pohoštěním zadarmo. Právě takový "obchodně tržní způsob" vedení voleb Ústavní soud zapovídá. Šlo tak prý o situaci odlišnou od stěžovatelem zmíněného doporučení žokeje Váni v televizi, neboť jeho doporučení nemohlo být žádnou skupinou voličů vnímáno jako závazné a už vůbec s ním nebylo spojeno žádné protiplnění v případě, že se voliči budou jeho doporučením řídit.
38. Krajský soud nesouhlasil ani s tvrzením o nevýznamném počtu problémových hlasů, a dle jeho názoru tomu bylo právě naopak. Zábavy na "Musilce" se účastnilo několik set osob, z nichž každá disponovala 35 hlasy. Drtivá většina těchto osob se tam dostala na základě náramku, který obdržela "za volby". Mohlo tak jít o tisíce hlasů pro volební stranu č. 1. Pokud by pak byl správný předpoklad Adama Adámka, že se zábavy účastnilo 600 osob, mohlo by v případě, že pouhá polovina z nich odevzdala řádně vyplněný hlasovací lístek s označením volební strany č. 1, jít o 10 500 hlasů pro volební stranu č. 1 (celkový zisk hlasů této strany byl cca 66 000 hlasů). Takový závěr je však v daném případě pouhou spekulací a nelze postavit najisto, o kolik hlasů získala volební strana č. 1 více v důsledku konání zábavy na "Musilce". Krajský soud poukázal na své zjištění, že ke změně počtu získaných mandátů by postačovalo, pokud by tato volební strana obdržela o pouhých 700 hlasů méně. Z předložené volební dokumentace vyplynulo, že v okrscích č. 20006, 20009, 20010, 20011 a 20023 bylo odevzdáno 108 hlasovacích lístků, kde byl zaškrtnut toliko kandidát č. 1 ve volební straně č. 1, a 26 hlasovacích lístků, kde byla zaškrtnuta jak tato volební strana, tak její kandidát č. 1. S ohledem na skutečnost, že se taková kombinace v jiných okrscích nevyskytuje, jeví se prý jako velmi pravděpodobné, že jde o hlasovací lístky odevzdané některými z "nestandardně se chovajících" voličů, kteří hovořili o tom, že hlas dají "jedničce" či "starostovi Haklovi" za zábavu na "Musilce". Již tyto odevzdané hlasy jsou pak podle krajského soudu postačující k tomu, aby volební strana č. 1 přišla o svůj šestý mandát. Právě s ohledem na to, že nešlo zjistit, o kolik získala volební strana č. 1 více hlasů v důsledku konání zábavy na Musilce, nebylo možné některé odevzdané hlasy "nezapočítat" a výsledky voleb toliko přepočítat, jak namítl v ústavní stížnosti stěžovatel.
39. Krajský soud setrval na svém závěru, že k uplácení voličů jako k právem zapovězenému jednání způsobilému ovlivnit výsledek voleb došlo, a to v takové míře, že je tu vysoká míra pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že pokud by k tomuto jednání nedošlo, nebylo by Zastupitelstvo městské části Brno-sever zvoleno tak, jak bylo zvoleno. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/10 prý nezbylo než vyslovit neplatnost voleb v celém volebním obvodu městské části Brno-sever.
40. Závěrem krajský soud vyjádřil přesvědčení, že jeho rozhodnutí nebylo v rozporu se stěžovatelem citovanými ustanoveními Ústavy ani Listiny, a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
41. První vedlejší účastník - ANO 2011 - ve svém vyjádření předeslal, že stejně jako stěžovatelé považuje proběhlé volby v městské části za platné, napadené rozhodnutí krajského soudu za vadné, a připojil se proto k petitu navrhujícímu jeho zrušení. Současně se připojil ke stanovisku stěžovatelů, pokud tvrdili, že krajský soud přecenil míru intenzity ovlivnění voleb, že počet hlasů shledaných problémovými je v celkovém počtu hlasů nevýznamný, že krajský soud nedostatečně uvážil faktickou neopakovatelnost voleb a že do procesu voleb zasáhl intenzivněji, než bylo potřeba.
42. V části II vyjádření první vedlejší účastník uvedl, že nezpochybňuje skutková zjištění krajského soudu v tom směru, že při volbách došlo k jednání, které je blíže specifikováno v odůvodnění jeho rozhodnutí, tedy že se druhý den voleb uskutečnila akce v kulturním středisku "Musilka", na kterou byly zvány osoby odměnou za svou účast ve volbách a kde jim měla být nabízena možnost konzumace jídla a pití. Z pohledu vedlejšího účastníka ovšem krajský soud tato zjištění chybně vyhodnotil ve vztahu k možnosti zásahu do volebního procesu, neboť popsané skutečnosti porušení férovosti voleb vůbec neznamenaly. I kdyby ano, tak nikoliv v takové míře, aby bylo třeba opakovat volby v celém obvodu Městské části Brno-sever. Zásah krajského soudu, který zrušil volby v celém obvodu Městské části Brno-sever, byl neproporcionální závažnosti tvrzeného volebního deliktu. Navíc jednání jednoho kandidáta, resp. jednání ve prospěch jednoho kandidáta, vedlo ke zrušení mandátů dalších 34 úspěšných kandidátů, kteří se žádného pochybného jednání nedopustili. Napadené rozhodnutí dle přesvědčení vedlejšího účastníka vycházelo z chybného výkladu relevantních nálezů Ústavního soudu. Bylo-li napadené rozhodnutí krajského soudu zatíženo uvedenými nedostatky, jde podle vedlejšího účastníka o vážné narušení soutěže politických stran rozporné zejména s čl. 21 a 22 Listiny.
43. V části III. a) svého vyjádření první vedlejší účastník vyslovil přesvědčení, že krajský soud pochybil již v prvém bodě testu (existence protizákonnosti), přičemž nelze nic namítat proti tomu, že za východisko svých úvah vzal nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ve věci komunálních voleb v Krupce, podle něhož je pojetí voleb obchodně tržním způsobem v hrubém nesouladu s principy demokratického právního státu. Relevantní skutkové okolnosti obou případů byly však dle přesvědčení prvního vedlejšího účastníka zásadně odlišné.
44. V komunálních volbách v Krupce šlo o organizované svážení voličů do volebních místností za účelem volby konkrétní volební strany. Voličům byl distribuován jeden konkrétní volební lístek, bylo dohlíženo na jejich chování ve volebních místnostech a především organizátoři volbu konkrétní strany kontrolovali. Za to, a jen v případě odevzdání takto předpřipraveného volebního lístku, byla voličům vyplacena finanční odměna. Čili v tomto případě byla honorována pouze a jenom předem určená volba, přičemž konání voliče - splnění jeho slibu - bylo také kontrolováno. O svobodě volby v Krupce bylo proto skutečně možno vážně pochybovat.
45. Naproti tomu v komunálních volbách nyní posuzovaných nebylo zjištěno nic takového. Voliči byli příslibem volného vstupu na zábavu jen motivováni se voleb účastnit. Nikdo jejich rozhodování předem neomezil organizovanou manipulací s volebními lístky, ve volebních místnostech nebyli dozorováni. Vstup na zábavu nebyl podmíněn volbou konkrétního volebního subjektu či kandidáta a jeho volba ani nebyla kontrolována jako podmínka vybrání odměny. Podle přesvědčení vedlejšího účastníka z dokazování provedeného krajským soudem lze dovodit, že organizátor zábavy umožnil vstup voličům, bez ohledu na to, komu svůj hlas odevzdali, jen za účast ve volbách.
46. S krajským soudem, který jako problematickou shledal kombinaci odměny za účast ve volbách s doporučením volby konkrétního kandidáta osobou požívající autoritu, lze podle prvního vedlejšího účastníka souhlasit potud, že tyto faktory vůli voličů ovlivnily, ale nikoliv již s tím, že ji korumpovaly, tedy ovlivnily způsobem zavrženíhodným a nepřijatelným. Rozdíl oproti situaci v Krupce, kde skutečně o korumpování voleb šlo, však byl evidentní, neboť tam organizátoři připravili volbu tak, aby volič nemohl volit jiné než předem vybrané kandidáty, takto provedená volba byla podmínkou peněžní odměny předávané bezprostředně po provedení volebního aktu, přičemž volič měl již zpočátku jasnou představu, co výměnou za ztrátu svobody volby získá.
47. Podle prvního vedlejšího účastníka to, jak krajský soud posuzoval faktor "doporučení volby kandidáta uznávanou autoritou", odporovalo i samé podstatě voleb jako všeobecných (čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 Listiny). Jsou-li komunální volby Ústavou konstruovány jako všeobecné, nese to v sobě samozřejmě riziko, že se voleb zúčastní řada voličů bez vlastního, vnitřně zdůvodněného názoru a přesvědčení, koho volit. Pokud se voleb účastní, jejich rozhodnutí pak závisí na různých okolnostech, mezi nimi i na vlivu a názoru jimi respektované osoby. V nyní posuzovaném případě mohly sporné hlasy pocházet od voličů, kteří je sice dali s vidinou bezplatné účasti na zábavě, ale i tak mohl být jejich hlas motivován přesvědčením, že doporučený kandidát to s nimi myslí dobře.
48. První vedlejší účastník poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10 (N 56/60 SbNU 693) a dále uvedl, že pokud stěžovatel vedl kampaň způsobem popsaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu, činil tak v mezích vymezených výše již citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04.
49. V části III. b) svého vyjádření první vedlejší účastník opětovně poukázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 52/10 a vyjádřil názor, že v dané věci by měl mít prioritu respekt k většinově projevené vůli voličů, tedy k právu voličů opírajícímu se o čl. 21 odst. 1 Listiny a tomu korespondujícímu právu zvolených kandidátů na výkon veřejné funkce podle čl. 21 odst. 4 Listiny, před ne příliš významným a navíc z pohledu zákona o volbách i sporně vyznívajícím závěrem krajského soudu o volebním deliktu spočívajícím v možném (dá se říct i poněkud spekulativním) ovlivnění volebního výsledku.
50. První vedlejší účastník dále uvedl, že pokud by i připustil neférovost voleb konaných ve dnech 10. - 11. 10. 2014, tak opakované volby by byly neférové daleko více. Zákon o volbách přitom nabízí i jiné možnosti, jak se vypořádat s volebními delikty (navíc pokud tyto nejsou celoplošného charakteru, ale týkají se pouze konkrétních volebních okrsků), než opakovat celé volby. Ustanovení § 60 odst. 2 zákona o volbách umožňuje opakování hlasování, které by se konalo pouze v dotčených volebních okrscích.
51. Podle prvního vedlejšího účastníka nelze přehlédnout, že dle zjištění krajského soudu mohlo dojít k popsanému ovlivnění některých voličů jen v pouhých pěti z celkového počtu 45 volebních okrsků nacházejících se v městské části Brno-sever. Toto ovlivnění bylo dle názoru prvního vedlejšího účastníka natolik marginální, že nemohlo vést ke zrušení voleb v celém obvodu městské části. Není možné v této souvislosti rovněž pominout, že volební účast byla právě v těchto volebních okrscích výrazně nižší, než byl průměr celé městské části.
52. První vedlejší účastník opětovně poukázal na již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04, v němž Ústavní soud položil důraz na požadavek přiměřenosti zásahu do výkonu volebního práva. Krajský soud sice na výklad obsažený v citovaném nálezu poukázal, pominul však zásadní odlišnost, která tento odkaz značně problematizuje, neboť v Krupce se volební vada dotkla více než čtvrtiny okrsků, zatímco v daném případě šlo o pouhou devítinu okrsků, a tudíž v celkovém množství hlasů o nepatrný zlomek.
53. Závěrem první vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavním stížnostem vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil.
54. Sdružení občanů Lesné, jako druhý vedlejší účastník, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že se plně ztotožňuje s výrokem napadeného rozhodnutí krajského soudu i se závěry, k nimž v tomto rozhodnutí krajský soud dospěl, a navrhlo, aby Ústavní soud toto rozhodnutí jako ústavně konformní a věcně i procesně správné potvrdil a návrhy stěžovatelů v celém rozsahu zamítl.
55. Podle přesvědčení druhého vedlejšího účastníka krajský soud rozhodl v souladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 57/10. Problematika volební korupce se týká malých i velkých obvodů a není náhoda, že se tato nezákonnost vyskytuje téměř výlučně u voleb do obecních zastupitelstev. Nezákonné jednání souvisí se znalostí místní situace, aktuální dispozicí finančními prostředky, existencí užších sociálních vazeb a efektivní možností poskytnout protiplnění adresnému okruhu subjektů. Veškeré v minulosti posuzované případy (zejména Český Těšín, Kadaň, Krupka, Roudnice nad Labem) vykazovaly podobné znaky jednání jako korupce na severu Brna a nelze je bagatelizovat, neboť tím se tento postup legitimizuje a jsou napadány samotné principy fungování demokratického právního státu a legitimita státní moci.
56. Podle druhého vedlejšího účastníka volební soudnictví pojem korupce chápe v širším smyslu. Nejde pouze o prokázanou finanční úplatu za poskytnutý hlas, ale v širším smyslu jde o jakoukoliv účelovou změnu vůle voliče (včetně závazného doporučení) spojenou s protiplněním poskytnutým adresnému okruhu subjektů a možností kontroly plnění. Tento obchodně volební mechanismus je složitě prokazatelný a není náhoda, že se v současnosti toto nezákonné jednání obvykle zaměřuje na cílovou skupinu voličů, která by jinak k volbám vůbec nepřišla. Taková "volební kampaň a hlasovací proces" pak není demokratickým soubojem volebních programů vůči neurčitému okruhu voličů, ale pouze pragmatickým obchodním vztahem. Tento tržně volební vztah již několikrát odsoudil i Ústavní soud pro porušení základních principů voleb deklarovaných v článku 5 Ústavy a článku 21 Listiny.
57. Závěrem druhý vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud potvrdil rozhodnutí krajského soudu jako ústavně konformní a věcně i procesně správné a návrhy stěžovatelů v celém rozsahu zamítl.
58. Mgr. Petr Hladík, jako třetí vedlejší účastník, v části II vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu obsaženými v ústavní stížností napadeném rozhodnutí. Poukázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10, z něhož nijak nevyplývá, že by se měl vztahovat pouze na "menší obce".