Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Evy B. a b) Jiřího B. (jedná se o pseudonym), zastoupených Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem, sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2021 č. j. 13Co 150/2021-877 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. února 2021 č. j. 14 P 408/2018-787, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé Jitky B. (jedná se o pseudonym), zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako kolizním opatrovníkem, 2) Anny D. a 3) Tomáše D. (jedná se o pseudonymy), zastoupených Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, sídlem Olomoucká 153/25, Opava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2021 č. j. 13 Co 150/2021-877 a rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. února 2021 č. j. 14 P 408/2018-787 byla porušena základní práva stěžovatelů zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2021 č. j. 13 Co 150/2021-877 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 22. února 2021 č. j. 14 P 408/2018-787 se ruší.III. Krajskému soudu v Ostravě a Okresnímu soudu v Opavě se ukládá, aby stěžovatelům nahradily náklady řízení před Ústavním soudem ve výši, která bude určena samostatným usnesením Ústavního soudu.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jejich právo podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 14 P 408/2018, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Dne XX stěžovatelka (dále také "matka") v nemocnici X porodila dceru (první vedlejší účastnici, dále jen "nezletilá"). V den propuštění stěžovatelky z nemocnice, tj. 9. 4. 2018, sociální pracovnice nemocnice kontaktovala Magistrát města Opavy - oddělení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") s podezřením na možné špatné zacházení s dítětem ze strany stěžovatelky. Téhož dne navštívily pracovnice OSPOD stěžovatelku na lékařském pokoji a celou situaci s ní probraly. Bezprostředně po návštěvě v nemocnici podal OSPOD k okresnímu soudu návrh na nařízení předběžného opatření, na jehož základě okresní soud usnesením ze dne 10. 4. 2018 č. j. 14 Nc 1706/2018-10 vydal předběžné opatření, kterým bylo nařízeno předání nezletilé do pěstounské péče na přechodnou dobu manželů Ivy E. a Zdeňka E. (jedná se o pseudonymy). Stěžovatelka podala proti předběžnému opatření odvolání, ve kterém vyjádřila nesouhlas s odebráním dítěte a jeho předáním do pěstounské péče. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 23. 4. 2018 č. j. 13 Co 164/2018-34 usnesení okresního soudu potvrdil s odůvodněním, že i když jinak bylo dítě po zdravotní stránce v pořádku a vyšetření stěžovatelky psychiatrem neukázalo na akutní poporodní psychózu či jiné akutní psychické onemocnění, považuje soud prozatímní umístění nezletilé do pěstounské péče na přechodnou dobu za správné vzhledem k hrubému či přinejmenším krajně neopatrnému zacházení s nezletilou ze strany stěžovatelky, simplexním projevům jejího chování, a za situace, kdy nebyla známa žádná vhodná osoba z nejbližšího okolí stěžovatelky, která by na její péči o nezletilou mohla soustavně 24 hodin denně dohlížet, či by sama mohla péči o novorozence okamžitě zabezpečit. Usnesením ze dne 4. 6. 2018 č. j. 14 Nc 1006/2018-38 okresní soud zahájil řízení o vyslovení výchovného opatření nad nezletilou a řízení o svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu (I. výrok) a opatrovníkem nezletilé jmenoval Statutární město O. (II. výrok). S prvním výrokem citovaného usnesení, proti kterému není odvolání přípustné, vyslovila stěžovatelka dne 15. 6. 2018 písemně nesouhlas a navrhla neprodlené ukončení pěstounské péče mimo rodinu. Proti druhému výroku usnesení podala stěžovatelka dne 18. 6. 2018 odvolání, dne 19. 6. 2018 podal odvolání též stěžovatel (otec nezletilé). Usnesením krajského soudu ze dne 23. 6. 2018 č. j. 13 Co 253/2018-63 bylo napadené usnesení okresního soudu v druhém výroku změněno tak, že opatrovníkem nezletilé se jmenuje Mgr. Petr Olšovec, advokát, neboť ve věci bylo vydáno předběžné opatření na návrh Statutárního města O., proto není vhodné tentýž subjekt jmenovat opatrovníkem dítěte pro řízení z důvodu možné kolize zájmů (§ 469 odst. 2 § 455 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Usnesením okresního soudu ze dne 12. 11. 2018 č. j. 14 Nc 1006/2018-143 bylo předběžné opatření zrušeno a nezletilá byla předána do předpěstounské péče vedlejších účastníků 2) a 3) (dále jen "vedlejší účastníci"). Soud konstatoval, že odpadly důvody k vydání předběžného opatření o okamžitém svěření nezletilé do péče profesionálních pěstounů, když blízká příbuzná nezletilé se svým manželem jsou ochotni péči o nezletilou po potřebnou dobu zajistit. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 23. 1. 2019 č. j. 13 Co 17/2019-173 usnesení okresního soudu změnil tak, že se předběžné opatření nevydává, neboť rozhodnutí o svěření do předpěstounské péče předběžným opatřením nemá oporu v procesním právu. Usnesením okresního soudu ze dne 7. 2. 2019 č. j. 14 P 408/2018-181 bylo stěžovatelům uloženo předběžně snášet péči vedlejších účastníků o nezletilou. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 23. 5. 2019 č. j. 13 Co 155/2019-218 usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud uvedl, že sice nebylo v trestněprávní rovině prokázáno, že by hematomy novorozenci způsobila stěžovatelka, bylo však jednoznačně osvědčeno, že stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací a s nezletilou zacházela způsobem zcela se vymykajícím běžnému zacházení s novorozencem, není tudíž schopna samostatné péče o nezletilou, a to nejen proto, že má snížené rozumové a rozpoznávací schopnosti, ale i proto, že má snížený práh frustrační tolerance zátěže a stresu, přičemž zejména v zátěži reaguje impulzivně a zlostně. V rodině se přitom nenachází osoba, která by mohla na péči stěžovatelky o nezletilou 24 hodin denně dohlížet. Dne 14. 8. 2019 podali stěžovatelé návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla zrušena jejich povinnost snášet péči vedlejších účastníků o nezletilou, a byla by nově nastolena jejich povinnost snášet péči tří členů rodiny B. (rodina stěžovatele) o nezletilou. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 8. 2019 č. j. 14 P 408/2018-252 byl tento návrh stěžovatelů zamítnut. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 13. 11. 2019 č. j. 13 Co 391/2019-298 usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu, že nezletilá je řádně zaopatřena v péči vedlejších účastníků, a proto chybí naléhavá potřeba předběžné úpravy poměrů účastníků. Stejně tak okresní soud usneseními ze dne 13. 12. 2019, 27. 12. 2019, 14. 2. 2020, 28. 2. 2020, 18. 3. 2020, 11. 1. 2021, 26. 1. 2021, 27. 4. 2021 či 13. 5. 2021 zamítl další návrhy stěžovatelů na vydání předběžného opatření, kterými by byla nezletilá vrácena do jejich osobní péče, případně návrhy stěžovatelů na vydání předběžného opatření týkající se styku s nezletilou (např. usnesení ze dne 17. 12. 2020, 14. 1. 2021, 8. 2. 2021, 18. 6. 2021).
3. Rozsudkem ze dne 22. 6. 2020 č. j. 14 P 408/2018-497 okresní soud rozhodl o svěření nezletilé do společné pěstounské péče vedlejších účastníků. K odvolání stěžovatelů byl rozsudek usnesením krajského soudu ze dne 22. 9. 2020 č. j. 13 Co 289/2020-558 zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že okresní soud pochybil, když své rozhodnutí opřel zejména o závěry znaleckého posudku, aniž by zkoumal další okolnosti, týkající se možné péče stěžovatelů o nezletilou, zejména se nezabýval skutečností, že podle obsahu spisu jsou při péči o nezletilou stěžovatelům ochotni pomoci rodinní příslušníci, jejichž výslechem je třeba doplnit dokazování. Krajský soud dále uvedl, že vnímá náročnost celé situace a doplnil, že byť již v okamžiku rozhodování má nezletilá logicky vytvořenou vazbu k vedlejší účastnici, nesmí toto samo o sobě být překážkou pro její navrácení do přirozené péče jejích rodičů. Krajský soud zdůraznil, že ať už bude rozhodnuto jakkoliv, je potřeba postupně, ale přesto výrazně rozšiřovat styk mezi nezletilou a jejími rodiči tak, aby rodiče už nyní měli možnost se v co největší míře podílet na péči o nezletilou a mohlo docházet k rychlému rozvoji vzájemného vztahu mezi nimi.
4. Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 22. 2. 2021 č. j. 14 P 408/2018-787 opětovně svěřil nezletilou do společné pěstounské péče vedlejších účastníků (I. výrok), řízení o úpravě styku stěžovatelů s nezletilou vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí (II. výrok), přiznal odměnu opatrovníkovi (III. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení (IV. výrok). Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že takový postup je v nejlepším zájmu nezletilé za situace, kdy stěžovatelé sice mají zajištěny podmínky k péči o nezletilou, péči však nejsou schopni zajistit plnohodnotně s ohledem na snížení jejich rozumových schopností a sociální adaptability, kdy nejsou schopni řešit složitější situace, které lze při péči o dítě ve věku nezletilé předpokládat. Dle názoru okresního soudu jsou stěžovatelé s ohledem na svůj intelekt schopni zdárný vývoj nezletilé zajistit svou péčí až ve věku jejích 6 - 10 let. Nic na tom nemění skutečnost, že jsou stěžovatelům při péči o nezletilou ochotni vypomoci otec, bratr i sestřenice stěžovatele, neboť tyto osoby by byly ochotny pomoci finančně, prací v domácnosti, trávením času s nezletilou, nikoli tak, že by na péči stěžovatelů o nezletilou celodenně dohlížely. Okresní soud měl rovněž za prokázané, že s ohledem na osobnosti stěžovatelů jsou problémové i kontakty nezletilé s nimi, nezletilá je špatně snáší, naopak péče vedlejších účastníků je velmi kvalitní, je zajištěna blízkou příbuznou (sestrou stěžovatelky), ke které nezletilá navázala silnou citovou vazbu.
5. Krajský soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2021 č. j. 13 Co 150/2021-877 rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že řádná péče o nezletilou v takto útlém věku přesahuje schopnosti stěžovatelů. Krajský soud zdůraznil, že potřeby nezletilé nelze redukovat na zajištění potravy, ošacení či bydlení, když v zájmu řádného vývoje dítěte po všech stránkách, tedy i po stránce citové, poznávací, volní a morální, je dítě potřeba v adekvátní míře stimulovat a vytvářet mu podnětné prostředí - právě tomto ohledu by stěžovatelka zcela jistě selhávala. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelka má také problém zvládat situace, ve kterých se dítě chová nepředvídatelně, pláče, odporuje a podobně, stěžovatelka v takových situacích zmatkuje a podléhá afektu, dokonce nezletilé v novorozeneckém věku způsobila zranění. Ačkoliv je nyní nezletilá starší, podle názoru krajského soudu obdobné chování stěžovatelky nelze vyloučit. Také krajský soud poukázal na výbornou péči vedlejších účastníků a skutečnost, že vedlejší účastnice představuje pro nezletilou hlavní vztahovou osobou, přičemž odnětí nezletilé z její péče by mohlo mít devastující vliv na její psychický stav. Krajský soud uvedl, že stěžovatelka má problém se zvládáním zátěžových situací, ani podpora v rodině nedokáže nahradit její péči, a není tak, stejně jako stěžovatel, způsobilá řádně pečovat o nezletilou, zatímco pěstounka představuje pro nezletilou hlavní vztahovou osobu a v tomto okamžiku by bylo v podstatě nepředstavitelné, že by nezletilá měla být odňata z její péče a předána do péče rodičů. Pro nezletilou by podle krajského soudu předání do péče stěžovatelů v současné době znamenalo zásadní zlom v jejím dosavadním životě, který by mohl mít až devastující vliv na její psychický stav a bezpochyby by způsobil i významný regres v jejím duševním vývoji. Závěrem krajský soud uvedl, že institut pěstounské péče je ze své podstaty institutem přechodného trvání, který trvá jen do doby, než budou rodiče schopni zajistit řádnou péči o nezletilou, přičemž tento okamžik závisí na dosažení určité duševní úrovně nezletilé a s tím související určité míry samostatnosti, a dále na vztahu mezi rodiči a nezletilou.
6. Stěžovatelé se obrátili na Veřejného ochránce práv, který ve věci provedl šetření a vydal zprávu ze dne 2. 3. 2021 sp. zn. 4678/2019/VOP/HZ, č. j. KVOP- 6410/2021, ve které uvedl, že OSPOD pochybil, neboť (a) před odebráním nezletilé nezohlednil matčino zdravotní postižení; (b) navrhl odebrat dítě z péče matky a neuskutečnil sociální šetření v jejím bydlišti, řádně nezmapoval rodinnou situaci dítěte a možnosti rodinných příslušníků pomoci s péčí o dítě; (c) nepodpořil rodiče v jejich snaze převzít dítě do péče; (d) nepomáhal rodičům ve zdokonalení jejich rodičovských kompetencí; (e) neusiloval o to, aby byl styk dcery s rodiči častý a probíhal i v jejich domácnosti, tedy v přirozeném prostředí dítěte.
7. Zpráva o šetření shrnuje, že pokud se OSPOD ještě před podáním návrhu na předběžné opatření podrobněji nezajímal o bližší názory odborníků, a namísto mírnějšího řešení celé situace ihned podal návrh na vydání předběžného opatření, na základě kterého byla nezletilá z péče rodičů odebrána, neučinil (a do dnešního dne nečiní) žádné podpůrné kroky směřující k pomoci rodičům s výchovou nezletilé. V návaznosti na zprávu o šetření, která byla předložena jak rodičům, tak OSPOD, vydal Veřejný ochránce práv dne 21. 7. 2021 závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé, v němž reaguje na dosavadní vyjádření OSPOD, resp. Magistrátu města Opava o údajně provedených nápravných opatřeních, a shrnuje, že OSPOD sice formálně provedl uvnitř své organizace opatření vedoucí k tomu, aby se v budoucnu opakování pochybení zabránilo, neučinil však žádná konkrétní opatření k pomoci stěžovatelům v jejich snaze převzít nezletilou zpět do své péče, ve zdokonalení jejich rodičovských kompetencí, či minimálně k častějšímu styku nezletilé se stěžovateli v jejich domácnosti. Ze stanoviska Veřejného ochránce práv vyplývá, že rodiče jsou objektivně, i bez ohledu na svou intelektuální indispozici, z celé situace zmatení, bezradní, neví, co mají dělat, na koho se obrátit s žádostí o pomoc, když je prakticky odmítají úplně všichni a přehazují odpovědnost za aktuální situaci jeden na druhého. Je poukazováno na vyjádření OSPOD, že není kompetentní k tomu, aby rozšiřoval styk s nezletilou, soudy však ve svých rozhodováních vycházejí prakticky pouze ze zpráv OSPOD a uvádějí, že se mají stěžovatelé více snažit setkávat se s nezletilou i mimo soudem stanovenou dobu, což ale odmítají pěstouni. Stanovisko Veřejného ochránce práv shrnuje i skutečnost, že stěžovatelům do dnešního dne nejsou známy podmínky, za kterých by mohli pečovat o své vlastní dítě, případně ho mít na starost častěji než na 2,5 hodiny týdně a vyzvedávat si ho jinde než v poněkud vzdáleném bydlišti pěstounů.
8. Stěžovatelé se rovněž obrátili na Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také jen "ministerstvo") s žádostí o náhradu újmy způsobené nesprávným postupem orgánů veřejné moci. Ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 18. 12. 2019 č. j. MPSV-2018/251944-343/6 přiznalo částku ve výši 50 000 Kč jako náhradu újmy za nesprávný úřední postup OSPOD spočívající v nedostatečné sociální práci s rodinou dítěte. Ministerstvo konstatovalo, že sociální práce s rodinou neprobíhá dostatečně, rodičům není nabízena aktivně podpora a pomoc při posilování jejich rodičovských kompetencí, není zaangažována žádná služba pro rodinu ani služba pro osoby s mentálním postižením. Ze znaleckého posudku vyplynula lehká mentální retardace s efektivní labilitou v zátěži, bylo tedy na místě, aby sociální práce s matkou tomuto postižení odpovídala, současně nemělo být předjímáno, že je neschopná o dítě pečovat jen na základě diagnózy. Ministerstvo má za to, že mělo být hodnoceno, jaké rodičovské kompetence matka zvládá a jaké nikoli, a zda lze na jejich zlepšení pracovat. Poté, co bylo odloženo podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví, pohled na matku ani její situaci ve vztahu k péči o dítě nedoznal změn, přičemž minimálně jeden z důvodů pro nazírání na neschopnost péče u matky odpadl. Neschopnost matky pečovat o dítě je předjímána, namísto sociální práce dochází spíše k dokazování neschopnosti péče, což je zřejmé ze zpráv z asistovaných kontaktů, matka je spíše kontrolována, než aby byly podpořeny její rodičovské kompetence. V úvahách OSPOD je také opomíjena role otce, který je ochoten se o nezletilou postarat, a jenž je hodnocen stejně jako matka jako simplexní osoba, ačkoli nebyl k jeho osobě zpracován žádný znalecký posudek, a ve spise nejsou žádné podklady, na jejichž základě by mohlo být hodnoceno, zda je či není schopen se o dítě postarat. Ministerstvo rovněž vytklo, že OSPOD dostatečně nezjišťoval rodinné poměry a možnosti umístění dítěte v rodině otce dítěte, která žije se stěžovateli v jednom domě, a deklarovala od počátku ochotu dítě přijmout a zajistit dohled nad péčí matky.
II. Argumentace stěžovatelů
9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že již návrh na vydání předběžného opatření byl prakticky bez odůvodnění a pouze citoval podezření lékařského personálu (které se ve výsledku ukázalo být nepravdivé), dále shrnutí schůzky s matkou, a závěrem bylo konstatováno, že až dosud nebyly známy v péči stěžovatelky žádné nedostatky, ale v současné chvíli se její sociální situace prošetřuje. Nebyly tedy dány žádné relevantní důvody pro to, aby nezletilá byla stěžovatelce odebrána a okamžitě předána do pěstounské péče na přechodnou dobu. Ani následně vydané předběžné opatření neobsahovalo žádné odůvodnění a stěžovatelce nebyl jeho obsah nijak vysvětlen ani prakticky sdělen, předběžné opatření jí bylo doručeno až dne 12. 4. 2018. Stěžovatelka ve svém odvolání vyjádřila nesouhlas s odebráním dítěte a jeho předáním do pěstounské péče, který odůvodnila mimo jiné i tím, že pracovnice OSPOD s ní nastalou situaci nijak neprobírala vyjma toho, že ji poučila o citlivějším zacházení s nezletilou, stejně tak jako lékařský personál. Stěžovatelka tak netušila, co se v dané chvíli děje, ani to, že si nebude moci vzít dceru z porodnice domů. Neznala důvod ani obsah návrhu na vydání předběžného opatření. Konstatoval-li krajský soud v usnesení ze dne 23. 4. 2018, kterým potvrdil správnost nařízeného předběžného opatření, že nebyla známa žádná vhodná osoba z matčina nejbližšího okolí, která by na péči matky mohla soustavně 24 hodin denně dohlížet, či by sama mohla péčí o novorozence okamžitě zabezpečit, toto konstatování podle stěžovatelů nemá žádnou oporu ve spise, soud se pouze spokojil s tvrzením opatrovníka, aniž by v tomto směru prováděl důkazy výslechem stěžovatelů, jejich příbuzných, případně i pracovnic opatrovníka či nemocnice. Soud tak zcela rezignoval na zásadu vyšetřovací, která je jedním z hlavních principů, jímž je řízení o péči o dítě ovládáno, přičemž právě v tak citlivé věci, jako je odebrání dítěte jeho rodičům, by měl soud tím spíše důkladněji zkoumat, zdali jsou zcela přesvědčivě naplněny veškeré důvody pro takový postup. V usnesení okresního soudu, kterým byla nezletilá předběžně svěřena do společné pěstounské péče vedlejších účastníků, jsou uvedeny v podstatě dva důvody pro takový postup, a to lehká mentální retardace stěžovatelky a neexistence osoby, která by jí mohla s výchovou nezletilé pomoci. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že takto soud postupoval, aniž by zjišťoval rozsah mentální retardace matky či její zázemí, přičemž ani soud ani OSPOD nezvážily poskytnutí možné pomoci stěžovatelce např. pravidelnými návštěvami, dohledem či jiným opatřením.
10. Stěžovatelé upozorňují, že rozsudek okresního soudu ze dne 22. 2. 2021, kterým byla nezletilá svěřena do pěstounské péče, obsahuje z větší části shrnutí dosavadního průběhu řízení, provedené důkazy, a pouze v desátém odstavci je sděleno odůvodnění tak závažné věci, jako je svěření dítěte do péče jiné osoby, než jsou rodiče. I přes provedené dokazování, z něhož vyplývá, že jsou stěžovatelé připraveni se o nezletilou postarat, mají stabilní rodinné zázemí, bydlení, zajištěnou pomoc prarodičů nezletilé ze strany otce i ostatních příbuzných, okresní soud setrval na svém závěru, že péče o nezletilou je kvalitně zajištěna v rodině pěstounů, ke kterým má citovou vazbu. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že takový závěr neučinil soud v nejlepším zájmu dítěte, když nereflektoval připravenost stěžovatelů i jejich okolí se o nezletilou postarat, ani skutečnost, že stěžovatelé nemohou nést vinu a být prakticky trestáni za to, že k nim nemá nezletilá vytvořenou tak pevnou citovou vazbu jako k pěstounům. Krajský soud v napadaném rozsudku sice jako důvod pro ponechání nezletilé v péči pěstounů uvedl argument, že se nezletilá má u pěstounů po všech stránkách lépe, nedoplnil však, jak dlouhá má být "přechodná doba", když nezletilá je odtržená od svých rodičů již tři a půl roku. Vazba mezi stěžovateli a nezletilou tak zjevně není vytvořena právě z toho důvodu, že s nimi nezletilá netráví (v důsledku opakovaných rozhodnutí soudů) příliš mnoho času, neboť styk stěžovatelů s nezletilou je doposud stále nastaven předběžným opatřením okresního soudu ze dne 22. 10. 2020 č. j. 14 P 408/2018-588 jednou týdně ve čtvrtek od 15:30 do 18:00 hodin, kdy jsou povinni vyzvedávat nezletilou v místě bydliště pěstounů.
11. Stěžovatelé poukazují na zjevnou rezignaci soudů na veškeré snahy stěžovatelů o to, aby nezletilá byla navrácena do jejich péče. Krajský soud v napadaném rozsudku uvádí, že si nelze představit návrat nezletilé do péče rodičů, dokud mezi nimi nebude navázán dostatečně kvalitní vztah, čehož však nelze dosáhnout bez častého a intenzivního kontaktu mezi nezletilou a rodiči, neposkytuje však stěžovatelům návod na to, jak tento bližší vztah navázat a prohloubit kontakt s jejich dcerou, ani nezavazuje OSPOD k pomoci rodičům tak, aby se nezletilá k nim mohla vrátit. Odůvodnění napadeného rozsudku tedy v podstatě nepřímo stěžovatelům říká, že za současného stavu, jak je soudními rozhodnutími nastolen, není možné přemýšlet o návratu nezletilé do péče rodičů, pakliže nebude jejich vztah prohlouben. Ten se ovšem může logicky prohloubit pouze v případě, kdy bude současně nastolený stav rozhodujícím orgánem, tedy soudem, ve prospěch rodiny změněn. Jedná se tedy o začarovaný kruh, ve kterém se stěžovatelé ocitli, a ve kterém každý z orgánů veřejné moci přenáší zodpovědnost za své rozhodování na ten druhý, přičemž žádný z nich nepodniká žádné konkrétní kroky, kterými by se alespoň pokusil rozvrácené vztahy v rodině, jež byly způsobeny právě jimi, napravit a dítě navrátit do péče rodičů. Konstatoval-li okresní soud, že nic nebrání rodičům za spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí domluvit se s pěstouny na rozšíření kontaktů nad tento rámec, nevzal v úvahu faktickou situaci a vyhrocené vztahy mezi stěžovateli a vedlejšími účastníky, v jejichž důsledku je jakákoliv domluva o péči o nezletilou nad rámec soudem stanovené doby prakticky nemožná. Stěžovatelé se svými návrhy, které jsou opakovaně zamítány, domáhají navrácení nezletilé do jejich péče, rozšíření styku s nezletilou, případně toho, aby byl kontakt realizován v místě jejich bydliště, nikoliv v místě bydliště vedlejších účastníků. Stěžovatelé opětovně upozorňují na skutečnost, že ani duševní onemocnění (kterým však žádný z nich netrpí) by nemohlo být důvodem pro odnětí nezletilé z jejich péče [např. nález ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 (N 94/77 SbNU 377)]. Je přitom logické, že v důsledku běhu času si nezletilá, která již více než 3,5 roku žije v péči pěstounů a své rodiče vídá jednou týdně, a to ještě po velmi omezenou dobu, vytvořila rodinné vazby spíše s pěstouny než s vlastními rodiči. Tuto skutečnost žádný ze soudů nevzal v potaz a prakticky tak trestá rodiče za průtahy ve svém vlastním rozhodování. Stěžovatelé mají za to, že se soudy dříve měly zabývat intenzitou zásahu, kdy byla nezletilá odňata svým vlastním rodičům, a nikoli nyní po třech a půl letech řešit dopady opětovného navrácení nezletilé do jejich péče. Z postupu soudů vyplývá, že poskytují ochranu více pěstounské péči a garantují její stabilitu spíše než péči o dítě ve vlastní rodině.
12. Stěžovatelé zdůrazňují, že mezi předpoklady svěření dítěte do pěstounské péče patří skutečnost, že péče o dítě a jeho výchova není zabezpečena v jeho přirozené rodině, tzn., že o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník a odebrání dítěte je nezbytné a přiměřené ochraně jeho zájmů, zároveň je třeba dbát i na dočasnost takové péče. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně a jejich splnění je třeba velmi pečlivě zvažovat. Ani jedna z výše uvedených podmínek nebyla splněna, resp. ani jednou z podmínek se obecné soudy nezabývaly, a nepřihlédly ani k tomu, že by se stěžovatelé byli schopni o nezletilou postarat, neboť bydlí v domě s rodiči otce, kteří jsou již ve starobním důchodu, tudíž jsou schopni a ochotni s péčí o nezletilou pomoci. Ostatně to, že bude o nezletilou finančně či existenčně postaráno, dokládají také ostatní rodinní příbuzní, kteří jejich připravenost a zájem pečovat o nezletilou v řízení tvrdili a prokázali. Stěžovatelé namítají, že OSPOD ani obecné soudy se nezabývaly podmínkou nezbytnosti a přiměřenosti zásahu, když nebyly vzaty v úvahu jiné prostředky, kterými by bylo možné situaci nezletilé vyřešit bez toho, aniž by bylo nutné ji vytrhovat z jejího přirozeného prostředí a odepřít jí právo na život ve vlastní rodině. Žádný z orgánů veřejné moci nezkoumal jiné možnosti, např. ustanovit pěstouny babičku a dědu nezletilé, kteří bydlí se stěžovateli v jednom domě, či stanovit dohled nad péčí o nezletilou ze strany OSPOD, či jiné organizace, která tyto činnosti jménem státu vykonává. Stěžovatelé poukazují na závěry znaleckého posudku z psychologie a psychiatrie ze dne 27. 4. 2020 zpracovaného MUDr. Kateřinou Černekovou a PhDr. Helenou Khulovou, v němž se uvádí, že u obou stěžovatelů byly zaznamenány snížené rozumové schopnosti a nízká úroveň sociální adaptability, nebyla však shledána žádná závažná duševní porucha či onemocnění. Ze znaleckého posudku v žádném případě nevyplývá, že by stěžovatelé nebyli schopni, byť s pomocí svého okolí, se postarat o své vlastní dítě. Zároveň je zřejmé, že jak OSPOD, tak soudy, při svých úvahách a rozhodováních úplně vytěsnily skutečnost, že stěžovatelka se (nyní spolu se stěžovatelem) stará o svou další dceru, narozenou XX. Není tedy důvod, proč by nebyla schopná postarat se i o své druhé dítě. Byť byla pomoc rodinných příslušníků v péči o nezletilou prokázána (na základě pokynu krajského soudu, aby okresní soud doplnil v tomto směru dokazování), krajský soud v napadaném rozsudku uvedl nové podmínky pro případné navrácení nezletilé do péče stěžovatelů (zlepšení vztahů mezi stěžovateli a nezletilou a dosažení určité duševní úrovně nezletilé), jejichž splnění prakticky nezáleží na vůli a jednání stěžovatelů. Stěžovatelé upozorňují, že pěstounská péče trvá již přes tři a půl roku. Byť v pokročilejším věku může nezletilá chápat současné nastavení péče lépe než v dnešní době, nikdo nemůže predikovat, jak moc budou za takové časové období její vztahy se stěžovateli otupěny, jisté však je, že ke zlepšení jejich vztahů, což napadený rozsudek považuje za nezbytnou podmínku pro změnu současného nastavení péče, rozhodně nemůže za tohoto stavu věci ve velké míře dojít. Krajský soud otázku dočasnosti pěstounské péče vyřešil prostým odkazem na to, že potřebnou míru samostatnosti lze od dítěte očekávat mezi šestým a desátým rokem věku dítěte, stěžovatelé však deset let života dítěte v péči pěstounů v žádném případě nepovažují za dobu, kterou lze označit jako "dočasnou", když dítě pak vůbec nebude schopno vytvořit si jakoukoliv bližší, natož pak rodinnou, vazbu s vlastními rodiči, a i v pozdějším věku bude tíhnout spíše ke svým pěstounům. Stěžovatelé opětovně odkazují na nález sp. zn. I. ÚS 2903/14, který shrnuje povinnosti a pozitivní závazky státu při ochraně rodinného života a uvádí, že je nutné v maximální možné míře dbát na dodržení všech podmínek pro odnětí dítěte z jeho přirozeného rodinného prostředí a toto činit pouze v nejnaléhavějších případech s maximální opatrností. Zároveň se v nálezu výslovně uvádí, že důvodem pro odnětí dítěte z péče rodičů nemůže být pouze skutečnost, že by dítě bylo možno umístit do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu, stejně jako skutečnost, že rodiče mají snížený intelekt. Stěžovatelé apelují na skutečnost, že dalším a dalším prodlužováním odloučení nezletilé od stěžovatelů jako jejich biologických rodičů dochází k nenapravitelné deformaci jejich vztahu, což je rovněž v rozporu s jejich právy rodičů na péči o dítě.
13. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelé oznamují, že v mezidobí došlo k vydání rozsudku okresního soudu ze dne 8. 12. 2021 č. j. 14 P 408/2018-982, kterým je stěžovatelům uložena povinnost s účinností od 10. 4. 2018 hradit výživné ve výši 1 200 Kč měsíčně a s účinností od 1. 4. 2021 ve výši 1 500 Kč měsíčně. Stěžovatelé jsou si vědomi své rodičovské povinnosti hradit a přispívat na výživu svého dítěte, nicméně za situace, kdy se o své dítě nemohou starat a vykonávat svá rodičovská práva, mají rozhodnutí za přinejmenším nespravedlivé. Ačkoliv věcně stěžovatelé citované rozhodnutí respektují, považují je za další příkoří na jejich cestě k péči o vlastní dítě. Stěžovatelé dále poukazují na aktuální stav věci, kdy se snaží i nadále o obnovení kontaktů s jejich dcerou, rozšíření styku a ideálně též o zrušení předběžného opatření, kterým jim byla odňata z péče. Nezletilá si však prostým plynutím času vytváří blízké rodinné vazby s pěstouny, a naopak se stěžovateli se čím dál více odcizuje. V poslední době s ohledem na kolísavý psychický stav nezletilé a problémy při jejím vyzvedávání ke styku se stěžovateli bylo dočasně okresním soudem po dohodě stěžovatelů i pěstounů dohodnut asistovaný kontakt jednou za dva týdny v Centru psychologické pomoci v Opavě za účasti psychologa, a jednou za dva týdny kontakt u pěstounů. Ačkoliv i s tímto rozhodnutím stěžovatelé souhlasí, protože si přejí, aby nezletilá byla v psychické a duševní pohodě, obávají se toho, kam až situace může zajít. Stěžovatelé v současné době nemohou nezletilou brát k sobě domů a prakticky při všech kontaktech jsou přítomny třetí osoby.
III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení
14. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu, okresnímu soudu a vedlejším účastníkům.
15. Krajský soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Okresní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
16. Vedlejší účastníci 2) a 3) zdůrazňují, že stěžovatelé ke styku s nezletilou měli a stále mají pasivní přístup, proto se vztah mezi nimi a nezletilou za dobu péče vedlejších účastníků o ni neposunul k lepšímu, a bez proaktivního přístupu vedlejších účastníků by nebyl možný vůbec. Nezletilá návštěvy u rodičů bez přítomnosti vedlejších účastníků prožívá traumaticky. Stěžovatelé požadují nezletilou do své péče ihned, aniž by řešili, jak se o ní budou starat, a jak na ně bude nezletilá reagovat. Teprve v červnu přistoupili stěžovatelé k tomu, že si nechají se styky pomáhat asistenčním centrem, i jeho služeb však využívají méně, než je jim nabízeno. Vedlejší účastníci nesouhlasí s tvrzením stěžovatelů, že rodiče stěžovatele jsou jako starobní důchodci schopni a ochotni s péčí o nezletilou kdykoliv pomoci, když matka stěžovatele má dlouhodobě vlastní závažné zdravotní problémy psychické povahy, otec stěžovatele sice dovážel stěžovatelku ke styku, ale tím jeho pomoc s péčí o nezletilou vždy končila. Ostatní příbuzní pak vyjádřili připravenost pomáhat finančně či nezletilou občas pohlídat ve volném čase. To se ale zjevně míjí s podstatou potřebné pomoci rodičům, tak jak byla zjištěna. Vedlejší účastníci nepovažují za žádoucí, aby stěžovatelé své povinnosti fakticky přenášeli na jiné, např. na dceru Jitku (jedná se o pseudonym), jak se aktuálně dlouhodobě děje, kdy díky spoluúčasti Jitky mohly být styky stěžovatelů s nezletilou realizovány bez závažnějších problémů, při absenci Jitky jsou však stěžovatelé ve vztahu k nezletilé zcela bezradní. Vedlejší účastníci upozorňují, že ústavní stížnost nemůže mířit na případné pochybení obecných soudů, pokud jde o formu a délku trvání péče vedlejších účastníků o nezletilou před vydáním napadených rozsudků, samotné nařízení pěstounské péče považují za ústavně souladné. Podáním ze dne 15. 7. 2022 vedlejší účastníci doplnili své vyjádření o oznámení, že se XX stěžovatelům narodil syn. Vedlejší účastníci byli informováni pracovnicí OSPOD o tom, že stěžovatelka nezvládá péči o narozené dítě, za tím účelem je jí takřka neustále k dispozici zdravotní sestra. Vedlejší účastnice byla vyzvána k účasti na jednání za účelem nalezení osoby, která by stěžovatelce o víkendu vypomáhala s péči o narozené dítě, což vedlejší účastníci odmítli, především z důvodu péče o nezletilou a obav z nekonstruktivního jednání se stěžovateli. Dne 8. 8. 2022 vedlejší účastníci informovali Ústavní soud o úmrtí babičky nezletilé (matky stěžovatele), paní Ivety B. (jedná se o pseudonym).