Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6 - Hradčany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. B., zastoupené Mgr. Silvií Felix Koubíkovou, advokátkou, sídlem Plaská 623/5, Praha 5 - Malá Strana, a nezletilých C. K. a L. K., zastoupených opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
I. Výroky VI a VII rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581 se ruší ve výrocích VI a VII.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní soud v tomto nálezu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v části týkající se stanovení povinnosti výživného k nezletilým dětem, a to pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost odůvodnění. V části týkající se rozhodnutí o péči, volbě školy a určení místa bydliště dětí byla ústavní stížnost nedůvodná.
II.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
II. A. Skutkové okolnosti
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku městského soudu. Tvrdí, že rozsudek porušil jeho ústavně zaručená práva v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publ. pod č. 104/1991 Sb.).
3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel, státní občan České republiky, a první vedlejší účastnice, státní občanka Chorvatské republiky, jsou rodiči nezletilých dcer C. a L. (nyní 7 a 5 let, v řízení před Ústavním soudem vystupují jako vedlejší účastnice). Rodiče nebyli sezdáni. Děti mají po rodičích dvojí státní občanství, tj. české i chorvatské. Mateřským jazykem dětí je angličtina, tímto jazykem rodiče s dětmi i mezi sebou komunikovali. Od roku 2014 rodiče budovali společné podnikání v Kostarice spočívající ve výstavbě a provozování hotelu. C. se narodila XXX v Chorvatsku, L. XXX v Nizozemsku. Rodina hodně cestovala, žila v Kostarice, chvíli také v Nizozemsku a v červenci 2021 se přestěhovala do České republiky, konkrétně do Prahy. Rodiče už tehdy nežili v partnerském vztahu, oba si našli jiné partnery. Rodina měla pronajaté dva byty, v jednom se rodiče rovnoměrně střídali v péči o děti, druhý sloužil jako zázemí pro toho z rodičů, který v tu chvíli o děti nepečoval. V Praze starší C. nejprve chodila do anglické školky, rodiče však se školkou nebyli spokojeni a vybrali české předškolní zařízení v Praze, kde byla dětem poskytována individuální péče v oblasti logopedické a v učení češtiny (C. školku navštěvovala od září 2021, L. od září 2022). Děti jezdily s matkou pravidelně (jednou až dvakrát ročně) navštěvovat své příbuzné v Pazinu v Chorvatsku (vždy na delší období v řádu jednoho až dvou měsíců). V České republice žádnou širší rodinu neměly, rodiče stěžovatele žili ve Spojených státech amerických.
4. V dubnu 2022 rodiče prodali společný hotel v Kostarice a dohodli se, že veškeré společné podnikání oddělí. Vedli také diskuze o tom, kde by měla matka nadále žít, protože Prahu nepřijala za svůj domov. Nakonec podepsali dne 12. 9. 2022 dohodu, v níž si kromě vypořádání jmění ze společného podnikání ujednali také režim péče o děti v poměru 60:40 ve prospěch matky. Podle dohody rozhodne-li se po třech letech matka odejít z Prahy, může s sebou vzít děti a stěžovatel jí v tom nebude bránit. Krátce na to se matka rozešla s tehdejším partnerem a neuspěla ve výběrovém řízení na pracovní pozici v Praze. Stěžovateli sdělila pochybnosti ohledně dalšího setrvání v Praze. Rodiče se nemohli shodnout na tom, kde mají jejich děti žít, proto požádali o projednání své situace Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Při konzultaci dne 1. 11. 2022 stěžovatel uvedl, že si přeje pro děti po nějakou dobu stabilitu v Česku, později by neměl problém, pokud by se s matkou přestěhovaly do Chorvatska či jiné země. Matce nebylo zřejmé, proč by měly děti zůstat zrovna v Česku, k němuž má rodina minimální vazby. Stěžovatel téhož dne matce udělil souhlas k dočasnému pobytu dětí v Chorvatsku do 28. 2. 2023 a k přihlášení dětí do předškolního zařízení v Chorvatsku na školní rok 2022/2023. Současně ukončil nájem bytů v Praze a odcestoval do Kostariky. Tam se věnoval dostavbě nového hotelu, který byl již jeho výhradním projektem. Také začal spravovat nemovitosti jiných majitelů. Matka s dcerami odjely do Chorvatska, kde nejprve bydlely u svých (pra)rodičů v Pazinu, v únoru 2023 se přestěhovaly do Záhřebu. V obou městech děti navštěvovaly mateřskou školku. Na žádost otce však musely předškolní docházku v Chorvatsku v březnu 2023 ukončit. Děti neměly problém začlenit se do kolektivu v české ani chorvatské mateřské škole.
II. B. Řízení před soudem prvního stupně
5. Dne 4. 1. 2023 podal stěžovatel návrh k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, ve kterém se domáhal svěření obou dětí nejprve do střídavé péče, později do péče výlučné s úpravou styku pro matku, dále určení, že bydliště dětí je Praha a také nahrazení souhlasu matky s docházkou do vybrané české školy. Matka posléze zahájila řízení o úpravě poměrů dětí v Chorvatsku, později přijala příslušnost českého soudu a podala návrh na svěření dětí do střídavé péče v poměru 60:40 ve prospěch matky, určení místa bydliště dětí v Chorvatsku a nahrazení souhlasu otce s ukončením vzdělávání v české škole a se zahájením vzdělávání na mezinárodní škole v Chorvatsku. V řízení jí byl ustanoven tlumočník z českého do chorvatského jazyka.
6. Dne 4. 4. 2023 stěžovatel podal též návrh na vydání předběžného opatření. Matka podle jeho názoru děti od 1. 3. 2023 protiprávně zadržovala v Chorvatsku, tedy mimo jejich obvyklé bydliště. Rodiče se mezitím domluvili na předání dětí stěžovateli do Prahy, a to na období od 10. 4. do 23. 4. 2023. Péči o děti po dobu soudního řízení obvodní soud upravil předběžnými opatřeními, podle kterých se rodiče měli v péči střídat v pravidelných dvou až třítýdenních intervalech.
7. Obvodní soud ustanovil dětem opatrovníka - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Opatrovník se k věci poprvé vyjádřil na začátku dubna 2023 tak, že obvyklé bydliště dětí se nacházelo v Praze. Matka si musela být vědoma, že případným zadržením dětí v Chorvatsku se dopustí protiprávního jednání, opatrovník na konzultaci dne 1. 11. 2022 nastínil, jak mají rodiče postupovat, pokud se v otázce bydliště dětí neshodnou. Dne 24. 7. 2023 provedl opatrovník - psycholožka úřadu pohovor se starší dcerou (tehdy měla necelých šest let). Bavily se převážně anglicky, místy česky. Z pohovoru podle psycholožky vyplynulo, že má C. vztah k oběma rodičům, významná je pro ni také babička z matčiny strany. Ta se spolu s matkou jevily jako primární pečující osoby. S otcem ráda tráví čas, ale preferovala žití s babičkou a matkou v Chorvatsku. Jak dcera uvedla, nejvíce se jí líbí u babičky v chorvatském Pazinu, u táty se jí líbí, ale chtěla by tam mít maminku. V Záhřebu moc být nechce, ale chce být s maminkou. Pokud jde o výběr školy, neměla žádnou preferenci, v obou zemích si našla kamarády. Podle psycholožky pro děti ve věku kolem šesti let není podstatné místo, ale přítomnost osob.
8. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2023 č. j. 10 Nc 1/2023-1126 obvodní soud vyhověl návrhům otce, pokud jde o místo bydliště a vzdělávání dětí a zamítl návrhy matky (výroky I až V). V Praze děti kontinuálně pobývaly delší období, navštěvovaly předškolní zařízení a šlo o poslední místo bydliště, na kterém se rodiče shodli. Otec časově omezeným souhlasem vyjádřil, že počítá s návratem dětí do Česka. Zatímco matka v minulosti v Praze pracovala, vazby stěžovatele k Chorvatsku byly minimální. Dřívější pobyty dětí v Chorvatsku měly jen prázdninový charakter. Přestože tam žije široká rodina z matčiny strany, rodinu tvoří především matka a otec, který žije v Praze. Vzhledem k bydlišti obvodní soud vyhověl též návrhu na českou školu. Rodiče se v minulosti na této škole shodli, děti se zde dobře adaptovaly a měly individuální péči v oblasti češtiny. Nebude-li matka schopná s některými předměty dětem pomoci, lze to řešit zajištěním doučování. V návaznosti na závěry o bydlišti a vzdělávání pak obvodní soud rozhodl o asymetrické střídavé péči (výrok VI) tak, že otec měl být zapojen více v rámci tzv. běžné péče a matka v období prázdnin (poměr zhruba 60:40 ve prospěch otce). V rodičovských kompetencích neshledal podstatný rozdíl - oba rodiče o děti v minulosti pečovali téměř rovnoměrně, pochybení v péči shledal na obou stranách. Obvodní soud prý nemohl bez dalšího převzít ani přání nezletilé C., které hodnotil s přihlédnutím k jejímu věku a rozumové vyspělosti. Návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozhodnutí zamítl.
9. Rozsudkem ze dne 16. 10. 2023 č. j. 10 Nc 1/2023-1137 obvodní soud rozhodl, že stěžovatel byl povinen platit k rukám matky na výživu každé z dcer 14 000 Kč měsíčně (výrok I). Matka měla hradit k rukám stěžovatele 10 000 Kč měsíčně na každou dceru (výrok II). Obvodní soud vyšel z toho, že oba rodiče měli nadstandardní majetkové poměry a v jejich životní úrovni neshledal zásadní rozdíl.
II. C. Řízení před odvolacím soudem
10. Matka se proti oběma rozsudkům odvolala, stěžovatel se odvolal jen proti rozsudku o výživném.
11. Dne 4. 4. 2024 se uskutečnil v pořadí již druhý pohovor opatrovníka se starší dcerou, tentokrát on-line formou. Oproti minulému setkání pohovor probíhal v češtině, jen občas C. použila anglický výraz. V pohovoru mluvila o životě v Praze i Záhřebu, o kamarádech a aktivitách, které má ráda. Z pohovoru vyplynulo, že C. jednoznačně preferuje život s matkou v Chorvatsku, v tomto smyslu se vyjádřila opakovaně při různých tématech. K otci do Prahy chtěla jezdit na prázdniny. Ve vyjádření ze dne 10. 6. 2024 opatrovník přehodnotil svoje dřívější stanovisko. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že určí bydlištěm dětí Záhřeb a nahradí souhlas otce s docházkou do tamních mezinárodních škol. Tomu by přizpůsobil i střídavou péči. Každý z rodičů se měl podle názoru opatrovníka podílet na nákladech na školné stejně, placení školného poměry rodičů dovolují. Svůj postoj změnil proto, že starší dcera i přes rok trvající symetrickou péči rodičů dlouhodobě a kontinuálně vyjadřuje přání žít s matkou v Chorvatsku a plynutím času se její postoj ještě více vyhranil. Navíc bude-li výuka probíhat v angličtině, budou se moci oba rodiče podílet na vzdělávání dcer bez limitace jazykových znalostí.
12. Městský soud v Praze při prvním odvolacím jednání dne 25. 4. 2024 sdělil účastníkům řízení svůj předběžný názor, že "pro udržení kontaktu s oběma rodiči je třeba zachovat nebo upravit střídavou péči, asymetrickou střídavou péči. Ale v tom základu, že školní docházka dětí by byla na území jednoho státu právě proto, aby byly co nejméně zatěžovány, a v tomto případě Chorvatsko s ohledem na mezinárodní školu. Péče otce by se pak pohybovala především mimo čas povinné školní docházky dětí, aby ji také nezanedbávaly" (zvukový záznam z jednání na č. l. 1480, minuta 46 a násl.).
13. Napadeným rozsudkem ze dne 20. 6. 2024 městský soud změnil oba rozsudky obvodního soudu tak, že místem bydliště dětí určil kromě Prahy též Záhřeb (výrok I). Uvedl, že děti jsou od dubna 2023 ve zcela symetrické péči obou rodičů a v obou městech vykazují stejnou míru integrace. Dále městský soud zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu matky s docházkou dětí do české školy (výrok II), nahradil souhlas otce s docházkou dětí do mezinárodní školy v Záhřebu (výrok III), a současně též nahradil souhlas otce s ukončením školní docházky v Praze (výrok IV). Městský soud vysvětlil, že angličtina je mateřský jazyk dětí, v tomto jazyku nepotřebují žádnou formu logopedie. Navíc děti nebudou vázány jen na školy v jediném státě, tato varianta je bližší naturelu rodiny. Výuka v češtině by narušila právo matky podílet se na vzdělávání dětí. Otec sice argumentoval, že i v Praze jsou mezinárodní školy, ale i přes sdělení předběžného názoru soudu a poskytnutý čas setrval na svém návrhu české školy. Péči o děti pak městský soud upravil formou asymetrické střídavé péče v režimu, který zohledňoval především školní docházku v Chorvatsku (výrok V). Již v době uzavření dohody dne 12. 9. 2022 se rodiče shodli v tom, že děti si přejí větší rozsah péče matky a v tomto ohledu přání dětí akceptovali. Tento postoj se s dospíváním dětí utvrzuje. Otec se snažil snížit hodnotu názoru dětí, sám ale neprojevil sebemenší sebereflexi ohledně vlastního jednání ve vztahu k dětem a matce.
14. Konečně městský soud upravil také vyživovací povinnost rodičů k dětem tak, že otec byl povinen platit měsíčně k rukám matky na výživu nezletilé C. částku 2000 EUR a na výživu nezletilé L. částku 1500 EUR (výrok VI). Matka měla hradit měsíčně k rukám otce na výživu nezletilé C. částku 500 EUR a nezletilé L. také částku 500 EUR (výrok VII). Matce ani otci pak podle městského soudu nevznikl dluh na výživném za období od 1. 11. 2023 do 30. 6. 2024 (výrok VIII). Městský soud konstatoval, že náklady na školné jsou součástí vyživovací povinnosti. Ze zjištěných skutečností bylo zřejmé, že majetkové poměry rodičů odpovídají tomu, aby děti docházely do soukromé mezinárodní školy.
III.
Argumentace stěžovatele
15. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že za hlavní a v podstatě jediný argument městský soud považuje potřebu vzdělávání na mezinárodní škole v Záhřebu, to je ale nevhodný experiment. Matka v minulosti neprojevila zájem o systematické vzdělávání dětí v angličtině, naopak se jako rodiče shodli na tom, že se obě děti budou vzdělávat ve státních zařízeních v českém jazyce. Matka účelově popírá svou schopnost plně ovládat češtinu, v níž několik let pracovala. Odvolací soud navíc hlouběji neřešil ani otázku financování vzdělávání (stěžovatel předkládá listiny dokládající nedostatek finančních prostředků - např. potvrzení o zamítnutí úvěru). Předběžný názor městského soudu vyjádřený na prvním odvolacím jednání navíc nebyl odůvodněn srozumitelným způsobem. Stěžovatel měl být výslovně vyzván k podání alternativního návrhu, například American Academy in Prague, která za poněkud nižší peníze zajišťuje vzdělání dětí v požadované formě. Stěžovatel i nadále zastává názor, že pro děti je nejlepší vzdělávat se na běžných školách v jazyce příslušné země, navzdory svému přesvědčení by však po řádném poučení zcela jistě návrh upravil. Šlo o klamavý způsob vedení odvolacího řízení, neboť odvolací soud neozřejmil žádnou souvislost "beznávrhového" řízení o úpravě poměrů k dětem s řízením o návrhu matky či stěžovatele na preferovaný způsob vzdělávání.
16. Městský soud ani nezohlednil nezákonné jednání matky, která proti stěžovatelově vůli děti po 1. 3. 2023 protiprávně zadržovala v Chorvatsku. Městský soud namísto toho vzal ve prospěch matky integraci dětí v Záhřebu. Jde o návod na legalizaci mezinárodního únosu. Děti nebyly v Záhřebu zcela jistě integrovány ve stejné míře jako v Praze, kde absolvovaly několik let života s pravidelnou docházkou. V Záhřebu byly děti poprvé až 1. 2. 2023. Stěžovatel nesouhlasí ani s hodnocením městského soudu, že matka odstoupila od dohody ze dne 12. 9. 2022, ve které se rodiče dohodli na trvalém pobytu dětí v Praze. Matka neučinila žádný úkon, který by odpovídal odstoupení v českém právním řádu. Stěžovatel se nedopustil žádného jednání, které by se svou závažností blížilo jednání matky. Matka ovlivňovala názor dětí dary, sliby atd., a tak stěžovateli nezbylo nic jiného, než na matčino jednání reagovat opatřením si důkazů (nahrávek), které však městský soud odmítl provést a postavil se k nim kriticky.
17. Stěžovatel dále vytýká městskému soudu, že konkrétní skutkové závěry učinil v rozporu s předloženými důkazy či některé důkazy opomenul. Poukazuje také na jednotlivé nesrozumitelné pasáže napadeného rozsudku či na citaci judikatury, která s daným případem vůbec nesouvisí. Městský soud také bez jakýchkoli výhrad převzal skutková zjištění obvodního soudu, avšak ve výrokové části rozhodl zcela opačně. V odůvodnění napadeného rozsudku ani náznakem neřeší případná pochybení obvodního soudu a bez jakékoli souvislosti přichází se zcela originální úpravou právních vztahů. Pro stěžovatele je nepochopitelný rovněž radikální obrat v procesním postoji opatrovníka, učiněný na základě velmi problematického pohovoru s C. ze dne 4. 4. 2024 (pozn. ÚS: stěžovatel uvádí pohovor ze dne 19. 4. 2024, v tento den však záznam o pohovoru opatrovník pouze zaslal soudu).
18. Konečně stěžovatel nesouhlasí ani s odůvodněním vyživovací povinnosti. Výživné mu bylo stanoveno v abnormální výši (2500 EUR, tj. cca 65 000 Kč), a to navíc v režimu (asymetrické) střídavé péče, která předpokládá další náklady na péči. Otec v současnosti platí nejenom veškeré náklady spojené se vzděláváním dětí, ale také značnou část jejich životních nákladů v Záhřebu. Odůvodnění je strohé, není vůbec zřejmé, jak městský soud dospěl k tak výrazné asymetrii, navíc v situaci, kdy opatrovník i poslední návrh matky požadoval uložit rodičům povinnost k výživnému rovným dílem. Obecné formulace v rozsudku vytváří dojem, že soud měl v úmyslu na tyto návrhy přistoupit, avšak taková úvaha se do výrokové části nepromítla. Městský soud navíc nevyčísluje všechny náklady, které byly pro rozhodování o výživném podstatné.
19. Městský soud nezkoumal majetkové poměry rodičů. Při vyčíslení hodnoty stěžovatelova majetku navíc došlo k záměně měn, celková hodnota jeho majetku v Kostarice může dosáhnout 15,5 milionů Kč (nikoli stamilionů Kč). V dubnu 2024 obdržel poslední splátku kupní ceny za prodej hotelu a měsíční příjmy vyčíslené v rozsudku obvodního soudu již v době rozhodnutí městského soudu neodpovídaly realitě. Aktiva stěžovatelem ovládaných společností nejsou ani po úhradě závazků volně dostupná, technicky jsou v daných společnostech vázána a stěžovatel s nimi nemůže bez dalšího volně nakládat. Zatímco matka se rozhodla příjmy ze společného podnikání spotřebovat, stěžovatel se rozhodl v podnikání pokračovat. Nastavení osobní ekonomiky způsobem, který odpovídá spotřebě na úrovni 70 000 Kč měsíčně, je podle stěžovatele odpovídající a prospěšná zájmům dětí.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
20. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem podle § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona), neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
V.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
21. Stěžovatel podal současně s ústavní stížností také návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. Ústavní soud usnesením ze dne 6. 11. 2024 č. j. IV. ÚS 2278/24-75 tento návrh zamítl. Neshledal, že by výkon napadeného rozsudku pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jeho dcerám odložením vykonatelnosti, a to zejména s ohledem na potřebu stabilizace jejich poměrů. Tvrzení o nedostatku finančních prostředků na hrazení výživného Ústavní soud vyhodnotil jako neúplná a zavádějící.
22. Usnesením ze dne 23. 10. 2024 Ústavní soud jmenoval nezletilým vedlejším účastnicím pro řízení před Ústavním soudem téhož opatrovníka, který děti zastupoval již v řízení před obecnými soudy (tj. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí).
23. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 10 Nc 1/2023, a vyzval účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili (§ 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). O vyjádření požádal také opatrovníka.
24. Ústavní soud dospěl vzhledem k obsahu ústavní stížnosti k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
V. A. Vyjádření městského soudu a matky
25. Městský soud v Praze ve vyjádření ze dne 24. 9. 2024 poukazuje na to, že s návrhem na anglickou školu v Praze přichází otec poprvé až v ústavní stížnosti. Městský soud byl vázán návrhy rodičů a nemohl jejich neshodu překlenout tím, že by sám vybral kompatibilní školy s výukou v anglickém jazyce v Praze. Rozhodnutí o výživném zohledňuje aktuální potřeby dětí na vzdělávání, otec nemůže upřednostňovat podnikání v Kostarice. Rodiče si byli vědomi toho, že jejich negativní vztah poškozuje psychický stav obou dcer, nebyli schopni se však dohodnout na žádné formě terapie dětí. Děti potřebují stabilizaci rodinných poměrů, školního prostředí i duševního zdraví.
26. Matka jako vedlejší účastnice ve vyjádření ze dne 3. 10. 2024 uvedla, že děti v současnosti v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu navštěvují mezinárodní školy v Záhřebu. Ukončení docházky by mělo negativní vliv na emocionální vývoj dětí. Obě dcery se již plnohodnotně začlenily do kolektivu, jak prokazují přiložená vyjádření z obou škol. Matka považuje předběžný názor městského soudu za srozumitelný, stěžovatel byl ochoten jednat o mezinárodní škole jen tehdy, bude-li matka souhlasit s bydlištěm v Praze. Jde o výsledek taktizování otce, který se nyní snaží zvrátit v řízení před Ústavním soudem. Není pravda, že by matka souhlasila se zápisem do nultého, přípravného ročníku české základní školy. Z vyjádření C. při obou pohovorech zřetelně vyplývá, že preferuje život s matkou v Chorvatsku, variantu delšího času u stěžovatele odmítá. Argumentuje-li stěžovatel "únosem" dětí, měl možnost požádat o přerušení opatrovnického řízení a žádat o návrat dětí v návratovém řízení, návratový soud by postavil najisto, kde je jejich obvyklé bydliště. Matčino jednání nadto nemohlo být důvodem pro opomenutí hlediska nejlepšího zájmu dítěte. K návratu do Prahy nebylo nic zajištěno. Matka poukazuje také na závažná pochybení otce, kterých se v průběhu řízení dopustil. Jde-li o výživné, z vyjádření stěžovatele plyne, že svůj rozsáhlý majetek nechce pro účely výživného čerpat. Stěžovatel v Kostarice vlastní hotel, spravuje tam dalších několik bytových jednotek a v mezidobí tam další jednotky vystavěl. Matka v důsledku zadržování finančních prostředků stěžovatelem nebyla schopná žádný projekt uskutečnit. Jejich výdělečný potenciál se tedy liší. Na úschovní účet stěžovatele již byl uhrazen jeho podíl kupní ceny za prodej společného hotelu v částce 12 milionů Kč. Matka mimo běžné náklady hradí i mimořádné výdaje a zajišťuje většinu povinných plateb. Rozdělení výše výživného je logické. Bylo by v rozporu se zájmy dětí rozsudek v této části rušit, jelikož nehrazení výživného by mohlo negativně ovlivnit docházku dětí do škol. Doklady, kterými otec osvědčuje své majetkové poměry, považuje matka za nepravdivé, otec má více účtů, pro své potřeby využívá i účty v Kostarice, kde je těžiště jeho podnikání.
V. B. Replika
27. Stěžovatel v replice ze dne 16. 10. 2024 opakuje, že městský soud rozhodl o veškerých poměrech dětí již ve výroku o jejich vzdělávání. Stěžovatel v průběhu soudního řízení neviděl možnost separátní dohody o vzdělávání dětí bez komplexní dohody o všech poměrech. Trvá na tom, že zápis C. do přípravného ročníku nebyl jednostranným jednáním, ale jednáním pokračujícím v souladu s dřívější dohodou rodičů o vzdělání dcer v české škole. Městský soud svoje rozhodnutí založil na pofidérním zjištění o nadstandardních poměrech rodičů, vybraná forma vzdělávání si však vyžádá astronomické investice. Stěžovateli není zřejmé, proč by měl náklady na vzdělávání nést výhradně on sám. Stěžovatel znovu připomíná, že se matka dopustila mezinárodního únosu, kterým se diskvalifikovala z role primárního pečovatele. Jednání stěžovatele, které zmiňuje matka ve vyjádření, takové relevance nedosahuje. Dále stěžovatel komentoval také zprávy z mezinárodních škol. Vyjádření mateřské školy, kam chodí L., až překvapivě navazuje na stanovisko matky, tato instituce s otcem odmítá komunikovat. L. sem podle stěžovatele chodila nezákonně již v době před vydáním napadeného rozhodnutí, proto podal na školu stížnost a sepsal negativní recenzi na platformě Google, za kterou si stojí. Zprávu ze školy X nezpochybňuje, tato škola s ním komunikuje, nikoli však způsobem, který by mu umožňoval podílet se na vzdělávání C. K naplnění myšlenky soudu o možnosti druhého rodiče podílet se na domácí přípravě dětí tedy nedochází.
V. C. Vyjádření opatrovníka
28. Opatrovník ve vyjádření ze dne 4. 11. 2024 navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek ve výrocích VI a VII týkajících se povinnosti výživného, ve zbytku je podle něho ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, režim péče nevybočuje z ústavněprávních mantinelů. Zrušení rozsudku jako celku a vedení řízení v celém rozsahu by bylo silně destabilizačním prvkem v životě dětí, na jejichž duševním stavu se již začal konflikt rodičů negativně projevovat (zejména u starší C.). Předběžný názor městského soudu považuje opatrovník za dostatečně srozumitelný. Stěžovatel po celou dobu řízení odmítal jiné vzdělávání dcer než v češtině. První konkrétní návrh uvádí až v ústavní stížnosti. Přestože volba vzdělávacího zařízení byla podstatnou otázkou pro určení těžiště života nezletilých, městský soud při rozložení péče zvažoval i další argumenty. Jde-li o stanovení výživného, opatrovník se přiklonil k názoru stěžovatele, že myšlenkový postup městského soudu není přesvědčivý a není z něj patrné, jak soud dospěl k významně vyššímu určení vyživovací povinnosti stěžovatele.
29. Dne 11. 11. 2024 zaslal opatrovník Ústavnímu soudu protokol o pohovoru s C., který se uskutečnil on-line formou dne 4. 11. 2024 a vedla ho psycholožka úřadu. Šlo v pořadí o třetí pohovor s C. od zahájení soudního řízení. C. komunikovala v češtině. Zpočátku si povídaly o nové škole a aktivitách, kterých se účastní. Poté psycholožka způsobem přiměřeným věku C. vysvětlila podstatu řízení před Ústavním soudem, načež C. odpověděla, že se jí líbí současný stav, konkrétně uvedla "mně se to tady (pozn. v Chorvatsku) líbí, tady chci být".
V. D. Vyjádření ke stanovisku opatrovníka
30. Na stanovisko opatrovníka zareagoval vyjádřením ze dne 12. 11. 2024 městský soud, podle jehož názoru k vyššímu určení výživného nedošlo. Matka má s dětmi i další výdaje, protože zajišťuje výkon osobní péče o děti v širším rozsahu než otec. Otec své skutečné poměry zastírá, o tom svědčí jeho podnikatelské aktivity a plány. Detailní vypořádání se s každou námitkou by soud paralyzovalo.
31. Ke stanovisku opatrovníka se vyjádřil i stěžovatel přípisem ze dne 21. 11. 2024, ve kterém kritizuje opatrovníka za neadekvátní reakci na jeho žádost o pomoc s výkonem rozsudku odvolacího soudu, pokud jde o zajištění distančních kontaktů. Problematický postup opatrovníka prý pokračuje také v řízení před Ústavním soudem. Pověřená psycholožka pohovor zjevně organizovala v součinnosti s matkou, stěžovateli jeho konání pouze oznámila. Otec neměl prostor se vyjádřit ke vhodné formě pohovoru. Nelíbí se mu ani skutečnost, že psycholožka nepřiložila své odborné hodnocení a nezaznamenala kontext dalšího projevu nezletilé.
VI.
Věcné posouzení ústavní stížnosti
32. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a opatrovníkem nezletilých dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Ústavnímu soudu zejména nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného, přijímat rozhodnutí, jaký rozsah péče je pro dítě vhodný, kde se má realizovat apod. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 17, či ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27].
33. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu dva okruhy námitek. Ústavní soud nejprve v části VI. A. reaguje na argumentaci týkající se péče o nezletilé včetně návrhů na určení bydliště a volby vzdělávací instituce. V této části je ústavní stížnost nedůvodná. Námitky související s majetkovými poměry rodičů a s odůvodněním vyživovací povinnosti Ústavní soud rozebírá v části VI. B. V tomto rozsahu je ústavní stížnost zčásti důvodná.
VI. A. Námitky o nesprávném posouzení péče, určení bydliště a volby vzdělávací instituce nezletilých
34. Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí ve výrocích I až V, týkajících se rozhodnutí o určení bydliště, volby vzdělávací instituce a rozsahu péče každého z rodičů. K této části ústavní stížnosti je třeba nejprve poznamenat, že stěžovatel staví Ústavní soud do postavení další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky mají v převážné míře povahu nesouhlasu s konkrétními důvody, na nichž městský soud založil své rozhodnutí. Stěžovatel ústavní stížnost považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétního rozhodnutí ve svůj prospěch. Není však povinností Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti vypořádat každou jednotlivou námitku vznesenou v ústavní stížnosti, která je navíc poměrně rozsáhlá. Jak bylo výše předesláno, úkolem Ústavního soudu není, aby znovu či podrobněji přezkoumával závěry soudu o péči o nezletilé.
35. Předmětem posuzovaného řízení byly relativně samostatné návrhy, které je však třeba posuzovat komplexně s přihlédnutím k celkovému kontextu rodinné situace. To městský soud splnil. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že o veškerých poměrech nezletilých městský soud rozhodl jen s ohledem na mezinárodní školu. Pravdou je, že volba školního zařízení do jisté míry předurčila rozhodnutí o rozsahu péče každého z rodičů, které musí respektovat školní docházku dětí. Úvahy městského soudu však vycházely z pečlivého posouzení všech zájmů nezletilých.
36. Městský soud (v bodech 79 a 87 napadeného rozsudku) především zohlednil také názory starší dcery C., které jsou s přihlédnutím k rozumové a emociální vyspělosti dítěte dalším významným vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu (podrobně viz např. nález ze dne 8. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2206/23). V době pohovorů bylo starší dceři šest, respektive později sedm let. V řízení před obecnými soudy dávala C. najevo výraznou preferenci péči matky, s plynutím času se její pohled ještě víc vyhranil (viz shrnutí obsahu obou pohovorů s opatrovníkem v bodech 7 a 11 shora). Právě to byl hlavní důvod změny postoje opatrovníka v odvolacím řízení. Na svém názoru C. setrvala i v řízení před Ústavním soudem, kde z pohovoru s opatrovníkem vyplynulo mimo jiné i to, že se jí v nové škole líbí a se životem v Záhřebu je spokojená (viz výše bod 29). Stěžovatel přání starší dcery v ústavní stížnosti nijak nezohledňuje. Namísto toho zpochybňuje online formu posledních dvou pohovorů, jejich organizaci, způsob vedení pohovorů atd., jde však jen o nekonkrétní domněnky. C. na otázky při pohovorech odpovídala spontánně, názory formulovala úměrně svému věku a byla konzistentní v průběhu celého soudního řízení, přestože se tou dobou rodiče v péči o děti na základě předběžných opatření střídali zcela rovnoměrně.
37. Městský soud zvažoval i odlišné pracovní vytížení rodičů a s tím spojený režim dětí (body 84 a 89 napadeného rozsudku). Dále přihlédl i k tomu, že v době jeho rozhodování (červen 2024) byly děti již v Záhřebu integrovány ve srovnatelné míře jako v Praze, proto určil bydliště v obou městech (bod 71 napadeného rozsudku). Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí, poukazuje na to, že dcery v Praze strávily několik let života s pravidelnou docházkou do předškolních zařízení. Podle Ústavního soudu se však integrace dětí plynutím času mění. V Praze děti nevyrůstaly od narození, rodina se sem přestěhovala až v červnu roku 2021 a byla tu kontinuálně do listopadu 2022 (tj. necelý rok a půl), poté se děti přestěhovaly na několik měsíců k prarodičům do Chorvatska a po zahájení soudního řízení bydlely střídavě v Praze i Záhřebu. V době rozhodování městského soudu tak děti pobývaly v Chorvatsku již téměř rok a půl (únor 2023 až červen 2024, byť střídavě s Prahou) a v daném prostředí byly socializovány (navštěvovaly zde zájmové kroužky, lékaře, našly si kamarády a byly v užším kontaktu s prarodiči, ke kterým měly blízké citové vazby). Pro děti to nebylo prostředí cizí, děti mají též chorvatské občanství a jezdily tam v minulosti často na delší pobyty za širší rodinou. Soud při hledání nejlepšího zájmu dítěte musí zohlednit vývoj poměrů dětí v čase (srov. např. usnesení ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. I. ÚS 735/18, bod 75). Děti mají nyní v Záhřebu vybudované dostatečně silné zázemí i vazby, skutečnost, že v Praze nezletilé pobývaly déle, nemá pro určení bydliště v Záhřebu (za současného určení bydliště v Praze) význam.
38. Jde-li o volbu školy, městský soud v předběžném názoru vyjádřeném na jednání dne 25. 4. 2024 srozumitelným způsobem seznámil účastníky s tím, že soud preferuje pro obě děti mezinárodní školu s výukou v angličtině (jak Ústavní soud ověřil ze zvukové nahrávky z jednání, viz výše bod 12). Stěžovatel zastoupený advokátem si měl být vědom, že řízení o volbě vzdělávání je návrhové [§ 877 občanského zákoníku a § 466 písm. j) ve spojení s § 468 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních], a že rozhodnutí o předložených návrzích školy či bydlišti dětí se z podstaty věci promítne také do rozhodnutí v "beznávrhovém" řízení o dalších poměrech dětí. Ostatně to muselo být stěžovateli zřejmé již z rozsudku obvodního soudu, ve kterém bylo rozhodnutí o návrzích na bydliště a vzdělávání určující také pro rozsah péče každého z rodičů. Předběžný názor městského soudu byl jasný a srozumitelný. Byl učiněn téměř dva měsíce před vydáním napadeného rozsudku, stěžovatel měl tedy dostatek času na to, aby podal nový návrh na vhodnou mezinárodní školu v Praze. Není úlohou soudu, aby suploval právní pomoc jednomu z účastníků. Požadavek stěžovatele, že měl být vyzván k podání alternativního návrhu na mezinárodní školu v Praze, překračuje meze poučovací povinnosti soudu a nerespektuje zásadu rovnosti účastníků řízení v čl. 37 odst. 3 Listiny [viz např. nález ze dne 25. 6. 1997 sp. zn. I. ÚS 63/96 (N 82/8 SbNU 267)].