Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti AlfaFIT group s.r.o., sídlem Umělecká 310/2, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. července 2026 č. j. 3 KZN 943/2026-10, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 1. června 2026 č. j. 1 ZN 474/2025-21 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Vnější služby, místního oddělení Letná ze dne 15. května 2026 č. j. KRPA-235679-62/TČ-2025-001121, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Vnější služby, místního oddělení Letná, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že policejní orgán dne 3. 9. 2025 zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu krádeže. Neznámý pachatel měl v době od 8. 8. 2024 do 23. 7. 2025 nezjištěným způsobem odcizit ze skladu stěžovatelky zboží v hodnotě 167 387 Kč. Stěžovatelka v oznámení označila za podezřelého svého bývalého zaměstnance. Ten měl s další osobou provozovat konkurenční e-shop a prodávat v něm odcizené zboží. Policejní orgán věc nejprve odložil usnesením ze dne 14. 1. 2026. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 toto usnesení dne 5. 2. 2026 zrušilo a věc vrátilo policejnímu orgánu k novému rozhodnutí s pokyny k doplnění prověřování.
2. Policejní orgán napadeným usnesením věc opětovně odložil, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Uvedl, že sklad není monitorován kamerovým systémem a nebyl zjištěn žádný přímý svědek krádeže. Nepodařilo se objasnit způsob krádeže ani zúžit její časové ohraničení. Tvrzení stěžovatelky, že konkurenční e-shop prodává výhradně zboží tří značek z jejího sortimentu, se nepotvrdilo. Na zboží z kontrolního nákupu u tohoto e-shopu nebyla podle odborného vyjádření zjištěna shoda s daktyloskopickými otisky pracovnice skladu stěžovatelky. Živnostenský úřad provedl kontrolu provozovatele konkurenčního e-shopu. Z jeho zprávy však vyplynulo, že jeho provozovatel nakupuje výrobky prostřednictvím kupních smluv. Ani z výslechů zaměstnanců skladu stěžovatelky nebylo možné určit konkrétní osobu pachatele. Pátrání po pachateli podle policejního orgánu nadále pokračuje.
3. Stížnost stěžovatelky náměstek státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. Uvedl, že podezření na odcizení zboží bývalým zaměstnancem a jeho prodej prostřednictvím konkurenčního e-shopu se ani v nejmenším nepotvrdilo. Policejnímu orgánu však státní zástupce vytkl přehnanou stručnost odůvodnění jeho rozhodnutí, toto pochybení napravil.
4. Podnět stěžovatelky k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze nyní napadeným vyrozuměním odložilo jako nedůvodný. Městské státní zastupitelství konstatovalo, že závěry policejního orgánu jsou věcně správné a odůvodnění odpovídá § 134 odst. 2 trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzeným porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Uvádí, že její bývalý zaměstnanec měl přístup do skladu. V březnu 2025 osobně zaregistroval doménu konkurenčního e-shopu pro třetí osobu, prodávajícího shodný sortiment. V červenci 2025 tento zaměstnanec přestal pro stěžovatelku pracovat. Několik dní poté stěžovatelka zjistila, že v jejím skladu chybí zboží. Analýza expirací, kterou stěžovatelka orgánům činným v trestním řízení předala, podle ní umožňuje zboží prodávané konkurenčním e-shopem zpětně ztotožnit se zbožím z jejího skladu. Zboží z kontrolního nákupu neslo stopy lepidla po odstraněných nálepkách, což podle ní svědčí o zastírání původu. Živnostenské oprávnění jejího bývalého zaměstnance zaniklo v listopadu 2025.
6. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podnětem k dohledu vyčerpala všechny procesní prostředky. Odkazuje na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 7/26.
7. Stěžovatelka vychází z nálezu ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14. Podle něj je povinnost vést efektivní trestní řízení povinností náležité péče, nikoliv povinností za výsledek. Nálezem ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 Ústavní soud vztáhl toto právo i na zásahy do majetkových práv. Podle nálezu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23 musí pochybení orgánů dosahovat určité intenzity a mít logický vztah k neuspokojivému výsledku trestního řízení. Nemá-li poškozený jinou možnost ochrany, je práh tolerance neuspokojivého výsledku nižší. Práh tolerance snižuje i vyšší rozsah újmy způsobené poškozenému. Stěžovatelka dále odkazuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17.
8. Prověřování nedostálo kritériím důkladnosti a nestranné analýzy důkazů. Nebyl proveden žádný ze stěžovatelkou navržených úkonů, ačkoliv nejsou složité ani nákladné. Orgány činné v trestním řízení její důkazní návrhy pominuly nepřípustným mlčením (srov. nález ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09). Analýza důkazů byla jednostranná a postrádající logickou provázanost, což činí prověřování neefektivním (srov. nález ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 1477/20). V jednání policejního orgánu spatřuje libovůli. Policejní orgán nesplnil pokyny ze zrušovacího usnesení ze dne 5. 2. 2026. Obvodní státní zastupitelství tehdy jeho postup označilo za přehnaně stručný, přesto druhé odložení potvrdilo. Odůvodnění vyrozumění o provedení dohledu nese podle stěžovatelky znaky argumentace kruhem. Na jednotlivě číslované námitky odpověděl státní zástupce souhrnným závěrem s tím, že neshledal pochybení. Městské státní zastupitelství podle stěžovatelky rovněž přenáší odpovědnost na oběť, když jí vytýká nedostatek obezřetnosti. Povinnost státu vést účinné vyšetřování však nezaniká proto, že se oběť mohla chránit lépe. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3470/22. Podle něj ani nízká míra obezřetnosti poškozeného sama o sobě trestněprávní ochranu nevylučuje.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Úvodem Ústavní soud předesílá, že ačkoliv judikatura za určitých okolností vztahuje požadavek účinného vyšetřování rovněž na zásahy do majetkových práv, ústavní přezkum se v těchto věcech vyznačuje značnou zdrženlivostí. Jak vyplývá např. z nálezů sp. zn. I. ÚS 1958/23 a sp. zn. I. ÚS 3196/12, u majetkové trestné činnosti je kasační zásah Ústavního soudu vyhrazen pouze pro extrémní případy pochybení orgánů činných v trestním řízení.
10. V posuzované věci stěžovatelka brojí proti odložení věci, konkrétně přečinu krádeže zboží v hodnotě 167 387 Kč a namítá porušení práva na účinné vyšetřování. Z napadených rozhodnutí ovšem vyplývá, že orgány činné v trestním řízení na prověřování stěžovatelkou předložené verze ohledně osoby jejího bývalého zaměstnance a zmíněného konkurenčního e-shopu nerezignovaly. Provedly celou řadů důkazů, z nichž vyplynulo, že konkurenční prodejce nabýval zboží na základě řádných kupních smluv. Právo na účinné vyšetřování nezakládá právo poškozeného na provedení každého jím navrženého úkonu. Pokud orgány činné v trestním řízení odmítly v této souvislosti prověřovat údajnou navazující legalizaci výnosů z trestné činnosti, není to proto, že by jejich závěry stály na stěžovatelkou tvrzené argumentaci kruhem, ale proto, že již provedená úvodní šetření podezření ze spojení zboží s konkurenčním e-shopem (resp. s odcizením toho zboží) nepotvrdila. Ve věci stěžovatelky nelze úspěšně aplikovat ani závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Korotyuk proti Ukrajině. U stěžovatelkou navrhovaných plošných dotazů na dodavatele, resp. u navrhovaného prověřování dalších smluv, totiž chybí přímý vztah k identifikaci pachatele prvotní krádeže, neboť se nepodařilo ani zúžit časové ohraničení, kdy ke krádeži mělo dojít, ani zjistit způsob odcizení.
11. K tvrzené jednostranné analýze důkazů a namítané záměně předložené analýzy expirací za inventuru Ústavní soud uvádí, že podle standardu vymezeného v nálezu sp. zn. I. ÚS 1958/23 by eventuální opomenutí důkazu nebo jeho nesprávné hodnocení představovalo ústavní vadu až tehdy, pokud by stěžovatelka prokázala vztah mezi opomenutým (nesprávně hodnoceným) důkazem a možností odhalit osobu pachatele. Nic takového však z ústavní stížnosti neplyne. Orgány činné v trestním řízení naopak akcentovaly, že zásadním problémem pro zjištění totožnosti pachatele byla objektivní nemožnost spolehlivě určit stav skladu a dobu ztráty. Rozhodné období bylo totiž vymezeno řádnou inventurou, která proběhla zhruba rok před zjištěním ztráty zboží.
12. Argumentace orgánů činných v trestním řízení, jež poukázaly na zmíněný široký časový rámec, na absenci kamerového systému a absenci namátkových kontrol zaměstnanců, není v rozporu ani se závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 3470/22, podle nějž ani nízká míra obezřetnosti oběti sama o sobě trestněprávní ochranu nevylučuje. Státní zastupitelství ovšem uvedené okolnosti případu stěžovatelky nepoužilo jako právní důvod k odepření ochrany ve smyslu nepřípustného přenášení odpovědnosti na stěžovatelku jako poškozenou, ale jako legitimní vysvětlení objektivních příčin důkazní nouze, kvůli níž nebylo možné zpětně určit, kdy přesně a jakým způsobem zboží zmizelo.
13. Námitka o svévolném odmítnutí stop lepidla na zboží z kontrolního nákupu se míjí s obsahem napadených rozhodnutí, neboť státní zástupce obvodního státního zastupitelství tento důkaz výslovně zhodnotil. Vysvětlil, že z vyjádření dodavatele odcizeného zboží plyne, že stěžovatelka ani konkurenční e-shop nebyly jeho přímými odběrateli a zboží získávaly prostřednictvím dalších prostředníků. Proto nelze původ stop po nálepkách spojovat výhradně se skladem stěžovatelky. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s tímto racionálně odůvodněným skutkovým hodnocením nepřímých indicií nepředstavuje porušení ústavně zaručených práv.
14. Ústavní soud neaproboval ani námitku tzv. opomenutých důkazů a tvrzenou rezignaci na vyhodnocení důkazů. Stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 118/09, z něhož vyplývá povinnost soudu výslovně uvést důvody pro neprovedení důkazu. Tuto procesní povinnost soudu nelze mechanicky přenést na každý jednotlivý podnět oznamovatele k postupu policie v rámci prověřování. Z ústavněprávního hlediska postačuje, je-li podstata podnětů náležitě vypořádána, k čemuž se vyjadřuje nález sp. zn. III. ÚS 1477/20. Skutečnost, že policejní orgán popsal výslechy zaměstnanců nepřiměřeně stručně, napravil následně dozorující státní zástupce. Ten výpovědi sám zrekapituloval a logicky zhodnotil s tím, že subjektivní přesvědčení některých svědků (např. o tom, že pachatelem je bývalý zaměstnanec stěžovatelky) se neopírá o reálné poznatky o pachateli. Doplnění odůvodnění státním zástupcem tak určitou předchozí strohost odůvodnění policie mírní a činí výsledný řetězec rozhodnutí přezkoumatelným, což odpovídá i požadavkům nálezu sp. zn. I. ÚS 1958/23.
15. Ústavní soud konečně nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, podle níž dozorový orgán zbavil svůj dřívější kasační zásah faktického účinku tím, že nevynutil splnění svých vlastních předchozích pokynů. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat interní procesní interakci mezi policejním orgánem a dozorujícím státním zástupcem, nedosahuje-li pochybení v postupu těchto orgánů intenzity extrémní svévole či zjevného odepření spravedlnosti. Přezkum Ústavního soudu se nemůže koncentrovat na kontrolu detailního plnění dílčích pokynů, pokud z celkového kontextu napadených rozhodnutí nevyplývá, že by státní zastupitelství zcela rezignovalo na svou garanční a kontrolní roli v přípravném řízení. Případné deficity prověřování nadto v dané věci podléhaly kontrole v rámci dohledu vykonaného městským státním zastupitelstvím. Právě tento institut představuje, jak výslovně potvrdilo usnesení pléna sp. zn. Pl. ÚS 7/26, účinný prostředek ochrany práv poškozeného v situaci, kdy policejní orgán věc odloží. Podstatné pak je, že dohledový orgán se rozsahem prověřování zabýval a ústavně relevantní selhání orgánů činných v trestním řízení neshledal.
16. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu