Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Akt Světové poštovní unie, přijatých v Dauhá dne 11. října 2012

Stanovení výdajů Unie (Ústava čl. 21)

1. 1. S výhradou ustanovení odstavců 2 až 6 nesmějí roční výdaje na činnost orgánů Unie v letech 2013-2016 překročit 37 235 000 švýcarských franků.
2. 2. Náklady na zasedání příštího kongresu (přemístění sekretariátu, dopravní náklady, náklady na technické vybavení pro simultánní tlumočení, náklady na pořizování dokumentů během kongresu apod.) nesmějí překročit limit 2 900 000 švýcarských franků.
3. 3. Administrativní rada je oprávněna překročit limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí-li přihlédnout ke zvýšením platových stupnic, penzijních příspěvků nebo přídavků, včetně funkčních přídavků, schváleným Organizací spojených národů pro její zaměstnance v Ženevě.
4. 4. Administrativní rada je rovněž oprávněna upravovat každoročně částku nákladů jiných než personálních v závislosti na švýcarském indexu spotřebitelských cen.
5. 5. Odchylkou od ustanovení odstavce 1 může Administrativní rada, nebo v případě krajní naléhavosti generální ředitel, dát souhlas k překročení stanovených limitů za účelem provedení důležitých a nepředvídaných oprav budovy Mezinárodního úřadu, nejvýše však o 125 000 švýcarských franků ročně.
6. 6. Ukáží-li se částky uvedené v odstavcích 1 a 2 nedostatečnými pro zajištění hladkého chodu Unie, mohou být tyto limity překročeny pouze se souhlasem většiny členských zemí Unie. Každá konzultace musí obsahovat podrobný rozbor skutečností ospravedlňujících takovou žádost.

Úhrada příspěvků členských zemí

1. 1. Země, které přistoupí k Unii nebo jsou přijaty za členy Unie, jakož i země, které z Unie vystoupí, musejí zaplatit svůj příspěvek za celý rok, v jehož průběhu nabylo jejich přijetí nebo vystoupení účinnosti.
2. 2. Členské země platí své příspěvky na roční náklady Unie předem na podkladě rozpočtu stanoveného Administrativní radou. Tyto příspěvky musejí být zaplaceny nejpozději první den finančního období, jehož se rozpočet týká. Po tomto termínu se z dlužných částek počítají úroky ve prospěch Unie, a to 6 % ročně počínaje čtvrtým měsícem.
3. 3. Jestliže jsou nedoplatky povinných příspěvků bez úroků dlužné Unii členskou zemí rovny nebo vyšší než částka příspěvků této země za předchozí dvě finanční období, může tato členská země nenávratně postoupit Unii své celé pohledávky vůči jiným členským zemím nebo jejich část způsoby stanovenými Administrativní radou. Podmínky postoupení pohledávek musejí být stanoveny společnou dohodou mezi členskou zemí, jejími dlužníky/věřiteli a Unií.
4. 4. Členské země, které z právních nebo jiných důvodů nemohou provést takové postoupení, musejí uzavřít plán splácení svých nevyrovnaných účtů.
5. 5. Kromě výjimečných případů nesmí vyrovnání nedoplatků povinných příspěvků trvat více než deset let.
6. 6. Administrativní rada může ve výjimečných případech osvobodit členskou zemi od všech nebo od části dlužných úroků, jestliže tato země plně vyrovnala své nezaplacené dluhy.
7. 7. V rámci plánu splácení svých nevyrovnaných účtů schváleného Administrativní radou může být členská země rovněž osvobozena od všech nebo části akumulovaných nebo nabíhajících úroků; takové osvobození je však podřízeno úplnému a přesnému dodržování plánu splácení v dohodnuté lhůtě maximálně deseti let.
8. 8. Ustanovení uvedená v odstavcích 3 až 7 se analogicky aplikují na náklady na překlady fakturované Mezinárodním úřadem členským zemím náležejícím do jazykových skupin.

Nedostatek finančních prostředků

1. 1. V rámci Unie je zřízen rezervní fond s cílem čelit nedostatku finančních prostředků. Jeho výše je stanovena Administrativní radou. Tento fond je dotován v první řadě rozpočtovými přebytky. Může rovněž sloužit k vyrovnání rozpočtu nebo ke snížení výše příspěvků členských zemí.
2. 2. Při přechodném nedostatku finančních prostředků Unie poskytne vláda Švýcarské konfederace Unii krátkodobě potřebné zálohy za podmínek, které budou sjednány společnou dohodou.

Dohled nad vedením účtů a účetnictví

1. 1. Vláda Švýcarské konfederace dohlíží bezplatně na vedení účtů a účetnictví Mezinárodního úřadu v rámci úvěrových limitů stanovených kongresem.

Automatické sankce

1. 1. Každá členská země, která nemůže provést postoupení uvedené v článku 146.3 a která nepřijme plán splácení navržený Mezinárodním úřadem podle článku 146.4, nebo tento plán nedodržuje, automaticky ztrácí své hlasovací právo na kongresu a na zasedáních Administrativní rady a Rady poštovního provozu a není nadále volitelná do těchto dvou rad.
2. 2. Automatické sankce se ruší z moci úřední s okamžitou účinností, jakmile příslušná členská země plně vyrovná své nedoplatky povinných příspěvků dlužných Unii včetně úroků nebo jestliže souhlasí s tím, že se podřídí plánu splácení svých nevyrovnaných účtů. Článek 150

Příspěvkové třídy (Ústava čl. 21, Generální řád čl. 131, 145, 146, 147 a 148)

1. 1. Členské země přispívají na krytí výdajů Unie podle příspěvkové třídy, do které patří. Tyto třídy jsou:

   Finance Stanovení výdajů Unie (Ústava čl. 21) Úhrada příspěvků členských zemí Nedostatek finančních prostředků Dohled nad vedením účtů a účetnictví Automatické sankce Příspěvkové třídy (Ústava čl. 21, Generální řád čl. 131, 145, 146, 147 a 148)

   třída	50 jednotek;
   třída	45 jednotek;
   třída	40 jednotek;
   třída	35 jednotek;
   třída	30 jednotek;
   třída	25 jednotek;
   třída	20 jednotek;
   třída	15 jednotek;
   třída	10 jednotek;
   třída	5 jednotek;
   třída	3 jednotky;
   třída	1 jednotka;
   třída	0,5 jednotky vyhrazená pro nejméně rozvinuté země vyjmenované Organizací spojených národů a pro jiné země určené Administrativní radou.

1. 2. Mimo příspěvkové třídy uvedené v odstavci 1 může každá členská země podle své volby platit vyšší počet příspěvkových jednotek, než je příspěvková třída, do které náleží, v průběhu období, které je minimálně ekvivalentem období mezi dvěma kongresy. Tato změna je oznámena nejpozději v průběhu kongresu. Na konci období mezi dvěma kongresy se členská země automaticky vrátí ke svému původnímu počtu příspěvkových jednotek, pakliže se nerozhodne pokračovat v placení vyššího počtu příspěvkových jednotek. Placení dodatečných příspěvků odpovídajícím způsobem zvyšuje výdaje.
2. 3. Členské země jsou zařazeny do jedné z výše uvedených příspěvkových tříd při svém přistoupení nebo přijetí do Unie podle postupu uvedeného v článku 21.4 Ústavy.
3. 4. Členské země se mohou později zařadit do nižší příspěvkové třídy pod podmínkou, že žádost o změnu bude zaslána Mezinárodnímu úřadu nejméně dva měsíce před zahájením kongresu. Kongres vydává k těmto žádostem o změnu příspěvkové třídy nezávazné stanovisko. Členská země není stanoviskem kongresu vázána. Konečné rozhodnutí členské země se zašle sekretariátu Mezinárodního úřadu před koncem kongresu. Tato žádost o změnu vstupuje v platnost dnem, kdy nabývají účinnosti finanční opatření přijatá kongresem. Členské země, které neoznámily své přání změnit příspěvkovou třídu v předepsaných lhůtách, jsou ponechány v příspěvkové třídě, do které dosud patřily.
4. 5. Členské země nemohou požadovat snížení příspěvkové třídy o více než jeden stupeň najednou.
5. 6. Za mimořádných okolností, jako jsou přírodní katastrofy vyžadující si programy mezinárodní pomoci, může však na žádost členské země Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy o jeden stupeň jedenkrát mezi dvěma kongresy, jestliže tato země prokáže, že nemůže nadále platit svůj příspěvek podle původně vybrané třídy. Za stejných okolností může Administrativní rada dát rovněž souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy členských zemí, které nepatří do kategorie nejméně vyspělých zemí a jsou již zařazeny ve třídě s 1 jednotkou, na třídu s 0,5 jednotky.
6. 7. Dočasná změna příspěvkové třídy podle odstavce 6 může být Administrativní radou povolena na období nejvýše dvou let nebo do příštího kongresu, jestliže se koná před koncem tohoto období. Po uplynutí stanoveného období je příslušná země automaticky zařazena do své původní třídy.
7. 8. Odchylkou od odstavců 4 a 5 neplatí pro přeřazení do vyšší třídy žádné omezení.

Placení za dodávky od Mezinárodního úřadu (Generální řád čl. 134)

1. 1. Dodávky, které zasílá členským zemím a jejich určeným provozovatelům za úplatu Mezinárodní úřad, musejí být zaplaceny v nejkratší možné lhůtě a nejpozději do šesti měsíců od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy Mezinárodní úřad zaslal účet. Po uplynutí této lhůty se dlužné částky úrokují 5 % ročně ve prospěch Unie ode dne, kdy prošla uvedená lhůta.

Organizování podpůrných orgánů financovaných uživateli

1. 1. S výhradou schválení Administrativní radou může Rada poštovního provozu zřizovat určitý počet podpůrných orgánů financovaných uživateli na základě dobrovolnosti, aby organizovaly provozní, obchodní, technické a ekonomické aktivity, které spadají do jejích kompetencí podle článku 18 Ústavy, ale nemohou být financovány z řádného rozpočtu.
2. 2. Po vytvoření takového orgánu spadajícího pod Radu poštovního provozu tato Rada rozhodne o základním rámci pro stanovy orgánu, přičemž řádně zváží základní pravidla a principy, kterými se Světová poštovní unie jakožto mezivládní organizace řídí, a předloží jej ke schválení Administrativní radě. Základní rámec obsahuje následující prvky:
   1. 2.1 mandát;
   2. 2.2 složení, včetně kategorií členů orgánu;
   3. 2.3 rozhodovací pravidla, včetně vnitřní struktury a vztahů orgánu s ostatními orgány Světové poštovní unie;
   4. 2.4 zásady hlasování a zastupování;
   5. 2.5 financování (příspěvky, poplatky spojené s užíváním atd.);
   6. 2.6 složení sekretariátu a řídící struktura.

1. 3. Každý podpůrný orgán financovaný uživateli organizuje svoji činnost nezávisle v mezích základního rámce určeného Radou poštovního provozu a schváleného Administrativní radou a zpracovává výroční zprávu o své činnosti, kterou předkládá ke schválení Radě poštovního provozu.
2. 4. Administrativní rada stanoví pravidla týkající se výdajů na podporu, kterými by měly podpůrné orgány financované uživateli přispívat do řádného rozpočtu. Tato pravidla zveřejní ve finančním řádu Unie.
3. 5. Generální ředitel Mezinárodního úřadu spravuje sekretariát podpůrných orgánů financovaných uživateli v souladu s personálním statutem a předpisy, jež schvaluje Administrativní rada a jež se vztahují na zaměstnance nabírané pro tyto orgány. Sekretariát podpůrných orgánů tvoří nedílnou součást Mezinárodního úřadu.
4. 6. Informace týkající se podpůrných orgánů financovaných uživateli zřízených v souladu s tímto článkem se po jejich vytvoření dají na vědomí kongresu.

Postup při rozhodčím řízení (Ústava čl. 32)

1. 1. V případě sporu mezi členskými zeměmi, který má být řešen rozhodčím řízením, musí každá členská země druhou stranu písemně seznámit s předmětem sporu a informovat ji o svém rozhodnutí zahájit rozhodčí řízení prostřednictvím oznámení o zahájení rozhodčího řízení.
2. 2. Jestliže se spor týká otázek provozní nebo technické povahy, každá členská země může požádat svého určeného provozovatele, aby jednal v souladu s dále stanoveným postupem, a delegovat tuto pravomoc na svého provozovatele. Dotčená členská země je informována o průběhu a výsledcích řízení. Příslušné členské země nebo určení provozovatelé jsou dále označováni jako „účastníci rozhodčího řízení“.
3. 3. Účastníci rozhodčího řízení určí buď jednoho, nebo tři rozhodčí.
4. 4. Jestliže si účastníci rozhodčího řízení zvolí možnost určit tři rozhodčí, každá strana si v souladu s ustanoveními odstavce 2 vybere některou členskou zemi nebo určeného provozovatele, kteří nemají ve sporu přímý zájem, aby působili jako rozhodčí. Tvoří-li strany ve sporu společně několik členských zemí a/nebo určených provozovatelů, pokládají se pro účely těchto ustanovení za jedinou stranu.
5. 5. Dohodnou-li se účastníci na určení třech rozhodčích, je třetí rozhodčí určen společnou dohodou mezi účastníky a nemusí nutně pocházet z některé členské země nebo určeného provozovatele.
6. 6. Jestliže jde o spor týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty členské země, které jsou účastníky daného ujednání.
7. 7. Účastníci rozhodčího řízení se mohou společně dohodnout, že určí jediného rozhodčího, který nemusí nutně pocházet z některé členské země nebo určeného provozovatele.
8. 8. Jestliže jeden z účastníků rozhodčího řízení (nebo oba) ve lhůtě tří měsíců od data oznámení o zahájení rozhodčího řízení neurčí rozhodčího nebo rozhodčí, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, členskou zemi, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám. Mezinárodní úřad nezasahuje do jednání, ledaže by ho o to oba účastníci společně požádali.
9. 9. Účastníci rozhodčího řízení mohou společnou dohodou urovnat spor kdykoli před vynesením rozhodnutí rozhodčím nebo rozhodčími. Případné odstoupení musí být oznámeno písemně Mezinárodnímu úřadu do deseti dnů poté, co účastníci dospěli k této dohodě. Jestliže se účastníci dohodli odstoupit od rozhodčího řízení, rozhodčí ztrácejí pravomoc rozhodovat v této věci.
10. 10. Rozhodčí jsou povinni rozhodnout spor na základě fakt a důkazů, které mají k dispozici. Veškeré informace týkající se sporu musejí být předány oběma stranám a rozhodčímu nebo rozhodčím.
11. 11. Rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích se přijímá většinou hlasů a oznámí se Mezinárodnímu úřadu a účastníkům do šesti měsíců od data zaslání oznámení o zahájení rozhodčího řízení.
12. 12. Rozhodčí řízení je důvěrné a Mezinárodnímu úřadu se do deseti dnů od vydání rozhodnutí účastníkům sdělí písemně pouze krátký popis sporu a rozhodnutí.
13. 13. Rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích je konečné, pro účastníky závazné a nelze se proti němu odvolat.
14. 14. Účastníci rozhodčího řízení provedou rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích neprodleně. Jestliže je pravomoc zahájit rozhodovací řízení a podvolit se mu delegována členskou zemí na jejího určeného provozovatele, členská země je odpovědná za zajištění, že určený provozovatel provede rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích.

Pracovní jazyky Mezinárodního úřadu

1. 1. Pracovními jazyky Mezinárodního úřadu jsou jazyk francouzský a anglický.

Jazyky používané pro dokumentaci, pro ústní jednání a pro služební korespondenci

1. 1. V dokumentaci vydávané Unií se používají jazyky francouzský, anglický, arabský a španělský. Používají se rovněž jazyky čínský, německý, portugalský a ruský s podmínkou, že produkce v těchto jazycích je omezena na nejdůležitější základní dokumentaci. Jiné jazyky se mohou rovněž použít pod podmínkou, že členské země, které o ně žádají, nesou všechny náklady.
2. 2. Členská země nebo členské země požadující používání jiného jazyka než úředního tvoří jazykovou skupinu.
3. 3. Dokumentace je vydávána Mezinárodním úřadem v úředním jazyce a v jazycích řádně ustavených jazykových skupin buď přímo, nebo prostřednictvím oblastních kanceláří těchto skupin, způsobem sjednaným s Mezinárodním úřadem. Vydávání v jiných jazycích se provádí analogicky.
4. 4. Dokumentace vydávaná přímo Mezinárodním úřadem je distribuována pokud možno současně v různých požadovaných jazycích.
5. 5. Korespondence mezi členskými zeměmi nebo jejich určenými provozovateli a Mezinárodním úřadem a mezi tímto úřadem a třetími osobami se může vyměňovat ve všech jazycích, pro něž má Mezinárodní úřad překladatelskou službu.
6. 6. Náklady na překlad do jakéhokoli jazyka včetně nákladů, které vyplývají z aplikace ustanovení odstavce 5, nese jazyková skupina, která o tento jazyk požádala. Členské země, které používají úřední jazyk, hradí za překlad neoficiálních dokumentů paušální příspěvek, jehož výše na příspěvkovou jednotku se rovná částce, kterou platí členské země používající druhý pracovní jazyk Mezinárodního úřadu. Všechny ostatní náklady spojené s dodáváním dokumentů nese Unie. Limit nákladů, které má uhradit Unie na produkci dokumentů v čínštině, němčině, portugalštině a ruštině, je stanoven rezolucí kongresu.
7. 7. Náklady, které má hradit jazyková skupina, se rozdělují mezi členy této skupiny úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Tyto náklady mohou být rozděleny mezi členy jazykové skupiny podle jiného rozdělovacího klíče za podmínky, že se zúčastněné členské země na tom dohodnou a oznámí své rozhodnutí Mezinárodnímu úřadu prostřednictvím mluvčího skupiny.
8. 8. Mezinárodní úřad vyhoví ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky, jakékoli žádosti členské země o změnu ve výběru jazyka.
9. 9. Pro ústní jednání na zasedáních orgánů Unie se povolují jazyky francouzský, anglický, španělský, ruský a arabský pomocí tlumočnického systému - s elektronickým zařízením nebo bez něj, jejichž volba je ponechána na uvážení organizátorů zasedání po konzultaci s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu a zúčastněnými členskými zeměmi.
10. 10. Pro ústní jednání a zasedání uvedená v odstavci 9 se povolují i jiné jazyky.
11. 11. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do jednoho z jazyků uvedených v odstavci 9 buď pomocí systému uvedeného v témže odstavci, pokud je možno provést potřebné technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.
12. 12. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země, které používají stejný jazyk, úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení však nese Unie.
13. 13. Členské země a/nebo jejich určení provozovatelé se mohou dohodnout na jazyku, který má být používán pro služební korespondenci v jejich vzájemných stycích. Není-li taková dohoda, používá se jazyk francouzský.

Podmínky schvalování návrhů týkajících se Generálního řádu

1. 1. Návrhy předložené kongresu a vztahující se k tomuto Generálnímu řádu nabudou účinnosti po schválení většinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících právo hlasovat. Při hlasování musejí být přítomny nejméně dvě třetiny členských zemí, které mají právo hlasovat.

Návrhy týkající se dohod s Organizací spojených národů (Ústava čl. 9)

1. 1. Podmínky schvalování uvedené v článku 156 platí rovněž pro návrhy na změny dohod sjednaných mezi Světovou poštovní unií a Organizací spojených národů, pokud tyto dohody samy neurčují podmínky pro změny svých ustanovení.

Změna, nabytí účinnosti a doba platnosti Generálního řádu

Změny přijaté kongresem jsou obsahem dodatkového protokolu a s výhradou opačného rozhodnutí kongresu nabývají účinnosti ve stejnou dobu jako Akta přijatá tímto kongresem.

Tento Generální řád nabude účinnosti dnem 1. ledna 2014 a zůstane v platnosti po neurčitou dobu.