Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID), který je Přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)

Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

Látky a předměty, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny

Lithiové baterie

1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
   1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

      Pro účely 2.2.9.1.10,

      „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

   1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí¹³. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním nebo bioakumulačním chování.
   2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod¹⁴.
   3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
      1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
      2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
      3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
      4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
      5. - EC_x: koncentrace spojená s X % reakcí;
      6. - EC₅₀: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
      7. - ErC₅₀: EC₅₀ ve smyslu brzdění růstu;
      8. - K_ow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
      9. - LC₅₀ (50 % smrtelná koncentrace):
         1. koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
      1. - L(E)C₅₀: LC₅₀ nebo EC₅₀;
      2. - NOEC: (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
      3. - OECD Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
   1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:

      (a) akutní vodní toxicita;

      (b) chronická vodní toxicita;

      (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a

      (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemické látky.

   1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně mohou být za rovnocenné údaje považovány údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praxí (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
   2. 2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.

      Krátkodobé (akutní) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.

      Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhrady pro všechny vodní organizmy. Údaje z jiných druhů, jako je okřehek, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.

   1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.

      Dlouhodobé (chronické) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.

      Chronická toxicita – údaje jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity „Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek“ (NOEC) nebo jiné ekvivalentní ECx.

   1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

      Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log K_ow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107, 117 nebo 123. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

   1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly, a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.

      Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické rozložitelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině vodních prostředí. Vzhledem k tomu, že toto jsou sladkovodní zkoušky, je zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořské prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD₅ (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

      Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být brány v úvahu při definování snadné rozložitelnosti¹⁵.

      Látky jsou považovány za snadno rozložitelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

      (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

      (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

      (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

      Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů¹⁶;

      (b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD₅ /COD ≥ 0,5; nebo

      (c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek
   1. 2.2.9.1.10.3.1 Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.

      Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

      (a) Krátkodobá (akutní) nebezpečnost pro vodní prostředí

      Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

      Kategorie Akutní 1: (viz POZNÁMKU 2)
      96 hodin LC50 (pro ryby)	≤ 1 mg/l a/nebo
      48 hodin EC50 (pro korýše)	≤ 1 mg/l a/nebo
      72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 1 mg/l (viz POZN. 3)

      (b) Dlouhodobá (chronická) nebezpečnost pro vodní prostředí (viz též obr. 2.2.9.1.10.3.1)

      (i) Látky, které nejsou snadno rozložitelné (viz POZNÁMKU 4), pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

      Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

      Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)
      Chronická NOEC nebo ECX (pro ryby)	≤ 0,1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)	≤ 0,1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 0,1 mg/l
      Kategorie Chronická 2:
      Chronická NOEC nebo ECX (pro ryby)	≤ 1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)	≤ 1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 1 mg/l

      (ii) Snadno rozložitelné látky, pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

      Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

      Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)
      Chronická NOEC nebo ECX (pro ryby)	≤ 0,01 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)	≤ 0,01 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 0,01 mg/l
      Kategorie Chronická 2:
      Chronická NOEC nebo ECX (pro ryby)	≤ 0,1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)	≤ 0,1 mg/l a/nebo
      Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 0,1 mg/l

      (iii) Látky, pro něž nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

      Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)

      Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)
      96 hodin LC50 (pro ryby)	≤ 1 mg/l a/nebo
      48 hodin EC50 (pro korýše)	≤ 1 mg/l a/nebo
      72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	≤ 1 mg/l (viz POZN. 3)
      a látka není snadno rozložitelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4) (viz POZN. 4 a 5).
      Kategorie Chronická 2:
      96 hodin LC50 (pro ryby)	> 1 ale ≤10 mg/l a/nebo
      48 hodin EC50 (pro korýše)	> 1 ale ≤10 mg/l a/nebo
      72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)	> 1 až ≤ 10 mg/l (viz POZN. 3)
      a látka není snadno rozložitelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4) (viz POZN. 4 a 5).

   2. POZNÁMKA 1: Organismy ryby, korýši a řasy jsou testovány jako representativní druhy pokrývající široký rozsah trofických úrovní a dávek a zkušební metody jsou ve vysoké míře standardizovány. Údaje o jiných organismech smějí být rovněž vzaty v úvahu, avšak za podmínky, že představují rovnocenné druhy a experimentální účinky.
   3. POZNÁMKA 2: Při klasifikaci látek jako Akutní 1 a/nebo Chronická 1 je třeba současně uvést náležitý součinitel M (viz 2.2.9.1.10.4.6.4) pro použití při součtové metodě.
   4. POZNÁMKA 3: Pokud je toxicita pro řasy ErC₅₀ (= EC₅₀ (rychlost růstu)) více než 100 krát nižší než toxicita pro nejbližší nejcitlivější druh a povede ke klasifikaci založené pouze na tomto účinku, musí se uvážit, zda je tato toxicita reprezentativní pro toxicitu vůči vodním rostlinám. Pokud se může prokázat, že to není tento případ, musí znalec rozhodnout, zda klasifikaci provést. Klasifikace musí být založena na ErC₅₀. Za okolností, kdy podmínky pro určení EC₅₀ nejsou stanoveny a žádný ErC₅₀ není zaznamenán, musí být klasifikace založena na nejnižším disponibilním EC₅₀.
   5. POZNÁMKA 4: Nedostatek snadné rozložitelnosti je založen buď na nedostatku snadné biotické rozložitelnosti, nebo na jiných údajích ukazujících nedostatek rychlé degradace. Pokud nejsou k dispozici použitelné údaje o rozložitelnosti, buď údaje experimentálně zjištěné, nebo odhadnuté, musí být látka považována za látku, která není snadno rozložitelná.
   6. POZNÁMKA 5: Bioakumulační potenciál, založený na experimentálně odvozeném BCF ≥ 500 nebo, není-li, log K_ow ≥ 4, za podmínky, že log K_ow je vhodným popisovačem pro bioakumulační potenciál látky. Naměřené hodnoty log K_ow mají přednost před odhadnutými hodnotami a naměřené hodnoty BCF mají přednost před hodnotami logK_ow.

   Obrázek 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí

   
   1. 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma v tabulce 2.2.9.1.10.3.2 dále sumarizuje klasifikační kritéria pro látky.

      Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí

      Záchranné prostředky Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1) Obrázek 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí

      	Klasifikační kategorie
      Akutní nebezpečí (viz POZNÁMKU 1)	Dlouhodobé nebezpečí (viz POZNÁMKU 2)
      	Dostatečné údaje o chronické toxicitě jsou k dispozici		Dostatečné údaje o chronické toxicitě nejsou k dispozici (viz POZNÁMKU 1)
      	Látky, které nejsou snadno rozložitelné (viz POZNÁMKU 3)	Snadno rozložitelné látky (viz POZNÁMKU 3)
      Kategorie: Akutní 1	Kategorie: Chronická 1	Kategorie: Chronická 1	Kategorie: Chronická 1
      L(E)C50 ≤ 1,00	NOEC nebo ECx ≤ 0,1	NOEC nebo ECx ≤ 0,01	L(E)C50 ≤ 1,00 a nedostatek snadné rozložitelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
      	Kategorie: Chronická 2	Kategorie: Chronická 2	Kategorie: Chronická 2
      	0,1< NOEC nebo ECx ≤ 1	0,01< NOEC nebo ECx ≤ 0,1	1,00 < L(E)C50 ≤ 10,0 a nedostatek snadné rozložitelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4

   2. POZNÁMKA 1: Pásmo akutní toxicity založené na hodnotách L(E)C₅₀ v mg/l pro ryby, korýše a/nebo řasy nebo jiné vodní rostliny (nebo vyhodnocení QSAR (Quantitative Structure Activity Relationships), jestliže nejsou žádné experimentální údaje¹⁷).
   3. POZNÁMKA 2: Látky jsou klasifikovány do různých chronických kategorií, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě pro všechny tři trofické úrovně nad rozpustností ve vodě nebo nad 1 mg/l. („Dostatečný“ znamená, že údaje dostatečně pokrývají sledovaný rozsah. Obecně by to znamenalo naměřené údaje při zkoušce, aby se však vyhnulo zbytečnému zkoušení, je možno případ od případu použít údaje z vyhodnocení, např. QSAR, nebo pro jasné případy posudek experta).
   4. POZNÁMKA 3: Pásmo chronické toxicity založené na NOEC nebo ekvivalentních hodnotách EC_x v mg/l pro ryby nebo korýše nebo jiných uznávaných měřeních chronické toxicity.

1. 2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsí
   1. 2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. kategorie Akutní 1 a Chronické 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:

      „Významné složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 0,1 % (hm.) nebo vyšší pro složky klasifikované jako Akutní a/nebo Chronická 1 a 1 % (hm.) nebo vyšší pro jiné složky, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 0,1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.

   1. 2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:

      (a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;

      (b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;

      (c) použití „součtu klasifikovaných složek“ a/nebo „aditivního vzorce“.

      Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:

      Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a dlouhodobých nebezpečí pro vodní prostředí

      
   1. 2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs
      1. 2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být tyto informace použity pro klasifikaci směsi podle kritérií, která byla schválena pro látky. Klasifikace je normálně založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny (viz 2.2.9.1.10.2.3 a 2.2.9.1.10.2.4). Pokud se nedostává dostatečných akutních nebo chronických údajů pro směs jako celek, musí se použít „překlenovací zásady“ nebo „součtová metoda“ (viz 2.2.9.1.10.4.4 až 2.2.9.1.10.4.6).
      2. 2.2.9.1.10.4.3.2 Klasifikace směsí z hlediska dlouhodobého nebezpečí vyžaduje dodatečné informace o rozložitelnosti a v některých případech o bioakumulaci. Neexistují žádné údaje o rozložitelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Zkoušky rozložitelnosti a bioakumulace pro směsi se nepoužívají, neboť je obvykle obtížné je vyhodnotit, a takové zkoušky mohou mít význam jen pro jednotlivé látky.
      3. 2.2.9.1.10.4.3.3 Klasifikace do kategorie Akutní 1

         (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC₅₀ nebo EC₅₀) pro směs jako celek ukazující L(E)C₅₀ ≤ 1 mg/l:

         Klasifikovat směs jako Akutní 1 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (a);

         (b) Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC₅₀(s), nebo EC₅₀(s) ) pro směs jako celek ukazující L(E)C₅₀(s) > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:

         Není nutno klasifikovat z hlediska akutního nebezpečí pod RID.

      1. 2.2.9.1.10.4.3.4 Klasifikace do kategorií Chronická 1 a 2

         (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (EC_x nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující EC_x nebo NOEC zkoušené směsi ≤ 1 mg/l:

         (i) klasifikovat směs jako Chronickou 1 nebo 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (b) (ii) (snadno rozložitelná), pokud dostupné informace dovolují učinit závěr, že všechny relevantní složky směsi jsou snadno rozložitelné;

         (ii) klasifikovat směs jako Chronickou 1 nebo 2 ve všech ostatních případech podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (b) (i) (není snadno rozložitelná);

         (b) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (EC_x nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující EC_x(s) nebo NOEC(s) zkoušené směsi > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:

         Není nutno klasifikovat z hlediska dlouhodobého nebezpečí pod RID.

   1. 2.2.9.1.10.4.4 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs: překlenovací zásady
      1. 2.2.9.1.10.4.4.1 Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího nebezpečí pro vodní prostředí, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích, aby přiměřeným způsobem charakterizovaly nebezpečí této směsi, musí se tyto údaje použít v souladu s následujícími schválenými překlenovacími pravidly. Tímto se zajišťuje, aby se při klasifikačním procesu využilo k charakteristice nebezpečí směsi v co největším možném rozsahu disponibilních údajů, bez nutnosti dodatečných zkoušek na zvířatech.
      2. 2.2.9.1.10.4.4.2 Ředění