Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se ruší sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s., č. 77/2004 Sb. m. s., č. 33/2005 Sb. m. s., č. 14/2007 Sb. m. s. a č. 21/2008 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků „Přílohy A – Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

vyhlášené znění

  • d) Žíravé látky, které jsou podle odstavců 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9 při vdechnutí velmi toxické, jsou látkami třídy 6.1
  • e) UN 1690 FLUORID SODNÝ, TUHÝ, UN 1812 FLUORID DRASELNÝ, TUHÝ, UN 2505 FLUORID AMONNÝ, UN 2674 HEXAFLUOROKŘEMIČITAN SODNÝ, UN 2856 HEXAFLUOROKŘEMIČITANY, J. N., UN 3415 FLUORID SODNÝ, ROZTOK a UN 3422 FLUORID DRASELNÝ, ROZTOK jsou látkami třídy 6.1.
    1. 2.2.9 Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty
      1. 2.2.9.1 Kritéria
        1. 2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.
        2. 2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:
          M1Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
          M2Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
          M3Látky uvolňující hořlavé páry
          M4Lithiové baterie
          M5Záchranné prostředky
          M6-M8Látky ohrožující životní prostředí
          M6Látky znečišťující vodu, kapalné
          M7Látky znečišťující vodu, tuhé
          M8Geneticky změněné mikroorganismy a organismy
          M9-M10Zahřáté látky
          M9kapalné
          M10tuhé
          M11Jiné látky, které během přepravy představují nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.

        Definice a klasifikace

        1. 2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.14.

        Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

        1. 2.2.9.1.4 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.

        Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny

        1. 2.2.9.1.5 Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i přístroje, jako transformátory, kondensátory a jiné přístroje, které tyto látky nebo směsi obsahují.
        2. POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům ADR.

        Látky uvolňující hořlavé páry

        1. 2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55° C.

        Lithiové baterie

        1. 2.2.9.1.7 Pojem „lithiová baterie“ zahrnuje všechny články a baterie obsahující lithium v jakékoli formě. Mohou být zařazeny do třídy 9, jestliže odpovídají požadavkům zvláštního ustanovení 230 kapitoly 3.3. Předpisům ADR nepodléhají, pokud odpovídají požadavkům zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3. Zařazují se v souladu s postupem uvedeným v oddílu 38.3 Příručky zkoušek a kritérií.

        Záchranné prostředky

        1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.

        Látky ohrožující životní prostředí

        1. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)

        Látky znečišťující vodu

        1. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
          1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
            1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

              Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

            1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí.11 Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
            2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod12.
            3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
              1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
              2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
              3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
              4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
              5. - ECx: koncentrace spojená s X % reakcí;
              6. - EC50: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
              7. - ErC50: EC50 ve smyslu brzdění růstu;
              8. - Kow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
              9. - LC50 (50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
              10. - L(E)C50: LC50 nebo EC50;
              11. - NOEC (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
              12. - Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
          1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
            1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:

              (a) akutní vodní toxicita;

              (b) chronická vodní toxicita;

              (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a

              (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické sloučeniny.

            1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
            2. 2.2.9.1.10.2.3 „Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.

              „Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.

              Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.

            1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.

              Dlouhodobé nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.

              Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity NOEC nebo jiné ekvivalentní ECx.

            1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

              Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log Kow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

            1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.

              Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické odbouratelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

              Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti13.

              Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

              (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

              (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

              (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

              Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů14.; nebo

              (b) v těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD5/COD ≥ 0,5; nebo

              (c) je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

          1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek
            1. 2.2.9.1.10.3.1 Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.

              Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí

              (viz POZNÁMKA 1)

              (a) Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro vodu

              Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
              Kategorie Akutní 1: (viz POZNÁMKA 2)
              96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
              48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
              72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l (viz POZNÁMKA 3)

              (b) Dlouhodobé nebezpečí pro vodu (viz též obr. 2.2.9.1.10.3.1)

              (i) Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKA 4), pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

              Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
              Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
              Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,1 mg/l
              Kategorie Chronická 2:
              Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l

              (ii) Rychle odbouratelné látky, pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

              Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
              Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
              Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,1 mg/l
              Kategorie Chronická 2:
              Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,1 mg/l a/nebo
              Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,1 mg/l

              (iii) Látky, pro něž nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

              Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
              Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
              96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
              48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
              72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l (viz POZNÁMKA 3)
              a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4) (viz POZNÁMKA 4 a 5).
              Kateqorie Chronická 2:
              96 hodin LC50 (pro ryby)> 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
              48 hodin EC50 (pro korýše)> 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
              72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)> 1 až ≤ 10 mg/l (viz POZNÁMKA 3)
              a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4) (viz POZNÁMKA 4 a 5).
            2. POZNÁMKA 1: Organismy ryby, korýši a řasy jsou testovány jako representativní druhy pokrývající široký rozsah trofických úrovní a dávek a zkušební metody jsou ve vysoké míře standardizovány. Údaje o jiných organismech smějí být rovněž vzaty v úvahu, avšak za podmínky, že představují rovnocenné druhy a experimentální účinky.
            3. POZNÁMKA 2: Při klasifikaci látek jako Akutní 1 a/nebo Chronická 1 je třeba současně uvést náležitý součinitel M (viz 2.2.9.1.10.4.6.4) pro použití při součtové metodě.
            4. POZNÁMKA 3: Pokud je toxicita pro řasy ErC50 (= EC50 (rychlost růstu)) více než 100 krát nižší než toxicita pro nejbližší nejcitlivější druh a povede ke klasifikaci založené pouze na tomto účinku, musí se uvážit, zda je tato toxicita reprezentativní pro toxicitu vůči vodním rostlinám. Pokud se může prokázat, že to není tento případ, musí znalec rozhodnout, zda klasifikaci provést. Klasifikace musí být založena na ErC50. Za okolností, kdy podmínky pro určení EC50 nejsou stanoveny a žádný ErC50 není zaznamenán, musí být klasifikace založena na nejnižším disponibilním EC50.
            5. POZNÁMKA 4: Nedostatek rychlé odbouratelnosti je založen buď na nedostatku snadné biotické odbouratelnosti, nebo na jiných údajích ukazujících nedostatek rychlé degradace.Pokud nejsou k dispozici použitelné údaje o odbouratelnosti, buď údaje experimentálně zjištěné, nebo odhadnuté, musí být látka považována za látku, která není rychle odbouratelná.
            6. POZNÁMKA 5: Bioakumulační potenciál, založený na experimentálně odvozeném BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4, za podmínky, že log Kowje vhodným popisovačem pro bioakumulační potenciál látky. Naměřené hodnoty log Kow mají přednost před odhadnutými hodnotami a naměřené hodnoty BCF mají přednost před hodnotami log Kow.

              7. Obrázek 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí

              Obrázek
            1. 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma v tabulce 2.2.9.1.10.3.2 dále sumarizuje klasifikační kritéria pro látky

              Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí

              Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1) Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí
              Klasifikační kategorie
              Akutní nebezpečí (viz POZNÁMKA 1)Dlouhodobé nebezpečí
              (viz POZNÁMKA 2)
              Dostatečné údaje o chronické toxicitě jsou k dispoziciDostatečné údaje o chronické toxicitě nejsou k dispozici (viz POZNÁMKA 1)
              Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKA 3)Rychle odbouratelné látky (viz viz POZNÁMKA 3)
              Kategorie:Kategorie:Kategorie:Kategorie: Chronická 1
              Akutní 1Chronická 1Chronická 1
              L(E)C50 ≤ 1,00NOEC nebo ECx ≤ 0,1NOEC nebo ECx ≤ 0,01L(E)C50 ≤ 1,00 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
              Kategorie:Kategorie:Kategorie: Chronická 2
              Chronická 2Chronická 2
              0,1 < NOEC nebo ECx ≤ 10,01 < NOEC nebo ECx ≤ 0,11,00 < L(E)C50 ≤ 10,0 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
            2. POZNÁMKA 1: Pásmo akutní toxicity založené na hodnotách L(E)C50 v mg/l pro ryby, korýše a/nebo řasy nebo jiné vodní rostliny (nebo vyhodnocení QSAR (Quantitative Structure Activity Relationships), jestliže nejsou žádné experimentální údaje15).
            3. POZNÁMKA 2: Látky jsou klasifikovány do různých chronických kategorií, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě pro všechny tři trofické úrovně nad rozpustností ve vodě nebo nad 1 mg/l. („Dostatečný“ znamená, že údaje dostatečně pokrývají sledovaný rozsah. Obecně by to znamenalo naměřené údaje při zkoušce, aby se však vyhnulo zbytečnému zkoušení, je možno případ od případu použít údaje z vyhodnocení, např. QSAR, nebo pro jasné případy posudek experta).
            4. POZNÁMKA 3: Pásmo chronické toxicity založené na NOEC nebo ekvivalentních hodnotách ECx v mg/l pro ryby nebo korýše nebo jiných uznávaných měřeních chronické toxicity.“.
          1. 2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsí
            1. 2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. kategorie Akutní 1 a Chronické 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:

              „Relevantní složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 0,1 % (hm.) nebo vyšší pro složky klasifikované jako Akutní a/nebo Chronická 1 a 1 % (hm.) nebo vyšší pro jiné složky, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 0,1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.

            1. 2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:

              (a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;

              (b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;

              (c) použití „součtu klasifikovaných složek“ a/nebo „aditivního vzorce“.

              Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:

              Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a dlouhodobých nebezpečí pro vodní prostředí

              Obrázek
            1. 2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs
              1. 2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být tyto informace použity pro klasifikaci směsi podle kritérií, která byla schválena pro látky. Klasifikace je normálně založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny (viz 2.2.9.1.10.2.3 a 2.2.9.1.10.2.4). Pokud se nedostává dostatečných akutních nebo chronických údajů pro směs jako celek, musí se použít „překlenovací zásady“ nebo „součtová metoda“ (viz 2.2.9.1.10.4.4 až 2.2.9.1.10.4.6).
              2. 2.2.9.1.10.4.3.2 Klasifikace směsí z hlediska dlouhodobého nebezpečí vyžaduje dodatečné informace o odbouratelnosti a v některých případech o bioakumulaci. Neexistují žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Zkoušky odbouratelnosti a bioakumulace pro směsi se nepoužívají, neboť je obvykle obtížné je vyhodnotit, a takové zkoušky mohou mít význam jen pro jednotlivé látky.
              3. 2.2.9.1.10.4.3.3 Klasifikace do kategorie Akutní 1

                (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50 nebo EC50) pro směs jako celek ukazující L(E)C50 ≤ 1 mg/l:

                Klasifikovat směs jako Akutní 1 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (a);

                (b) Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50(s) nebo EC50(s) ) pro směs jako celek ukazující L(E)C50(s) > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:

                Není nutno klasifikovat z hlediska akutního nebezpečí pod ADR.

              1. 2.2.9.1.10.4.3.4 Klasifikace do kategorií Chronická 1 a 2

                (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (ECx nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující ECx nebo NOEC zkoušené směsi ≤ 1 mg/l:

                (i) klasifikovat směs jako Chronickou 1 nebo 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (b) (ii) (rychle odbouratelná), pokud dostupné informace dovolují učinit závěr, že všechny relevantní složky směsi jsou rychle odbouratelné;