Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje nové úplné znění Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)

Příloha 1,

USTANOVENÍ O KONTROLE IZOTERMICKÝCH, CHLAZENÝCH, CHLADÍCÍCH

A MRAZÍCÍCH A VYHŘÍVACÍCH DOPRAVNÍCH NEBO PŘEPRAVNÍCH

PROSTŘEDKŮ Z HLEDISKA JEJICH SOULADU S NORMAMI PŘEDEPSANÝMI V

TÉTO PŘÍLOZE

1. 1. Kontroly souladu s požadavky předepsanými v této příloze musí být prováděny:

   (a) před uvedením dopravního nebo přepravního prostředku do provozu;

   (b) periodicky, nejméně jednou za šest let;

   (c) kdykoliv o to požádá příslušný orgán státní správy.

   Kromě případů uvedených v bodech 27 a 46 dodatku 2 k této příloze se kontroly, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, provádějí ve zkušebních stanicích určených nebo schválených příslušným orgánem státní správy země, v níž je dopravní nebo přepravní prostředek registrován nebo evidován, pokud kontrola dopravního nebo přepravního prostředku samého nebo jeho prototypu uvedená výše pod bodem(a) nebyla již provedena zkušební stanicí určenou nebo schválenou příslušným orgánem státní správy země, ve které byl tento prostředek vyroben.

1. 2. (a) Schvalování nových dopravních a přepravních prostředků určitého typu sériově vyráběných je možno provádět na základě zkoušky vzorku téhož typu. Pokud vzorek podrobený této zkoušce vyhovuje podmínkám stanovených pro danou kategorii, považuje se protokol o zkoušce za osvědčení o schválení daného typu. Doba platnosti tohoto osvědčení končí uplynutím šestiletého období.

   Doba platnosti protokolu o zkoušce musí být určena měsícem a rokem.

   (b) Příslušný orgán učiní opatření k zajištění kontroly, zda výroba dalších dopravních a přepravních prostředků odpovídá schválenému typu. K tomu účelu je možno provádět kontroly zkouškou vzorků dopravních nebo přepravních prostředků vybraných namátkově z výrobních sérií.

   (c) Dopravní nebo přepravní prostředek se považuje za dopravní nebo přepravní prostředek stejného typu jako vzorek podrobený zkoušce pouze v tom případě, vyhovuje-li těmto minimálním podmínkám:

   (i) Jedná-li se o izotermické dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický, chlazený, chladící a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

   konstrukce je obdobná, a zejména izolační materiál i způsob izolace je stejné;

   tloušťka izolačního materiálu není menší než tloušťka izolačního materiálu dopravního nebo přepravního prostředku sloužícího za zkušební vzorek;

   vnitřní zařízení jsou stejná nebo jednodušší;

   počet dveří a počet příklopů a ostatních otvorů musí být stejný nebo nižší; a

   plocha vnitřního povrchu skříně se neliší o více než o ± 20 %;

   (ii) Jedná-li se o chlazené dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být chlazený dopravní nebo přepravní prostředek,

   1. - podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být dodrženy;
   2. - vnitřní větrací zařízení musí být obdobné;
   3. - zdroj chladu musí být stejný; a
   4. - zásoba chladu na jednotku vnitřního povrchu musí být větší nebo stejná;

   (iii) Jedná-li se o chladicí a mrazicí dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být buď

   (a) chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek,

   1. - podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být splněny; a
   2. - výkon strojního chladicího zařízení na jednotku vnitřního povrchu musí být za stejných teplotních podmínek větší nebo stejný;

   nebo (b) isolovaný dopravní nebo přepravní prostředek, který je určen pro pozdější zamontování strojní chladicí jednotky a který je zkompletován ve všech detailech, s vymontovanou strojní chladicí jednotkou, ale s otvorem pro ni vyplněným během měření součinitele prostupu tepla „K“ uzavíracími panely stejné tloušťky stěny a stejného typu izolace, jaká je na přední stěně. V tomto případě:

   1. - podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být splněny; a
   2. - výkon strojní chladicí jednotky montované do izolovaného zkušebního vzorku musí splňovat ustanovení přílohy 1, dodatku 2, odstavce 38.

   (iv) Jedná-li se o vyhřívací dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

   1. - podmínky uvedené v podbodu (i) shora jsou dodrženy;
   2. - zdroj tepla je stejný; a
   3. - výkon topného zařízení na jednotku vnitřního povrchu je větší nebo stejný.

   (d) Přesáhne-li během tříletého období série dopravních prostředků 100 kusů, musí příslušný orgán stanovit, jaká část z těchto dopravních nebo přepravních prostředků se musí podrobit zkouškám.

1. 3. Metody a postupy, které je třeba použít při kontrole, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, jsou uvedeny v dodatku 2 k této příloze.
2. 4. Osvědčení o tom, že dopravní nebo přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, vydává příslušný orgán na formuláři, který odpovídá vzoru uvedenému v dodatku 3 k této příloze.

   V případě, že dopravní nebo přepravní prostředek je převeden do jiné země, která je smluvní stranou dohody ATP, musí být vybaven dále uvedenými doklady, na jejichž základě příslušný orgán země, ve které má být tento prostředek registrován nebo hlášen, vydá osvědčení ATP:

   (a) v každém případě protokolem o zkoušce, a to dopravního nebo přepravního prostředku samotného nebo v případě sériové výroby zkušebního vzorku;

   (b) v každém případě osvědčením ATP vydaným příslušným orgánem země výroby nebo v případě převedení dopravního nebo přepravního prostředku z provozu příslušným orgánem země jeho registrace. Takové osvědčení bude považováno za prozatímní osvědčení v nezbytném případě s platností tři měsíce;

   (c) v případě sériově vyrobeného dopravního nebo přepravního prostředku osvědčením technické specifikace obsahujícím tytéž technické údaje, které jsou předepsány pro obsah protokolu o zkoušce tohoto prostředku sepsaném nejméně v jednom ze tří oficiálních jazyků.

   V případě dopravního nebo přepravního prostředku převedeného potom, co již byl používán, může být tento prostředek podroben vizuální kontrole za účelem potvrzení jeho identity před vydáním osvědčení o shodnosti příslušným orgánem země, ve které má být registrován nebo hlášen. Osvědčení nebo jeho ověřená fotokopie musí být uložena během přepravy v dopravním nebo přepravním prostředku a předložena kdykoli o to požádají kontrolní orgány. Pokud však je certifikační štítek uvedený v dodatku 3 k této příloze upevněn na dopravním nebo přepravním prostředku, musí být tento štítek uznáván za rovnocenný osvědčení ATP. Tento certifikační štítek musí být sejmut, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane splňovat požadavky uvedené v této příloze. Může-li být dopravní nebo přepravní prostředek označen jako náležející do některé kategorie nebo třídy pouze podle přechodných ustanovení uvedených v odstavci 5 této přílohy 1, omezí se lhůta platnosti osvědčení vydaného pro tento dopravní nebo přepravní prostředek na dobu stanovenou v přechodných ustanoveních.

1. 5. Na dopravních a přepravních prostředcích se umístní rozlišovací značky a údaje podle ustanovení dodatku 4 k této příloze. Musí však být odstraněny, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane odpovídat normám uvedeným v této příloze.
2. 6. Izotermické skříně „izotermických“, „chlazených“, „chladicích a mrazicích“ nebo „vyhřívacích“ dopravních prostředků a jejich tepelná zařízení musí výrobce opatřit trvalým identifikačním štítkem, který musí být umístněn na přístupném, viditelném místě, na části neumožňující jeho sejmutí. Musí být snadno kontrolovatelný, bez použití nářadí. Na izolovaných skříních musí být umístněno z vnější strany. Na výrobním štítku musí být uvedeny alespoň tyto údaje*):

   Stát výrobce nebo mezinárodní poznávací značka;

   Jméno nebo firma výrobce;

   Typ (číslice a/nebo písmena);

   Sériové číslo;

   Měsíc a rok výroby.

Příloha 1,

METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A

ÚČINNOSTI CHLADICÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH

DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ

ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

1. A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ
   1. 1. Součinitel „K“: Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel „K“), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:

      kde W je tepelný příkon, nebo chladící výkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu ΔT mezi střední vnitřní teplotou T_i, a střední vnější teplotou T_e, jestliže je střední vnější teplota T_e stálá.

   1. 2. Střední povrch skříně "S" je geometrický průměr vnitřního povrchu S_i a vnějšího povrchu S_e skříně:

      Velikost obou povrchů S_i a S_e se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

   1. 3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (T_i) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:

      (a) v osmi vnitřních rozích skříně; a

      (b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

      Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

   1. 4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (T_e) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 100 cm od stěny těchto 12 místech:

      (a) v osmi vnějších rozích skříně;

      (b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

      Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

   1. 5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně
   1. 6. Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 K a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ± 1,0 K během předcházejících 6 hodin.

      Rozdíl mezi topným výkonem měřeným během dvou period trvajících nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby, a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.

      Střední hodnoty teplot a tepelného výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet součinitele prostupu tepla „K“.

      Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 K.

1. B. IZOLAČNÍ VLASTNOSTI ZAŘÍZENÍ

   Metody zjišťování součinitele „K“

   (a) Zařízení mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin

   1. 7. Součinitel „K“ se zjišťuje za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.
   2. 8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše ± 0,5 ^°C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 ^°C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 ^°C.

      Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost^*/ pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty součinitele prostupu tepla „K“ a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 ^°C.

   1. 9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele „K“) metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
   2. 10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu tekutiny o teplotě ne nižší než 0 °C ^**/ střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví ventilátory dodávajícími dostatečný výkon pro 40 až 70 násobnou výměnu vzduchu za hodinu vztaženou na prázdný objem zkoušené skříně a dostatečný rozvod vzduchu kolem všech vnitřních povrchů zkoušené skříně zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 2 K.
   3. 11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.
   4. 12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi zařízením měřícím tepelný příkon a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.
   5. 13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 K.
   6. 14. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

   (b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin

   1. 15. Níže popsaná metoda se týká výhradně cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).
   2. 16. Měření součinitele „K“ se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.
   3. 17. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.

      Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost ^*/ pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty součinitele prostupu tepla „K“ a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.

   1. 18. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
   2. 19. Uvnitř cisterny se umísťuje elektrické topné zařízení (odpory apod.). Má-li cisterna několik komor, umístí se elektrické topné zařízení do každé z nich. Tyto elektrické topné zařízení mají ventilátory, jejichž výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 K. Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teplota nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 K, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 20 tohoto dodatku.
   3. 20. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:

      (a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech:

      Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den;

      Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny.

      (b) Je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se nejvyšší teplota v těchto místech:

      1. u obou krajních komor alespoň

         Na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky;

      1. a u každé z ostatních komor alespoň

         Na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého k předchozímu v blízkosti druhé přepážky.

      Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být menší než čtyři.

   1. 21. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.
   2. 22. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 K.
   3. 23. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

   (c) Ustanovení platná pro všechny typy izolovaných zařízení

   (i) Kontrola součinitele „K“

   1. 24. Není-li cílem zkoušek určení součinitele „K“, nýbrž pouze kontrola, je-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodu 7 až 23 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel „K“ odpovídá stanoveným podmínkám.

   (ii) Přesnost měření součinitele „K“

   1. 25. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele „K“ s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.

   (iii) Protokoly o zkouškách

   1. 26. Protokol sestávající z

      Části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A nebo 1 B; a

      Části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 2 A nebo 2 B

      musí být sepsán o každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku

   Kontrola izolačních vlastností dopravních a přepravních prostředků v provozu

   1. 27. Pro kontrolu izolačních vlastností každého dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1(b) a 1(c) dodatku 1 k této příloze, mohou příslušné orgány:

      buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 7 až 25 tohoto dodatku; nebo

      jmenovat znalce, aby posoudili, zda daný dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v té nebo oné kategorii izotermických dopravních nebo přepravních prostředků. Tito znalci musí posoudit následující skutečnosti a své závěry učinit na základě těchto kontrol:

      (a) Celková kontrola dopravního nebo přepravního prostředku

      Tato kontrola se provede formou prohlídky dopravního nebo přepravního prostředku podle tohoto pořadí umožňující zjistit:

      (i) Výrobní štítek připevněný výrobcem

      (ii) celkové konstrukční řešení izolujícího pláště,

      (iii) způsob provedení izolace,

      (iv) druh a stav stěn,

      (v) stav opotřebení izotermické skříně,

      (vi) tloušťku stěn

      a sepsat všechny připomínky týkající se izolačních vlastností dopravního nebo přepravního prostředku. Pro tento účel mohou znalci požadovat demontáž jednotlivých dílů z dopravního nebo přepravního prostředku a předložení všech dokladů nezbytných pro jeho kontrolu (schémata, protokoly o zkouškách, popisy, účty atd.).

      (b) Kontrola těsnosti skříně (nevztahuje se na cisternové zařízení)

      Vizuální kontrolu provede osoba, která vstoupí do dopravního nebo přepravního prostředku umístěného na jasně osvětlené ploše. Lze použít libovolnou metodu, která poskytne přesnější výsledky.

      (c) Výsledky

      (i) Lze-li závěry týkající se celkového stavu skříně pokládat za uspokojivé, může dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako izotermický dopravní nebo přepravní prostředek své původní kategorie v dalším období avšak ne delším tří let. Nejsou-li závěry znalce nebo znalců uspokojivé, dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v provozu, ale jedině za podmínky, že úspěšně obstojí při zkouškách ve zkušební stanici podle bodů 7 až 25 tohoto dodatku; v tomto případě může zůstat v provozu v dalším šestiletém období.

      (ii) Jedná-li se o zařízení se zesílenou izolací a závěry znalce nebo znalců uvádějí, že tento prostředek je nevhodný pro další provoz ve své původní třídě, ale vhodný pro další provoz jako prostředek s normální izolací, pak může zůstat v provozu ve vhodné třídě po další tři roky. V tomto případě musí být vhodně změněny rozlišovací značky (uvedené v dodatku 4 této přílohy).

      (iii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, splňující podmínky bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), je možno kromě kontroly každého dopravního nebo přepravního prostředku provést měření součinitele „K“ nejméně u jednoho procenta těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky této kontroly a měření vyhovující, mohou všechny tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako izotermické dopravní nebo přepravní prostředky své původní kategorie v dalším šestiletém období.

      (d) Protokoly o zkouškách

      Protokol sestávající z

      1. části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A; a
      2. části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 3

      musí být sepsán o každé zkoušce zařízení znalcem.

1. C. ÚČINNOST TEPELNÉHO ZAŘÍZENÍ DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

   Zkušební metody pro určení účinnosti tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků

   1. 28. Účinnost tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků se určuje metodami popsanými v odstavcích 29 až 44 tohoto dodatku.

   Chlazené dopravní a přepravní prostředky

   1. 29. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí do izotermické komory, v níž je třeba udržovat rovnoměrnou a stálou střední teplotu + 30 °C ± 0,5 K. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu, jak je popsáno výše v bodě 9 tohoto dodatku.
   2. 30. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí uvnitř a vně skříně tak, jak je uvedeno v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.
   3. 34. (a) Do dopravního nebo přepravního prostředku, s výjimkou dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami a dopravních a přepravních prostředků chlazených zkapalněným plynem, se naplní obvyklé, nebo maximální množství chladiva předepsané výrobcem, je-li střední vnitřní teplota skříně rovna střední vnější teplotě skříně (+ 30 °C). Dveře, příklopy a ostatní otvory se zakryjí a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Kromě toho se v nových dopravních nebo přepravních prostředcích uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné žádné dodatečné plnění chladicí látky.

      (b) Zkouška dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami musí zahrnovat předběžnou fázi zmrazování eutektického roztoku. Za tím účelem, jakmile střední vnitřní teplota skříně i teplota desek dosáhnou střední vnější teploty (+ 30 °C), uzavřou se dveře i ostatní otvory a uvede se v činnosti zařízení pro vychlazování desek na dobu následujících 18 hodin. Pracuje-li zařízení pro vychlazování desek v automatických cyklech, prodlužuje se celkový zkušební provoz tohoto zařízení na 24 hodin. U nových dopravních a přepravních prostředků se po zastavení vychlazovacího zařízení uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné znovuzmrazení roztoku.

      1. c) U dopravních a přepravních prostředků vybavených systémem chlazení zkapalněným plynem je nutno dodržet tento zkušební postup: jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne hodnoty střední vnější teploty (+ 30 °C), naplní se nádrže určené pro zkapalněný plyn do úrovně předepsané výrobcem. Potom se dveře, příklopy a ostatní otvory zakryjí jako v podmínkách normálního provozu a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Termostat se seřídí na teplotu, která je nejvýše o 2 °C nižší než mezní teplota stanovená pro danou třídu dopravních, nebo přepravních prostředků. Během ochlazování skříně se současně doplňuje spotřebovaný zkapalněný plyn. Tento proces probíhá po dobu, která je rovna kratšímu z těchto dvou časových úseků:

         buď době mezi začátkem ochlazování a okamžikem, kdy bylo poprvé dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků,

         nebo době tří hodin od počátku ochlazování.

         V dalším průběhu zkoušky se uvedené nádrže už nedoplňují.

         U nových dopravních a přepravních prostředků se po dosažení teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu.

   1. 32. Střední vnější teplotu, jakož i střední vnitřní teplotu skříně, je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
   2. 33. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla dolní meze předepsané pro třídu, do níž má dopravní nebo přepravní prostředek náležet (A = + 7 °C; B = - 10 °C; C = - 20°C; D = 0 °C), u dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami od okamžiku vypnutí vychlazovacího zařízení. Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže střední vnitřní teplota nepřesáhne v průběhu těchto 12 hodin uvedenou dolní mez.

   Chladicí a mrazící dopravní a přepravní prostředky

   1. 34. Zkouška se provádí za podmínek uvedených v odstavcích 29 a 30 tohoto dodatku.
   2. 35. Jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne vnější teploty (+ 30 °C), dveře, příklopy a ostatní otvory se uzavřou a chladicí zařízení včetně vnitřní ventilace (pokud je) se uvede v činnost s maximálním výkonem. Kromě toho se u nových dopravních a přepravních prostředků uvede ve skříni v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků.
   3. 36. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
   4. 37. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla:
      1. buď spodní meze stanovené pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, jedná-li se o třídy A, B a C (A = 0 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C); nebo
      2. nejméně horní meze stanovené pro danou třídu, jedná-li se o třídy D, E a F (D = 0 °C; E = - 10 °C; F = - 20 °C).

         Výsledek zkoušky se pokládá za uspokojivý, jestliže je chladicí zařízení schopno udržet předepsané teplotní podmínky po dobu těchto 12 hodin, přičemž se intervaly automatického odtávání chladicí jednotky neberou v úvahu.

   1. 38. Jestliže chladicí zařízení s veškerým svým vybavením prošlo samostatnou zkouškou pro určení svého užitečného chladicího výkonu za předepsané teploty a bylo příslušným orgánem shledáno vyhovujícím, může být tento dopravní nebo přepravní prostředek uznán za chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek bez jakékoli zkoušky účinnosti, jestliže chladicí výkon zařízení za setrvalého teplotního režimu je vyšší než tepelné ztráty prostupem stěnami skříně příslušné třídy dopravních a přepravních prostředků znásobené součinitelem 1,75.
   2. 39. Jestliže se strojní chladicí jednotka nahradí jednotkou jiného typu, může příslušný orgán:

      (a) požadovat, aby dopravní nebo přepravní prostředek byl podroben měření a kontrole, předepsaným v bodech 34 až 37; nebo

      (b) se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové chladicí jednotky za teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků je stejný nebo vyšší než užitečný chladicí výkon původní jednotky; nebo

      (c) se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové jednotky vyhovuje ustanovením bodu 38.

   Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

   1. 40. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí v izotermické komoře, ve které se udržuje rovnoměrná a stálá teplota na nejnižší možné úrovni. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu za podmínek stanovených v odstavci 9 tohoto dodatku.
   2. 41. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí vně i uvnitř skříně v místech určených v odstavcích 3 a 4 tohoto dodatku.
   3. 42. Dveře, příklopy a jiné otvory se uzavřou a vytápěcí zařízení včetně vnitřní ventilace (je-li instalována) se uvede v činnost s maximálním výkonem.
   4. 43. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
   5. 44. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy rozdíl mezi střední vnitřní teplotou skříně a střední vnější teplotou skříně dosáhl hodnoty odpovídající podmínkám stanoveným pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, přičemž se tato hodnota zvyšuje o 35 % u nových dopravních a přepravních prostředků. Výsledky zkoušky se považují za vyhovující, jestliže je vytápěcí zařízení schopno udržet předepsaný rozdíl teplot po dobu těchto 12 hodin.

   Protokoly o zkouškách

   1. 45. Protokol sestávající z