Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu z 3. června 1999 o změně Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980

S výhradou §§ 2 až 4 se výdaje Organizace nekryté ostatními příjmy hradí ze dvou pětin na základě příspěvkového klíče Organizace spojených národů a ze tří pětin na základě celkové délky železniční infrastruktury, jakož i námořních a říčních linek zapsaných do seznamu podle článku 24 § 1. U námořních a říčních linek se započítává pouze polovina jejich délek.

Vznesl-li některý členský stát výhradu podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIV nebo podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIM, určuje se jeho příspěvek následovně:

1. a) namísto celkové délky železniční infrastruktury na území tohoto členského státu se zohledňuje pouze délka železničních tratí zapsaných podle článku 24 § 2;
2. b) část příspěvku podle klíče Organizace spojených národů se počítá pouze relativně v poměru délky linek nebo železničních tratí zapsaných podle článku 24 §§ 1 a 2 k celkové délce železniční infrastruktury na území tohoto členského státu, s připočtením délky tratí zapsaných podle článku 24 § 1; v žádném případě nesmí tato část činit méně než 0,01 procenta.

Každý členský stát se na příspěvcích podílí nejméně 0,25 procenta a nejvýše 15 procenty.

Správní výbor stanovuje, které úkoly Organizace se týkají

1. a) všech členských států stejným způsobem, a které výdaje hradí všechny členské státy podle klíče uvedeného v § 1;
2. b) pouze části členských států, a které výdaje hradí tyto členské státy podle téhož klíče.
   1. § 3 platí přiměřeně. Článek 4 § 3 zůstává nedotčen.

Příspěvky členských států na výdaje Organizace se hradí formou zálohy splatné ve dvou splátkách vždy nejpozději do 31. října každého z obou roků, které zahrnuje rozpočet. Výše záloh se stanovuje na základě konečných příspěvků splatných za oba předchozí roky.

S postoupením výroční zprávy a závěrečného účtu členským státům sdělí generální sekretář konečnou výši příspěvku za oba uplynulé kalendářní roky, jakož i výši zálohy za oba následující kalendářní roky.

Po 31. prosinci roku, ve kterém se uskuteční sdělení generálního sekretáře podle § 6, se příspěvek splatný za oba uplynulé roky úročí pěti procenty ročně. Neuhradil-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do jednoho roku, pozastavuje se jeho hlasovací právo do té doby, než splní svou platební povinnost. Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda postoj tohoto státu je nutno považovat za konkludentní výpověď Úmluvy, přičemž stanoví případně okamžik, k němuž výpověď nabude účinnosti.

V případě výpovědi podle § 7 nebo podle článku 41, jakož i v případě pozastavení hlasovacího práva podle článku 40 § 4 písm. b) zůstávají dlužné částky splatné.

Nezaplacené částky se hradí z prostředků Organizace.

Členský stát, který vypověděl Úmluvu, se přístupem může opět stát členským státem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.

Organizace vybírá úhradu na krytí zvláštních výdajů, které vyplývají z činností předvídaných v článku 21 § 3 písm. j) až l). V případech uvedených v článku 21 § 3 písm. j) a k) stanoví tuto částku na návrh generálního sekretáře Správní výbor; v případě uvedeném v článku 21 § 3 písm. l) se použije článek 31 § 3.

Nestanoví-li Valné shromáždění podle článku 14 § 2 písm. k) jinak, provádí revizi účtů stát, ve kterém má Organizace své sídlo, podle pravidel uvedených v tomto článku a, s výhradou zvláštních pokynů Správního výboru, v souladu s Řádem pro finance a účetnictví Organizace (článek 15 § 5 písm. e)).

Revizor účtů kontroluje účty Organizace včetně všech důvěrných fondů a zvláštních účtů, pokud to považuje za nutné k tomu, aby se ujistil, že

1. a) finanční doklady odpovídají knihám a zápisům Organizace;
2. b) finanční operace, na něž se doklady vztahují, se provádějí v souladu s pravidly a předpisy, jakož i ustanoveními o rozpočtu a jinými směrnicemi Organizace;
3. c) hodnoty a hotovost, které jsou uloženy v bance nebo v pokladně, byly zkontrolovány buď podle přímých dokladů depozitáře nebo skutečně spočteny;
4. d) vnitřní kontroly, včetně vnitřní revize účtů, jsou přiměřené;
5. e) všechny prvky aktiv a pasiv, jakož i všechny přebytky a deficity byly zaznamenány postupem, který revizor považuje za uspokojivý.

Pouze revizor účtů je oprávněn uznávat zcela nebo zčásti potvrzení a doklady, které dodá generální sekretář. Považuje-li to revizor za účelné, může každý doklad o finančních operacích nebo dodávkách a materiálu důkladně prozkoumat a překontrolovat.

Revizor účtů má vždy volný přístup ke všem knihám, zápisům, účetním dokladům a jiným informacím, které považuje za nutné.

Revizor účtů není oprávněn odmítnout některou z rubrik účtů, upozorní však neprodleně generálního sekretáře na každou operaci, jejíž řádnost nebo účelnost se mu jeví jako sporná, aby generální sekretář mohl učinit příslušná opatření.

Revizor účtů vystaví a podepíše potvrzení o finančních dokladech s následujícím textem: „Zkontroloval jsem finanční doklady Organizace za rozpočtové období, které končí 31. prosincem .... Revize zahrnovala všeobecnou analýzu účetních metod a kontrolu účetních dokladů a jiných podkladů, kterou jsem za daných okolností považoval za nutnou.“ Toto potvrzení popřípadě rozvede, že

1. a) finanční doklady uspokojivě odrážejí finanční situaci na konci sledovaného období, jakož i výsledky operací, které byly v průběhu tohoto období provedeny;
2. b) finanční doklady byly vyhotoveny v souladu s výše uvedenými principy;
3. c) finanční zásady byly použity podle modalit, které odpovídaly modalitám platným pro předcházející rozpočtové období;
4. d) finanční operace byly provedeny v souladu s pravidly a předpisy, jakož i ustanoveními o rozpočtu a jinými směrnicemi Organizace.

Ve své zprávě o finančních operacích revizor účtů uvede:

1. a) druh a rozsah revize, kterou provedl;
2. b) prvky, které se vztahují k úplnosti nebo přesnosti účtů, v případě potřeby včetně
   1. 1. informací nutných ke správné interpretaci a posouzení účtů;
   2. 2. každé částky, která měla být vybrána, v účtu se však neobjevila;
   3. 3. každé částky, která byla předmětem normální nebo podmíněné výdejní povinnosti a která nebyla zaevidována nebo nebyla zohledněna ve finančních dokladech;
   4. 4. výdaje, pro které nebyly předloženy dostačující doklady;
   5. 5. vyjádření, zda jsou účetní knihy vedeny v náležité podobě; na případy, v nichž se vyhotovení finančních dokladů odchyluje od všeobecně uznávaných a stále používaných účetních zásad, je nutné upozornit;

1. c) ostatní otázky, na které je nutné upozornit Správní výbor, například:
   1. 1. případy podvodu nebo domnělého podvodu;
   2. 2. plýtvání nebo nepřípustné používání fondů nebo jiných aktiv Organizace (i když jsou účty, které se takových operací týkají, řádně vedeny);
   3. 3. výdaje, u nichž hrozí nebezpečí, že by mohly Organizaci dodatečně způsobit značné náklady;
   4. 4. každý obecný nebo zvláštní nedostatek systému kontroly příjmů a výdajů nebo dodávek a materiálu;
   5. 5. výdaje, které neodpovídají záměrům Správního výboru, se zřetelem k převodům řádně předvídaným v rámci rozpočtu;
   6. 6. překročení úvěrů, se zřetelem ke změnám vyplývajícím z převodů, které jsou řádně předvídány v rámci rozpočtu;
   7. 7. výdaje, které neodpovídají stávajícím zmocněním;

1. d) přesnost nebo nepřesnost účtů, která se týká dodávek a materiálu, zjištěnou na základě soupisu inventáře a revize knih.
   1. Zpráva může navíc poukázat na operace, které byly zaúčtovány v průběhu předcházejícího rozpočtového období a o nichž jsou k dispozici nové informace, nebo na operace, které se mají uskutečnit v průběhu pozdějšího rozpočtového období a o nichž je žádoucí předem informovat Správní výbor.

Revizor účtů nesmí do své zprávy v žádném případě zahrnout kritiku, aniž by předem poskytl generálnímu sekretáři možnost zaujmout stanovisko.

Revizor účtů sdělí svá zjištění týkající se revize účtů Správnímu výboru a generálnímu sekretáři. Revizor může navíc podat jakýkoliv komentář, týkající se finanční zprávy generálního sekretáře, který považuje za vhodný.

Provedl-li revizor účtů pouze souhrnnou revizi nebo nemohl-li obdržet dostačující ospravedlnění, uvede to ve svém potvrzení a ve své zprávě, a zaznamená jednotlivě důvody pro své poznámky, jakož i důsledky, které z toho vyplývají pro finanční situaci a pro zaúčtované operace.

Spory mezi členskými státy o výklad nebo používání této Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo používání Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle vlastního uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.

Jiné spory o výklad nebo používání této Úmluvy nebo jiných úmluv vypracovaných podle článku 2 § 2 v rámci Organizace, pokud nebyly smírně urovnány nebo nebyly předloženy k rozhodnutí řádným soudům, mohou být se souhlasem zúčastněných stran předloženy rozhodčímu soudu. Pro složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení platí články 29 až 32.

Každý stát, který žádá o přístup k Úmluvě, si může přitom vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení §§ 1 a 2.

Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může prostřednictvím sdělení depozitáři kdykoli oznámit, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitář zpravil členské státy.

Generální sekretář sestavuje a průběžně doplňuje seznam rozhodců. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky.

V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců. Rozhodci jsou voleni z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Předvídá-li však rozhodčí dohoda pět rozhodců, může si každá strana zvolit jednoho rozhodce nezapsaného do seznamu. Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran. Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho nebo dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá. Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí jej generální sekretář.

Pokud strany nemají stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.

Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.

Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto ustanovením:

1. a) zkoumá a posuzuje spornou věc na základě jejího přednesení stranami, aniž by byl při svém rozhodování o právních otázkách vázán výkladem podávaným stranami;
2. b) nemůže přisoudit více a nic jiného, než žalobce požaduje, a ne méně, než co žalovaný uznal jako svůj dluh;
3. c) rozhodčí výrok, náležitě zdůvodněný, formuluje rozhodčí soud a stranám jej zasílá generální sekretář;
4. d) s výhradou opačného ustanovení kogentního práva platného v místě sídla rozhodčího soudu a s výhradou opačné dohody stran je rozhodčí výrok konečný.

Honoráře rozhodců stanoví generální sekretář.

Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určí poměr, ve kterém se tyto poplatky a výlohy, stejně jako honoráře rozhodců, rozdělí mezi strany.

Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.

Výrok rozhodce se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, ve kterém má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoumání případu není přípustné.