Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o změně Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980, přijatého dne 3. června 1999 ve Vilniusu

Tento Řád platí pro

1. a) mezinárodní přepravu nebezpečných věcí po železničních tratích na území členských států,
2. b) přepravy doplňující přepravu po železničních tratích, na které se použijí Jednotné právní předpisy CIM, s výhradou mezinárodních předpisů platných pro přepravy jiným dopravním prostředkem,
3. včetně činností uvedených v Příloze k tomuto Řádu.

Nebezpečné věci, jejichž přeprava je podle Přílohy vyloučena, nesmí být přepravovány v mezinárodní přepravě.

Nebezpečné věci smějí být přepravovány pouze v nákladních vlacích, s výjimkou

1. a) nebezpečných věcí, které podle Přílohy s ohledem na své maximální množství a za zvláštních podmínek jsou připuštěny k přepravě v jiných než nákladních vlacích;
2. b) nebezpečné věci, které jsou přepravovány jako příruční zavazadlo nebo cestovní zavazadlo, v motorových vozidlech nebo na nich podle článku 12 Jednotných právních předpisů CIV se zřetelem ke zvláštním podmínkám Přílohy.

Cestující nesmí převážet nebezpečné věci jako příruční zavazadlo a podávat je k přepravě jako cestovní zavazadlo nebo v motorových vozidlech, neodpovídá-li toto zboží zvláštním podmínkám Přílohy.

Kdo dává na základě smlouvy podle článku 1 k dispozici vůz, je bez újmy předpisů o technické admisi vozů k nasazení v mezinárodní dopravě povinen se postarat o to, aby na voze bylo uvedeno:

1. a) označení držitele;
2. b) případně označení železničního dopravního podniku, do jehož vozového parku je vůz zařazen;
3. c) případně označení domovské stanice;
4. d) jiné značky a nápisy uvedené ve smlouvě o užívání vozu.

Ke značkám a nápisům podle § 1 mohou být navíc připojeny také prostředky elektronické identifikace.

Železniční dopravní podnik, kterému byl vůz dán k dispozici jako přepravní prostředek, odpovídá za škodu vzniklou ztrátou nebo poškozením vozu nebo jeho částí, pokud neprokáže, že škoda nebyla způsobena jeho zaviněním.

Železniční dopravní podnik neodpovídá za ztrátu neupevněných částí, které nejsou zapsány na podélných stranách vozu nebo které nejsou uvedeny v seznamu umístěném ve voze.

Při ztrátě vozu nebo jeho částí se odškodnění bez další náhrady škody omezí na obecnou hodnotu vozu nebo jeho částí v místě a době ztráty. Nelze-li den nebo místo ztráty zjistit, omezí se odškodnění na obecnou hodnotu v den a v místě převzetí vozu k užívání.

Při poškození vozu nebo jeho částí se odškodnění omezí na náklady na opravu bez další náhrady škody. Odškodnění nepřesáhne částku, kterou by bylo nutno uhradit v případě ztráty.

Smluvní strany mohou uzavírat dohody, které se od §§ 1 až 4 odchylují.

Oprávněný může považovat vůz bez dalšího důkazu za ztracený, požádal-li železniční dopravní podnik, kterému dal vůz k dispozici do užívání jako přepravní prostředek, o pátrání a nebyl-li vůz do tří měsíců po uplatnění žádosti dán oprávněnému k dispozici, nebo neobdržel-li oprávněný žádné upozornění týkající se stanoviště vozu. Tato lhůta se prodlužuje o dobu odstavení vozu vzniklou buď okolností, za kterou železniční dopravní podnik neodpovídá, anebo poškozením.

Je-li vůz považovaný za ztracený po zaplacení odškodnění opět nalezen, může oprávněný do šesti měsíců po přijetí zprávy o znovunalezení požádat železniční dopravní podnik, kterému dal vůz k dispozici do užívání jako přepravní prostředek, aby byl vůz po vrácení vyplaceného odškodnění bezplatně předán oprávněnému na domovské nebo jiné smluvené stanici.

Není-li žádost zmíněná v § 2 podána, nebo je-li vůz opět nalezen později než za jeden rok po zaplacení odškodnění, disponuje jím železniční dopravní podnik, kterému oprávněný dal vůz k dispozici k užívání jako přepravní prostředek, podle zákonů a předpisů státu, v němž se vůz nalézá.

Smluvní strany mohou uzavírat dohody, které se od §§ 1 až 3 odchylují.

Kdo dal vůz na základě smlouvy podle článku 1 k dispozici do užívání jako přepravní prostředek, odpovídá za škodu způsobenou vozem, vznikla-li jeho zaviněním.

Smluvní strany mohu uzavírat dohody, které se od § 1 odchylují.

Smluvní strany odpovídají za své zaměstnance a jiné osoby, které používají k plnění smlouvy, vykonávají-li tito zaměstnanci a jiné osoby své povinnosti.

Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, považují se provozovatelé železniční infrastruktury, na které železniční dopravní podnik užívá vůz jako přepravní prostředek, za osoby, které železniční dopravní podnik používá.

§§ 1 a 2 platí také u subrogace podle článku 8.

Ve všech případech, ve kterých se použijí tyto Jednotné právní předpisy, může být uplatňován nárok na náhradu škody z důvodu ztráty nebo poškození vozu nebo jeho částí, ať již spočívá na jakémkoliv právním základě, vůči železničnímu dopravnímu podniku, jemuž byl vůz dán k dispozici do užívání jako přepravní prostředek, pouze za předpokladů a omezení uvedených v těchto Jednotných právních předpisech a ve smlouvě o užívání.

§ 1 platí také u subrogace podle článku 8.

Totéž platí pro nároky vůči zaměstnancům a jiným osobám, za které odpovídá železniční dopravní podnik, jemuž byl vůz dán k dispozici do užívání jako přepravní prostředek.

Nároky vyplývající ze smlouvy uzavřené na základě těchto Jednotných právních předpisů mohou být uplatňovány před soudy určenými dohodou smluvních stran.

Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém má žalovaný své sídlo. Nemá-li žalovaný sídlo v žádném z členských států, jsou příslušné soudy členského státu, v němž došlo ke škodě.

Nároky podle článků 4 a 7 se promlčují po třech letech.

Promlčecí lhůta začíná

1. a) pro nároky podle článku 4 dnem, ve kterém ztráta nebo poškození vozu byly zjištěny, nebo od něhož oprávněný smí vůz považovat podle článku 6 § 1 nebo § 4 za ztracený;
2. b) pro nároky podle článku 7 dnem, ve kterém škoda vznikla.

Tyto Jednotné právní předpisy platí pro každou smlouvu o užívání železniční infrastruktury za účelem provádění mezinárodních přeprav po železničních tratích ve smyslu Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM. Uvedené platí bez ohledu na sídlo a státní příslušnost smluvních stran. Tyto Jednotné právní předpisy platí také tehdy, je-li železniční infrastruktura provozována nebo užívána státy nebo státními zařízeními nebo organizacemi.

S výhradou článku 21 neplatí tyto Jednotné právní předpisy pro jiné právní vztahy, jako jsou zejména

1. a) odpovědnost dopravce nebo provozovatele vůči jejich zaměstnancům nebo jiným osobám, které používají k plnění svých úkolů;
2. b) odpovědnost mezi dopravcem nebo provozovatelem na straně jedné a třetí osobou na straně druhé.

Kterýkoli stát může kdykoli prohlásit, že nebude používat všechna ustanovení o odpovědnosti u škod způsobených osobám, došlo-li ke škodám na jeho území a je-li oběť příslušníkem tohoto státu nebo má-li v tomto státě trvalý pobyt.

Stát, který podal prohlášení podle § 1, je může sdělením depozitáři kdykoli odvolat. Odvolání nabývá účinnosti po jednom měsíci ode dne, kdy o něm depozitář uvědomil členské státy.

Pro účely těchto Jednotných právních předpisů označuje výraz

1. a) „železniční infrastruktura“ všechny kolejové dopravní cesty a pevná zařízení, jsou-li nutná k provozu železničních vozidel a pro bezpečnost dopravy;
2. b) „provozovatel“ toho, kdo dává k dispozici železniční infrastrukturu;
3. c) „dopravce“ toho, kdo v mezinárodní přepravě podle Jednotných právních předpisů CIV nebo Jednotných právních předpisů CIM přepravuje po železničních tratích osoby nebo zboží;
4. d) „pomocná osoba“ zaměstnance nebo jiné osoby, které provozovatel nebo dopravce používá k plnění smlouvy, pokud tito zaměstnanci a jiné osoby vykonávají své povinnosti;
5. e) „třetí osoba“ každou jinou osobou než provozovatele, dopravce a jejich pomocné osoby;
6. f) „povolení k provozu“ oprávnění vykonávat činnost železničního dopravce udělené podle zákonů a předpisů státu, ve kterém má dopravce sídlo své hlavní činnosti;
7. g) „bezpečnostní certifikát“ v zákonech a předpisech státu, v němž se nachází infrastruktura, která má být používána, předvídané potvrzení skutečnosti, že na straně dopravce
   1. - vnitřní organizace podniku, jakož i
   2. - personál a vozidla určená k nasazení na infrastrukturu, která má být používána
   3. odpovídají bezpečnostním požadavkům tak, aby přepravní výkony na této infrastruktuře byly bezpečné.

Vztahy mezi provozovatelem a dopravcem upravuje smlouva o užívání železniční infrastruktury.

Smlouva upravuje zejména administrativní, technické a finanční podmínky užívání. Smlouva obsahuje minimálně následující údaje:

1. a) infrastruktura, která má být užívána,
2. b) rozsah užívání,
3. c) výkony provozovatele,
4. d) výkony dopravce,
5. e) personál, který má být nasazen,
6. f) vozidla, která mají být používána,
7. g) finanční podmínky.

Smlouva musí být zaznamenána v písemné nebo jí rovnocenné formě. Chybí-li taková forma nebo má nedostatky nebo chybí-li údaje předvídané v § 2, není tím dotčena existence ani platnost smlouvy, která i nadále podléhá těmto Jednotným právním předpisům.

Dopravce musí být k vykonávání činnosti železničního dopravce oprávněn. Personál, který má být nasazen, a vozidla, která mají být používána, musí vyhovovat bezpečnostním požadavkům. Provozovatel může vyžadovat, aby dopravce prokázal splnění těchto předpokladů předložením platného povolení k provozu a platného bezpečnostního certifikátu nebo úředně ověřených opisů nebo jiným způsobem.

Dopravce je povinen oznámit provozovateli každou událost, která by mohla ovlivnit platnost povolení dopravce k provozu, jeho bezpečnostních certifikátů nebo jiných dokladů.

Provozovatel může vyžadovat, aby dopravce prokázal, že k uhrazení všech nároků, které mohou z jakéhokoliv právního důvodu vyplývat z článku 9 až 21, uzavřel dostatečné pojištění povinného ručení, nebo že učinil rovnocenná opatření. Dopravce je povinen každoročně prokazovat náležitě vystaveným potvrzením trvání pojištění povinného ručení nebo rovnocenných opatření; změny je dopravce povinen oznámit provozovateli dříve, než se stanou účinnými.

Smluvní strany jsou povinny si vzájemně oznamovat všechny události, které by mohly ohrozit plnění smlouvy uzavřené mezi těmito stranami.

Smlouva o užívání může být uzavřena na dobu určitou nebo na dobu neurčitou.

Provozovatel může smlouvu o užívání okamžitě vypovědět, jestliže

1. a) dopravce již není oprávněn vykovávat činnost železničního dopravce;
2. b) personál, který má být nasazen, a vozidla, která mají být používána, již nevyhovují bezpečnostním požadavkům;
3. c) provozovatel je v prodlení s placením, a sice
   1. 1. za dva po sobě následující termíny splatnosti s částkou, která přesahuje měsíční poplatek za užívání,
      1. nebo
   1. 2. za období, které přesahuje více než dva termíny splatnosti s částkou, která dosahuje výše poplatku za užívání za dva měsíce;

1. d) dopravce porušil závažným způsobem některou ze zvláštních povinností podle článku 6 §§ 2 a 3.

Dopravce může smlouvu o užívání okamžitě vypovědět, jestliže provozovatel pozbude svého práva na provozování infrastruktury.

Kterákoli ze smluvních stran může smlouvu o užívání okamžitě vypovědět, jestliže druhá smluvní strana závažným způsobem poruší některou ze svých podstatných povinností, týká-li se tato povinnost bezpečnosti osob a zboží; smluvní strany mohou dojednat způsoby vykonávání tohoto práva.

Smluvní strana, která dala podnět k vypovězení smlouvy o užívání, odpovídá druhé smluvní straně za škodu, která je tím způsobena, ledaže by prokázala, že tato škoda nebyla způsobena jejím zaviněním.

Smluvní strany mohou uzavírat dohody, které se od § 2 písm. c) a d) a od § 5 odchylují.

Provozovatel odpovídá za

1. a) škody způsobené osobám (usmrcení, zranění nebo jiné poškození tělesného nebo duševního zdraví),
2. b) věcné škody (zničení nebo poškození movitých nebo nemovitých věcí),
3. c) škody na majetku, které vyplývají z toho, že dopravce je povinen poskytnout odškodnění podle Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM,
4. které utrpí dopravce nebo jeho pomocné osoby při užívání infrastruktury a které mají původ v infrastruktuře.

Provozovatel je této odpovědnosti zproštěn

1. a) u škod způsobených osobám a u majetkových škod, které vyplývají z toho, že dopravce je povinen poskytnout odškodnění podle Jednotných právních předpisů CIV,
   1. 1. byla-li škodná událost způsobena okolnostmi, které nemají původ v provozu a provozovatel těmto okolnostem nemohl zabránit a nemohl odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci,
   2. 2. byla-li škodná událost způsobena zaviněním poškozeného,
   3. 3. byla-li škodná událost způsobena chováním třetí osoby a provozovatel tomuto chování nemohl zabránit přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci nemohl zabránit a nemohl odvrátit jeho následky;

1. b) u věcných škod a u škod na majetku, které vyplývají z toho, že dopravce je povinen poskytnout odškodnění podle Jednotných právních předpisů CIM, byla-li škoda způsobena zaviněním dopravce, provozovatelem nezaviněným nařízením dopravce, nebo okolnostmi, kterým provozovatel nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.

Je-li škodná událost způsobena chováním třetí osoby a provozovatel není své odpovědnosti podle § 2 písmeno a) zproštěn v plném rozsahu, pak s omezeními danými těmito Jednotnými právními předpisy nese plnou odpovědnost, bez újmy práva na případný postih vůči třetí osobě.

Smluvní strany mohou uzavírat dohody o tom, zda a v jaké míře odpovídá provozovatel za škody, které vzniknou dopravci zpožděním nebo provozními poruchami.

Dopravce odpovídá za

1. a) škody způsobené osobám (usmrcení, zranění nebo jiné poškození tělesného nebo duševního zdraví),
2. b) škody na majetku (zničení nebo poškození movitých nebo nemovitých věcí),
3. které byly provozovateli nebo jeho pomocným osobám způsobeny dopravcem, dopravními prostředky použitými dopravcem, osobami nebo zbožím, které dopravce přepravoval při užívání infrastruktury.

Dopravce je této odpovědnosti zproštěn

1. a) u škod způsobených osobám
   1. 1. byla-li škodná událost způsobena okolnostmi, které nemají původ v provozu, a dopravce přesto že vynaložil péči odpovídající situaci nemohl těmto okolnostem zabránit a nemohl odvrátit jejich následky,
   2. 2. byla-li škodná událost způsobena zaviněním poškozeného,
   3. 3. byla-li škodná událost vyvolána chováním třetí osoby a dopravce tomuto chování přesto že vynaložil péči odpovídající situaci nemohl zabránit a nemohl odvrátit jeho následky;

1. b) u škod na majetku, byla-li škoda způsobena zaviněním provozovatele, dopravcem nezaviněným nařízením provozovatele nebo okolnostmi, kterým dopravce nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.

Je-li škodná událost způsobena chováním třetí osoby a není-li dopravce své odpovědnosti podle § 2, písmeno a) zproštěn v plném rozsahu, pak s omezeními danými těmito Jednotnými právními předpisy nese plnou odpovědnost, bez újmy práva na případný postih vůči třetí osobě.

Smluvní strany mohou uzavírat dohody o tom, zda a do jaké míry odpovídá dopravce za škody, které vznikly provozovateli provozními poruchami.

Jestliže příčiny, za které odpovídá provozovatel, a příčiny, za které odpovídá dopravce, působily souběžně, nese každá smluvní strana odpovědnost pouze v rozsahu, ve kterém okolnost, za niž tato strana podle článku 8 nebo 9 odpovídá, přispěla ke vzniku škody. Nelze-li zjistit, v jakém rozsahu určitá příčina přispěla ke vzniku škody, nese každá smluvní strana škodu, kterou utrpěla, sama.

§ 1 platí přiměřeně, jestliže příčiny, za které odpovídá provozovatel, působily souběžně s příčinami, za které odpovídá více dopravců užívajících tutéž infrastrukturu.

U škod podle článku 9 platí § 1, věta 1 přiměřeně, jestliže příčiny, za které odpovídá více dopravců užívajících tutéž infrastrukturu, působily souběžně. Nelze-li zjistit, v jakém rozsahu přispěla určitá příčina ke vzniku škody, odpovídají dopravci provozovateli rovnými díly.

Při usmrcení zahrnuje náhrada škody:

1. a) nutné výdaje vzniklé úmrtím, zvláště náklady na převoz a na pohřeb;
2. b) náhradu škody předvídanou v článku 12, nenastala-li smrt okamžitě.

Ztratily-li úmrtím svého živitele osoby, které byl usmrcený ze zákona povinen vyživovat nebo které by byl povinen vyživovat v budoucnu, pak musí být také tato ztráta nahrazena. U osob, které usmrcený vyživoval bez zákonné povinnosti, se nárok na náhradu škody řídí vnitrostátním právem.

Náhrada škody předvídaná v článku 11 § 2 a v článku 12 písm. b) se poskytne ve formě kapitálu. Připouští-li však vnitrostátní právo přiznání renty, poskytne se náhrada škody touto formou, jestliže poškozený nebo osoby oprávněné podle článku 11 § 2 o vyplácení renty požádají.

Výše náhrady škody, která má být poskytnuta podle § 1, se řídí vnitrostátním právem. Při použití těchto Jednotných právních předpisů však platí maximální hranice na osobu ve výši 175.000 zúčtovacích jednotek pro kapitálový obnos, nebo pro roční rentu odpovídající této částce, předvídá-li vnitrostátní právo nižší maximální hranici.

Je-li nutno přepočítat částky odškodnění vyjádřené v cizí měně, přepočítají se podle kursu platného v den a v místě výplaty odškodnění.

Oprávněný může žádat úroky z odškodnění ve výši 5 procent ročně, a to ode dne zahájení smírčího řízení, předložení věci k rozhodčímu soudu předvídanému v oddíle V Úmluvy nebo od podání žaloby.

Ve všech případech, na které se použijí tyto Jednotné právní předpisy, může být vůči provozovateli nebo vůči dopravci uplatňován nárok na náhradu škody, ať již spočívá na jakémkoliv právním základě, pouze za předpokladů a omezení uvedených v těchto Jednotných právních předpisech.

Totéž platí pro nároky uplatňované vůči pomocným osobám, za které nese odpovědnost provozovatel nebo dopravce podle článku 18.

Nároky pomocných osob dopravce na náhradu škod, které způsobil provozovatel, mohou být vůči provozovateli uplatňovány, ať již spočívají na jakémkoliv právním základě, pouze za předpokladů a omezení uvedených v těchto Jednotných právních předpisech.

Nároky pomocných osob provozovatele na náhradu škod, které způsobil dopravce, mohou být vůči dopravci uplatňovány, ať již spočívají na jakémkoliv právním základě, pouze za předpokladů a omezení uvedených v těchto Jednotných právních předpisech.