Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o změně Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980, přijatého dne 3. června 1999 ve Vilniusu

Tyto Jednotné právní předpisy platí pro každou smlouvu o přepravě osob za úhradu nebo bezplatně po železničních tratích, leží-li výchozí a cílová stanice na území dvou různých členských států. Uvedené platí bez ohledu na sídlo a státní příslušnost stran přepravní smlouvy.

Zahrnuje-li mezinárodní přeprava, která je předmětem jediné smlouvy, jako doplněk přepravy po železničních tratích přepravu překračující státní hranice, přepravu po silnicích nebo na říčních linkách ve vnitrostátní dopravě členského státu, použijí se tyto Jednotné právní předpisy.

Zahrnuje-li mezinárodní přeprava, která je předmětem jediné smlouvy, jako doplněk přepravy po železničních tratích přepravu po moři nebo přepravu překračující státní hranice na říčních linkách, použijí se tyto Jednotné právní předpisy, provádí-li se přeprava po námořních nebo na říčních linkách, které jsou zapsány do seznamu tratí (linek) předvídaného v článku 24 § 1 Úmluvy.

Pokud jde o odpovědnost dopravce při usmrcení a zranění cestujících, použijí se tyto Jednotné právní předpisy také na osoby, které provázejí zásilku přepravovanou podle Jednotných právních předpisů CIM.

Tyto Jednotné právní předpisy se nepoužijí na přepravy mezi stanicemi na území sousedících států, provozuje-li infrastrukturu těchto stanic jeden nebo více provozovatelů se státní příslušností pouze k jednomu z těchto států.

Každý stát, který je smluvní stranou jiné úmluvy o přímé mezinárodní přepravě osob po železničních tratích srovnatelné s těmito Jednotnými právními předpisy a žádá o přístup k Úmluvě, si může vyhradit tyto Jednotné právní předpisy používat pouze na přepravy po části železniční infrastruktury ležící na jeho území. Tato část železniční infrastruktury musí být přesně označena a musí navazovat na železniční infrastrukturu některého členského státu. Vznese-li některý stát takovou výhradu, platí tyto Jednotné právní předpisy pouze tehdy,

1. a) patří-li výchozí nebo cílové místo uvedené v přepravní smlouvě jakož i uvedená přepravní cesta k označené železniční infrastruktuře, nebo
2. b) spojuje-li označená železniční infrastruktura infrastrukturu dvou členských států a byla-li v přepravní smlouvě stanovena jako přepravní cesta pro tranzitní dopravu.

Stát, který vznesl výhradu podle § 6, ji může sdělením depozitáři kdykoli odvolat. Odvolání výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, ve kterém o něm depozitář zpravil členské státy. Výhrada pozbývá účinnosti, pozbude-li úmluva uvedená v § 6 větě 1 pro tento stát platnosti.

Každý stát může kdykoli prohlásit, že nebude používat všechna ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících, došlo-li k nehodě na jeho území a cestující je příslušníkem tohoto státu nebo má v tomto státě trvalý pobyt.

Stát, který podal prohlášení podle § 1, je může sdělením depositáři kdykoliv odvolat. Odvolání prohlášení nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, ve kterém o něm depozitář uvědomil členské státy.

Členské státy mohou uzavírat dohody, které předvídají odchylky od těchto Jednotných právních předpisů pro přepravy prováděné výlučně mezi dvěma stanicemi ležícími na obou stranách hranice, není-li mezi těmito stanicemi a hranicí žádná další stanice.

Pro přepravy mezi dvěma členskými státy tranzitem přes území státu, který není členským státem, mohou zúčastněné státy uzavírat dohody, které se od těchto Jednotných právních předpisů odchylují.

S výhradou jiných předpisů mezinárodního práva mohou dva nebo více členských států mezi sebou stanovit podmínky, za nichž dopravci mají povinnost v dopravě mezi těmito státy k přepravě osob, zavazadel, zvířat a vozidel.

Dohody podle §§ 1 až 3 a jejich uvedení v platnost se oznamují Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu. Generální sekretář Organizace o tom zpraví členské státy a zainteresované podniky.

Přepravní smlouva zavazuje dopravce k přepravě cestujícího a případně zavazadel a vozidel na místo určení a k vydání zavazadel a vozidel v místě určení.

Přepravní smlouva se zaznamenává v jednom nebo ve více jízdních dokladech, které se vydají cestujícímu. Chybí-li jízdní doklad, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, která bez újmy ustanovení článku 9 podléhá těmto Jednotným právním předpisům.

Jízdní doklad slouží až do prokázání opaku jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah jízdních dokladů, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování.

Do jízdního dokladu se zapíše nejméně:

1. a) dopravce nebo více dopravců;
2. b) údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;
3. c) každý další údaj, jímž lze prokázat uzavření a obsah přepravní smlouvy, a který cestujícímu umožňuje uplatnit svá práva vyplývající z této smlouvy.

Cestující je povinen se při převzetí jízdního dokladu přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Jízdní doklad je přenosný, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta ještě nastoupena.

Jízdní doklad může mít také podobu elektronických záznamů dat převoditelných na čitelné znaky písma. Postupy užité k záznamu a zpracování dat musejí být funkčně rovnocenné, zejména pokud jde o důkazní sílu takto zhotoveného jízdního dokladu.

Nestanoví-li dohoda mezi cestujícím a dopravcem jinak, platí se přepravné předem.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví podmínky, za nichž se přepravné vrací.

Cestující je povinen mít od počátku cesty platný jízdní doklad a předložit jej při kontrole jízdních dokladů. Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že

1. a) cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen uhradit kromě jízdného přirážku;
2. b) cestující, který odmítne ihned uhradit jízdné nebo přirážku, může být vyloučen z přepravy;
3. c) zda a za jakých podmínek se přirážka vrací.

Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že cestující, kteří

1. a) představují nebezpečí pro bezpečnost a pořádek provozu nebo pro bezpečnost spolucestujících,
2. b) jsou spolucestujícím neúnosným způsobem na obtíž,
3. jsou vyloučeni z přepravy nebo z ní mohou být vyloučeni cestou, a že tyto osoby nemají nárok na vrácení jízdného a dovozného za zavazadla.

Cestující smí vzít do vozu snadno přenosné předměty (příruční zavazadla) a živá zvířata podle Všeobecných přepravních podmínek. Cestující smí dále vzít do vozu neskladné předměty podle zvláštních ustanovení Všeobecných přepravních podmínek. Předměty a zvířata, jež ostatní cestující omezují nebo obtěžují nebo mohou způsobit škodu, nelze vzít do vozu.

Cestující může podávat předměty a zvířata jako cestovní zavazadla podle Všeobecných přepravních podmínek.

Dopravce může v souvislosti s přepravou osob připustit k přepravě vozidla podle zvláštních ustanovení Všeobecných přepravních podmínek.

Přeprava nebezpečného zboží (v českém textu RID a ADR „nebezpečné věci, v ostatních francouzském, německém a anglickém originálech jde o pojem „zboží“) jako příručních zavazadel, cestovních zavazadel, jakož i ve vozidlech nebo na vozidlech přepravovaných po železničních tratích podle tohoto oddílu, je připuštěna pouze podle Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID).

Domnívá-li se dopravce odůvodněně, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, je oprávněn přezkoumat, nezakazují-li to zákony a předpisy státu, v němž má k přezkoumání dojít, zda přepravované předměty (příruční zavazadla, cestovní zavazadla, vozidla včetně nákladu) a zvířata odpovídají přepravním podmínkám. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil. Nedostaví-li se nebo nelze-li ho zastihnout, je dopravce povinen přizvat k přezkoumání dva nezávislé svědky.

Zjistí-li se, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, může dopravce vyžadovat od cestujícího uhrazení nákladů na přezkoumání.

Smluvní povinnosti při přepravě cestovních zavazadel se zaznamenávají v zavazadlovém lístku, který se vydá cestujícímu.

Chybí-li zavazadlový lístek, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost ujednání o přepravě cestovních zavazadel, která bez újmy ustanovení článku 22 nadále podléhají těmto Jednotným právním předpisům.

Zavazadlový lístek slouží až do prokázání opaku jako doklad o podání cestovního zavazadla a o podmínkách jeho přepravy.

Do prokázání opaku se má za to, že cestovní zavazadlo bylo při převzetí dopravcem ve stavu bez vad a že počet kusů a hmotnost zavazadla souhlasily s údaji v zavazadlovém lístku.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Článek 7 § 5 platí přiměřeně.

Do zavazadlového lístku je nutno zapsat nejméně:

1. a) dopravce nebo více dopravců;
2. b) údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;
3. c) každý další údaj, který je nutný k prokázání smluvních povinností při přepravě cestovního zavazadla, a který umožňuje cestujícímu uplatnit svá práva vyplývající z přepravní smlouvy.

Cestující je povinen se při převzetí zavazadlového lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Nepředvídají-li Všeobecné přepravní podmínky výjimku, podává se cestovní zavazadlo k přepravě pouze po předložení jízdního dokladu, který platí nejméně do místa určení cestovního zavazadla. V ostatním se odbavení cestovního zavazadla provádí podle předpisů platných v místě podání.

Připouštějí-li Všeobecné přepravní podmínky přijetí cestovního zavazadla k přepravě bez předložení jízdního dokladu, platí pokud jde o cestovní zavazadla ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího obdobně pro odesílatele cestovního zavazadla.

Dopravce může přepravovat cestovní zavazadlo jiným vlakem, jiným dopravním prostředkem a jinou cestou než jsou ty, jichž použije cestující.

Dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní nebo jiné předpisy orgánů státní správy, může cestující po vrácení zavazadlového lístku a, předvídají-li to Všeobecné přepravní podmínky, po předložení přepravního dokladu požadovat vrácení zavazadla v podacím místě.

Všeobecné přepravní podmínky mohou předvídat také jiná ustanovení týkající se dispozičního práva, zejména změnu cílového místa určení a s tím související případné následky pro cestujícího, pokud jde o náklady.

Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po uhrazení případných výloh váznoucích na zásilce. Dopravce je oprávněn, nikoli však povinen, zkontrolovat, zda je držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo přijmout.

Vydeji cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku, pokud je uskutečněno v souladu s předpisy platnými v cílovém místě určení, je postaveno na roveň

1. a) předání cestovního zavazadla celní nebo daňové správě v jejich odbavovacích nebo skladovacích prostorech, nejsou-li tyto prostory pod dohledem dopravce,
2. b) předání živých zvířat do opatrování třetí osobě.

Držitel zavazadlového lístku může po uplynutí dohodnuté doby a doby potřebné k případnému odbavení celními nebo jinými orgány státní správy požadovat v cílovém místě určení vydání cestovního zavazadla.

Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá dopravce cestovní zavazadlo pouze tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném prokázání nároku může dopravce požadovat složení jistiny.

Cestovní zavazadlo se vydá v cílovém místě určení, do něhož bylo vypraveno.

Držitel zavazadlového lístku, kterému cestovní zavazadlo nebude vydáno podle § 3, může požadovat, aby mu na zavazadlovém lístku byly vyznačeny den a hodina, kdy o vydání cestovního zavazadla požádal.

Nevyhoví-li dopravce žádosti oprávněné osoby o přezkoumání cestovního zavazadla v její přítomnosti s cílem zjistit škodu uváděnou oprávněnou osobou, může oprávněná osoba přijetí zavazadla odmítnout.

V ostatních náležitostech se vydání cestovního zavazadla řídí předpisy platnými v cílovém místě určení.

Smluvní povinnosti při přepravě vozidel je nutno uvést v přepravním lístku, který se vydá cestujícímu. Přepravní lístek může být součástí jízdního dokladu cestujícího.

Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve Všeobecných přepravních podmínkách stanoví formu a obsah přepravního lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Článek 7 § 5 platí přiměřeně.

Do přepravního lístku je nutno zapsat nejméně:

1. a) dopravce nebo více dopravců;
2. b) údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;
3. c) každý další údaj, který je nutný k prokázání smluvních povinností při přepravě vozidel, a který umožňuje cestujícímu uplatnit svá práva vyplývající z přepravní smlouvy.

Cestující je povinen se při převzetí přepravního lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Dopravce odpovídá za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví při úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem během pobytu cestujícího v železničních vozech nebo při nastupování nebo vystupování, nezávisle na tom, které železniční infrastruktury se použije.

Dopravce je této odpovědnosti zproštěn:

1. a) byl-li úraz způsoben okolnostmi, které nemají původ v železničním provozu, a dopravce těmto okolnostem nemohl zabránit a nemohl odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;
2. b) byl-li úraz vyvolán zaviněním cestujícího;
3. c) byl-li úraz vyvolán chováním třetí osoby a dopravce tomuto chování nemohl zabránit přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci a nemohl odvrátit jeho následky; jiný podnik, který užívá téže železniční infrastruktury, se nepovažuje za třetí osobu; práva na regresní postih zůstávají nedotčena.

Byl-li úraz způsoben chováním třetí osoby a dopravce není zcela zbaven odpovědnosti podle § 2 písm. c), odpovídá s omezeními těchto Jednotných právních předpisů plně, bez újmy případného postihu vůči třetí osobě.

Případná odpovědnost dopravce v případech nepředvídaných v § 1 není těmito Jednotnými právními předpisy dotčena.

Provádějí-li přepravu, která je předmětem jediné přepravní smlouvy, na sebe navazující dopravci, odpovídá při usmrcení a zranění cestujících dopravce, který byl podle přepravní smlouvy povinen poskytnout přepravní službu, při které se úraz stal. Neposkytl-li tuto přepravní službu dopravce, ale výkonný dopravce, odpovídají jako společní dlužníci podle těchto Jednotných právních předpisů.

Při usmrcení cestujícího zahrnuje náhrada škody:

1. a) nutné výdaje vzniklé úmrtím cestujícího, zvláště náklady na převoz a na pohřeb;
2. b) náhradu škody předvídanou v článku 28, nenastala-li smrt okamžitě.

V případě, že smrtí cestujícího ztratily svého živitele osoby, které byl cestující ze zákona povinen vyživovat, nebo které by byl povinen vyživovat v budoucnu, musí být poskytnuta náhrada také za tuto ztrátu. Nárok na náhradu škody u osob, kterým cestující poskytoval výživu bez zákonné povinnosti, se řídí vnitrostátním právem.

Náhrada škody předvídaná v článcích 27 § 2 a 28 písmeno b) se poskytne ve formě kapitálu. Připouští-li však vnitrostátní právo přiznání renty, poskytne se náhrada škody touto formou, jestliže zraněný cestující nebo osoby oprávněné podle článku 27 § 2 o vyplácení renty požádají.

Výše náhrady škody, která má být poskytnuta podle § 1, se řídí vnitrostátním právem. Při použití těchto Jednotných právních předpisů však platí pro každého cestujícího maximální hranice ve výši 175.000 zúčtovacích jednotek za kapitálový obnos nebo roční renta odpovídající této částce, předvídá-li vnitrostátní právo nižší maximální hranici.

Ustanovení o odpovědnosti při usmrcení a zranění cestujících se s výhradou § 2 nepoužijí na škody vzniklé během přepravy, která se podle přepravní smlouvy neuskutečňuje po železničních tratích.

Přepravují-li se však železniční vozy na trajektu, použijí se ustanovení o odpovědnosti při usmrcení a zranění cestujících na škody uvedené v článku 26 § 1 a v článku 33 § 1, které cestující utrpěl při nehodě v souvislosti s železničním provozem během svého pobytu v těchto vozech, při nastupování do vozů nebo při vystupování z vozů.

Je-li železniční provoz v důsledku výjimečných okolností dočasně přerušen a jsou-li cestující přepravováni jiným dopravním prostředkem, odpovídá dopravce podle těchto Jednotných právních předpisů.

Dopravce odpovídá cestujícímu za škodu, která vznikla tím, že v cestě nebylo možné pokračovat téhož dne kvůli odřeknutí, zpoždění nebo zmeškání přípojného vlaku nebo proto, že pokračování v cestě nebylo za daných okolností únosné téhož dne. Náhrada škody zahrnuje přiměřené výdaje, které cestujícímu vznikly v souvislosti s přenocováním a informováním čekajících osob.

Dopravce je této odpovědnosti zproštěn, je-li odřeknutí či zpoždění spoje nebo zmeškání přípoje vyvoláno následujícími důvody:

1. a) okolnostmi, které nemají původ v železničním provozu a dopravce těmto okolnostem nemohl zabránit a nemohl odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci,
2. b) zaviněním cestujícího nebo
3. c) chováním třetí osoby, kterému dopravce nemohl zabránit přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci, a jehož následky nemohl odvrátit; jiný podnik, který užívá téže infrastruktury, se nepovažuje za třetí osobu; práva regresního postihu zůstávají nedotčena.

Povinnost dopravce poskytnout náhradu za jiné škody než za škody předvídané v § 1 upravuje vnitrostátní právo. Článek 44 zůstává nedotčen.

Při usmrcení a zranění cestujících odpovídá dopravce také za škodu, která vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením věcí, které měl cestující na sobě nebo které vezl jako příruční zavazadlo; totéž platí také pro zvířata, která veze cestující s sebou. Článek 26 se použije přiměřeně.

V ostatních případech odpovídá dopravce za škodu z důvodů částečné nebo úplné ztráty nebo poškození věcí, příručních zavazadel nebo zvířat, na něž je povinen podle článku 15 dohlížet cestující, pouze tehdy, je-li škoda zaviněna dopravcem. Ostatní články oddílu IV, s výjimkou článku 51, a oddílu VI, se v tomto případě nepoužijí.